1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v úterý 3. března 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předplácí ser
v Praze v adminislrani
mln
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s droji donáškou
na měe
ns čtnit ia . . . . 7 K 50 k
va álialkáck:
. 2 K 00 n
na naáěsle
Poštou :
na miěsíc
s dvoji sisilkou
a přek
n psvrt vak
Praha
5
article
„O české řeči úřadní“
„O české řeči úřadní“
Řeč dra. Jos. Herolda
v politickém spolku pro okres vinohradsky
dne 1. března 1908.
Velectěné shromáždění!
Otázka jazyková v království českém sta a
se v posledních dnech jednou z nejaktválnějších
otázek politických a časových a tu jest zcela po-
chopitelno, že věnuje se ji největší pozornost
jak se strany české, tak i německé. Němci, jsou-
ce nespokojeni s nynějším stavem věci, který
jim není nikterak na újma, zahájili činnost dvo-
jím směrem; činnost, dotýkající se úřadován
se stranami, t. zv. úřadování zevnějšího, tím
způsobem, že zahájenou jimi agitací některé
soudy v t. zv. německém území odpírají přijí-
mati česká podáni a vyřizovali je českým jazy-
kem a pak další činnost, ne tak patrnou a zjee
oou, že pamětními spisy a deputacemi u vlády
stěžovali a stěžují si, že ve vnitřním úfadování
zejména u soudů, zavádí se češtína, jak prav
„via facti“.
Němec
6
article
Táto činnost německých poslanců a zástup
ců směřuje k tomu, aby vzbudili u vládních
orgánů a u ministerstva zdání, jakoby čeští úřad-
nici, úřadujíci jazykem českým také ve vnitřní
službě, porušovali tím nějaký platný zákon. Tin
sledují dvoji účel: zameziti jednak toto užívání
češtiny ve vnitřním úřadování, jednak ale omlu-
viti skutečně protizákonně jednání německýeh
úřadníků v t. zv. německém uzavřeném územní.
pokud nechtějí úřadovati jazykem českým. Jit
tato okolnost stačila by zajisté sama o sobé.
abychom ujali se konečně veřejně svého úřad-
ničtva, které má odvahu úřadovati i ve vnitřni
službě česky a provedli důkaz, že jednají úplně
zákouně. V německém tisku ovšem mluví se
vždy o této věci tak všeobecně, že nelze vždy
dobře pisatele takového článku usvědčiti z ne
pravdy. Konečně ale dle zpráv německých listo
říšský a zemský poslanec dvorní rada dr. Bach-
mann, profeser rakouské historie a tudíž také
českých dějin na pražské německé universitě
řekl na veřejné politické schůzi, že zavádění
vnitřní úřadní češiiny jest protizákonné-
Dokud podobný výrok pronese se tiskem, aneb
vzápase politickém, může se říci, že nen
správný, ale musí se přijati jako politická agi-
tace. Když ale učiní (ak profesor dějin rakou-
skýchi, o kterém se může předpokládati aspoů
že dějiny především zná u že vi, co praví, je
zapolřebí, aby také tento svůj výrok dokázal
doktor
Bach
Tina
7
article
(Tak jest.)
Proto jsem vyzval otevřeným listem v „Ná
rodních Listech“ p dvor. radu dra. Bachmann
ke zeela jednoduché odpovědi, aby mi citova
toutéž cestou zákon, kterým byla zavedena v krá-
krství českém něměina jako výhradn
vnitřní úřadní jazyk, anebo zákon, kte
rým bylo zakázáno užívání češtiny ve vnitřním
úřadování. Musil jsem jako právník předpoklá
dati, jeli jednání českých úřadníků protizákon
rým, jak pravil pan dr. Bachmann, že on teni
zákon také bude znáti, poněvadž nejsa histo
rikem, mohl jsem myslifi, že jest snad přece
takový zákon a že se snad mýlím, mám-li za te
že takového zákona není.
Na tutu moji výzvu odpověděl sice pan dv
rada dr. Bachmann způsobem, který nezdáse
bíti ve slušné společnosti obvyklým, a v šak
otázku mou nezodpověděl; poukáz.)
mně jen, abych si přečetl všechny reskripty anel
dekrety královské, které byly vydány od počátku
r. 1526, tedy od doby, kdy koruna česká zvoliln
Ferdinanda I. králem českým a tím přešla k dy-
nisti Habsburské a zejména reskript krále
Ferdinanda I. ze dne 8. srpna 1555. Minih
jšem, když tento roskript byl jmenován, třeba
ze nemá již zákonné platnosti, že aspoň eitace
Bachmann
Musil
doktor
Ferdinand I . král
8
article
jeho jest správná; dokáži však, že není radno
spoléhati na historika. (Veselost.)
Místo odpovědi položil mi p. dv. rada dr
Bachmann otázku jinou, mohu-li totiž dokázati
že v Chebu jest čeština jazykem ob-
vyklým a že jsou úřadové tohoto kraje po-
vinni česky úřadovati. Na první otázku
byla odpověď těžká, neboť nemohl jsem nic vy-
vraceti, poněvadž nic nebylo tvrzeno, na druhou
otázku jsem odpověděl a znovu jsem svoji ofáz-
ku opakoval, avšak p. dvor. rada dr. Bachmann
již neodpověděl. Pokud však jest mi známo, tat
polemika neposloužila p. dv. radovi dru. Bach-
mannovi ani v kruzích německých, neboť vytý.
káno mu, že se do takové polemiky neměl pou
štěti, nezná-li takového zákona. (Veselost.)
Bachmann
doktor
Bach
Cheb
9
article
Proto pociťoval p. dvor. r. dr. Bachmann
potřebu přednášeti v německém kasině o němo-
ckém jazyku úřadním. Tato přednáška, poku
vyšla v německých časopisech tiskem, koněí
vlastně slovy, že požadavek můj na vyjmeno-
vání zákona, kterým byla němčina prohlá-
šena výhradní řečí úřadní, jest ne-
splnitelný, ale také protismyslný. Protismyslnost
připustil bych potud, že jsem neměl žádati na
panu dru. Bachmannovi něco, na co mně ne-
může odpověděti. (Veselost.)
V této přednášce vrátil se však pan dvorn
rada dr. Bachmann k celému vývoji jazykové
otázky v království českém od r. 1526, citoval
některé dvorské dekrety a reskripty a upravil
svou přednášku tak, aby aspoň německé čtenář-
stvo, které nedovede čísti mezi řádky, skutečně
se domnívalo, že výhradnost němčiny je s
ustáleným zákonným zvykem,
Především přiznávám, že nejsem hislorikem
a nemám snad příležitost studovati prameny
arebivální a hledati nové momenty pro jazykov u
otázku a musil jsme se tudíž omeziti na věci,
tiskem již vydané. Přesvědčil jsem se však, že
nemusím dlouho studovati v archivech a historii
chei-li odpověděti panu dvor. radovi dru. Bach-
mannovi, neboť všechny jeho výpovědi nalez
jsem v knize „Das österreichische Sprachrecht“
vydané drem. Fisehlem r. 1901 v Brně a prolo
jest velice snadno následovati ho na poli jeh
historického zkoumání.
doktor
Bachmann
Bach
Brno
10
article
Dovolte nyní, abych přikročil ke věei samot-
né. Pan dv. r. Bachmann praví, že nastoupením
krále Ferdinanda I. z rodu Habsburského zahá-
jen byl převrat v zemích českých, jak poku
se týče úřadů, tak pokud se týče jazyka. Jes
pravda, že Ferdinand I., zvolen byv králem če-
ským a pozdějí uherským, byl prvním panovní-
kem, který spojil troje státní území — územ
státu českého, uherského a t. zv. vnitrorakou-
ských zemí, ke kterým náleží dnes Horní a Doln
Rakousy, Solnohradsko, Štyrsko, Krajina, Gu
rice atd. Jest pravda, že již tento Ferdinand 1.
sledoval ideu, vtvořiti z těchto tří státních územ
stát jediný, kteroužto činnost zahájil zříze-
ním zvláštních úřadů královských, totiž soukro
mých svých úřadů panovnických, na př. nejvyšší
vojenské komory a komory královské (finanční
komury) a že královské komory zemské podřídi)
této nejvyšší komoře ve Vídni.
Z toho ihned dedukuje pan dvorní rada dr
Bachmann, že král. Ferdinand I. utvořil tím
zvláštní úřady zeměpanské, jejichž úřadn
řečí byla němčina jako řeč kníže-
cího rodu, hlavního města Vídně a jako řeč
obvyklá také v sousedních zemích německé říše
v Bavorsku, v Sasku atd., ke kterým, jak praví,
také Čechy náležely.
Jest pravda, že král. komora česká byla
podřízena centrální komoře, která však dle
tohdejšího státního práva nebyla žádným
úřadem státním, nýbrž úřadem soukro-
mým, zřízeným k obstarávání králi potřebných
důchodů. Zřízení této komory nestalo se se
souhlasem sněmu a jak později bude
Bachmann
Jes
Ferdinand
Doln Rakousy
Solnohradsko
Štyrsko
Vídeň
Bavorsko
Sasko
Čechy
11
article
vidno, sněm království českého proti tomu pr
testoval.
Tím přicházím ku prvnímu momentu, kter
vyvrací tvrzení pana dvor. r. dra. Bachmanna
Jak sám doznává, byla čeština až do r. 1526
v království českém nejenom jazykem úřadním
nýbrž výhradně jazykem státním
dvorským a vůbec jazykem říše české. Tehdaž
neměli Němci povahy oprávněných spoluoby a
telů, nýbrž byli pokládání v království českém
za cizince.
Již dříve vydaným Vladislavským zřízení
bylo ustanoveno, že Němec nomůže býti ani čle-
nem soudu, ani nesmí zastávati nějaký úřad
zemský. Výslovně bylo nařízeno, že zápisy do
desk zemských smějí se díti jenom jazykem če
ským, což mělo mnohem větší význam, než by
to mělo dnes, poněvadž tehdy žádné zákony
veřejně listiny nenabyly platnosti, nebyly-li za
psány do desk zemských, kdežto nyní zemsko
desky jsou pozemkovou knihou pro velkostatky
Z toho plyne, že vše, co mělo povahu zá
kona, musilo býti zapsáno do des
zemských a že se to musilo stát
jazykem český m.
Při zvolení krále Ferdinanda I. králem če-
ským, kladli stavové češti jisté podmínky politi-
cké, totiž, aby zemské zřízení bylo hájeno, aby
nebral žádné rady mimo království české a oby-
vatele jeho a výslovně ustanoveno, že mus
sídliti v Praze, a kdyby v nutných připadeeh
se vzdálil, že musí království české svěřiti v opa-
trování některému obyvateli tohoto královstrí
Není tudíž pravdivým tvrzení pana dv
rady dra. Bachmanna, že sídelním městem krále
Ferdinanda I. byla Vídeň. Až do krále Matyáš
byla sídelním městem Praha a teprve král Ma-
tyáš za příčinou uherských nepokojů a tureekého
nebezpečí přeložil sídlo královské do Vídně, aby
byl Uhrům blíže a aby při tom mohl záležitost
státní obstarévati.
doktor
Bachmann
Němec
I če
Matyáš
Uher
Praha
Vídeň
Ma
12
article
Dále bylo sněmem usneseno, že král sm
vydávati nařízení jen prostředni
ctvím české kanceláře. Tedy když vy
déno nějaké nařlzení bez spolupůsobení česk
konceláře, bylo vydáno proti právu a nemohl
míti v království českém dle platných zá
konů žádně platnosti.
Reversem ze dne 4. května 1528, zapsaným
do dosk zemských, zavázal se král FerdinandI.
že nepřijme do služeb zemských žádného cizin
ce. Pan dror. rada dr. Bachmann se odvoláv
k tomu, že v úřadech zemských byli již Něme
a že tam vládla následkem toho také němčina
To však bylo rovněž proti ústavč
Jediným reskriptem, který by byl správný, který
ale p. dvorní rada dr. Buchmann ve své veřejne
přednášce necitoval, jest reskript krále Ferdi
nanda I. ze dne 25. března 1527, kterým t. zv
české komoře (soukromému svému úřadu) nařídi
aby si dopisovala s vídeňskou komorou jazyken
německým. Poukázal jsem již, že česká komora
byla soukromým úřadem královským, nemůže
tudíž reskript ten míti na otázku veřej-
ného práva žádného vlivu, ale úřado-
vání této české komory v Praze bylo tenkráte
úplně české. 1 kdyby však bylo vydáno
v r. 1527 platně takovéto nařízení, bylo zrušens
usnesením sněmu a sice zemským
zřízením r. 1530.
Tímto zemským zřízením, které podléhal
také sankci krále, bylo ustanoveno, že cizo
zemci, at náležejí ke koruně česko
nebo ne, maji véstí svou při pře
soudem jenom jazykem českým
čímž byla ustanovena zemským
zákonem čeština jedirým úřadnín
jazykem.
Za krále Ferdinanda I. po potlačení vzpoury
stavů českých bylo vydáno nové zříze n
zemekě, tedy v době, kdy utužil Fordinandl
svou královskcu moc proti stavům v roce 1550
Ferdinand
doktor
Bachmann
Buchmann
Praha
13
article
jímž je ustanoveno, že jazyk český jest vý
hradnějazykem úřadním a že listI.
ny německé a latinské, na které so
strana před soudy odvolává, mus
býti přeloženy, dříve než bude
o nich jednáno, do češtiny. Z toho vi-
děti, že pokus, který král učinil svým reskriptem
z r. 1527, byl dle zemského zřízení úplně ne-
platný. Pan dv. r. dr. Bachmann odvolává
se a cituje však reskript z 8. srpna 1555, tedy
několik let později vydaný. Pan dr. Bachmann
počiná si ve své přednášee takovým způsobem
že posluchače uvádí v omyl, aniž by to pozor -
vali. Praví na příklad, že řečí knížecí rodiny,
řečí Vídně a královských rodinných zemí byla
němčina a že v příčině těchto platila zásada, že
němčina jest jediným jazykem úřadním; kdo
chce, může tyto zákony vztahovati jen na
země vnitrorakouské, jiný pak má do-
jem, že pan dr. Bachmann chce tvrditi, ž e pla-
tily také pro království českč.
doktor
Bachmann
Vídeň
14
article
Reskript císaře Ferdinanda I. z 8. srpna
1555 však platil pouze pro Rakousy pod a nad
Enží, pro Štyrsko, Krajínu, Korutany, Vindickou
marku, Istrii a Terst, jest publikovén také v ka-
dexu rakouském, není však žádným če-
skýmzákonema také celým svým obsahem
svědčí pouze oněm zemím. Ale tento kodex ne
předpisuje nie, nýbrž jen ukazuje, že to má zů-
stati při posavadní zvyklotsti a že zá-
konem není dovoleno procesovati
v jinéřeči, nežv jazyku německém,
Tenkráte to nebylo vydáno pro království české
a pan dvor. rada dr. Bachmann mohl si to pře
čísti, poněvadž jest te výslovně řečeno i v dru
Fischlovi. (Veselost.)
Druhý důkaz pro vnitřní úřadní němčinu
spočivati má v tom, že se pan dr. Bachmann
odvolává na to, že v r. 1548 byla posavadn
městská práva zrušena resp. přetvořena a že
byl tímto rokem zřízen pro právo městské zvlášt
ní appelační soud v Praze. Tu musím
historikovi pomoci trochu k paměti. Města ně
která měla zvláštní svá práva, která byla přene-
sena z Německa a proto také odvolncí jich in
stance byla v Německu, odkud jejich právo byl
recipováno. Když města zúčastnila se povstáno
proti Ferdinandovi I., vzal jim za trest toto práve
a zřídil zvláštní apelační komoru pra
miěstské soudy v Praze.To ale bylo na újm
německému jazyku, poněvadž odvolání z měst-
ského práva cizozemským soudům v Německu
musilo se díti jazykem německým, kdežto zave-
dením zvláštního odvolacího soudu v královstvá
českém pro města byla zavedena do odvolacího
soudu čeština jako jazyk úřadnt
také úřady ty česky úřadovaly.
doktor
Bachmann
Fischl
Enže
Štyrsko
Krajín
Korutany
Istria
Terst
Praha
Německo
15
article
Podotýkám, že pan dr. Bachmann odvoláví
se na to, že tomuto apelačnímu soudu bylo dáno
jakési nařízení, aby úřadoval také německy.
Tomu jest skutečně tak, ačkoliv toto nařízení
pan dvor. rada necituje, neboť v tento apelační
soud již tehdy král Ferdinand I. dosadil některé
Němce. Za eísaře Maxmiliana v roče 1579 bylo
však vydáno a upraveno zvláštní městske
pávo české a to předpisovalo pod literou
B VIII., že žalobce jest povinen přede všemi
řádnými soudy v království českém podati sv ji
žádost v jazyku českém a žalovaný v ja-
zyku českém odpovídati i kdyby čásť jeho
důkazů byla sepsána v cizí řeči, že má dříve
přisežný písař listinu takovou do češliny přelo-
žiti, takže jednání má býti jedině a pouze
české.
Tedy za krále Maxmiliana vydán byl zákon
jímž totéž, co bylo zemským právem pro zem
ské soudy, též pro soudy městské bylo přede
psáno a zavedena výhradnost češtiny
Jak se s tím srovnává tvrzení, že byla pře
bitvou na Bíle Hoře zavedena již němčin
do soudů, tomu nerozumím, jen tolik je
jisto a dá se to pochopiti, že za panovníků, kter
V drobném prodeji:
ranul číslo o sol
vdpoledni . . . . . . . za 2
Ve flialhách na vonkověi
ranpí čisle, . . . . . . . 10h
očpolední . . . . . . . . 4 a
Inserát
plati se hotově zapřed.
Fředplaceni a inserty přijémá z dznlal-
strace v Mariansse ulici č . 3.
Tam nachitejí se těž redakee
Uiskárna a szpedica „Názoánich Listá“
Rukopisy so uevracojí.
doktor
Bachmann
Němec
Maxmilián
Ted
Bíl hoře
Marianss ulice
Názoánich Listat
16
article
byli z rodu Habsburského, tudíž Némci, a ovlá-
dali ještě jiné země, dostávalo se víc a více ně-
meckých úřadníků do úřadů českých, takže za-
čala se již vtírati němčina do veškerých úřadů.
Následek toho byl, že konečně stavové čeští, vi-
douce, jak něměina v království českém začíná
vnikati do všech úřadů a jak začínají se v krá-
lovství českém cízinei roztahovati, učinili ve
sněmu království českého ono památné
usnesení z r. 1615, které obsahovalo celou
řadu artikulů, které král Matyáš také potvrd ,
ale zejměnu obsahovalo zvláštpí články, kteréž
znamenají první vyslovený národní boj
v královsíví českém.
Český generální sněm usnesl se na opatření,
jež nazval: „O udržení starobylé české řečia
její zvelebení“. Jakým duchem bylo toto usne-
sení vedeno, viděti z toho, že dle něho nikdo,
kdo neznal českého jazyka, nemohl
dosici inkolátu (právo šlechtického)
anebo měšťanského práva, I když ci-
zincc se jazyku českému naučil, byla rodina
jeho přece až do třetího pokolení ode všech ve-
řejných úřadů vyloučena. Děti cizineů, kte-
ré znaly česky, měly v případech dědického
práva přednost před osatními. Ve sněmích, při
všech soudech, farách, kostelich a vkolách měl
jednáno býti pouze česky. Ten, kdo
by, znaje česky, nechtěl česky mluviti, byl na
půl léta ze země vypovězen. (Veselost.) Bylo vý-
slovně zakázáno, aby příslušníci německé národ-
nosti tvořili t. zv. německé obče a nesměla
žádná německá obec v království českém
býti založenal
Byla to silná reakce českého národního du-
cha proti snaze ústředních úřadů, zaváděti ci-
zince a jich pomocí také němčinu do úřadů zem-
ských.
Matyáš
17
article
Tak měly se věci do bitvy na Bílé Hořea
všechny argumenty p. dv. rady dra. Bachmanna
odrážejí se od tohoto usnesení z r. 1615, které
mělo platnost zemského zákona, králem pode-
psaného a řádně publikovaného a které mělo
více váhy než soukromé reskripty neb
tajné přípisy některého panov níko.
Přicházím nyní k druhému oddélení vý-
vodu, na které se pan dr. Bachmann odvolává.
Jest pravda, že nastala po bitvě na Bílé Hoře
velká změna. Po porážce českých stavů přikročil
král Ferdinand II. ku přetvoření a reorganisování
dosavadního zemského zřízení, tedy dosavadní
zemské ústavy české.
Ferdinand II. obmezil především působnost
a váhu českého sněmu a ač obnovené zemské
zřízení podrželo sněm, přece jenom abselutni
moc panovníkova kladla se nejvý še.
Bachmann
doktor
Ferdinand II
18
article
Nás zajímá však, že tímto obnoveným zem-
ským zřízením byla poprvé připuštěna do úřadu
němčina v král. českém jako rovnoprávný
jazyk s češlinou. Tedy ne, že by byla dříve
vládla němčina a že tímto zřízením dostalo se
češtině nějakých práv, ale právě naopak. Co pla-
tilo pro zem. soudy dle obnoveného zem. zřízení
z r. 1628, bylo také zavedeno potom pro srudy
městské, instrukel, kterou vydal král Ferd
nand III. pro právo městské.
Nastal tudíž v království českém takorý
stav, že oba jazyky byly rovnoprávny.
Od nynějšího stavu lišil se tím, že žaloba musíla
se podati v jazyku obžalovaného, kdežto nyní
se řídí jazyk sporu jazy kem žalobce. Pokud se
týče ostatního veřejného zřízení, nebyly v něm
provedeny žádné změny. Dle nynějšího na-
šeho nazírání mohlo by se říci, že tu platilo
ustanovení zemského zřízení jen pro soudy, ala
dle tehdejšího stavu věci vyvíjel se ten život
zcela jinak. Politickou správu měli v moci
tehdy jen stavové a úřadovali ja zy-
kem, jakým sami chtěli
Také na instrukci císaře Ferdinanda III. od-
volává se pan dv. r. dr. Baehmann a nerad bych
přešel některý jeho pramén. Upozorňuji na to.
Ferdinand
doktor
Baehmann
19
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Národní divado. Samota Hra
třeth dějstvích. Napsal Al. Jirá sek. Režisěn
Jaroslav K vapil.
Malem by nás Jirásek překvapil cizoložným
dramatem. Ano takovým obrazem dvou bytosti
stižených do propasti hřišně vášně, jaké se zá-
libou malují moderni autoři francouzšti a ně-
mečli. Ale autor velkých epopejí historiekých
roztomilých idyl venkovských, ostal pouze př
smělém rozběhu a s neobyčejnou obratnosti
propagující dokonalou zkušenost divadelnickou,
do krajnosti napjal naši zvědavost. Očekával
jsme s úzkosti vyvreholení té dramatické situace
mezi mladým, zajímavým budebníkem Petrem
Vitem a rozkošnon ženou jeho přítele Adou
Vejrovou, která miluje divoké mraky a rozkoší
taněl, když les se zachvívá bližící se bouřl.
a klerá nezapominá, že se Vitovi v její blíz-
kosti zatočila hlava osudnou závrati, tak že
ujel z Prahy. Autor však zachránil idylický
ráz své poelické i vzrušujíel hry, jež vyzněla
v mír a resignaci. Bylo to poněkud náhle,
tak že nebylo docileno jistého usmiřujícíh
závěrečného akordu a ostalo v nás jakési
zneklidnění o budoucnost hrdin »Samoty«, Ale
byli jsme dojati, něš zájem byl vznícen a stále
zvyšován a to je nepopiratelnou přednosti ne-
vého dramatického dila autora »Vojnarky«a
»Lacerny«.
Do poetického ovzduší venkovské samoty
položil Jirásek svou hru intimní a náladovou
s několika mocnými a dramatickými vzmachy
Na samotě Barbory Vejrové nudí se její snacha.
mladistvá žena lékaře dra. Vejra. V blízkém
městě dli mladý, elegantní muž JUC. Petr Vi,
jenž má umělecké plány, ale málo energie
k jich provedení, nevěří ve svůj hudební talent
a chce se ucházet o místo městského tajemníka.
Jaroslav
Jirásek
Petro
Vejrův
Vejr
Petr V
Praha
blízký město
národní divado
20
article
V Praze paní Ada zpívala jeho písně, kdyz
V Praze paní Ada zpívala jeho písně, kdyz
chodival do její domáenosti. Jednoho večera
dokonce improvisoval, když se vrátili z Roztok.
A pak najednou z čista jasna utichl. Petr Vi
navštíví na samotě sličnou a rozmarnou paní
Adu, která nezapomněla na jejich pražské styky.
zejměna si připominá večer, kdy improvisoval.
»Pamatujete se, jaký hluboký cit se chvě
ve vaší skladbě?«
»Proč na to vzpomináte ?« odpovídá V
znepokojen.
Chápete již, proč Petr Vit tak náhle uprchl
z Prahy. Ale nemohl zapomenouti. Je to vždy
silnější nežli naše nejrozumnější odhodlání,
nežli naše vůle. Sotva že paní Ada se ubyto-
vala u své tchyně, již obcházel samotu a ko-
nečně předstoupil před ženu, jež tak otřásla
jeho bytostí.
A v tichém klidu samoty, v dumavém zá-
šeří lesa řeknou si oba, co v Praze jím vyslo-
vovaly jejich pohledy a hluboký cit Vitovýech
skladeb. Paní Ada jde na návštěvu do myslivny
se svým přibuzpým profesorem Čepelkou, jenž
též se ubýtoval o prázdninách na samotě. V
je doprovází. Ve chvíli, když osamotní mlad
lidé pod šumnými buky, ve vonném stinu hlu
bokého lesa řeknou si, čím srdce jejich pře-
kypuje. Vit je sentimentální, Ada roztoužená.
Když rozplná paže vstřic bližící se bouři, je
okouzlující. Vit je vzrušen. Vyznal již touhu
svou, která ho vypudila z Prahy. Hledí na ni
u vytržení:
»Jak vám to sluši! Jak jste krásná !«
A její pohled, dlouhý a rozkošný, láme poslední
rozpaky jeho svědomi, podrobuje ho. Ve třetím
jednání přichází Vit na samotu. Jeho vzrušen
nad krásou paní Ady, uzřenou v záblescíeh
bouře v tajemném šeru lesním, se neuklidnilo
Opět vzplane, horuje a opět jím lomeují hlasy
svědomí. Vždyť její muž, dr. Vejr, je jeho nej
lepším přitelem
»A má láska, jež se ničeho neboji?« prav
čarovným hlasem paní Ada, silná a smělá. jak
Ada
Petr V
Petr Vita
Čepelka
Ady
doktor
Vejr
Praha
Roztoky
Ada
21
article
žena, jež miluje. V tom jsou vyrušení přicho
dem tety Vstovy paní Toralové a prof. Čepelky
Vit má sotva čas uskočiti do světnice domku
na samotě. Paní Ada je v trapných rozpacích
Zabrání vstup do stavení profesorovi, jenž chee
přinésti paní Toralové sklenici vody, i své tchyni.
která si chce přiněsti ze světnice jinou zástěru.
Stará Vejrová, profesor a paní Ada jdou něco
shánět k snědku pro paní Toralovou, jež n
chvili osamotní. V tom vystoupí Vit ze stavení
a chce uklouznouti. Zarazl se před tetou, která
tuší z jeho chování u myslivny, co se děje
mezi ním a Adou a oslovuje ho s trpkou vý-
čitkou jako nesvědomitého záletníka, ukládajícího
o štěsti nejlepšího přítele.
»Ah ... nemohu za nie . . . okamžik zá
vrati ...« koktá Vit zmaten a slibuje, že vy-
koná svou povinnost a zcela uhne se paní Adě
z cesty. Musí opět sklouznont do světníce, nebo
ostatní se vracejí. A ke všemu se z nenadáno
objeví dr. Vejr! Přijel neohlášen, aby překvapii
svou zbožňovanou ženušku. Víle, co znamená
takové neočekávané překvapení ve veselohře
neb v dramatě. Buď nejkrkolomnější švandu po-
trhlých qui pro quo nebo katastrofu. V tomto
případě jsme byli ovanuti děsivým očekává-
ním ... Ubohá paní Ada! Jak jsme ejtihi s ní
v té chvíli, chápali její rozčilení, když ji ra-
dostně, láskyplně k sobě vinul jeji muž před
světnicí, v níž se skrýval jeho přítel. Ale oba
milenci v čas byli sražení od kraje propastía
hra Jiráskova zastavila se před samým srázem
do tragiky. Pana manžela ženské dostaly od
staveni, musil běžet naproti mamince a té chvíle
použil Vit, aby vyvázl z pasti. Jeho zajíma-
vost umělce a milence ovšem poněkud trpi
v očích dámského publika timto kvapným
ústupem.
»Komedie s tragikou . ..« pravi profesor
za prchajícím hrdinou.
Toralová
profesor
Čepelka
Ada
Vejrová
Vejr
Jiráskův
Ada
22
article
Hra Jiráskova, znamenitá svou obratnou
stavbou, napínavá a svěží, dosáhla velmi hluč-
ného úspěchu. Obecenstvo bouřlivě volalo svého
milovaného spisovatele před rampu. Jako ve
všech svých dramatických pracích položil Jirá-
sek též v »Samotě« značný důraz na vedlejši
episodní postavy, jejichž trefná karakteri-
stika a humornost čile oživuje i děj. Tako-
vými figurkami veseloherními jsou dva šosác
maloměstšti nadporučík ostrostřelecký Šrámek
jejž s neodolatelnou svou komikou představoval
pan Mošna a revident Schlums, hovořicí láma
nou češtinou staromodního byrokrata, jejž bodře
sehrál pan Steinsberg Do této galerie vedlej
šich, zdařilých postav patři dále čiperná pani
čka, řízně tlumočená paní Hübnerovou, i jej
dvě chráněnky, Tonička a Karla, veselě, naivn
slečinky, jejichž na vnost s roztomilým půvabem
podaly pl. Červená se slč. Suchánkovou. Kari
kstura modernistického básníka Jaro Labutky
není nová ani zdařilá. Známe již ze Štechovy
veselohry tohoto směšného floutka, dekla muji
cího dekadentní verše
Verše lékárnického příručího lze snadno
parodovat, ale jeho směšnost měla by se uči
niti ještě jinak pravděpodobnou, nežli jeho po
vídáním o tristních chvílich, nostalgiekýel
křečech.
Jiráskův
Šrámek
Mošna
Schlums
Steinsberg
Hübnerův
Tonička
Karel
Suchánkův
Labutka
Štechův
23
article
Přední role »Samoty« byly nastudovány
s neobyčejnou svědomitosti, jak náleží při prác
jednoho z největších našich autorů, kleré mů-
žeme věštit úspěch trvalý.
Slč. Zdenka Rydlova osvílila rozmarnou
neklidnou povahu paní Ady záblesky divoke
koketnosti i smavé něhy. Pan Želenský by
v roli Petra Vita cituplný, elegantně romantický
sympatický milenec, jemuž jsme všichni přáli
že jakž takž ještě se vyprostil ze zlé nástrahy
Velmi pěkné byly též výkony p Sedláčka (prof
Čepelka) pl. Danzerové (leta Toralová) a pi
Pštrossové (matka Barbora). Režie Kvapilova
skvostně vystihla náladu lesního interieuru u my
slivny.
Zdenko Rydlův
Želenský
Sedláček
Čepelka
Danzer
Pštross
Barbora
Kvapilův
Ada záblesk
24
article
Hudba.
Hudba.
+ Koncert hudebního odboru Umělecké besedy
koná se dnes v üterý 3 t. m. o 8. hod. večer ve
velkém sále Měšťanské besedy v Praze. Program
u vchodu. Vstup volný pro členy a jimi uvedené
hosty.
+ Populární koncert novlnek českých sklada-
telů bude uspořádán Klubem přátel lidové
osvěty již v neděli 8. března o 4. hod. odpol.
v sále Plodinové bursy. Na programu jsou skladby
pp. Jeřábka, Anděla, Jiránka. Sončka. Karasa, Jaroše,
Kohouta a Hniličky. Sedadla po 2 K. 1 K a 60 h,
k stání po 30 h možno koupiti v předprodeji u pp.
Lantnera, F. A. Urbanka, M Urbánka, Homolky
u pokladníka klubu p. A. Vody (Myslíkova ulice
č. 15, II. p).
+ Pan Franlišek Lohr, profesor carské konser-
vatoře v Jekaterinoslavi, bývalý člen české i lvovské
filharmonie, dvorního orchestru v Srbsku i na Černé
Hoře, býv. carský kapelník kozáků, jmenován byl
dtir gentem symfonického orchestru jekaterinoslavského
Eulfekého klubu na Rusi.
Jeřábek
Anděl
Jiránek
Jaroš
Kohout
Hnilička
Urbanka
M Urbánek
Homolka
A Voda
Franlišek
Praha
Myslíkův ulice
Jekaterinoslav
Srbsko
Černá hoře
Rus
lvovský filharmonie
25
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Nehoda na dráze. (K. k) Z Pešti, 2. března
Zdejší ředitelství státních drah sděluje, že dnes časně
z rána oddělilo se od nákladního vlaku čís. 441.
jezdícího na trati Pešť-Miškovce, mezi stanicemi Issa-
szegem a Feczelem, několik vagonů. Nedaleko vý-
hybky u vjezdu do stanice Peczelu srazily se oddě-
lené vagony s přední částí vlaku, při čemž se zase
několik vagonů vyšinulo a rozbilo. Nikdo nebyl zra-
něn. Trať jest opět uvolněna.
= Lupič v telefonním úřadě. Z Hamburku
2. března. Včera v noci byl ve zdejším hlavním te-
lefonním úřadě spáchán pokus loupeže. Lupič, 21letý
zámečník, navrtal již pokladnu, obsahující 84.000
marek, když byl strážcem překvapon a po tuhěm
odporu přivolanými úřadníky přemožen.
— Zasněžené vesnice v Duryňském lese. Z Ber-
lína, 2. března. Obce Steinheid a Limbach jsou
následkem několikadenní vánice úplně zasněženy.
Domy musily býti jednotlivě vyhrabávány. Konají
se pokusy zjednati spojení sněhovými pluhy.
= K olštýnskému dramatu. Z Olštýna,
března. („Allenst. Zig.“) Dnes odpoledne setník ši
Goeben spáchal sebevraždu, proříznuv si
krční tepnu. Lékař konstaloval smrt.
Dom
Pešť
Miškovec
Issa
Peczel
Hamburk
Steinheid
Olštýn
Feczel