ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 1efb4480-7596-11dc-a274-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 44, org 6, person 40, work 4
1 masthead
V. Praze, ve středu 4. března 1909
Praha
2 masthead
enn
3 masthead
Číslo 63
4 masthead
Ročník XXXXVIII.
5 masthead
ohaňe
6 article
Fa ranní a odpol. listy předy lácí se, v Praze v administraei na měsíe . . . . . . 2 na Htvrt leta . . . . 6 K —h s dvejí donáškeu zeí na čtvrt lta . . . . 7 K 50k ve Blislkách za měste . . . . . . 2 K 90h Poštou: něsle kai sK čtvrt lata“ . . . . s dvojí zísilkeu so na něsíe trt sta .. . kei
Praha
7 article Nezapominejme se!
Nezapominejme se! Táhlé volební dozvuky v království na šem nebyly ani včerejšími druhými, pokud se týče užšími volbami zakončeny, neboť jak z části v Praze tak v několika městských skupinách ostatních a v jednom venkovském okresu nutno provésti ještě volby užší. Takto již po neděle pozornost naší veřejnosti jest tentokráte neobyčejně a při početnosti zápa- sících stran i zvláště napjatě zaujata nyněj šími volbami, ač vývoj důležitých politických otázek naléhavě toho již vyžaduje, aby mysle volebními událostmi rozrušené počaly se uklidňovati a šíře se rozhlížeti a to tím více. že zbývajícími několika volbami, ani užší volby na Novém městě pražském nevyjímaje, na podstatném volebním výsledku nic se nezmění, a ten — jak známo — zní na venkově pro stranu agrární, ve mě stech pak pro národní stranu svobodomyslnou Na ně spadne proto i hlavní tíha odpověd- nosti za výsledky činnosti nově zvoleného sněmu a nepřímo i za výsledky spojeného národního klubu na radě říšské, tak že v dobře pochopeném zájmu vlastním ostatní soupeřící strany při volbách sněmovních by po dosavadních zkušenostech dalších bez- výhledných pokusů volebních s dobrým svě- domím se mohly pro zbývajících několik veleb vzdáti a za to raději si ponechati volnou ruku pro věci, kteréž se chystají ve
Praha spojený národní klub rada
8 article
Vídni a Pešti.a sěse Mezi těmi zdají se nám býti zejména pozoruhodné: akce uvázlá v uherské dele- gaci a rakouskou podnícená ve příčině úpravy platů vojenských, dále nehotovost volební opravy uherské, což obé ve spojení s urči- tými vlivy křesťanských sociálů nezdá se býti předzvěstí, že by styky mezi Vídnía Peští se lepšily. Slyšíme li a čteme-li, že v Uhrách úpravu vojenských platů spojují s vyřizením tak zvaných národních poža davků v armádě, musíme býti tím bdělejšt a pozornější při vzpomínce, že za dohody Vídně s nynější koalicí otázky vojenské byly pouze na čas odročeny.
Vídeň Pešť Uhry
9 article
Ociťujídi se tedy opět na jednacím po- řadu, musíkaždý nutně si býti toho vědom, že vyřízení jich bude dalším důsledkem vy- rovnání rakousko-uherského, pro něž byly veškeré strany německé a nedocílí-li se do- hody, že dozrává nový spor Vídně s Peští Podivnou náhodou stalo se, že první ně- mečtí bouřliváčkové vlotázce jazykové u nás v Čechách objevily se u soudů německých, zvláště v Chebu, tak asi v době, kdy bylo již všeobecně známo, že rakousko-uherské vy rovnání jest zabezpečeno; a nyní, kdy při- bývá v Uhrách odvahy v záležitostech vojen- ských uzrála i jazyková vzpoura u soudů něme- ckých tak, že předseda ministerstva — má-l pro všecky případy udržeti další jednotný po- stup stran, o něž se opírá na radé říšské — uznal nyní zapotřebí, pokládati vpád něme ckých soudců do právní jazykové državy če ské za dostatečný podnět, aby přikroči k vyřízení jazykové otázky u státních úřadů v království našem zvláštním záko- nem. Ač o záměru tomto vydán byl i projev z usnesení rady ministerské, ač vládě pří o v et V jdston
Vídeň Pešť Čechy Cheb Uhry
10 article
stupné časopisy ve Vídni i v Pešti neustávají vychvalovati tento úmysl vládní, přece ze všech těchto hlasů je až do zřejmosti patrno. že vláda nynější nemá již touhu, býti vládou rozhodčí, ale že snaží se jednak přiměti odpovědné zástupce iodborníky jak německé tak české, aby jí sami poskytli pevnou půdu. na niž by se postavila, aniž by se musila obávati, že podnět její skončí vlastním jejím fiaskem. Zde vidíme dále, že předseda minister stva se zříká i oně vychovací a vůdčí po- sice, o níž tak obratně mluvil v prosincové řeči své, když líčil poměr svůj ke stranám na radé říšské a k těto vůbec. V otázce ja zykové v Čechách staví se však vláda takřka úplně do pozadí, pošinujíc v popředí tak zvané odborníky a »nezavazné« sdělení zá stupců stran.
Vídeň Pešť Čechy
11 article
Zcela opáčně vedou si ve věci tétc Němci. Nejenom že prohlubují a šíří odpor německých soudců v Čechách, nejenom že s otázkou jazykovou spojují i otázku národ nosti soudních úřadníků, oni vedle toho na- vázali styky již i s nejsilnější stranou na radě říšské, se stranou křesťanských sociálů aby požadavky, jež při konferencích s bar Beckem vysloví, měly hned předem zabez pečenou podporu všech německých stran aby zkrátka jevily se býti společnou a jed- notnou akcí celého německého bloku. Dle odpovědi dra. Gessmanna něme ckému ministru krajanovi Peschkovi i dle obsahu jeho rozprav se zástupci časopisectv nelze již pochybovati o tom, že v otázce ja- zykové, nás Čechů se týkající, budo všichni Němci za jedno, byť jinak strana Lnegrova si vyhradila, že nesmí se současně s jazykovou otázkou českou řešit též jazykové otázky v zemích alpských. Vy brada tato jest více než průhledná; Němci majíce v tamních smíšených zemích většinu uvedou tak tamější nenémecké zástupce zejména slovinské a vlašské, do veliké tísně a vrazí klín do případného bloku slovansko románského, který by se mohl opříti poža davkům německým.
Němec Beck Peschek Čecho Čechy
12 article
Zároveň ozývají se již nyní jednotlive hlasy polské a rumunské, že případné řešení otázky jazykové v Čechách nesmělo by se rozšířiti a týkati se i autonomního postavení Haliče, pokud se týče Bukoviny. Je li tomu tak, potom věru nepochopu- jeme, proč bychom my Čechové měli jakko- liv umožňovati našim německým krajanům, aby na nás mohli ve Vídni činiti nátlak blokem všeněmeckým, aby dále tento blok byl oporou požadavků Němců v Čechách při vyjednávání s vládou a abychom za to vše snad ještě podporovali vládu v jejích jiných a dle všeho velmi vážných potřebách ! Ukáže-li se do opravdy, že nenadešla ještě chvíle, kdy lze jazykové a národnostní otázky řešiti ve Vídni všestranně, za stejných podmínek pro Němce tam, kde jsou ve většině, jako pro ostatní národy, a na opak za stejné ochrany národnostních menšin ať jsou německé neb slovanské neb románské — pak musíme i my Čechové vytasiti s svými trumfy, mezi nimiž není nejposledněj- ším — odepření součinnosti při akcích, jež mají zde u nás prospěti pouze Němcům. Tím dosáhneme aspoň toho, že zamý šlený jazykový zákon přestěhuje se z Vídně do — sněmovny české, kamž vlastně v sa mých počátcích akce vládní měl býti řízen Zde zároveň poskytneme vládě příle žitost, aby osvědčila stejný smysl pro práva většiny, jaký jeví v alpských zemích pro sta novisko většiny německé. A čím jednotnější bude representace ná roda našeho na sněmu, tím více usnadníme vládě vídeňské, aby v této zkoušce se osvěd čila. Proto nesmíme pro volby pustiti s mysl to, co po nich nastoupiti musí, a to jest společná obrana práv jazyka če skéhol
Čecho Němec Čechy Halič Bukovina Vídeň
13 article „O české řeči úřadní“.
„O české řeči úřadní“. Řeč dra. Josefa Herolda v politickém spolku pro okres vinohradský dne 1. března 1908 (Dokončení.) Ještě zajímavějším jest další jeho citát Praví: „Poněvadž němčina již tehdy v celé ři byla nepřímo uznávána úřadním jazykem, vyslo vil eísař František dvorským dekretem z 14. čer vence 1812, „dass die deutsche Sprache als di österreicbische Nationalsprache die allge- meine Geschäftssprache des Reichos sei“, totiž v překladu, že něměina jakožto ná rodní řeč rakouská jest všeobecnou .. . . (Hlas jednací řečí říše.) Ano, tak si t každý myslí, když to čte, a tak te také chee p. dv. r. dr. Bachmann čte nářstvu imputovati. Avšak tento citát jak dokáži, jesi největším švindlem, jehož se mohl nějaký historik dopusliti! Dvorní dekre tento týká se něčeho zcela jiného. Tou dobou byl vydán totiž celní patení a jednalo se násled kem jistých pochybnosti v italské části říše o t jakou řeči mají býti sepisovány t. zv. celní do klarace, které ještě dnes dle zákona z r. 183e sepisovány jsou jen vlašsky a německy. Atu pravil cisař František v tomto dokrotě, který by vlastně jen jakýmsi poučením: „Auch müsser die Waarenerklárungen in der Nationalsprache nämlich in der deutschen, welche die allgemeine
Josef Herold František dvorský doktor Bachmann František Ata
14 article
Geschäftssprache ist, abgefasst sein“ což znamená, že musí býti sepsány tyto celn deklarace v řeči národní, totiž německé, která jesí všeobecnou řečí obehodní. Roku 181 byla vskutku němčina řečí o bchodní a plyne z celého znění toto dvorského dekretu, že tim chtěl pisatel jen naznačiti, že deklarace celní sepsány býti mají jazykem německým, jako ja zykem obchodním. Pan dv. r. Bachmaln nemluví nie o celním patentu, ný brž směle tvrdí, že v r. 1812 vyslo vil císař František, že něměin jako feč Rakouska jest jednae řečt ř!še. (Výborně. Hlučný potlesk.) Myslíu takovým způsobem, kdyby jen trochu se přičinil dokáži vám všechno na světě, zejména když čte nář nemůže to kontrolovati. (Výborně.) Pan dv. r. Bachmánn cituje dále, že něm- čina dekretem ze dne 13. února 1795 zavedena byla v celé říši jako řeč vládní a úřadní. Konstatují opětně, že dekret z 13. únor 1795 vše to předně neobsahuje a za druhé jest řízený apelačnímu soudu vídeňskému, tedy pro země vnitrorakouské a jeho ustanoven
Bachmaln František Bachmánn Rakousko
15 article
o řeči úřadní zní: „Ein Exhibitum kann des wegen, weil es in deutscher Sprache verfass ist, keinerdings zurüekgewiesen werden“ V tom dekretu tedy uvádí se, že německá žalob- v Gorici nesmi býti zamítnuta! A pan dv. rad Bachmann praví: „Schon am 13. Feber 1795 war übrigens die deutsche Sprache im ganzen Reiche (ausser Ungaren) als Regierungs- und Amíssprache, wenigstens indirekt, erklart worden“. Dříve než proberu další ustanovení, které p. dr. Bachmann cituje, poukazuji ještě k tomu že dvorským dekretem z r. 1833 bylo nařízen krajským hejimanstvím, aby ustanovovali kraj skými komisary, a dekretem z r. 1834 i prakli kanty osoby češtiny znalé a skutečno v tehdejší době nejhlubšího úpadku češtiny vy dávaly se místodržitelstvím tedy zemskou vlád u jednotlivým úřadům přípisy v obou jazycíel zemských. Mám zde několik takových přípisů. týkajících se pošty, nebudu však s tim obtěžo Nyní přicházím ke guberniálnímu nařízen ze dne 11. února 1847 č. 125, kterým se na řizuje, aby zemské zákony publikovaly se také jazykem českým a odvolává se toto nařízení pře mo na zemskou ústavu a na zemske zřízení — uznává se tím tedy, že zemské zřízení z r. 1628 ještě plat a že jest čeština ještě jazykem ůřadním, jak tímto zemským zřízením byl ustanoveno.
dv Bachmann Schon doktor Gorica Regierungund Amíssprache
16 article
Takový stav byl do r. 1848, kdy nové hnut zachvátilo všechny národy. Z království českéh. byla vyslána ke králi Ferdinandovi V. deputae pražská se žádostí, aby uznal práva jazyka če ského atd. Na tuto petici pražských občanů od pověděl císař Ferdinand prvním kabinetním li stem z 23 března 1848, ve kteréměž pravi „v příčině požadavků uznávání a zachováván češtiny v úřadech, že platí ustanovení o bno veného zemského zřízení C II., a na řizuje, aby tam, kde tolo zřízení zems ke nebylo posud provedeno, že má se prověsti a kde by bylo jiných zvyklostí předpisů, tyto zrušiti.“ Tento kabinet ní list byl řádně publikován praesidiem zem ským dekretem z 26. březha 1848 č. 2041- má platnost záko na. Pražané nebyli s kabinetním listem tí všal spokojeni a obrátili se znovu na císaře Fer dinanda. Následkem toho vydán kabinetn listzedne 8. dubna 1848, kterýmž uznána úplná rovnoprávnost obou jazyků zemských který publikován jak guberniu, tak všem úřadům krajským a soudním a uveřejněn v provin ciální sbíice zákoná. Tu musím říci — a platí to p. dru. Bach mannovi zrovna tak, jako všem německým vy kladačům jazykového práva — že o těcht kabinetníchlistech z roku 1848 ne chtěji Němei ani slyšeti a tvrdí,ž neplatí, poněvadž publikování v t. zv. provin ciální sbírce zákonů, která prý není žádno úřadní sbírkou, nestačí. Při tom se zapomíná že nebylo tehdy t. zv. zemského zákonníka, že publikování zákonů nedělo se jako dnes v zem ském neb říšském zákonníku, nýbrž že se tak dělo přípisy vlády, často veřejnou vyhláško . bylo-li však něco vzato do provinciální sblrky zákonů, pak bylo to také skutečně vyhlášene Proto tento kabinetní list má platnost z vati. kona, nebot byl nejen řádně vybia-
Ferdinand Pražan Bach Němei C II
17 article
V drobném proucjit ranní čísle o sobě . . . za 8 k odpolední . . . . . . . za 2h Ve flialkách za venkově- ranní číslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 4k Inserát plali se hotové sapřel Fledplacení a inuerty přijíná vdnini strace v Marianské ulicl č. a. Tam nacházejí se též redakce uskárna a ezpedice „Národnich Listu“ Eukopisy so navracsji.
18 article
šen, nýbrž i všem úřadům sdělen Měl-li však býti nějakou jinou formou vyhlášen, aby měl platnost zákona, pak konstatu ji, že všechny ony staré, tajné re- skripty, které proti nám se citují, ne- mají platnost zákona, poněvadž vůbee nebyly nikde vyhlášeny. Kabinetní list z 1. 1848 má zrovna takc- vou platnost, jako všechny ostatní, které vyšly z absolutní moci panovníka, ba má větší platnost, neboť byl řádně publikován otištěn; také nejvyšší soudní dvůr ve Vídni uznává jeho platnost. Připouštím, že se mohou mínění různiti, ale pro platnost zákon má mnohem větší význam to, c říká nejvyšší soudní dvůr, než c řekne prof. Bachmann. (Výborně! P - tlesk.) Nebyl bych se o celé této době zmínil, po- něvadž vlastně t. zv. vnitřní úřadní né m- čina, která u nás v Čechách jest v úřadech soudních a správních, zakládá se na nařízení ministra Krausa z r. 1852. Myslil jsem také sku- tečně, že p. dvor. r. dr. Bachmann řekne, že vnitřní úřadní němčina zavedena byla tímto mi- nisterským nařízením a poněvadž toto nařizení není posud odstraněno, že platí. Tu odvahu však i při neobyčejné své smělosti p. dv. rada přece neměl, poněvadž tato tajná Krausova nařízení byla zaslána jen vrchnímu soudu a stát- nímu návladnictví, nebyla vůbec nikde pu- blikována, žádný o nich neví a sami ně- mečti právníci, jako Herbst, uznali na říšské radě, že nemají žádné platnosti. Nařízení ta jsou jediným pramenem vnitřní úřadn němčiny, poprvé tehdejší ministr nařídi v r. 1852, že se má ve vnitřní službě úřadn užívati němčiny. Dr. Bachmann neměl od- vahy říci, že tato nařízení měla platnost zákona, uznává tudíž sám, že jsou naprosto neplatná.
profesor Bachmann Kraus doktor Herbst Vídeň Čechy
19 article
Ostatně byla čl. XIX. st. z. z. zrušena a nemůže se tedy dospěti k názoru, že by zákonem byla ustanovena němčina výhradním vnitřním jazy kem úřadním. Snažil jsem se probrali všechny prameny. které pan dv. r. Bachmann uvádí na odůvodnění, když ne zákonitosti, aspoň oprávněnosti vnitřn úřadní němčiny. Avšak to by nestačilo proti tk zatvrzelým pánům jako jest p. dvorní r. Bach- mann. Ve své polemice mi řekl napřed, že se nesmím odvolávati na kabinetní list z r. 1848 na čl. XIX. st. z. z, a na všeobecný soudní řád- Především myslím, že o tom, jaká jest právn zvyklost v království českém a právo národní a jazykové platí zemskézřízení a ústa va zemská. Všemi zákony zemskými, jež v novější době byly vydány, jsou uznány ob jazyky zemskými a víme, že v království če- ském uznání zemského jazyka neplyne z práva a ústavy říšské, nýbrž z ústavy zemské. Nové zákony říšské, které mluví o věcech jazykových, mluví někdy o jazyku v zemi ob- vyklém; u nás v Čechách však zemský a ob- vyklý jazyk jsou pojmy totožné, poněvadž oba jazyky uznávány byly od roku 1628 ústavou zemskou za rovnoprávné a úřadní. (Výborně.) Myslím, že i při nynějších sple- titých poměrech ústavních jes oprávněn k výkladu jazykovéh práva v Čechách především sněm království českého. (Výborně! Potlesk.) Sněm tento usnesl se 19. ledna 1886 takto: „Sněm vyslovuje to přesvědčení, že dle platných zákonů
Bachmann Bach Čechy
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. ni
21 article Lidové umění slovenské.
Lidové umění slovenské. Podle Dušana Jurkoviče. Cestovateli po Čechách není nejmenší při- činy ke smutku, že dni a dni může bloudii v okolí měst, aniž by našel nejmenší stopy stare národní architektury slovanské. Odbočí-li od sil- nic, vnikne-li do neznámých zákouti, najde zdo pojednou doškové chaloupky, dřevěnou zvoni čku, skromnou kaplici venkovskou, a melancho licky unešen, zastaví se a rozjímá ... Byl čas že sem tam viděti bylo ještě po venkově malé dřevěné kostely, tak rozkošné asi jako podlu žanský u Pardubie, přenesen, na Národopisnou výstavu pražskou... Nemohu nelitovati, že ne byl ponechán na svém místě a pro výslavu ne pořízena kopie. Rozpadával-li se, měli jej upev niti, a nebylo-li peněz, obrátili se nikoliv n stát, ale na vlastenéctví obeí a jednotliveů. Není-liž pak v Čechách spolku, jenž by se za- městnával tříděním památek lidového uměnía jenž by všemi prostředky vymohl, aby byly re- spektovány!? Také to tvoří čásť národního dě- dictví, jako krásné paláce pražské a krásné po lohy. Jako cestující umělec, přicházející k ván z ciziny, každý zajisté, hledě na výstavní ves ničku v Praze, pocítil trpkou litost nad tímte pustošením venkova. Jedinou útěchou nás všech jest pomyšlení, že v nejzazších koutech sloven- ských vyskytují se ještě celé, úplně neporušené skupiny, dávajíeí přesný obraz o dávném živote slovanském našich krajů. Avšak těžce jest nám spokojeně usnouti s touto chudičkou útěchou, lehce bychom se probudili nepříjemně překvape- ni... Řekněme si jen hezky, že požár, zníčivši onehdy vesnici Čičmany, jejíž podivný ráz byi zvláštní i mezi ostatními vesnicemi slovenskými.
Jurkovič Čechy Praha Čičmany národní da
22 article
jest pohromou nejmenší. Neuzřime již ty foš- ňové domky se širokými odkapy a pavlany, ty šindelové, dobou zčernalé a hrubě, nad sebou položenými vlysy ornamentálních, primitivních kreseb telované chaloupky, jichž bělost, často obnovovaná, kontrastovala se sametovým poza- dím starého dříví: bylo to až divoké a zanášelo nás to do dob předhistorických. A byl to prý z nejstarších, známých typů slovanského obydlí... Jest po něm! Nuže! jsou věci, jež zajdou způsobem ještě žalostnějším, denně, každým dnem po trošce... Na důkaz uvádím jen ony ubohé dřevěné domky, jež osamocený stojí dnes v moderních ulicích mezi ošklivými buržoasními domy měst: tak na př. malinká radnice rožnovská. Z Čičman a z této posledn zachována nám aspoň některá památka v krásné publikaei pana Dušana Jurkoviče. Doufám, že puplikaci této dostane se vře- lého přijetí ve všech zemích slovanských. Za chovávajíe předně obraz denně ničených věcí, vyzývá přátele krásy, historie a folkloru a též i spravedlnosti k bedlivé stráži toho, co ješte zůstává k podniknutí všeho, aby zůstatex ten uchráněn byl jednak před nemotornými oprava- mi, jednak před nesvědomitými a zištnými va.- dalismy; a proti „bezživotnímu eklektismu“, p- nujícímu v dnešní architektuře, navrhuje jediný a nejlepší lék, bychom mu dali, opírajíce se o tvorbu lidu československého, zvláštní charakter národn a navázali tím tradici tolika nepřátelskými okol nostmi tak nešťastně přerušenou. A jelikož víme, co vybudoval pan Jurkovič v Luhačovi cích a jinde, víme, že, mluví-li o navázání pře rušených tradie, prakticky se o možnosti toh- přesvědčil.
Jurkovič Čičmany
23 article
Po vyjití 20. „sešitu“, jenž publikaci ukon či, slibuje nám text, krátký přehled celého díla a doufá, že bude mu možno určiti jednotlive umělecké typy každého kraje. Na každý způso podá nám souhra svých myšlenek a náhledů jichž nabyl po víceletých studiích. Dosud vyšle 4 sešity jsou k velké oti jeho důvtipu a vkusu. Dle nich možno si již utvořiti přesný pojen o umění slovenském, konstatovati, že existuje ještě úplně organisované a života schopné, ab solutně homogenní a systematické od budovy po nástroj, od nástěnné malby po výšivku. O roubení až po krov, od malby po plátno, vždý týž ornamentálný system dekorativný, utěšený vkus chápe se látky, upravuje ji a krášlí dle na pamětních receptů, ovládaných dědičným in stinktem, jenž nevylučuje nižádnou fantasii. Půvab tohoto umění, v jeho naivnosti ne jednou velmi vědeckého, jest nevýslovný. Pra zemi svou stvořeno jest jako její zvíře a kvě- tona; člověk má pocit, že je tak staré, jaku půda sama a že zrodilo se z ní tak sponlanně. jako potůčky a život. A lokazuje též, že zálib v okrašlování, zdobení obydlí, rys civilisace pan excellence, jest u primitiva, u sedláka mnohe přirozenější, než u dnešníhe měšťáku, nebyl-l ovšem sedlák stykem s měšťákem pokažen Vesničan v okolí města staví si obydli nepěkná.
24 article
nepohodiná a druhá. Přijdou mu draze, ježto jsou z kamene, poněvadž nemůže si je stavěti dle své vůle, anebo může-li, činí to jen velmi nemotorně; řemeslem jeho není ani zedničina ani stavitelství, » musí se potiti, aby jen na stavbu vydělal, ne aby si ještě lámal hlavu o praktiských jejích stránkách. Jinak tomu byl. a jest dnes ještě na Slovensku: „babka k babce budů kapce“ je slovenské příslovi, a francouzsk zas, že „Petit petit l'oiseau fait son nid“. Slovák dělá právě tak jakoto pláče. A aby útu lek, vyšlý z práce jeho rukou, byl rezlomilý. k tomu stačí jen, aby každé potřebě své exi- stence vykázal patřičné místo, a neskrýval žád- ný požadavek stavby. Ornament rodí se někdy z nepříležitosti. Stěny v Čičmanech, skládajíce se ze silných trámů, které, přirozeně, k sob Inou, a v rozích se křižují, svými přesahujícím částmi zde na rohu tvořily malepný olement Tato malebnost měla však nepříležitost: pršelo-li nemohli obyvatelé obejíti svůj dům, aby u kaž dého rohu nesmekli. Co nenčiní tedy sedlák
Petit Slovák Slovensko Čičmany Ina
25 article
Odpiluje konce těch trámů tak, aby muž moh volně podejíti. A vidíme, že jest to právě výška dveří. A hle, staveníčko vypadá tím zárovei ještě malebněji. Podobné výběžky krokvie slouž pod střechou za holubníky a bidla . .. Do tét trámové stěny nutno vysekati okna a nevyhnu- telně i vsaditi kolmé zárubně proti výtesu vodorovných krokvie. Povstalou štěrbinou vane průvan, nutno ji tody mallou uepati. Malta tale tvoří zvenči rámec, jejž náš sedlák ve svém citu pro pořádek a čistotu uspořádá, zabíli, a domel jeho nabývá tím vzhledu ještě originálnějšího K zamezení průvanu vůbec týmž způsobem uepe a zabíli celou stěnu až de výše hlavy; výšat si vzduch, odnášející všeliké výpary a kouř, pr bihá a se obnovuje dle libosti. Tak zařízeno vše nejlépe a před sebou máme domek z poloviee pílý, z polovice barvy surového dříví, které ča- sem zčerná. Na černé části pak odráži se budl úplně anep částečně jen bílé rámování. Doved- nější sedlák vystaví si něco lepšího, v jeho rou- bení neni skulin, které by vyžadovaly ucpáván a bílení, a on přece je obílí, jelikož ví, že jes to pěkné, a tak rodi se ten který obyčej vesnický
Doveda
26 article
Tomuto vesničanu zdá se praktičtější uřiznout výběžky krokvie po celé výši domku, aneboje vůbec za roh neprodlužovali, a nahraditi je vá- paným ornamentem, jehož vroubkování zobra zuje stíny původních- trámcových výněžků. A je likož začal již bíliti, zabllí všechny rohy ste a bílými liniemi, velkými tečkami, kolmými č rami, vlnami spojí je s bílou okrasou ckenní dle většího — menšího vkusv majitele je to pal diskretní, anebo přehnané, divoké a barbarské anebo naopak úhledné a koketní. Srovnejte tal dvě čičmanské chaloupky, jednu vedle druhě na listu čís. 39. Méně divoká, než tuto v prave méně rozlomilá než tuto v levo je na listu čís. 3. V Nové Vsi (list č. 29) doniky, seskupené je den vedle druhého, nemají zdi společné, nebo slovanský sedlák chce až po čtýři zdi míti svů vlastní domek, pro sama sebe jen. Jelikož al voda ze střech proměňuje mezeru mezi domky ve vlhkou klouku, přikryjí ji dlouhým žlabem polovinou kmene po dělce rozříznutého, a ten vodu se střech odvádí. Avšak ani ten žlab nen společný, náleží vždy jen jednomu, pravému neb levému stavení. A aby se voda nelila na chodník ze širokých dlaždic, žlab prodloužer až do prostřed uličky. Tím celá vesnice nabývá obzvláště specifického rázu. Z každé střechy jakoby dlouhé rameno sahalo do ulice. V Novém
Nová ves
27 article
Hrozenkově (list 25.) vidíme malý senník s pa vlanem, slavěný beze všech nároků s takovou čístotou, že myslíme na marketterie japonské- Jeho střídmost a nahota jest neobyčejná a po jednou, hle, kolmé deštice opěradla pavlanu jsou na spodu s obdivuhodnou pěčí sekyrkou vyzoubkovány. Štramberský včelin (čís. 28.) jes jistě z nejroztomilejších a z nejnaivnějších fan tasií. Záleží z pěti vysokých dutých špalků stříškou pokrytých. Česlo tvoři vyřezávaná a po malovaná hlava s otevřenými ústy. Ty obličej- vás překvapí: mají svou individualitu, ba řeknt ještě více: jsou to určitě portréty, z nichž na které, tak onen profil na konci v pravo, div ne mluví. Připomínají mi jistou, neméně zvláštn serii vyřezávaných svalých, jež nám ukáza sedlák-umělec v Turzovce a jichž dr. Mil. Rybál učinil tak zajímavou fotografii. Dvě stavby obzvláště mají zde vysok cenu uměleckou: fojtství ve Velkých Karlovcích které jest jakýmsi rodinným klášterem, v němž musil se krýti někdy celý jeden rod slovanský a dřevěný kostel ve Velké Paludzi, z něhož p dány jsou nám tři pohledy: dva z venčí, jeder z vnitřku. Přiznávám se, že bych podobnou bu- dovu nedal za deset takových secessionistickýeh kostelů, jaký p. prof. Otto Wagner vystavil právě někde u Vídně v Dol. Rakousích pro „Heil. und Pílege-Anstalt“. To jest pravý poklad a báser zároveň. Pro Krista Pána ať se ho jen nikda
profesor Wagner Krist Hrozenkov Turzovka Vídeň Dolo Rakousy PílegeAnstalt
28 article
nedotýká! Člověk by napsal schválně vesniekou idyllu, aby tam jen zavedl své hrdiny, aby je tam oddal, pokřtil jejich děti a je tam pocho- val. Že taková díla existují ještě, to stačí, aby život okrášlen byl na několik hodin, pokaždě kdy k tomu mysl zabioudí, kdy oko spočine na fotografii. Mysleme vždy na to, to nás naučí ještě více milovati naše přátele slovenské. — Napadá mi, zda s technického stanoviska vyskytuje se ještě jiná dřevěná klenba takových rozměrů! Jak dobře eltíme, že tento objemný krov, talo široká loď sledují nejen potřebu zavěsiti na- hustě a v neděli přeplněné lavice veliké krychle vzduchu, ale že klenba chce zároveň i odrážeti teplo a hlas. Jak musí člověku býti dobře a útul. no v takovém kostele!... Zdá se, že nejedna slza nejedné generace, které se tu modlily a boha velebily, zůstala na všech těch starodáv- ných předmětech. V Národopisném museu v Praze jest pře- krásná ukázka malovaných ohnišť, z nichž publi- kace tato předvádí nám výtečné reprodukce s barevnými detaily. Co do zájmu vyrovnají s těmto čatajským krbům jen žudra v Tvrdonicích, Kosticích, Týnci, Mařaticích, anebo pohled na hřbitov čičmanský a švannbašský, anebo něha ji- stých interierů v Petrové Vsi... Nač vypočítá- vati tolik názvů, které nikomu nic neukazují. A ostýchám se též vypočítávati předměty a vý- šivky. Rád bych však aspoň uměl vyjádřiti poesii těch věcí, stvořených bez nejmenší ziskuchti- vosti témi právě, jimž mají sloužiti, býti pro je- jich jen potebu a pro intimní jich satisfakci.
bůh Kostik Petro Praha Tvrdonice Týnec Mařatice národopisný muzeum
29 article
Karpatský sedlák, ať již Slovák, Rusín aneb R- mun, má tytéž vkusy a způsoby: on chce a r má, aby vše, čeho užívá, bylo krásné, tak jako aby prádlo jeho bylo vyšíváno. Jistá obydlí jistá zákoutí v těchto slovanských horách po- skytují v jistých hodinách tu zvláštnost pravdě opíjející, že bytosti a věci představují v abso- lutní harmonii: dům s krajinou, nábytek s do- mem, kroj člověkem a člověka se vším. V ně- kterých zapadlých krajích alpských anebo v Juře našel jsem někdy něco podobného, nikdy ale tak dokonalého. A nikdy nic nezjednalo mi takovou esthetickou satisfakci jako jisté, sluncem ozá- řené odchody z kostelů na Slovensku, jako jisté selské domácnosti, kde jsem přenocoval a koe hestitelka, polévajíe zem, opisovala ještě i trych- týřem kruhy, podobné jako na čičmanských po- valových brvnech. Waleským „kopanicím“, těžkopědným domům romančským v Engadine
Slovák Rusín Slovensko Engadin Rmun