1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
msdotosů a vd Hol dloo
3
masthead
V Praze, v úterý 4. srpna 1909
Praha
6
masthead
nalogt er Maonžlel
8
article
Na rannt a odpol. IIsty
předplácí se
v Praze v admainistrae
na měnie
na čtvrt Jeta . . . . 6 K —h
s dvojí čonáškou
na měsle
na čtvt lata . . . . 7 K 50h
vo flislkách! „ K so
na měsíe . .
Poštout
na mřsíc . . . . .
na čtvrt lela . . . . 9 K 60
s drojí zísilkou
Praha
9
article
Z německých úvah politických
Z německých úvah politických
Doba parlamentních a politických prázd
nin má svůj trvalý příznak: libovolné speku
lativní úvahy theoretických i praktických po-
litiků, kteří se domnívají, že jsou povoláni.
aby svým přátelům i odpůrcům předkládali
látku k rozpravám i plánům. S takovým mí
něním lze čísti stať, kterou v neděli ve ví
deňském »N. W. Tagblattu« uveřejnil říšský
poslanec prof. dr. Otto Steinwender, dav jí
název »Ideální momenty v politice «.
Prof. Steinwender má mezi svými sou-
kmenovcí dobré jméno, a jednání i projevy
jeho docházejí mezi nimi zjevného uznání a
hojné pochvaly. Je nyní příslušníkem ně-
mecké strany agrární, zasedá v předsednictvu
strany té i německo nacionálního svazu a je
členem devítičlenného výboru sdružení ně
meckých stran, zvaných též svobodomysl-
nými. Prof. Steinwender zaujímá tedy čelné
místo v kruzích, k nimž náleží. Německý
nacionalismus tohoto korutanského poslance
ovšem nikdo nebere v pochybnost, a Koru-
tany stojí dosti daleko od hlavního dějiště
zápasů národně politických, aby se prof.
Steinwendrovi mluvilo o politice snáz a vol-
něji nežli jiným.
Prof. Steinwender snaží se vůčihledě
připraviti těsnější a lepší spojení mezi všemi
Němci ve vídeňském parlamentě, nežli mají
dosud, i pokouší se o srovnání nynějších
protiv mezi nimi. Proto nebude snad zby
tečno, věnovati mu drobet pozornosti i v po
lilických kruzích českých.
V německém voličstvu převládá špatná
nálada. Práce pro hmotné zajmy lidu nestač
na její odstranění, neboť — v tom má prof
Steinwender pravdu úplnou — lidu nestač
jen hovění materišlním požadavkům: národ
má také ideální cítění a žáda i činnost pro
svoje statky politicko národní a pro svobodu
svého vývoje — obzvlášť od poslanců svo
bodomyslných.
N W
profesor
doktor
Steinwender
Steinwendr
Němec
nacionální svaz
10
article
Němečtí svobodomyslníci jsou prý přede
vším povoláni, vystupovatí proti utlačování
svých soukmenovců v Čechách. Nestoudnou
smyšlenku o utlačování Němců v Čechách
nemá prof. Steinwender, který naší země
nezná, ovšem ze sebe; vnukli mu ji nesvě-
domití a malí lidé, kteří v poslanecké sně-
movně zastupují české Němce. Prof. Stein
wender vyslovil, co mu z jejich řad bylo
namluveno a sám se tím potrestal: dal se
do thematu, jemuž nerozumí, kterého ale se
musí držeti, aby nepropadl klatbě svých sou-
kmenovců z české země. Uvázl však při
první větě, kterou o tomto thematu pověděl,
a dál už se nedostal. Soudí jen, že nestačí.
čeho v národním sporu Němci dosáhli a že
málo je toho proto, poněvadž Němci jsou
roztříštěni ve čtvero stran. Kdyby prof. Stein-
wender dobře znal, o čem se rozepsal, by
by snad pověděl něco lepšího; vědělť by
že Němci nemohou proto vykázati mimořád-
ných úspěchů, poněvadž do syta mají všeho,
čeho potřebují a poněvadž drží více, nezl
mohou unésti.
Toho však si akademický agrárník koru
tanský není vědom, i hledá na nespokojenost
českých Němců lék v praktické národní pol-
tice. Slova — to prof. Steinwender ví —
ovšem lid nechce, nýbrž činy; to je vidět
Němec
Steinwender
profesor
Stein
Čechy
11
article
z úpadku strany všeněmecké. Poměr stran
ke vládě je prý lidu celkem lhostejný, po t
stránce mají němečtí poslanci dle přesvěd-
čení prof. Steinwendra rozsáhlou volnost
Ale poslanci se lidu zmrzí, podporují li vládu.
aniž dosáhli národnostního zajištění, stejně
jako se mu zmrzí poslanci, jichz radikalní
náběhy jsou rok za rokem odráženy. Jak s
však představuje positivní politiku Němeů
v tomto oboru — prof. Steinwender neřekl
Potom obrátil se k oboru svobody
svobodomyslnosti, a tak se dostal ku po
měru svobodomyslných. Němců ke klerika-
lismu. Tu německý lid, jak prof. Steinwenden
vykládá, nežádá mnoho; chce jen býti pros
klerikální nadvlády. Každému vzdělanci ná
leží dbáti každého náboženského názoru
muž v pravdě svobodomyslný odděluje nábo
ženství od politiky stran. Nebudou-li svobodo
myslní poslanci němečtí protiklerikalními
pozbudou práva na existenci; budou-li bo-
jovat proti náboženství a církvi, pozbudou
vělšiny německého lidu. Takové je politické
vyznání svobodomyslného prof Steinwendra
o klerikalismu: čirý oportunismus. Nejen
oportunismus je to, nýbrž zároveň docel
zjevný ústupek před křesťanskými sociály
německými, bez nichž by tak zvaní svobodo-
myslní Němci neznamenali ve vídeňském par
lamentě takořka nic. Z této svobodomyslné
konfese německé dovedou již němečtí anti-
semité vyvoditi pro sebe náležitý užitek.
profesor
Steinwendra
Steinwender
Němec
Steinwenden
12
article
A celek výkladu Steinwendrova? Ně
mecký profesor korutanský snadno narýsoval
ohebným pérem své ideální momenty v poli-
tice a své předpoklady praktické politiky
národní, položiv zároveň pohyblivé mosty
z dutých sudů přes řeku svobodomyslnosti
na břeh německého klerikalismu. Ale po-
staví-li se tato německo-nacionální argumen-
tace do zasedací síně vídeňského parlamentu.
pak již první pohled na ni spojen budes
zkazkami, že také dr Steinwender jest jed-
ním z mužů, jichž jméno zařaděno je v se-
znamu kandidátů krajanského ministerstv
německého. A v tom okamžiku octne se
cela argumentace dra. Steinwendra i s nacio-
nalistickými a svobodomyslnými náměty i kom-
one
binacemi v kritických kleštích
Jeho plán může sice vystačit na kandi
daturu pro krajanské ministerstvo německé.
ale rozhodně nestačí pro vládu a vládnuti.
neboť i kdyby všichni Němci jej podepsali,
přece bude to pořád pouze menšina.
Obsah Steinwendrova planu je takový
aby Němci zůstali při něm v kruhu vlád
ním, ale je slepý vůči všemu tomu, co může
vládu udržeti při vesle v parlamentě, ve kte-
rém Němci jsou menšinou. To je jeho i je
jich hlavní chyba. A Němci, kteří nemají
myšlenky takové, jsou Mohykány systému,
nachýleného k rozkladu. Na Slovanech zá-
leží, zda a kdy dojde k jeho likvidaci zjevné
V takové době uzavřeli čeští Němci
s vládou svůj pakt separátní. Kdysi první
muž německé obstrukce, K H Wolí, hají
paktu toho, aby pak odůvodnil, proč se
Němci teď obstrukci vyhnuli. V sobotu
mluvil o tom v Děčíně Zahalil se sice do
pláště tajemství, zabraňujícího, by Němci
již dnes pověděli všechno, čeho dosáhli za
to, že upustili od svých obstrukčních pilných
návrhů, ale přece řekl dost. Němci z Čech
Němec
Děčín
Čechy
Slovan zá
13
article
— tak vykládal K. H. Wolf — povolili, a
od vlády dostali řadu slibů. Mezi námi Čechy
nemá v politice nic pověst tak špatnou a
kurs tak nízký, jako vládní sliby. Nicméně
má pro nás opravdový zájem ten výpoče
slibů, který posl. Wolf svým děčínským po
sluchačům předložil. Dle tohoto steinwendrov-
ského idealismu v rámci praktické politiky
nacionální slíbil Němcům min. předseda bar
Beck, že poštovní ambulance nebudou dále
již děleny a že tu vláda vystoupí proti kaž
dému pokusu o zavedení úřadní češtiny; zá
ruku v tomto oboru dostali Němci přípo
vědí, že agendy poštovnictví budou opět ode
vzdány generálnímu poštovnímu řediteli ryt
Wagnerovi,taz ožei ai v
Kdyby tento úřadník odešel, stane se
nástupcem jeho zase Němec. Němci dosáhli
dále ústupku pro ředitelství pošt v králov
ství českém: bude jmenován vedle ředitel
pošt ještě ředitelův náměstek a tuto hodno
obsaditi dlužno úřadníkem německým podle
dobrozdání německých poslanců z Čech
Dále bylo Němcům připověděno zřízení per-
sonální komise.
Pokud jde o sestátnění České severn
dráhy, dosáhli Němci toho, že v německýck
městech umístěni budou pouze němečtí
úřadníci a že řízení dráhy zůstane také po
jejím sestátnění v rukou německých. Také
v oboru soudcovského jmenování byly Něm
cům dány závazné přípovědi. Otázka zřízení
německého krajského soudu v Trutnově vy
řízena bude kompensací za krajský soud ve
Slaném; tak uleveno bude krajskému soudu
mosteckému. Ujištění o zřízení německé aka
demie umělecké je rovněž značným úspě
chem německým.
Wolf
Čecho
Němec
Beck
Wagner
Čechy
Trutnov
14
article
Tak mluvil K. H. Wolf. Jednotlivost
jeho výkladu jsou ovšem sporny, česká po
litika lidu sice taktiku slibů považuje za
nejhorší postup politický, leč výklad posl
Wolfa je přece nanejvýše povážlivý vzhle
dem k tomu, že vše, co sdělil, vztahuje se
na výkonnou správu státní, takže Čechové
mohou býti v parlamentě postaveni proste
před hotovou udalost a to ve chvili, v
které by jim odveta parlamentní byla nej
nesnadnější.
Proto je výklad poslance Wolfa, ačkol
novinek neobsahoval, přece jen způsobilý, by
všechny Čechy vyburcoval z klidu, by ze
jména oba české ministry postavil před otázku
jsou-li si vědomi, na jakých místech stojí
jsouce přece nejen winistry, ale stejně po
slanci českého naroda a aby dostatečně skom
promitoval mínisterského předsedu bar Becka
Je jeho věcí, skompromitoval-li seb
i svoji vladní soustavu. Tím zjevnějším stáva
se nedostatek tvůrčí myšlenky státnické v řa-
dách činitelů, kteří teď mají v ruce řízen
státu, i těch, kteří v těchže poměrech vzta
hují po něm ramena. Naplňuje se jen rychlej
slovo, jež na nedávné schůzi vinohradské
padlo o neudržitelnosti poměrů dosavadních.
Jsou však jen poměry ty neudržitelny
Jako poměry, stejně stává se neudržitelným
celý systém, z něhož vyrostly poměry, za
kterých vláda nedovede dostati se ke předu
jinak nežli cestou zrádných slibů, přípověd
zrádných buď na levo nebo na pravo a zijí
cích jenom v kobce politického tajemství.
Takove období je aktualní pro nové mě
a motě mvále lalovon
Wolf
Čecho
Beck
15
article
ření národních sil i pro revisi jich organisace
aby co nejdříve zjednáno bylo jasno pro cely
národ a aby snad nikdo nehřál na svých
prsou hady systému, který by nám byl ne
přátelský
16
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 3. srpna. (Pro Němce je
Lěmecké soudce.) Známého hesla českých
Němců, že v německých krajích smí býti soud-
cem jen rodilý Němec, chopil se tyto dni také
„Grazer Tgbl.“, zapomenuv v nestřežené cbvíli
že tim potírá svou vlastní politiku, dle níž v již-
ním slovinském Štyrsku stačí za soudce i člo
věk, který zná sotva slovinskou abecedu. „(r
Tgbl.“ horlivě vyvraci domněnku, že soudce n
musí býti téže národnosti, jako lid, jemuž ma
úřadovati, že nestačí školní vysvědčení o zna-
losti jazyka, obvyklého v soudňím okrese. Má-li
soudce správně rozhodnouti ve při, nepoctač
znáti jen slova, mluvená stranami, nýbrž must
vnikati i v ducha jazyka, znáti všechny jeho
obraty a jemnosti a tak hluboko v duch jazyka
nevnikne prý cizinec nikdy.
Němec
Tgbl
Praha
17
article
„Slov. Narod“ právem bere štyrsko -hrade-
cký list za slovo a přípomíná mu, jak jindy hor-
livě háji ony německé auskultanty, kteří se ve
zvláštním, pro Němce zřízeném slovinském kur-
su v Mariboře s bídou naučili slovinsky mluvit.
uby mohli v jižním Štyrsku zabrati všechna
soudcovská místa, kdežto rodilí Slovinci se od-
sud důsledně přesazují do Kraňska. „Sl. Nar.“
ukazuje při této příležitosti opětně, jak Němei
znají právo a spravedlnost jenom tehdy, když
jim přináší zisk; kde však mají v rukou moe,
tam bijou právu a spravedlnosti do tváře s onou
pověstnou brutálností, která proti nim vzbudila
celý světa. To, čeho se Němci domáhaji pro
sebe v Čechách, odpirají soustavně Slovincům
ve Štyrsku a Korutanech a budou odpírati, do-
kud budou moci. Slovinským poslancum vzniká
odtud sama sebou povinnost, domáhati se ve
Vídni toho, čeho se domáhají Němci z Čech,
totiž aby do slovinských úřadů a soudů v jižním
Štyrsku a Korutansku byli dosazování jen slo-
vinští úřadníci. soudci.
V Prazo, 3. srpna. (Česká a polsk
šlechta.) Stálý vídeňský zpravodaj „Dz.
Němec
Slovinec
Štyrsko
Kraňsko
Nara
Čechy
Korutany
Vídeň
Korutansko
Němei
18
article
Pol.“ byl v Praze za návštěvy Poláků z králov-
ství polského. Z rozmluv se členy české společ-
nosti nabyl dojmu, že se velice sympaticky do-
tklo Čechů, že starobylá polská šlechta“ jde ruku
v ruce s polským občanstvem všude tam, kde
běží o společné zájmy národní. Čechové vědí —
píše zpravodaj — co pro Poláka znamenají jmě-
na Lubomirských, Poleckých, Zamoyských a j.
a ne bez závisti pozorují, jak se potomkové
oněch panovnických rodir zdemokratisoval
v nejušlechtilejším slova smyslu, jak společná
láska k vlasti poutá polské magnáty s lidem.
Čechové — dodává pisatel — porovnávají, jaký
jest poměr mezi t. zv. českou šlechtou a lidee
a uznávají, že tak, jako mluvil v Praze na oř.
kníže Luhomirski, nepromluví nikdo z jejich
magnátů, žádný Schwarzenberg, žádný Deym.
ba ani žádn, Harrach. A je to bohužel svatá
pravda.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 3. srpna.
Samospráva Makedonie.
Jeden z jihoslovanských státníků, mešk j
v Záhřebě, mluvil s redaktorem „Agr. Tgblilu.
Pol
Čecho
Polák
Zamoyský
Schwarzenberg
Deym
Harrach
Praha
Makedonie
Záhřeb
20
article
V drobném prouejí:
22
article
nat
ranni člslo o zobě .
cdpolední . . . . . . . za 2
Ve flialkách na venkovší
ranní čiele
cdpolední . ! . . . . . . 4k
23
article
Inserát
plati se hotově napřei
Fředplscení a inserty přijímá sdmíni-
strace v Murianské ulicl č.a
Tam nacházejí se též rodakee
tlskárna a ezpedice „Národních Listů“
Bekopíny se nevraesjí
24
article
o převratu v Turecku. Zná dobře veliké státnické
schopnosti sultána Abdul Hamida, který ve sku-
tečnosti sám řídí veškeru tureckou politiku a pro-
to soudí, že obnovená ústava a parlament budou
míti jen ten úkul, aby prováděly vůli sultánovu.
Zvláště jedna věc leží nyní Abdul Hamidovi n
srdci. Přeje si, aby se jeho nástupcem slal jeho
syn a nikoli bratr, který dle starších zákonu
má právo na trůn. Abdul Hamid netroufási
sám starý řád zrušiti a proto uloží parlamentu,
aby vypracoval nový zákon o nástupnictví a pře-
vzal za něj odpovědnost
Mluvě o tom, jaké účinky bude míti ny-
nější převrat na Makedonii, jihoslovanský
státník pravil: Nepochybuji, že budouenost Ma-
kedonie spočívá jen v autonomii. Srhové
chybují, podezírají-li Bulharsko, že chce make-
donské samosprávy užiti jako prvého kroku
k anexi. Jsou ovšem i v Bulharsku takoví sníl-
kové; ale vážní bulharšti politikové pokládali
by připojení Makedonie za neštěstí Bulharska.
Nynější jednonárodní Bulharsko stalo by se stá-
tem národnostním, neboť v Makedonii jsou
vedle Bulharů i Srbové, Řekové, Albánci, Kuco-
vlaši, Turei a ti by nepřispěli k sesílení Bulhar-
ska. Mimo to makedonští Bulbaři jsou sehop-
nější než Bulhaři z knížectví a již nyní zaují-
mají * Bulharsku mnoho vynikajících míst. Po
připojení Makedonie Makedonci nabyli by vrchu
nad Bulhary, takže by bylo možno mluviti spíš
o připojení Bulharska k Makedonii než naopak.
Makedonie může prospívati jen jako zvláštní
samosprávná provincie, v níž všechny národ-
nosti musejí býti rovnoprávny
Hamid
Bulhar
Srba
Řek
Albánec
Kuca
Turei
Makedonec
Turecko
Makedonie
Ma
Bulharsko
25
article
Lucanus, »sýček« ministrů pruských, zemřel.
Dr. Lucanus, kterýž platil do nedávna za
nejvlivnější osobnost v okoli oísaře Viléma
nosíval od něho rozkazy ministrům, aby se po-
roučeli z úřadů, upadli-li v nemilost, odbyl si
skvělou celou karieru svou v pruském minister-
stvu kultu. Narodil se r. 1831 v Halberstatu
po králké dráze právnické vstoupil do minister-
stva kultu. R 1888 postavil jej německý císat
v čelo tajné civilní kabinetní kanceláře, v níž
vyřizují se záležitosti občanské, pokud se koruně
předkládají; zvláště ale otázky osobní. O Lu-
canu tvrdí se také, že přispěl vlivem svým
značně i k pádu Bismarkovu.
zd j Vážné opět události v Persil.
Situace v Tavrizu jest stále ještě velm
vážná. Revolueionáři zbořili most přes Krsil
Usan. Kurdští jezdei spěchají revolucinnářům na
pomoe a v čele jich bratr Safara agy, kterýž
před 3 lety na rozkaz dacha v Tavrizu byl po-
praven.
2 ni o
V Grehlabeku a Teheranu shromáždílo s
na sta hdl, kteří žádají šacha za svolání sně-
movny. Ruská banka odmítlav žádost perského
ministra vojenství za půjčku 10.000 tomano.
Ruský vyslanec navrhl šachoví svolání konfe-
rence, jež by uvážila prostředky k odstraněnl
peněžní krise.
Protiněmecké demonstrace v Římě.
Na náměsti Colonna v Římě dal dirigent
kapely zahráti symfonii Beethovenovu. Obecen-
stvo ji přijalo hvízdotem pronikavým. Jiní vo-
lali: »Pryč s německou hudbolul
Část obecenstva protestovala a jeden hudebník,
seskoč v s podla, udeřil nástrojem svým jednoko
demonstranta. Policie potom davy utisila. N
doktor
Lucanus
Vilém
Safar
Colonna
Beethovenův
Lucanus
Halbersta
Řím
26
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
onne
Poslední knihy A. Mithouarda.
P. Adrien Mithouard jest z nejzajímavějšíel
osobností současné literatury francouzské, a na-
vštíviv jako člen městské rady pařížské více-
kráte Prahu, býval hostem Čechů. Svou vděě-
nost za nezapomenutelná uvítání projevil jim
článkem v revue důstojného zevnějšku Ocei-
dent (Západ) článkem, nazvaným Pražská
vrouenost, jehož lapidárního debutu jsme
nezapomněli. „Onoho večera, když bylo šest —
sedm Francouzů v pražském hotelu, bylo pa-
desáte tisíc osob na ulici.“ A ještě toto: „Takhlo
milují Češi své přátele, a když přátelé ti přijdou
je navštívit, to boha všlají.“ A dále: „Nikde
lyra lidská není tak napjata, jako v Praze.
A Mithouard
P Mithouard
Čecho
Francouz
Čech
Praha
27
article
Neníť ani veselosti, ani fantasie, ani bujnosti
v tom nadšeném davu, ale toliko vážnost, saha-
jleí až k vznešenosti.“ A tuhleto ještě, ještě krás-
nější: „Samo panorama Prahy jest grandiosní
seskupenou krásou. Toto zářící město nemt
úsměvu, jest cele exprossivní, ono se na nevím
co připravuje. Jeho kameny se chvějí pohotovou
energií. Člověk by si myslil, jeť to svět v obraně.
náležející nějaké vzdálené neb záhadné vlasti
a soustřeďující se uprostřed národů nepřátel-
ských v životě síly a umírněnosti.“ A ještě tuhle
to: „Ve svých pohledech Praha zušlechtila krásu
odporu: ona vyznává energii. Duše česká má ve
liké vnitřní — zdroje.“
Po jiných knihách, silně promyšlených, své
domitě dozrálých a psaných s jistou bravurou,
pe Tourment de l'Unité, Traité de
1'Oceident (Pojednání o Západu), p. Máhou-
ard vydal čnes pod názvem Les par sur la
terre (asi „Letemfrancouzským svě-
tem) sbírku svých článků ve své vlastní revue
TOccident. A všechny, až na jeden, Poud-
ding, kde se jedná o výletu do Lundýna, se
vztahují na Francii. Anebo města a věci fran-
couzské jsou mu alespoň k tomu záminkou. Jest
to nejkrásnější kniha tohoto druhu, již možno
čísti po Du sang de la Mort et de l
Volupté (znamenitě prý do češtiny přelože-
nou pod názvem: Kniha krve, rozkošea
smeti) a po Amitiés francaises (Fran-
couzská přátelstvů), sbírkách to stránek právě
tak iniciativních jako odhalujících Maurice Ba
rěsa.
Mort
jít l Volupta
Mauric
Praha
Tourment jít l
Lundýn
Francie
TOccident
Traitý jít 1 ' Oceident
Les par
kniha krev
29
article
Jsa trochu méně střízlivý, o něco méne
eliptický, v jadrnosti bubenějšt než Barrěs, ma
naopak p. Mithouard přídavkem plnost a docela
rozdílnou hudbu: jeho zkráceniny nejsou tal
učené, jeho výraznost ne tak nucená, jeho věta
masitější. Avšak jeho stanoviska jsou právě tak
svérázná, jeho vývody právě tak neočekávan
a Barrěs i on mají svou nationalistickou doktrinu
společnou, která jim inspiruje vyvíjení někdy
tak neočekávané jako logické, logiky to ale, jež
není vlastní komukoliv, neboť pod záminkou
legiky možno snadněji blouditi s davem než míi
pravdu vůči duchům elity. Neníť alespoň t
snadno, jak by si někdo myslil, zachovávati ta-
kováto přikázání: Budme vždy tím, čím jsme:
Studujme cizinu a využijme toho k tomu,
abychom se lépe poznali! Ať v nás ožije duch
latinský! Milujme venkov alespoň tak, jako
hlavní město a decentralisujme. Zachovejme
Francii Francouzům a zachovejme jim ji fran-
couzskou!
Francouz
30
article
Jméco páně Mithouardovo čell jsem poprv
v brusselském Spectateur catholi que.
jenž pezpochyby seznámil jej i s jménem mým.
neboť pokud trval, oba jsme do něho s chut
přispivali. V Spectateuru vycházely Mi-
thouardovy verše: tak onen Triptych, obsa-
hující nádhernou sloku, již nikdy nepřečtu bez
jistého pohnutí, téhož asi, jež ve mně vzbuzují
hvězdné akkordy Valdštýnova tábor
p. d'Indyho: „Od věčné věčnosti táhnou hvězdy
k místu, jež jim pro onen večer souzeno. Ho-
dina ona ze všech ostatních jest mým dědietvím.
a jen onoho večera, nikdy více nebudou po neb
mezi sebou (hvězdy) v takovém poměru.“
V těchto starých příspěvcích jsou ještě stu
die o Verlainovi aneb o svědomitosti krá-
s y atd.... Všechny vůdčí ideje Oecide ntu.
revue obmezené, jež dělá tím více hluku, čím
jest menší, jejíž však síla záleží v tom, že ma
soubor doktrin a vždy touž písničku hude, klíč
již v těch prvních spisech, jež ostatně se pro-
měnily v svazky u Lemerre a v Mereure de
France: Recital mystique, 1'Iris
exaspěré, Les impossibles noces
Le pauvre Pécheur.
Le traité de 1Oceident, pojednání
estheticko-ethické a la Ruskin, věnované Vincen-
tu d'lndymu, již z počátku konstatuje: „Kdo
Valdštýnův
Indy
Verlain
Iris
Oceident
Ruskin
Mereure jít Franca
Les
32
article
řekne Západ, rozumí pod tím v jediné civilisne
zahrnuté umění španělské, flámské, němock
hollandské, anglické, vlašské, avšak také mez
všemi těmi slavnými větvemi kmen francouz
ský.“ Dejme pozor na rozlišování větve o
kmene, což vyjadřuje celou myšlenku páno
Mithouardovu, který ostutně není na rozpacích
„Upřímnost Franka dala vzbled moderní inteln
genci.“ Anebo: „Buňka moudrosti jest upro
střed (Západu): T'Ile de France.“ Aby byl úplný
měly by se de tohote Západu počítati státy skan
dinavské, provincíe baltské, snad Finsko, roz
hodně Čechy, Polsko, Uhry a trojjediné králov
ství. A tento západ trvá sám o sobě, jediný, tal
jako to, co nazýváme Staračkem, jež se
skládá z Athyn, Říma a Alexandrie. Školya
literafury moderní staly se nerozlučnými účin
kem téhož náboženství, téhož pojetí života, ktere
byly prvotně společny celému tomu krestan
stvu.
Západ má jen jednu logiku, jediný způsol
stavby; signaturou Západu, jeho značkou jest
lomení, klenba, aneb, jak se říkalo v P'Ile de
Francie „la croisée d'augive“. A ve stránkách
plných vzmachu a v mluvě, plné sdílného prose
lytismu kniha ta studuje takové charaktery
jichž pouhé vyjmenování jako nadpisů kapito
napřed překvapí a pak rozkolísá celou haldu
úvah: Pohřbívati své mrtvé, Prorá
žeti nebe, Vyzváněti čas. Francii v p.
Mithonardovi roste něco podobného Ruskinovi.
ale Ruskinovi, jaký sluší Flancii, méně si proti-
mluvícímu než ten pravý, v myšlenkách a zvláště
ve vkusu méně kolísavému, pevně utvrzenému
v týchž neochvějných zásadách takového Bar
rěse, jenž uvádí vše „na svou zem a své mrtvé“.
Mithouardův
Franco
P Ile
Ruskin
Flancia
rěs
Finsko
Polsko
Uhry
Řím
Alexandrie
Francie
T ' Ile jít Franca
33
article
Ruskin, ten neuvádí nic a Anglii, ale v celém
západním světě hledá pro ni příklady. Společ-
ného s p. Mäthouardem má, že ze Západu ne-
vychází. Rusko a Byzane jsou oběma neznámy
aneb řekněme spíše, že raději nechtějí o nich
ničeho věděti. Nu a aby takové pojedná n
o západu bylo opravdu úplné, mělo by exi-
stovati paralelní řecko-slovanské pojednán
o Východu, jež by člověk milerád napsal po
způsobu díla p. Mithouardova. Neboť tento dvoj
řad činů pochází z téhož kmene románo-helle-
nisticko-křesťanského, a musí jako jeden muž
se postaviti — přes Starý zákon — proti řade
činů semitských a assiatských, z nichž pochází
konflikt, jenž nyní bouří obor umění a myšlenky
a neméně i víry. Psal-li by někdy někdo tot.
pojednání, viděl by na př. zvláštní věe: jak me
ditace autorovy parazív ná kontřadikci takov
Polsky a takových Čech „západoevropských
na místo slovanských, a viděl by onu kontro
dikci, za níž zodpovědným musíme činiti pří
cnod Maďarů do Evropy, příčinu všech histori
ckých neštčstí obou zemí.
P. Leger vidí ve věci jasně: bez přichodu
Maďarů byla by se kolem Bizancie a dle formu
slavonských vyvinula skupina národností tak po
divuhodně scbopných sploditi homogénní kul-
turu, jako se vyvinula kolem Říma. Zdá se, že
p. Mithouurd nepřihlíží k Římu ve svém Po-
jednání. Jeho myšlenka hareuje Ja vše
strany z l'Ille de France absolutně tak, ja-
koby to činil pauslavský esthét z Moskvy, jenž
by se nechtěl vrátiti k Byzancii a ani si všímat
Malé Asie. Ale historie lomené klenby pravéli
symbolu Západu, nevyřkla ještě své poslední
slovo. Za císařství, z jakých potřeb, z jakýeh
myšlonek — z jiné potřeby, potřeby vnitřní, po-
třeby duševní — se pojednou láme romanská
klenba? Pojednou ji zde máme! A všade zá-
roveň! Dnes se ji uphrá její orientálský původ.
Ruskin
Byzane
Čo
Maďar
P Leger
Bizancie
Byzancia
Anglie
Rusko
Polsko
Evropa
Řím
Moskva
Illo jít Franca
34
article
Ostatně Východ nevěděl s ní ničeho svésti. Pro
blém zůstává Lanejvýše zajímavý .. .1 Orientálni
architektura by ostatně naši studií reservovala
zjev analogní a snad i paralelní: snáhlý vzrůst
klenby v dóm a dómů v kopule, čímž rozumím
vložení kopule na válcovitou věž. Nu, a já my-
slím, že obě snahy mají touž příčinu, příčinu
naprosto morální. Kdlo řekne přesně, proč táž
příčina způsobila dva souvislé effekty tak roz
dílné, ten rozetne uzel celé otázky a dovede
definovati morální smysl slov Výcho
a Západ. Neb p. Mithouard, zdá se mi, mo
spíše o svém Západu neurčitou domněnku, než
jasný, vědecký pojem, on jej ještě lépe vyeiťuje.
než definuje, a vypráví nám o něm lépe, než jeh
vysvětluje. Ale musíme ihned jej s ním při-
pustiti jako některé z těch pravd, jež se ko-
nečně obejdou bez důkazu. Jestiť tolik věcí, ne-
méně solidných, jež se bez toho obejdou: tak
one myslím, tedy jsem a pohyb, jenž se
neprojevuje stěží jiným než chůzí. Ostalně jak
pak pochybovati o esthetice, jež rodí revue
revue p. Mithouardova také dokazuje pohyh
chůzí a jelikož mysli, jest z nejužitečnějšíe
ve Francii.
Les Pas sur la terre jsou z ní témé
úplně vyňaty. Kníha tato pokračuje v pátránie
p. Mithouardových křížem krážem končinam
myšlenek a fakt západoevropských. Následujíeí
nám podá bezpochyby jeho krásné studie, vyšlé
již v jeho Oecident, o Praze, kde na něj
čeká imbroglio slovanské, o Grenadě, kde na
něj ustavičně číhá problém umění musulman-
ského, o Benátkách, kde by se mohl setkatí s By-
zancií, juko autor Pojednání o Východu
by se setkal s T'Ile de France v království morej-
ském a na Cypru. Tyto první Pas sur la
terre shrnují prozatím některé z nejtypičtěj-
ších stránek, jež spisovatel podepsal.
Mithouardový
T Ile Franc
Francie
Praha
Grenada
Benátky
Výcho
35
article
Le taupier, le sacriste a l'affran-
chisseur, ty jsem četl poprvé na Slovensku,
kde vida tolik místní malebnosti tratiti se bez
nejmenší upomínky, třásl jsem se malomocnou
žádostivostí, touhou řevnivosti a i vzlekem, ale
zvláště lítostí nad tím, co by některý Slovák,
kultury a talentu páně Mithonardova, mohl vy-
pozorovati a promysliti mezi Moravou a Váhem.
Jde o ceremonii, jíž se končí mlácení v departe-
mentu Mayenny. Z obilí dostane část le tau-
pier (krikář), „pastýř, jehož stádo se procház
pod zemi“ a jež zachránilo pole před vpádem
myší — pak le sacriste (sacristai n),
kostelník, „jenž odzvonil všecka Anděl pán
dlouhého a úrodného roku“, a l'affranch is-
seur (asi: „zvěrolékar“), „jenž ukončí dílo
býkem počatě a pracuje v nitru krav“. A onehdy,
seznámiv se pro Mercure de Franee
s páně Šimkovou Kutnou Horou v XV.
XVI. stol., knihou, přeepanou dokumenty a tak
zajímavou, že jsem Hitoval, že tato svědomitá
erudice česká nebyla sesílena dojímavým vý-
razem esthetické sensibility, která by neměla
scházeti, když se tolik zajímáme o staré zdia
staré haraburdí a která by mohla míti za po-
háněče silný aparát obecných myšlenek. Pre
kolik kapitol jest zde látky na způsob oněch
v tomto svazku, nadepsaných „numérisme“, tý-
kající se procházky v Ornansi, vlasti Courbetově,
„emmuré“, o stromu, vyrostlém ve zřicenině
věžní hradu v Anjou, a zvláště Le capitai ne
de l'Are, jenž se pro Senlís domáhá bistorie
a mučednictví Sv. Sebastiána. Člověk má z těto
stránky dojem, žeť to kapitola kroniky, zpraco-
vané na způsob některých fresek ve vlašském
dvoře kutnoborském... ale malířem anonym-
ním, jenž zanechal ve Sv. Barboře několik I. g-
mentů. Pod záminkou restaurace neměl bys
Slovák
Mithonardův
Courbetův
jít l ' ar
Sebastián
Barbora
Slovensko
Morava
Váh
Ornansi
Šimkův Kutná Hora
Mercure jít Franea