ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 1eb3af00-70c6-11dc-bbdc-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 69, person 78, org 6, work 3
1 masthead
Ročnik XXXXI
2 masthead
V Praze, v pátek dne 21. srpna 1903
Praha
3 masthead
Číslo 227.
4 article
Na ranní a odpol. Histy plelplácí net v Praze v ndminisšrnni na nečste na čivzt lsta .. s dvojí čozisko na dtrit leta . . . . 7 K t0h ve alich p K 00 za mnětte Poštou: na měste ke na člvrt leta . . .. s drojí zíallko na měsíe nn čtvrt leta
Praha
5 article Proč Němci zanevřeli na Maďary?
Proč Němci zanevřeli na Maďary? Za účasti korunovaného svého krále slavili letos Maďaři svátek zemského svého patrona. Bylo prý ponejprv v dějinách, kdy mocnák z rodu Habsburského slavil den sv. Štěpána ve chrámu budínském. Zároveň zavděčilo se c. a k. ministerstvo války Maďarům politickou zdvořilosti, přikázavši, aby od nynějška byl den sv.-štěpánský slaven při plucích uher ských jako den národního svátku uherského. Nejsou liž to zřejmě první kroky svědčieí o pilně snaze rozhodujících kruhův po smíru s národem maďarským? — táže se s netaje- ným rozčilením zdejší německo nacionální tisk hádaje, že dříve neb později následovati budou kroky další maďarským požadavkům národním vstříc, což pány zvláště proto znepokojuje dráždí, že se bojí, abychom po Maďarech ne- přišli pak my Češi a nedovozovali, co se mohlo povolit Maďarům, že se nemůže slušně odepři nám, národu stejně značnému, vzdělanému pro říši stejně důležitému. „Že vůči takovému ustupování před poža- davky Maďarův postihnou také Češi příhodnou chvíli, aby vzhledem na vojsko požadovali se zvýšeným důrazem pro sebe těchže koncessí, tomu se nikdo podiviti nemůže;“ — horlí Pra- deův „D. Volkszeitung“ —: Po Maďarech přijdou Češi, po maďarské přijde česká armáda; — Rakousko jest na nejlepší cestě, roz- drobit se v atomy (!) a pozbýti tak své ceny v trojspolku. Však prý už proto v Berlíně stříhají ušima a plají se: „Což si má německá říše opatřit záštitu proti Ruskua Franeii sama?
Němec Maďar svatý . Štěpán Čech Maďarův D Volkszeitung Franeie Rakousko Berlín
6 article
Hle, jaké to zajímavé doznání uklouzlo v slabé chvíli všeněmeckým prohnancům o vlast- ním účelu Bismarkova díla! — Rakousko mělo svými 11 neněmeckými armádním sbory chránit nikoliv svoje, alebrž interessy Německa jak proti Rusku, tak proti Francii. Touž chvílí, kde by těmto neněmeckým ar- mádním sborům svým rozumně dopřálo, aby nich přirozený duch národní a vlastenecký volně bytoval — neměla prý by armáda rakouská pro Prusko více ceny! Ale za to by jí nabyla teprv pro Ra- kousko samo a to je přece to hlavní pro každý suverenní stát. V národně jednolitých stá- tech jo přirozeně ze všeobeené povinnosti branné také armáda jednolitě národní, čili jediným „ná- rodem ve zbrani“. Však v říši, složené z toli- kých starožitných a uvědomělých národův, není a nemůže býtí armáda, ze vše- obecné povinnosti branné vzešlá, nikdy jedno- národní massou, jednoho citu, jazyka a ducha. nýbrž bude se v ní přirozeně obrážeti jakov zreadle národopisná různotvárnost se všemi roz- manitými vlastnostmi povahy, ducha i srdce růz- ných těch národův.
Bismarkův Rakousko Německo Rusko Francie
7 article
Takováto, z různých národův složená ar- máda vyžaduje pro zdatnost svou zcela jiného systému výchovy, nežli ar máda, jednolitě národní. Tu nen moudro, potlačovat, alébrž naopak šetřit a pě- stovat jazyk, ducha i svérázné vlastnosti všech její národních součástí, čili její plukův a sborův stejnou blahovůlí a péčí. Tím se prospěje skutečné její jed- notě neskonale lépe, nežli nejtužším přitaho- váním úzdy uniformity a komissní němčiny. Každý vojevůdce zkušený ví, co za války znamená, uhoditi v struny národního citu vojí- nova. Nuže, jest moudré, potlačovati je v době míru? Nedává prostý rozum, kterak by rázem osvěžila a zmohutněla novou křepkostí a silou různorodá ta armáda říše, ze 64 procent ne- německých národův se skládající, kdyby byla armáda zreformována a přizpůsobena duchem i zřízením svým k její přirozeně národní struk- tuře? V žádné atomy by se proto nerozpadla, an ona, ani říše — jak němečtí hegemoni, vědouce proč a k vůli komu, straší — nýbrž na- opak, stala by se teprv tím nejsilnějším štítem mocnářství, jakož opět toto jen tehda bude sil- ným a mocným, dá-li všem svým náro- dům v jich historických vlastech rovné právo a poctivou svobodu. Toto poznání již nejednou proklestilo si dráhu do sfér rozhodujíeích, jakož
8 article
tomu svědčí řada památných projevův o úmy slech a vůli panujícího mocnáře. O jeden z projevů těch, o rozkaz nejvyššího vojevůdce, daný 8. srpna 1868 ministru vojen- ství, opírají se dnes Maďaři, požadujíce pro uherské pluky jen důstojníky po- cházející rodem ze zemí koruny uherské. „Neue Freie Presse“ brojí dnes zuřivě proti této žádosti a Jarské Kam prý by to vedlo, aby nejvyšší pán vojenský neměl práva dosadit si důstojníka kamkoliv chce, podle jeho schopností, nýbrž byl vázán ohledem na jeho národnost? A včera týž orgán německých centralistův požadoval, aby do uzavřeného území nesměl býti za c. k. úřadníka dosazen sebe způsobi- lejší Čech, nýbrž aby při jmenování úřadníkův pro kraje zněmčené byl mocnář vázán jen ohledem na německou národnost, ba i na ně- mecké smýšlení aspirantův. Tedý jen vždy pěkně důsledně, německá logiko! Žádáš-li národní rozhraničení pro uni- formy c. k. úřadníkův, nemáš práva děsitse národního rozhraničení pro uniformy c. a k. důstojníkův. Je to přece jeden a týž »císařský kabát«. Ano, krušno a teskno jest dnes pojednou z národních snah maďarských německým dua- listům u srdei. »Bohužel!« zasténal onehdy po Pradovi a Schüekrovi též p Eppinger Nýřanech: »Bohužel, okolnosti se pro nás Němce v Čechách velice zhoršily. Co se právě té doby mezi Vídní a Pešti vaří skončí asi tím, že se maďarské domýšlivosti vyhoví, na útraty říše a jednoty armády vyhoví.« Že takovéto události v Uhrách nezůstanou bez následku na zdejší poměry jest samozřejmo.
Maďar Němec Čechy Vídeň Pešť Uhry Eppinger Nýřany Neue Frei Presse
9 article
»Vílězný příklad Maďirů najde dojista následov níků v této polovině říše; všickni ti živlové, kteří dycht! po samosprávě ze m- a mezi nimi naši Češi v řadě první budou tím povzbuzeni a posilněni a zv- dnou národní požadavky jako Ma- daři, i budou důsledně o jich dosa žení pracovatil« Toho se bojí a děsí vůdce německých po krokářův jako čert kříže. Hrozl již předem pr případ ten zostřeným odporem a bojem Něm cův proti snahám našim, které prý míří ku po- tlačení Němeův zdejších, ba k vystrnadění jich z jejich odvěkých dědin a sídel zdejších Ježek žalující na sysla, že ho hledí vypfchat z hnízda. Nechtěl by nám pan Eppinger z bi- storie doložit, kolik set čtverečních mil půdy rodné během desíti století vzali Němci nám kolik my jím? — Pak s nimi mluvte! Lžía klamem štvou německý lid k nevraživosti horoucí proti národu našemu, jenž přeje jim svobodné rovnoprávné spolužití v zemích českých a oka- mžitě by jim radostně ke smíru podal pravici, jakmile by chtěli s námi býti dobrými občany svobodného rovnoprávného státu českého, jako jsou Němci švýearští vedle Francouzův a Italů dobrými občany švýcar- skými. Ale kdež takového poctivého a blaho- dárného rozhodnutí vlasteneckého na německých hegemonech žádat! Jen panovat nad námi chtějí. a když to nejde, pak raději roztrhat vlast všechny nás odsouditi k věčné bídě. —
Čech Ježek Eppinger Němec Francouzův Italos Ma Německo
10 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 20. srpna. (Uherská krise.) S panovníkovým příjezdem do Pešti nastalo v uherském tisku značné vystřízlivění. Několi- koré dementi, týkající se povolených prý již ústupků pro Uhry, různých konferencí atd. pře- svědčilo orgány veřejného mínění, že určité zprávy o řešení krise bude možno obdržeti te- prve tehdy, až panovník vyslechne mínění stát- níků, povolaných na budínský hrad a při tom časopisy dnes už netají svým čtenářům, že ko- nečné rozřešení krise může nastati i po delší době, snad teprve ve druhé polovině září. Orgán hr. Apponye pokládá na př. za samozřejmé, že positivni zprávy mohou se očekávati teprve po králově příjezdu do Pešti a po audiencích na bu- dínském hradě, při čemž prý převládá mož- nost, že konečné rozhodnutí krá- lovo stane se teprve za několik ne- děl. Panovník opusti totiž Pešť dne 30. srpna (dle jiných zpráv již 29. srpna. Poz. red.) a ne- podaří-li se krisi rozřešiti do té doby, bude možno nit vyjednávání navázati teprve zas ve druhé polovině září, poněvadž prvou polovinu zaberou návštěvy panovnické a vojenská evi- „Pester Lloyd“ klade velikou váhu na to jaké zprávy o stavu země podají panovníkov osoby, jež jsou pozvány k slyšení. „Mezi politiky povolanými k audienci — píše „P. L.“ — ne nachází se sice žádný člen strany neodvislosti, jest však jisto, že také příslušníci liberální strany kteří budou miti příležitost, rozvinouti své ná- zory před korunou, budou hájiti do ně- které míry národní požadavky.
Lloyd P L Praha Pešť Uhry Poza
11 article
Zdali pak se rozhodnutí stane ještě za pobytu J. V. v Pešti nebo později, nedá se předem pově- děti. Jisto jest jen tolik, že se rozřešení nebude odkládati. Z opatrných poznámek obou peštských liste vysvítá, že brzkého rozřešení krise nadíti se nelze, že po vyslechnutí peštských státníků na- stanou nové porady s odborníky vojenskými, snad také se zástupci druhé poloviny říše, slovem, že musíme býti připraveni na delší vyjednávání, za kteréhož stav věcí v Uhrách zůstane v témž stadiu, v němž se nachází nyní. Potrvá tedy i na- dále ex-lex, nebude odvodu k vojsku ani v září a uherští občané, kteří si dosluhují nyní třetí rok vojenské služby, ponecháni budou u pluků až do konce roku, jakž připouští vojenský zákon Správu země povede pak kabinet hr. Khuena- Hedervára provisorně dále. Za všeobecného vystřizlivění klesá přirozeně i míra národních ústupků, které se mohou pokládati za splnitelné. V liberál- ních kruzích peštských nadějí se národních ústupků pouze v trojím směru, totiž: 1. reformy v uherských vojenských ústavech v tom smyslu že bude při vyučování více dbáno jazyka maďar ského; 2. přeložení uherských důstojníků z Ra kouska do Uher, pokud to bude možno a 3. uvedení maďarského jazyka do vojenských soudů v Uhrách, až uplyne určitá, okolnostmi daná přechodná doba. O jiných ústupcích, jak se sděluje z Pešti vídeňskému „Zeitu“, nemůže na ten čas býti řeči a jestliže strana neodvislosti odmítne tyto ústupky, může se prý snadno stát. že v čelo nové vlády místo politika, přinášejícíh koncesse, bude povolán státník, který se odhodlá potírati obstrukci násilím. Jedním z takovýeh prostředků proti opposici bylo by prý roz- puštění sněmovny a vypsání nových voleb.
Pešť Uhry puštěný sněmovna
12 article
Z Krakova, 18. srpna. (Zakončení ra- bínského sjezdu.) V poslední schůzi ra binskéhosjezdu dne 14, t. m. přečefl rabín HMo- rowitz prohlášeni, vypracgsané zxláštním vý borem, týkající se stanovisha rabínského sjezdu k revolučnimu hnuti. Osvědčení to, se- psané v jazyku hebrejském, zní doslovně: „My rabíni z různých zemi, shromáždění na sjezdě krakovském, osvědčujeme veřejně přede všemi, že od času našeho odchodu z dávné vlast a rozprášení po rozmanitých koutech světa, jest naše svatá povinnost, etiti dle předpisův tory všechna práva a předpisy jakýchkoli států, zemí vlád a úřadů, pod jichž ochranou přebýváme. Přísně se tedy zakazuje každému židu, účastniti se jakéhokoli revolučního neb anarchistického ruchu neb snah, příčících se platným zákonům aneb jim nepříznivých. Naopak osvědčujeme důrazem, že jest povinnost každého pravověr- ného žida, aby byl poslušen a dbalý zákono státu neb země, jimž podlehá, ve smyslu pře- svědčení, jež vyjádřil veliký a moudrý náš krá Salamoun slovy: „Boj se za živa boha i krále!“ Opíraje se o výslovné znění tory, sjezd protestuje proti všem nynějším i budoucím anarchistickým a revolučním ruchům a snahám.“ Když osvědčení toto jednomyslně schvá- leno, přijat návrh na zřízení mezinárod- ního svazku rabínů. Rabíni každé země budou tvořiti zemský svazek rabínský; jedno- tlivé země sestoupí se ve skupiny, které si zvol své důvěrníky a důvěrníci všech skupin budou tvořiti mezinárodní representaci židovstva. Usne- sení sjezdu důvěrníků mají míti ráz officiálný budou závazna pro celé židovstvo. Po vyřízení některých dalších formálností předseda Horowitr sjezd ukončil. Ze Záhřeba, 19. srpna. (Výtržn o st v Zaprešicích.) Truchlivé události, k nim na jaře v Chorvatsku zavdaly podnět vnucovane
Krakov Záhřeb Chorvatsko
13 article
čení. maďarské nápisy a uherské prapory, nebyly chorvatské vládě dostatečnou výstrahou pro bu- doucnost. Záhřebská železniční správa vydala, jak se dovídá „Obzor“, všem přednostům stanie rozkaz, že mají dne 18. srpna, v den králových narozenin, na nádražních budovách vyvěsiti pra- pory uherský a chorvatský, ač dle platného do- sud uhersko-chorvatského vyrovnání na území království chorvatského jsou oprávněny pouze prapory v zemských barvách chorvatských. Na- řízení toto pobouřilo sotva uklidněné mysli lidu, tak že s určitostí možno bylo očekávati nové vý- tržnosti. Farář zaprešický, jenž zná své osad- níky, schvalně si zajel do Záhřeba k bánovia prosil jej, aby nedovolil na nádraží zaprešickém vyvěšovati uherských praporů, nechce-li zby- tečně drážditi obecenstvo. Ale zakročení farářovo bylo marno. Uherský prapor na nádraží dne 18. t. m. vztyčen a na jeho ochranu vyslána celá četa žandarmů, jež v osudnou chvíli prapor sice uhájila, ale za cenu dvou životů, osmi těžcea deseti lehčeji raněných sedláků, kteří přitáhli, aby nezákonný prapor s nádraží strhli. Panovní- kovy narozeniny byla prvá příležitost, při které nový bán hr. Pejačevič měl osvědčiti svou prozí- ravost. Dokázal, bohužel, že neumí nic lepšího, než kráčeti ve stopách svého předehůdce, zbro- cených krví a prosáklých slzami nevinných obět.
Pejačevič Záhřeb
14 article Politické zprávy zahraničně. V Praze, 20. srpna.
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 20. srpna. Zákulisí rakouského veta proti Rampollovi. „Novoje Vremja“ dovídá se z Říma zají mavých podrobnosti, jak došlo na rakouské veto proti tomu, kdyby kardinál Rampolla byl zvolen býval za papeže. Veto bylo namířeno předev ším proti Rusku. Za Lva XIII., díky Rampollovi, Vatikán nepřestával nabádati ruské Poláky ke klidu a k poslušenství ruských úřadů. Poláci se těmto radám poddávali a tak znenáhla došlo k lepšímu poměru mezi nimi a Rusy. Avšak v Římě bylo i jest mnoho polských intrikánův monsignorů, jichž hlavou byl kardinál Ledochovský. Ti ma- řili pokojné dílo Rampollovo a Lva XIII. Jak- mile Lev XIII. zesnul, tito propagandisté zdvihli hlavu a napjali síly, aby opanovali a dostali za papeže muže jiného druhu, než Rampolla a Le XIII. Přání výbojných polskýc kněží sešlo se s přáním císaře Vi- léma, jehož politika potřebuje, aby katoličtí Polácí nevycházeli z nepřátelství k pravoslavným Rusům. Císař Vilém chtěl překaziti zvolení Ram- pollovo. Za tou příčinou otázal se nejprve ra- kouského císaře, zdaž by nedal veto proti Ram- pollovi, že by se tím Německu velice zavděčil. Císař František Josef nedal určité odpovědi, ne- chtě učiniti kroku, Rusku nepříjemného. Zatím zahraničný ministr německý pokoušel se o to u vlády italské, Ale i ona váhala. Vídeňský kar- dinál Gruscha vyslovil se proti vetu. Tu Poláci rozhodli se obrátiti se na krakovského kardinála Puzynu, jenž je v důvěrných stycích s hr.
Rampoll Polák Rus Ledochovský XIII Vilém František Josef Puzyn Praha Řím Rusko Vatikán Rama Německo Novoj Vremja Rampoll za Lev XIII mil Lev XIII
15 article
Goluchovským. Na Puzynovy domluvy Goluchovský vzal na sebe úkol získati císaře Františka Josefa pro veto. Císař konečně svolil s podmínkou, že nebude proti tomu vláda italská. Ale vláda italská nemohla se pořád ještě rozhod- nouti. Nebyla neochotna podporovati kandida- turu Rampollovu, ale za jistých podmínek. Sám král byl pro Rampollu. Ministr Zanardelli očeká- val, že mu ti kardinálové, kteří chtějí voliti Ram- pollu, učiní určité nabídky. Hlavní, co žádala italská vláda, bylo, aby Rampolla, stane-li se papežem, nepřekážel eizím panovníkům, chce-li se jim navštíviti Řím. Nemoha se dočkati určité odpovědi, Zanardelli vzkázal rakouskému vy- slanci, ať si Rakousko dělá, co chce. Na to císař František Josef telegrafoval svému vyslanci při dvoře italském, aby dal veto proti volbě Ram- pollově. Ostatní je známo. Řeč Poincarén k učitelům. Veliký sjezd učitelů v Marseille, kde pro- nesl ministerský předseda Combes řeč velebíeí a hájící skutky nynější vlády, byl využitkován na mnoze pro snahy stran protivlasteneckých oficiální jeho hymnou byla piseň revolučních dělníků »Infernacionála«. Dne 18. t. m. promluvil k učitelům, shro- mážděným na výročním sjezdu v Mense, bývalý
Puzynův Goluchovský František Josef Zanardelli Rama Řím Rakousko Marseille Mensa
16 article
V drobném prodejír zaaní číslo o sobě . . . za s edpol ední . . . . . za 2 h Ve Hlialkách na veakovso tauní číslo. . . . . . .. odpolédní . . . . . . . . 5 h Inseráty platí se hotevé rapř a Přežplscení a inserty přijtmá sdmlní- strace v Marinnsko ulicí č. 3. Toin pacházejí adi těš radaskn tlskárna a eapsdíce „Národnich Lááistá“. Rukopisy se narraetji
Marinnsko ulice Národnich Lááistat
17 article
ministr, senátor Poincaré, jenž patří mezi největší řečníky a politiky strany rozhodně re- publikánské a jemuž nelze vytýkati naciona- lismus, ani klerikalismus. Poincaré ve své řeči kladl učitelům na srdce především povin- nosti vlastenecké. Varoval je před tím, aby se dávali zneužívati k politickým a volebním rejdům. Učitelové dbají eti, pravil, aby byli nad stranami a jejich pomíjejícími vůdci i programy. Jsou upřímnými republikány, loyálně slouží vládě, ale nezapomínají též, že jsou vychovateli, k nimž mají důvěru rodiny různých vyznánía přesvědčení. Škola musí být neutrální a pový- šená nad boj stran. Povinností a pravidlem řádného učitele budiž: milovati vlasť a sloužiti ji s úplnou oddaností, býti v politickém bra- trství k spoluobčanům a hájiti všecky politické svobody vlasti. Poincaré dále projevil pře- svědčení, že se nenajde učitele, jenž by se rouhal slavné minulosti francouzské a že nikdo nepopře krásných výchovných vlastností velkých stránek z historie vlastenecké.
Poincaré
18 article
Anarchie v Porsii. Přes Petrohrad docházejí neutěšené zprávy z Persie, líčící poměry v ní jako velice vážné. Opravdová anarchie zavládla zejmena v Tabrisu, kde obyvatelstvo jest rozhořčeno na nového gu- vernéra, chráněnce korunního prince a vypo- vídá mu poslušnost. Ani v Ispahanu, Chorasanu, Širasu, Farzistanu, ano ani v Teheranu nejsou celkem poměry lepší, protože i v nich vzmáhá se v lidu nespokojenost a na všech stranách po- vážlivě to kvasl. Kritická tato situace není nikoho tajnaa šach nařídil, aby se vyslalo 30.000 vojínů, kteří by nespokojence znovu uklidnili. Avšak jeho roz- kazu nebylo lze prověsti, protože k mobilisaci vojska není peněz. Persie má 80.000 mužů voj- ska, ale jenom na papíře; horší ještě věcí je, že málo početné vojsko v činné službě vzpírá se vytrhnouti do pole, protože již po několik let nevyplácí se mu žold.
Širas Farzistan Petrohrad Persie Tabris Ispahan
19 article
Japonsko a Rusko. Na poplašné londýnské zprávy o poměrech ve východní Asii jako chladná sprcha působiti musí prohlášení, které učinil v těchto dnech londýnský vyslanec Japonska vikomte Hay aši vůči zástupci tisku. Hayaši pravil: »Není možno věřiti, že by Korea podmaněna byla Ja- ponskem, neboť nelze přece beze všeho bráti některé zemi její samostatnost. Co týče se jme- nování místodržitele pro ruskou východní Asii, dosazování vysokých úřadníků v sousedních ze- mich nedotýká se přece zájmů jiných států. Z otevření Sibiře a Mandžurska těžilo by ob- chodně Japonsko právě tak, jako Rusko. Okku- pace Mandžurska japonský obchod jen pozvedla. Otázka, zdali by Japonsko ve válce s Ru- skem bylo osamoceno, je závislou na tom, zdali by bylo v zájmu jiného státu, aby zakročil. Hayaši však nevěří, že by se neodvislost Japon- ska kdy octla v nebezpečí. Pokud Japonsko ne- bude agressivním, nemá se čeho báti. Jeho vláda všechny zprávy o nastáva- jíeí válce odmítá jako bezdůvodné. Rusko snaží se s Japonskem vycházeti vskutku způsobem smířlivým, rovněž i Ja- ponsko s Ruskem a válka nepřinesla by pro- spěchu žádnému z nich. Dojde-li na Balkáně k vážným nepokojům, obrácena bude pozornost Ruska na něj, ale Japonsko žádným způsobem nebude z toho těžiti a nebude naléhati na vyklizení Mandžurska. Kromě Anglie — končil vyslanec — nemá Japonsko s nikým v Evropě spojenecké smlouvy. Vláda jest se spolkem s Anglil velmi spokojena a spolek tento jest v lidu velice populárním.
Hay Japonsko Rusko Asie Korea Sibiř Balkán Anglie Evropa
20 article Výstavy. Výstava v Hořicích.
Výstavy. Výstava v Hořicích. Školství.
Hořice
21 article
Vynikající místo ve školské výslavce výstavy hořické zaujímají školy odborné; na počet není tu sice mnoho škol zastoupeno, ale kollekce vystavené názorně ukazují ten který cíl, ke kterému každá jedno- tlivá škola spěje. Škoda jen, že ne všechny školy od- borně, jež v Hořicích vystavují, přidržely se jedině správného u této katezorie učebných ústavů principu:
Hořice
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z královské míčovny. Obrázek dávných mravů. Sděluje Václ. Schulz. Nebyl k žertům příliš nakloněn pan Vrati- slav, purkrabí z Donína a na Benátkách, když dne 12. srpna 1593 zavítal do míčovny na hradě pražském! Zle se pohněval, když pan Lacekze Šternberka na Planici a Zelené Hoře na zna- mení, že ve hře dále pokračovati nemíní, hodil na zem raketku, jež panu z Donína u samých nohou vybuchla. Pan Lacek ze Šternberka se omlouval, že raketku úmyslně k němu nehodil, ale pan z Do- nína nevěřil a nařkl pana souseda již na od- chodu ze lži. Po cestě na náměstí Hradčanském nařknutí stále opětoval a konečně pana Lacka udeřil pěstí ve tvář, až krev tekla, a nad to ještě rapírem v levou nohu jej zranil. Nyní i pan Lacek dobyl tulichu svého z pochvy a vrhl se na útoč- níka. Ve rvačce hnali se oba páni dolů až do Úvozu, ztrácejíce kusy oděvu po cestě. Pan Lacek ze Šternberka poležel si potom několik neděl doma. Pozdraviv se, podal na pana Vratislav z Donína dvě žaloby na soudě komorním králov- ství českého. V první jej obvinil, „že, když ve čtvrtek po památce sv. Vavřince 1593 po rynku města vrchního Hradčan šel, na něho žádné péče nemaje,“ on jej ke krvavé rvačce svedl a to „tak vejtržně pod řádem a právem a zvlášťtu
Václ Schulz Vrat Lacekz Lacek Vratislav svatý . Vavřinec Donín Benátky Šternberk Planica Hradčany
23 article
hned za branou zámku hradu pražského, kdež JMt. císařská jakožto král český svou bytností býti ráčí.“ Protož týž Vratislav purkrabí z Do- nína, „aby stál a jemu, panu Ladslavovi z Štern- bergka z též vejtržnosti práv byl.“ V druhé ža- lobě žádal, aby pan Vratislav z Donína „položil tulich voliký, s zuby do něho vypilovanými k za- držení a vytočení rapíru přistrojený, braň svou, ten a ne jinej, kterýž jest tehdáž, když jest jej pana Ladslava — rapírem, braní svou, pobodl a zranil, na pasu zavěšený při sobě měl.“ Ale i pan Vratislav žaloval pana ze Štern- berka a sice proto, že na něj „tulichu braně své dobyl a tejmž tulichem dříve, nežli jest on braně své dobyl, na něho bodl a i sukničku na životě jeho probodl, chtěje jeho probodnouti a zamor- dovati.“ Byli tedy vyslýcháni svědci, kteří tehdy pány pozorovali. Výpovědě tří svědků a sice To- máše Davida, měštěnína na Hradčanech, Ondřeje
Vratislav purkrabí Ladslav Štern Vratislav Ladslava David Ondřej Donín Hradčany
24 article
Štorka a Jana Kavky z Hulčína, které zaneseny jsou v Registrech svědomí soudu komorního, do- plňují se navzájem a líčí srážku způsobem velmi názorným. Buďtež zde proto doslovně uvedeny Tomáš David, měštěnín na Hradčanech, uči- niv přísahu podle práva, svědčil takto: Jak jest nejprv pán ráčil hrát v „polhauzu“, přišel pan Vratislav z Donína a stál. A pan z Šternbergka hodil ragetu na zem. Pan Vratislav řekl, proč na něho ragetu hodil na zemi mezi nohy. Pan Štern- bergk řekl: Já nehodil na vás, ani nemyslím na vás, ani sem neviděl státi. Tu pan z Donína podruhý řekl, že jest pravda, že jest na něj ho- dil. A pan z Šternbergka podruhý pověděl, že jest naň nehodil. V tom pan Vratislav z Donína obrátil se s pacholetem, kterýž míčů dává. Tomu řekl: Zrádče, bodej tě sto hromů zabilo, že jest hodil! A pachole pana z Donína, že jest nehodil než ten obyčej jest zachován, kdo nechce hráti když přestává, že hodí každej rogett na zem.
Štorek Kavka Hulčín Tomáš David Vratislav Štern Hradčany Donín
25 article
Tak pan Lacek z Šternbergka vzal plášť a rapír a šel z polhauzu pryč. A pan z Donína vždy z ním šel a vždyckny na něho hrozil, že jest na něho s regetem hodil. A pan Šternbergk mu řek, aby v těch místech pokoj dával, že mu žádný příčiny nedává; aby na něho rogett házeti měl, že tomu odpírá, pravic, dá-li mu k tomu jistou pří- činu. Tak p. Lacek z Šternbergka na Hradčany šel mimo duom pana arcibiskupa; a vždyckny na něho broukal. A když přišel před duom pana hofmistra,*) pan Vratislav z Donina pana z Štern- bergka jest se strhnouti nechtěl a vždyckny více na něho pána foukal a broukal, nejednou než několikrát za lež mu dával. A když kostela sv. Benedikta na Hradčanech pominuli, u toho rohu proti šatlavě, nežli pan z Sernbergka Lacek ne- nadál se, tu jest pan z Donína pana Šternbergka pravou rukou pěstí v tvář uhodil, až krev tekla; potom odskočil a vytrhl rapír a tulich na něho pana Lacka, nežli on vydobyl rapír, pichl pána de levýho stehna. A pan Ladslav nemohl k kordu přijíti tak brzo; tak vydobyl tulich a na něho běžel a štich mu vyhodil, až mu kus rapíru *) Nejvyšším hofmistrem kr. č. byl tehdy pan
Lacek Šternbergk Vratislav Štern svatý . Benedikt Šternbergka Ladslav Donín Hradčany
26 article Jiří starší Popel z Lobkovic na Libochovicích
Jiří starší Popel z Lobkovic na Libochovicích skočil. Tak pan Lacek z Šternbergka viděl, že jest proboden, tak na něho běžel s tulichem a píchl třikrát na pana z Donína, ale nešel naskrze. A pan Vratislav z Donina, že jest ho již probodl, křičel. Tak oni potom fríd vzali. Tak pan Lacek z Šternbergka šel domů upřímo a pan z Donína vždyckny za něho až ku pánů Kvintusů duom s dobytejm kordem a tulichem a křičel vždycky pan Lacek jestli dobrej, aby přišel, aby se bránil A pan Ladslav šel upřímo domů a nepovědě mu ani slova. A potom pán ležel několik neděl Musil se dáti hojiti. Více nevím. Andres Štork, JMti, císařské puxsenšponer učiniv přísahu, podle práva, svědčil takto: Když sem chtěl ke dvoru jíti, tu mně potkali ti páni před domem pana arcibiskupa. Tu sem nejprv slyšel, že on pan z Donína panu Ladslavovi z Šternbergka jest řekl: Ty lžeš! A tak s slovy šli spolu až k zlatníkovu domu na Hradčanech proti šatlavě. A tu sem já viděl, že on z Donína jeho pana z Šternbergka rukou pravou udeřil v tvář, až krvavil, a hned zbraň svou vytrhl a tulich a píchl na pana z Šternbergka. Tu jest on pan z Šternbergka jemu z Donína s tulichem ten štich srazil, že mu ten štich do nohy přišel; a byl boden v nohu on z Šternbergka. A on z Štern- bergka pichl tulichem jeho z Donína, ale nepro- šlo naskrze. Potom šel jest on z Šternbergka k domu svýmu. Tehda běžel jest on z Donína po něm a měl zbraň dobytou a křičel po něm; Ty hudlaři z Šternbergka! aby se s ním bil. Ale on pan z Sternbergka šel jest raněnej domů a zuostal doma. Více novím.
Popel Lacek Vratislav Šternbergka Kvintus Ladslav Musil Štork JMt Štern Lobkovice Libochovice Donín Hradčany Šternbergko
27 article
Jan Kavka z města Hulčína učiniv přísahu, podle práva, svědčil takto: Toho sem povědom, když můj pán pan Vratislav purkrabě z Donína přišel do polhauzu, rozprávěl s jedním pánem, položivše se na štrancích. Pan Ladslav z Štern- bergka hrál v míč a něco se hněval; hodil rakotli na zem, až k mýmu pánu blízko udeřila. Potom šel z polhauzu. Tu můj pán za ním šel. Tu spolu mluvili a rozprávěli, až potom sobě v hrdlo lží nadávali. Ale nevím, kdo jest začal. Předce šli spolu až k šatlavě na Hradčany. Tehda u zdi pán můj dal mu znak pěsti. A tu pan Ladslav z Šternbergka hned se s ním svázal a hnali se dolů až do Úvozu. A já zbíral panský pantofle, plášť a biryt. A tu křičeli, že pan z Šternbergka pod pláštěm měl tulich dobytý široký. A byl již můj pán probodnutý tím tulichem skrze sukničku. Potom pan Ladslav z Šternbergka uskočilv stranu. Můj pán ho napomínal, podle poctivosti, aby se mu bránil; on předce domu šel a brániti se nechtěl. Víc nevím. K nalehání přátel smířili se později roz- vadění pánové a odvolali žaloby své, jak o tom svědčí poznámka v registrech soudních ze dne 18. října 1595: „Pan Vratislav purkrabě z Do- nína i také pan Ladslav z Šternbergka, oba osob- ně před úřadem soudu komorního království če- ského přiznali se, že o toto obeslání a vejtržnost jest mezi nimi stranami smlouva. A tak jest toto obeslání k žádosti stran přetrženo.“ Ale žaloby i svědectví zůstaly v registrech soudních pro budoucí pamět!
Kavka Vratislav purkrabě Ladslav Štern Předce Šternbergka Hulčín Donín Hradčany úřad soud komorní království če