1
masthead
2. března 1908. Číslo 61.
2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
4
article
Moravy a národa všeho, za Tebou půjdeme po hvězd-
ných stopách Tvých, bychom hodnými se stali žehna-
jících Tvých svatých slov;
»Měj, národe, mé požehnání vroucí
mocnější nad žebnání předků mýcha
jdoucí s Tebou v síle nehynoucí až ku
pahrbkům končin věčitýchle
Před samou rakví v průvodu pohřebním vezen
dar žen moravských a slezských: varyto z lipoví
a květů lipových, mezi nimiž bělaly se obětiny s ná
pisy všech děl mistrových s cyklem výňatků z Písní
jitřních a Vzpomínek ze života, a trojbarvá stuh
moravská nesla věnování: Králi pěvců českých — a
tato slova jeho:
».. . a prchnou bohdá chmury poslední:
ve věku příštím, věku pravdy, světla,
nad vlastí mou se plně rozední.«
Slavnosti v Panibeonu účastnily se za ženy mo-
zavské: starostka mor.-slezské org. ženské sl. Ma-
chova, starostka brněnské Vesny pí. Koudelová, zá
stup. župy hanácké pí. Strnadová, odb. učitelka sl
Zvěřinova a sl. Pitourova.
Koudelová
Strnadová
Zvěřinův
Pitourův
Morava
Ma
5
article
Pořadatelství průvodu převzala Č. O. Sokolská
která účastnila se těmito župami (mimo pražskou)
Žapa dolnorak., Jindř. Hradec, Chrást u Plzné.
Zásmuky, Poděbrady, Bydžov, Pečky. Žel. Brod
Klášter, Mnich. Hradiště, Veselí nad Luž., Sadská.
Votice, Kolín, Zbirov, Nymburk, Chrodim, Heřm
Městec, Litomyšl, Židenice, Opatovice, Pardubice,
Žleby, Choceň, Tábor, Brno, Král. Pole, Chomutov,
Kutná Hora, Lužec, Ústí n. Orl., Rycbnov n. Kn.
Týniště n. Orl., Hradee Král., Ternev, Hořovice, Lo-
chovice, Zbirob, Komárov, Brod Žel., Čáslav, Jenikov
župa Husova, župa „ budečská. Plzeň, Kralupy,
Votvovice, Velvary. České Budějovice, Volovice,
Brno II., Židenice, Citoliby, Knoviz. Louny. Slaný,
Zlonice, Velké Meziříčí, Sobotka, Hrad-ště, Hakov,
Dobrovice, Cetno, Mšeno, Debř, Bolesl. MI., Podlásky
župa Barákova s jednotami: Karlín, Liben
Vysočany, Mělník, Přivory, Byšice, Kostelec n. L
Obříství, Neratovice, Satalice, Prosek, Hloubětín,
Brandýs n. L., Lysa, Nebužely, Praha-I.: ž upa
Jungmannova s jednotami: Nový Knin.
Jindřichův
Král
Ternev
Husův
Barákův
Lysa
Jungmannův
Hradec
Chrást
Plzný
Zásmuky
Poděbrady
Bydžov
Pečky
Veselí nad Luže
Sadská
Votice
Kolín
Zbirov
Nymburk
Chrodim
Heř Městec
Litomyšl
Židenice
Opatovice
Pardubice
Choceň
Tábor
Brno
Chomutov
Kutná Hora
Lužec
Orlický
Hořovice
Lo
Komárov
Čáslav
Plzeň
Kralupy
Votvovice
Velvary
Český Budějovice
Citoliby
Knovizstán
Louny
Slaný
Zlonice
Velká Meziříčí
Sobotka
Dobrovice
Cetno
Mšeno
Debř
Bolesl
Karlín
Mělník
Přivor
Byšice
Kostelec můj
Obříství
Neratovice
Satalice
Prosek
Hloubětín
Brandýs
Nebužely
Praha
Nová Knin
Brno II
Hakov
Liben Vysočan
Hradee Král
6
article
Zdice, Beroun, Lodenice, Zbraslav, Revnice, Radotin,
Mokropsy, Smíchov I., Zlichov, Hlubočepy; župa
podbělohorská s jednotami: Bubenč, Dej-
vice, Střešovice, Břevnov, Podbaba, Smíchov Il.
Roztoky, Rustň, Hradťany, Praha-VII., Fraha III
Košlře, »Sokol« pražský; župa stře do-
česká s jednotami: Bráník, Podolí, Nusle,
Vršovice, Vyšebrad, Pankrác, Michle, Kundratice,
Modřany, Český Brod, Dvorec. Čer. Kostelec. Uhři-
něves, Kouřím, Žižkov, Kr. Vinohrady, úhrnem se
3237 členy.
Posmrtná pocta Svatopluka Čecha
českým Sokolstvem
byla uspořádána bezprostředně po pohřbu v tělo
evičně »Sokola« pražského. Sokolstvo, vedené před
sednictvem Č. O. S., ihned, jakmile přešel pohřebn
průvod, odebralo se v semknutých řadách s prapory
v čele do prostranné, příměřené ozdobené tělocvičny
aby stesk odchodu velkého básníka ztišílo důstojným
projevem posmrtné vzpomínky.
V čele monumentální tělocvičny, tam, kde jindy
stává poprsí Tyrše a Fügnera, září z fomného pozadi
smutečných draperil bělostný zjev — poprsí Čechovo.
S vysokého podstavce splývá slovanská tříba
revná stuha, přes níž překládá se palmový list, se-
pjatý sokolským monogramem. Nevýslovně smutnou
svatyni tuto doplňuje několik stromovitých lilif
houšť menších keřovitých květin. Veškeré prostory
tělocvičny i galerií, kde jindy bije prudkým tépem
jará tepna svalnatých paží a zaznívá pronikavý po-
vel náčelníka i cvičitelů, naplněny byly do posled-
ního místečka mlčícími davy Sokolstva v krojt. Také
čelní hosté, zejměna paní Renata Tyršová, byli za-
stoupeni.
Čecho
Tyrš
Fügner
Čechův
Tyršová
Zdice
Beroun
Lodenice
Zbraslav
Revnice
Radotin
Mokropsy
Hlubočepy
Střešovice
Břevnov
Podbaba
Smíchov
Roztoky
Rustň
Hradťany
Praha
Nusle
Vršovice
Vyšebrad
Pankrác
Michle
Kundratice
Modřany
Český Brod
Kostelec
Uher
Žižkov
Smíchov I
Zlichov
Sokol
Bráník
Podolí
Frah III Košlra
7
article
Když dozněly velebně zvuky Prausova chorálu.
předneseného pěveckým kroužkem »Sokola« praž
ského, recitoval úchvatně a dojemně br. K. Želenský.
člen činohry Národního divadla, XXIII. zpěv »Písn
otroka«.
Potom proslovil br. dr. Albert Pražák jímavou
přednášku o významu Svatopluka Čecha se stano-
víska národního a demokratického, v níž jevily se
silné dojmy mohutného pohřbu. Mocně působila na
přítomné jeho slova: bratři, vrátili jsme s
z pohřbu krále. Tak se pochovává král v malém
národě, který dobrých králů měl tak málo. Tak se
pochovává král, který snivým a roztouženým zrakem
dival se do budouena a volal všecky své bratry
k volnosti a staré slávě. Za takové muže se netruchlí.
památku takových mužů uct váme se vzdycháním a
pláčem, nýbrž se spřímenou šlji — — —
Ohnivá slova bratra dra. Pražáka zanechala hlu-
boký a opravdový dojem.
Starosta Č. O. S. dr. Scheiner vzpomněl pak
jasné pamálky Čechovy těmito slovy: Vánek smrti
zavál nad nivami českými a zasáhl zde kořist nej-
vzácnější. Velekněz chrámu české poesie, nadšený
věštec naš svobody, nesmrtelný genius opustil náhle
místo své, aby zmizel v nekonečné říší věčného
klidu. Doprovodili jsme tělesné ostatky jeho ke hrobu
a sešli jsme se v této sini, abychom se poklonili
vznešenému zjevu jeho a vzdali hold slavně jeho pa-
mátce ve chvíli, kdy dosud v celé sile své, mohut-
nosti a kráse velkébo ducha svého živě před zraky
našimi tkví.
Ve chvili této teprve vystihujeme pravý dosab
ztráty, vystihujeme celý význam práce jeho a jeho
slova vroucí jako těžké údery zvonů zní kolem nás
bureujíce vše z klidu, pohodli a netečnosti, připomí
najíce nám svaté přísahy a sliby, jež jsme si folikráto
Prausův
K Želenský
doktor
Albert Pražák
Čecho
Pražák
Scheiner
Čechův
Č . O . S
Sokol
národní divadlo
8
article
již v nadšeném zanícení dali v zápasech za svoji
volnost, za svoji svobodu.
Vše to, co po staletí bylo deptáno a um lčováno
vše to, co nahromadilo se v ztýrané brudi, pod
šlehy a ranami, jež dopadaly na zjízvená těla naše
vše to, co sténalo a lkalo v hloubi duše porobené.
vše to vytrysklo slovy žhavými ze vznícené duše
jeho a v světle ohnivém vyzářilo nad hlavou naši
jako rudá záplava žároviště nad zničenými chatami.
On naučil nás poznávati bídu a mrzkost poroby.
on naučil nás nenáviděli otroctví, on ale dovedl též
vznítiti touhy po volnosti a nadchnouti mysli k od-
boji a vzdoru proti všemu co ohrožuje život náš
naše nejdražší statky.
Slova jeho vroucí jako těžké údery zvonů zní
v této chvíli kolem nás — slyšíte, jak burácejí nad
řadami našimi brzy jako výstraha, brzy jako mocný
povel, brzy jako nadšený, velebný chorál, volající
nás ve vznešený chrám svobody a lidskosti.
A v tomto okamžiku, kdy dlíme na místech po-
svěcených velkým duchem Fügnera a Tyrše, citíme
dojemný souzvuk krásných dusí těchto, citime, jak
hesla sokolská splívaji v jedno s písní Čechovou.
s písni nezměrné touhy po novém silném a důstoj-
ném žití na půdě svobodné, zůrodněné naší odda-
nosti, naší láskou a naší praci neoci abující.
Po slovech žalu, po slzách kropících dnes skřáně
národa, nechať píseň Čechova znovu rozezvučí se po
nivách českých. Nesme ji s prapory svými po všech
rovinách i horách, po údolích i pláních, burcujme
vše ke společné, hrdé práci, nechať z »Pisní otroka-
zajásá mužný hymnus naší volnosti a slavné bu-
doucnosti. Dlouhotrvající potlesk.)
Přednesem Sládkovy básně »Za Svatoplukem
Čechem« bratrem dr. Vojtou a Smetanovým sborem
»Věno« i národní hymnou »Kde domov« zakončena
pohrobní oslava.
Její dojem byl opravdový a hluboký.
Fügner
Tyrš
Čechův
Čecho
doktor
Vojta
Smetanův
9
article
Nádhernou květinonou dekoraci v Pantheon
u sargofagu provedl ředitel měst. sadů pan Skalák.
Kovovou rakev egyptského vzoru, v nlž zesnulý
básník odpočívá, dodala firma Karel Fuchs na Be
llémském náměstí.
Redakce »Národních Listů« došly ještě tyto projevy
Z Pelrohradu, 1. března. Petrohradský Slovanský
spolek projevuje hluboký žal nad velikbu ztrátou
již utrpěli český národ a česká literatura úmrtím
Svatopluka Čecha. Duch českého národa přes trpk
zkoušky, jež na něj dopadají, neochabuje. Tvořivá
síla Čechův, slovanské stráže na Západě, vzkvétá a
kráčí stále v před. Předseda Kulakovský, tajemník
Korahlev.
Královská Plzeň vyslala k pobřbu Svatopluka
Čecha deputaci, jejíž člen pan Jan Kessler, člen
městské rady a intendaní divadla, projevil naší re-
dakci jménem města hlubokou soustrast a prohlásil.
že místo věnce přispěje král. Plzeň přiméřenou
částkou k podniku, kterým uetěna býti ma trvalá pa
mátka zvěčnělého básníka.
Z Petrohradu. (Telegram.) Hluboce a bolestně do
jati truchlivou zprávou, ktera dolétla k nám ze vzdá-
lené vlasti, projevujeme hlubokou soustrasť, na
úmrtím velikého básníka Svatopluka Čecha. Český
výpomocný spolek.
Skalák
Fuchs
Čecho
Čechův
Korahlev
Svatopluk
Kessler
llémský náměstí
Pelrohrad
západ
Plzeň
Petrohrad
10
article
Ze Stuttgartu. Poslední pozdrav našemu pěvci
Česko-slovanský spolek »Náprstek« ve Štullgartě.
Z Vídně, 1. března. (Zvi. telg. »Nár. Listů«.
Zdrcen Tvým předčasným skonem, nesmrtelný Čechu
provázím Tě v duchu s hlubokým žalem v srdci na
Tvé poslední pozemské pouti. Frant. Ondříček.
Z Král. Vinohradů. Hlubokou soustrast nad
ztrátou našeho velikána Svatopluka Čecha projevuje
Pražský Cerele.
Z Jilového. Královské borníměsto Ji
lové vyslovuje hluboký žal nad skonem velikého
básníka Svatopluka Čecha, jemuž vděčnou paměť za-
chová. Dr. Pežek, starosta.
Z Jilového. Těžké ztráty velikého básníka a vla-
stence Svatopluka Čecha, nenahraditelného pěvce
svobody, hlasatele vzácných ideí, ryzí nepodajné če-
skosti, želi Okresní výbor v Jílové m.
Z Opatovic. Poslední pozdrav miláčku Moravy
zasílají studující reálky jevíčaké.
Sekční rada p. Greil vyslovil jménem ministra
krajana soustrast nad úmrtím Svatopluka Čecha
sl. Zdeňce Čechově, starostovi král. hlav. města
Prahy dru. Grošovi, Al. Jiráskovi, jako předsedovi
Svatoboru a Jar. Vrchlickému jako předsedovi Maje
Náprstek
Čech
František
Ondříček
Král
Čecho
doktor
Pežek
Čechův
Groš
Al
Jirásek
Svatobor
Vrchlický
Stuttgart
Vídeň
Opatovice
Morava
Praha
Maja
Cerele
okresní výbor v Jílová m
11
article
K poslednímu jazykovému rozhod
nuti krajského soudu v Chebu.
K poslednímu jazykovému rozhod
nuti krajského soudu v Chebu.
obtejteo
krajský soud v Cheb
12
article
(Z kruhů odborných.)
13
article
V důvodech k rozhodnuti cheb-
ského krajského soudu ze dne 11.
února 1908 tvrdí se, že předpis § 13. v še-
obecného řádu soudního z r. 1781
dle kterého strany mají užívati ve svých podá-
ních a přodneseních jazyka v zemi ob-
vyklého, zůstal dle článku I. uvozovacího zá-
kona k eivilnímu soudnímu řádu ze dne 1. srpna
1895 v platnosti. Jest tedy potřebí, aby
tento článek I. v obecnou známost byl uveden.
Zní lakto: „Zákon o soudním řízení nabude po-
sobnosti dnem ... (1. ledna 1898) jakožto před-
pis pro projednávání oněch právních sporů, ktere
řádným soudům v královstvích a zemich na ři-
ské radě zastoupených k rozhodování přikázány
jscu. Týmž dnem pozbudou, pokud tento zá-
kon anebo civilní řád soudní neobsahuje výjim-
ku, všechna v jiných zákonných předpisech ob-
sažená ustanovení platnosti.“
14
article
Nenítedy výslovně paragraf 13. s.ř
z r. 1781 zachován v platnosti, nýbrž
soudí se tak jenom per conelusum ze dvou prae-
mis, totiž 1. z toho, že soudní řád z r. 1781
výslovně zrušen nebyl, ač nový civilní řád
soudní na jeho místo nastoupil a 2. z toho, že
nový civilní řád soudní žádného
ustanovení ohledně jazykového
práva při soudech neobsahuje, že
tedy tuto materii znovu neupravil, z čehož prý
vysvítá, že 8 13. starého soudního řádu z roku
1781, který o užívání jazyků před soudy dis
posice činí, i nadále zůstal a jest v platnosti
Toto konklusum, tento závěr není však ni-
kterak samozřejmým a nevylučuje také všechnu
pochybnost, a lze bez dalšího podrobného šetřen
do světla postaviti, co následuje;
Každému a tedy také c. k. krajskému soudu
v Chebu jest zajisté známo, že v době, kdy starý
soudní řád vydán a zaveden byl, žádné ho
císařství rakouského ani mocnář
ství rakouského vůbec ještě ne
bylo, nýbrž že pod žezlem Habsbursko-Lotrin
ského rodu byly toliko jednotlivé zemo
jakožto samostatné správní jed-
notky.
Cheb
15
article
Byl-li tedy vydán v této državě rodu Habs-
bursko-Lotrinského nějaký zákonný předpis
musilo býti uvedeno, pro ktero
z oněch zemí, jež pod řečeným žezlem se
nalézaly, předpis ten se vydává.
Tak byl také starý soudní řád — jehož tři-
náctého paragrafu odpůrcové českého jazyka tak
rádi se dovolávaji — vydán císařským patentem
ze dne 1. května 1781 (č. 13 sbírky zákonů
soudních) výslovně pro tyto země: pro
Čechy, Moravu, Slezsko, Horní a Dolní Rakousy
pro Štyrsko, Korutany, Krajinu, Gorici, Gradi
šku, Terst, Tyrolsko a země přimknuté (Ver
lande).
Z toho plyne nade všechnu po-
chybnost, když § 13. tohoto zákona mluví
o jazyku v zemi obvyklém (landes-
übliche Sprache), že se tím pro Čechy vyroz-
umívá a vyrozumívati může jenom ja zyk
český a německý, nikoli však na př. jazyk
polský, který je sice v Haliči obvyklý, ale ni-
koli v zemi české, nebo snad jazyky modornt,
světové, jako francouzský, anglický nebo jazyk
latinský jako historicko-klasický. Odpadá
tedy také krajským soudem v Che-
bu činěná námitka, že by dle tohoto roz-
umu a výkladu § 13. starého soudního řádu se
mohl také i eizi jazyk v platnost uváděta
že jest (prý) tedy nesprávným výklad řečenéhu
§ 13. v ten smysl, že se tam vyrozumívá jazyk.
kterým lidé v dotyčně zemi mluví bez ohledu,
mluví-li se tím jazykem také při soudě.
ška
Vera
Čecho
Čechy
Morava
Slezsko
Dolní Rakousy
Štyrsko
Korutany
Gorica
Terst
Tyrolsko
Halič
krajský soud v Chebu
Habs
sbírka zákon
16
article
C. k. krajský soud chebský vykládá totiž
onen § 13. v ten smysl, že jest přípustna
zákonně předepsána jenom řeč u toho kte-
rého soudu v té které zemi obvyklá.
Bylo by jako mlátit prázdnou slámu, kdyby
se tu ještě opakovalo, co už jinde a jinými bylo
až nad potřebu snad dokazováno, že takovýto
výklad se neshoduje se zněním onoho § 13.
který slov „u toho kterého soudu — „beim
Gerichte“ ani neobsahuje. C. k. krajský soud
chebský nedal si ve svém usnesení ze dne 11.
února ani práci, aby svůj zcela nesprávný slovní
výklad kryl důvodem, kterého dříve v jiné zále-
žitosti bylo použito, že prý totiž západ -
haličský soudní řád, jenž byl vyhlášen pa-
tentem ze dne 19. prosince 1796, otisknutým
ve sbírce justičních zákonů pod čís. 329 a kterj
(zde v § 14.) onen předpis obsahuje ve změněno
stylisaci, jest authentickým výkladem paragrafu
13. všeobecného soudního řádu z r. 1781.
§ 14. západo-haličského soudního
řádu neužívá totiž výrazu „landesübliche
Sprache — jazyka v zemi obvyklého“, nýbrž
výrazu „der im Lande beim Gerichte üblichen
Spraehe — jazyka v zemi u soudu obvyklé-
ho“. Vážný vykladač musí doznati, že ustano-
vení západo-haličského soudního řádu obsahuje
v určení jazykovém něco zeela jiné h
než jest obsaženo ve všeobecném soudním řádu
z voku 1781 a že se tu objevuje zeela nový
dosud zákonně neznámý pojem, to-
tiž pojem jazyka u soudu obvyk-
1é ho.
Lande
všeobecný soudní řád
17
article
Avšak, nechť byl jakýkoli důvod pro zave-
dení tohoto nového pojmu (v Haliči), jisto je
nade všechnu pochybnost, že tento nový předpis
jazykový nebyl zaveden pro Čechy
nýbrž jenom pro západní Halič, pro
kterouž tento řád byl (patentem ze dne 19. pra-
since 1796) zaveden a v platnost uveden. Kdyby
bylo úmyslem zákonodárce bývalo, onen (paten-
tem ze dne 19. prosince 1796) vyhlášený soudn
řád haličský uvésti v platnost také v Čechách.
bylo by se tu stalo, jako se stalo pro východní
Halič a Bukovinu patentem ze dne 15. ledna
1807 (č. 797 sb. z. s.), pro Solnohradsko dvor
ním dekretem ze dne 3. srpna 1816 (č. 1272
sb. z. s.), pro Tyroly a Vorarlberg organisačním
patentem ze dne 12. srpna 1816 a dvorním do-
kretem ze dne 24. dubna 1815 a dvorním de
kretem ze dne 20. července 1816 (č. 1267 sb.
z. s.), pro Istrii patentem ze dne 24. dubna
1815 a dvorním dekretem ze dne 4. května 1816
(č. 1147 a 1240 sb. z. s.) a konečně pro Dal
macii dvorními dekrety ze dne 7. června, 23
července 1816 a 2. listopadu 1819 (č. 1253
1268 a 1620 sb. z. s.).
Odporuje sice vůbec zásadě § 10. občan
ského zákonníku, že by zvykem nebo obyčejem
mohlo v Rakousku vůbee vzniknouti nějaké po
sitivní pré vo, avšak nelze popříti, že tato zásada
do jisté míry porušena byla právě uvedenými
singulárními zákony, které obyčeji soudnímu pro
jeho obvod poskytly moc právo tvořící, ale je
nom pro jeho obvoda nikoli pro ob
vod cizí, zde p.o Čechy, kde zůstal
při ustanovení všeobecného so ud
nihořádu zroku 1781, i nelze tudíž oněeh
speciálních zákonů uživati vůbec jako zákoa
ného výkladu čili, jak shora dokázáno, ja ko
změny jiného zákonněho ustano-
venív jiném obvodu, zde zejména v ob-
vodu království českého.
Halič
Čechy
Bukovina
Solnohradsko
Tyroly
Vorarlberg
Istria
Rakousko
18
article
Bylo vůbec povážlivo, že západohaličským
soudním řádem pojem jazyka u soudu
obvyklého do zákonodárství se zavedl. Ne-
boť ptejme se: co činí jazyk některý u soudu
obvyklým? Jsou to strany, které, žádajíee
za právní pomoc u soudu, svoje podání v jistém
jazyku činí, ať již písemně nebo ústně, a neb
jsou to snad soudni úřadníci, kteři
jistého jazyka ve stycích mezi sebou nebo ve
styku se stranami užívají? Užívají-li pak stran;
jistého jazyka, jsou funkcionáři soudní povinni.
tento stranami užívaný jazyk respektovatia
v něm učiněná podání přijímati, anebo jsou
funkcionáři soudní oprávněni, abyž sami soudní
jazyk utvořili a stranám pak nařizovali, že musí
svoje podání činiti v jazyku, v jakém soudní
úřadníci je sepsána nepo učiněna míti chtějí?
Soud sám přece, jakožto úřad, není osobou fy-
sickou, která jakousi určitou řečí mluví! Jest
tedy zjevno, ježto soudy pro strany
určeny a zřízeny jsou, že užíván
jistého jazyka nemůže se díti dle
přání nebo vůle, aneb snad dokon-
ce dle zlovůle soudních osob, nýbrž
dle potřeby a vůle stran právo hledajících!
19
article
Proto je pojem soudního jazyka
neslučitelný s ůkolem soudů, aby
zjednávaly právo každému, kdo o ně žádá; po-
jem ten příčí se právnímu staru
vůbec. Na tomto správném stanovisku stojí
také dvorni dekret ze dne 22. I osince 1835,
vyde ný na základě císařova rozhodnutí ze dno
27. dubna 1835 a mající nepopíratelnou
moc zákona. Tento dvorní dekret, uveřej-
něný ve sbírce zákonů soudních pod čís. 109,a
svědčící všem apelačním soudům, zmiňuje se
také sice o soudním jazyku (Gerichtssprache)
avšak nařizuje při tom, že listiny, buď v soud-
ním jazyku aneb v jednom z jazy ků
zemských, sepsané u soudů, ať ve věcech
sporných nebo nesporných, přijímány být
musí, aniž by soudy oprávněny byly žádati ze
překlady (odstavec 1. a 7.) Soudy mus
tedy kteroukoli zemskou řeč té
které země znáti a každá zemská
řeč je tím už po zákoně také řeč
u soudu obvyklou.
20
article
Jak řečeno, odvolává se krajský soud Cheb-
ský na čl. I. uvozovacího zákona k civilnímu
řádu soudnímu, aby podepřel svoje tvrzení v pří
čině dosavadní platnosti § 13. všeobecného
soudního řádu z roku 1781.
Bylo zde dokázáno, že § 13. nemá dosahu
a obsahu, který mu krajský soud chebský při-
kládá a že není způsobilý, aby důvodným činí
mínění, že čeština nemá míti při kiajském soudu
místa.
Čl. I. uvozovacího zákona z roku 1895 při
svém negativním znění, když se již tak vykládá,
že všechny zákony a všechna nařízení, jednající
o předmětech, kterých znova neupravuje nový
civilní soudní řád, zůstaly i na dále
v platnosti, nesmí býti obmezován tak, že
se hlásá jenom platnost § 13. starého všeobee-
ného soudního řádu z roku 1781, nýbrž musí
se logicky a důsledně vztahovati též na zákony
jiné, tutéž materii upravující, tedy i na z a-
kony Ferdinandovy z r. 1848, kterých
se s týmž oprávněním lze dovolávati na základě
čl. I. uvoz. zákona z r. 1895.
Byl-li však zněním zákonů z r. 1848 po-
změněn § 13. cit., a to se musí tvrditi pro roz-
sah království českého, obsahují-li zákony z r.
1848 něco s § 13. nesrovnatelného, tuť dle
pravidla „lex posterior derogat priori“, „lex spe-
cialis derogat generali“, nelze vůbec pro přítom-
nou dobu odvolávati se na § 13. cit., ať jest
tento paragraí vykládán ve smyslu chebském,
anebo ve smyslu zde probíraném.
Není dále zcela jasno, jak krajským sou-
dem chebským citovaný dvorní dekret ze dne
6. října 1783 sbírky zákonů soudních č. 197
má podporovati usnesení tohoto soudu ze dne
11. února 1908.
Ferdinandov
krajský soud Cheb
zákon soudní č
21
article
Tento dvorní dekret, vydaný na předrakou-
ský apelační soud, má totiž pod a) ustanovení:
„Není závady, aby spis, který byl stranou vidi-
telně a zřejmě proti všeobecnému soudnímu
řádu podán, soudcem byl zamítnut, a strana aby
na vyhověni zákonu poukázána byla.
Tím chce snad býti řečeno, že strana, po-
davši žádost v řeči české, nevyhověla zákonua
proto že podání její musí býti odmítnuto.
S jakou oprávněností se to stalo, jest zde
vylíčeno.
Ještě smělejší a nesprávnější jest tvrzení,
že nařízení z roku 1848 nelze považovati za zá-
kony, poněvadž nebyla prohlášena v úřadní
sbírce zákonů soudních a že proto dle dvorního
dekretu ze dne 29. prosince 1785 ob. z. š.
č. 509 nenabyla moci zákona.“
Tento dvorní dekret, vydaný na všechny
apelační soudy na základě nejvyšší resoluce ze
dne 30. května 1785 po přednesu nejvyššího
justičního místa zní takto:
„Jelikož ve sbírce zákonů a nařízení v od-
boru justičním pod panováním J. V. také ona
nařízení a ony pokyny obsaženy jsou, které
jenom na jednotlivá místa (úřadní) následkem
zvláštních dotazův vydány byly, mají úřadní
místa kdyby jim budoucně snad podobné po-
chybnosti vznikly, které oněmi ponaučeními byly
již vysvětleny a odstraněny, sama z těchto na-
řízeni poučení si vzíti a pochybnosti své tím od-
straniti.“
Není tedy v tomto dvorním dekretu zcela
nie o tom, že by zákony ke své platnosti mu-
sily býti pojaty do sbírky zák. soudních, jak
zde již dostatečně bylo vysvětleno.
22
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 1. března. (Třetitýden zem-
ských voleb.) Tento týden budou ukončeny
nové zemské volby v Čechách, Haliči, Kraňsku
a Goricku. V Tyrolsku byly ukončeny již mi-
nulý týden. Voliti budou
v ponděli dne 2. března obchodní ko-
mory v Čechách, města v Haliči a vše-
obecná kurie v Gorieku. Mimo to v Če-
ehách se konaji užší volby ve venkov-
ských obcích;
vúterý 3. března obchodní komory v Ha-
liči. Mimo to v Čechách druhá volba
v Praze a v okresích městských;
ve středu 4. března venkovské obee
v Goricku;
ve čtvrtek 5. března velkostatky v Če-
chách;
v pátek 6. března velkostatky v Hali č
města a obchodní komora v Goricku, velko-
statky v Kraňsku;
v sobotu 7. března velkostatky v Gori-
eku.
V Praze, 1. března. (Vláda a smiřo-
vačky.) „N. F. P.“ otiskuje sdělení osoby,
důkladně prý obeznámené s plánem, dle něhož
Beckova vláda hodlá řešiti jazykovou otázku
v Čechách. Na nové konferenee vláda ne-
pomýšií. Omezí se tentokrát tím, že vyslechne
mínění různých osob, poslanců i nepolitiků,
Beckův
Praha
Čechy
Halič
Kraňsko
Goricko
Tyrolsko
Hat
Gori
Třetitýden země
23
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Na Splšský zámek.
List II. z cest uherzkou zemí
Napsal dr. K. V. Adámek.
Vlak zastavuje ve stanici Spišského pod
hradí na samém úpatí kopce, jehož temeno ko-
runují trosky zámecké. Pěkné stromořadí spo-
juje stanici s nedalekým rozlehlým Spišským
podhradím.
Mineme synagogu a při vatupu do náměsti
kostel luteránský a jsme u radnice, význačné
starobylým tesaným portálem s městským zna-
kem a nápisem, jenž nám prozrazuje, že byle
radnice zbudována roku 1546 a obnovena roku
1785. Na náměstí, na němž se týčí socha ma-
rianská, jest lěž klášter milosrdných bratří, za-
ložený roku 1650, s kostelem sv. Jana božího.
Poblíž náměstí stojí farní kostel katolický Naro-
zení Panny Marie. Oba kostely nemají žádných
vynikajících památek
Kol kláštera stoupá cesta do příkrého kopee
ke kapitule. Kapitula i s biskupským chrámem
jest otočena hradpami s eimbuřím a branam.
Jedna brána čeli k Podhradi, druhá brána strm
proti průčelí kostela biskupského na strano
opačné, jiný vjezd jest za seminářem u kostela
Od brány prvé vcházíme v ulici, jež jes
s obou stran obsazena kanovnickými domy, stin-
ným stromořadím. Jsme ve Spišské kapitule
(Szepeshely). Některé kanovnické domy jsou
ozdobeny obrazy. U jednoho domu, opatřeného
obrazem sv. Trojice, povšimneme si při chodní-
kových sehodech lva ležícího, urobeného z pi-
skovce; patrně to troska od starého kostela,
z něhož se i při horní bráně povaluje několik
hlavic románských sloupeů.
K V Adámek
Podhradi
svatý . trojice
Spišský
Na náměstí
Nara
Spišský kapitula
Szepeshet
svatý . Jan boží
zení pannus Marie
24
article
Ulice vede na prostranství, na němž upro-
střed stojí výstavný, nově opraven, biskupský
ehrám, v pravo residence Alexandra Párvyho.
z levo seminář, bývalá residence jezovitská. Na
pis nad vehodem semináře oznamuje, že tato bu-
dova byla darována r. 1780 za Marie Terezie
prvým spišským biskupem Karlem ze Salbecku
výchově mladých kněží a odpočinku kněží vy
sloužilých.
Druhdy bývalo na Spiši jen probošství
vzniklo roku 1189. Tataři a pak v 13. věku Ku-
máni nezůstali mu dlužní své návštěvy. A i v bo-
jích pozdějších nevedlo se mu vždy výborně
Biskupství spišské bylo teprv v 18. věku zřízeno.
Původní kostel proboštský byl mnohem
menší, než kostel biskupský, zachovala se z
staré budovy románské pouze průčelní čásťa
díl, jenž přiléhá k lodi. Teprv později přibudo-
vali nynější presbyteř a s pravé strany k lodi
již v slohu gotském kapli Zápolského. Také sloh
renaisanční zanechal na tomto chrámě své stopy.
Párvy
Marie
Terezia
Karel
Zápolský
Spiš
Ku
25
article
Průčeli zachovalo se v slohu románském. Obě
věže kostelní jsou románské, i římsa, jež jest
mezi nimi zbudována, jest téhož slohu, jinak
však průčeli jest částečně zgolisováno. Tympa-
non západního vchodu jest vyzdoben malbou,
znázorňující sv. Martina a pochodicí ze 13. věku.
Na vnitřní straně pobočního vchodu chrá-
mového v lodi jest bohatá freska. Maloval ji
roku 1316 kterými malíř italský v upomínku na
vílězství krále Karla Roberta i na hrdinský boj
spišských měst v bitvě rozgonské r. 1312 i vy-
maloval P. Marii s Ježíškem, před ní s levé stra-
ny klečícího krále Karla Roberta a s pravé
strany klečícího arcibiskupa Tomáše; za králem
stojí správce spíšského hradu Frank a za arci-
biskupem nakladatel malby, probošt Jindřich,
jenž drží říšské jablko. Obšírný nápis doplňuje
fresku. Presbyteř jest vyzdobena hlavním oltá-
řem sv. Martina, vybudovaným původně ve slo-
hu gotském, později slohem renaisačním, s po-
stavami P. Marie, sv. Martina a sv. Mikuláše.
Povšimneme si pobočních oltářů sv.tří králů i arch-
anděla Michala, jež oba vznikly před r. 1478,
starobylých kanovnických lavie, rokokové kaza-
telny a shledavše se v pravé poboční lodi na
oltáři umírajíeí P. Marie se skleněnou rakví
v níž leží figura Jana Nepomuckého, spěcháme
od této, nevalně cenně památky do Zápolského
kaple těla Kristova, r. 1493 Štěpánem Zápol.
ským zbudované a r. 1873 nákladně obnovené.
již krášlí starobylý oltář a skvostné náhrobky
Emericha Zápolského, dědičného hraběte spiš-
ského a palatina uherského (ř 1487) a Štěpána
Zápolského. Shlédneme ještě tu oltár P. Marie
bolestné a v staré části kostela starobylý oltá
sv. Kříže a novější oltář sv. Trojice i rozma-
nité náhrobky proboštů spišských, z nichž ná-
hrobek Štěpána Váralyia (t 1548) se nacházi
v presbyteři.
Martino
Karel Robert
Ježíšek
Tomáš
Frank
Jindřich
Michalus
Nepomucký
Zápolský
Kristův
Štěpán zápola
Marie
bolestné
Kříž
Štěpán Váralyia
svatý . Mikuláš
26
article
Mezitím, co jsem prohlížel památky kostel
ní, začal kterýsi kanovník plynnou slovénčino
kázati, kterak člověk upadl mezi zbojníky. Př
padalo mi, jako by v tom evangeliu byla alle-
gorie utrpení slovenského lidu. A dále kázal, že
aj už nefalšujou na světě jen víno, ale i ctnosti,
a mnohý Slovák dozajista vzpomenul si, če
u nich falšují také volby. I vykládal kazatel, že
musí býti na světě chudí i bohatí; chudí totiž,
aby se dostali pro svou chudobu po smrti do
království nebeského, a bohatí, aby chudým
dobře dělali. Kdo by se byl tehdy nadál, jaký
krášný příklad bohalcům dá sám bohatý spišský
biskup Parvy svým umíněným jednáním prot
chudým Černovským. A rozkládal dále onen ka-
zatel chudému, upracovanému slováckému lidu
sám oddán blahobytu a pohodlí, o krásách a po-
třebě nouze a chudoby. V jedné zpovědnie
usadil se starý Slovák a zbožně naslouchal slo-
vům kazatelovým, dokud sladká slova jeho ne-
ukonejšila jej ve zpovědnici v libou dřímotu
Rozezvučely se zvony k deváté. V sakrist
strojili biskupa Parvya ke mši. Z kostela vyvalií
se zástup věřících, zapestřil svým krojem celou
cestu dolů do Podhradí.
Od horní brány jest rozhled po lesnatých
horách a zpět k residenci biskupské, ukryté
v zoleni zahrady. Nad branou, k níž přiléhá
chodba s podvojnými okénky románského slohu,
i nad cimbuřím ohrady kapitolní vyniká dvojiel
Slovák
Parvya
27
article
bílých svých románských věží kostel biskupský
a za domy kapituly kupí se v dáli vrehy, s je-
jichž nejvyššího temene panuje krajině Spišský
zámek, jenž dodává jí neobvyklého, zvláštního
rázu.
Stupal jsem k němu. Po příkré, téměř půl-
hodinové cestě v úpalu letního dne byl vítaným
a zaslouženým odpočinek ve stínu mohulných
zdí této rozsáhlé, malebné a velebné ruiny, pr
nás Čechy historickými vzpomínkami tak pa-
mátné.
Do dolního nádvoří předhradského uvád
pevná brána, při ni býval padací most. Hradby
tohoto předhradí byly sesíleny dvěma baštami
Pozvolna vystupuje cesta kluzkým kopcovitým
trávníkem k další bráně, jež střeží vstup do dol
ního hradu, i vine se dále dolním hradem podél
zříceniny bývalých stájí, jež přiléhaly k hrad
bám, dosud dobře zachovaným, a poděl zřícenin
místností obydelních a komor (zásobáren) za
bočuje na prostranství, silnou zdí hájené, z ně-
hož vidíme k horní bráně i ku příkopu hradní-
mu, za nímž stojí po okraji valu řada válcovi
tých zděných sloupců, jež asi druhdy opíraly
dřevěnná podsebití hradní. Příkře vystupuje ce
sta do střední části hradu, v němž bývalo sta
vení hradního správce, hradní mlýn koni tažený
a dále vězení a stoupá do horního hradu na
nádvoří, jež obkličeno jest četnými komoramia
byty, proti nim tu strmi věž hradní, hrubá a mo-
hutná, aspoň 19 metrů vysoká, poblíž cisterny
a hradní kaple. Gotické klenutí kaple dávno již
se probořilo a nad zpustlou zaplí klene se jen
obloha. Od kaple postupují arkády široké z moc-
ného, pevného zdíva přízemím i prvým poseho-
dím. Nedaleko nich zachoval se rozsáhlý rytiř-
ský sál, jehož klenutí opřeno jest mohutnými
sloupy.
horní hrad
Spišský zámek
28
article
Měl 150 místností, z jeho čtyř dvorů byl
nejrozsáhlejším dvůr dolní. Karpatské museum
v Popradu má pěkný model hradu před 250
Byl tento zámek založen v 11. věku na
lety.
obranu pomezí. Příbuzný krále Štěpána svatého,
Boris, býval na počátku 12. věku purkrabím na
Spišském zámku. Roku 1241 Tataři spustošili
hrad, ale brzy zase Spišský zámek se povznesl
tak, že na sklonku 13. věku i sám král Ladislav
tu bydlíval. Za nedlouho český král Václav dobyl
hradu. Konečně zase hrad se dostal do mo-i
uherského krále.
K nejslavnějším dobám náleží, kdy jej ob-
sadil Aksamit s Husity a kdy odtud hejtmanil ši-
rému kraji Jan Jiskra z Brandýsa. Po celé deseti-
loti měl hrad posádku husitskou. V 15. véku byl
dobyt Uhry, na sklonku 15. věku náležel Zápol-
ským. Jan Zápolský se na Spišském zámku na-
rodil. Perné práce stálo, nežli Ferdinand se
zmocnil hradu. Moeně hrad vzdoroval v pozdějších
bojích a bouřích. Opětně císařští se pokusili roku
1710, by jej vyrvali Rákoczyovi II. Po Zápol-
ských měli Thurzové tento zámek, je vystřídali
Csákové. Po ohni r. 1780 byl hrad opuštěna
mění se v ruinu.
Štěpán svatý
Boris
Tatar
Ladislav
Václav
Aksamit
Jiskra
Zápolský
Ferdinand
Thurz
Csáka
Poprad
Spišský zámek
Brandýs
Uhry
Spišský
29
article
Dlouho jsem se procházel rozsáhlým pu-
stým hradem, jehož rozloha i důkladnost stavby
jest obdivuhodnou a rozhlížel se krajem k Ha-
liči, ku průsmyku Braniskému, kdež spišská sto-
lice poslavila pomník na památku honvédského
vítězství z 5. února 1849 a dál po horách vů-
kolních, pak dolů do úvalu na Spišské Podhradí,
jehož domy jako hračky tísní se u paty hrad-
ského vrchu kol svých kostelů a zase patřil
jsem ku protějšímu vrchu, někdejšímu probošt-
ství spišskému a vzpomínal rušných, slavných
dnů hradu i širého slovenského kraje a velikých
převratů a historických změn, dob plných ži-
vota, odvahy a rozhodných činů, kdy tu nad
hradem vesele vlál černý prapor s rudým kali-
chem, pod nímž na Slovensku velel Jískra
z Brandýsa se svou srdnatou a statečnou druži-
nou českou, jež byla pravým postrachem hordám
maďarským a dovedla zjednati mezi nimi patřič
né vážnosti českému jménu ...
Jísker
Spišský
Slovensko
Brandýs