3
masthead
30. prosince 1903.
5
article
spěvků pro strádající Starosrby a Makedonce.
Předsedou je prine Pavel, králův synovec.
Anglie a Dálný Východ.
Zprávy, které v posledních deseti dnech do-
cházely o poměru mezi Ruskem a Japonskem
příkře si odporovaly a zvláště bylo na nich ná
padno, že obě strany, přímo zúčastněné, byly
jimi překvapeny neméně, než obecenstvo. Z toho
vysvítá, že tu má prsty někdo třetí, komu
na tom záleží, aby Rusko a Japonsko bez války
se neporovnaly.
Kdo ten třetí činitel jest, povídá nám V.v
Komarova „Svět“.
Ton anglických listů — píše — ještě dva
měsíce tomu byl dosti zdrželivý, pokud šl
o srážku rusko-japonskou, ale v posledních dnech
každé slovo jejich podpaluje. Anglie si žádá
té války a netají, že k ní dělá přípravy, které
se jeví v neobyčejné činnosti arsenálův i admi-
ralit, v nakupování nových korábů a posílání no-
vých obrněnců na Dálný Východ, kde již tak se
nalezají tři anglická loďstva. Takovým
jednáním Anglie nepochybně podněcuje svého
spojence k útočivosti. A jestliže vláda anglická
ještě mlči, anglický tisk řve proti nám nepřátel-
stvím. Všecky listy, i svobodomyslné, vyhrožují
Makedonec
Pavel
Komarov
Anglie
dálný východ
Rusko
Japonsko
6
article
Rusku, že Anglie je „zkroti“. „Morning Post“
tvrdí, že anglieké loďstvo zakročí proti Rusku
bude-li Japonsko poraženo. „Daily Express“
ohlašuje Rusku, že zůstane bez spojenců, protože
žádný stát neopováží se jednati proti vůli Anglie.
jež by jej svým loďstvem zdrtila. Všichní dopi
sovatelé z Dálného Východu do anglických novir
rozpalují bojovné vášně a závisť Angličanů. Do
pisovatel „Daily Telegraphu“ poslal svému list
dlouhý telegram, ve kterém vypravuje, že na-
vštívil Mukden a Portartur a spatřil, ano Rusko
úplně opanovalo Mandžurii a panství jeho se pro-
stírá s jedné strany na Koreu, s druhé strany na
provincii Počili; praví, že Rusko všude zřizuje
bassiny, opevněni, silnice a železnice a vydává
milliony za milliony na to, aby učinilo Portartur
nepřístupným a zabezpečilo si panství nad polo-
ostrovem Liaotongským. Bude-li Rusku
dopřáno ještě roku pokoje, nebude
se mu již pranic báti japonských
hrozeb, neboť žádné síly nebudou pak sto
vytlačiti je z Mandžurie.
Současně Anglie pracuje k tomu, aby po-
pudila na Rusy Čínu.
Kdyby Japonsko bylo Ruskem poraženo
bylo by Anglii venkoncem lhostejno a Japone
by velice prohloupili, kdyby se na pomoc Anglie
spolehli. Anglie, jako vždycky, myslí pouze na
sebe a je průhledno, že za lomozu války na kraj
ním východě postarala by se o rozšíření vlastního
panství v Tibetě, Persii, Afganistaně a dolině
Jangezekiangu v Číně, kamž právě posílá čtvrte
válečné loďstvo.
Angličan
Rus
Rusko
Anglie
Japonsko
východ
Korea
Čína
Tibet
Persie
Afganistana
Morning Post
Daily Express
Daily Telegraph
Počit
7
article
Habeš, Francie a Anglie.
Známý publicista, romancier a cestovate
Hugues le Roux přednášel v »Populárn
universitě pařížské věd národních« o Habeši
Konferemt, Rouxova konala se za velikého úča-
stenství obecenstva a za předsednictví našeho
přítele a spolupracovníka René Henrya.
Přednášející líčil poměry v císařství Méne
likově, jež důkladně procestoval. Ve své před
nášcé dotkl se též věcí zájmu politického,
jeho náhledy našly ohlasu v tisku pařižském.
Hugues le Roux prohlásil, že Angličané
chtějí použiti reservních fondů egyptského dluhu
ku pracím, jež se netýkají Egypta, ale ke zří-
zení nových afrických dráh, jež mají sloužiti za
nástroj imperialismu anglickému a uskutečnění
snů Chamberlainových. Naproti tomu, pravil
přednášející, Francie musí se starati o Habeš
o zemi přátelskou, kde má velké zájmy národní
a hospodářské. Nechce-li Anglie obnoviti dobu
konfliktů anglicko-francouzských, nesmí vztáh-
nouti ruku na neodvislost státu Měnelikova.
A dále pravil Hugues le Roux: Nebojme
se, že ohrožujeme nynější dohodu, nynější
entente cordiale s Anglil, když projevujeme
energii, naopak! Angličan je silák, který máv
úctě jen silné. Pokládá za sobě rovné pouz
ty, kteří se mu rovnají svou energil.«
Hugues
Roux
Rouxův
Henrya
Angličan
Chamberlainův
Anglit
Habeš
Francie
Anglie
Egypt
Populárn univerzita pařížský
8
article
Hafhaf vzpírá se Néro nezvyklému trhání.
hafhaf, co škubeš? Zvedá bujnou hlavu, zvedá
chundelatý ohon, zvedá uši, nohy.
„Matko, zač pak prodáte toho psa?“
„Kterého pak, milostpane?“ otáčí se Trej
balka jako ve snách.
„Toho černého chundeláče. Zač ho dáte
doslova?
„Koho? Néra? Toho neprodám. Neprodá
vám. Hýbaj, Néro, bijó, hijó! táhni!“ Psi však
s vozem v hustém davu ani hnout se nemohou.
Stojí v uzlu lidském jak zaražený hřeb.
„Desítku za něj dám, desítku, chcete?“
Desítku, dvacetikorunečku: barchetové spod
ky, triko, dvě trika a Mařence teplý čepec a Va
škovi čepici s ušima, Frantikovi boty, Ferdov
kabát, tři kila nulky a kvasnice, doplatit činži
černý kuba, muzika, stromeček, každému sv
čičku, svíčičku za nebožtíčky —
„Ještě přidám korunu, no, babo, dělejt
vic nedámi
V chumlu lidí stojí matka. V pravo, v lev
do Trejbalky drcají. Jako přimrazená stojí. Ted
rázem shýbla se a chytla Nérovu hlavu, v horke
dlaně. „Néro, Néričku, mluv, chceš, no chceš
mohu, smím? Modlit se za tebe budu, písek po-
táhnu za tebe, dej nám Ježíška!“ A Trejbalk
líbá vlhkou psí tlamu. „Ach, ty spasiteli betlem-
ský! Děti moje, moje Prážata zlatá, sirotečkové
S pánem bohem, Neroušku, s pánem bohem“ —
a škubnutím odtrženo se psa vetché řemení.
Levou hrsť má plnou peněz. Pravou rukou
chytila se osiřelé voje. Dav v tu chvíli na oka
mžik prořidl.
„Bijó, Ořechu! hijól“
Bijó, Trejbalko, hijó, no bijó, bijó, Trej
balko — — —
O sluch jí narazilo zavytí. Zavyl, vyl Néro
Úpěl jako dítě, když matku berou
Bijó, Trejbalko! „Písek, pisek, milost
paničko, kupte písekl“
Vánoce, ach vánoce! —
A hvězdo ty krásná, hvězdo lásky, smi
Č. Jiřina.
lování.
Slova ta jsou významným pendantem k ne-
dávným přátelským projevům poslanců fran
couzsko anglických.
Spectator.
Néro
Mařenka
Ted ráz
Nérův
Nérička
Ježíšek
Nerouška
Trejbalko
Vánoce
Jiřina
Virginie
Písek
10
article
Zajímavo pro názory německé veřejnosti
na snahy a cíle politiky Combesovy jest, že
v neděli novoroční uveřejnily listy německé
v Rakousku i v říši německé na místě úvodním
veliké chvalozpěvy o nynějším ministerském
předsedovi francouzském, zvláště » N. Fr. Presse
a »Frankf. Zlg.« a to z péra známého paříz-
ského representanta zionistů, německého žida
dra. Nordaua. V několika dnech vydány budou
v knize i politické řeči Combesovy, k nimž
úvod napsal Anatol France. A tu rovněž
jest zajímavo, že otisky kartáčové předmluvy
své Anatol France poskytl ještě před vydáním
knihy listům německým. Tato zvláštní péče o
německé forum a pozornost veřejnosti ně-
mecké zbavuje ovšem listy slovanské povinnosti,
aby projevu tomu, v němž romanopisec ten
shledává, že nejen katolická, nýbrž vůbec kře-
sťanská mravouka není k ničemu a v němž
projevuje obavy, že Vatikán chce zříditi si
z Francie náhradou za ztrátu jeho v Italii zvláštní
stát církevní, na dále nějakou širší pozornost
věnovaly.
Proti německému militarismu.
Římský »Messagero« obrací se proti tisku
německému, který na rozdil od tisku francouz-
ského a vlašského nechce ani slyšeti o myšlenc
odzbrojení.
»Messagero« míní, že kdyby dle něme
ckého tisku svět se řídil, na trvalé zabez
pečení míru světového musilo by se čekati sta
let. Ostatně jest přirozeno, že myšlenka míru
nemá v Německu přátel, poněvadž země ta do-
kuje celou přestiž svou, svůj význam ve světě
a své bohatství jedině zbraním — dokládá
římský hlasatel zcela případně.
Frankf
Franc
Rakousko
Vatikán
Francie
Německo
Combesův
11
article
Loubeřova cesta do Italie.
President francouzské republiky odebere se
dle římských zpráv do Říma a Neapole v druhé
polovici dubna a sice po zemi. Zpět do Francie
doveze ho z Neapole loďstvo francouzské.
Válečné kazání se Kolumbie.
Přes všechnu snahu státníků bogotských
nechce napořád téměř nikdo bráti vážně jich
hrozby válečné. Také ne v Unii. Tato chystá
se dokonce odvolati vojsko své z převlaky pa-
namské, jakmile smlouva o panamském průplavu
bude ratifikována. Před břehy panamskými zů-
stane ovšem i potom pro všechen připad mocné
loďstvo Spojených států po nějakou ještě dobu
shromážděno. Jak malé opory docházejí hrozby
válečné proti nové republice v Kolumbii samé.
vidno i z dnešního sdělení, že kolumbijská pro-
vineie Cunca odepřela poskylnouti dobro
volníky k výpravě proti Panamě.
Loubeřův
Italia
Řím
Neapol
Francie
Kolumbie
spojený stát
Panama
12
article
Nesprávný výrok Viléma II.
Předvídali jsme správně, když citujíce po
slední řeč Víléma II. v Hannoveru o účasti ně-
kdejšího hannoverského pluku v bitvě u Waterlo
podotkli jsme, že v Anglii způsobí jistě hodně
zlé krve chlubný výrok císařův, že Angličané
byli u Waterloo jedině Prusy před úplnou zá-
hubou zachráněni. Skutečně praví londýnský
»Globe«: »Výrok onen jest nepravdivý, al
i kdyby pravdivý byl, řeč Viléma II. byla by
i potom urážlivá. Jeví se v ní špatný vkus
a jest pravým opakem přízně a přívětivosti. Ta-
kovou mluvu od synovce krále Edvarda VII.
ztrpěti nesmíme.« »St. James Gazette«
podotýká pak: »Nespravedlivost taková jest ne-
hodna i velikomyslného nepřilele. »P ali M al
Gazette« dokládá: »Nikoliv Němci, nýbrž
pouze smělost a odvaha Prusů zachránily an-
glické vojsko u Waterloo. To nebyl vhodný
okamžik, dávati výraz citům, jež jsou způsobilými
způsobiti trpkost ve stycích mezinárodních.«
Také v Unii spor o výrok Vilémův veřej
nost značně zajímá. »New- York Herald« uspo
řádal anketu vynikajících historiků, zvláště
professorů universitních, o historické správnost
hanoveského projevu císařova. Většina posudk
ankety té klade důraz na to, že Blücherovo za-
kročení u Waterloo bylo částí bitevního plánu,
předem s Angličany ujednaného, tak že
zásluhu vítězství mohou reklamovati pro sebe
obě vojska. Bez Blüchera nebylo by snad bý-
valo možným vílězství pronikavé, ale dle všeho
byl by Wellington i bez něho bojiště uhájil.
Vilém II
Angličan
Prus
Edvard
Stanislav
James Gazette
Gazette
Němec
Vilémův
Blücherův
Blücher
Wellington
Hannover
Anglie
Waterloo
NewYork Herald
Glob
Vílém II
13
article
Tak soudí historičtí znalei, jež »New York He
rald« cituje, a označují tak výrok Viléma l
jako nekorrektní také po stránce historické.
Němci germanisují již také — Novou
Guineu . ..
»Daily Chronicle« otiskuje pod nadpisem
»Germánská drzost« list svého melbournského
dopisovatele, jenž líči rozhořčení Australanů
nad nedávným nařízením německého guvernéra
v Nové Guinei. Guvernér ten vydal totiž provo-
láni, v němž nařizuje, aby se v německé osad
té, v níž ale právě Němci tvoří jenom malý
zlomek obyvatelstva, užívalo všude němčiny.
Dopisovatel sděluje, že na Nové Guinei i v ostat
ních částech Australie podpisují se hromadně
ostré protesty proti guvernérovu nápadu a do
kládá: »Australané zajímají se velice o poli-
tickou budoucnost Nové Guinee a radostně by
uvítali, kdyby chyby dřivější osadnické politiky
britské odčiněny byly vypuzením Něme
a Holandanů z ostrova toho.
Opět vojenská afféra ve Francii.
Před krátkou dobou předložil voják 145
pluku řadového Eugen Dumortier svým předsta
veným ve Francii vynález svůj: novou mitrail
leusu. I zproštěn byl služby a dány mu k dis-
posici prostředky pro další studia a práce na
vynálezu. Na konec ale vojenská správa po bliž
ším prozkoumání vynález odmitla. Dumortien
jenž byl opět do vojska zařaděn, uprchl nyn
do Londýna, kdež dle všeho míní vynález svů
prodati.
Vilém l
Němec
Dumortier
New York He
Nova Guinea
Nová Guinei
Austrálie
Francie
Londýn
Daily Chronicle
14
article
Deutsch-evangelisch!
Deutsch-evangelisch!
Již před časem přinesli jsme zprávu o pro-
hlášení správy rakouské filiálky berlinského
»Bundu zur Wahrung der deutschevangelisehen
Interessen« o příčinách, z nichž nazván odvětný
Bund pro Ostmarku německoevange-
lickým. Poslední číslo »Wartburgu« přináš
doslovné znění tohoto projevu, jež přinášíme
pro jeho nesmírnou zajímavost doslovně. Zn
takto:
»Ve mnohých evangelických kruzích proti tomu
námitky proneseny, že pro spolky a snahy uvniti
církve evangelické v Rakousku bylo použito ozna
čení »deulachevangelisch«. Křesťanské náboženství
tak se praví, tudiž i evangelická církev, má svě
tové poslání, jest tudíž mezinárodní; v Rakousku
patří k evangelické církvi velký počet neněmeckýei
souvěreů a obct, i jest prý tudíž nepří
slušno, nacionální snahy spojovat
s evangelicko-církevními. Poněvadž také
náš Bund nazván jest »deutsch- evang
lisch« a tyto námitky také proti němu plati
používáme tohoto podnětu, abychom stručně vylo
žili důvody, kteréž nás vedly k tomu, abychom
poležili důraz na naše německo evange
lické stanovisko
1. Považujeme za naprosto oprávněno, ano
nutno, národní svéráz pěstovati také v ná
boženském a církevním životě náreda. Evangelick
křesťanství vždy bude doznávati — i pře
veškero své světové poslání — výrazu
odpovídajícího povaze, názorům a mravům určitého
národa, takže na příklad anglická a a m
rická forma evangelického křesťanství — aby-
chem pomlčeli o národsch kulturně málo vyvi-
nutých — přirozeně bude jiná než německo
evangelická.
Deutsch
Bunda
Zn
Rakousko
15
article
2. Spatřujeme v reformaci Lutherov
k níž příznává se zvláště v Rakousku převá žná
čásť německých evangelíků, dílo ryze křesťanského
ale také ryze německého ducha, vyšlé z vážnost
svědomí a hloubky mysli, pudu svobody a ne-
ohroženosti muže v pravdě zbožného, při tom
kostí německého, který právě tak z lásky k svému
národu, jako z péče o spásu vlastní duše začaro-
vání římského otroctví víry zrušil a svůj náro
převésti chtěl k samostatnému národnímu uspořá-
dání svého náboženského a církevního života.
3. Poukazujeme k tomu, že to byly především
německé, aneb s nimi spřizněné národní
kmeny, kteréž reformaci přijaly, kdežto národov
romanští a slovanští až na výjimky poměrně ne
patrné do dnešního dne reformaci netknuti zů
stávají.
4. Poněvadž naši německo evangeličtí soukme
novci také uvnitř církve německý své
ráz pěstuji a sobě chtěji zachovati vřele
cítící srdce pro svůj národ, nemůže byt
úkolem naší církve, aby si lhostejností aneb do
konce protivnictvím proti nacionálním snahám o
cizovala srdce německy cítících souvěrců, naopak
musí býti její snahou, aby je k sobě připoutal
také rozšafným přistoupením k jich oprávněným
německým snahám.
Rakousko
16
article
5. Rozhodně tudíž odsuzujeme na příklad počí
nání pana professora dra. Pavla Feinen, o němi
bylo v poslední době tolik řeči a kterýž ve svém
reformačním kázání příkře útočil na nacionálně
smýšlející evangelíky, jmenovitě na novoprotestanly
a mezi jiným učinil urážlivý výrok, že se jistý evan
gelický Iarář opovážil o jedné slavnosti přestoupení
použiti slov: »Přijímám vás do německo-evangelické
církve.« Nechť i snad výrok onoho faráře, byl-li tak
pronesen, nesrovnává se ve všem všudy s církevní
ústavou, jest nepochybno, že použivání kazatelny
k takovým osobně urážlivým útokům jest nepří
slušností.
6. Musíme tudíž v zájmu zachování míru v naš
evangelické církvi žádati, aby se na příště takove
útoky nedály a každému jednotiivci bylo vybra
ženo stejné právo osvědčovati i své nacionální jak
evangelické smýš,ení,
Ačkoliv jest nepochybno, že tento projev
bude puštén úplně mimo sluch pánů farářů
Pavel Feinen
17
article
Duška, Hrejsy i Žilky i všech soudruhů duško
borců, přece jenom dovolíme si několik otázek
jež pohříchu ovšem zůstanou otázkami jen t. zv.
»řečnickými«. Co říká realistieko-klerikální synod
který rukama nohama se vzpírá proti tomu, aby
eírkev evangelická prohlašována byla za ně
meckou (což jsme mny ovšem nikdy netvrdili l
této definici o německoevangelické
cirkvi i s německo nacionálními důvody a
homines!? Co řeknou čeští evangelíci a zvláště
účastníci svato-václavského sjezdu jizlivé po
známce Hochstetterově v odstavci 6. o »kulturn
méně vyvinutých národech«, kteří přijímají cha
rakter a názory německých, anglických, skot
ských, amerických vyznání? Co si zvlášť po
myslí, uváží-li, že pp. faráři Dušek a ostatn
čeští »amtsbrudři« sami vyzvali Bedřicha Hoch
stettera, faráře v Třebenicích, šriftlajtra »Wart
burgu«, člena představenstva Bundu pro Ostmarku
k založení společného farářského spolku
Zdaž spolek ten založen byl proto, abyse
v něm konal pro české pp. »amtsbrudry« spe-
eiální kurs, snad pod vedením dra. Eisenkolb
(»deutsch bis in den Tod!«) pro pěstování če-
ského národního svérázu uvnitř eírkve evange
lické? Co tomu řeknou . .. leč pánové kdyby
měli co a mohli co říci, ňedali by se tak rúpěn-
livě pobízeti. Závěr jich řeči nesměl by př
dostatečné poctivosti a upřímnosti jinak zníti
leč: »Přerušení veskerých styků české evange
lické církve s cizinou, zvlášť německou, revise
české konfosse, košutovská renaissance českého
svérázu uvnitř české církve!« Uvnitř německo
evangelické eírkve a německo-evangeliekých kor
porací není pro české evangeliky místa. O ton
nemůže býti- pochyby po Hochstetterově »Kund
gebungu«.
Dušek
Hrejsa
Žilka
Hochstetterův
Bedřich
Bunda
Ostmark
Kunda
Třebenice
Warta
Eisenkolb
18
article
Denni zprávy.
Denni zprávy.
— Výkonný výbor národní strany svobodo-
myslné měl včera schůzi za předsednictví svého
předsedy, posl. dra. Václava Škardy. Nejprv
jednáno bylo o politické situaci a po delší debatě
konstatována jednomyslnost nazírání na nynějš
politické poměry. Na to jednalo se o četných zá-
ležitostech správních. Nejdříve rokováno o kandi
daturách pro nastávající volby doplňovaci. Po
kud jde o volbu zemského poslance za města
Německý Brod, Humpolec a Polnou, bylo sdě-
leno, že důvěrníci strany v této skupině usnesl
se ve shodě se zástupci druhých stran kandido-
vati tajného radu dra. Antonína Rezka a že
usnesení toto oznámili výkonnému výboru. Vý-
konný výbor schválil tuto kandidaturu, když
tajný rada dr. Antonín Rezek byl podepsal
osvědčení, jež všichni kandidáti národní strany
svobodomyslné na základě řádů strany pod-
pisují. — Poslanec Heřman Janda, obdržev řád
železné koruny III. třídy, dal vzhledem k řádům
strany svůj mandát k disposici výkonnému vý
boru. Výkonný výbor, přihlížeje k tomu, že posl
H. Janda obdržel řečený řád za svoje zásluhy
jakožto dlouholetý předseda českého odboru
zemědělské rady, usnesl se, resignaci jeho na
mandát poslanecký nepřijati. — Za členy vý-
konného výboru kooptováni byli členové parla-
mentní komise řišského poslaneckého klubu, zvo-
lení dle dřivějších stanov klubu, dále náměste
starosty měst pražských, JUDr. K. Groš, posl.
dr. Fiodler a JUDr. Miroslav Krajník, mistopřed
seda „Klubu národní strany svobodomyslné“.
Škarda
Rezek
doktor
Heřman Janda
H Janda
JUDr
K Groš
Fiodler
Krajník
německý Brod
Humpolec
Polná
národní strana svoboda
český odbor zemědělský rada
klub národní strana
19
article
— Nové česko-německé konference. V časo
pisech různých politických stran objevily s
v posledních dnech zprávy o zamýšleném prý
svolání nových česko-německých konferencl. Roz
umi se, že byly provázeny kombinacemi a do
měnkami, jichž každá strana a frakce po svém
způsobu a dle svých cílů snaží se zneužili. Ze-
jmena projevovány jsou názory o stanovisku
jež k tomuto prý novému jednání mezi zástupe
národa českého a německého zaujalo nebo za-
ujme vedení národní strany svobodomyslné. Aby
těmto a podobným pověstem učiněna byla přítrž
můžeme dle spolehlivých ipformací prohlásjti
že dosud ze žádné straný vyzvání hebo návrhu
k obeslání takových konferencí nedošly, že tedy
nikdo neměl příčiny lakové vyzvání nebo návrhy
přijímati nebo odmílnouti. Zprávy jiného obsahu
jsou pouhými pověstmi nebo kombinacemi, na-
strojenými za politickými účely, ovšem proti ná-
rodní straně svohodomyslné. Domnívá-li se kdo,
že by svoláním česko německých konferene
mohla býti zjednána jiná situace, pokud se týče
poměrů poslanců národní strany svobodomyslné
k nynějšímu vládnímu systému, nebo dokonee
změny ve vídeňském parlamentu upuštěním o
obstrukční taktiky, může dočkati se jen velikého
zklamání. Vedení národní strany svobodomyslné
nemohlo by a nemůže upustiti od svého pev
ného stanoviska, jež tolikrále již a nade všeck
pochybnost zřejmě bylo vytčeno. Jen splněním
známých určitých požadavků může býti způ
soben obrat. Fakta tedy a nikoliv pouhé svo
lávání nějakých nebulosních porad.
Roza
20
article
— Pro Rakousko německý diktátor! Profes
sor Langhans v Gothě vypočetl, že Němci v R
kousku, pokud jeho země přináležely k něme
ckému »bundu«, tvořily 52 procent všeho oby
vatelstva a nyní prý mají Němci rakouští šij
shýbati před hloučkem Čechů. Jak výtečník
Langhans počítal, nevíme. V tu dobu, kdy trval
ještě »bund«, tedy v roce 1866, bylo všec
Němců v Rakousku 7.5 millionu, všech ostatníeh
obyvatel mimo Halič, Bukovinu a Dalmáci
16.5 millionu, kde tedy pro bůh těch 52 procent
Z toho patrno, co všechno dovede tvrdit a na-
psat německý professor, jenž láme si hlavu, jak
věc nastražit, aby Němců v Rakousku bylo c
nejvíce a aby ostatní obyvatele v Cislajtanii du
sili. Toť se ví, že za tím účelem vylupuje s Ci
lajtanie mimo nás Čechy a Slovince všechný
ostatní jinonárodní živly. Že vedle lineckého
programu odlučuje Halič, Bukovinu a Dalmacii
že propouští z Moravy, Krajinska a z Přímo
kraje slovácké, slovinské a srbsko- chorvatské.
naproti tomu ale lepí na Cislajtanii každý ně
mecký ostrůvek ze sousedstva, tak aby Němců
bylo zde co možná nejvíce. A až všechnos
stane, jak si to mysli a jak by to ve své ne
skonalé moudrosti navlekl, pak by poslal do
Profes
Langhans
Goth
Němec
Čecho
Rakousko
Halič
Bukovina
Dalmacie
Morava
Krajinsko
million
21
article
Rakouska germánského diktatora. Toť se ví, že
by musil býti podporován vsemi Němci co nej-
usilovněji, ti že by spatřovati musili v něm
svého nejvyššího vůdce, svého nejvřelejših
přitele a nejspolehlivějšího rádce. Jen potom pr
by se dílo zdařilo, jen potom prý by se staly
dřive asijské barbarské země opět némeckými
A od tčchto, německé myšlence znovu získaných
zemí k celní jednotě středoněmecké je
jediný krok, k jehož vykonání třeba jen vůle
pevné vůle. Pak budeme miti velikou stře
doevropskou celní jednotu,
k níž přistoupí říše německá s 60 milliony
Němců, 4 mill. Slovanů, Nizozemsko s 6 mil
liony Germánů, Belgie se 3 mill. Vlámů a 29
mill. Valonů, Švýcarsko se 3 mili. Němců
1 mill. Románů, Rakousko s 12 mill. Němei
(kde by jich nabralo ?), 20 mill. Slovanů
8 mill. Maďarů. Bylo by to sdružení 80 mill.
Němec
Germán
Vlám
Slovan
Maďar
Rakousko
Nizozemsko
Belgie
Valon
Švýcarsko
Slovan
Němei
22
article
Germánů, 24 mill. Slovanů, 8 mill. Maďarů
4 mill. Románů! Těch 36 mill. Neněmců by
se průběhem jednoho století slilo v jedinou ná
rodní hmotu s germánským ražením. Přistou-
pí-li však tito národové na projekt len dobro
volně? Budou k tomu přinuceni. Budou-lis
zdráhat a odpor klásti, budou-li jednotlivé zem
a dynastie ve své krátkozrakosti myšlénce tés
vzpírat, zatoči s nimi politika krve a železa
Německo řišská ruka při tomto díle dojista splní
všechno očekávání. Hohenzollerové, Habsbur
gové, Oranienští atd společně se Švýcary žehnat
budou spolku tomu. Potom nechť si M a da
zpívá dále své písně pusty. Čech nech
mlaskavě něžné ozvuky své řeči literárně zužit
kuje, Polák k bohu jenom polsky se modlí,
Francouzové a Ladinci nechť ženou se domaz
svými ideály, tmelem obrovské jednoty hospo-
dářské stane se Německo! Není to slepý
optimismus, který nás naplňuje vírou, že středo-
evropská celní jednota skutkem se stane. Nouz
a hlad zbudují navzdor Libuši, navzdor Arpadu
a přes pana Chauvina ve střední Evropěši
rokou, pevnou budovu kulturní na germánském
podkladu.« — Bravissimo! Když nikdo nev
dál, ví to na štěstí vždycky německý professor.
Je to typ ve svém národě a jako staří Ř
kové utíkali se vždy k věštkyní Pythii, tak
Germán, neví-li si v pochybné otázce radv
obráti se na — professora. Ten mu to
poví. S pérem v ruce na papiře dá se provést
všechno: armády porazit, dynastie sesadit, zem
zcelit neb rozervat, národy odnárodnit. Ve sku
tečnosti dopadne to ovšem z pravidla jinak.
Germán
Maďar
Polák
Francouz
Libuše
Arpad
Chauvin
Pythia
Přista
Německo
Čechy
Oranienský
Švýcary
Slovan
23
article
— Litoměřice od věků německé. Aby do
kázaly, že Litoměřice psou od věků německé,
ony Litoměřice, kde před sto léty vydávali mistř
ještě české výučné listy, kde ještě před desíi
léty na trzích nemluvilo se jinak než česky, vy-
slali tamější němečtí oteové města gymnasiálníh
professora Bernta do archivu, kterýž na deskách
české knihy »ortelové« z r. 1573 nalezl sku-
tečně úryvek německého opisu práv, jichž Něm
požívali v tamějším vnitřním městě. Šťastný
muž, ten pan professor! Šťastnější páni konše
lové, jimž tak laciného a také výmluvného do-
stalo se dokladu k tomu, po čem práhla srdee
jejich. Po čem po léta marně pátral seriosn
dr. Lippert, jenž také se namáhal opatřiti do
klad, že Litoměřice byly založeny Němci a sic
německou kolonií ze Sas — to nalezl prof. Bern
za jediné odpůldne. Je to ovšem věc nápadná, že
ve vazbě zmíněné knihy nalezený list není sepsán
nářečím dolnosaským, jakým sepsáno magde-
burské právo a vůbec všechno, co s tímto souvisl.
nýbrž nářečím francským, že nebylo tedy
účelem opisu prováděti důkaz o litoměřickém
Litoměřic
Bernt
doktor
Lippert
Němec
Sas
Litoměřice
Německo
Bern
24
article
starodávném němectví, nýbrž nanejvýše o tom,
že měli v Litoměřicích přísedfčího šepa, jenž
neuměl česky a pro toho že musil býti opatřen
německý opis. Že staly se Litoměřice českými
teprve za Husitů a že jimi zůstaly více než
200 let, může věřiti kdo chce. Že město to
založeno bylo Čechy, že původ jeho a začátek
byl ryze slovanský, tomu nasvědčuje nejen
jméno jeho, nýbrž též jména všech obcí sou-
sedních. Město, jež obklopeno je s jedné strany
Mlikojedy, s druhé Bohušovicemi a Travčicemi,
nad nimž pne se hora Radobyl a trochu dále
Sedlo, nemůže býti jiné než původu českého.
Máme za to, že si dokument, jejž nalezi v Li-
toměřicích pan Bernt, člen spolku pro dělání
dějepisu Němců v Čechách, prohlédnou také
jiní ještě archseologové a palaengrafové a že o
tomto drahocenném nálezu dovíme se toho ještě
více a věcí mnohem zajímavějších:
Čecho
Bernt
Němec
Litoměřice
Travčice
Sedlo
Čechy
25
article
— Vánoční nadílka německých zuřivců.
O zcela mimořádné zpustlosti srdce germánského
svědčí událost, která se přihodila právě v den
božiho hodu vánočního, tedy v den všelidské
slavnosti míru a svědčí o děsném fanatismu ně-
meckých nacionálů. Na boží hod večer seděla
rodina pana Václava Kohouta, ředitele panství
v Rabštejně u Manětína, v bytě svém u klidném
hovoru, když tu náhle o 111. hodině v noci,
právě v okamžiku, kdy členové rodiny vstalí o
stolu, rozlehl se ohlušující třesk rozbíjených oken
a vyraženými tabulemi dvojitého okna přiletěli
známi poslové německé kultury, kamení vržené
rukou rabštejnských ušlechtilců. Kameny hozeny
s neobyčejnou prudkostí a zřejmým bestiálním
úmyslem zraniti některou ze čtyř osob v pokoji
dlíeich. Zvolen k tomu okamžik, kdy vstali o
stolu. Šťastnou náhodou stalo se, že nikdo po-
raněn nebyl. Pátrání četníků po pachatelich bylo
prozatím marné a věc oznámena soudu. Není
však pochybností, kde hledati útočníky. Pr
známé lásce, jaké se těší pan ředitel Kohout
nejen pro neohrožené hájení zájmů majitelky
panství paní hr. Lažanské, ale zvláště pro své
statečné vlastenecké vystupování, ví, že německá
práčata, která jeho rodinu o božím hodě vra-
žedně překvapila, jsou vykonavateli německo-
nacionální záště rabštejnské, rozdmychované proti
řediteli panství zvláště samým »bürgermeisterem
rabštejnským.
Kohout
Lažanský
Rabštejn
Manětín
Zvolen
26
article
— Osobní. Páni MUDr. Arnold Brandeis
v Praze a MUDr. Čenék Pauly v Karlině byli jme-
nováni lékaři rak. severo-západní dráhy. — Finanční
ministr jmenoval p. Antonína Jiruše, wardeina
puncovního úřadu v Praze, vrchním wardeinem v.
hodn třídě u c. k. puncovního úřadu v Terstu.
Nově jmenovaný okresní školní inspektor pražský
pan Jedlička, dříve inspektor. v Turnově, stoži
včera v radě městské přísahu. Činnost svoji zahijí
dnem 1. ledna 1904.
— Rodinné zprávy. V evangelickém kostele v Jir-
chářích slavili včera dopoledne o 10. hod. sňatek
svůj slč. Mařenka Schálkova, dcera zdejšího zá-
stupce Pschorrova pivovaru, a p. dr. Vil. Bergre m
úřadníkem ředitelství státních dráh v Inšpruku-
— Úmrtí. Ve svém bytě v domě č. 1399— II. ve
Štěpánské ulici včera zemřel 50letý bývalý trafikan
a později insertní sběratel Stanislav Züngel. P
nafízení lékaře dra. Kalmusa byl zesnulý převezen
do pathologického ústavu:
— Pohtby. První kapelník Národního divadlap
Adolí Čech byl včera na olšanských hřbitovech
k věčnému odpočinku pochován. Nekonečný byl prů-
vod smutečných hostí, kteří jej na poslední této po-
zemské cestě doprovázeli. Pohřeb konal se z kostela
u sv. Vojtěcha. V hlavní lodi chrámové na vysokém
katafalku spočívala rakev s tělesnými ostatky ze-
nulého. Obklopena byla svěží zelení exotických květin
a ozářena několika řadami planoucích voskovic. Před
katafalkem položeno množství drahocenných věnců,
jimiž četní přátelé uctili památku zesnulého. Věnce
věnovali zejmena: správa Národního divadla, dr. Ant.
MUDr
Brandeis
Čenék
Paul
Karlin
Jiruš
Jedlička
Schálkův
Bergr
Züngel
svatý . Vojtěch
doktor
Antonín
Praha
Terst
Turnov
Jir
Inšpruk
štěpánský ulice
Olšanský
Pschorrov pivovar
národní divadlap Adolit Čechy
národní divadlo
27
article
Dvořák, hudební odbor Umělecké besedy, F. A. Šubert,
prof. Staněk, manželé Seifertovi, Šmaha, R. Maturová,
rod. Wiesnerova, rod. Koldinských, sólisté opery Ná-
rodního divadla, Pensijní fond členů sboru a orkestru
Nár. divadla, dámy a pánové operního sboru, Spolek
hudebních umělců v Praze, ředitelství německého di-
vadla v Praze a j. Kostel byl přeplněn truchlícími
hosty. Při počebních obřadech, jež vykonal farář
Herout, členové sboru Národního divadla zapěli nově
komponovaný smuteční sbor od kapelníka Angra. Po
obřadech byla rakev s tělesnými ostatky snesena do
pohřebního vozu a průvod ubíral se kolem Národního
divadla. Ferdinandovou Uřídou na Václavské náměstí
kde farář vykonal nové vykropení. V průvodu ubírai
se za správu Národního divadla řed. Schmoranz, arch.
Dvořák
Šubert
profesor
Staněk
Seifert
Šmaha
R Maturová
Wiesnerův
Koldinská
Herout
Ferdinandová Uřída
Schmoranz
Praha
Angra
Václavský náměstí
Ná
národní . divadlo
spolek hudební umělec
národní divadlo
28
article
Šimáček, A. Wiesner, v zastoupení intendanta dr
Šafařovič, dvor. r. ryt. dr. Randa, dvor. r. dr. Zucker
dvor. r. prof. Ott. býv. ředitel Šubert, prof. dr. Hlava.
za Uměleckou besedu Fr. Herites, prof. dr. Schrutz
prof. Hostinský , dr. Krajník, Brechler ryt. z Troskovic
prof. dr. Dvořák, red. Anýž, prof. Klička, spis. Arbes
prof. Knitil, býv. pokladník Šrut, sekretář dr. Hlaváček
hudební skladatelé Malát a Rozkošný, ředitelé kůrů,
Ed. Chválovský, Förster st., prof. Staněk, vojenští ka-
pelníci Kalenský a Pičman, Rašín ryt. z Ryzmburgka
dr. Kadlec, Ladecký, Truneček, Brejška, členové opery
činohry a orkestru Národního divadla, členové před-
městských divadel, ochotnických spolků a j. v. —
Z kostela u sv. Salvatora na Starém městč včera
odpoledne konal se pohřeb p. Jaroslava Kozla, syna
velkoobchodníka s rybami a člena pražského „Sokola
Před vysokým katafalkem bylo položeno mnoho věn-
ců z vonných květin; při pohřebních obřadech zapěl
smuteční sbor Pěvecký kroužek „Sokola“ řízením b
Rychlíka. Obřadů pohřebních zúčastnili se obecní st.
pp. Trnka, Kasalický, Šindelář, Siřiště a Němeček.
komisař Ploch, taj. Lederer, dr. Stelzer, členové praž-
ského Sokola, jízdního odboru Sokola, dále pp. Neužil.
Brabec, Gerlitzký, Červinka, Krátký, Matějka. Vokurka
a j. Dlouhý průvod pohřební zahájil Spolek sladovníků
s odznaky. V průvodu ubírali se četní důstojníci voza-
lajského pluku, u něhož p. Kozel den před smrtí svojí
byl jmenován poručíkem.
Šimáček
A Wiesner
Šafařovič
doktor
Randa
Zucker
profesor
Ott
Šubert
Herites
Schrutz
hostinský
Krajník
Brechler
Dvořák
Anýž
Klička
Arbes
Knitil
Šrut
Hlaváček
Malát
Rozkošná
Ed
Chválovský
Förster
Staněk
Kalenský
Pičman
Rašín
Kadlec
Ladecký
Truneček
Brejšek
Salvator
Kozl
Rychlík
Trnka
Siřiště
Němeček
Lederer
Stelzer
Sokol
Neužil
Brabec
Gerlitzký
Červinka
Krátká
Matějek
Vokurka
Francie
Troskovice
národní divadlo
městský divadlo
Sokol
29
article
— Z městské rady pražské. (Schůze v úlerý dne
29. prosince.) Po zahájení schůze starosta p. dr. Srb
vzpomenuv toho, že dne 25. t. m. zemřel ve Sluttgartě
dr. Albert E. Schäffle, slovutný učenec a kdysi člen
ministerstva Hohenwartova, kdež, háje spravedlnoet
sociální i národnostní, osvědčil se přílelem národa
českého. Zesnulý byl čestným měšťanem král. hlav.
města Prahy a jeho skonu jest upřímně želeti. Starosla
p. dr. Srb ocenil vřele jeho činnost vědeckou i politi-
ckou a sdělil, že presidium městské rady vyslovilo
vdově zesnulého telegraficky soustrast a že vrchní
starosta stuttgartský byl požádán, aby jménem král.
hlav. měsla Prahy položil na rakev zesnulého věnec
se stuhami v národních barvách českých. Členoě
rady městské vyslechli projev soustrastí stojíce, schvá-
lili jednomyslně opatření presidia i návrh, aby ješt
zvláštním dopisem byla pozůstalým projevena sou-
strast. — Z nadání Turkova letos rozděleny
budou úroky osmi umělcům po 900 K a to dvěma so-
chařům, dvěma malířům a čtyřem spisovatelům. Ko-
mitětem souhlasně s radou městskou navrženi jsou
sboru obecních starších sochaři Kavka a Kocián, ma-
líři Bötlinger (za podobiznu dámy) a Švablnský (za
obraz Kamelie), spisovatelé Jak. Arbes (za romanetto
„Magdalena“, V. Hladik (za román „Vášeň a sila“a
drama „Závrat“), J. K. Šlejhar (za novelly „Pašeráci“)
a F. A. Subert (za druhý díl „Vzpomínek“). — Panu
L. Čuprovi povolena stavba domu v ulici Rokycanově
v Libni. — Ke starostovi p. dru. Srbovi dostavíla se
depulace obecního zastupitelstva města Vršovic a vy-
slovila díky a uznání za zavedení plynu do Vršovic.
Srb
doktor
E Schäffle
Hohenwartův
Kavka
Kocián
Švablnský
Arbes
Magdaléna
V Hladik
Šlejhar
Subert
L Čupr
Rokycanův
Srba
Praha
ko
Libeň
Vršovice
30
article
Zejmena pak vyslovila se s uznáním o rychlém pro-
vedení zemních prací. — Usneseno zdokonaliti pro-
zatimní osvětlení před nádražím Františka Josefa. o
definitivním osvětlení Bude rozhodnuto teprve po do-
stavění budovy ústředního nádraží. — Pan dr. Kühn
jménem spolku „Lidumil“ na král. Vyšehradě tlu-
močil díky radě městské za podporu tomuto spolku
František Josef
doktor
Kühn