Telegraflcké zprávy. Z anglického parlamentu. E Londýna, 28. května. (C.-B.) Ze sně- movny poslanců. Black táže se vlády, je-li Německo jediným státem, který differen- cováním cel oproti Kanadě hrozi hásledkem zvláštních výhod, jež Kanada anglickému ob- chodu povolila? Státní podsekretář pro zahra- ničné záležitosti Cranborne odpovídá: »Po- kud víme, ano!« Na to přijímá sněmovna 142 hlasy proti 82 v přvním čtení zákon; kte- rýmž se brusselská cukerní smlou- va v platnost uvádi. Zákon tento zmoe- ňuje — mimo jiné — vládu anglickou, aby zakázala dovoz prémiovanéh cukru. Řídící ministr Balfou r navrhuje, aby se poslanecká sněmovna odročila do 8. června. V následujícím na to rokování pojednává Dil ké (z liberální strany) o výsadových čili protekč- ních clech a praví, že tato politika značí obrat a změnu naprosto revoluční. Již politika na ko- loniální konferenci zakázaná byla nebezpečna, ale ještě nebezpečnější jest politika, jež nedávno byla vyhlášena. Řečník vypočítává na to a liči škody, jež Anglii a říši z protekčních cel vy- plynou. Řidíci ministr Balfour odpovídá, že chce o věci té pojednati klidně a vědecky. Vzpomíná resoluce, jež na loňské koloniální konferenci ve příčině přednostních čili protekč- ních cel byla přijata a praví, že byl Chamber- lain vzhledem k této resoluci nucen, otázku tu již nyní do proudu uvésti. Nynější hospodářský stav jest jiný, než jaký byl r. 1846. Ani jediný civilisovaný stát — kromě Anglie — nepřijal svobodnou tržbu a žádný stát nejeví také dosud chuti ke změně svoji politiky v tom ohledu.

Anglie musí se tedy zařizovati na takový stav věcí, že bude proti ní zřizováno vždy více ne- přátelských hradeb celními tarify, že budou cízí státy vždy více používati svého tarifního práva na úkor Anglie a že bude Anglie vždy méně a méně s to, odbývati své zboží na trzích ostatních civilisovaných států. (Pochvala v řa- dách vládních poslanců.) Za příklad nechť prý se vezme Rusko. Ruská politika pracuje s rozmyslem k tomu, aby svými tarify učinila z ruské říše hospodář- ský celek v sobě uzavřený. Balfour pokračuje Kdyby nynější poměry beze změny byly udržo- vány, přišla by jistě doba, že by nám zůstaly jenom Turecko, Indie a naše vlastní zámořské kolonie jakožto nestranná tržiště. Anglie bude pak nucena dovážeti nesmírné množství potravin a surovin a platit za ně vývozem, jehož odbyt bude spojen s největšími obtížemi. Tento ná- sledek je dosud zastřen okolností, že máme cizině uložený obrovský kapitál a že jest nám tedy poměrně snadno hradit svoji potřebu po- travin nikoli jenom vývozem svých tovarů, nýbrž také tím, co nám cizí národové na svoje dluhy splácejí. Avšak hospodářský život pracuje nyní už směrem opačným. Na příklad: ve Spojenných státech Severní Ameriky, jež byly kdysí naším největším dluž- plašná zpráva, že se Franciek Pavlouskův pádem e lešení na dobro zabil. Někteří tvrdili, že spadl docela s okna ko- stelní věže, kam byl při zvonění vylezl a při pádu si roztřištil o pomník lebku. „Však se mu tak zle nestalo!“ podotkla soucitně babička. „Co ho tak na tom světě oče- kávalo, když tu byl jako hruška v poli?“ „I jen toho, kmotra, nechte, byl to neřá kluk a dobře se mu dostalo, šibenici byl by tak jako tak neušel,“ mínil naproti tomu příštipkář Dlabal, na něhož kluci, a mezi nimi i Francek pokřikovali „pr, pr,“ cpož Dlabala nesmírně roz- čilovalo.

Jiní ujišťovali, že si polámal jen ruce a nohy, a že Vondráček jel již pro doktora. Tak a podobně bylo uvažováno v zástupu,a každý dychtivě čekal, až někdo od Vondráčků vyjde. Rozumí se, že tu byli i zlomyslníci, kteří si z duše přáli, aby s, tím měl Vondráček nějaké „opletání“ Jaký však němiý úžas a téměř nepříjemné zklamání rozhostilo se ve tvářích nedočkavých zvědavců, když se najednou u Vondráčků ote- vřela vrata a v nich se objevil — Francek, vy- hánějící pronikavě kejhající stádo hus! V ruce držel krátký bič a nikoho si nevšímaje, zcela klidně bořil své štroké, bílé zuby do ohromného krajíce chleba, nermazaného tlustou vrstvou tva- rohut. nikem, pozoruje se nyní hnutí, jehož oflam jest, aby si Spojeně státy z nás udělaly dlüžnika. Nepravím, že by tato tendence ospravedlňovala politiku, kterou ministři našich kolonií navrhují, avšak jeví se tu přece možnost vývoje, jémuž sotva lze vstříc hleděti beze všeho znepokojení. Tážu še, neměla-li by tato záležitost z veřejné rozpravý vyloučena býti a zdali Bychém v sebe- Obraně neměli slédovati politiku, kteráž by příjmy naše rozmnežovala také přo jiné účely, než toliko pro státní výdaje. Každý jiný stát tak činí. Můžeme shad býti spokojeni se sta- vem, kteřý nás při vyjednávání s cizími státy ohledně celních tarifů činí bezbrannými? Jdu dále a pravím: Učiní-li některý cizí stát prohlášení, že jsme od svých kolonií tak odděleni, že tyto právem za zvláštní státy pova- žovány býti mohou, budeme vlastenectvím ve- řejného mínění, jakož i ohledy ná sebe samyi na svoje kolonie nuceni postaviti se na odpSr a zavésti dle potřeby od- větná berní opatření. (Pochvala.)

Schválená žměna stanov. z Vídně, 29. května. (»Wiener Ztg.«) Před- seda ministerstva jakožto spřávce ministerstva vnitra sehválil změnu stanov »Akei cve společňosti přo sklenný a dřevni průmyšl v Trhové Kamenieit, již byla při- jala valná hromada akcionářů dne 28. ledna 1903. Demonstrace pro zavedení neděl- ního klidu v Pešti trvají dále. Z Pešti, 28. května. (C.-B.) Obchodní pří- ručí demonstrovali dnes opětně pro zavedení úplného nedělního klidu a sypali před krámy obchodníků, zdráhajících se podepsati listinu, amoniakový a karbolový prášek, aby na ně upo- zornili. Policie davy rozptýlila. Žádost o vydání zákazu závodmi jizdy v Anglii. Z Paříže, 28. května. (C.-B.) Společnost pro ochranu veřejné bezpečnosti podala angli- ckému králi Eduardu žádost za vydání zákazu závodní jízdy o cenu Gordon—Bonetovu, dle vzoru vlády francouzské a španělské. V žádosti se uvádí, že zákazem nutno jest dáti satisfakci veřejnému mínění ve státech civilisovaných. Banket u lordmajora. Z Londýna, 28. května. (C.-B.) Lordmajor pozval dnes členy mezinárodního koloniálního ústavu k tabuli v mansion-housu. Meklen- burský vévoda Albrecht při banketu promluvil, označiv Londýn jakožto středisko obrovského velestátu, jež se ke konání schůzí tohoto ústavu nejlépe hodí. Po dalších vývodech, v nichž velebil součinnost všech národů v práci, končil řečník provoláním slávy lordmajoru city londýnské. Z Vídně, 29. května. (C.-B.) Císař vráti se z Mostu nad L. a odebral se do dvorního hradu. Z Pešti, 28. května. (C.-B.) Národohospo- dářský výbor zahájil dnes speciální debatu o osnově celního tarifu a vyřídil prvních osm ta- rifových položek. Nejbližší schůze konati se bude 4. června.

Denní zprávy. — Německé Třebenice. Dobře bylo, doka- zuje pověstný pan dr. Titta z Třebenic, že kon- stitující schůze německé rady položena byla do Třebenic. Aspoň prý se páni vůdcové, kteří ně- mectví tamějšímu z plna nedůvěřovali, přesvědčí, jak to v této obci vypadá. Co prý tam vlálo německých praporů! A jak prý by bylo toto město vypadalo, kdyby prý byl každý Ně- mec dům svůj ozdobil. Však mnoho bylo těch, kteří z různých důvodů tak neučinili. A jak německými by se Třebenice presen- tovaly, kdyby se k německému vědomí vrátili všichni tamější přeběhlíci. Přeběhlíci To se panu dru. Tittovi povedlo. Jsou-li v Tře- benicích přeběhlíci, jsou to Čechové, kteří do- sud jsou ve vleku tohoto pána. Ostatně je pře- běhlíkem sám dr. Titta, jehož rodičové byli ryze čeští, tak jako rodičové všech »velkých Němců« z Terezína, odkud Títta pochází. Jako ti Hany- kýřové, Plundrové, Špalkové a ostatní. Jméno při roztřiďování národnostním mnoho neznamená, ale zajímavo jest, že politický svět, pokud se o rakouské věcí interessuje, přesvědčen je o tom, že dokud nebude uskutečněno vyrovnání s ná- rodem českým, Rakousko se na cestu k uzdra- vení nedostane. Ale vídeňští státníci jiného jsou rozumu. Na nás je, abychom jim dokázali, do

jak osudného zapředení jsou klamu z že v pravdě všechno úsilí je marné, Rakousko zachrániti, nebude-li vyřízena první a nejvýznamnější státní nezbytnost — vyrovnání s národem češkým. Ne- popíráme, že Bölestne jest nám čekati tak dlouho, však o tom nechť naši nepřátelé jsou přesvěd- čeni, že šíji neskloníme a že to trochu děle vy- držímě, než to vydržel pan Schmerling a jeke nohsledövé. — Protestaniské řáddvé ošetřovatelky v te- plické nemocnici stále ještě jsou podnětem palby klerikálního tábora, který mermomocí chee če- ským členům zemského výboru dokázati, že jsou pedpůrci německého hesla „Pryč od Říma!“

Více než jednou bylo už těmto pánům vyloženo, že řád a vyznání ošetřovatelek teplické nemoc- nice bylo českým členům většiny, jimiž schválena změna v těplické nemocnici, nanejvýš lhostejným, avšak výhřada samosprávného svéurčení obce a okrešu je tak vysoce důležitou, že vůči jejímu ohrožení umlknouti musily námitky konfesionáln povahy a to tím spíše, že při zástupcích strany svobodomyslně vůbec v potaz přicházeti ne- smějí. Jakmile jest poskytnuta záruka i v ohledu řeči četných českých pacientů nemocnice, jest pro opravdové zastance obecní a okresní auto- nemie věc vlastně vyřízena, Omezení jejích práv nelze propůjčovati za nástroj v kulturním boji, vedeném tou dobou mezi německými křesťanský- mi sociály a losvonřomisty. Nemůže býti korrekt- nějšího a také loyálnějšího stanoviska, kteréž na- prosto neodůvodňuje hořkosti a výtky, činěné zástupcům národní strany svobodomyslné v žem- ském výboru, nejméně pak se strany protestantů proti postavení Husova pomníku na Staroměst- ském náměstí! — »Fürstlich Schwarzenberg'sche Bier- brauerei in Schwarzbach«. Takto zapsán byl do rejstříku firem jednotlivců nový pivovar knížete Adolfa Josefa Schwarzenberga ve Švarebachuv okrese h.-planenském, totiž pouze a výhradně německy. Pozoruhodný to doklad chatrné rov- noprávnosti — v království schwarzenberském — Osobní. Výnosem místodržitelským ze dne 20. dubna 1903 bylí v úřadě učitelském na průmyslové škole pokračovací v Praze (VIII.) definitivně ustano- veni pp.: Ot. Erhart, Jan Hocke, J. Nepauer, A.

Reitler a J. Rychtařík, učitelé tamtéž. — Pan Alois Elhenický čestným měšťanem Smí- chova. Ve vyzdobené zasedací síni smíchovské rad- nice shromáždili se dnes po 10. hod. dopol. ve slav- nostním úboru členové obecního zastupitelstva ke schůzi, jíž svolal náměstek starosty p. dr. Koldínský k vyřízení jediného odstavce: jmenování starosty p. Al. Elhenického čestným měšťanem Smíchova. Tato pocta, nejvyšší, jakou může samosprávná korporace udělit svému spoluobčanu, byla p. Elhenickému pro- jevena z toho důvodu, že získal si značné zásluhyo rozkvět Smíchova v době, kdy stál v čele represen- tace obecní. Veškeré úřadovny obecní v prvém patře byly u této slavnostní příležitosti nádherně vyzdobeny svěží zelení, květinami a draperiemi v národních bar- vách. V těchto místnostech shromáždili se četní ho- sté mezi nimiž: bar. Fr. Ringhoffer, ředitel He- ring, místodržitelský rada Hermann šl. Otav- ský, který před 15 lety starostu Elhenického vzal do slibu, bývalý starosta smíchovský Dimmer, okr. školní inspektor Pích, okr. hejtman Pokorný, vrch. komisar Haltenberger, vrchní berní Sebesta, rytíř Jarsch, bývalý inspektor Duchek, továrník J. Kluge, vrchní finanční rada Richter, za ně- meckou školní radu dr. Kaufmann, Sigmund a Graf, dále prof. Chodounský, ředitel Ulls- berger, dále zástupcové akciového pivovaru smí- chovského dr. Vlček a Hejtmánek, ředitelé obecních a měšťanských škol smíchovských, deputace

Spolku majitelů domů, dále Národní jednoty samo- statných řemeslníků a živnostníků, Řemeslnicko- živnostenské besedy, okresních lékařů, bývalí členové obecního zastupitelstva a professoři gymnasia smí- chovského atd. V zasedací síni radnice smíchovské, která byla rovněž velmi nádberně vyzdobena, umí- stěny byly diplomy a jiné dary, určené pro nového čestného měšťana, zejmena vynikající diplomy čest- ného občanství, vypracované Panuškou. Zřízenci obecní věnovali starostovi svému skvostně prove- denou adressu, zhotovenou firmou Spottovoua ozdobenou granáty a emblemy. Úřadníci věnovali skvostné tableau, zhotovené Muttychem a sesta- vené Krátkým, v nádherném rámě. Schůzi zahájil náměstek pan dr. Al. Koldinský ve přítomnosti 35 členů zastupitelstva. Při volbě odevzdáno bylo 35 hlasovacích lístků, kteréž vesměs zněly na jméno Aloisa Elhenického, jenž byl tudíž jedno- hlasně zvolen čestným měšťanem města Smíchova. Vý- sledek volby přijat byl hlučným projevem souhlasu.

Po volbě odebral se náměstek dr. Koldínský pro starostu, uvedl ho do slavnostního shromáždění, kdež mu sdělil výsledek volby a upřímně mu blahopřál. Starosta pan Elhenický poděkoval za vysoké vyznamenání, jehož se mu od spoluobčanů dostalo a pravil: „Naplňuje mne přesvědčenm, že opravdové poctivé snahy mé po povznesení a zdaru města Smí- chova po celou dobu mého působení, doznaly na mí- stech příslušných svého ocenění. Než slabé síly mé nebyly by nikterak stačily při úřadě tak obtížném, kdyby nebyly podporovány a síleny činiteli, jichž sou- činnosti nynější rozkvět a utěšený vývoj obce v ka- ždém ohledu a tím i dnešní své vyznamenání děkuji.“ Starosta děkoval náměstku dru. Koldínskému, dále členům městské rady a obecního zastupitelstva, oběma zástupcům místních školních rad, členům všech obec- ních odborů, odborů průmyslových, škol pokračova-