1
masthead
V. Praze, ve středu 4. března 1909
Praha
4
masthead
Ročník XXXXVIII.
6
article
Fa ranní a odpol. listy
předy lácí se,
v Praze v administraei
na měsíe . . . . . . 2
na Htvrt leta . . . . 6 K —h
s dvejí donáškeu
zeí
na čtvrt lta . . . . 7 K 50k
ve Blislkách
za měste . . . . . . 2 K 90h
Poštou:
něsle
kai
sK čtvrt lata“ . . . .
s dvojí zísilkeu
so
na něsíe
trt sta .. . kei
Praha
7
article
Nezapominejme se!
Nezapominejme se!
Táhlé volební dozvuky v království na
šem nebyly ani včerejšími druhými, pokud
se týče užšími volbami zakončeny, neboť jak
z části v Praze tak v několika městských
skupinách ostatních a v jednom venkovském
okresu nutno provésti ještě volby užší. Takto
již po neděle pozornost naší veřejnosti jest
tentokráte neobyčejně a při početnosti zápa-
sících stran i zvláště napjatě zaujata nyněj
šími volbami, ač vývoj důležitých politických
otázek naléhavě toho již vyžaduje, aby mysle
volebními událostmi rozrušené počaly se
uklidňovati a šíře se rozhlížeti a to tím více.
že zbývajícími několika volbami, ani užší
volby na Novém městě pražském nevyjímaje,
na podstatném volebním výsledku
nic se nezmění, a ten — jak známo —
zní na venkově pro stranu agrární, ve mě
stech pak pro národní stranu svobodomyslnou
Na ně spadne proto i hlavní tíha odpověd-
nosti za výsledky činnosti nově zvoleného
sněmu a nepřímo i za výsledky spojeného
národního klubu na radě říšské, tak že
v dobře pochopeném zájmu vlastním ostatní
soupeřící strany při volbách sněmovních by
po dosavadních zkušenostech dalších bez-
výhledných pokusů volebních s dobrým svě-
domím se mohly pro zbývajících několik
veleb vzdáti a za to raději si ponechati
volnou ruku pro věci, kteréž se chystají ve
Praha
spojený národní klub
rada
8
article
Vídni a Pešti.a sěse
Mezi těmi zdají se nám býti zejména
pozoruhodné: akce uvázlá v uherské dele-
gaci a rakouskou podnícená ve příčině úpravy
platů vojenských, dále nehotovost volební
opravy uherské, což obé ve spojení s urči-
tými vlivy křesťanských sociálů nezdá se
býti předzvěstí, že by styky mezi Vídnía
Peští se lepšily. Slyšíme li a čteme-li, že
v Uhrách úpravu vojenských platů spojují
s vyřizením tak zvaných národních poža
davků v armádě, musíme býti tím bdělejšt
a pozornější při vzpomínce, že za dohody
Vídně s nynější koalicí otázky vojenské byly
pouze na čas odročeny.
Vídeň
Pešť
Uhry
9
article
Ociťujídi se tedy opět na jednacím po-
řadu, musíkaždý nutně si býti toho vědom,
že vyřízení jich bude dalším důsledkem vy-
rovnání rakousko-uherského, pro něž byly
veškeré strany německé a nedocílí-li se do-
hody, že dozrává nový spor Vídně s Peští
Podivnou náhodou stalo se, že první ně-
mečtí bouřliváčkové vlotázce jazykové u nás
v Čechách objevily se u soudů německých,
zvláště v Chebu, tak asi v době, kdy bylo již
všeobecně známo, že rakousko-uherské vy
rovnání jest zabezpečeno; a nyní, kdy při-
bývá v Uhrách odvahy v záležitostech vojen-
ských uzrála i jazyková vzpoura u soudů něme-
ckých tak, že předseda ministerstva — má-l
pro všecky případy udržeti další jednotný po-
stup stran, o něž se opírá na radé říšské —
uznal nyní zapotřebí, pokládati vpád něme
ckých soudců do právní jazykové državy če
ské za dostatečný podnět, aby přikroči
k vyřízení jazykové otázky u státních úřadů
v království našem zvláštním záko-
nem.
Ač o záměru tomto vydán byl i projev
z usnesení rady ministerské, ač vládě pří
o v
et V jdston
Vídeň
Pešť
Čechy
Cheb
Uhry
10
article
stupné časopisy ve Vídni i v Pešti neustávají
vychvalovati tento úmysl vládní, přece ze
všech těchto hlasů je až do zřejmosti patrno.
že vláda nynější nemá již touhu, býti vládou
rozhodčí, ale že snaží se jednak přiměti
odpovědné zástupce iodborníky jak německé
tak české, aby jí sami poskytli pevnou půdu.
na niž by se postavila, aniž by se musila
obávati, že podnět její skončí vlastním jejím
fiaskem.
Zde vidíme dále, že předseda minister
stva se zříká i oně vychovací a vůdčí po-
sice, o níž tak obratně mluvil v prosincové
řeči své, když líčil poměr svůj ke stranám
na radé říšské a k těto vůbec. V otázce ja
zykové v Čechách staví se však vláda takřka
úplně do pozadí, pošinujíc v popředí tak
zvané odborníky a »nezavazné« sdělení zá
stupců stran.
Vídeň
Pešť
Čechy
11
article
Zcela opáčně vedou si ve věci tétc
Němci. Nejenom že prohlubují a šíří odpor
německých soudců v Čechách, nejenom že
s otázkou jazykovou spojují i otázku národ
nosti soudních úřadníků, oni vedle toho na-
vázali styky již i s nejsilnější stranou na
radě říšské, se stranou křesťanských sociálů
aby požadavky, jež při konferencích s bar
Beckem vysloví, měly hned předem zabez
pečenou podporu všech německých stran
aby zkrátka jevily se býti společnou a jed-
notnou akcí celého německého
bloku.
Dle odpovědi dra. Gessmanna něme
ckému ministru krajanovi Peschkovi i dle
obsahu jeho rozprav se zástupci časopisectv
nelze již pochybovati o tom, že v otázce ja-
zykové, nás Čechů se týkající, budo
všichni Němci za jedno, byť jinak
strana Lnegrova si vyhradila, že nesmí se
současně s jazykovou otázkou českou řešit
též jazykové otázky v zemích alpských. Vy
brada tato jest více než průhledná; Němci
majíce v tamních smíšených zemích většinu
uvedou tak tamější nenémecké zástupce
zejména slovinské a vlašské, do veliké tísně
a vrazí klín do případného bloku slovansko
románského, který by se mohl opříti poža
davkům německým.
Němec
Beck
Peschek
Čecho
Čechy
12
article
Zároveň ozývají se již nyní jednotlive
hlasy polské a rumunské, že případné řešení
otázky jazykové v Čechách nesmělo by se
rozšířiti a týkati se i autonomního postavení
Haliče, pokud se týče Bukoviny.
Je li tomu tak, potom věru nepochopu-
jeme, proč bychom my Čechové měli jakko-
liv umožňovati našim německým krajanům,
aby na nás mohli ve Vídni činiti nátlak
blokem všeněmeckým, aby dále tento blok
byl oporou požadavků Němců v Čechách při
vyjednávání s vládou a abychom za to vše
snad ještě podporovali vládu v jejích jiných
a dle všeho velmi vážných potřebách !
Ukáže-li se do opravdy, že nenadešla
ještě chvíle, kdy lze jazykové a národnostní
otázky řešiti ve Vídni všestranně, za
stejných podmínek pro Němce tam, kde jsou
ve většině, jako pro ostatní národy, a na
opak za stejné ochrany národnostních menšin
ať jsou německé neb slovanské neb románské
— pak musíme i my Čechové vytasiti s
svými trumfy, mezi nimiž není nejposledněj-
ším — odepření součinnosti při akcích, jež
mají zde u nás prospěti pouze Němcům.
Tím dosáhneme aspoň toho, že zamý
šlený jazykový zákon přestěhuje se z Vídně
do — sněmovny české, kamž vlastně v sa
mých počátcích akce vládní měl býti řízen
Zde zároveň poskytneme vládě příle
žitost, aby osvědčila stejný smysl pro práva
většiny, jaký jeví v alpských zemích pro sta
novisko většiny německé.
A čím jednotnější bude representace ná
roda našeho na sněmu, tím více usnadníme
vládě vídeňské, aby v této zkoušce se osvěd
čila. Proto nesmíme pro volby pustiti s mysl
to, co po nich nastoupiti musí, a to jest
společná obrana práv jazyka če
skéhol
Čecho
Němec
Čechy
Halič
Bukovina
Vídeň
13
article
„O české řeči úřadní“.
„O české řeči úřadní“.
Řeč dra. Josefa Herolda
v politickém spolku pro okres vinohradský dne
1. března 1908
(Dokončení.)
Ještě zajímavějším jest další jeho citát
Praví: „Poněvadž němčina již tehdy v celé ři
byla nepřímo uznávána úřadním jazykem, vyslo
vil eísař František dvorským dekretem z 14. čer
vence 1812, „dass die deutsche Sprache als di
österreicbische Nationalsprache die allge-
meine Geschäftssprache des Reichos
sei“, totiž v překladu, že něměina jakožto ná
rodní řeč rakouská jest všeobecnou .. . . (Hlas
jednací řečí říše.) Ano, tak si t
každý myslí, když to čte, a tak te
také chee p. dv. r. dr. Bachmann čte
nářstvu imputovati. Avšak tento citát
jak dokáži, jesi největším švindlem, jehož se
mohl nějaký historik dopusliti! Dvorní dekre
tento týká se něčeho zcela jiného. Tou dobou
byl vydán totiž celní patení a jednalo se násled
kem jistých pochybnosti v italské části říše o t
jakou řeči mají býti sepisovány t. zv. celní do
klarace, které ještě dnes dle zákona z r. 183e
sepisovány jsou jen vlašsky a německy. Atu
pravil cisař František v tomto dokrotě, který by
vlastně jen jakýmsi poučením: „Auch müsser
die Waarenerklárungen in der Nationalsprache
nämlich in der deutschen, welche die allgemeine
Josef Herold
František dvorský
doktor
Bachmann
František
Ata
14
article
Geschäftssprache ist, abgefasst sein“
což znamená, že musí býti sepsány tyto celn
deklarace v řeči národní, totiž německé, která
jesí všeobecnou řečí obehodní. Roku 181
byla vskutku němčina řečí o bchodní a plyne
z celého znění toto dvorského dekretu, že
tim chtěl pisatel jen naznačiti, že deklarace celní
sepsány býti mají jazykem německým, jako ja
zykem obchodním. Pan dv. r. Bachmaln
nemluví nie o celním patentu, ný
brž směle tvrdí, že v r. 1812 vyslo
vil císař František, že něměin
jako feč Rakouska jest jednae
řečt ř!še. (Výborně. Hlučný potlesk.) Myslíu
takovým způsobem, kdyby jen trochu se přičinil
dokáži vám všechno na světě, zejména když čte
nář nemůže to kontrolovati. (Výborně.)
Pan dv. r. Bachmánn cituje dále, že něm-
čina dekretem ze dne 13. února 1795 zavedena
byla v celé říši jako řeč vládní a úřadní.
Konstatují opětně, že dekret z 13. únor
1795 vše to předně neobsahuje a za druhé
jest řízený apelačnímu soudu vídeňskému,
tedy pro země vnitrorakouské a jeho ustanoven
Bachmaln
František
Bachmánn
Rakousko
15
article
o řeči úřadní zní: „Ein Exhibitum kann des
wegen, weil es in deutscher Sprache verfass
ist, keinerdings zurüekgewiesen werden“
V tom dekretu tedy uvádí se, že německá žalob-
v Gorici nesmi býti zamítnuta! A pan dv. rad
Bachmann praví: „Schon am 13. Feber 1795
war übrigens die deutsche Sprache im ganzen
Reiche (ausser Ungaren) als Regierungs- und
Amíssprache, wenigstens indirekt, erklart
worden“.
Dříve než proberu další ustanovení, které
p. dr. Bachmann cituje, poukazuji ještě k tomu
že dvorským dekretem z r. 1833 bylo nařízen
krajským hejimanstvím, aby ustanovovali kraj
skými komisary, a dekretem z r. 1834 i prakli
kanty osoby češtiny znalé a skutečno
v tehdejší době nejhlubšího úpadku češtiny vy
dávaly se místodržitelstvím tedy zemskou vlád u
jednotlivým úřadům přípisy v obou jazycíel
zemských. Mám zde několik takových přípisů.
týkajících se pošty, nebudu však s tim obtěžo
Nyní přicházím ke guberniálnímu nařízen
ze dne 11. února 1847 č. 125, kterým se na
řizuje, aby zemské zákony publikovaly se také
jazykem českým a odvolává se toto nařízení pře
mo na zemskou ústavu a na zemske
zřízení — uznává se tím tedy, že
zemské zřízení z r. 1628 ještě plat
a že jest čeština ještě jazykem
ůřadním, jak tímto zemským zřízením byl
ustanoveno.
dv
Bachmann
Schon
doktor
Gorica
Regierungund Amíssprache
16
article
Takový stav byl do r. 1848, kdy nové hnut
zachvátilo všechny národy. Z království českéh.
byla vyslána ke králi Ferdinandovi V. deputae
pražská se žádostí, aby uznal práva jazyka če
ského atd. Na tuto petici pražských občanů od
pověděl císař Ferdinand prvním kabinetním li
stem z 23 března 1848, ve kteréměž pravi
„v příčině požadavků uznávání a zachováván
češtiny v úřadech, že platí ustanovení o bno
veného zemského zřízení C II., a na
řizuje, aby tam, kde tolo zřízení zems ke
nebylo posud provedeno, že má se
prověsti a kde by bylo jiných zvyklostí
předpisů, tyto zrušiti.“ Tento kabinet
ní list byl řádně publikován praesidiem zem
ským dekretem z 26. březha 1848 č. 2041-
má platnost záko na.
Pražané nebyli s kabinetním listem tí
všal spokojeni a obrátili se znovu na císaře Fer
dinanda. Následkem toho vydán kabinetn
listzedne 8. dubna 1848, kterýmž uznána
úplná rovnoprávnost obou jazyků zemských
který publikován jak guberniu, tak všem úřadům
krajským a soudním a uveřejněn v provin
ciální sbíice zákoná.
Tu musím říci — a platí to p. dru. Bach
mannovi zrovna tak, jako všem německým vy
kladačům jazykového práva — že o těcht
kabinetníchlistech z roku 1848 ne
chtěji Němei ani slyšeti a tvrdí,ž
neplatí, poněvadž publikování v t. zv. provin
ciální sbírce zákonů, která prý není žádno
úřadní sbírkou, nestačí. Při tom se zapomíná
že nebylo tehdy t. zv. zemského zákonníka, že
publikování zákonů nedělo se jako dnes v zem
ském neb říšském zákonníku, nýbrž že se tak
dělo přípisy vlády, často veřejnou vyhláško .
bylo-li však něco vzato do provinciální sblrky
zákonů, pak bylo to také skutečně vyhlášene
Proto tento kabinetní list má platnost z
vati.
kona, nebot byl nejen řádně vybia-
Ferdinand
Pražan
Bach
Němei
C II
17
article
V drobném proucjit
ranní čísle o sobě . . . za 8 k
odpolední . . . . . . . za 2h
Ve flialkách za venkově-
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserát
plali se hotové sapřel
Fledplacení a inuerty přijíná vdnini
strace v Marianské ulicl č. a.
Tam nacházejí se též redakce
uskárna a ezpedice „Národnich Listu“
Eukopisy so navracsji.
18
article
šen, nýbrž i všem úřadům sdělen
Měl-li však býti nějakou jinou formou vyhlášen,
aby měl platnost zákona, pak konstatu ji,
že všechny ony staré, tajné re-
skripty, které proti nám se citují, ne-
mají platnost zákona, poněvadž vůbee
nebyly nikde vyhlášeny.
Kabinetní list z 1. 1848 má zrovna takc-
vou platnost, jako všechny ostatní, které
vyšly z absolutní moci panovníka, ba má větší
platnost, neboť byl řádně publikován
otištěn; také nejvyšší soudní dvůr ve Vídni
uznává jeho platnost. Připouštím, že se mohou
mínění různiti, ale pro platnost zákon
má mnohem větší význam to, c
říká nejvyšší soudní dvůr, než c
řekne prof. Bachmann. (Výborně! P -
tlesk.)
Nebyl bych se o celé této době zmínil, po-
něvadž vlastně t. zv. vnitřní úřadní né m-
čina, která u nás v Čechách jest v úřadech
soudních a správních, zakládá se na nařízení
ministra Krausa z r. 1852. Myslil jsem také sku-
tečně, že p. dvor. r. dr. Bachmann řekne, že
vnitřní úřadní němčina zavedena byla tímto mi-
nisterským nařízením a poněvadž toto nařizení
není posud odstraněno, že platí. Tu odvahu
však i při neobyčejné své smělosti p. dv. rada
přece neměl, poněvadž tato tajná Krausova
nařízení byla zaslána jen vrchnímu soudu a stát-
nímu návladnictví, nebyla vůbec nikde pu-
blikována, žádný o nich neví a sami ně-
mečti právníci, jako Herbst, uznali na říšské
radě, že nemají žádné platnosti. Nařízení ta
jsou jediným pramenem vnitřní úřadn
němčiny, poprvé tehdejší ministr nařídi
v r. 1852, že se má ve vnitřní službě úřadn
užívati němčiny. Dr. Bachmann neměl od-
vahy říci, že tato nařízení měla platnost zákona,
uznává tudíž sám, že jsou naprosto neplatná.
profesor
Bachmann
Kraus
doktor
Herbst
Vídeň
Čechy
19
article
Ostatně byla čl. XIX. st. z. z. zrušena a nemůže
se tedy dospěti k názoru, že by zákonem byla
ustanovena němčina výhradním vnitřním jazy
kem úřadním.
Snažil jsem se probrali všechny prameny.
které pan dv. r. Bachmann uvádí na odůvodnění,
když ne zákonitosti, aspoň oprávněnosti vnitřn
úřadní němčiny. Avšak to by nestačilo proti tk
zatvrzelým pánům jako jest p. dvorní r. Bach-
mann. Ve své polemice mi řekl napřed, že se
nesmím odvolávati na kabinetní list z r. 1848
na čl. XIX. st. z. z, a na všeobecný soudní řád-
Především myslím, že o tom, jaká jest právn
zvyklost v království českém a právo národní
a jazykové platí zemskézřízení a ústa
va zemská. Všemi zákony zemskými, jež
v novější době byly vydány, jsou uznány ob
jazyky zemskými a víme, že v království če-
ském uznání zemského jazyka neplyne z práva
a ústavy říšské, nýbrž z ústavy zemské.
Nové zákony říšské, které mluví o věcech
jazykových, mluví někdy o jazyku v zemi ob-
vyklém; u nás v Čechách však zemský a ob-
vyklý jazyk jsou pojmy totožné, poněvadž oba
jazyky uznávány byly od roku 1628 ústavou
zemskou za rovnoprávné a úřadní. (Výborně.)
Myslím, že i při nynějších sple-
titých poměrech ústavních jes
oprávněn k výkladu jazykovéh
práva v Čechách především sněm
království českého. (Výborně! Potlesk.) Sněm
tento usnesl se 19. ledna 1886 takto: „Sněm
vyslovuje to přesvědčení, že dle platných zákonů
Bachmann
Bach
Čechy
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
ni
21
article
Lidové umění slovenské.
Lidové umění slovenské.
Podle Dušana Jurkoviče.
Cestovateli po Čechách není nejmenší při-
činy ke smutku, že dni a dni může bloudii
v okolí měst, aniž by našel nejmenší stopy stare
národní architektury slovanské. Odbočí-li od sil-
nic, vnikne-li do neznámých zákouti, najde zdo
pojednou doškové chaloupky, dřevěnou zvoni
čku, skromnou kaplici venkovskou, a melancho
licky unešen, zastaví se a rozjímá ... Byl čas
že sem tam viděti bylo ještě po venkově malé
dřevěné kostely, tak rozkošné asi jako podlu
žanský u Pardubie, přenesen, na Národopisnou
výstavu pražskou... Nemohu nelitovati, že ne
byl ponechán na svém místě a pro výslavu ne
pořízena kopie. Rozpadával-li se, měli jej upev
niti, a nebylo-li peněz, obrátili se nikoliv n
stát, ale na vlastenéctví obeí a jednotliveů.
Není-liž pak v Čechách spolku, jenž by se za-
městnával tříděním památek lidového uměnía
jenž by všemi prostředky vymohl, aby byly re-
spektovány!? Také to tvoří čásť národního dě-
dictví, jako krásné paláce pražské a krásné po
lohy. Jako cestující umělec, přicházející k ván
z ciziny, každý zajisté, hledě na výstavní ves
ničku v Praze, pocítil trpkou litost nad tímte
pustošením venkova. Jedinou útěchou nás všech
jest pomyšlení, že v nejzazších koutech sloven-
ských vyskytují se ještě celé, úplně neporušené
skupiny, dávajíeí přesný obraz o dávném živote
slovanském našich krajů. Avšak těžce jest nám
spokojeně usnouti s touto chudičkou útěchou,
lehce bychom se probudili nepříjemně překvape-
ni... Řekněme si jen hezky, že požár, zníčivši
onehdy vesnici Čičmany, jejíž podivný ráz byi
zvláštní i mezi ostatními vesnicemi slovenskými.
Jurkovič
Čechy
Praha
Čičmany
národní da
22
article
jest pohromou nejmenší. Neuzřime již ty foš-
ňové domky se širokými odkapy a pavlany, ty
šindelové, dobou zčernalé a hrubě, nad sebou
položenými vlysy ornamentálních, primitivních
kreseb telované chaloupky, jichž bělost, často
obnovovaná, kontrastovala se sametovým poza-
dím starého dříví: bylo to až divoké a zanášelo
nás to do dob předhistorických. A byl to prý
z nejstarších, známých typů slovanského
obydlí... Jest po něm! Nuže! jsou věci, jež
zajdou způsobem ještě žalostnějším, denně,
každým dnem po trošce... Na důkaz uvádím
jen ony ubohé dřevěné domky, jež osamocený
stojí dnes v moderních ulicích mezi ošklivými
buržoasními domy měst: tak na př. malinká
radnice rožnovská. Z Čičman a z této posledn
zachována nám aspoň některá památka v krásné
publikaei pana Dušana Jurkoviče.
Doufám, že puplikaci této dostane se vře-
lého přijetí ve všech zemích slovanských. Za
chovávajíe předně obraz denně ničených věcí,
vyzývá přátele krásy, historie a folkloru a též
i spravedlnosti k bedlivé stráži toho, co ješte
zůstává k podniknutí všeho, aby zůstatex ten
uchráněn byl jednak před nemotornými oprava-
mi, jednak před nesvědomitými a zištnými va.-
dalismy; a proti „bezživotnímu eklektismu“, p-
nujícímu v dnešní architektuře, navrhuje jediný a
nejlepší lék, bychom mu dali, opírajíce se o tvorbu
lidu československého, zvláštní charakter národn
a navázali tím tradici tolika nepřátelskými okol
nostmi tak nešťastně přerušenou. A jelikož
víme, co vybudoval pan Jurkovič v Luhačovi
cích a jinde, víme, že, mluví-li o navázání pře
rušených tradie, prakticky se o možnosti toh-
přesvědčil.
Jurkovič
Čičmany
23
article
Po vyjití 20. „sešitu“, jenž publikaci ukon
či, slibuje nám text, krátký přehled celého díla
a doufá, že bude mu možno určiti jednotlive
umělecké typy každého kraje. Na každý způso
podá nám souhra svých myšlenek a náhledů
jichž nabyl po víceletých studiích. Dosud vyšle
4 sešity jsou k velké oti jeho důvtipu a vkusu.
Dle nich možno si již utvořiti přesný pojen
o umění slovenském, konstatovati, že existuje
ještě úplně organisované a života schopné, ab
solutně homogenní a systematické od budovy
po nástroj, od nástěnné malby po výšivku. O
roubení až po krov, od malby po plátno, vždý
týž ornamentálný system dekorativný, utěšený
vkus chápe se látky, upravuje ji a krášlí dle na
pamětních receptů, ovládaných dědičným in
stinktem, jenž nevylučuje nižádnou fantasii.
Půvab tohoto umění, v jeho naivnosti ne
jednou velmi vědeckého, jest nevýslovný. Pra
zemi svou stvořeno jest jako její zvíře a kvě-
tona; člověk má pocit, že je tak staré, jaku
půda sama a že zrodilo se z ní tak sponlanně.
jako potůčky a život. A lokazuje též, že zálib
v okrašlování, zdobení obydlí, rys civilisace pan
excellence, jest u primitiva, u sedláka mnohe
přirozenější, než u dnešníhe měšťáku, nebyl-l
ovšem sedlák stykem s měšťákem pokažen
Vesničan v okolí města staví si obydli nepěkná.
24
article
nepohodiná a druhá. Přijdou mu draze, ježto
jsou z kamene, poněvadž nemůže si je stavěti
dle své vůle, anebo může-li, činí to jen velmi
nemotorně; řemeslem jeho není ani zedničina
ani stavitelství, » musí se potiti, aby jen na
stavbu vydělal, ne aby si ještě lámal hlavu
o praktiských jejích stránkách. Jinak tomu byl.
a jest dnes ještě na Slovensku: „babka k babce
budů kapce“ je slovenské příslovi, a francouzsk
zas, že „Petit petit l'oiseau fait son nid“.
Slovák dělá právě tak jakoto pláče. A aby útu
lek, vyšlý z práce jeho rukou, byl rezlomilý.
k tomu stačí jen, aby každé potřebě své exi-
stence vykázal patřičné místo, a neskrýval žád-
ný požadavek stavby. Ornament rodí se někdy
z nepříležitosti. Stěny v Čičmanech, skládajíce
se ze silných trámů, které, přirozeně, k sob
Inou, a v rozích se křižují, svými přesahujícím
částmi zde na rohu tvořily malepný olement
Tato malebnost měla však nepříležitost: pršelo-li
nemohli obyvatelé obejíti svůj dům, aby u kaž
dého rohu nesmekli. Co nenčiní tedy sedlák
Petit
Slovák
Slovensko
Čičmany
Ina
25
article
Odpiluje konce těch trámů tak, aby muž moh
volně podejíti. A vidíme, že jest to právě výška
dveří. A hle, staveníčko vypadá tím zárovei
ještě malebněji. Podobné výběžky krokvie slouž
pod střechou za holubníky a bidla . .. Do tét
trámové stěny nutno vysekati okna a nevyhnu-
telně i vsaditi kolmé zárubně proti výtesu
vodorovných krokvie. Povstalou štěrbinou vane
průvan, nutno ji tody mallou uepati. Malta tale
tvoří zvenči rámec, jejž náš sedlák ve svém citu
pro pořádek a čistotu uspořádá, zabíli, a domel
jeho nabývá tím vzhledu ještě originálnějšího
K zamezení průvanu vůbec týmž způsobem uepe
a zabíli celou stěnu až de výše hlavy; výšat
si vzduch, odnášející všeliké výpary a kouř, pr
bihá a se obnovuje dle libosti. Tak zařízeno vše
nejlépe a před sebou máme domek z poloviee
pílý, z polovice barvy surového dříví, které ča-
sem zčerná. Na černé části pak odráži se budl
úplně anep částečně jen bílé rámování. Doved-
nější sedlák vystaví si něco lepšího, v jeho rou-
bení neni skulin, které by vyžadovaly ucpáván
a bílení, a on přece je obílí, jelikož ví, že jes
to pěkné, a tak rodi se ten který obyčej vesnický
Doveda
26
article
Tomuto vesničanu zdá se praktičtější uřiznout
výběžky krokvie po celé výši domku, aneboje
vůbec za roh neprodlužovali, a nahraditi je vá-
paným ornamentem, jehož vroubkování zobra
zuje stíny původních- trámcových výněžků. A je
likož začal již bíliti, zabllí všechny rohy ste
a bílými liniemi, velkými tečkami, kolmými č
rami, vlnami spojí je s bílou okrasou ckenní
dle většího — menšího vkusv majitele je to pal
diskretní, anebo přehnané, divoké a barbarské
anebo naopak úhledné a koketní. Srovnejte tal
dvě čičmanské chaloupky, jednu vedle druhě
na listu čís. 39. Méně divoká, než tuto v prave
méně rozlomilá než tuto v levo je na listu čís. 3.
V Nové Vsi (list č. 29) doniky, seskupené je
den vedle druhého, nemají zdi společné, nebo
slovanský sedlák chce až po čtýři zdi míti svů
vlastní domek, pro sama sebe jen. Jelikož al
voda ze střech proměňuje mezeru mezi domky
ve vlhkou klouku, přikryjí ji dlouhým žlabem
polovinou kmene po dělce rozříznutého, a ten
vodu se střech odvádí. Avšak ani ten žlab nen
společný, náleží vždy jen jednomu, pravému
neb levému stavení. A aby se voda nelila
na chodník ze širokých dlaždic, žlab prodloužer
až do prostřed uličky. Tím celá vesnice nabývá
obzvláště specifického rázu. Z každé střechy
jakoby dlouhé rameno sahalo do ulice. V Novém
Nová ves
27
article
Hrozenkově (list 25.) vidíme malý senník s pa
vlanem, slavěný beze všech nároků s takovou
čístotou, že myslíme na marketterie japonské-
Jeho střídmost a nahota jest neobyčejná a po
jednou, hle, kolmé deštice opěradla pavlanu
jsou na spodu s obdivuhodnou pěčí sekyrkou
vyzoubkovány. Štramberský včelin (čís. 28.) jes
jistě z nejroztomilejších a z nejnaivnějších fan
tasií. Záleží z pěti vysokých dutých špalků
stříškou pokrytých. Česlo tvoři vyřezávaná a po
malovaná hlava s otevřenými ústy. Ty obličej-
vás překvapí: mají svou individualitu, ba řeknt
ještě více: jsou to určitě portréty, z nichž na
které, tak onen profil na konci v pravo, div ne
mluví. Připomínají mi jistou, neméně zvláštn
serii vyřezávaných svalých, jež nám ukáza
sedlák-umělec v Turzovce a jichž dr. Mil. Rybál
učinil tak zajímavou fotografii.
Dvě stavby obzvláště mají zde vysok
cenu uměleckou: fojtství ve Velkých Karlovcích
které jest jakýmsi rodinným klášterem, v němž
musil se krýti někdy celý jeden rod slovanský
a dřevěný kostel ve Velké Paludzi, z něhož p
dány jsou nám tři pohledy: dva z venčí, jeder
z vnitřku. Přiznávám se, že bych podobnou bu-
dovu nedal za deset takových secessionistickýeh
kostelů, jaký p. prof. Otto Wagner vystavil právě
někde u Vídně v Dol. Rakousích pro „Heil. und
Pílege-Anstalt“. To jest pravý poklad a báser
zároveň. Pro Krista Pána ať se ho jen nikda
profesor
Wagner
Krist
Hrozenkov
Turzovka
Vídeň
Dolo
Rakousy
PílegeAnstalt
28
article
nedotýká! Člověk by napsal schválně vesniekou
idyllu, aby tam jen zavedl své hrdiny, aby je
tam oddal, pokřtil jejich děti a je tam pocho-
val. Že taková díla existují ještě, to stačí, aby
život okrášlen byl na několik hodin, pokaždě
kdy k tomu mysl zabioudí, kdy oko spočine na
fotografii. Mysleme vždy na to, to nás naučí ještě
více milovati naše přátele slovenské. — Napadá
mi, zda s technického stanoviska vyskytuje se
ještě jiná dřevěná klenba takových rozměrů!
Jak dobře eltíme, že tento objemný krov, talo
široká loď sledují nejen potřebu zavěsiti na-
hustě a v neděli přeplněné lavice veliké krychle
vzduchu, ale že klenba chce zároveň i odrážeti
teplo a hlas. Jak musí člověku býti dobře a útul.
no v takovém kostele!... Zdá se, že nejedna
slza nejedné generace, které se tu modlily a
boha velebily, zůstala na všech těch starodáv-
ných předmětech.
V Národopisném museu v Praze jest pře-
krásná ukázka malovaných ohnišť, z nichž publi-
kace tato předvádí nám výtečné reprodukce
s barevnými detaily. Co do zájmu vyrovnají s
těmto čatajským krbům jen žudra v Tvrdonicích,
Kosticích, Týnci, Mařaticích, anebo pohled na
hřbitov čičmanský a švannbašský, anebo něha ji-
stých interierů v Petrové Vsi... Nač vypočítá-
vati tolik názvů, které nikomu nic neukazují.
A ostýchám se též vypočítávati předměty a vý-
šivky. Rád bych však aspoň uměl vyjádřiti poesii
těch věcí, stvořených bez nejmenší ziskuchti-
vosti témi právě, jimž mají sloužiti, býti pro je-
jich jen potebu a pro intimní jich satisfakci.
bůh
Kostik
Petro
Praha
Tvrdonice
Týnec
Mařatice
národopisný muzeum
29
article
Karpatský sedlák, ať již Slovák, Rusín aneb R-
mun, má tytéž vkusy a způsoby: on chce a r
má, aby vše, čeho užívá, bylo krásné, tak jako
aby prádlo jeho bylo vyšíváno. Jistá obydlí
jistá zákoutí v těchto slovanských horách po-
skytují v jistých hodinách tu zvláštnost pravdě
opíjející, že bytosti a věci představují v abso-
lutní harmonii: dům s krajinou, nábytek s do-
mem, kroj člověkem a člověka se vším. V ně-
kterých zapadlých krajích alpských anebo v Juře
našel jsem někdy něco podobného, nikdy ale tak
dokonalého. A nikdy nic nezjednalo mi takovou
esthetickou satisfakci jako jisté, sluncem ozá-
řené odchody z kostelů na Slovensku, jako jisté
selské domácnosti, kde jsem přenocoval a koe
hestitelka, polévajíe zem, opisovala ještě i trych-
týřem kruhy, podobné jako na čičmanských po-
valových brvnech. Waleským „kopanicím“,
těžkopědným domům romančským v Engadine
Slovák
Rusín
Slovensko
Engadin
Rmun