ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 1ce2f890-75a6-11dc-82d5-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 33 celkem · entity: place 60, person 71, org 6, work 1
1 masthead
Ročnik XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, v pátek 7. srpna 1903
Praha
3 masthead
Číslo 216.
4 article
Na ranní a odpol. 11str předplácí ses v Praze v administrael na niěsře ns čtvrt leta . . . . s K — s drejí ženšřkou na čtvt leta . . . . 7 K 50h ve sllalkáchi „ K so na něikc. Peštont nk čtvrt leia . . . . 9 K sr droji zlellko a m nlrrr e
Praha
5 article Diplomatické chlopoty.
Diplomatické chlopoty. Krakovský »Swiat Slowiaňski« provázeje v červencovém sešitě polské delegáty na pražskou konferenci, varoval je před příliš nými nadějemi. Slovanská konference může prý beztoho míti jen trojí účinek. Poučí předně Čechy o skutečném stavu otázky rusko polské a přesvědčí je, že polský úřadní jazyk ve škole, soudě a úřadě je pro Poláky conditio, sine qna non. Za druhé představi Poláky ze všech tří záborů jako delegáty jednoho nerozdílného polského národa. A třetím účinkem budou chlopoty, jež vzniknou v diplomatických kruzích v Petro- hradě a ve Vídni. »Ani tu, ani tam« — praví »Sw. Slowe — »nevědí, co si počíti se slovanskou my šlenkou a jak se k ní zachovati. Tento ne dostatek programu bylo možno vysvětliti. dokud sama myšlenka byla pouhou dekla- mací, ale ne politikou, t. j. dokud se Poláci o ni nestarali. Naše účastenství vdechuje teprve duši v mrtvou dosavad formu a slo- vanská otázka stává se opravdu chlopotou pro vládu ruskou i rakouskou. A je to dobře, neboť začnou o ní konečně přemýšleti važně. My si přejeme spolku Rakouska s Ruskem, spolku co nejužšího. Kéž by chlopoty skončily přesvědčením, že tento spolek jest potřebný. Ale cesta k němuje daleká. Zatím tu i tam převládá vliv Ber- lina, jehož snahou jest utvořiti mezi Ra- kouskem a Ruskem co nejširší propast.
Ruska Polák Čechy Petra Vídeň Rakousko Rusko Swiat Slowiaňski
6 article
Členové konference budou opatrní a ne- učiní nic takového, co by berlínský vliv ve Vídni mohlo ještě posíliti. Nebudou chtít na- jednou příliš mnoho. Stačí, že konference silou věcí způsobí ony chlopoty, po nichž musí dojíti na rozhodnutí.« Rádí dosvědčujeme krakovskému mě- síčníku, že jeho odhad účinků pražské kon- ference se osvědčil. O prvých dvou nemohlo býli pochybnosti; dostavil se však i třetí. prozatím ovšem jen v Petrohradě. Z Berlína rozesílají dnes zprávu, která má býti patrně poplašná, že politický poměr mezi Německem a Ruskem se zhoršil. Německé velevysla- nectvo v Petrohradě oblásilo prý na přání císaře Viléma v ruském ministerstvě vnějších věcí stížnost do protiněmecké agilace ru ského nacionalistického tisku a upozornilo že taková agitace může vésti k ochlazen rusko německých styků. Berlínská zpráva může býti pravdiva na to, že proliněmecké agitace neúčastní se ruský tisk nacionalistický, nýbrž téměř vý hradně tisk liberálný, který stojí na stano- visku, zaujatém na pražské konferenci a háj existenčního práva každého slovanského ná roda, tedy také oněch Slovanů, kteří se do- stali v područí Německa. Že ani ruský tisk nemůže se nadchnouti pro nynější správu v polských krajích Pruska, jest pochopitelno méně pochopitelno jest, proč německý za- hraničný úřad na směr ruských časopisů upozorňuje ruskou vládu, leč bychom v jeho zakročení spatřovali nevalně důstojný účel vzbuditi nové represalie proti ruské svobodě tiskové. Ale buď jak buď, petrohradským diplomatickým kruhům slovanská konference přinesla již neočekávané chlopoty. Ruská vláda dlouho se ve svých or gánech zdržovala jakéhokoli soudu o pra žské
Vilém Ruska Vídeň Petrohrad Berlín Německo Rusko Prusko
7 article
konferenci. Trvalo to téměř měsíc, než se v jejím orgáně »Rossiji« objevil prvý referát o konferenci, referát tedy důkladně pro- myšlený. A co jsme v něm vyčtli? »Rossija« plně uznala za oprávněné snahy slovanských národů o kulturní a hospodářské sblížení podotkla při tom, že sblízení to je věc da leké budoucnosti a cesta k němu se musí upraviti dlouhou a vytrvalou prací. Na adresu znepokojeného tisku německého pak připsala, že obnovený slovanský ruch má ráz čistě pokojný, že své plány o lepší budoucnosti Slovanstva buduje na naučení, čerpaném z minulosti, a snaží se ideály jednotlivých národů uvésti v souhlas s potřebami celé slovanské rodiny. Slovanská konference na nikoho ne útočila, uznala nynější státní závazky všech slovanských národů a projevila jen přesvěd- čení, že i Slované mají v mezích oněch států, v nichž přebývají, právo na plnou rovnoprávnost. To jsou ty ideály, o nichž mluví ruský orgán ministerského předsedy Stolypina. Vládní »Rossija« shoduje se tedy aspoň v těto věci s liberálným tiskem ruským Touto shodou však ocitá se v rozporu s ruským tiskem nacionalistický m, který jako každý krajně národní tisk zaujal ke vzájemnosti slovanské stanovisko odporné. A ku podivu tento krajně národní ruský tisk, aby odůvodnil svou nechuť ke sblížení v še ch slovanských národů, jež předpokládá i vy- řízení sporu rusko-polského, uznal za dobré hájiti dobrých styků Ruska s Německem, jakoby slovanské sblížení bylo samo sebou vypovězením války Německu. Právě vhod přišly tomuto ruskému tisku návštěvy krále Edvarda a presidenta Falliěra v Revelu, aby je ve spojení s novým slovanským ruchem mohla vyložiti jako snahu o osamocení, ob- klíčení Německa.
Slovan Stolypin Falliěra Rusko Německo Revel Rossija
8 article
Ještě před zahájením pražské konference uveřejnil pan Menšikov v »Nov. Vr. « stat která nemálo překvapila čtenáře tohoto, slo- vanskému sblížení jinak příznivého listu. neboť pisatel v ní varoval ruské zabraniční ministerstvo před přílišným sblizováním s Anglií a Francií, ruské obecenstvo pře bratřičkováním s jinými Slovany, ukazuje na starého, věrného přítele Ruska, Německo, na jehož přátelství Rusko prý je odkázáno v prvé řadě. Zájmy Ruska leží prý na vý chodě, zájmy Německa na západě, zájmy tyto se nikde nekřižují a proto obě říše učiní prý nejlépe, když se jedna obráti čelem na východ, druhá na západ, a kryjíce si na vzájem týl, zabezpečí si tak svobo du jednání tam, kde jsou jejich hlavní zájmy. Ve spolku rusko-německém p. Menšiko uvítal by prý s uspokojením i Rakousko. Stať p. Menšikova, jenž je ve své rub- rice suverénem, nepřekvapila by nás přes příliš, poněvadž víme, že jeho soudy jsou nevypočítatelny. Váznější je pro nás, že ve svém mínění není osamocen V jednom z posledních čísel »St. Peters- burg. Vědomostí« nacházíme rozjímání P. M. Durnova o tom, komu je třeba slovan- ského sjednocení. Západní Slovanstvo, věrné Římu, rozchází se prý ve svých zájmech s pravoslavným Ruskem, nikdy nebude hle- dali útočiště pod křídly ruského orla a kdyby je osud někdy svedl dohromady s Ruskem, nesejde se s ním pod vládou samodržavného
Menšikov Peters M Durnův Anglie Francie Rusko Německo východ Rakousko Řím
9 title
ILIs
10 article
cara, nýbrž nanejvýš jako slovanská federace s presidentem v čele. Kdyby nastala evrop ská válka, Rusko by z ní nevyšlo vítězem Jak se tedy zabezpečit? Rusku je nutný spolek s Německem, který by dopomohl Němcům ke sjednocení, třebas by západní Rakousko př tom zmizelo v žaludku německém. »Kdyby Německo — vykládá pan Durnovo — svolil ke spojení Haliče a Bukoviny s Ruskem, ru munských a srbských krajů s Rumunskem a Srbskem, Rusko mohlo by Německu od- stoupiti i Polsko až po Víslu. Sjednocení zá- padních Slovanů s východními pokladám za utopii. Na rozdílech náboženských a různých zájmech neuzavřeme přátelství a lásky Máme nutiti různé národy a plemena říše ruské aby prolévaly krev za blaho Poláků, Čechů Chorvatů, Slováků a milých bratříčků Bul harů? Pod jakým praporem půjdou za ne bojovat pravoslavní Rusové a kdo je bude provázeti do boje proti Německu a Rakousku?
Němec Durnův Polák Čecho Chorvat Slovák Rus Rusko Německo Rakousko Halič Bukovina Rumunsko Srbsko Polsko
11 article
Povolání Ruska je na východě a ne na zá- padě; proto také Rusko má hledati spojence na východě a nikoli na západě s vymírající, atheistickou Francií a schytralou Anglií, která pod záminkou osvobození makedonských Bul- harů vžene Rusko do války evropské« Mohli bychom uvésti ještě podobné hlasy některých venkovských listů ruských, stojí cích ve službách« »pravých ruských lidí« kteří se dosud nevzdali naděje, že v Rusku opět opanuje heslo »Pravoslaví, samodržaví národnost«; ale bylo by to zbytečno, poně vadž žádný z nich se nepovznesl do výše na které se octnul p. Durnovo. Jen mimo- chodem podotýkáme, že v úterý jsme čtli ve Verganiově »D. Volksblattu« petrohradský dopis, jenž opětoval slovo za slovem, my šlenku za myšlenkou stať p. Durnova. Na kterou stranu se přikloní ruská vlád a její ministr vnějších věcí? V Petrohradě jsou dobře informováni, že slovanský ruch je v pravdě mírumilovný, že cizího nežádá. o státních převratech a rozvratech nepomýšlí. že pro své kulturní a hospodářské snahy po třebuje předně a přede vším míru. Miru trvalého míru potřebuje i Rusko na své obro zení. V tom tedy sbodují se snahy slovan ského sblížení i ruského státu. Ale ruský stát musí se také proniknouti vědomím, že jeho všestranný rozvoj je možný jen tehdy, bude-li ruský národ žíti v přátelském po- měru s ostatními národy, spojenými pod žezlem carským. Nepochybujeme tedy, že í ruská diplomacie správně rozpozná, která část ruského tisku píše v opravdovém zájmu ruského státu i ruského národa, který ne může býti jiným, než národem slovan ským a že podle toho nalezne vhodnou odpověď na obavy německého posla při dvoře carském.
Durnův Rusko Francie Anglie Petrohrad
12 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 6. srpna. (Volební oprav v Uhrách.) Poslední uherská ministerská rada zabývala se dle zpráv pešťských listů mimo jiné také otázkou volební opravy, jejíž předlohnu m- nistr vnitra hr. Andrássy závázal se podat sněmovně nejdéle do měsice pe podzimním za hájení, tedy do 22. října. Jakkoli předloha Andrássova neobyčejně zajímá veškero veřejné míněni v Uhrách a ačkoli se ví, že jest úplně hotova a v opisech byla rozdána členům vlády,
Andrássy Praha Uhry
13 article
tají se její obsahnicméně tak bedlivě, že zn de veřejnosti pronikly dosud jen hlavní osnovy Andrássova volební předloha jest zosno vána na množném volebním právu Hlas při volbách má míti každý, jinak svéprávný uherský občan, který umí čísti a psáti ve s věm materském jazyku. Osoby, platící určitou nejmenší daň a mající střední vzdělání, měly by dva hlasy; největší poplatníci a osoby se vzdě- láním akademickým tři hlasy. Hlasování má se díti, jako dosud, veřejně; tvrdí se však, že pro volební okresy městské bude učiněna vý jimka a připustí se hlasování tajné. Na venkově nebude se volba prováděti, jako dosud, v jedi- ném volebním místě, nýbrž bude se voliti v kaž- dé obci; jen pro malé obce, spojené i nyní pod jedním notářem (obecním tajemníkem), bude určeno společné volební místo. Hlavní změny se čekají při novém rozdělení volebníci okresů. Volební okresy jsou nyní velice ne- rovnoměrné; jsou okresy, mající jedva 200 vo- ličů a jiné, v nichž je voličů na 15.000 Tato nesrovnalost se má odstraniti, při čemž se po mýšli na rozmnožení volebních okresů. A právě v této věci projeví se nejpronikavěji nová vo lební geometrie hr. Andrásse. Veškera snaha nynější koaličné vlády směřuje k tomu, aby se nadělalo co možná nejvíce okrosů s pře- vahoumaďarských voličů, tak aby do příšti sněmovny uherské přišle co nejméně po- slanců národnostních. Tu mnoho vládě pomůže množné volební právo a zjišťování gramotnosti.
14 article
Kdo dá Slovákovi neb Rumunu vysvědčení, že umí čísti a psáti? Čipernému maďarskému úřad- níku otovře se při zkouškách gramotnosti široké pole „patriotické“ činnosti a na tom širokém poli může snadno polovina všech národnostních voličů padnouti do řad negramotných. V Praze, 6. srpna. (Pověsti o de misi Abrahamowiczově.) Z Krakova vyšlá pověst, že postavení polského ministra kra- jana, ryt. Dav. Abrahamowicze, je otře- seno, protože osnova nového honebního zákona přijatá haličským sněmem, nebyla vládou dopo- ručena k sankci, popírá se současně s několika stran. „Poln. Korr.“, dementujíc krakovsku zprávu, píše, že odepření sankce bonebnímu zá konu nosouvisí s nijakou politickou otázkou, která by mohla míti vliv na postavení ministro krajana. Ministerská rada odůvodnila odepřen spnlice tím, že v přijnté sněmem osnově jsou ustanovení, příčící se jiným platným zákonům.
Slovák Rumun Poln Praha Krakov
15 article
Sám min. Abrahamowicz zaslal ví- deňským listům vysvětlení, v němž praví mimo jiné: Haličský sněm vložil do nového honebního zákona ustanovení, že majitolé pozemků, kteř jednošlivě nemají honebního práva, mohou se sestoupiti ve spolek a jako spolek mohou honeb ního práva nabyti. Proti tomuto ustanovení vy slovilo se ministerstvo orby, jež si vyžádalo o tom dobré zdání ze Lvova a dobré zdání vy padlo nepříznivě pro chystanou změnu. Takétu padlo v ministerské radě na váhu, že, kdyby se sehválil zákon haličský, budou i jiné korunní země žádati za podobnou změnu. Své pochyb- nosti ministerstvo sdělilo vídeňskému polském. kolu. Předseda lidovců polských, posl. Stapin- ski, na to prohlásil, že lidovci, jimž by chystaná změna honebního zákona byla přízniva, učiní zodpovědným ministra krajana, pakliže osnově se odepře sankce. Z tohoto výroku posl. Sta- piňského vznikly asi pověsti, že min. Abrahamo- wiez bude nucen podati demisi. Z Pešti, 5. srpna. (Persekuce Slo váků.) Slovenský národní poslanec I vánka V drobném prodejtr rsnní čsle o ě. . . a l oddpolednl Ve flialkách na venkovš- zanní číslo. . . . . . . . n0 odpolední . . . . . . . . 4 h Inseráty plalí se hotevě napřel Tledpladení a inserty přljímá adminl- strace v Marlanské ulisí č. a. Tam nachánejí se tél redakea Eakirna a ezpedice „Národnich Llsta“ Rukophny ze Bevrapsjí.
Národnich Llsta Rukophna Bevrapst Lvov Pešť
16 article
odsouzen na rok státního vězení a 1000 K po- kuty pro kandidátní řeč, promluvenou před loň- skými všeobecnými sněmovními volbami. Soud odsoudil posl. Ivánku na základě výroků svědků, kteří jeho řeč překroutili, kdežto svědectví vý- vodních svědků, jak obyčejně, nedána víra.
Ivánek
17 title
Politické zprávy zahraničně.
18 article
V Praze, 5. srpna.
Praha
20 article
Má Bosna úslavu?
21 article
Bělehradský „Trgov. Glasnik“, pojednávaje o bosenských poměrech vzhledem k obnovení ústavy turecké, praví: Bosna má dnes ústavu. Obdařil ji ústavou její zákonitý su- verén v téže chvíli, když dne 22. t. m. obnovil starou ústavu Midhata paše, ktorá r. 1876 platila také v Bosně a Hercegovině. Jiná jest ovšem otázka, dá-li se tato ústava za nynějších poměrů v Bosně a Hercegovině také provésti. O táz ku tuto musejí rozřešiti všechny signatární državy, které se účastnily berlínského kongresu a podepsaly jeho ustano- vení. Napjetí německocruské. Z Berlína dochází zensační zpráva, jež vrhá intensivní světlo na zhoršení styků mezi Ruskem a Německem. Německý vyslanec v Petro- hradé podal na přání německého eísaře v ru- ském vnějším úřadě stižnost na protiněmeckou sgitaci ruského nacionalistického tisku, doklá- Jaje, že by to mohlo miti v zápětí ochlazení rusko-německých styků. Stejnou výtku pronesl prý Vilém II. v rozmluvě s ruským vyslancem. Smír vévody Cumberlandského s Vilémem II.? »Grazer Tagespost« dovídá se z aditenti- ského pramene, že za podzimní návštěvy vé- vody Cumberlandského v Mnichově dojde ke schůzce jeho s cisařem Vilémem, při čemž prý dojde k definitivnímu rozřešení otázky bron- švické. Jak známo, vévoda jest oprávněným dědicem trůnu brunšvického, nebyl ale Hohen- zollery na něj podnes připuštěn, poněvadž nechce se zříci jako potomek krále Jiřiho, r. 1866 zapuzeného, nároku na trůn hanno- verský, kterýž bylo Prusko uchvátilo.
Vilém II Cumberlandský Vilém Boseň a Hercegovina Berlín Rusko Německo Petra Mnichov Midhata paš Grazer Tagespost
22 article
V možnost německa anglické dohody věří oplimista, který je londýnským dopisovatelem »Berl. Tagb «. Ovšem, v poslední době bylo pronešeno v Londýně mnoho sladkých slov, adresovaných do Borlina. Ministr zahraničních věcí Sir Edmund Grey prohlásil důrazně, že úmluvy, uzavřené Anglií, nečelí v níčem proti Německu, ani nemají za účel isolování Ně- mecka. A ještě přátelštěji hovořil kancléř po- kladu Lloyd George po sjezdu míru, jenž — jak jsme uvedli — pravil, že by bylo ža- lostné, kdyby Anglie, jež se dorozuměla s Ru- skem, Francií a Spojenými státy, nemohla se též dohodnouti s Německem. Po těchto pro- jevech mohlo by se očekávati, že skulečně na- stává trvalé vyjasnění mezi oběma státy, které dosud tak nevraživě proti sobě stály. S německé strany se děje všechno možné, aby John Bull položil pravici do ruky Michlovy, a aby konečně došlo k toužebnému přátelskému »shake-handu«. Pak by nastala ovšem. velká úleva na obou březích průplavu a angličtí i ně- mečtí poplatníci by si oddeehli, neboť by ne-
Berl Grey John Bulla Michlův Londýn Anglie Německo Francie spojený stát
23 title
FEUILLETON
24 article Literatura.
Literatura. Victor Hugo jako malíř. Vedle Huga básníka zaniká Hugo malír plně. Ale proto přece noztráci na zajímavosti tala drubá maska duše umělcovy. Její vnitrn neproměnná podstata nás vábí především a snad více nežli dějiny výtvarných uměnní inforesuje právě líterární historii. Maliř doplňuje člověka, doplňuje dílo básnikovo in margino — illustruje, Přispivá značnou měrou ku poznání jeho okn i chutí, přenáší bezprostřední obraz, tak jak se zachycuje a zbarvuje na jeho sítnici a nezatajuje nikterak osobní přízvuk. Zůstal-li básník romantikem i v době exilu. zalím co se již po Francii rozhostil nový směr positivističký, není divu, že jím zůstává i malíř A je to romantik stejně poctivý a houžev natý. romantik každým coulem. Nerozehází se s umě- ním své doby jako básník druhé polovice deva- tenáetého věku; život romantismu v uměních výtvarných byl tužší, nežli v literatuře a nevy- hasl tak brzy. Sám Baudelaire v Salonu z roku 1859 zmiňuje se o krajinách Hugových s po- cbvalou téměř překvapující. Kresby tyto zaují- mají skutečně zecla zvláštní místo v malířství romaniickém a proto je nesmíme klásti do ně- které školy současné — nenajdeme jim podob- ných. Srovnání s Goyou nebo Piranesem, v němž si libovala stará kritika, ne dosti věená a určitá, příčí se modernímu názoru na individualitu děl umělockých. Říci s Gauthierem, že Hugovo „Jitro“ připomíná živě pérokresby nizozem ského mistra, je stejně netrefné, jako banálni.
Hugo Hug Baudelaire Hugův Goya Piranes Gauthier Francie
25 article
V. Hugo je malířem neškoleným, je dilelantem. Právě v tomto diletantismu spočívá jakási své- ráznost. V. Hugo nepodléhá vlivu žádné školy zůstává stále svým a zůstává jím takřka tvrdo- šíjně. Má svůj způsob vidění a svůj způsob pro- cedury. Resultáty míjí se s požadavkem skutečného a opravdového krásna; proto zajímá malířská činnost V. Huga mnohem více psychologa, nežl. esthetika. Kroslení bylo francouzskému básníkovi zá- bavou a kratochvílí. Baudelairovi přiznává v do- gise ze dne 29. dubna r. 1860: „Jsem šťasten
V Hugo Hugo V Hug Baudelaire Kroslení
26 article
i hrd, že smýšlíte dobře o tom, co nazývám svou pérokresbou. Používám k ní tužky, brsle- nu, sepie, uhlí, sazí a vší možné směsi, kterou se mi podařilo téměř úplně vyjádřiti to, co mám v oku a zvláště v duchu. Bavím se tim mozi dvěma slokami.“ — Jiní líčí mnohem obširněji genesi originálních výkresů hugovských. Svěřo- val své bizarní vise každému papiru, jenž mu přišel pod ruku, navštívence, divadelnímu listku, menu i pásce od novin. Vedle uvedeného již barviva používal velmi rád šálku černé kávy který rozléval po svých „náladách“. Párátko husí brk, perořízek a zejména palec nahrazovaly mu zhusta štětec a tužku, Skizzy vznikaly často pouhou náhodou z kávové nebo inkoustové skvrny, která nedala fantasii básníkově spáti. Zatím, co ji rozmazával, pohrávaje si násadkou, rodilo se již na jeho obrazotvorně sítnici tisíce živých předmětů. Zprvu to byla plachta lodi, pak strom, pak věž. Ještě několik čerstvých skyrn a z věži stal se hrad se zubatým cimbuříma vyčnívajícími baštami, kus bízarní a pochmurné architoktury ztracené ve skalách nad propastmi K stupnici všemožné černi přistupují posléze ostré kontrasty. V masivní temné zdivo ciseluje pilný mistr svým perořízkem spleť jemných ara- besek, které necvičené oko postihuje jen lupou a na černém fondu vyškrabává větší intensivně bílé plochy — obligatorní světlo měsíční nesmí ovšem seházel romantické scenerii. Ve většině skizz nalezneme pohromadě celý romantický ma- terial dekorační. Převládají tu ruiny a hrady, věže, šibenice, majáky. Dojmy rýnské cesty vlastní romány básníkovy poskytují látky s do- Problemy tmy a světla zvláště ho lákají.
27 article
Nevychází takřka z extremu světelných konfrastů a někdy až zaráží nápadnou honbou za efektem Často je velice naivní a nepravdivý, ale n vždycky. Rozbitý vozik na příklad je kabinetním číslem pravého impresionismu. Znám málo sce nerií tak mocné nálady, jako je právě Hugův východ měsíce nad rozpadlou károu, Ale vět šina obrázků vyznačuje se fantastickou kon strukcí, fantómy a přízraky. Fantasie přenáší básníka Orientalů i do exotických krajin, kterých nikdy nespatřil. Indické pagody a činské pavi- lony jsou jeho zamilovaným motivem. Styl čínský vtiskuje svoji pečeť zejměnu dekoračnímu dílu V. Hoga. Je známo, že pra statek. coval mnoho ve dřevě. K větším obrazům robl si sám téžké rámy, které zdobil pestrou náplní většinu svého nábytku, pokud si jej sám ne zhotovil, sestavil a složil. Truhlářská jeho práee přispivá měrou nemalou ku poznání vkusu básnikova. Je zvláště hojnou v periodě guerne- sejské. Vyhoštěný romantik baví se procházkam po krámelch vetešnických a skoupi kde jakou truhlu. Pestrá směs starožitnická všech dob je jeho kořistí. Hugo rozkliží skoupený nábytek odděluje jednotlivé články a skládá z nich ná- bytek nový, jakési kompositum všech stylů. Je eklektikem. Sestavuje křesla, lavice, kredence bizarního vzhledu, v kterých najdeme kus by- zantského slohu, kus Činy, kus gothiky, renais sanci i styl Ludvika XV. — je to styl pra- zvláštní a zcela ojedinělý, styl Vietor Hugo. Je zatížený symboly a sentencemi. V hrubě řeza- ných jniciálkách, filosofických dvojverších a la tinských nápisech druží se ke vnější formě bez ustání myšlenka básníkova v magickém akkordu.
Hugův Oriental V Hog Hugo Ludvik Monitor Hugo
28 article
Zvlástě dva slohy, které určují chuť básníkovu, uplatňují se v této groteskní směsi: je to sloh gothický a čínský. Oba očarovaly romantike právě tím, v čem se jejich karaktery sbližuji svým spiritualistickým a mystickým nádechem svou zálibou v obrazeích přímočarých a geo- metrických vůbec, svou naivní radostí z primi tivní, syrové barvy a poslěze svým silně vyvi nutým smyslem pro rozšklebené zjevy chimer. draků a prapodivných nestvůr, tajemných a hro- zivých. Že se autor »Chrámu Matky boží« nedoved vybaviti z těžkého kouzla vidin gothických, nás věru nepřekvapí. Právě vytčené společné znaky vysvětlují nám teprve jeho poměr k primitivistům činským. Jak jsem již podotkl, vyniká zvlášlě v jeho náplních dekoračních. V. Hugo applikuje tu zhusta známý tvar činský, zvaný »lef ouen« skládající se z přimých čar, kolmo na seb postavených, který vytváři do nekonečnas opakující tentýž obrazec podoby háku nebo spáru. Čiňané mu říkají »hromobití«, V. Hog užívá ho jako arabesky i v sujetech středo věkých. A ještě jeden čínský detail bije do očl. Je to zanedbaná perspekliva — zůmyslně u V. Huga, z ignorance u synů nebes. Ale je mezi nimi přece rozdíl, Ruka V. Huga není tak lehká jako ruka copatých maliřů. Jako on
V Hugo V Hog Hug
29 article
maluje i fancouzský poela s obzvláštní zálibou fantastické květiny a ptáky. Vynalezl dokonee jakousi synthesu dahlie, macešky, chrysanthémy kopretiny a barvínku, která se v jeho kresbáel stále opakuje. Pláci byli rovněž obětí jeh kombinační manýry. Jeden z nich má tělo orla krk krocana a hlavu páva, jiný vzniká křížením jeřába, čápa a perličky. Nejraději má V. Huge čermáčks, jenž sedával na okno Hauteville Hausu a byl věrným společníkem vypovězen covým. Ale jeho ptáci nemávají křídly a zářivými ocasy s graeiosni onou lehkostí fantastických rajek Orientu, květiny se nehoupají na svých stonciel a jejich listy nejsou nadýchány s takovou jemno sti v dřevěné desky našeho poety jako v činský poreelán. V odkazu romantika, klerý měl tolik smyslu pro každý kontrast, vše co je groteskní a bizarní konstatujeme bez údivu i hezký počet rychle na črtaných karikatur, komentujících události sou časné. Neschází tu klasický kandidát francouzské akademie nešťastný autor tragedil, úřadník, který nechápe protest proti trestu smrti, žena přistihu jící svého manžela in flagranti, ani pán, jenž vola s žalostným výrazem: »Nemluvte mi o moder ním dramatu !« Jak jsem již řekl, má tato maliřská pozů stalost Hugova především význam literárně histo- rieký: uceluje před námi duševní relief geniálníh básnika. Několik skizz má dokonce význam ješte určitější Jsou to ilustrace legend a epopejí stvo řených, ale ještě v slovo nevtělených, maliřsk překlady — básní nikdy nenapsaných. V Paříži, červenec r. 1908
Plák V Huge Hugův Paříž Hauteville Hausa
30 article
Naše novinky- * Julius Skarlandt: Hřích. Románoví studie. Lidové čítárny čís. Xl. Nákladem Lidové či tárny ve Vysokém Veseli 1907. Stará, lákavá záhada, vymezující alespoň theo- relicky, pokud má padlá žena právo na čestné místo v rodinném životě, a za jakých okolností a do jake míry může ji odpustiti muž, kterému nespravedlivé tradiční svoboda zaručuje veškeru volnost činu i roz- hodování, svábila i p. Skarlandta, tohoto tichého a nevtíravého básníka k obsažnému pokusu o románo- vou fresku. Moderní spisovatel může zde ovšem přirozeně zaujati pouze jediné stanovisko, zaručující stejnou volnost konání i projevu obému pohlaví. Na troskách starých, prežilých názorů, porobující ženu a moder- ních výstřelků, vynášejících nesmyslně kuli ženy nutno postavit zásadu přirozené rovnováhy muže i ženy, jako dvou bralnsských složek skutečného života.
Julius Skarlandt Skarlandt Vysoký
31 article
Každé jiné pesvědčení propadne dřive nebo po- zději zaslouženému odmítnutí a nelze ho tudíž ani ve knize úspěšně obha jovat Pan Skarlmdt vyvaroval se šťastně ideového toholo scestí, k němuž počátkem své práce zdál s poněkud směrovati. Svědčí o tom jistý rozpor mezi rozvrhem práce a jejím závěrečným řešením, kleré jen naznačuje budoucí mír i odpuštění manželů Lau- rinových, jichž osudy autor líčí téměř s biografickou přesností. Pohnutý živolní běh slečny Sylvy, klerá připra- vena o čest svým dřívějším milencem, teprve po jeho tragickém skonu získává nové odvahy k živolu, ličen přístupným slohem i lehkou psychomalbou, což obé je potrně v důstedcích programového rámce knihov- ny, v níž „Hřích“ zařaděn Celková slavba knihy připomíná románovou tvorbu B. Havlasy, zvláště pak jeho „Tiché vody“ I v práci p. Skarlandla pod zdánlivým klidem tichého povrchu bouří nenasytné vášně krve, divokosí srdce, krutost lásky i nesmírnost jejího slitování. I zde r- suje se havlasovská scenerie panského sídla, v němž dvě vrstvy poněkud vzdálené společenským postave- ním sbližují se, splývají a vyrovnávají.
Skarlmdt Sylva Havlasa Lau
32 article
Není to konečně hanou spisovatelovou, podda-li se třeba bezděky tomuto příbuznému rázu Havlasova umění, neboť připustiti silný vliv k oplodňování vlo- hy dosud plně nezakotvené, je v literárním žilobití mladší generace jaksi obvyklou školou vývojovou. Zdravý talent p. Skarlandla přištím rozkvětem zajisté lehce setřese tuto přítěž, jak to dokazují již samo- slatné a pěkně vypracované kapitoly závěrečné. Již pro ně znamená „Hřích“ ve vývoji spisovatelské vlo- hy p. Skarlandta nový krok ku přodul O. M. Vyskočil. * Pragne. Par Henri Hantich. Préface por Ernest Denis Douze gravurcs hors texte. Deuxiěme édition. Paris, Librairie Nilsson. Prugue, Librairie F. Topič. 1908. Str. XI++ 101. Nemůžeme býti ani dosti vděčni p. Hantichovi za nádhernou a srdečnou knihu, kterou opětně uvádí Prahu ve známost vzdělané Evropy. Po překrásném úvodě, ličícím nadšeně krásy pražského panoramalu, p. Hantich v desšli kapitolách, provázených nesčet- nými skvoslnými fotografickými snímky a dvanácti nádhernými rytinami podle fotografii, seznamuje ci- zince se vznikem a vzrůstem měsla, s uměním če- ským, pražskými památkami, sady a Prahou moderní, pražskými školami, knihovnami, spolky, obchodem, průmyslem a peněžními ústavy, obrozením českého rázu Prahy a na konec v pěkně drobné črtě, prová- zené obrázky Hofbauerovými (jež nezapomněly ani na karrikaluru pražského strážníka a pouličního „pe- píka), předvádí cizinci Pražany i Pražanky za dn i za noci, ajd
Havlasův Skarlandt O M Vyskočil Hantich Denis Paris Librairie Nilsson Hofbauerův Pražan Pražanka Praha Evropa XI + + 101
33 article
Karel Vetter.
Vetter