1
masthead
Ročnik XXXXIII
2
masthead
V Praze, ve středu dne 30. prosince 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předpláeí ne-
v Praze v sdmínistrai
na měsí
za čtrrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí Bonáškeu
na měsíe
za čtvit leta
na měsle . . . . . . 2 K 30
Poštou:
na měsíe
nr. . . . . k o
s dvejí zásílkon
a mřst
k čtvrt lta . . . . k e
Praha
5
article
Ostuda diplomacie anglické
v otázce rusko-japonské.
Ostuda diplomacie anglické
v otázce rusko-japonské.
Nebude-li z války rusko-japonské konečně
nic, rozplyne-li se nynější napjetí mezi Petro-
hradem a Tokiem brzy v hymnu míru: zajiste
to nebude vinou — Anglie! Ta vlastně sama roz-
pálila nepřátelství mezi Ruskem a Japonskem
a podpaluje pochodeň války na obou koncích.
Namlouvá neustále Japonsku, že budoucnost
velmocenské postavení jeho ve vodách Tichého
okcánu Ruskem jest povážlivě ohroženo, a ne-
přestává drážditi Rusko, že v Japonsku vyrůstá
nebezpečný nepřítel jeho prospěchův a moe
v Mandžursku.
Diplomacie anglická podkládá výbušné
hořlaviny každému slovu, jež se ozve mezi Ru
skem a Japonskem a nastrkuje doutnáky tu i tam
k brzkému užití. Při tom mě k ochotným služ
bám všechno časopisectvo anglické, jež posud
před početím ani vlastní války anglické nepsalo
pro vypuknutí nepřátelství tak jednomyslně, jako
píše pro výbuch rusko-japonské.
Jest věru potřebí i v Petrohradě i v Tokiu
neobyčejné střízlivosti názorův, aby tu i tam za-
chovávala se napořád chladná rozvaha a jasný
rozum vůči dráždění anglickému. Zvláště dlužno
pohlížeti s opravdovým obdivem k naprosté
chladnosti, s jakou státníci a diplomaté ruští od
povídají k nedočkavým pošťuchům londýnským
V Petrohradě mají správnou a zevrubnou vědo
most o všech pletichách, jež Anglie kuje, aby
dohnala Rusko a Japonsko do vražedného boje,
odmítaji „zprostředkovací“ činnost její s nepře
stižnou ledovostí.
Petro
Anglie
Rusko
Japonsko
Petrohrad
Tokio
6
article
Včerejší číslo časopisu „Köln. Ztg.“ uveřej
nilo z Petrohradu zevrubný telegram, v němž
podpalná politika anglická jest odhalena v cel
intrikánské nahotě své. Pravíť se v něm: „Vůči
pobuřujícím zprávám, pocházejícím z pramenů
anglických a amerických, že vypuknutí války
mezi Ruskem a Japonskem jest neodvratné a ž
stane se co nejdřive, rozhodující úřadn
kruhy ruské trvají na přesvědčení, že především
není důvodu pro takové mínění. Odpověd
Japonska jest prý ve formě velice zdvořilá
správná; není prý v ní ani potuchy nějakého
přání, aby vláda ruská ještě jednou vzala v úvahu
své, posléze projevené návrhy, naopak, jest prý
v ní dán podnět, jenž připouští vyjednávání další
Tím jest zjednána naděje, že obě velmoci ko-
nečně se dohodnou v míru.
Köln
Petrohrad
Rusko
Japonsko
7
article
Tato zvěst petrohradská, pocházející dle vý-
slovného ubezpečení z pramenův úřadních
řízně protala pletivo štváčské politiky anglické
jež už po čtrnáct dní obsluhuje celý svět „novin
kou“, že válce rusko-japonské není lze se vy-
hnouti hlavně proto, že prý vláda japonská ve
své odpovědi k návrhům petrohradským urazil
citlivost ruskou co nejhruběji, davši jí jaksi
dobromyslný, shovívavý, milosrdný pokyn, aby
ještě jednou a zraleji uvážila, čeho vlastně na
Japonsku žádá! Kdyby zpráva anglická o posled-
ních depeších, jež proběhly mezi Petrohradem
Tokiem, v tomto znění byla pravdiva, žádný
soudný člověk, zejmena žádný znalec povahy
ruské nebyl by mohl očekávati ničeho jiného.
než vypuknutí války rusko-japonské. Neboť, aby
Rusko sneslo od Japonska výčitku, že ve své
odpovědi se přenáhlilo, a aby přijalo od něho
radu a milostivou lhůtu, napraviti své přenáhlení:
takového pokoření se nikdo rozumný od Rusk
nemohl naditi se. Však lež má krátké nohy. Ne-
trvalo než tři dni a z Petrohradu rozletěla se
světem zpráva, že diplomacie anglická a celé
domácí časopisectvo, jsoucí v jejích službách
pořádně si zalhaly!
Petrohrad
Rusko
Japonsko
8
article
Úřadní noviny petrohradské nejen důkladně
vyvrátily včera nejnovější pletichu anglickou;
jdou ještě dále, tvrdíce, že tím časem není zhola
důvodu k válce s Japonskem, a že další vy-
jednávání s ním může snadno skončiti dohodnu
tím smířlivým.
Diplomacie ruská tedy nepopírá, jakoby
mezi Petrohradem a Tokiem nebylo vůbec váž-
nějšího napjetí, ale zcela rozhodně ohražuje se
proti taktice diplomatův anglických a ameri-
ckých, jakoby celá věc vlastně týkala se j ich
jakoby oni mohli rozhodovati o dalších styeích
rusko-japonských.
Možno-li, odbytí ještě ráznějšího dostalo se
intrikánství anglickému ve při rusko-japonské
v petrohradském listě „Rus“. Tento časopis, vy
cházející od několika dní řízením mladého
Suvorina, přinesl článek, jehožto původ dle vlast
ních zpráv petrohradských do listův porýnskýeh
dlužno hledati v ministerstvu zahraničné poli-
tiky ruské; pokyn zajisté významný a zajímavý
pro správné posouzení tohoto „vyjasnění si-
tuace“.
„V Petrohradě rozšířila se dnes (v nedělií
pověst, že Anglie a Spojené státy severoamerické
učinily vládě ruské domluvy stran vyjednávání
s Japonskem. Jakož ke svým poptávkám jsme s
dověděli z pramenův zcela spolehlivých, všechny
takové pověsti o jakémsi vměšování se nějak
cizí moci do vyjednávání rusko-japonských jsou
prosty všeho odůvodnění a vši pravdy. Zcela
nesprávny jsou i pověsti časopisoctva zahranič-
ného, jakoby v poměrech rusko-japonských bylo
nastalo nějaké neobyčejné napjetí. Takové na-
pjetí nevystupuje v ničem na jevo, naopak ne-
přetržitá výměna názorův o otázkách, týkajících
se dalekého východu, odůvodňuje naději, že ko
nečný výsledek vyjednávání bude příznivý
míru.
Japonsko
Petrohrad
Tokio
Rus
Anglie
spojený stát
9
article
Nieméně štvaní anglické, aby Rusko a Ja-
ponsko se utkaly válkou, trvá dále. Jest poněkud
nesnadno, náhle zarazit stroj, rozehnaný plnou
parou. Nálada válečná jest v Anglii té chvíle
zjevnější, než v Rusku a v Japonsku, zvláště
kruzích nezodpovědných politikův, ve vojskua
nejvíce na burse! Divoká hra rozpoutala se na
burse londýnské a spekulanti, nanejvýše roz-
čilení lživými, pobuřujícími zprávami diplomacie
anglické a domácího časopisectva, s horečným
rozechvěním očekávají, brzo-li Vládní věstník
petrohradský přinese vyjádření, které jim vrát
klid a jistotu.
Jaké svrchovaně směšné kozelce vůči po
bouřenému obchodu a průmyslu domácímu pro
vozuje dnes diplomacie anglická, usvědčená ve
své prolhanosti a přibitá na prkénko své bla-
máže? Včerejší úřadní telegram z Londýna zvě
stoval nám: „Dle sdělení nejmenovaného diplo
mata byly vyměněny listy mezi hlavními městy
evropskými a Washingtonem, a měly výsledek
ten, že zajištěna jestpřísná nestran
nostpro případ války rusko-japon
ské.
Toť vrchol diplomatického švindlu angli
ekého, bořicího se ve své osludel
Rusko
Anglie
Japonsko
Londýn
Washington
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 29. prosince. (Pověsti o če-
skýchsmiřovačkách.) Otiskli jsme včera
zprávu jednoho listu lvovského, že dr. Körber
přes to, že už jednou se strany české dostal
košem, hodlá po Novém roce opět se pokusiti
o sestavení smiřovacího výboru v Čechách, aby
si takovým způsobem zjistil do února dělnost
parlamentu. Dnes nacházíme podobnou zprávu v
vídeňském dopise krakovského „Czasu“, jenž
píše: „Za nálady na pohled velice bojovné udr-
žuje se stále domnění, že navržené česko-něme-
cké smiřovací konference stanou se po Novém
roce přece jen skutkem. A vskutku všechno uka-
zuje, že dorozumění se blíží (?). Předevšín
politická atmosfera ve státě. (Snad ve státní po-
kladně? Pozn. red.) Pak ta okolnost, že ob-
strukce pozbyla již své svěžesti, stává se chlad-
nou a ospalou... Následek toho je, že rozvah
vstupuje opět ve svá práva, a ta nikterak nedo-
dává chuti k obstrukci.“ Pisatel pak uvažuje, co
je pro českou delegaci výhodnější, zda obstrukce
či smír. Dle jeho mínění česká delegace má
jen dvě cesty před sebou. Buď obstruovati tk
dlouho, až se uherské vyrovnání nedá dále od-
kládati a § 14. vejde opět ve svá práva, aneb
zanechati obstrukce „za velké, ačkoli za hra-
nicemi národního sporu ležící výhody“ a sou-
časně vstoupiti ve vyjednávání o smír s Němci.
Körber
Němec
Praha
Čechy
11
article
Prvou alternativu prohlašuje za nevýhodnou pro
českou delegaci, ježto by se jednak stala zodpo-
vědnou za hmotné škody, jichž by utrpěl celý
stát, poněvadž za vyrovnáni, uzavřené pomoei
§ 14., musily by se přiznati Uhrám nové ústupky.
a jednak, až by vyrovnání bylo hotovo, česká
obstrukce by vůbec pozbyla významu. Druhá
alternativa slibuje však Čechům již předem
značné, makavé výhody, česká delegace pak za-
chránila by svůj význam v parlamentě a získala
by si opět sympatie všech vážných stran ve sně-
movně i jiných rozhodujících činitelů, kteréžto
sympatie přišly by jim vhod při vyjednáván
s Němci o smír. „Není též vyloučeno — dodává
vídeňská sirena, stojící ve službách pana Jawor-
ského — že se za jistých podmínek podaří zí
skati jako závdavek smiřovacích konferenci
ústupek v oboru národnostních zájmů, poněvadž
se akce v tom směru vede stále.“ Tolik polský
list. Česká delegace, jak s dostatek známo, nikdy
se nepříčila vyjednávání o poctivý sml
s Němci a byla by ochotna i nyní poctivý smí
s nimi uzavříti. Ale měniti taktiku na pouhé sliby
na něž dnes už ani politické dítě nie nedá, t
si asi rozmyslí.
V Praze, 29. prosince. (Situ ace
Uhrách) se nezměnila ani za krátkých vá-
nočních prázdnin. V liberálním klubě někteři
optimisté sice projevili naději, že aspoň prvá část
branecké předlohy (stanovení počtu branců) bude
odhlasována ještě do konce tohoto roku, ale „N
P. Journ.“ dle informací, čerpaných v kruzíeh
opposičních, má názor takový za mylný. Členové
frakce Szederkenyovy jsou totiž odhodláni pro
táhnouti co nejvíce možno též podrobnou roz
pravu o předloze, takže na brzký odvod v Uhráel
není dosud naděje.
Čecho
Němec
Jawor
Sita
Szederkenyův
Uhry
Praha
N P
12
article
Také zpráva o Tiszově cestě do Vídně pře
Novým rokem se popírá. Obvyklé novoročn
návštěvy ve Vídni předseda uherského mini
sterstva vykoná prý teprve v prvním týdnu pří
štího roku.
Z Černovců, 28. prosince. (Večern
schůze sněmovni.) Bukovinský sněm
schváliv v denní schůzi rozpočet na rok 1904
pokračoval ve svém jednání večer. Za večern
schůze schválen rozpočet blázince na rok 1904.
účetní závěrky školního fondu za r. 1902, roz-
počet zemědělské rady na rok 1904. Kromě toho
schváleny některé drobné předlohy rázu míst
ního, mimo jiné též disciplinární řízení s učiteli
Ze Záhřeba, 27. prosince. (O nové m b
novi.) V rozmluvě s jedním novinářem vy
jádřil se známý odpůrce bývalého bána hraběte
Khuena-Hedérvára, dr. Fr. Potočnjak, o ny
nějším bánu hr. Pejačeviči takto: „V zemi pa-
nuje nyní klid a zdá se, že nový bán vstoupil ve
svůj úřad s nejlepšími úmysly. Činí dobrý dojen
a má patrně dobrou vůli, přivoditi Chorvatům
lepší časy. Velice sympaticky působí jeho uji-
štění, že chce zavěsti v zemi poctivé hospodár
ství a dobrou Kontrolu. Ovšem jest třeba také
moci, aby se ona dobrá vůle stala skutkem.
tu jest především třeba, aby si nový bán opatři
poctivou většinu a staré Khuenóvy mameluky ze
sněmu vyhnal. Rozpuštění sněmu a poctivé nové
velby — to musejí býti první kroky bána h
Pejačeviče, chce-li Chorvatsku poskytnouti zá
klady zdravějšího rozvoje.
Tiszův
Pejačevič
Chorvat
Vídeň
Černovec
Bukovinský
Záhřeb
Francie
Chorvatsko
KhuenHedérvár
13
title
Politické zprávy zahraničně.
14
article
V Praze, 29. prosince.
Stambulovci a Makedonie.
Rusofilská opposice byla z národního so-
brání bulharského v pravém slova smyslu vy-
hozena. Podali jsme z volební kampaně řadu
případů, ukazujících, s jakou zásobou přesvěd-
čení tato strana šla do boje, v kterém nejlepší
zbraní jejich odpůrců byl klacek. Bylo jim ži-
voty nasaditi, aby ve vřavě protivníků zjednali
svému hlasu aspoň tolik platnosti, aby byl sly
šen. Než ani jako sněmovní opposice, vládnoueí
naproti většíně jedva čtvrtinou nebo pětinou
hlasů, nemohli obstáti. Stambulovsko-vládní vět
šina vypudíla je ze sněmovny.
Rusofilské strana, vedená nyní drem. D
nevým, je si vědoma, že makedonská otázka
může býti ve prospěch bulharského národaa
státu rozřešena jen tohdy, když řešení bude se
díti ve shodě a za podpory Ruska. Aby Rusko
Bulharsko v jeho zahraničné politice podporo
valo, Bulharsko by ji musilo přizpůsobiti zahra
ničné politice ruské. Tomu rusofilové rozuměli
avšak rozuměti nechtěli stambulovci.
Stambulovci před věrností Rusku dali před
nosť lstivým pochvalám západní Evropy. Byi
to jeden z motivů, s kterými stambulovei táhl
proti rusofilům, usilujíce o jich potření, že je
nutno postaviti k veslu protivníky Ruska, aby
si Bulharsko dobylo sympatií západní Evropy.
Od těch sympatii doufali, že jim pomohou
Makedonii k dosažení těch cílů, za kterými tan
Bulhaři tihnou.
Ruska
Bulhar
Praha
Makedonie
Rusko
Bulharsko
Evropa
15
article
Půl leta uplynulo. Západní Evropa nepro-
jevila ani stambuloveům, ani Makedoncům víee
sympatií, než jim projevovala za vlády Daneva
I slepý Bulhar může tu viděti jasně, že každý
národ západoevropský myslí především na své
zájmy a chová k Bulharům jako Makedoncůn
sympatie pouze platonické. A k vůli těmto „sym
patiím“ stambulovci zříkají se Ruska, jež je
osvobodilo, jediného státu, který pro Bulharsko
něco vykonal, státu, který mu poskytuje mravnou
oporu již jednotou víry a příbuzností jazykal
Program rusko-rakouský k upokojení Make
donie krok za krokem se uskutečňuje, a stam-
bulovci musejí se na to dívat, majíce pocit, že
jsou při řešení té otázky jako vůbec v meri-
národní politice pátým kolem u vozu. Zdaliž to
bude aspoň některým chápavějším z nich po
učením, že nemohou provozovati jinou zahra-
ničnou politiku, než Rusko?
V otázce makedonské stambulovci dodělal.
se úplného fiaska. Za půl leta politiku několikrát
změnili. Když povalili Daneva, jemuž vytýkali
passivnosť a lizání pat Rusku, sami se sultanov
nabízeli za spojence proti „společnému nepří-
teli“. Když sultan nabídnutí jejich nepřijal, za-
čali hroziti válkou, ale bylo to na plano, nebot
konečně se v národním sobrání veřejně přiznali
že k válce připraveni nebyli a žádali o nový úvě
na zbrojení, jež teprve počne! Vidouce, že na
Turecko ani hrozby neúčinkují, poslali do Caři-
hradu p. Načeviče vyjednávat. Od té doby se
v poměru Bulharska a Turecka nic nezměnilo.
Nabídky pana Načeviče zůstaly zase bez ohlasu
Co však se změnilo, a to k horšímu, je po-
ložení Makedonců. Půl leta je stambulovci ne
Makedonec
Bulhar
Danev
Načevič
Evropa
Rusko
Bulharsko
Turecko
16
article
V drobném prodejir
ranní číslo o sobě . . . za e
odpoledni
: n2k
Ve slislkách za venkovš-
ranní číelo. . . . . .
vdpolední . . . . . . . . 8h
Insera ty
plati se hotově napřel
Přečplacení a inssrty přijiná sdnini-
slrace v Marianské ulici 5.z.
Tam nacházejí se téš redakes
tlskárss a ezpelize „ Náredních Liistue
Rukoplsy se nevracsjí.
marianský ulice
Náredne Liistue Rukoplsa
17
article
chali trpěti turecká muka, jež od měsíce K mě-
síci se stupňovala; vzbuzovali v nich plané na-
děje v pomoc svou a západní Evropy, a mezitím
turecká soldateska vypalovala vsi a osady a v-
hlazovala obyvatelstvo, a Arnauté zachvacovali
v celých krajích opuštěnou půdu.
Tyto své hříchy stambulovci přikrývají
stupňovaným nepřátelstvím ne naproti Turkům,
nýbrž naproti Rusku a těm svým rodákům, kteří
chovaji přesvědčení, že jen rusofilská politika
v Buiharsku zasluhuje jmena politiky národní.
Při pátrání po těch, kdo jsou vinni neště-
stím Makedonců, musi býti pověděno hodně na-
hlas a určitě, že jsou to vedle Turků hned stam-
bulovci.
Turek
Makedonec
Evropa
Rusko
18
article
Ze Srbska.
Dopis „Nár. Listů
Z Bělehradu, 24. prosince. Včera dopoledne
byly tělesné ostatky skopského mitropolita Fí-
milijana ve zborovém chrámě zdejším vykropeny
a doprovozeny na železnici. Ohromné účastí obe-
censtva bylo svědectvím, jak veliká byla populár-
nost Firmilijanova v srbském národě. Byl také
přítomen král, poslanci národní skupštiny, všichni
biskupové srbstí s mitropolitem v čele a t. d.
V chrámě řečnil nad nebožtikem mitropolit, na
nádraží jiný prelát. Z diplomatů byli na pohřbu
Ruský Muravjev a turecký vyslanec Feti paše
s vyslaneckým personálem.
Nišský vladyka Nikanov doprovodil nebož-
tíka do Niše a odtad na srbsko-tureckou hranici,
kde jej očekávalo duchovenstvo skopské mitro-
polie, srbský konsul ze Škopí a představitel
tamních tureckých úřadů.
Nyní nastává otázka, kdo bude nástupcem
Firmilijanovým. Protože mezi cařihradským p-
triarchátem a tureckou vládou dosaženo bylo z-
sadné dohody, že mitropolitem skopským můž
býti pouze Srb, je otázka o národnosti nového
mitropolita rozhodnuta. Kandidáty jsou arch-
mandritě Sevastijan a Sáva, oba ze Starého
Srbska. Sevastijan je mladý a vysoce vzdělaný;
Sáva byl do nedávna protojerejem v Tetově
těší se v národě velké oblibě. Ať bude nástupcem
Firmilijanovým ten aneb onen z obou, národ bude
spokojen. Sáva je nyní administrátorom skopské
mitropolie.
Nikanov
Firmilijanův
Srb
Sáva
Srbsko
Bělehrad
Niš
Sáva
Tetov
národní skupština
19
article
Naši veřejnost nicméně v této záležitosti
nejvíce zajímá, jak se velmoci mají k nynějšímu
stavu v Srbsku. Některé noviny bělehradské ne-
přestávají tvrditi, že ruský vyslanec Čarykov ne-
vrátí se ve svůj úřad a že vyslanci rakousko-
uherský a německý dostali dovolenou a odcesto-
vali ze Srbska jen proto, aby nebyli diplomati-
ckou etiketou nucení blahopřáti Petru o Novém
roce a vyhnuli se tak možnosti, že by se v krá-
lovském konaku setkali s důstojníky kralovrahy.
Avšak zástupce ruského vyslance p. Muravjev
prohlásil přednostoví tiskové kanceláře Balugdži-
čovi, že Rusko se neproliví nynějšímu stavu věcí
v Srbsku a nepodporuje protivníky krále Petra.
Pan Muravjev zmocnil přednostu tiskové kance-
láře, aby v tom smyslu učinil prohlášení ve ve-
řejnosti.
Z prohlášení p. Muravjeva vidno, že ruské
vyslanectví v Bělehradě nemíní dopustiti set
chyby, kterou učinil v Sofii ruský konsulp.
Bachmetěv, jenž není bez viny, že slovanské mi-
nisterstvo dra. Daneva padlo.
Staré Srbsko a Makedonie nepřestávají nám
dělati starosti. Skupština odhlasovala 1/4 millionu
dinarů podpory potřebným Starosrbům a Make-
doncům „Jednota srbských vlastenců“ a „Kolo
srbských sester“ činí svou povinnost a nyní také
srbské děti utvořily združení pro sbírání pří-
Petr
Petro
Muravjev
Srbsko
Rusko
Bělehrad
Makedonie
Balugdži
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Prážata.
(Štědrovečerní obrázek.)
Bufbuf, hafhaf, bafli Trejbalčiny psi oba na-
jednou, jako by si řekli. A natáhli se v boudě
kde na společném řetězu byli uvázáni, tlačil
hlavy z otvoru a spustili obvyklý ranní budíček
Hafhaf, hafhafhaf drnčil protivným zvonečkem
huňáč Nero, a bufbuf, bufbufbuf hlubokým ba-
sem zvonil Ořech klekání.
A Trejbalka při klekání tom honem udělal
kříž, vyskočila rovnou s postele a nežli se do-
modlila, stála již oblečena u teplé trouby a vyn-
davala si hrneček cigorkové kávy. Pak z trouby
vytáhla veliký hrnek polévky, kvalitou kávě po-
dobné a honem troubu pečlivě zavřela, nebot
tam řádkou stojí čtyři stejné hrnečky vlažné
Mrkla ještě po spících dětech. Desetiletý
Forda zase peřinu odkopal, sedmiletý Pepik ležt
vedle něho na břiše a s ústy do podušky zabo-
řenými, a čtyřletý Vašík nožičku hodil Mařence
zas na hlavičku. Tato, ač stejně s ním stará
větší, statnější než on, ani ve snu chudák ne-
prolestuje, zrovna jak to činívá i přes den, když
Vašík ji přes tu chvíli sepere. Trejbalka jedním
hmátnutim strčí malého Adama pod chudou
duchničku, druhým Pepíka o 90 stupňů otočí.
pak sundá Mařence s hlavičky Vaškovu nožku.
A hned pak chytne hrnek vlažné polévkya
běží s ním na dvoreček do mrazivého jitra.
Trejbalčina
Nero
Mařenka
Vašík
Vaškův
Hafhaf
21
article
„Mlčíš-li, Néro! Tu máš, jez a ty, Oříšku, tak
přestaň štěkat a jezte, neperte se!“ Odvázaní
psi točí se lichotivě Trejbalce kolem nohoua
vyjí radostí. Velká ta zvířata jí skáčou až na
remena, olizují jí ruce, mrskají huňatými ohony
jak diví, ba Nero samou radostí ani nepozoruje,
že mu kollega půl snídaně ujídá; Trejbalka musi
mu tlamu až do polévky strčiti, pak teprve má
pokoj. „Jez, Néroušku, papej, máme dnes písku
na vozíku trochu víc, je štědrý den, snad ho víc
prodáme, služky dnes drhnou podlahy. A přiberu
mírku i pro vás, pejsíčkové a koupím vámod
Trejbalka
22
article
kávy.
uzenáře kost, abyste také dostali štědréh
večera.“
„Ale zima je dnes, až za nehty zalézá,“
ohledla se Trejbalka po ranní obloze, kde ještě
třpytilo se plno hvězd. „A sněhu nebude, nebudou
bílé vánoce, nebudou tmavé stodoly. Bída.
A Trejbalka je již zase ve světnici a chyst
se na půlmílovou cestu: ovazuje si hlavu starým
šátkem a strká krajíc chleba do kapsáře. Ješte
musí vzbudit Ferdu. Tak tvrdě si teď kluk pod
teplou duchničkou zasnul, až ji ho lito budit
Což naplat? Ona musí i dnes s pískem do Prahy
má-li dětem přivézti nový bochník chleba. Fer
musí tudíž ihned nastoupiti svůj úřad zodpověd-
ného dozorce, Ferda je mámou, tátou, bratrem
no vším. „Ferdíčku, nenech je všecko sníst na-
jednou, ať vydržíte, a neseperte se, a přijďte m
dnes trochu dříve naproti, nezdržím se, je štědrý
den, ke čtvrté jsem již jistě doma.
Praha
Trejbalka
23
article
Pohladila ještě hlavičky oběma nejmenšín
spáčům a již se žene pro psy. V koutě na dvork
stojí včera již naložený vozík písku, Trejbalk
zapřáhne Ořecha i Néru, chytne opratě a bijo
haf, buf vyjíždí vozík na silnici ku Praze. Roz-
jedou se po rovné umrzlé cestě klusem, ba
úprkem, že zahřejí se všiekni tři. Ale pak je
kopec, pozvolný, ale dlouhý, konce nemá. Tma
ještě kolem, do východu slunce ještě dvě hodiny
času.
Hvězdná obloha skvostným pláštěm přikrý á
chudou zemi a ty velké, bílé hvězdy přívětivě
mrkají na statnou, chudou matku. „Která pak
to asi byla ta hvězda, co svítila Ježíškovi do
kolíbky? Z těchhle sotva. Ta měla zlatý ohon
a bylo ji viděti po celém světě. Taková velikánská
zlatá hvězda, a syn boží, chudinka malá ve chlív
se narodil bez peřinky. Jen tak. Jako to Práže
moje, ten Ferda chudák. Narodil se brouček
malý na holé zemi pod lavicí ve vlaku, když
jeho matka lehkomyslnice jela do Prahy do Čer-
veného domu. Můj hošíček nebožtíček, moje ku-
řátko, tenkrát se mi narodil. Ale já měla pro něj
peřinku a jakou načechranou, prachovou. A přec
umřel mi hned druhý den.“ Hafhaf, aů, aú
„Co výješ, Nero? Proč se jen tak plazíte ? Bijo
A můj muž mi řekl: Mléko ti stoupá k hlavě
Ježíšek
Ferda
Praha
Nera
Bija
24
article
bída!“
ještě se zblázníš, pořád pláčeš. Vem si Práže
A já si Ferdu odkojila, ten je jako můj, a já
si ho budu živit třeba do dvaceti let. Ferdík
zlatého. Což bych dnes bez něho byla jak v plote
kůl! Ferda je má pravá ruka. I pravá i levá!“
„Toho Pepu oduhoval si vlastně on sám
Dali mi Pepíčka v Červeném domě za odměnu
že vychovávám prý to první Práže tak dobře. J
je neměla vzít, Pepíka né, toho né, prr, prr, za-
trolený Ořechu, trhá vozíkem, až písek padá.
Z toho bude zas než pražské Pepé, jako byl táta.
A taková je zima, brr.“ Trejbalka škubla šátkem
kolem krku. „Bijó! Neměla jsem ho brát, Ježíší
Kriste, neměla. To byl hřich. Ale nebeř, neben
když dávají 6 zlatek měsíčně a práce to nedá
Šest zlatek na prvního vysázejí do dlaně, 6 zl.,
6 zl., 6 zl., jako hodiny to jde, měsíc po měsíci
Ale moje holčička soukojeneček: ubohá moje
Anduličko, Ančičko zlatá! Ty chuděrečko, ptá-
číčku dobrý!“ a statná ta máma stírá si prstem
slzu za slzou, jež kuličkami jí spadávají po bradě.
Ferda
Pepa
Pepé
Bijó
Andulička
Ančička
zlatý
Ježsat Krist
25
article
„Jen jdi Nero, jdi Oříšku, neotáčejte se, běžte
kuřata, běžte! To byl hřích. Táta toho tenkrát
nepotřeboval, pískařil ještě na celém. Tenkrát
byl ještě jako turek, vydělával pro všecky.
Kdož by mu byl hádal souchotě? Souchote
jsou zlé, och bože, proti těm nezpomáhá ani mo-
dlitba. Dvě zimy stonal, takové dlouhé, smutné
zimy a my stonali s ním. Jen tím koukáním n
něho hubeněly mi ruce,“ a po Trejbalčině čele
stáhla se tak hluboká rýha, že tvář ta jakoby
rázem v babskou sestárla. „Umřel, doumřel
dnes tomu jsou právě čtyři léta. Zrovna o št
drém dnu ráno. A odpoledne se mi narodila M
řenka. —
Ano, ano, pravda, dnes jsou ji čtyři léta
Dnes má moje jediné dítě narozeninky. Bijo
Jako pán Ježíš. Jako ty, Ježíšku milostný, zrovna
na štědrý den. Však ani panna Maria nezkusil
tolik nouze, co já! Bijó! Ale zdráva byla jak
rybička, nebyla po tátovi. Přibrala jsem si kn
Práze. Dali mi kluka Vašíka. To bylo malé
mrně a hubené, inu mrně jak podnes. Mařenka
je pořád o půl hlavy větší. Ale už tehdy u prsu
se s ní rval, chtěl vždycky víe než ona. Mám
prý ho dát na obec, jak mu šestý rok padne
bůh
M řenka
Ježíš
Ježíšek
Marius
Bijó
Vašík
Mařenka
Bija
26
article
Táta jeho byl prý voják, máma fabrička, ni
Táta jeho byl prý voják, máma fabrička, ni
z něho jakživo prý nebude. Proč by nebylo?
Hýbaj, Néro, táhni, Ořechu, bijó! Ferda tak
měl otcem než lumpa, syna domácího pána
který služky sváděl, a je přece tak dobrý hoch.
A snad i Pepa se poddá, jen co mu lenost vy-
ženu. Nedám je, nedám je, sirotečky, ani jed
noho, ani druhého, ani třetího. Písek! písek!
písek!!!“ a Trejbalka zarazila vozíkem u prvníh
domu v Karlíně.
Otřela si zpocenou tvář. I oba psi spocen
jak myš. Trejbalka je otírá, drbe je po hřbet
a vytahuje z vozíku starou houni. „Už je jak
hadr, ale teplá, tu máš ji, Neroušku, no počkej
dej z ní Ořechovi také kousek, vemte si ji do
hromady!“ A vyndala z kapsáře krajíc chleba
svůj to oběd a dala půlku Nerovi, půl Ořechovi
A za chvíli táhli dále. Dlouhá karlínská tříd
Královská bývá pískařce dosti dobrým revírem
Ale dnes ne a ne. Trejbalka od domu k domu
po pravé i po levé straně, do každého domu volá
písekl písek! a ještě ani jedinou mírku nepro
dala. Ten vůz tak těžký, písku neubývá. Bože
bože, bude-li i dnes na konec muset písel
prodati za pár krejcarů hokynáři nebo, ó hrůza
táhnout jej zpátky domů!
Néro
Ferda
Nerův
Bož
Písek
Karlín
27
article
— A dnes je štědrý den. Jejej, tamhle celý h-
ječek vánočních stromků! Takové hezounk
stromky! Za 20, za 30, pojďte, maíko, koupit
Hafhaf! „Nemáme zač —“ Bufbuf, baf! Eh
bijó, proč zastavuješ, Nero, koukáš po stro-
mečkách místo na cestu? Písek! písek!“ —
A jemináčku, tamhle má oukrář ve výkladu stro
meček už oblečený, cukrovinka jedna na druh
a pod stromečkem koláče, vánočky. Bufbuf, haí
haf! „Jen pojďte, alou, Néro, odtud! P'ísek.
písek!““ —
A tady krejčovský závod nabízí vánočn
dárky. Dětský oblek teplý, kabát, kalhoty i vestu
za 3 zl. Ty by byly pro Ferdu jako ulité a teplé
Na přesrok by je mohl nosit Pěpa, a Vašík by je
pak dotrhal. Aha, tohle je barchetové, modr
spodky za 60 kr.
Trejbalka stojí před dveřmi krámku,
žmolí mezi prsty látku vyvěšených spodků. Nér
i Ořech na spodky také moudře koukají. Trochu
se to v prádle ovšem srazí, ale za tu láci? Jejej.
tahle trikotová košile dětská za 40 halérů ?. Ta
Bufbuf
Pěpa
Nera
Písek
28
article
by byla Pepovi! A vydrží dlouho, Ferda má ta-
kovou již třetím rokem; jen že se tak pěkně už
nevytahuje, je přece jen už malá, Pepovi by
byla dost. „Písek! písek! milostpaní, písek
Koukoj, Néro, tamhle boty! Panečku, tu je bot
Takhle jedny pro Pepíkal Kdyby nemusel ještě
do školy, také by je ještě nemusel mít, Mařenk
s Frantikem nosí pořád ještě než podšité pun-
čechy, ale do školy to je jiná, a to se něco strhá.
Jak ty podešve na nich hoří, na čerchmantech.
Kdyby měl Ferda ještě svoje dobré, co o Mikuláši
dostal ve škole, mohl by je Pepovi do školy půj-
čit, ráno on a Pepa odpoledne, ale má už prsty
venku, našlapuje na ně jak by ze železa byly.
Hromští kluci. — Matko, pojďte dál do krámu, jen
pojďte, za prohlednutí nic nedáte. — „Hýbeš,
Néro! Zatrapení psi! Kupte písek, písek, pís-
pís-písek! milostpaničko, pílisekl
A ostatně ještě tři kila mouky na vdolky.
kroupy a houby na černého kubu a safra, švestk
a hrušky na muziku! Ach, ty malý spasiteli, tak-
hle desítku mít — desítku! to by byly svátkyl
„Písek, písek, kuchařinko, písek!“ Desítku tak-
hle mít, desítku — dvacetikorunečku! Ti b
koukali, až mi odpůldne přijdou naproti: vozik
samý balík a stromeček nahoře. „Néro, Ořechu,
hm, no hm povídám, Néro, co povidáš?
A pískařka s vozíkem tlačí se hustým již
davem lídí. Dere se ku předu Prašnou branou.
Ferda
Mikuláš
Písek
29
article
Ovocný trh. Lidu jako v úle. Co člověk, to ba-
liček, balík. A křiku a volání a smíchu a vády,
strkání, šťouchání. Co ta baba se psi tady? Pan
bože, jen ne strážník! Ježíši Kriste, jen ne stráž-
ník. Kam se to sem zapletla? „Ježíšku, králi ne-
beský!“ Hafhaf, a ona nemůže více dále. Vozlk
trčí na samé zdi u německého divadla.
Trejbalce dřevění nohy: co to? u zdi di-
vadla samý pes a pes a pes. Hafhaf, hufhuf, baf-
baf, faftaí, ňafňaf, Kriste pane, pes vedle psa,
velcí malí, bílí černí, psi, psi, samí psi. Čtyřice
jich je, padesát. Kupte pejska, kupte pejska, vá-
noční nárek, pejsíčka, slečinko, pejska, koupěji
paničko pejska! — A Trejbalka s vozíkem mezi
nimi. Pro rány boží, už aby byla odtud. „Néro,
bijó, híjó, Ořechu, hijó, bijó!“ a Trejbalka trhá
vetchými opratěmi jako divá.
bůh
Ježíšek
Hafhaf
Lido
Ježíš Krist