1
masthead
Ročnik XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v pátek 7. srpna 1903
Praha
4
article
Na ranní a odpol. 11str
předplácí ses
v Praze v administrael
na niěsře
ns čtvrt leta . . . . s K —
s drejí ženšřkou
na čtvt leta . . . . 7 K 50h
ve sllalkáchi „ K so
na něikc.
Peštont
nk čtvrt leia . . . . 9 K sr
droji zlellko
a m
nlrrr e
Praha
5
article
Diplomatické chlopoty.
Diplomatické chlopoty.
Krakovský »Swiat Slowiaňski« provázeje
v červencovém sešitě polské delegáty na
pražskou konferenci, varoval je před příliš
nými nadějemi. Slovanská konference může
prý beztoho míti jen trojí účinek. Poučí
předně Čechy o skutečném stavu otázky
rusko polské a přesvědčí je, že polský úřadní
jazyk ve škole, soudě a úřadě je pro Poláky
conditio, sine qna non. Za druhé představi
Poláky ze všech tří záborů jako delegáty
jednoho nerozdílného polského národa.
A třetím účinkem budou chlopoty, jež
vzniknou v diplomatických kruzích v Petro-
hradě a ve Vídni.
»Ani tu, ani tam« — praví »Sw. Slowe
— »nevědí, co si počíti se slovanskou my
šlenkou a jak se k ní zachovati. Tento ne
dostatek programu bylo možno vysvětliti.
dokud sama myšlenka byla pouhou dekla-
mací, ale ne politikou, t. j. dokud se Poláci
o ni nestarali. Naše účastenství vdechuje
teprve duši v mrtvou dosavad formu a slo-
vanská otázka stává se opravdu chlopotou
pro vládu ruskou i rakouskou. A je to
dobře, neboť začnou o ní konečně přemýšleti
važně. My si přejeme spolku Rakouska
s Ruskem, spolku co nejužšího. Kéž by
chlopoty skončily přesvědčením, že tento
spolek jest potřebný. Ale cesta k němuje
daleká. Zatím tu i tam převládá vliv Ber-
lina, jehož snahou jest utvořiti mezi Ra-
kouskem a Ruskem co nejširší propast.
Ruska
Polák
Čechy
Petra
Vídeň
Rakousko
Rusko
Swiat Slowiaňski
6
article
Členové konference budou opatrní a ne-
učiní nic takového, co by berlínský vliv ve
Vídni mohlo ještě posíliti. Nebudou chtít na-
jednou příliš mnoho. Stačí, že konference
silou věcí způsobí ony chlopoty, po nichž
musí dojíti na rozhodnutí.«
Rádí dosvědčujeme krakovskému mě-
síčníku, že jeho odhad účinků pražské kon-
ference se osvědčil. O prvých dvou nemohlo
býli pochybnosti; dostavil se však i třetí.
prozatím ovšem jen v Petrohradě. Z Berlína
rozesílají dnes zprávu, která má býti patrně
poplašná, že politický poměr mezi Německem
a Ruskem se zhoršil. Německé velevysla-
nectvo v Petrohradě oblásilo prý na přání
císaře Viléma v ruském ministerstvě vnějších
věcí stížnost do protiněmecké agilace ru
ského nacionalistického tisku a upozornilo
že taková agitace může vésti k ochlazen
rusko německých styků.
Berlínská zpráva může býti pravdiva
na to, že proliněmecké agitace neúčastní se
ruský tisk nacionalistický, nýbrž téměř vý
hradně tisk liberálný, který stojí na stano-
visku, zaujatém na pražské konferenci a háj
existenčního práva každého slovanského ná
roda, tedy také oněch Slovanů, kteří se do-
stali v područí Německa. Že ani ruský tisk
nemůže se nadchnouti pro nynější správu
v polských krajích Pruska, jest pochopitelno
méně pochopitelno jest, proč německý za-
hraničný úřad na směr ruských časopisů
upozorňuje ruskou vládu, leč bychom v jeho
zakročení spatřovali nevalně důstojný účel
vzbuditi nové represalie proti ruské svobodě
tiskové. Ale buď jak buď, petrohradským
diplomatickým kruhům slovanská konference
přinesla již neočekávané chlopoty.
Ruská vláda dlouho se ve svých or
gánech zdržovala jakéhokoli soudu o pra žské
Vilém
Ruska
Vídeň
Petrohrad
Berlín
Německo
Rusko
Prusko
7
article
konferenci. Trvalo to téměř měsíc, než se
v jejím orgáně »Rossiji« objevil prvý referát
o konferenci, referát tedy důkladně pro-
myšlený. A co jsme v něm vyčtli? »Rossija«
plně uznala za oprávněné snahy slovanských
národů o kulturní a hospodářské sblížení
podotkla při tom, že sblízení to je věc da
leké budoucnosti a cesta k němu se musí
upraviti dlouhou a vytrvalou prací. Na adresu
znepokojeného tisku německého pak připsala,
že obnovený slovanský ruch má ráz čistě
pokojný, že své plány o lepší budoucnosti
Slovanstva buduje na naučení, čerpaném
z minulosti, a snaží se ideály jednotlivých
národů uvésti v souhlas s potřebami celé
slovanské rodiny.
Slovanská konference na nikoho ne
útočila, uznala nynější státní závazky všech
slovanských národů a projevila jen přesvěd-
čení, že i Slované mají v mezích oněch
států, v nichž přebývají, právo na plnou
rovnoprávnost. To jsou ty ideály, o nichž
mluví ruský orgán ministerského předsedy
Stolypina. Vládní »Rossija« shoduje se tedy
aspoň v těto věci s liberálným tiskem ruským
Touto shodou však ocitá se v rozporu
s ruským tiskem nacionalistický m,
který jako každý krajně národní tisk zaujal
ke vzájemnosti slovanské stanovisko odporné.
A ku podivu tento krajně národní ruský tisk,
aby odůvodnil svou nechuť ke sblížení v še ch
slovanských národů, jež předpokládá i vy-
řízení sporu rusko-polského, uznal za dobré
hájiti dobrých styků Ruska s Německem,
jakoby slovanské sblížení bylo samo sebou
vypovězením války Německu. Právě vhod
přišly tomuto ruskému tisku návštěvy krále
Edvarda a presidenta Falliěra v Revelu, aby
je ve spojení s novým slovanským ruchem
mohla vyložiti jako snahu o osamocení, ob-
klíčení Německa.
Slovan
Stolypin
Falliěra
Rusko
Německo
Revel
Rossija
8
article
Ještě před zahájením pražské konference
uveřejnil pan Menšikov v »Nov. Vr. « stat
která nemálo překvapila čtenáře tohoto, slo-
vanskému sblížení jinak příznivého listu.
neboť pisatel v ní varoval ruské zabraniční
ministerstvo před přílišným sblizováním
s Anglií a Francií, ruské obecenstvo pře
bratřičkováním s jinými Slovany, ukazuje na
starého, věrného přítele Ruska, Německo,
na jehož přátelství Rusko prý je odkázáno
v prvé řadě. Zájmy Ruska leží prý na vý
chodě, zájmy Německa na západě, zájmy
tyto se nikde nekřižují a proto obě říše
učiní prý nejlépe, když se jedna obráti
čelem na východ, druhá na západ, a kryjíce
si na vzájem týl, zabezpečí si tak svobo du
jednání tam, kde jsou jejich hlavní zájmy.
Ve spolku rusko-německém p. Menšiko
uvítal by prý s uspokojením i Rakousko.
Stať p. Menšikova, jenž je ve své rub-
rice suverénem, nepřekvapila by nás přes
příliš, poněvadž víme, že jeho soudy jsou
nevypočítatelny. Váznější je pro nás, že ve
svém mínění není osamocen
V jednom z posledních čísel »St. Peters-
burg. Vědomostí« nacházíme rozjímání P. M.
Durnova o tom, komu je třeba slovan-
ského sjednocení. Západní Slovanstvo, věrné
Římu, rozchází se prý ve svých zájmech
s pravoslavným Ruskem, nikdy nebude hle-
dali útočiště pod křídly ruského orla a kdyby
je osud někdy svedl dohromady s Ruskem,
nesejde se s ním pod vládou samodržavného
Menšikov
Peters
M Durnův
Anglie
Francie
Rusko
Německo
východ
Rakousko
Řím
10
article
cara, nýbrž nanejvýš jako slovanská federace
s presidentem v čele. Kdyby nastala evrop
ská válka, Rusko by z ní nevyšlo vítězem
Jak se tedy zabezpečit? Rusku je nutný spolek
s Německem, který by dopomohl Němcům ke
sjednocení, třebas by západní Rakousko př
tom zmizelo v žaludku německém. »Kdyby
Německo — vykládá pan Durnovo — svolil
ke spojení Haliče a Bukoviny s Ruskem, ru
munských a srbských krajů s Rumunskem
a Srbskem, Rusko mohlo by Německu od-
stoupiti i Polsko až po Víslu. Sjednocení zá-
padních Slovanů s východními pokladám za
utopii. Na rozdílech náboženských a různých
zájmech neuzavřeme přátelství a lásky Máme
nutiti různé národy a plemena říše ruské
aby prolévaly krev za blaho Poláků, Čechů
Chorvatů, Slováků a milých bratříčků Bul
harů? Pod jakým praporem půjdou za ne
bojovat pravoslavní Rusové a kdo je bude
provázeti do boje proti Německu a Rakousku?
Němec
Durnův
Polák
Čecho
Chorvat
Slovák
Rus
Rusko
Německo
Rakousko
Halič
Bukovina
Rumunsko
Srbsko
Polsko
11
article
Povolání Ruska je na východě a ne na zá-
padě; proto také Rusko má hledati spojence
na východě a nikoli na západě s vymírající,
atheistickou Francií a schytralou Anglií, která
pod záminkou osvobození makedonských Bul-
harů vžene Rusko do války evropské«
Mohli bychom uvésti ještě podobné hlasy
některých venkovských listů ruských, stojí
cích ve službách« »pravých ruských lidí«
kteří se dosud nevzdali naděje, že v Rusku
opět opanuje heslo »Pravoslaví, samodržaví
národnost«; ale bylo by to zbytečno, poně
vadž žádný z nich se nepovznesl do výše
na které se octnul p. Durnovo. Jen mimo-
chodem podotýkáme, že v úterý jsme čtli ve
Verganiově »D. Volksblattu« petrohradský
dopis, jenž opětoval slovo za slovem, my
šlenku za myšlenkou stať p. Durnova.
Na kterou stranu se přikloní ruská vlád
a její ministr vnějších věcí? V Petrohradě
jsou dobře informováni, že slovanský ruch
je v pravdě mírumilovný, že cizího nežádá.
o státních převratech a rozvratech nepomýšlí.
že pro své kulturní a hospodářské snahy po
třebuje předně a přede vším míru. Miru
trvalého míru potřebuje i Rusko na své obro
zení. V tom tedy sbodují se snahy slovan
ského sblížení i ruského státu. Ale ruský
stát musí se také proniknouti vědomím, že
jeho všestranný rozvoj je možný jen tehdy,
bude-li ruský národ žíti v přátelském po-
měru s ostatními národy, spojenými pod
žezlem carským. Nepochybujeme tedy, že í
ruská diplomacie správně rozpozná, která
část ruského tisku píše v opravdovém zájmu
ruského státu i ruského národa, který ne
může býti jiným, než národem slovan
ským a že podle toho nalezne vhodnou
odpověď na obavy německého posla při
dvoře carském.
Durnův
Rusko
Francie
Anglie
Petrohrad
12
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 6. srpna. (Volební oprav
v Uhrách.) Poslední uherská ministerská rada
zabývala se dle zpráv pešťských listů mimo jiné
také otázkou volební opravy, jejíž předlohnu m-
nistr vnitra hr. Andrássy závázal se podat
sněmovně nejdéle do měsice pe podzimním za
hájení, tedy do 22. října. Jakkoli předloha
Andrássova neobyčejně zajímá veškero veřejné
míněni v Uhrách a ačkoli se ví, že jest úplně
hotova a v opisech byla rozdána členům vlády,
Andrássy
Praha
Uhry
13
article
tají se její obsahnicméně tak bedlivě, že zn
de veřejnosti pronikly dosud jen hlavní osnovy
Andrássova volební předloha jest zosno
vána na množném volebním právu
Hlas při volbách má míti každý, jinak svéprávný
uherský občan, který umí čísti a psáti ve s věm
materském jazyku. Osoby, platící určitou
nejmenší daň a mající střední vzdělání, měly by
dva hlasy; největší poplatníci a osoby se vzdě-
láním akademickým tři hlasy. Hlasování má
se díti, jako dosud, veřejně; tvrdí se však,
že pro volební okresy městské bude učiněna vý
jimka a připustí se hlasování tajné. Na venkově
nebude se volba prováděti, jako dosud, v jedi-
ném volebním místě, nýbrž bude se voliti v kaž-
dé obci; jen pro malé obce, spojené i nyní pod
jedním notářem (obecním tajemníkem), bude
určeno společné volební místo. Hlavní změny
se čekají při novém rozdělení volebníci
okresů. Volební okresy jsou nyní velice ne-
rovnoměrné; jsou okresy, mající jedva 200 vo-
ličů a jiné, v nichž je voličů na 15.000 Tato
nesrovnalost se má odstraniti, při čemž se po
mýšli na rozmnožení volebních okresů. A právě
v této věci projeví se nejpronikavěji nová vo
lební geometrie hr. Andrásse. Veškera
snaha nynější koaličné vlády směřuje k tomu,
aby se nadělalo co možná nejvíce okrosů s pře-
vahoumaďarských voličů, tak aby do
příšti sněmovny uherské přišle co nejméně po-
slanců národnostních. Tu mnoho vládě pomůže
množné volební právo a zjišťování gramotnosti.
14
article
Kdo dá Slovákovi neb Rumunu vysvědčení, že
umí čísti a psáti? Čipernému maďarskému úřad-
níku otovře se při zkouškách gramotnosti široké
pole „patriotické“ činnosti a na tom širokém
poli může snadno polovina všech národnostních
voličů padnouti do řad negramotných.
V Praze, 6. srpna. (Pověsti o de
misi Abrahamowiczově.) Z Krakova
vyšlá pověst, že postavení polského ministra kra-
jana, ryt. Dav. Abrahamowicze, je otře-
seno, protože osnova nového honebního zákona
přijatá haličským sněmem, nebyla vládou dopo-
ručena k sankci, popírá se současně s několika
stran. „Poln. Korr.“, dementujíc krakovsku
zprávu, píše, že odepření sankce bonebnímu zá
konu nosouvisí s nijakou politickou otázkou,
která by mohla míti vliv na postavení ministro
krajana. Ministerská rada odůvodnila odepřen
spnlice tím, že v přijnté sněmem osnově jsou
ustanovení, příčící se jiným platným zákonům.
Slovák
Rumun
Poln
Praha
Krakov
15
article
Sám min. Abrahamowicz zaslal ví-
deňským listům vysvětlení, v němž praví mimo
jiné: Haličský sněm vložil do nového honebního
zákona ustanovení, že majitolé pozemků, kteř
jednošlivě nemají honebního práva, mohou se
sestoupiti ve spolek a jako spolek mohou honeb
ního práva nabyti. Proti tomuto ustanovení vy
slovilo se ministerstvo orby, jež si vyžádalo
o tom dobré zdání ze Lvova a dobré zdání vy
padlo nepříznivě pro chystanou změnu. Takétu
padlo v ministerské radě na váhu, že, kdyby se
sehválil zákon haličský, budou i jiné korunní
země žádati za podobnou změnu. Své pochyb-
nosti ministerstvo sdělilo vídeňskému polském.
kolu. Předseda lidovců polských, posl. Stapin-
ski, na to prohlásil, že lidovci, jimž by chystaná
změna honebního zákona byla přízniva, učiní
zodpovědným ministra krajana, pakliže osnově
se odepře sankce. Z tohoto výroku posl. Sta-
piňského vznikly asi pověsti, že min. Abrahamo-
wiez bude nucen podati demisi.
Z Pešti, 5. srpna. (Persekuce Slo
váků.) Slovenský národní poslanec I vánka
V drobném prodejtr
rsnní čsle o ě. . . a l
oddpolednl
Ve flialkách na venkovš-
zanní číslo. . . . . . . . n0
odpolední . . . . . . . . 4 h
Inseráty
plalí se hotevě napřel
Tledpladení a inserty přljímá adminl-
strace v Marlanské ulisí č. a.
Tam nachánejí se tél redakea
Eakirna a ezpedice „Národnich Llsta“
Rukophny ze Bevrapsjí.
Národnich Llsta
Rukophna
Bevrapst
Lvov
Pešť
16
article
odsouzen na rok státního vězení a 1000 K po-
kuty pro kandidátní řeč, promluvenou před loň-
skými všeobecnými sněmovními volbami. Soud
odsoudil posl. Ivánku na základě výroků svědků,
kteří jeho řeč překroutili, kdežto svědectví vý-
vodních svědků, jak obyčejně, nedána víra.
Ivánek
17
title
Politické zprávy zahraničně.
18
article
V Praze, 5. srpna.
Praha
20
article
Má Bosna úslavu?
21
article
Bělehradský „Trgov. Glasnik“, pojednávaje
o bosenských poměrech vzhledem k obnovení
ústavy turecké, praví: Bosna má dnes
ústavu. Obdařil ji ústavou její zákonitý su-
verén v téže chvíli, když dne 22. t. m. obnovil
starou ústavu Midhata paše, ktorá r. 1876 platila
také v Bosně a Hercegovině. Jiná jest ovšem
otázka, dá-li se tato ústava za nynějších poměrů
v Bosně a Hercegovině také provésti. O táz ku
tuto musejí rozřešiti všechny
signatární državy, které se účastnily
berlínského kongresu a podepsaly jeho ustano-
vení.
Napjetí německocruské.
Z Berlína dochází zensační zpráva, jež
vrhá intensivní světlo na zhoršení styků mezi
Ruskem a Německem. Německý vyslanec v Petro-
hradé podal na přání německého eísaře v ru-
ském vnějším úřadě stižnost na protiněmeckou
sgitaci ruského nacionalistického tisku, doklá-
Jaje, že by to mohlo miti v zápětí ochlazení
rusko-německých styků. Stejnou výtku pronesl
prý Vilém II. v rozmluvě s ruským vyslancem.
Smír vévody Cumberlandského s Vilémem II.?
»Grazer Tagespost« dovídá se z aditenti-
ského pramene, že za podzimní návštěvy vé-
vody Cumberlandského v Mnichově dojde ke
schůzce jeho s cisařem Vilémem, při čemž prý
dojde k definitivnímu rozřešení otázky bron-
švické. Jak známo, vévoda jest oprávněným
dědicem trůnu brunšvického, nebyl ale Hohen-
zollery na něj podnes připuštěn, poněvadž
nechce se zříci jako potomek krále Jiřiho,
r. 1866 zapuzeného, nároku na trůn hanno-
verský, kterýž bylo Prusko uchvátilo.
Vilém II
Cumberlandský
Vilém
Boseň a Hercegovina
Berlín
Rusko
Německo
Petra
Mnichov
Midhata paš
Grazer Tagespost
22
article
V možnost německa anglické dohody
věří oplimista, který je londýnským dopisovatelem
»Berl. Tagb «. Ovšem, v poslední době bylo
pronešeno v Londýně mnoho sladkých slov,
adresovaných do Borlina. Ministr zahraničních
věcí Sir Edmund Grey prohlásil důrazně, že
úmluvy, uzavřené Anglií, nečelí v níčem proti
Německu, ani nemají za účel isolování Ně-
mecka. A ještě přátelštěji hovořil kancléř po-
kladu Lloyd George po sjezdu míru, jenž
— jak jsme uvedli — pravil, že by bylo ža-
lostné, kdyby Anglie, jež se dorozuměla s Ru-
skem, Francií a Spojenými státy, nemohla se
též dohodnouti s Německem. Po těchto pro-
jevech mohlo by se očekávati, že skulečně na-
stává trvalé vyjasnění mezi oběma státy, které
dosud tak nevraživě proti sobě stály.
S německé strany se děje všechno možné,
aby John Bull položil pravici do ruky Michlovy,
a aby konečně došlo k toužebnému přátelskému
»shake-handu«. Pak by nastala ovšem. velká
úleva na obou březích průplavu a angličtí i ně-
mečtí poplatníci by si oddeehli, neboť by ne-
Berl
Grey
John Bulla
Michlův
Londýn
Anglie
Německo
Francie
spojený stát
24
article
Literatura.
Literatura.
Victor Hugo jako malíř.
Vedle Huga básníka zaniká Hugo malír
plně. Ale proto přece noztráci na zajímavosti
tala drubá maska duše umělcovy. Její vnitrn
neproměnná podstata nás vábí především a snad
více nežli dějiny výtvarných uměnní inforesuje
právě líterární historii. Maliř doplňuje člověka,
doplňuje dílo básnikovo in margino — illustruje,
Přispivá značnou měrou ku poznání jeho okn
i chutí, přenáší bezprostřední obraz, tak jak se
zachycuje a zbarvuje na jeho sítnici a nezatajuje
nikterak osobní přízvuk.
Zůstal-li básník romantikem i v době exilu.
zalím co se již po Francii rozhostil nový směr
positivističký, není divu, že jím zůstává i malíř
A je to romantik stejně poctivý a houžev natý.
romantik každým coulem. Nerozehází se s umě-
ním své doby jako básník druhé polovice deva-
tenáetého věku; život romantismu v uměních
výtvarných byl tužší, nežli v literatuře a nevy-
hasl tak brzy. Sám Baudelaire v Salonu z roku
1859 zmiňuje se o krajinách Hugových s po-
cbvalou téměř překvapující. Kresby tyto zaují-
mají skutečně zecla zvláštní místo v malířství
romaniickém a proto je nesmíme klásti do ně-
které školy současné — nenajdeme jim podob-
ných. Srovnání s Goyou nebo Piranesem, v němž
si libovala stará kritika, ne dosti věená a určitá,
příčí se modernímu názoru na individualitu děl
umělockých. Říci s Gauthierem, že Hugovo
„Jitro“ připomíná živě pérokresby nizozem
ského mistra, je stejně netrefné, jako banálni.
Hugo
Hug
Baudelaire
Hugův
Goya
Piranes
Gauthier
Francie
25
article
V. Hugo je malířem neškoleným, je dilelantem.
Právě v tomto diletantismu spočívá jakási své-
ráznost. V. Hugo nepodléhá vlivu žádné školy
zůstává stále svým a zůstává jím takřka tvrdo-
šíjně. Má svůj způsob vidění a svůj způsob pro-
cedury.
Resultáty míjí se s požadavkem skutečného
a opravdového krásna; proto zajímá malířská
činnost V. Huga mnohem více psychologa, nežl.
esthetika.
Kroslení bylo francouzskému básníkovi zá-
bavou a kratochvílí. Baudelairovi přiznává v do-
gise ze dne 29. dubna r. 1860: „Jsem šťasten
V Hugo
Hugo
V Hug
Baudelaire
Kroslení
26
article
i hrd, že smýšlíte dobře o tom, co nazývám
svou pérokresbou. Používám k ní tužky, brsle-
nu, sepie, uhlí, sazí a vší možné směsi, kterou
se mi podařilo téměř úplně vyjádřiti to, co mám
v oku a zvláště v duchu. Bavím se tim mozi
dvěma slokami.“ — Jiní líčí mnohem obširněji
genesi originálních výkresů hugovských. Svěřo-
val své bizarní vise každému papiru, jenž mu
přišel pod ruku, navštívence, divadelnímu listku,
menu i pásce od novin. Vedle uvedeného již
barviva používal velmi rád šálku černé kávy
který rozléval po svých „náladách“. Párátko
husí brk, perořízek a zejména palec nahrazovaly
mu zhusta štětec a tužku, Skizzy vznikaly často
pouhou náhodou z kávové nebo inkoustové
skvrny, která nedala fantasii básníkově spáti.
Zatím, co ji rozmazával, pohrávaje si násadkou,
rodilo se již na jeho obrazotvorně sítnici tisíce
živých předmětů. Zprvu to byla plachta lodi, pak
strom, pak věž. Ještě několik čerstvých skyrn
a z věži stal se hrad se zubatým cimbuříma
vyčnívajícími baštami, kus bízarní a pochmurné
architoktury ztracené ve skalách nad propastmi
K stupnici všemožné černi přistupují posléze
ostré kontrasty. V masivní temné zdivo ciseluje
pilný mistr svým perořízkem spleť jemných ara-
besek, které necvičené oko postihuje jen lupou
a na černém fondu vyškrabává větší intensivně
bílé plochy — obligatorní světlo měsíční nesmí
ovšem seházel romantické scenerii. Ve většině
skizz nalezneme pohromadě celý romantický ma-
terial dekorační. Převládají tu ruiny a hrady,
věže, šibenice, majáky. Dojmy rýnské cesty
vlastní romány básníkovy poskytují látky s do-
Problemy tmy a světla zvláště ho lákají.
27
article
Nevychází takřka z extremu světelných konfrastů
a někdy až zaráží nápadnou honbou za efektem
Často je velice naivní a nepravdivý, ale n
vždycky. Rozbitý vozik na příklad je kabinetním
číslem pravého impresionismu. Znám málo sce
nerií tak mocné nálady, jako je právě Hugův
východ měsíce nad rozpadlou károu, Ale vět
šina obrázků vyznačuje se fantastickou kon
strukcí, fantómy a přízraky. Fantasie přenáší
básníka Orientalů i do exotických krajin, kterých
nikdy nespatřil. Indické pagody a činské pavi-
lony jsou jeho zamilovaným motivem.
Styl čínský vtiskuje svoji pečeť zejměnu
dekoračnímu dílu V. Hoga. Je známo, že pra
statek.
coval mnoho ve dřevě. K větším obrazům robl
si sám téžké rámy, které zdobil pestrou náplní
většinu svého nábytku, pokud si jej sám ne
zhotovil, sestavil a složil. Truhlářská jeho práee
přispivá měrou nemalou ku poznání vkusu
básnikova. Je zvláště hojnou v periodě guerne-
sejské.
Vyhoštěný romantik baví se procházkam
po krámelch vetešnických a skoupi kde jakou
truhlu. Pestrá směs starožitnická všech dob je
jeho kořistí. Hugo rozkliží skoupený nábytek
odděluje jednotlivé články a skládá z nich ná-
bytek nový, jakési kompositum všech stylů. Je
eklektikem. Sestavuje křesla, lavice, kredence
bizarního vzhledu, v kterých najdeme kus by-
zantského slohu, kus Činy, kus gothiky, renais
sanci i styl Ludvika XV. — je to styl pra-
zvláštní a zcela ojedinělý, styl Vietor Hugo. Je
zatížený symboly a sentencemi. V hrubě řeza-
ných jniciálkách, filosofických dvojverších a la
tinských nápisech druží se ke vnější formě bez
ustání myšlenka básníkova v magickém akkordu.
Hugův
Oriental
V Hog
Hugo
Ludvik
Monitor Hugo
28
article
Zvlástě dva slohy, které určují chuť básníkovu,
uplatňují se v této groteskní směsi: je to sloh
gothický a čínský. Oba očarovaly romantike
právě tím, v čem se jejich karaktery sbližuji
svým spiritualistickým a mystickým nádechem
svou zálibou v obrazeích přímočarých a geo-
metrických vůbec, svou naivní radostí z primi
tivní, syrové barvy a poslěze svým silně vyvi
nutým smyslem pro rozšklebené zjevy chimer.
draků a prapodivných nestvůr, tajemných a hro-
zivých.
Že se autor »Chrámu Matky boží« nedoved
vybaviti z těžkého kouzla vidin gothických, nás
věru nepřekvapí. Právě vytčené společné znaky
vysvětlují nám teprve jeho poměr k primitivistům
činským. Jak jsem již podotkl, vyniká zvlášlě
v jeho náplních dekoračních. V. Hugo applikuje
tu zhusta známý tvar činský, zvaný »lef ouen«
skládající se z přimých čar, kolmo na seb
postavených, který vytváři do nekonečnas
opakující tentýž obrazec podoby háku nebo
spáru. Čiňané mu říkají »hromobití«, V. Hog
užívá ho jako arabesky i v sujetech středo
věkých. A ještě jeden čínský detail bije do
očl. Je to zanedbaná perspekliva — zůmyslně
u V. Huga, z ignorance u synů nebes. Ale je
mezi nimi přece rozdíl, Ruka V. Huga není
tak lehká jako ruka copatých maliřů. Jako on
V Hugo
V Hog
Hug
29
article
maluje i fancouzský poela s obzvláštní zálibou
fantastické květiny a ptáky. Vynalezl dokonee
jakousi synthesu dahlie, macešky, chrysanthémy
kopretiny a barvínku, která se v jeho kresbáel
stále opakuje. Pláci byli rovněž obětí jeh
kombinační manýry. Jeden z nich má tělo orla
krk krocana a hlavu páva, jiný vzniká křížením
jeřába, čápa a perličky. Nejraději má V. Huge
čermáčks, jenž sedával na okno Hauteville
Hausu a byl věrným společníkem vypovězen
covým.
Ale jeho ptáci nemávají křídly a zářivými
ocasy s graeiosni onou lehkostí fantastických rajek
Orientu, květiny se nehoupají na svých stonciel
a jejich listy nejsou nadýchány s takovou jemno
sti v dřevěné desky našeho poety jako v činský
poreelán.
V odkazu romantika, klerý měl tolik smyslu
pro každý kontrast, vše co je groteskní a bizarní
konstatujeme bez údivu i hezký počet rychle na
črtaných karikatur, komentujících události sou
časné. Neschází tu klasický kandidát francouzské
akademie nešťastný autor tragedil, úřadník, který
nechápe protest proti trestu smrti, žena přistihu
jící svého manžela in flagranti, ani pán, jenž vola
s žalostným výrazem: »Nemluvte mi o moder
ním dramatu !«
Jak jsem již řekl, má tato maliřská pozů
stalost Hugova především význam literárně histo-
rieký: uceluje před námi duševní relief geniálníh
básnika. Několik skizz má dokonce význam ješte
určitější Jsou to ilustrace legend a epopejí stvo
řených, ale ještě v slovo nevtělených, maliřsk
překlady — básní nikdy nenapsaných.
V Paříži, červenec r. 1908
Plák
V Huge
Hugův
Paříž
Hauteville Hausa
30
article
Naše novinky-
* Julius Skarlandt: Hřích. Románoví
studie. Lidové čítárny čís. Xl. Nákladem Lidové či
tárny ve Vysokém Veseli 1907.
Stará, lákavá záhada, vymezující alespoň theo-
relicky, pokud má padlá žena právo na čestné místo
v rodinném životě, a za jakých okolností a do jake
míry může ji odpustiti muž, kterému nespravedlivé
tradiční svoboda zaručuje veškeru volnost činu i roz-
hodování, svábila i p. Skarlandta, tohoto tichého a
nevtíravého básníka k obsažnému pokusu o románo-
vou fresku.
Moderní spisovatel může zde ovšem přirozeně
zaujati pouze jediné stanovisko, zaručující stejnou
volnost konání i projevu obému pohlaví. Na troskách
starých, prežilých názorů, porobující ženu a moder-
ních výstřelků, vynášejících nesmyslně kuli ženy
nutno postavit zásadu přirozené rovnováhy muže
i ženy, jako dvou bralnsských složek skutečného
života.
Julius Skarlandt
Skarlandt
Vysoký
31
article
Každé jiné pesvědčení propadne dřive nebo po-
zději zaslouženému odmítnutí a nelze ho tudíž ani
ve knize úspěšně obha jovat
Pan Skarlmdt vyvaroval se šťastně ideového
toholo scestí, k němuž počátkem své práce zdál s
poněkud směrovati. Svědčí o tom jistý rozpor mezi
rozvrhem práce a jejím závěrečným řešením, kleré
jen naznačuje budoucí mír i odpuštění manželů Lau-
rinových, jichž osudy autor líčí téměř s biografickou
přesností.
Pohnutý živolní běh slečny Sylvy, klerá připra-
vena o čest svým dřívějším milencem, teprve po jeho
tragickém skonu získává nové odvahy k živolu, ličen
přístupným slohem i lehkou psychomalbou, což obé
je potrně v důstedcích programového rámce knihov-
ny, v níž „Hřích“ zařaděn
Celková slavba knihy připomíná románovou
tvorbu B. Havlasy, zvláště pak jeho „Tiché vody“
I v práci p. Skarlandla pod zdánlivým klidem tichého
povrchu bouří nenasytné vášně krve, divokosí srdce,
krutost lásky i nesmírnost jejího slitování. I zde r-
suje se havlasovská scenerie panského sídla, v němž
dvě vrstvy poněkud vzdálené společenským postave-
ním sbližují se, splývají a vyrovnávají.
Skarlmdt
Sylva
Havlasa
Lau
32
article
Není to konečně hanou spisovatelovou, podda-li se
třeba bezděky tomuto příbuznému rázu Havlasova
umění, neboť připustiti silný vliv k oplodňování vlo-
hy dosud plně nezakotvené, je v literárním žilobití
mladší generace jaksi obvyklou školou vývojovou.
Zdravý talent p. Skarlandla přištím rozkvětem zajisté
lehce setřese tuto přítěž, jak to dokazují již samo-
slatné a pěkně vypracované kapitoly závěrečné. Již
pro ně znamená „Hřích“ ve vývoji spisovatelské vlo-
hy p. Skarlandta nový krok ku přodul
O. M. Vyskočil.
* Pragne. Par Henri Hantich. Préface por
Ernest Denis Douze gravurcs hors texte.
Deuxiěme édition. Paris, Librairie Nilsson. Prugue,
Librairie F. Topič. 1908. Str. XI++ 101.
Nemůžeme býti ani dosti vděčni p. Hantichovi
za nádhernou a srdečnou knihu, kterou opětně uvádí
Prahu ve známost vzdělané Evropy. Po překrásném
úvodě, ličícím nadšeně krásy pražského panoramalu,
p. Hantich v desšli kapitolách, provázených nesčet-
nými skvoslnými fotografickými snímky a dvanácti
nádhernými rytinami podle fotografii, seznamuje ci-
zince se vznikem a vzrůstem měsla, s uměním če-
ským, pražskými památkami, sady a Prahou moderní,
pražskými školami, knihovnami, spolky, obchodem,
průmyslem a peněžními ústavy, obrozením českého
rázu Prahy a na konec v pěkně drobné črtě, prová-
zené obrázky Hofbauerovými (jež nezapomněly ani
na karrikaluru pražského strážníka a pouličního „pe-
píka), předvádí cizinci Pražany i Pražanky za dn
i za noci,
ajd
Havlasův
Skarlandt
O M Vyskočil
Hantich
Denis
Paris
Librairie Nilsson
Hofbauerův
Pražan
Pražanka
Praha
Evropa
XI + + 101
33
article
Karel Vetter.
Vetter