1
masthead
Velká národni slavnost na Kladně.
Kladno
2
masthead
Král.české zem. divadlo v Praze.
Král
Praha
3
masthead
Národní divadlo.
národní divadlo
4
masthead
Ve čtvrtek 5. září.
5
article
Počátek IV. národní slavnosti učiněn byl velmi
zdařilou dětskou slavností dne 31. srpna odpoledne
jejíž uspořádání převzaly dámy kladenské.
Dětská slavnost zahájena byla průvodem z ná-
dvoři kladenského velkostatku za překrásného dne
letního. V průvodu šly ditky, mezi nimiž v čele ty
nejmenší z nejmenších, pak dorostlejší, jež zúčastnily
se národních tanců, potom sokolský dorost a dále
všichni ostatní, oblečení národními pestrými kroji.
Tak mnohé oko zaslzelo při nadšeném volání a za
mávání praporečků v průvodu, plného světlých a ži-
vých barev národních krojů. Obecenstvo doprová-
zelo z chodníku a oken domovních naši mládeža
účasť v Sokolovně byla překvapující. Účastníky slav-
nosti pozdravil jménem protektora — okresního za-
stupitelstva kladenského — starosta p. dr. Jar.
Hruška, jménem výboru pak předseda slavnosti p.
Zachar, načež následovala řeč p. dra. Hrušky ke
shromáždění, zejména dětem pronešená, v níž vzletně
vylíčen význam a účel Ústřední Matice školské. Na to
následovaly moravské tance, řízené tanečním mistrem
p. Štíchou, cvičení sokolského dorostu s kůželi ve-
dené br. Plodrem, řecko-římský zápas bratří Fr.a
Ant Novotných, produkce znamenitě seřízené dětské
kapely p. Jindřicha Panochy, majitele hudební školy
v Kročehlavech. Závěrem pak byla společná svačina,
jíž zúčastnilo se 2130 dítek. Podívaná na rej, chvat
a veselí dětí byla nevídaná.
Hruška
Zachar
Štícha
Plodr
Novotná
Panoch
Francie
Kročehlavy
6
article
Druhý den slavnosti, v neděli, byl na ráz ohro-
žen. O jedné hodině měly se sraziti všecky spolky,
společenstva a representace obcí v seřadištích, ale
tou dobou hřímalo ze tří stran, blesky rýhovaly černé
nebe a prudký déšť lil se na vypráhlou půdu. Všecko
bylo sklíčeno a zaraženo nad hrozícím nezdarem, ale
zbyla přece naděje, že do 2 hodin snad vysvitne
slunce. A stalo se skutečně tak. Nejenom nebe, ale
i mysl všech se rozjasnila a pořadatelstvo chopilo
se energicky práce. Na ráz rozeslalo jízdné Sokoly
na všecky strany a za 1/4 hodiny z Kladna, Kročehlav
a okolí zněly hudby a rázem 123. hod. byla slavnost
v proudu. Nebe se rozjasnilo v nejkrásnější dena
pouze o hodinu později nežli bylo určeno, stály masy
průvodu na náměstí a účast obecenstva předpovídala
již neklamně plný zdar slavnosti.
Tato zahájena byla p. Otakarem Zacharem
oslovením protektora, slavného okresního výboru,
hostí, obecních zástupitelstev okolních obcí, zástupce
král. hlav. města Prahy p. m. rady Schröttra, zá-
stupce Ústřední Matice školské pp. řed. Heřmánkaa
řed. Pichla. V oslovení vyzval p. přeďseda k demo-
kratické jednomyslnosti, jež přivodí nám sílu, které
potřebujeme, abychom povznesli upadající vědomí
národní a uhájili se proti cizáckému internaciona-
lismu. Obraznou a krásnou řeč na to pronesl protek-
tor slavnosti, pan starosta dr. J. Hruška. Vylíčiv vý-
znam Ústř. Matice školské, poukázal na její pracov-
níky a dovodil, že největší zásluhu o ni mají prece
jen — čeští rodičové v uzavíraném uze-
mí. Z hostů přednesl srdečný pozdrav máti měst,
královské Prahy, pan m. r. Schrötter, což přijato bylo
bouřlivou pochvalou a rovněž temperamentní řeč
zástupce Ústř. Matice školské p. red. Pichla pro-
vázena hlučným potleskem.
Zachar
Pichl
doktor
J Hruška
Schrötter
Kladno
Kročehlavy
Praha
Sokol
7
article
Slavnostní průvod zahájen jízdními Sokoly, řa-
dou povezů s jásajícími dětmi, spolky a společenstvy
v krojích s hudbami, slavnostním výborem, hosty.
průvody všech spolků národních, dobročinných, ná
redně sociálních a křesťansko-sociálních a s ohrom-
nou účastí obyvatelstva, jež daleko převýšila počet
15.000 osob.
Znáte naše národní slavnosti? Jsou si podobny
jako sestra sestře. I ta naše byla důstojnou sestrou
předešlých, jen že tato národní slavnost
na Kladně měla vedle svého dobročinného účelu
ještě jiný, neméně dalekosáhlý úkol, povzbuditi
a povznésti v našem lidu zase vlaste-
necké nadšení, jež různými, národní cit utlu-
mujícími anebo aspoň oslabujícími vlivy v posled-
ních létech bylo potlačováno. Národní slavnost na
Kladně prokázala, že marny budou vzteky našich
nepřátel a marny jejich útoky na nás, zaplá-li všude
zase národní vědomí a bude-li znovu do proudua
ohně uvedena naše národní energie. Že se tak uká-
zalo právě na Kladně, má dojista větší výnam, než
mívá jinak a jinde prostý vlastenecký projev slav-
nostní a toho nechť se povšimne veškerá česká ve-
řejnost.
Kladno
8
article
Daleko nad očekávání pořadatelstva rozvinula se
IV. národní slavnost na Kladně, neboť i dětský den
v sobotu dne 31. srpna a nedělní slavnost, přes to,
že prudká bouře v pravé poledne se nad Kladnem
rozpoutavší, hrozila ji zmařiti — vydařily se a vy-
nikly nikoli jen průběhem slavnostním, ale také
nepopíratelně národně demonstrač-
ním rázem. Tisícové a tisícové lidstva hrnuli se
do lesa, aby se zúčastnili této slavnosti a když o 8.
hodině večerní volným proudem s lampiony vraceli
se zpět z lesa „Hvězdy“, stromořadím kolem bývalé
šachty „Amálky“ do širokých, elektricky osvětlených
ulic kladenských na náměstí před radnici, nebylo
zástupu konce a v nepřehledné řadě, celou šířku
ulice zaujímajíce šli muži, ženy, děti, Sokolové, děl-
nické a podpůrné spolky, společenstva v pestrých kro-
jich a za nadšených zpěvů burácel v noční tmu hlaho
prozpěvujících, kteří když došli k radnici, naplnili
všechno veliké prostranství na náměstí kladenském,
tak že pamětníků podobného účastenství dosud ne-
bylo. Již dávno nebyla pronešena slova nadšeného
citu oddanosti k českému lidu, jake tohoto dne a ti-
sícové provolávali na náměstí nadšený souhlas, když
za přítomnosti protektora starosty obce a okresu p.
dra. Jar. Hrušky pronesl předseda slavnosti p. Otakar
Zachar k lidu dík jménem výboru pořadatelskéhoa
Ústřední Matice školské a celé věci české a provolal
na rozloučenou: Nechť žije náš český lid
jednotný, svorný a proti všem nepřá-
telům silnýl
Sokol
Hruška
Zachar
Kladno
9
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 30. srpna: Srncova Pavla, dcera obch
příručího, 1 rok, čp. 85—I. Malina Jaroslav, retušer
25 roků, čp. 738—VII. Chmelík Jaroslav. ryn dělníka,
1 roku, čp. 365—VIII. Zahálkova Ludmila, dcera
strojníka, 6 měsíců, čp. 541—VIII. Klučkova Marie,
dcera dělníka, 1 den, čr. 667—VIII. Hoškova Anna,
dcera manipulanta, 2 roky. — U Milosrdných
sester: Novák Václav, žebrák, 80 roků. Prochá zka
Jan, dělník, 81 rok. Reimanova Františka, služka, 26
roků. Tringler Jan, kotlář, 23 roků. — V měst-
ském chudobinci. Binová Viktorie, vdova po
hotoviteli hudebních nástrojů, 72 roky. — V židov-
ské nemocnici Hofmannova Františka, vdova
57 roků. — Ve všcobecné nemocnici: Mikuš
Eduard, sluha, 35 roků..
I Malin
Jaroslav
Zahálkův
Ludmila
Klučkův
Marie
Hoškův
Anna
Jan
Reimanův
František
Hofmannův
Praha
Tringler Jan
Binová Viktoria
Srncův Pavel
Novák Václav
Mikuš Eduard
10
article
271. hra v předpl-
(3. čtvrtka.)
Miquetta a její máti.
Komedie o třech dějstvích. Francouzsky napsali R.
de Flers a G. A. Caillavet. Přeložil Edmund Görlich.
Režisér Gustav Schmoranz.
OSOBY: Markýz de la Tour-Mirande, Jakub Seifert.
Monchablon, herec, Karel Želenský. Urban de La
Tour-Mirande, Rudolf Deyl. Lahirel, klubista, Alois
Sedláček. Pierre, komorník markýzův, Karel Váňa.
Mongrébin, archivář departementu, Pravoslav Řada.
Labouret, podprefekt, Rudolf Kafka. Domovník, Flo-
rentin Steinsberg. Kuchtík, Marie Světlá. Úřadník.
Frant. Gerlický. Miquetta Grandierova, Isa Grégrova.
Paní Grandierová, Ludmila Danzerová. Perinová,
Marie Pštrossová. Slečna Pocheova, Ludmila Matě-
jovská. Paní Micheletová, Marie Ryšavá. Paní Majou-
melová, Růžena Havelská. Toto, Zdeňka Rydlova,
Ponetta, Anna Sedláčkova. Lili. Vilemína Hájkova.
Louis, Václav Zintl.
— Po druhém dějství přestávka. —
Začátek o 7. hod.
Flers
Caillavet
Görlich
Schmoranz
Seifert
Želenský
Deyl
Sedláček
Pierre
Váňa
Pravoslav
Kafka
Flo
Steinsberg
Marie Světlá
František
Gerlický
Miquett Grandierův
Grégrův
Grandierová
Danzerová
Perinová
Pštrossová
Pocheův
Ludmila Mata
Micheletová
Ryšavá
Růžena havelský
Rydlův
Ponett
Sedláčkův
Hájkův
Louis
Zintl
Mirande
Maja
markýz jít le TourMirande
Urban jít Le Tour
24
article
»Už jsem řekl, abyste počkali, až potom . . .
jak jste dotěraví! Slyšíte, volají mne! . . .e
Z vedlejší komnaty ozval se zvučný hlas, pronáše-
jící písmeno r — takovým způsobem, že se zdálo, jakoby
kdosi bubnoval na buben.
Antone Antonoviči, kam jste se prrropad ?
Pojďte už, máme tolik prrráce, že nebudeme ani hotovi!«
»Už jdu!« zvolal zapisovatel, prodíraje se namá-
havě zástupem mužíků a rychle zmizel ve dveřích kom-
naty, kde úřadoval soudce, jenž jmenoval se Salomon
Stěpanovič a byl takřka stvořen pro své povolání.
»Čti, Antone Antonoviči; co je tam ještě ? . .
Fí, to je toho!« zabrumlal Salomon Stěpanovič.
Zapisovatel si odkašlal a dal se do čtení. Ku po-
divu! Anton Antonovič hovořil s mužíky zřetelně, takže
snadno bylo rozuměti každému jeho slovu; jakmile však
počal čísti (pravda, listin bylo velké množství a on spě-
chal), z úst jeho draly se zvuky, podobající se velice
tomu, jakoby crčela voda, nalézající se v láhvi, obrácené
hrdlem dolů; nicméně při tomto zvláštním způsobu řeči
možno bylo vyrozuměti následující:
»Jeho blahorodí, váženému pánu Salomonu Stépa-
noviči Cypkinu od měšťana Grigorije Noskova města
Suzdala ponížená prosba.«
»Vaše blahorodí, upřímný dobrodinče lidu !«
»Vedu obchod se zbožím různého druhu a obrazy,
jako: »Poslední soud,« »Moudrost Šalomounova« a jiné;
obrazy jsou malovány a zlatem vyzdobeny, velké i malé,
pro slávu a potěšení pravoslavného lidu a ku potěše
v poslední hodince smrti. Přišel jsem do vesnice Malicy
a starosta, největší darebák pod sluncem, odvedl mne na
policii a zabavil mi zboží. Proč mne udal, iaktm
Antonovič
Salomon Stěpanovič
Salomon Stépa
Noskův
Šalomounův
Suzdal
25
article
právem? Proto vás poníženě prosím, upřímný dobro-
dinče lidu, abyste mi k tomu dopomoh', abych dostal
své zboží a mohl je lacino prodávat ve prospěch kře-
sťanského lidu. To vše napsal Grigorij Noskov, měšťan
města Suzdala a vlastnoručně podepsal . . .«
»Ať jde k čertu! pusť ho!« ozval se hlas soudcův:
»ale řekni mu, aby si dal pozor, to jest, ne tak ani
pokud se týče obrázků, jako psaní žádostí . . . Naučí
se to a pak bude psát každému, snad i gubernátorovi
napíše — nemám to rád! No a co je tam ještě? . . .«
»Dopis statkářky Chrjuškiny, Avdoti Pavlovny«,
velice jadrně vyslovil Anton Antonovič.
»Fi, to je toho! a jak voni! jakoby psala voňav-
kou místo inkoustu. A modrá obálka . . . Parádnice!
jen co je pravda . . . Čti, Antone Antonoviči ! . . .«
Stojícím v čekárně opět se zdálo, jakohy láhev
s vodou obrátil hrdlem dolů:
»Velevážený pane Salomone Stěpanyči (zabručel za-
pisovatel), posílám k vám svého sedláka Akinfije s nej-
uctivější prosbou, byste ho ráčil řádně potrestati. Nevy-
pisuji vám příčinu mé nespokojenosti, poněvadž by mne
to při psaní ještě více rozčililo a účinkovalo zhoubně na
mě chatrné zdraví. Doufám, velevážený pane, že ani
tentokráte jako vždy neoslyšíte prosbu dámy, jež zna-
mená se ve vší úctě oddaná
»I hrom do toho, co to pořád provádí!« zazněl
hlas Salomona Stěpanyče, »co si myslí, že nemáme nie
jiného na práci, než vyplácet její mužíky? . . . Posílá
nám je sem pětkrát do týdne . . .«
Avdoťa Chrjuškina.«
Noskov
Chrjuškina
Pavlovna
Antonovič
Salomon
Akinfij
Salomon Stěpanyč
Avdoťa Chrjuškin
Suzdal
Něva
Anton Antonovič