ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 1ede46a0-7596-11dc-b825-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
Chunky — 29 celkem · entity: person 94, place 144, org 19, work 9
1 masthead
2. března 1908. Číslo 61.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
Strana 3.
4 article
Moravy a národa všeho, za Tebou půjdeme po hvězd- ných stopách Tvých, bychom hodnými se stali žehna- jících Tvých svatých slov; »Měj, národe, mé požehnání vroucí mocnější nad žebnání předků mýcha jdoucí s Tebou v síle nehynoucí až ku pahrbkům končin věčitýchle Před samou rakví v průvodu pohřebním vezen dar žen moravských a slezských: varyto z lipoví a květů lipových, mezi nimiž bělaly se obětiny s ná pisy všech děl mistrových s cyklem výňatků z Písní jitřních a Vzpomínek ze života, a trojbarvá stuh moravská nesla věnování: Králi pěvců českých — a tato slova jeho: ».. . a prchnou bohdá chmury poslední: ve věku příštím, věku pravdy, světla, nad vlastí mou se plně rozední.« Slavnosti v Panibeonu účastnily se za ženy mo- zavské: starostka mor.-slezské org. ženské sl. Ma- chova, starostka brněnské Vesny pí. Koudelová, zá stup. župy hanácké pí. Strnadová, odb. učitelka sl Zvěřinova a sl. Pitourova.
Koudelová Strnadová Zvěřinův Pitourův Morava Ma
5 article
Pořadatelství průvodu převzala Č. O. Sokolská která účastnila se těmito župami (mimo pražskou) Žapa dolnorak., Jindř. Hradec, Chrást u Plzné. Zásmuky, Poděbrady, Bydžov, Pečky. Žel. Brod Klášter, Mnich. Hradiště, Veselí nad Luž., Sadská. Votice, Kolín, Zbirov, Nymburk, Chrodim, Heřm Městec, Litomyšl, Židenice, Opatovice, Pardubice, Žleby, Choceň, Tábor, Brno, Král. Pole, Chomutov, Kutná Hora, Lužec, Ústí n. Orl., Rycbnov n. Kn. Týniště n. Orl., Hradee Král., Ternev, Hořovice, Lo- chovice, Zbirob, Komárov, Brod Žel., Čáslav, Jenikov župa Husova, župa „ budečská. Plzeň, Kralupy, Votvovice, Velvary. České Budějovice, Volovice, Brno II., Židenice, Citoliby, Knoviz. Louny. Slaný, Zlonice, Velké Meziříčí, Sobotka, Hrad-ště, Hakov, Dobrovice, Cetno, Mšeno, Debř, Bolesl. MI., Podlásky župa Barákova s jednotami: Karlín, Liben Vysočany, Mělník, Přivory, Byšice, Kostelec n. L Obříství, Neratovice, Satalice, Prosek, Hloubětín, Brandýs n. L., Lysa, Nebužely, Praha-I.: ž upa Jungmannova s jednotami: Nový Knin.
Jindřichův Král Ternev Husův Barákův Lysa Jungmannův Hradec Chrást Plzný Zásmuky Poděbrady Bydžov Pečky Veselí nad Luže Sadská Votice Kolín Zbirov Nymburk Chrodim Heř Městec Litomyšl Židenice Opatovice Pardubice Choceň Tábor Brno Chomutov Kutná Hora Lužec Orlický Hořovice Lo Komárov Čáslav Plzeň Kralupy Votvovice Velvary Český Budějovice Citoliby Knovizstán Louny Slaný Zlonice Velká Meziříčí Sobotka Dobrovice Cetno Mšeno Debř Bolesl Karlín Mělník Přivor Byšice Kostelec můj Obříství Neratovice Satalice Prosek Hloubětín Brandýs Nebužely Praha Nová Knin Brno II Hakov Liben Vysočan Hradee Král
6 article
Zdice, Beroun, Lodenice, Zbraslav, Revnice, Radotin, Mokropsy, Smíchov I., Zlichov, Hlubočepy; župa podbělohorská s jednotami: Bubenč, Dej- vice, Střešovice, Břevnov, Podbaba, Smíchov Il. Roztoky, Rustň, Hradťany, Praha-VII., Fraha III Košlře, »Sokol« pražský; župa stře do- česká s jednotami: Bráník, Podolí, Nusle, Vršovice, Vyšebrad, Pankrác, Michle, Kundratice, Modřany, Český Brod, Dvorec. Čer. Kostelec. Uhři- něves, Kouřím, Žižkov, Kr. Vinohrady, úhrnem se 3237 členy. Posmrtná pocta Svatopluka Čecha českým Sokolstvem byla uspořádána bezprostředně po pohřbu v tělo evičně »Sokola« pražského. Sokolstvo, vedené před sednictvem Č. O. S., ihned, jakmile přešel pohřebn průvod, odebralo se v semknutých řadách s prapory v čele do prostranné, příměřené ozdobené tělocvičny aby stesk odchodu velkého básníka ztišílo důstojným projevem posmrtné vzpomínky. V čele monumentální tělocvičny, tam, kde jindy stává poprsí Tyrše a Fügnera, září z fomného pozadi smutečných draperil bělostný zjev — poprsí Čechovo. S vysokého podstavce splývá slovanská tříba revná stuha, přes níž překládá se palmový list, se- pjatý sokolským monogramem. Nevýslovně smutnou svatyni tuto doplňuje několik stromovitých lilif houšť menších keřovitých květin. Veškeré prostory tělocvičny i galerií, kde jindy bije prudkým tépem jará tepna svalnatých paží a zaznívá pronikavý po- vel náčelníka i cvičitelů, naplněny byly do posled- ního místečka mlčícími davy Sokolstva v krojt. Také čelní hosté, zejměna paní Renata Tyršová, byli za- stoupeni.
Čecho Tyrš Fügner Čechův Tyršová Zdice Beroun Lodenice Zbraslav Revnice Radotin Mokropsy Hlubočepy Střešovice Břevnov Podbaba Smíchov Roztoky Rustň Hradťany Praha Nusle Vršovice Vyšebrad Pankrác Michle Kundratice Modřany Český Brod Kostelec Uher Žižkov Smíchov I Zlichov Sokol Bráník Podolí Frah III Košlra
7 article
Když dozněly velebně zvuky Prausova chorálu. předneseného pěveckým kroužkem »Sokola« praž ského, recitoval úchvatně a dojemně br. K. Želenský. člen činohry Národního divadla, XXIII. zpěv »Písn otroka«. Potom proslovil br. dr. Albert Pražák jímavou přednášku o významu Svatopluka Čecha se stano- víska národního a demokratického, v níž jevily se silné dojmy mohutného pohřbu. Mocně působila na přítomné jeho slova: bratři, vrátili jsme s z pohřbu krále. Tak se pochovává král v malém národě, který dobrých králů měl tak málo. Tak se pochovává král, který snivým a roztouženým zrakem dival se do budouena a volal všecky své bratry k volnosti a staré slávě. Za takové muže se netruchlí. památku takových mužů uct váme se vzdycháním a pláčem, nýbrž se spřímenou šlji — — — Ohnivá slova bratra dra. Pražáka zanechala hlu- boký a opravdový dojem. Starosta Č. O. S. dr. Scheiner vzpomněl pak jasné pamálky Čechovy těmito slovy: Vánek smrti zavál nad nivami českými a zasáhl zde kořist nej- vzácnější. Velekněz chrámu české poesie, nadšený věštec naš svobody, nesmrtelný genius opustil náhle místo své, aby zmizel v nekonečné říší věčného klidu. Doprovodili jsme tělesné ostatky jeho ke hrobu a sešli jsme se v této sini, abychom se poklonili vznešenému zjevu jeho a vzdali hold slavně jeho pa- mátce ve chvíli, kdy dosud v celé sile své, mohut- nosti a kráse velkébo ducha svého živě před zraky našimi tkví. Ve chvili této teprve vystihujeme pravý dosab ztráty, vystihujeme celý význam práce jeho a jeho slova vroucí jako těžké údery zvonů zní kolem nás bureujíce vše z klidu, pohodli a netečnosti, připomí najíce nám svaté přísahy a sliby, jež jsme si folikráto
Prausův K Želenský doktor Albert Pražák Čecho Pražák Scheiner Čechův Č . O . S Sokol národní divadlo
8 article
již v nadšeném zanícení dali v zápasech za svoji volnost, za svoji svobodu. Vše to, co po staletí bylo deptáno a um lčováno vše to, co nahromadilo se v ztýrané brudi, pod šlehy a ranami, jež dopadaly na zjízvená těla naše vše to, co sténalo a lkalo v hloubi duše porobené. vše to vytrysklo slovy žhavými ze vznícené duše jeho a v světle ohnivém vyzářilo nad hlavou naši jako rudá záplava žároviště nad zničenými chatami. On naučil nás poznávati bídu a mrzkost poroby. on naučil nás nenáviděli otroctví, on ale dovedl též vznítiti touhy po volnosti a nadchnouti mysli k od- boji a vzdoru proti všemu co ohrožuje život náš naše nejdražší statky. Slova jeho vroucí jako těžké údery zvonů zní v této chvíli kolem nás — slyšíte, jak burácejí nad řadami našimi brzy jako výstraha, brzy jako mocný povel, brzy jako nadšený, velebný chorál, volající nás ve vznešený chrám svobody a lidskosti. A v tomto okamžiku, kdy dlíme na místech po- svěcených velkým duchem Fügnera a Tyrše, citíme dojemný souzvuk krásných dusí těchto, citime, jak hesla sokolská splívaji v jedno s písní Čechovou. s písni nezměrné touhy po novém silném a důstoj- ném žití na půdě svobodné, zůrodněné naší odda- nosti, naší láskou a naší praci neoci abující. Po slovech žalu, po slzách kropících dnes skřáně národa, nechať píseň Čechova znovu rozezvučí se po nivách českých. Nesme ji s prapory svými po všech rovinách i horách, po údolích i pláních, burcujme vše ke společné, hrdé práci, nechať z »Pisní otroka- zajásá mužný hymnus naší volnosti a slavné bu- doucnosti. Dlouhotrvající potlesk.) Přednesem Sládkovy básně »Za Svatoplukem Čechem« bratrem dr. Vojtou a Smetanovým sborem »Věno« i národní hymnou »Kde domov« zakončena pohrobní oslava. Její dojem byl opravdový a hluboký.
Fügner Tyrš Čechův Čecho doktor Vojta Smetanův
9 article
Nádhernou květinonou dekoraci v Pantheon u sargofagu provedl ředitel měst. sadů pan Skalák. Kovovou rakev egyptského vzoru, v nlž zesnulý básník odpočívá, dodala firma Karel Fuchs na Be llémském náměstí. Redakce »Národních Listů« došly ještě tyto projevy Z Pelrohradu, 1. března. Petrohradský Slovanský spolek projevuje hluboký žal nad velikbu ztrátou již utrpěli český národ a česká literatura úmrtím Svatopluka Čecha. Duch českého národa přes trpk zkoušky, jež na něj dopadají, neochabuje. Tvořivá síla Čechův, slovanské stráže na Západě, vzkvétá a kráčí stále v před. Předseda Kulakovský, tajemník Korahlev. Královská Plzeň vyslala k pobřbu Svatopluka Čecha deputaci, jejíž člen pan Jan Kessler, člen městské rady a intendaní divadla, projevil naší re- dakci jménem města hlubokou soustrast a prohlásil. že místo věnce přispěje král. Plzeň přiméřenou částkou k podniku, kterým uetěna býti ma trvalá pa mátka zvěčnělého básníka. Z Petrohradu. (Telegram.) Hluboce a bolestně do jati truchlivou zprávou, ktera dolétla k nám ze vzdá- lené vlasti, projevujeme hlubokou soustrasť, na úmrtím velikého básníka Svatopluka Čecha. Český výpomocný spolek.
Skalák Fuchs Čecho Čechův Korahlev Svatopluk Kessler llémský náměstí Pelrohrad západ Plzeň Petrohrad
10 article
Ze Stuttgartu. Poslední pozdrav našemu pěvci Česko-slovanský spolek »Náprstek« ve Štullgartě. Z Vídně, 1. března. (Zvi. telg. »Nár. Listů«. Zdrcen Tvým předčasným skonem, nesmrtelný Čechu provázím Tě v duchu s hlubokým žalem v srdci na Tvé poslední pozemské pouti. Frant. Ondříček. Z Král. Vinohradů. Hlubokou soustrast nad ztrátou našeho velikána Svatopluka Čecha projevuje Pražský Cerele. Z Jilového. Královské borníměsto Ji lové vyslovuje hluboký žal nad skonem velikého básníka Svatopluka Čecha, jemuž vděčnou paměť za- chová. Dr. Pežek, starosta. Z Jilového. Těžké ztráty velikého básníka a vla- stence Svatopluka Čecha, nenahraditelného pěvce svobody, hlasatele vzácných ideí, ryzí nepodajné če- skosti, želi Okresní výbor v Jílové m. Z Opatovic. Poslední pozdrav miláčku Moravy zasílají studující reálky jevíčaké. Sekční rada p. Greil vyslovil jménem ministra krajana soustrast nad úmrtím Svatopluka Čecha sl. Zdeňce Čechově, starostovi král. hlav. města Prahy dru. Grošovi, Al. Jiráskovi, jako předsedovi Svatoboru a Jar. Vrchlickému jako předsedovi Maje
Náprstek Čech František Ondříček Král Čecho doktor Pežek Čechův Groš Al Jirásek Svatobor Vrchlický Stuttgart Vídeň Opatovice Morava Praha Maja Cerele okresní výbor v Jílová m
11 article K poslednímu jazykovému rozhod nuti krajského soudu v Chebu.
K poslednímu jazykovému rozhod nuti krajského soudu v Chebu. obtejteo
krajský soud v Cheb
12 article
(Z kruhů odborných.)
13 article
V důvodech k rozhodnuti cheb- ského krajského soudu ze dne 11. února 1908 tvrdí se, že předpis § 13. v še- obecného řádu soudního z r. 1781 dle kterého strany mají užívati ve svých podá- ních a přodneseních jazyka v zemi ob- vyklého, zůstal dle článku I. uvozovacího zá- kona k eivilnímu soudnímu řádu ze dne 1. srpna 1895 v platnosti. Jest tedy potřebí, aby tento článek I. v obecnou známost byl uveden. Zní lakto: „Zákon o soudním řízení nabude po- sobnosti dnem ... (1. ledna 1898) jakožto před- pis pro projednávání oněch právních sporů, ktere řádným soudům v královstvích a zemich na ři- ské radě zastoupených k rozhodování přikázány jscu. Týmž dnem pozbudou, pokud tento zá- kon anebo civilní řád soudní neobsahuje výjim- ku, všechna v jiných zákonných předpisech ob- sažená ustanovení platnosti.“
14 article
Nenítedy výslovně paragraf 13. s.ř z r. 1781 zachován v platnosti, nýbrž soudí se tak jenom per conelusum ze dvou prae- mis, totiž 1. z toho, že soudní řád z r. 1781 výslovně zrušen nebyl, ač nový civilní řád soudní na jeho místo nastoupil a 2. z toho, že nový civilní řád soudní žádného ustanovení ohledně jazykového práva při soudech neobsahuje, že tedy tuto materii znovu neupravil, z čehož prý vysvítá, že 8 13. starého soudního řádu z roku 1781, který o užívání jazyků před soudy dis posice činí, i nadále zůstal a jest v platnosti Toto konklusum, tento závěr není však ni- kterak samozřejmým a nevylučuje také všechnu pochybnost, a lze bez dalšího podrobného šetřen do světla postaviti, co následuje; Každému a tedy také c. k. krajskému soudu v Chebu jest zajisté známo, že v době, kdy starý soudní řád vydán a zaveden byl, žádné ho císařství rakouského ani mocnář ství rakouského vůbec ještě ne bylo, nýbrž že pod žezlem Habsbursko-Lotrin ského rodu byly toliko jednotlivé zemo jakožto samostatné správní jed- notky.
Cheb
15 article
Byl-li tedy vydán v této državě rodu Habs- bursko-Lotrinského nějaký zákonný předpis musilo býti uvedeno, pro ktero z oněch zemí, jež pod řečeným žezlem se nalézaly, předpis ten se vydává. Tak byl také starý soudní řád — jehož tři- náctého paragrafu odpůrcové českého jazyka tak rádi se dovolávaji — vydán císařským patentem ze dne 1. května 1781 (č. 13 sbírky zákonů soudních) výslovně pro tyto země: pro Čechy, Moravu, Slezsko, Horní a Dolní Rakousy pro Štyrsko, Korutany, Krajinu, Gorici, Gradi šku, Terst, Tyrolsko a země přimknuté (Ver lande). Z toho plyne nade všechnu po- chybnost, když § 13. tohoto zákona mluví o jazyku v zemi obvyklém (landes- übliche Sprache), že se tím pro Čechy vyroz- umívá a vyrozumívati může jenom ja zyk český a německý, nikoli však na př. jazyk polský, který je sice v Haliči obvyklý, ale ni- koli v zemi české, nebo snad jazyky modornt, světové, jako francouzský, anglický nebo jazyk latinský jako historicko-klasický. Odpadá tedy také krajským soudem v Che- bu činěná námitka, že by dle tohoto roz- umu a výkladu § 13. starého soudního řádu se mohl také i eizi jazyk v platnost uváděta že jest (prý) tedy nesprávným výklad řečenéhu § 13. v ten smysl, že se tam vyrozumívá jazyk. kterým lidé v dotyčně zemi mluví bez ohledu, mluví-li se tím jazykem také při soudě.
ška Vera Čecho Čechy Morava Slezsko Dolní Rakousy Štyrsko Korutany Gorica Terst Tyrolsko Halič krajský soud v Chebu Habs sbírka zákon
16 article
C. k. krajský soud chebský vykládá totiž onen § 13. v ten smysl, že jest přípustna zákonně předepsána jenom řeč u toho kte- rého soudu v té které zemi obvyklá. Bylo by jako mlátit prázdnou slámu, kdyby se tu ještě opakovalo, co už jinde a jinými bylo až nad potřebu snad dokazováno, že takovýto výklad se neshoduje se zněním onoho § 13. který slov „u toho kterého soudu — „beim Gerichte“ ani neobsahuje. C. k. krajský soud chebský nedal si ve svém usnesení ze dne 11. února ani práci, aby svůj zcela nesprávný slovní výklad kryl důvodem, kterého dříve v jiné zále- žitosti bylo použito, že prý totiž západ - haličský soudní řád, jenž byl vyhlášen pa- tentem ze dne 19. prosince 1796, otisknutým ve sbírce justičních zákonů pod čís. 329 a kterj (zde v § 14.) onen předpis obsahuje ve změněno stylisaci, jest authentickým výkladem paragrafu 13. všeobecného soudního řádu z r. 1781. § 14. západo-haličského soudního řádu neužívá totiž výrazu „landesübliche Sprache — jazyka v zemi obvyklého“, nýbrž výrazu „der im Lande beim Gerichte üblichen Spraehe — jazyka v zemi u soudu obvyklé- ho“. Vážný vykladač musí doznati, že ustano- vení západo-haličského soudního řádu obsahuje v určení jazykovém něco zeela jiné h než jest obsaženo ve všeobecném soudním řádu z voku 1781 a že se tu objevuje zeela nový dosud zákonně neznámý pojem, to- tiž pojem jazyka u soudu obvyk- 1é ho.
Lande všeobecný soudní řád
17 article
Avšak, nechť byl jakýkoli důvod pro zave- dení tohoto nového pojmu (v Haliči), jisto je nade všechnu pochybnost, že tento nový předpis jazykový nebyl zaveden pro Čechy nýbrž jenom pro západní Halič, pro kterouž tento řád byl (patentem ze dne 19. pra- since 1796) zaveden a v platnost uveden. Kdyby bylo úmyslem zákonodárce bývalo, onen (paten- tem ze dne 19. prosince 1796) vyhlášený soudn řád haličský uvésti v platnost také v Čechách. bylo by se tu stalo, jako se stalo pro východní Halič a Bukovinu patentem ze dne 15. ledna 1807 (č. 797 sb. z. s.), pro Solnohradsko dvor ním dekretem ze dne 3. srpna 1816 (č. 1272 sb. z. s.), pro Tyroly a Vorarlberg organisačním patentem ze dne 12. srpna 1816 a dvorním do- kretem ze dne 24. dubna 1815 a dvorním de kretem ze dne 20. července 1816 (č. 1267 sb. z. s.), pro Istrii patentem ze dne 24. dubna 1815 a dvorním dekretem ze dne 4. května 1816 (č. 1147 a 1240 sb. z. s.) a konečně pro Dal macii dvorními dekrety ze dne 7. června, 23 července 1816 a 2. listopadu 1819 (č. 1253 1268 a 1620 sb. z. s.). Odporuje sice vůbec zásadě § 10. občan ského zákonníku, že by zvykem nebo obyčejem mohlo v Rakousku vůbee vzniknouti nějaké po sitivní pré vo, avšak nelze popříti, že tato zásada do jisté míry porušena byla právě uvedenými singulárními zákony, které obyčeji soudnímu pro jeho obvod poskytly moc právo tvořící, ale je nom pro jeho obvoda nikoli pro ob vod cizí, zde p.o Čechy, kde zůstal při ustanovení všeobecného so ud nihořádu zroku 1781, i nelze tudíž oněeh speciálních zákonů uživati vůbec jako zákoa ného výkladu čili, jak shora dokázáno, ja ko změny jiného zákonněho ustano- venív jiném obvodu, zde zejména v ob- vodu království českého.
Halič Čechy Bukovina Solnohradsko Tyroly Vorarlberg Istria Rakousko
18 article
Bylo vůbec povážlivo, že západohaličským soudním řádem pojem jazyka u soudu obvyklého do zákonodárství se zavedl. Ne- boť ptejme se: co činí jazyk některý u soudu obvyklým? Jsou to strany, které, žádajíee za právní pomoc u soudu, svoje podání v jistém jazyku činí, ať již písemně nebo ústně, a neb jsou to snad soudni úřadníci, kteři jistého jazyka ve stycích mezi sebou nebo ve styku se stranami užívají? Užívají-li pak stran; jistého jazyka, jsou funkcionáři soudní povinni. tento stranami užívaný jazyk respektovatia v něm učiněná podání přijímati, anebo jsou funkcionáři soudní oprávněni, abyž sami soudní jazyk utvořili a stranám pak nařizovali, že musí svoje podání činiti v jazyku, v jakém soudní úřadníci je sepsána nepo učiněna míti chtějí? Soud sám přece, jakožto úřad, není osobou fy- sickou, která jakousi určitou řečí mluví! Jest tedy zjevno, ježto soudy pro strany určeny a zřízeny jsou, že užíván jistého jazyka nemůže se díti dle přání nebo vůle, aneb snad dokon- ce dle zlovůle soudních osob, nýbrž dle potřeby a vůle stran právo hledajících!
19 article
Proto je pojem soudního jazyka neslučitelný s ůkolem soudů, aby zjednávaly právo každému, kdo o ně žádá; po- jem ten příčí se právnímu staru vůbec. Na tomto správném stanovisku stojí také dvorni dekret ze dne 22. I osince 1835, vyde ný na základě císařova rozhodnutí ze dno 27. dubna 1835 a mající nepopíratelnou moc zákona. Tento dvorní dekret, uveřej- něný ve sbírce zákonů soudních pod čís. 109,a svědčící všem apelačním soudům, zmiňuje se také sice o soudním jazyku (Gerichtssprache) avšak nařizuje při tom, že listiny, buď v soud- ním jazyku aneb v jednom z jazy ků zemských, sepsané u soudů, ať ve věcech sporných nebo nesporných, přijímány být musí, aniž by soudy oprávněny byly žádati ze překlady (odstavec 1. a 7.) Soudy mus tedy kteroukoli zemskou řeč té které země znáti a každá zemská řeč je tím už po zákoně také řeč u soudu obvyklou.
20 article
Jak řečeno, odvolává se krajský soud Cheb- ský na čl. I. uvozovacího zákona k civilnímu řádu soudnímu, aby podepřel svoje tvrzení v pří čině dosavadní platnosti § 13. všeobecného soudního řádu z roku 1781. Bylo zde dokázáno, že § 13. nemá dosahu a obsahu, který mu krajský soud chebský při- kládá a že není způsobilý, aby důvodným činí mínění, že čeština nemá míti při kiajském soudu místa. Čl. I. uvozovacího zákona z roku 1895 při svém negativním znění, když se již tak vykládá, že všechny zákony a všechna nařízení, jednající o předmětech, kterých znova neupravuje nový civilní soudní řád, zůstaly i na dále v platnosti, nesmí býti obmezován tak, že se hlásá jenom platnost § 13. starého všeobee- ného soudního řádu z roku 1781, nýbrž musí se logicky a důsledně vztahovati též na zákony jiné, tutéž materii upravující, tedy i na z a- kony Ferdinandovy z r. 1848, kterých se s týmž oprávněním lze dovolávati na základě čl. I. uvoz. zákona z r. 1895. Byl-li však zněním zákonů z r. 1848 po- změněn § 13. cit., a to se musí tvrditi pro roz- sah království českého, obsahují-li zákony z r. 1848 něco s § 13. nesrovnatelného, tuť dle pravidla „lex posterior derogat priori“, „lex spe- cialis derogat generali“, nelze vůbec pro přítom- nou dobu odvolávati se na § 13. cit., ať jest tento paragraí vykládán ve smyslu chebském, anebo ve smyslu zde probíraném. Není dále zcela jasno, jak krajským sou- dem chebským citovaný dvorní dekret ze dne 6. října 1783 sbírky zákonů soudních č. 197 má podporovati usnesení tohoto soudu ze dne 11. února 1908.
Ferdinandov krajský soud Cheb zákon soudní č
21 article
Tento dvorní dekret, vydaný na předrakou- ský apelační soud, má totiž pod a) ustanovení: „Není závady, aby spis, který byl stranou vidi- telně a zřejmě proti všeobecnému soudnímu řádu podán, soudcem byl zamítnut, a strana aby na vyhověni zákonu poukázána byla. Tím chce snad býti řečeno, že strana, po- davši žádost v řeči české, nevyhověla zákonua proto že podání její musí býti odmítnuto. S jakou oprávněností se to stalo, jest zde vylíčeno. Ještě smělejší a nesprávnější jest tvrzení, že nařízení z roku 1848 nelze považovati za zá- kony, poněvadž nebyla prohlášena v úřadní sbírce zákonů soudních a že proto dle dvorního dekretu ze dne 29. prosince 1785 ob. z. š. č. 509 nenabyla moci zákona.“ Tento dvorní dekret, vydaný na všechny apelační soudy na základě nejvyšší resoluce ze dne 30. května 1785 po přednesu nejvyššího justičního místa zní takto: „Jelikož ve sbírce zákonů a nařízení v od- boru justičním pod panováním J. V. také ona nařízení a ony pokyny obsaženy jsou, které jenom na jednotlivá místa (úřadní) následkem zvláštních dotazův vydány byly, mají úřadní místa kdyby jim budoucně snad podobné po- chybnosti vznikly, které oněmi ponaučeními byly již vysvětleny a odstraněny, sama z těchto na- řízeni poučení si vzíti a pochybnosti své tím od- straniti.“ Není tedy v tomto dvorním dekretu zcela nie o tom, že by zákony ke své platnosti mu- sily býti pojaty do sbírky zák. soudních, jak zde již dostatečně bylo vysvětleno.
22 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 1. března. (Třetitýden zem- ských voleb.) Tento týden budou ukončeny nové zemské volby v Čechách, Haliči, Kraňsku a Goricku. V Tyrolsku byly ukončeny již mi- nulý týden. Voliti budou v ponděli dne 2. března obchodní ko- mory v Čechách, města v Haliči a vše- obecná kurie v Gorieku. Mimo to v Če- ehách se konaji užší volby ve venkov- ských obcích; vúterý 3. března obchodní komory v Ha- liči. Mimo to v Čechách druhá volba v Praze a v okresích městských; ve středu 4. března venkovské obee v Goricku; ve čtvrtek 5. března velkostatky v Če- chách; v pátek 6. března velkostatky v Hali č města a obchodní komora v Goricku, velko- statky v Kraňsku; v sobotu 7. března velkostatky v Gori- eku. V Praze, 1. března. (Vláda a smiřo- vačky.) „N. F. P.“ otiskuje sdělení osoby, důkladně prý obeznámené s plánem, dle něhož Beckova vláda hodlá řešiti jazykovou otázku v Čechách. Na nové konferenee vláda ne- pomýšií. Omezí se tentokrát tím, že vyslechne mínění různých osob, poslanců i nepolitiků,
Beckův Praha Čechy Halič Kraňsko Goricko Tyrolsko Hat Gori Třetitýden země
23 article FEUILLETON
FEUILLETON Na Splšský zámek. List II. z cest uherzkou zemí Napsal dr. K. V. Adámek. Vlak zastavuje ve stanici Spišského pod hradí na samém úpatí kopce, jehož temeno ko- runují trosky zámecké. Pěkné stromořadí spo- juje stanici s nedalekým rozlehlým Spišským podhradím. Mineme synagogu a při vatupu do náměsti kostel luteránský a jsme u radnice, význačné starobylým tesaným portálem s městským zna- kem a nápisem, jenž nám prozrazuje, že byle radnice zbudována roku 1546 a obnovena roku 1785. Na náměstí, na němž se týčí socha ma- rianská, jest lěž klášter milosrdných bratří, za- ložený roku 1650, s kostelem sv. Jana božího. Poblíž náměstí stojí farní kostel katolický Naro- zení Panny Marie. Oba kostely nemají žádných vynikajících památek Kol kláštera stoupá cesta do příkrého kopee ke kapitule. Kapitula i s biskupským chrámem jest otočena hradpami s eimbuřím a branam. Jedna brána čeli k Podhradi, druhá brána strm proti průčelí kostela biskupského na strano opačné, jiný vjezd jest za seminářem u kostela Od brány prvé vcházíme v ulici, jež jes s obou stran obsazena kanovnickými domy, stin- ným stromořadím. Jsme ve Spišské kapitule (Szepeshely). Některé kanovnické domy jsou ozdobeny obrazy. U jednoho domu, opatřeného obrazem sv. Trojice, povšimneme si při chodní- kových sehodech lva ležícího, urobeného z pi- skovce; patrně to troska od starého kostela, z něhož se i při horní bráně povaluje několik hlavic románských sloupeů.
K V Adámek Podhradi svatý . trojice Spišský Na náměstí Nara Spišský kapitula Szepeshet svatý . Jan boží zení pannus Marie
24 article
Ulice vede na prostranství, na němž upro- střed stojí výstavný, nově opraven, biskupský ehrám, v pravo residence Alexandra Párvyho. z levo seminář, bývalá residence jezovitská. Na pis nad vehodem semináře oznamuje, že tato bu- dova byla darována r. 1780 za Marie Terezie prvým spišským biskupem Karlem ze Salbecku výchově mladých kněží a odpočinku kněží vy sloužilých. Druhdy bývalo na Spiši jen probošství vzniklo roku 1189. Tataři a pak v 13. věku Ku- máni nezůstali mu dlužní své návštěvy. A i v bo- jích pozdějších nevedlo se mu vždy výborně Biskupství spišské bylo teprv v 18. věku zřízeno. Původní kostel proboštský byl mnohem menší, než kostel biskupský, zachovala se z staré budovy románské pouze průčelní čásťa díl, jenž přiléhá k lodi. Teprv později přibudo- vali nynější presbyteř a s pravé strany k lodi již v slohu gotském kapli Zápolského. Také sloh renaisanční zanechal na tomto chrámě své stopy.
Párvy Marie Terezia Karel Zápolský Spiš Ku
25 article
Průčeli zachovalo se v slohu románském. Obě věže kostelní jsou románské, i římsa, jež jest mezi nimi zbudována, jest téhož slohu, jinak však průčeli jest částečně zgolisováno. Tympa- non západního vchodu jest vyzdoben malbou, znázorňující sv. Martina a pochodicí ze 13. věku. Na vnitřní straně pobočního vchodu chrá- mového v lodi jest bohatá freska. Maloval ji roku 1316 kterými malíř italský v upomínku na vílězství krále Karla Roberta i na hrdinský boj spišských měst v bitvě rozgonské r. 1312 i vy- maloval P. Marii s Ježíškem, před ní s levé stra- ny klečícího krále Karla Roberta a s pravé strany klečícího arcibiskupa Tomáše; za králem stojí správce spíšského hradu Frank a za arci- biskupem nakladatel malby, probošt Jindřich, jenž drží říšské jablko. Obšírný nápis doplňuje fresku. Presbyteř jest vyzdobena hlavním oltá- řem sv. Martina, vybudovaným původně ve slo- hu gotském, později slohem renaisačním, s po- stavami P. Marie, sv. Martina a sv. Mikuláše. Povšimneme si pobočních oltářů sv.tří králů i arch- anděla Michala, jež oba vznikly před r. 1478, starobylých kanovnických lavie, rokokové kaza- telny a shledavše se v pravé poboční lodi na oltáři umírajíeí P. Marie se skleněnou rakví v níž leží figura Jana Nepomuckého, spěcháme od této, nevalně cenně památky do Zápolského kaple těla Kristova, r. 1493 Štěpánem Zápol. ským zbudované a r. 1873 nákladně obnovené. již krášlí starobylý oltář a skvostné náhrobky Emericha Zápolského, dědičného hraběte spiš- ského a palatina uherského (ř 1487) a Štěpána Zápolského. Shlédneme ještě tu oltár P. Marie bolestné a v staré části kostela starobylý oltá sv. Kříže a novější oltář sv. Trojice i rozma- nité náhrobky proboštů spišských, z nichž ná- hrobek Štěpána Váralyia (t 1548) se nacházi v presbyteři.
Martino Karel Robert Ježíšek Tomáš Frank Jindřich Michalus Nepomucký Zápolský Kristův Štěpán zápola Marie bolestné Kříž Štěpán Váralyia svatý . Mikuláš
26 article
Mezitím, co jsem prohlížel památky kostel ní, začal kterýsi kanovník plynnou slovénčino kázati, kterak člověk upadl mezi zbojníky. Př padalo mi, jako by v tom evangeliu byla alle- gorie utrpení slovenského lidu. A dále kázal, že aj už nefalšujou na světě jen víno, ale i ctnosti, a mnohý Slovák dozajista vzpomenul si, če u nich falšují také volby. I vykládal kazatel, že musí býti na světě chudí i bohatí; chudí totiž, aby se dostali pro svou chudobu po smrti do království nebeského, a bohatí, aby chudým dobře dělali. Kdo by se byl tehdy nadál, jaký krášný příklad bohalcům dá sám bohatý spišský biskup Parvy svým umíněným jednáním prot chudým Černovským. A rozkládal dále onen ka- zatel chudému, upracovanému slováckému lidu sám oddán blahobytu a pohodlí, o krásách a po- třebě nouze a chudoby. V jedné zpovědnie usadil se starý Slovák a zbožně naslouchal slo- vům kazatelovým, dokud sladká slova jeho ne- ukonejšila jej ve zpovědnici v libou dřímotu Rozezvučely se zvony k deváté. V sakrist strojili biskupa Parvya ke mši. Z kostela vyvalií se zástup věřících, zapestřil svým krojem celou cestu dolů do Podhradí. Od horní brány jest rozhled po lesnatých horách a zpět k residenci biskupské, ukryté v zoleni zahrady. Nad branou, k níž přiléhá chodba s podvojnými okénky románského slohu, i nad cimbuřím ohrady kapitolní vyniká dvojiel
Slovák Parvya
27 article
bílých svých románských věží kostel biskupský a za domy kapituly kupí se v dáli vrehy, s je- jichž nejvyššího temene panuje krajině Spišský zámek, jenž dodává jí neobvyklého, zvláštního rázu. Stupal jsem k němu. Po příkré, téměř půl- hodinové cestě v úpalu letního dne byl vítaným a zaslouženým odpočinek ve stínu mohulných zdí této rozsáhlé, malebné a velebné ruiny, pr nás Čechy historickými vzpomínkami tak pa- mátné. Do dolního nádvoří předhradského uvád pevná brána, při ni býval padací most. Hradby tohoto předhradí byly sesíleny dvěma baštami Pozvolna vystupuje cesta kluzkým kopcovitým trávníkem k další bráně, jež střeží vstup do dol ního hradu, i vine se dále dolním hradem podél zříceniny bývalých stájí, jež přiléhaly k hrad bám, dosud dobře zachovaným, a poděl zřícenin místností obydelních a komor (zásobáren) za bočuje na prostranství, silnou zdí hájené, z ně- hož vidíme k horní bráně i ku příkopu hradní- mu, za nímž stojí po okraji valu řada válcovi tých zděných sloupců, jež asi druhdy opíraly dřevěnná podsebití hradní. Příkře vystupuje ce sta do střední části hradu, v němž bývalo sta vení hradního správce, hradní mlýn koni tažený a dále vězení a stoupá do horního hradu na nádvoří, jež obkličeno jest četnými komoramia byty, proti nim tu strmi věž hradní, hrubá a mo- hutná, aspoň 19 metrů vysoká, poblíž cisterny a hradní kaple. Gotické klenutí kaple dávno již se probořilo a nad zpustlou zaplí klene se jen obloha. Od kaple postupují arkády široké z moc- ného, pevného zdíva přízemím i prvým poseho- dím. Nedaleko nich zachoval se rozsáhlý rytiř- ský sál, jehož klenutí opřeno jest mohutnými sloupy.
horní hrad Spišský zámek
28 article
Měl 150 místností, z jeho čtyř dvorů byl nejrozsáhlejším dvůr dolní. Karpatské museum v Popradu má pěkný model hradu před 250 Byl tento zámek založen v 11. věku na lety. obranu pomezí. Příbuzný krále Štěpána svatého, Boris, býval na počátku 12. věku purkrabím na Spišském zámku. Roku 1241 Tataři spustošili hrad, ale brzy zase Spišský zámek se povznesl tak, že na sklonku 13. věku i sám král Ladislav tu bydlíval. Za nedlouho český král Václav dobyl hradu. Konečně zase hrad se dostal do mo-i uherského krále. K nejslavnějším dobám náleží, kdy jej ob- sadil Aksamit s Husity a kdy odtud hejtmanil ši- rému kraji Jan Jiskra z Brandýsa. Po celé deseti- loti měl hrad posádku husitskou. V 15. véku byl dobyt Uhry, na sklonku 15. věku náležel Zápol- ským. Jan Zápolský se na Spišském zámku na- rodil. Perné práce stálo, nežli Ferdinand se zmocnil hradu. Moeně hrad vzdoroval v pozdějších bojích a bouřích. Opětně císařští se pokusili roku 1710, by jej vyrvali Rákoczyovi II. Po Zápol- ských měli Thurzové tento zámek, je vystřídali Csákové. Po ohni r. 1780 byl hrad opuštěna mění se v ruinu.
Štěpán svatý Boris Tatar Ladislav Václav Aksamit Jiskra Zápolský Ferdinand Thurz Csáka Poprad Spišský zámek Brandýs Uhry Spišský
29 article
Dlouho jsem se procházel rozsáhlým pu- stým hradem, jehož rozloha i důkladnost stavby jest obdivuhodnou a rozhlížel se krajem k Ha- liči, ku průsmyku Braniskému, kdež spišská sto- lice poslavila pomník na památku honvédského vítězství z 5. února 1849 a dál po horách vů- kolních, pak dolů do úvalu na Spišské Podhradí, jehož domy jako hračky tísní se u paty hrad- ského vrchu kol svých kostelů a zase patřil jsem ku protějšímu vrchu, někdejšímu probošt- ství spišskému a vzpomínal rušných, slavných dnů hradu i širého slovenského kraje a velikých převratů a historických změn, dob plných ži- vota, odvahy a rozhodných činů, kdy tu nad hradem vesele vlál černý prapor s rudým kali- chem, pod nímž na Slovensku velel Jískra z Brandýsa se svou srdnatou a statečnou druži- nou českou, jež byla pravým postrachem hordám maďarským a dovedla zjednati mezi nimi patřič né vážnosti českému jménu ...
Jísker Spišský Slovensko Brandýs