1
masthead
Ročník I. C. Budějovice, dne 17. října 1902. Číslo 17.
3
article
Vychází každý týden v pátek. 0A Redakce, administrace a expedice M Předplácí se: pro Rakousko: ročně K 480, půlročně
Za inseráty nebéře redakce zodpovědnosti a platí se hned ca Rudolfovská třída číslo 14. v Českých Budějovicích, c K 240, čtvrtletně K 1-20. Pro Německo na rok K 548.
při objednáni.+Jednotlivá čísla za 8 haléřů.•Pro ostatní země na rok K 6-88.
Rakousko
Český Budějovice
Německo
4
article
P. T. našim předplatitelům, kolpor-
térům a prodejnám!
Obracíme se posledně již na veškeré naše
■dlužníky, kteří neuznali dosud za správné, vzdor
všemu upomínání, s námi se vyrovnati, s připomenutím
by tak co nejdříve učinili. Příštím
- číslem počneme uveřejňovati všecký ty, kteří
nám dosud dluhují.
Administrace.
5
article
Klerikální zloději.
Klerikální zloději.
Jsme zvyklými čísti dosti často, že v Římě
sebral sv. Otci některý pobočník jeho značnou
sumu peněz a prchnul s ní anebo ji prohrál
v hazardní hře. Také různé kongregace klerikální
často podobné neštěstí stiline. Nezřízeným
životem leckterého pomazaného marnotratníka
prohýřena jest veliká část jejich jmění na lidu
vyžebraného, anebo různými intrikami od sfana-
tisovaného člověka vynuceného hrozbami muk
posmrtných, na úkor vlastního příbuzenstva dotyčného.
Co však odkryto bylo nyní v Praze,
přesahuje všechna předešlá klerikální zlodějství
a darebáctví.
»Právo Lidu« přineslo před dvěma měsíci
sensační odhalení, že v záložně Svatováclavské
v Praze defraudovány byly sumy peněz a
uvedlo jméno jednoho ze zlodějů. Byl jim Ort,
nedávno zemřelý a pohřbený za největších oká-
zalostí, jako nejzasloužilejší velikán, »nejvzornější
vlastenec, dobrý společník atd.
O Ortovi bylo »Právem Lidu« dokázáno,
že život jeho neodpovídal příjmům jeho, člověk
ten ani nežil, ale hýřil po všechna poslední léta
a kolem sebe shromažďoval ještě různé přátelé
a zejména »přítelkyně«. A ty slavily orgie
s Ortem, aniž by byly pomýšlely, za čí peníze
vše to je a dovolují-li Ortovi příjmy a jeho
jmění takové rozhazování peněz.
Ort
Řím
Praha
6
article
Ve vlasteneckých kruzích a také v kruzích
klerikálních bylo hned boží dopuštění, ne však
proto, že Ort kradl a že nebyla nad ním řádná
kontrola, ale že »Právo Lidu« — to vlastizrádné
a požidovštělé prý — špiní Ortovu památku a
špiní ústav, který nalézá se pod ochranou
zemského patrona sv. Václava, a požívá v celé
zemi nejzasloužilejší důvěru. Žurnalistika praž-
ská,, počínaje »Katolickými Listy« a »Národní
Politikou« až po »Hlas Národa« a »Národní
Listy« spustila bandurskou a kdyby bývalo
v její moci »Právo Lidu« s celým personálem
redakčním zahnat před inkvisici a postavit mu
ihned hranici, byla by to učinila.
Redakci »Práva Lidu« zabaveno bylo na
žádost herečky Benoniové, která byla »nejmilejší
přítelkyni« Orta, pět čísel, v nichž
poměr její k Ortovi byl uváděn a citováno
jak blaze žili na účet Svatováclavské záložny.
I žalobu na »Právo Lidu« podala pí. Benoniová
— prý pro urážku na cti a taktéž paní Ortová,
vdova po defraudantu.
»Právo Lidu« nedalo se ale nikým umlčet
a uveřejňovalo stále zajímavější zprávy předešlých
o malversacích ve Svatováclavské záložně
a vyslovilo podezření, že Ort bez vědomí jiných
osob velkých defraudací dopouštěti se nemohl.
A hle, sotva uplynuly dva měsíce, je zde zlodějů
celá řada a ze všech těch starý lišák
katolický kněz, profesor náboženství, notář
arcibiskupa Skrbenského, papežský komoří, ma-
jitei více svätých řádů, monsignore Drozd —
jest zlodějem největším.
Jest 65 let stár a biografie jeho jest následující.
Ort
Ortův
svatý . Václav
Benoni
Benoniová
Ortová
Skrbenský
7
article
Narodil se v Praze a tamtéž byl
r. 1860 vysvěcen na kněze. Byl kaplanem u sv.
Vojtěcha, svého času redigoval klerikální denník
»Čech« (nynější »Katolické Listy«) a později
stal se katechetou na malostranském gymnasiu.
Když byl řadu let působil učitelsky, odešel na
pensi. Již tehdy zasahoval do poměrů ve Svatováclavské
záložně a jeho agitaci se připisovalo,
že kanovník Karlach byl svého času z úřadu
starosty záložny vytlačen. Monsignoru Drozdovi
podařilo se státi se nejprve správcem a později
starostou tohoto peněžního ústavu. Příjmy s
úřadem tímto spojené činily v poslední době
6000 korun ročně, mimo to měl bezplatný byt.
Dále byl co zástupce českých záložen Členem
správní rady Živnostenské banky, což spojeno
bylo též s remunerací 12.000 K. Tohoto místa
vzdal se teprve před několika dny. Hrál důležitou
úlohu v politické organisaci klerikální
jakožto člen výboru katolicko-politického
spolku pro Čechy. Býval z pravidla vůdcem
poutnických vlaků do Ríma. Papež jej jmenoval
papežským komořím a kardinal hrabě Schon-
born arcibiskupským notářem. Mimo to byl od
papeže vyznamenám čestným křížem »pro ecclesia
et Pontifice«. Jak vidět, zaujímal výtečník tento
jedno z nejčelnějších míst mezi našimi klerikály.
Jak se proslýchá hrál i na burse. Má značné
jmění, které prý po smrti jeho má připadnouti
jeho hospodyni a jejímu (a jeho) 231etému synu.
Dle dalších novinářských zpráv měl monsignore
Drozd se svou hospodyni dětí více a některé
dětí jeho »přítelkyň«, kterýchž míval vždy
kolem sebe rádějí víc než méně, také jej jak
otce ctí a on není k nim lhostejný.
Že vedl život kněžského stavu svého nedůstojný
a že jako Ort hyřil i on a promarnil
více než tučné příjmy jeho dovolovaly, dokazují
sami »Katolické Listy«, které, když není možno
více panamu několika dareby zaviněnou zapřít,
píší:
svatý . Vojtěch
Čo
Karlach
Drozda
Člen
Schon
Ort
Praha
živnostenský banka
spolek pro Čechy
8
article
Jak jsme již včera uvedli, byl velikým vinníkem
zemřelý radikální obecní starší Jos Ort, který do
ústavu vnesl kus demoralisace. Ale defraudace páchal
ne Ort sám, nýbrž i prof. Drozd s Václavem Kohoutem.
Tato trojice — intimní přátelé — byla súčastněna na
celé řadě podvodů; tato trojice byla smluvena přímo
a jeden bez druhého dle všeho nic nepodnikal. Tito tři
provedli různé malversace z prvu a věc si zapisovali,
později však prováděli celou známou nyní malversaci
úplně bezohledně. Vyšetřilo se, že hráli všichni tři
vášnivě na burse a že vedli o tom své záznamy, jež
nalezeny byly v zásuvkách stolu Kohoutova a zněly
na jména: Polda, Vašek, Honza — oni vedli si o svých
výhrách i prohrách celé knihy, v nichž ovšem vyznali
se jen sami. Knihy tyto od r. 1882 vedl pokladník
Kohout, v jehož zapečetěném stolku vše nalezeno.
Ten také dal dceři své, vdově po rolníku ve Voko-
vicích, 60.000 korun věna, jež ovšem nyní právem
obstaveny.
Že však mimo Orta a Kohouta veliký podíl na
defraudaci má prof Drozd, vysvítá z vkladní knížky
Svatováclavské záložny s její stampiglií z r. 1882
číslo stránky hlavní knihy 79/1, kde profesor náboženství
Jan Drozd jako starosta žáložny, v níž pokladníkem
byl Jos. Venus a účetním V. Kohout takto
manipuloval: (Katolické Listy« tu podrobně uvádějí
záznamy v knížkách vkladních, dle nichž si Drozd
»vypůjčil« — arciť že nic nezplatil — r. 1882 ze záložny
3670 zl., r. 1883 4230 zl., r. 1884 14.900 zl.,
r. 1885 2700 zl., r. 1886 2950 zl.)
Tu v kníze vkladní je stránka vynechána — vidno,
že odtud a sice ode dne 12. května 1887, kdy prof
Drozd vybral si 350 zl., bylo bráno napořád a již bez
záznamů. Pánové patrně si úplně porozuměli.
Ort
Kohout
Vašek
Honza
Jan drozd
Jos
Venus
V Kohout
Kohoutov
9
title
Stížnosti listu se týkající zasílány buďtež na Adolfa Hejska v Č. Budějovicích, Česká ulice číslo 18.
Adolf
Č . Budějovice
Český ulice
10
article
Škoda páčí se do milionů korun a lze předpoklá-
dati, že i revisoři nesou na věci vinu a že bez viny
nebyl ani dlouholetý revisor, finanční rada a člen
zkušební komise pro státní účetnictví Bürgermeister,
na nějž starosta Drozd vždy při nějaké výtce ohledně
účtování se odkazoval.
Starosta prof. Drozd před katastrofou dle všech
známek ujeti chtěl as do Ameriky, neboť se chystal
s hospodyní svou odebrati se do letohrádku zlatníka
p. K. v Řevnicích, jenž mu nabídl k disposici dva
pokoje — pro forma. Odjezd, jak známo, překažen
byl zatčením na zakročení výboru záložny Svatováclavské.
Podotknouti dlužno, že prof. Drozd dle stáAají-
cích informací páchal různé podvody. Tak prodal
druhdy proti vůli výboru a bez jeho vědomí cenných
papírů za 200.000 K, při nichž 40.000 K vydělal —
pro sebe. On půjčoval o svě ujmě při stavebním
úvěru až na 13 procent, poskytoval také peníze úvěr
hledajícím přímo bez výboru. Také na svého bratra
nechal směnky přímo vypláceti, takže jich zbylo v poslední
době za 25.000 korun.
Charakteristické jest, kterak prof. Drozd psal
Herzigovi z cest svých: »Vysoce zasloužilý vrchní pokladník«
— při čemž přál mu vždy »štěstí, zdraví a
hojnost peněz«. On také sám jezdíval jako starosta
na všechny vyšetřování hypoték a sice obvykle se
svou hospodyni A. Mádlovou a s mladým Janem
Fričem, (Syn prof. Drozda, jak klerikálové sami doznávají.
Bürgermeister
profesor
drozd
Herzig
A Mádlův
Frič
Drozda
Amerika
Řevnice
11
article
P. r.) nyní dobrovolníkem 8. pěšího pluku ve
Vídni, a tu se nechával hostiti, ba vozíval s sebou
i výslužky.
Je to sice činnost neobvyklá u profesorů náboženství,
ale neprozrazuje nic jiného, než prohnaného
chlapa, jenž se ničeho nelekal.
A »Národní Politička«, která se namáhá
učinit Drozda, uvězněného nyní v novoměstské
trestnici pražské — choromyslným, také nemohla
se ubrániti v tom velikém vzrušení jaké v Praze
nyní panuje a řekla: »Bylo známo, že předseda
msgr. Drozd byl v záložně pravým pašou.«
(Když však »Právo Lidu« počalo na to ukazovat,
vštěkala na ně jak pravá čubička. Pozn. red.)
A žaluje dále na Drozda:
Stávalo se nejednou, že byl někomu na realitu
povolen výborem úvěr nižší, poněvadž se vyšetřilo,
že realita neměla té ceny, jak v žádosti za úvěr bylo
uvedeno. Žadatel za půjčku dověděv se to, vstoupil
do přitmělé komnaty, ve které Drozd obyčejně trávil
a kde stály vždy připravené láhve nejlepších vín.
Tam žadatel za půjčku pobyl nějakou čtvrt hodinky,
načež vešel s Drozdem — a oběma zářily tváře —
do místnosti záložny. Předseda Drozd zavolal k zábradlí
řiditele Kohouta a šeptal s ním chvíli. Na to
krátce usnesení výboru změněno, aniž byl výbor
tázán a žadateli zvýšen úvěr často o 10.000 i 15.000
zlatých.
Drozda
Vídeň
Praha
zlatý
12
article
Předseda Drozd tvářil se vždy na venek jako
lidumil, ale ve skutečnosti byl drsným, bezohledným
člověkem a sobcem, který neměl ani za mák citu, jak
to ukázal, když surově vystrčil z místností záložny
ženu českého spisovatele se čtyřmi dětmi, která úpěnlivě
prosila, aby jejího muže nepropouštěl ze služby.
Co Drozd odával se životu labužnickému, co
utrácel tisíce na své choutky, odňal 30 zl. měsíčně
ubohému spisovateli, jehož vinou bylo jen
to, že nedovedl býti podlézavým.
Vědělo se rovněž, že Drozdův život soukromý
nebyl bezúhonný a zvláště aféra, při které jeho hospodyně
Madleová zachovala se k 85leté matce
Drozdově s bezpříkladnou surovostí, vzbudila před
několika lety upřímné rozhořčení v kruzích duchovenských,
takže bylo tehda o tom již uvažováno, aby byl
s čelného místa svého odstraněn. Ale Drozd dověděv
se o tom, zachechtal se a pravil k členu výboru:
»Však já se postarám o to, aby valná hromada byla
taková, jakou prospěch záložny vyžaduje.« Za prospěch
záložny považoval ovšem prospěch svůj.
Msg. Drozd byl také cestovním maršálkem poutí
do Říma, ale poslední cesty se již pro »churavost«
nesúčastnil. Příčinou toho však bylo zakročení deputace,
která konsistoři předložila jakýsi pamětní spis,
v němž msg. Drozd nebyl právě líčen jako askéta.
(= kajícník, pozn. rod.)
Ukradené obnosy Svatováclavské záložně
určitě zjištěny ještě nejsou, předkládá se však,
že přesahovat budou — čtyry miliony korun.
Drozdův
Madleová
Drozdov
Řím