těšil se takové důvěře vlády, a lid náš ujištěn politickou jeho minulostí o pravdě slov, vítá ho srdečně jako poctivého, spolehlivého svého ob- hájce v radě koruny. Dnes těší se ministr-krajan populárnosti jako sotva který z jeho předchůdců, a spon- tanní ovace, jež zavzněly mu vstříc v neděli v Hoře Kutné, jsou prudkým kontrastem onoho skepticismu jistých kruhů, jenž před rokem jeho vstup do ministerstva provázel a vykládal jako hotové neštěstí. Názory v té věci valně se změ- nily a dnes jsou to stoupenci nejrůznějších stran, kteří s důvěrou k ministru Pacákovi se obracejí, nacházejíce v něm neúmorně účinného, ke každému stejně ochotného zastance spra- vedlivé věci. Jestliže v neděli, v místě dlouholetého jeho působiště projeveny byly dru. Pacákovi vřelé hlučné sympatie, neméně srdečnými a nadše- nými byly dnešního dopoledne v Mladé Boleslavi, kam, pozván radou městskou, krátce před 10. hodinou dopolední zavítal. Na nádraží očekávali minisíra starosta města PhMg. Bohumil Matoušek s členy městské rady, dále okresní starosta zem. posl. Cyril Papoušek se členy okresního zastupi- telstva, místodrž. rada Aleš Komrs, presidene krajského soudu dr. Potěšil, spolužák Pacá- kův, děkan P. Matějka atd. Ministr, provázen předsedou výkonného vý boru národní strany svobodomyslné drem. V Škardou, odjel na automobilu do města, kde uveden byl do zasedací síně na radnici nádherně zařízené, a kde uvítán byl starostou města Ph.

Mag. Matouškem u přítomnosti četných hodnostů místních touto řečí: „Vaše Excelence! Račte především při- jmouti vroucí náš dík za to, že ochotně vyhověl jste našemu pozvání a zavítal do staroslavného města našeho! Jménem městské rady a obec- ního zastupitelstva vítám vás upřímně a srdečně v našem středu a přeji si upřímně, aby ony chvíle, v Mladé Boleslavi ztrávené, zůstaly vám v milé a srdečné upomínce. Jako zástupce če- ského národa v radě korunní snažíte se, Vaše Excelence, poznati potřeby a tužby českého lidu. Zavítal jste do našeho královského města, abyste přesvědčil se sám o mohutném pokroku a rozvoji našeho města v nedávnc minulé době. Obecní naše zastupitelstvo snaží se vše- móžně, aby Ml. Boleslav, která byla v době předbělohorské metropolí české vzdělanosti na- šeho severovýchodu, opětně „právem zařazena býti mohla mezi pokročilá města česká. Velké a nesnadné byly to úkoly, jichž podjala se sprá- va našeho města. Poukazuji především na to, že pro své školství postavila obec naše nádherne budovy a vybavila je moderním zařízením. Po- dobně zřídila značným nákladem velká kasárna pro vojsko.

Plníc své hygienické úkoly luští obec naše opatření našeho města dostatečným množstvím zdravé pitné vody, postavila nákladné jatky, pro- vádí kanalisaci a dlažbu. Aby vyhověno bylo kulturní potřebě širo- kých vrstev lidových, staví město naše nové účelné divadlo. Též pro staré památky města má obecní zastupitelstvo plné porozumění. Povola- ným umělcem dalo opraviti překrásná sgrafita na budově krajského soudu a přikročeno k re- staurování nejpamátnější naší budovy bývalého českobratrského sboru. Naše vybudování a zří- zení veškerých těchto objektů vyžaduje ohrom- ných nákladů, jež obec naše není s to sama Obecní dluh obnáší již nyní 5 mil. K, a má-li býti zřízeno vše, co moderní město vyža- duje, bude třeba ještě dalších nákladů. Obec naše prote vším právem uchází se o státní subvenci na tyto objekty, a tu jsem přesvědčen, že Vaše Excelence bude našemu městu vlídným pří- mluvčím. Doporučuji proto město naše vaší něsti.

přízni.“ Ministr dr. Pacák odpověděl: „Děkuji vám srdečně za uvítání, které po- važuji, že dostalo se mi jako důvěrníku koruny. Budu hleděti, pokud budu zasedati v radě koruny, abych tím důvěrníkem byl, a co na mně jest a pokud síly mé stačí, podporovati budu podniky vaše, jako neodepřu žádnému českému podniku, který jest na podporu kulturních snah, své přízně. Moje snaha v ministerstvu jest ta, abych zájem českého národa hájil. Poděkoval pak ještě za uvítání a zapsal se do pamětní knihy. Potom odebrali se přítomní ku prohlídc sgrafit na krajském soudu, děkanského kostela, českobratrského sboru, měšťanské školy, reálky a novostavby divadla, načež ministr uveden byi do zasedací síně okresního zastupitelstva, kde okr. starosta Cyrill Papoušek pronesl k ně- mu pozdravnou řeč jměnem okresu.

Pamětní spis obce pražské a před- městí proti zdražování uhlí. Dnes o 11. hodině dopolední odebrala se depu- tace král. hlav. města Prahy a čtyř obcí sousedních k místodržiteli hr. Coudenhovovi, aby mu odevzdala pamětní spis o zdražování uhlí a přednesla žádost, aby místodržitel na kritický stav uhelné otázky vládu upozornil a o vhodné opatření usiloval. V pamětním tom listě praví se: »Vaše Excellence! Zdražování uhlí, zajisté jedné z nejnutnějších potřeb obyvatelstva, dosáhlo již míry neobyčejně tísnivé a lze odůvodněně očekávati, že — nebude-li tomu v čas čeleno — ceny uhlí stou- pati budou do výše, které nelze ani odhadnouti. Okolnost tato zajisté jest c. k. vládě velmi dobře známa. Obec pražská, jakož i obce předměstské podnikly k ochraně životních téměř zájmů svého obyvatelstva v této věci všecky kroky a vyčerpaly všecky pro- středky, jež jsou v jejich moci, avšak působnost obce a síly její nestačí ke zdárnému rozřešení otázky tak důležité, v níž jedině c. k. vláda s úspě- chem může zjednati opět spořádané poměry. Dovolujeme si obrátiti se v zastoupení král. hlav. města Prahy, jakož i měst Karlína, Smichova, Král. Vinohradů a Žižkova k Vaší Excellenci s dů- tklivou žádostí, abyste jako zástupce c. k. vlády v tomto království ráčil vládu na kritický stav uhelné otázky v této na uhli tak bohaté zemi upozornitia doporučiti jí co možno bezodkladné zakročení, jehož jest již nejvýše třeba. Prostředky, jež po našem soudu vláda po ruce má, jsou asi tyto 1. Provozování státních dolů ve vlastní režiia nikoliv pronajímání podnikatelům, kteří svého velko- kapitalistického a téměř monopolistického postavení bezohledně vykořisťují. 2. Snížení železničních tarifů pro dopravu ublí do Prahy, což tím spíše jest spravedlivo, ježto Vídeř podobné výhody již požívá.

3. I za dosavadních poměrů čeliti lze nynějšímu bezohlednému vykořisťování obecenstva uhelnými kartely vhodným použitím zákona koaličního, a ne- stačí-li tento zákou, buď s urychlením připraven zá- kon nový, jímž by znemožněna byla lichva s tak důležitou denní potřebou veškerého obyvatelstva jako jest uhlí. 4. Vláda nechť vezme v úvahu otázku sestátnění dolů uhelných anebo aspoň monopolisování prodeje uhlí, čímž by soukromokapitalistické bezohledné vy- kořisťování těžby uhelné bylo znemožněno. 5. Doporučujeme bedlivé úvaze c. k. vlády otázku přetřásanou častěji již na sněmu království českého, aby na uhlí, jež za neobyčejně přiznivých podmínek ze země se vyváží, uvalen byl ve vhodné formě vývozní poplatek. Nejsme si tajni obtíží, s ni- miž by provedení tohoto návrhu bylo spojeno, máme však za to, že nelze dosti důrazně vytknouti jako vážnou povinnost vlády, aby touto otázkou důtklivě se zabývala a snažila se konečně odstraniti hrozný nynější stav, kdy uhlím z království českého lacině se zásobují zahraniční konsumenti, kdežto obyvatel- stvo domácí úpí čím dále tím více pod nesnesitelnou tíží drahoty uhlí. Žádáme Vaši Excellenci, abyste tyto naše návrhy na příslušných místech ráčil tlumočiti a abyste ja- kožto zástupce vlády v tomto království i sám této předůležité otázce laskavě věnoval svoji pozornost a podporu. V PRAZE, dne 5. září. 1907. Členy deputace, která místodržiteli pamětní spis odevzdala, byli pp. za král. hlav. město Prahu námě- stek starosty dr. Stych, za Král. Vinohrady náměstek M. Bíle«, za Smíchov náměstek a okresní starosta Eberi, za Žižkov starosta G. Žák a náměstek Kotland a za Karlín p. městský radní Václav Michner-

Denní zprávy.

Josef Merhaut spisovatei v Brně. Z hlavního města družné Moravy došla nás právě smutná zvěst: Redaktor »Moravské Orlice«, spisovatel Josef Merhaut, dnes ráno ze- mřel. Podlehl zákeřné nemoci, která delší dobu podrývala jeho zdraví a mařila plány nadějného, pilného a bez oddechu snaživého spisovatele. en Josef Merhaut narodil se 13. října 1863 na samotě Švábíně u Zbirova v Čechách. Hned na to se otec jeho odstěhoval do Tmáně u Be- rouna, kde najal pivovar. Tam zemřela matka, když mu byl rok, takže jí vůbec nepoznal. Byl dán na vychování k strýci do Zdic, jež se staly pravým jeho domovem. Zde chodil do školy k učitelům Michálkovi a Pecharovi, pak přišel do 4. třídy obecní u sv. Mikuláše na Malé straně v Praze, kde vystudoval r. 1881 i gymna- sium. Už tam byl záhy literárně činný a vydal sbírku veršů pod pseudon. Jar. Maruška, ale ne- připustil jí na knihkupecký trh. Tiskl verš i feuilletony v některých pražských listech. Když r. 1884 otevřeno Národní divadlo v Brně, vy- bídnul jej red. Turnovský, aby šel na Moravu, do redakce »Mor. Orlice«, že tu bude třeb jeho literární činnosti, hlavně v oboru divadelní

kritiky. Jos. Merhaut uposlechl počátkem ledna 1885 a od té doby psal o divadle nepřetržitě plných 20 let do r. 1905, kdy mu zemřel jediný syn. Veliká řada kritik, úvah a feuilletonů vyšla z jeho péra. Jako literát účastnil se zakládání »Nivy«, kde uveřejnil řadu pros. Od té doby přestal tisknouti verše, klada větší váhu na tvorbu v krásné prose a vzdal r. 1890 »Povídky«, načež násle- dovaly román »Had« a pak jiné povídky, Černá pole, Andělská sonata, Vranov. Právě chystal se vydati knihu feuilletonů, ale Morana zmařila jeho úmysl. J. Merhaut náležel k literátům, kteří celou svou bytostí oddáni jsou svému vznešenému po- volání. Jako člověk vynikal vzácnou ušlechti- lostí ducha i srdce, jako přítel a kolega získal si důvěry a lásky všech, kdož ho poznali. Ne- hynoucí čest jeho památce !

— »K boji o školní děti« přináší dnešní »Bohemia« článek, napěchovaný handlířskou chytrostí. Dobrá, volá čacká »Boh.«, my uzná- váme úplně (jaká laskavost!) oprávněnost přání, aby česká mládež byla vychovávána v českých školách. Ba, ještě víc! Němci mají všechny příčiny, aby se bránili proti plnění svých škol českými dětmi. Není prý v německém zájmu, aby lovili české dítky za účelem »germanisace«. (»Boh.« domnívá se, že germanisace tak ne- kouše, dá-li ji do uvozovek !), naopak v zájmu Němců bylo by spíše, kdyby si poklad svých škol nechali pro sebe. Proč si ho tedy nene- chají? I na to ví Moses Maimonides v »Boh.« omračující odpověď. Motivem české školní agi- tace není prý totiž péče o vzdělání a vychování mládeže, nýbrž toliko boj proti němectví. V Praze mají něm. školy tím, že se jimákolní děti odpírají, všemožně býti seslabeny, v německé části Čech mají německé obce všemožně býti donucovány k zřizování a vydržování českých škol. Proto tedy nesmějí české dítky z něme- ckých škol do českých! Divukrásná to logika !

»Boh.« by ráda, aby české dítky nenaplňovaly německé školy v Praze, poněvadž je to německá škoda, neboť prý se tak vychovávají jenom nej- nebezpečnější čeští konkurenti v německém boji o život, aie zároveň nechce »Boh.«, aby se ně- mecké školy v Praze nevyprazdňovaly odnímá- ním českých dětí, to je problém, nad nímž by snad byla pukla hlava i samému Archimedovi. Ani nejprohnanější kabbálista nevypočetl by »Boh.« vzorec, podle kterého nemá ubývati tam, odkudž se ubírá. A na neřešitelnost tohoto pro- blému také docela spolehlivě zajde polovina ně- meckých škol v Praze, i kdyby Němci pražští skutečně vyprázdnily své soukromé školy a je- jich děti převedli do veřejných škol v Praze. Na to může vzít »Bohemie« jed, kterým v dnešním svém článku tak plýtvá. Česká

Praha má svými dětmi sesilovati ně- mecke školy v Praze, aby nezanikly když by se jejich zbytečnost prokázala, ale české školy v »německých« obcích v »Deutsch- böhmen«, v nichž německé dítě vůbec není myslitelným, zřizovány býti nesmějí !1? Ovšem úvaha »Boh.« není psána pro Prahu, kde jsou poměry dobře známy i Čechům i Němcům, nýbrž pro cizí čtenářstvo, které o pražské situaci Němců nemá ani ponětí. Těm kruhům má býti také namluveno, že se české »školní agitaci jedná nikoli jen výhradně o české děti, nýbrž zvláště o to, aby k obeslání českých škol přiměno bylo co největší množství takových rodičů, kteří naprosto nejsou nacionálně oštemplo- váni«, t. j. rodičů německých. »Boh.« dokazuje to seznamem jmén domněle prý českých dětí, německé školy v Praze navštěvujících, otištěným v českých listech. Jména tato nedopouštějí prý žádný spolehlivý úsudek o národnosti dětí a tak by prý Němci musili reklamo- vati pro své školy děti, s dobře německými jmény, jako Herold, Knedlhans atd. Pro dámy tak pokročilého věku jako je »Boh.«, nesluší se naivnost tak na odiv stavěná. »Boh.« dobře ví, že se nejedná o žádné německé děti s če- skými jmény, nýbrž o 834 dětí, které byly loni zapsány do německých škol s výslovným udáním české řeči mateřské! Ao jejich vydání a vrácení české škole a českému národu usilujeme. Že v německých školách i potom zůstané ještě nejméně jednou tolik dětí rodičů renegátů, kdož by o tom pochyboval! To jsou ztracenci české Prahy, aby se jimi ne- staly jednou české děti, dnes německé školy pražské navštěvující, o to běží české školní agitaci v Praze, vzdor tomu, dovolí-li to »Boh.«, či nedovolí. Že docílíme, čeho chceme, to je jisto, ale jedná se o to, aby se to stalo co nejdřível — Poněmčovací činnost pražského finan- čního ředitelství. V poslední době na nátlak