V. Praze, v sobotu dne 3l. srpna.

K číslu 240. Číslo v Praze za 2h a na venkově za 4h

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h l sdvojí zásilkou: na měsíc, 3 K 80 h

NARUDN

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Úřadní výstraha před podnikem — říšskéhoa zemského poslance. Ze Lvova, 31. srpna. Zemský a říšský po- slanec Szajer má v Řešově zprostředko- vací kancelář, která se zvláště zabývá vystěho- valeckými záležitostmi. Zdejší listy uveřejňují nyní oběžník místodržitelského presidia, ve kte- rém se poukazuje na výnos ministerstva vnitra, podle něhož se haličtí dělníci va- rují před Szajerovou vystěhova- leckou kanceláří s poukazem na málo utěšený osud, který čeká vystěhovalce. Proces proti ruským studentům. Z Vídně, 31. srpna. V kanceláři advokáta dra. Rodea shromáždili se včera večer ruští studenti, proti nimž 2. září započne pr o ces pro známé výtržnosti universitní. Velký počet svědků ze Lvova, zejména univer- sitních profesorů, sem rovněž již přijel. Celé přelíčení se bude stenografovati.

Anglo-ruská smlouva. Z Vídně, 31. srpna. „N. F. P.“ oznamuje z Pietrohradu, že anglo-ruská smlouva podepsána bude dnes. C. Z Londýna, 31. srpna. (Pův. telegram „Nár. Listů“.) Mohu vám sděliti, že bylo dosa- ženo úplné dohody ve všech sporných bodech anglo-ruského ujednání. Ode čtvrtka není již žádné překážky, aby Nicolson a Izvol- ský mehli bezprostředně podepsati text, stano- vený definitivně ke spokojenosti obou stran. Sir Edvard Grey, jenž odložil svůj odjezd na venkov o 24 hodin, odejel ve čtvrtek večer. ježto jeho přítomnosti již nebylo třeba vzhle- dem k tomuto důležitému diplomatickému aktu. Nenastanou-li nějaké nepředvídané události. bude dohoda podepsána před koncem příštího týdne, ale text bude uveřejněn teprve za ně- kolik neděl, dle všeho na počátku října. Vláda projevila přání, aby se posečkalo s uveřejněním dohody, která bude jaksi zpečetěna příští schůzí krále Eduarda a cara. Naproti opačným zprávám telegrafických agentur nepomýšlí se při oznámení podpisu uči- niti žádné slavnostní prohlášení. Ke krvavé události v Panadu. Z Pešti, 31. srpna. Rumunský orgán »Tri buna« píše o krvavostech v Panadu: Ta- kové krveprolití nemohlo by se státi ani v nej- zastrčenějším koutě Asie. Teď ko- nečně víme, proč Maďaři nejsou spokojeni s du- chem společné armády a proč chtějí samostatné národní vojsko. Kdyby se toto přání v Uhrách splnilo, pak by byl duch této armády týž, jako mezi honvédy, totiž duch národního záští. Pak mohli bychom se dožíti každo- denně takového krveproliti, jaké se stalo v Pa- nadu. Nezbude nie “ jiného, než že s každý Rumun opatří zbraň, aby se proti útokům honvédů mohl brá- niti.

Telegraflcké zprávy. Z úřadnílio věstníku. z Vídně, 31. srpna. (K. k.) „Wiener Ztg.“ uve řejňuje zákon ze dne 12. dubna 1907 o o bc hodu s vínem, vinným moštem a nečistým vínem. „Wiener Ztg.“ uveřejňuje nařízení celkového ministerstva z 22. srpna, jímž se oznamuje j e d nac řád pro c. k. správní soud. Chorvatské demonstrace ve Rěce. Z Rěky, 30. srpna. (K. k.) »Uh. tel. kor. kanc.« oznamuje: Včera večer byl tu zbit Sokol, který po ulicích rěckých provolával: »Ať žije Ch orvatskol« Dnes k 9. hodině večerní přišlo několik Chor- vatů ze Sušaku do Rěky a demonstrovalo vo- láním: »Ať žíje chorvatská Rěka.« Četní Italové pronásledovali demonstranty, kteří se rozutekli. K 11. hodině pokoušel se větší zástup Chorvatů ze Sušaku vniknouti do Rěky. Policie uzavřela však sušacký most, u něhož zástup Chorvatů značně vzrostl. Chorvaté několikráte se pokusili proraziti policejním kordonem, při čemž stříleli ta ké z revolverů, avšak beze všech škodlivých následků. Policie byla sesílena. Haagská konference. Z Haagu, 30. srpna. (K. k.) Komise pro válku pozemní schválila v dnešní své plenární schůzi bez debaty a jednomyslně po zprávě francouzského dele- gáta Regnaulta návrh a zahajování nepřátelství; dle tohoto návrhu smí nepřátelství býti zahájeno teprve po předchozím neklamném ohlášení jeho ve způsobě odůvodněného vypovězení války, anebo ultimáta

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.

s podmínečným vypovězením a válečný stav musí býti neprodleně oznámen neutrálním státům. Ne- mohou se však neutrální mocnosti odvola“i na to, že bylo opomenuto učiniti jim sdělení o vyhlášení války; je-li nesporně zjištěno, že skutečně o válečném stavu věděly. Po správě švýcarského delegáta, plukovníka Bo- rela, o úpravě práv a povinnosti neutrálních států na pevnině, prohlásil předseda komise Beernaerdt, že dílo konference v tomto případě je důležitým pokro- kem. Článek 1. a 2., jímž uznává se neutrální území za nedotknutelné a nedovolují se jím průchod vojska a průvody válčících stran, schvaluje se bez debaty.

Článek 3., který zakazuje válčícím stranám na ne- utrálním pomezí zřízovati stanice jiskrové telegrafie, anebo podobné podniky, sloužící dopravě vojska nebo leďstva anebo používati takových podniků, zřízených před válkou, schvaluje se s nepatrným dodatkem ruského plukovníka Michelsona. Potom schvaluje se bez debaty článek 4. o zákazu zřizovati na neutrál- ním území námezdné stanice, dále doplněný článek 5., pak článek 6., jímž zbavuje se neutrální stát zod- zodpovědnosti za překročení svých hranic jednotlivci odcházejícími k vojsku válčících a článek 7.. který neutrální státy zbavuje povinnosti brániti vývozu a průvozu válečného materiálu pro válčící; článek 8.; dle něhož neutrálové nejsou povinni zapovídati vál- cícím používání svých lanebo jich koncesionářům náležejících telegrafních a telefonních linií, schvaluje se s anglickou výhradou. Článek 9., stanovící, že takové zákazy anebo dovolení neutrálních mocností

mají býti stejnoměrně rozšířeny na obě válčící strany, schvaluje se rovněž s anglickou výhradou. Ke článku 10., že mají býti propuštěni válčící zajatci dopravení vojskem na neutrální půdu, pronáší ruský delenát generál Jermolov námitky, které vyvracejí německý generál šl. Guendell i jiní delezáti. Článek 10. se schvaluje, Rusko však vyhražuje si souhlas. Článek poslední, 11., který zaručuje neutrálům právo hájiti se i zbraní, se přijímá. K osnově o úpravě postavení neutrálních státních příslušníků v území válčících stran pddotýká anglický generál, lord Reay, že ne- může souhiasiti s návrhem v předloženém znění; pcněvadž by se jím dostalo neutrálním státním pří- slušníkům zvláštního nadpráví. Reay doporučuje návrh belgický, aby cizozemci, kteří nemohou pro- kázati příslušnost k některé národnosti, anebo se vyzuli doma z vojenské služby, mohli býti zařazeni do válčící armády. V ponděli bude se v rokování pokračovati.

FEUILLETON. Veselá princezna.

...„Od dob Messaliny, manželky císaře Claudia, neměla žádná žena odvahy, tak volně zacházeti se svými vnadami jako Pavlína Bonaparte.“ Tak na- psal kancléř vévoda Pasquier ve svých pamětech o nejmilejší sestře Napoleona I. Historie vysvětluje a omlouvá tento přímý úsudek a tak činí i Henri d'Almeras ve své právě vydané knize „Une Amou- reuse. Pauline Bonaparte. Pavlína narodila se roku 1780 v Ajacciu jako šesté dítě a druhá dcera Carla Bonaparta a Laetitie rodem Ramolinovy. Bylo jí 5 let, když otec ze- mřel. Rodina byla neobyčejně hrda na své staré šlechtictví, ale paní Laetitia Bonapartová, zvaná po- zději „matkadkrálů“. měla často velké starosti, aby nasytila šest krků svých dětí. Pavlína byla z nich největší divoch, neměla chuti k učení a naučila se také právě jen čísti a psáti, jinak bylo její vzdělání velmi chatrné. Když r. 1793 musily všechny šlechtické rodiny Irancouzské strany Korsiku opustiti, nastalo několik let neklidného putování, ale sotva odrostla dětským střevíčkům naučila se Pavlína brzy umění, jemuž se dnes říká nevinně „flirt“. V Marseillu oddávala se mu aspoň se svou starší sestrou Elisou tak, že tam zanechaly špatnou pověst a odtud také pozdější od- por Marseillu proti Napoleonovi. Elisa byla by se tehdy málem stala chotí továrníka mýdla z Nizzy Rabussina, jenž však v čas ustoupil, čímž se později vychloubal a Pavlína věnovala svou přízeň komisaři vlády directotréronovi, ale Napoleon jehož hvězda již počínala zán, nepřivolil ke sňatku. Odepřel její ruku také svému vojenskému druhu Junotovi, později maršálkovy a vévodovi z Abraniés, poněvadž oba ni- čeho neměli a nula od nuly pojde, takže nezbude na domácnost.

Při svém vítězném tažení do Italie povolal Napoleon matku a sestry k sobě do Milána a tu se Pavlína opět setkala s generálem Leclercem, kterého znala již z Marseillu. Byl o deset let starší než 17- letá Pavlína, zamilovali se a tehdy Napoleon nebráni sňatku, jenž se konal r. 1797 v Monbellu. Ale ne- blahé stránky Pavlíniny povahy, zvláště její ješitnost a touha po nádheře brzy rozrušily manželské štěstí. Dávala také manželu cítiti, že jako sestra Napole- onova je nad něho povznešena a tím nastalo odci- zení. Pavlína vrhla se na milostná dobrodrůžstvía tak málo tajila svou přízeň k herci Lafonovi, že Na- poleon, aby učinil skandálu konec, jmenoval Leclerca velitelem v San Domingu, a Pavlíně poručil, aby jej tam následovala. Leclerc zaplatil tuto výpravu životem a veselá vdova vrátila se do Francie. Rada jejích zbožňovatelů jest nyní velmi dlouhá. Znají se ovšem jen jména mužů, kteří platili za uznané oblíbence, pokud se týče ostatních, jsou jen dohady. Zdálo se, že Pavlína hledá ideál muže a proto věnovala svou přízeň někdy i cizincům, s nimiž ji náhoda svedla. Vypravuje se o mladíku, jenž se s ní setkal na veřejné slavnosti, neznaje ji. Povolila mu dostaveníčko, pak další, až náhle zmizela a mladík o ní nezvěděl. Po letech spa- třil ji k svému úžasu na dvorním plesu v průvodu císaře a poznal, kdo jest jeho bývalá milenka. Obrátil na sebe její pozornost; prchavý růměnec zparvil její tvář — a druhého dne byl mladý muž povolán na policii, kdež mu sdělili, že obdržel velmi výnosný úřad v provincii s rozkazem, aby jej ihned nastoupil.

Pavlína nezměnila mnoho své chování, ani když jí kníže Camilla Borghese položil k nohoum svůj titul a své miliony, a když po korunovaci Napoleonově stala se císařskou princeznou a Výsostí. V nádherné vile Borghese v Římě modeloval ji Canova v neza- halené kráse jako Venuši, a když se jí přítelkyně tá- zala, nebylo-li jí to nepříjemno, dala charakteristickou odpověď: „Proč? Pan Canova dal přece zatopit!... V Římě dlouho nevydržela, vrátila se do Pařížea tu nastal opět bujný život, ovládala modu svým vkusem a mužové kořili se jí tím více, že u svého bratra mnoho prosadila. Ačkoli její milostná dobro- družství působila Napoleonovi mnoho nepříjemností, přece se na ni nedovedl dlouho hněvati a po pádu císařství povolal ji k sobě na ostrov Elbu, kdež se ovšem velmi nudila. Snad ji činil jeho srdci milou fanatický obdiv, jaký pro něj měla. Vkládala do to- hoto citu celou svou vášeň a proto o ní kdysi řekl, že je skrz na skrz Římankou. Po ztroskotání císařství trávila Pavlína své dny ve věčném městě. Vnady její počínaly vadnouti a pře- míra rozkoší se na ní mstila. Stala se pobožnou a papež Pius VII. byl jejím příznivcem. Zemřela na souchotiny dne 9. července 1825 v přítomností svého manžela. Naposledy ještě požádala o zrcadlo a po- hlédnuvši do něho, vypustila s blaženým úsměvem ducha. Nezanechala potomků. Manželství její s knížefem Borghesem bylo bezdětné a hoch, kterého povila generálu Leclercovi záhy zemřel. Mateřské něžnosti ovšem mnoho nezakusil. Vlastní klíč k její 3ovaze nutno hledati na poli mediciny a pathologie. Proto také Henri d'Almera uvádí ve své knize bez komen- táře lékařské dobrozdání dra. Jeana Noela Halléa, tělesného lékaře Napoleonova, jenž dovozuje, že její tělo i vůle byly ovládány patrnou hysterií.

= Nejstarší varhany. Na ostrově Goflandu ve Východním moři objeveny varhany, které jsou nej- starší dosud známé. Hudební ředitel C. F. Hennerberg cestuje s podporou vládní Gotlandem za studijními účely. V nepatrném kostelíku obce Sundre v jižní části Gotlandu nalezl zmíněné varhany, nebo lépe řečeno, jejich zbytky, na nichž dosud viděti otvory pro manuelové a pedalové tangenty a uvnitř jest vidět, kde byla vzduchová skříň a jak byla zařízena. Vnější plocha skříně nese malby, které pocházejí z počátku nebo středu 13. století. Když varhany přestaly slou- žiti svému účelu, užíváno jejich skříně jako malé sakristie, čemuž asi děkuje tento zajímavý nález svá zachování.