V Praze, v pátek dne 29. května.

K číslu 146.

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDN

čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h

RSlí Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listu. K situaci. Z Vídně, 30. května. Odmlčel se úplně parlament. Také jeho výbory, které se zabý- valy vyrovnacími předlohami, odpočívají. Zejtra odpoledne koná se ministerská rada. Nevíme, bude-li konati poradu o si- tuaci a učiní-li nějaké disposice pro dobu nejbližší. Avšak dr. Körber musí si býti vě- dom, že věčné odklady s rozhodnutím nic nejsou platny a že přijde okamžik, ve kte- rém rozhodnutí se státi musí. Tento okamžik jest blízký. Polovina červnová bude kriti- ckou nejen pro něj, nýbrž také pro vídeňský parlament a — na co zvláště klademe důraz — také pro de- legaci českou. Ministerský předseda měl včera dopo- ledne poradu s bývalým zemským maršál- kem v Haliči hr. Stanislavem Badenem, s kterým vyjednával, aby hodnost zemského maršálka opět přijal. Věci chorvatské.

Z Vídně, 29. května. »Neue Freie Presse« uveřejňuje rozmluvu s čelný- mi muži Chorvatska. Sám muž tak nestranný, jako jest předseda nejvyššího soudu dr. František Speveč, vyslovil se »Všechny naše snahy, zákonné vyrovnání s Uhrami provésti, zůstaly jednostrannými Chorvatsko nedoznává se strany uherské nižádné ochoty, ani po stránce jazykové, ani hmotné. Při investicích nakládalo se s Chorvatskem macešsky: ne- bylo vůbec investováno ni c. Nevěříte ani, jakých škod způsobila státní myšlence jazyková otázka ve státních železnicích. Výmluva, že státní železnice týkají se jenom státu, je ne- udržitelna. Bylo by svrchovaně žádoucno, kdyby se tato otázka rozřešila a vyrovnání s uherskými zeměmi uzavřelo. 17 let již čekáme na rozřešení otázek těch. Jest již nejvyšší čas, aby otázka ta byla rozřešena.« President jihoslovanské akademie professor Tadeuš Smičiklas řekl: Jest ne- smyslno tvrditi, že hnutí vyšlo ze Zá- hřeba a způsobeno bylo nějakým výborem. Dva tisíce lidí jest dosud vězněno. Jest k neuvěření, že by se mezi tímto počtem vězňů nebyl našel, kdo by byl pro- zradil, že nějaký výbor byl organisován. Ale hnutí jest projevem všeobecné nespo- kojenosti v zemi, která systémem ny nějším nemůže býti zažehnána. To jest mé přesvědčení. Hr. Khuen-Héder- vary přišel do Chorvatska r. 1883 za těž- kých nepokojů. Když přišel, byla zem klidna, jenom napjetí ještě trvalo. Jak nakládal s tiskem, duchovenstvem, s prá- vem shromažďovacím, musilo vzbuditi odpor. Tlakem vládním měly býti ukli- zeny všechny nedostatky. Tento tlak nepovolil ani na chvíli za celých 20 let. Proto projevy nespokojenosti dostaviti se musily. Věřím, že bán nikdy se nevžil do myšlenky, nechat projevům mínění volnou dráhu.

Zde máte příčiny a následky. Dr. Joseí Frank, stoupenec Starčevičův, shrnul soud svůj v tato slova: »Uhersko vidí potřebu se- síliti svou centrální moc. To jest pří má potřeba konfliktu. Neboť Chorvatsko vidí neodvratnou potřebu, vzepříti se této cen- tralisaci. Žádná cizí ruka, žádný kleri- kalismus, žádná kamarilla, žádná uher- ská obstrukce nespůsobila hnutí chorvatské. Jest to boj za svo- bodu a neodvislost. Marným je vše- liký klam v tomto směru. Pro lapálie nedá se lid tak žalářovat a střílet. Všechny věznice v okresích, kde povstání trvá, jsou přepněny. Sedlaci, dělníci, řemeslníci, studenti, žurnalisté, kněží, lékaři, advokáti, všichni snášejí tentýž osud. Četní pracovníci v nynější důležité době byli vy- rváni práci. Tato škoda hospodářská se později ovšem pocítí. Jest třeba pomoci. Naše soudy jsou plny činnosti. To však není cestou k polepšení. Přicházím od soudu, kdež jsem právě obha joval. Nedávno 6 dívek, které se zúčast- nily pohřbu jednoho zastřeleného, bylo za tčeno. Kostel byl tehdy plný žen a dívek.

Cestou z kostela zpívaly tyto národní hymnu. Policie zakročila a některé zatkla. Gymna- sista jeden, který nemohl toho snésti, vy- křikl: »Vzhůru, bratři! osvoboďme je!« Za to byl dnes odsouzen do tuhého žaláře na 3 měsíce. Dívky chovaly se u soudu velmi odhodlaně. Zpívaly celý den, nechtěly milost a přišly, ozdobeny jsouce trikolorou. Náš lid ví, proč demon- struje. Vše se děje s psychickou zákonností Násilím trvalým se u nás vlásti nedá. Napo- leon řekl kdysi Metternichovi, že Chorvat- sko jest nejdůležitější částí monarchie. Dnešní státníci, jakkoliv provozují politiku orientní, nedbají toho. Jako representanti panujících národů bijí do Chorvatska. Nesmyslné to po- čínání. Naposledy však o jednu kovadlinu roz- bije se kladiv několik.« Ze Záhřeba, 29. května. Na příští týden chystá se rekviem za sedláka Kera- iugiče, v Kalovinici usmrceného. Gymna- sista 5. třídy Polič, který byl zatčen při rekviem za sedláka Pasariče, odsouzen byl na 3 měsíce. Do zdejšího vězení dopraveno bylo z Kalovinice šest sedláků a jeden ob- chodník.

Nový vojenský trestní řád. Z Vídně, 29. května. Z Pešti ozna- mují, že nový vojenský trestní řád pořáde ještě není hotov a že bude zase předložen oběma vládám, aby vypracovaly k němu mo- tivy. Vyvracejí se zprávy, jako by se jenom rozhodovalo o otázce jazykové pro vojenské soudy a bylo zůstaveno parlamentu vídeň- skému a pešťskému učiniti v tomto bodě roz- hodnutí. Soudní jazyk nebyl vů- bec při nynějších konferencích o novém trestním řádu předmě- tem úvah. Příslušné ustanovení osnovy zní: »Soudním jazykem jest jazyk služební« Odepření delegáti. Z Krakova, 29. května. Obecní rada zamítla návrh Tursegův, aby byli vy- sláni delegáti do národní rady lvovské. Chorvatský snem. Ze Záhřeba, 29. května. Chorvatský sněm sejde se mezi 10—12. červnem ke krátkému zasedání, které věnováno bude po- volení 6měsíčního provisoria. Vystěhovalci z Chorvatska. ze Záhřeba, 29. května. Jakkoliv vydána byla opatření proti ruchu vystěho- valeckému, provozovanému agenturami, tož přece v měsíci únoru a březnu tohoto roku vystěhovalo se 4196 osob.

FEUILLETON. Neštěstí. Napsal A. Drábek. Byly právě čtyři hodiny odpoledne, když veškeré zvony ... ského kostelíka se rozezvu- čely na znamení, že se již průvod hnul. Byl dnes svobodný pohřeb s hudbou, mlá- denci a družičkami a se všemi způsoby i nezpů soby, jaké se až dosud na vsi zachovávají. Žádný tudiž div, že mládež i dospělí se v něm zúčastnili téměř plným počtem, c všem, že nejvíce z pouhé zvědavosti. Jen asi o pěti chlapcích, deseti- až dvanácti- Ietých, kteří rejdili kolem kostela, bylo možno tvrditi, že jsou této lidské slabůstky prosti. Zdálo by se takřka nepochopitelným, proč právě tito nejvykutálenější kluci z celé vsi, před nimiž ne- byly jisty ani hrušky v zahradě, ani lusky neb makovice na poli, nebyli první na místě, kde se odehrávalo něco smutného neb veselého. A přece bylo tomu tak. Příčinou toho bylo, že se tím časem právě opravoval zevnějšek poněkud sešlého vesnického kostelíka, obehnaného dle starého obyčeje hřbi- tovem, a že hromady cihel, písku, rumu a dříví tvořily spolu se hřbitovní zdí stejně výtečné po- sice ke hře na Bůry a Angličany jako při hře „na zloděje“ A bylo by také škoda výhodné příležitosti, kdy zedníci nechali práce a šli do hostince n

svačinu, nevyužitkovati plnou měrou, protože, jakmile se zedníci vrátí, bude v nejlepším pří- padě sice jen po hře, ale dopadnou-li zde ně- koho z nich, nastane případ horší. A že by tento horší případ mohl býti velmi zlý, věděli hoši dobře, protože měli u zedníků již několik po- řádných vroubků, jichž vymazání z paměti ne- stalo by se jistě zadarmo. O podívanou na pohřeb přijíti nemohli, ale taková příležitost, kdy za příčinou pohřbu ne- zůstal na staveništi zcela nikdo, vyskytovala se jen vzáeně. V okamžiku, když se ozvaly zvony chrá- mové, nacházeli se dva z nich na lešení, asi šest metrů vysokém, a z této výhodné posice, ovlá- dající celý okolní terain, vítězně odráželi ve- škeré útoky nepřátelské s podivuhodnou vytrva- lostí, na ni vedené. Z opatrnosti vytáhli též nahoru provaz, jímž se po kladce dopravovalo na lešení stavivo. Však s prvním úderem zvonů učinila prvn strana oblehatelům návrh na zastavení nepřá- telství zdvořilym vzkazem: „Kluci—i, pojdte sem, odtud to bude vidět!“ a na důkaz své smíř livosti spustila jim dolů provaz. Jeden z útočníků, Francek Pavlousků, ucho- pil se hbitě provazu, jehož horní konec byl hákem zapnut do ucha velkého škopku s maltou a šplhal nahoru. Příklady táhnou. Mezitím, co Francek byl již několik rázů nad zemí, vznikl mezi oběma jeho soudruhy dole

se nacházejícími spor, kdo má lézti za ním první. Mohli sice vylézti na lešení jinudy, ale to ne- bylo to. Nastala tahanice. Zavěsil-li se jeden na provaz, snažil se druhý vyskočiti ještě výše a srazil-li takto svého druha dolů, nemeškal mu tento podobně od- platiti. Takovýmto úsilným trháním za provaz do- stal se zmíněný škopek s maltou, bez toho již blízko kraje lešení stojící, na samý kraj jeho, od- kudž se při jednom silnějším trhnutí smekl dolů. Nastalo něco strašného. Dole stojícími chlapci to trhlo, až odlétli stranou, a asi v polovici provazu se nacházející Francek Pavlousků byl velkým obloukem vy- mrštěn do vzduchu a s roztaženýma rukama jako pták křídly padl do trávy mezi hroby, kdež zů- stal bez vědomí ležeti. Do chlapců jako když střelí. Rozprchli se na všecky strany a nebýti přidavače Matičky, který se vracel na hřbitov pro zapomenutou tam dýmku a celý výjev pozoroval, byli by se o při- hodivším neštěstí dověděli až při samém po- Bezvědomého chlapce vzal Matička do ná- ruči a donesl do blízké Vondráčkovy chalupy, kdež Francek, jsa sirotkem, sloužil za pasáka . .. Hned po pohřbu, ostatně krátce odbytém, shromáždil se u Vondráčkových vrat veliký zá- stup zvědavého lidu: starých, mladých i dětí, neboť mezi zástupem byla se rychle roznesla po- hiřbu