Periodikum ALTO Viewer

1

Ročnik XXXXIII

2

V Praze, v úterý dne 29. prosince 1903.

Praha

3

Číslo 355.

4 article

Na ranní a odpol. listy předplácí der v Praze v adninislra l na něsíe. . . . . . 8 K —k na čtvrt leta . . .. s dveji čonáškon aa mněst Ba čtvit leta . . . ve slialkác na něito . . Poštont a měse

Praha

5 article

2 K 90n

6 article

na srr lela 3 .. s drojí zisllke na měsíe na dit l . . . Ke

7 article Studie o obstrukci.

Studie o obstrukci. O žádné druhé věci tolik se toho nenamlu vilo a nenapsalo, jako té doby o obstrukci. Vše chny listy domácí jsou plny úvah o ní, rovněž listy zahraničné a filosofové, právníci i cechovní politikové dnes nic tak důkladně nerozebírají, jako obsah slova — obstrukce. Nelze se tomu také diviti, uváží-li se, že v této monarchii je obstrukce již osmý rok na denním pořádku. Némci namahají se dokázati, že v Rakousk je obstrukce vlastně naším vynálezem a dovolá- vají se výjevu, jenž udál se dne 17. května 1893 v době, kdy sváděny v pražské budově zemské zápasy punktační. Ještě nyní mluví o kalamářích jež vzduchem lítaly a o násilnostech, které prý tehdy byly páchány. Stará německá pomluva, jež virtuosně umí dělat ze smyšlených věcí le gendy a z těch historická fakta. Dnes na příklad by již nikdo tomu nevěřil že ve zmíněný den neletěl vzduchem an jediný kalamář, ba že ani jediný nebyl rozbit, že všechno násilnictví, tehdy páchané, spokojilo se zvučným tremolo, vylu zovaným šoupátkem u stolku před každým po- slaneckým křeslem, dále hlukem, způsobeným stále se opakujíeím protestem proti efektivnímu násilí nejvyššího maršálka, jenž proti zjevnému znění jednacího řádu vpašovati chtěl do druhého čtení rozpočtového předlohu o krajském soudě trutnovském.

8 article

Mimo to konstatujeme jako svědomití kro- nikáři, že vrehol všeho toho byl, že dva poslanei vyrvali tehdejším stenografům zápisky, jež stolu předsednického chytali z úst zpravodaje dra. Funka a že třetí poslanec, aby allegoricky naznačil, jak se u nás porušuje jednací řád, několik jeho tištěných exemplařů, jež ležely na stole předsednickém, sebral a roztrhal a cáry hodil do sálu. To bylo všechno. To byla naše původní obstrukce, jež trvala asi 20 minut — déle ne. Jaká to obstrukce proti německé, jež odstavena byla teprve po 30 měsících? Sněm byl na to rozpuštěn. Několik trochu delších řečí při zákoně berním nebudeme uvádět, ne- stálo by to za to, již proto, že mladočeských poslanců byl hlouček a že na úspěšnou obstrukci nemohli ani pomyslit.

9 article

Věci dospěly zatím k Badenovi a tu teprve došlo k obstrukci pravé a důkladné. Je zají- mavo, co tehdy se dělo. Badeni dokončil pe riodu zasedací opravou volebního řádu a siee tím, že připojil k dosavadním kuriím ještě kuri pátou, zvolenou na základě všeobecného práva hlasovacího a s 72 poslanci. Na jednacím pořaďu parlamentu nověho bylo uherské vyrovnání a toť se ví, že premien tehdejší, o zastřených a skrytých vlastnostech činitelů, jež ve Vídni namáhají se trvale a ne- ustále dělati politiku jinou než officiální, jednal příliš otevřeně, když sháněl většinu pro sebe když z předu vyloučil z ní české velkostatkáře a stranu katolicko-lidovou. A když v rozhodný okamžik k tomu k všemu polskou intrikou a českou neopatrnostl plán Badenův se zhatil a týž nucen byl násled- kem toho požádati za propuštěnou, která ovšem milostivě byla odepřena, tu nezbývalo mu, než pustili se na moře bez politického kompasu, s ne- spolehlivou, heterogenní v přesvědčení politickém, národním i náboženském »spojenou« pravicl. Nám Čechům dostalo se jazykových naří zení, ne snad jako vděku za slib, že hlasovati budou čeští zástupci pro uherské vyrovnání, ale jako výdatnější výzbroje v boji proti Němcům. Němci byli by bývali spolkli pilulku o vnitřní české řeči úřadní zrovna tak, jako osmnáct roků před tím spolkli o řečí zevní, pro ně mnohem trpčí a v souboru jazykových práv našich mno- hem důležitější a významnější, však tu se událo cosi, nač hrabě Badeni nejméně pomyslil. Domnival se, že zřízením páté kurie zjedná si vděk vrstev nejširších a ty že mu v bojí bu- dou pomáhati, tím že dostane se mu falangy.

Baden Badenův Čecho Němec Vídeň strana katolickýlidový

10 article

na niž bude moci za každé okolnosti v boji spolehati. Zatím ale zapomněl na Daszynského na demagoga prvního řádu, jehož výmluvnost uchvátila i když šlo o věc špatnou. Daszynsk spatřoval v Badenovi až na krev nenáviděného »stanezyka« a první krok jeho do sněmovny byl vypovězením války tomuto státníku. A když dohřímala první řeč jeho v parlamentě, v níž re klamoval v žaláři úpícího »na smrt zmořeného. umírajícího« Szajera, bylo rozhodnuto. Něme přijali sociálními demokraty hlásanou obstruke- za svou. A tím byl osud jazykových nařízen zpečetěn. Zejmena když Badeni, nepotvrdiv dra Luegra za starostu vídeňského, uvalil na sebe nepřátelství oné vídeňské sebranky, která v pravém okamžiku vždy se objeví v ulicích jež vedou ke hradu, aby v póse lidu manifesto- vala své »smýšlení«. Co dále se dělo, líčiti nebudeme.

Baden Luegr

11 article

Němci vidouce stále růsti úspěchy své polinka do peci obstrukční spíše ještě přikládali bez ohledu na to, lehne-li požárem stále s šiřícím třeba stát. Tím ovšem zjevně, veřejně, ba jaksi slavnostně před celým světem osvědčili, že největší bylo lží, největším humbugem, když hlásali, oni že jsou této monarchie pavezou štitem, oni že jedině s touto monarchií cítí vážně a upřímně smýšlejí, na ně že jen spo- lehnouti může. Ve své době obstrukční dokázali Něme sobectví své a farizejství způsobem tak flagrant- ním, že naproti člověku vážnému, jenž dovede rozeznati tvář líčenou od pravé zdravé pleti, s svým pravým rakouským vlastenectvím vytasiti se nesmějí. A jestliže jsme my Čechov nazváni byli s vysokého míst polovičními jen vlastenci, je pro- veden dnes důkaz, že Němci nemají nároků ani na vlasteneckou míru — čtvrtinových. Všal vlastenectví a nevlastenectví! Na některých vratech ve »statečné« Lom nici objevilo se v době tehdejších maněvrů křídou napsané ominosní slovo »Zde« a osu jazykových nařízení byl zpečetěn.

Němec Čechov

12 article

Nastal obrat a jako v Anglii po Toryech přicházejí Wighové a zase naopak, jako v Řecku přicházel po Kumundurovi Trikupis, tak se do- stavila po německé opět česká obstrukce. Originální není ta ani ona, nýbrž obě po cházejí ze vzácných vzorů starých. Obstrukce je tak stará jako parlamentarismus. Je to plísen. jež roste s něžným »atromkem ústavnosti« zá- roveň. V Anglii jest domov její a je snad známo, co za její pomoci provozovalo v dom poslanců obecných sedm irských zástupců. I ve Francii a zejmena v ltalii obstrukce mocně zasahovala ve vývoj státní a v tomto státě jen obstrukci může býti vděčným lid, že mu nebyly vnuceny instituce, jež co do práva spol čovacího, shromažďovacího a tiskového byly by pravým paskvilem na svobodu. Proč my chopili jsme se obstrukce? Ne jako vzdorné děti, ani jako bezmyšlén kově tupí plagiatoři skvělým výsledkem koruno vaného německého díla. Nám jest obstrukce v nynější své fási při kazem železné logiky. Obstrukcí svou zlomit chceme stálé nebezpečí obstrukce německé Marné jest všechno namáhání, směřující ku po zdravení bědných poměrů rakouských, nebude- odstraněn věčně nad námi visící meč vítězné obstrukce německé. Proč obstruujeme? Abychom pozvedli pra- chem pošpiněnou, poplvanou autoritu státní, jež před obstrukci kapitulovala. Stát, který tak se sníží, nemůže vůbec konati úkolu svého, býti ochráncem těch, kteří stát zbudovali a v něj se vtělili.

Kumundur Trikupis Anglie Řecko Francie

13 article

Stát může býti pokořen přemocí cízí a jest dosti historických k tomu dokladů, že k nové síle a k novému rozkvětu dospěl mnohý z těch, již většího ponížení ani utrpěti nemohly, avšak stát, jenž nedovede ani uvnítř zachovati v ne- porušenosti attributy své moci, pozbývá práva na existenci. Nepopustíme, dokud neprojde stát žhavou lázní, v níž dostane se mu očisty z hříchu ze dne 17. října 1899 a nám tím zároveň zadost učinění aneb dokud sám neobráti ve zvráceném postupu, jenž vede zcela jistě k jeho zkáze. Mnozí nazývají obstrukci nekrvavou revo- lucí, veřejným násilím, které prý kořistí z ela- sticity, jakouž musí míti každý zákon, má-l býti způsobilým k applikaci. I dovozují z toho že obstrukce, jako revoluční akt, může být právě tak potírána, jako kterákoli revoluce jiná Kdo zákona zneužívá k nezákonnosti, nesm se diviti, když použije se proti němu nezákon nosti v zájmu zákona. Dobře řečeno i správně Sofistického tohoto protikladu má prý býti, dle zpráv nejnovějších, užito proti nám- Nechť tak učiní. Kdo má osm set tisíc vyzbrojených voják a několik tisíc děl, snadno může donutiti toho při němž jest pouhé, byť i sebe pevnější vě domí práva, ke kapitulaci. Půjde-li mu ale k duhu a udrží li se stát jehož raison d'ětre je chrániti malé a menšl země a malé národy, když proti nim a na jejick škodu prorady se dopouštěti bude na právu spravedlnosti, je otázka, kterou nezodpovídáme my, ani naši nepřátelé, aniž ostatní svět sou dobý, na niž ale — jsme o tom přesvědčeni — odpověď dá — soud déjin.

14 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. V Praze, 28. prosince. (Účtování ve Vídni a v Pešti.) „Montags-Revue“ loučí se v dnešním čísle s uplynulým rokem. Není s ním valně spokojena ze známé příčiny: česká de- legace zabránila dru. Körbrovi, aby vykonal vše to, co chtěl vykonati na blaho Rakouska a jeho národů. Ale přes to dr. Körber může prý být spokojen se svou čtyřletou působností na křesle rakouského ministerského předsedy. Neboť, se- stavíli se prý pravá bilance těchto uplynulýeh čtyř let, sama nedělnost parlamentu objeví se nepatrnou veličinou vedle fakta, že se Němei opět utvrdili ve své víře v Rakousko a Rakušané nabyli vědomí, že nezávisejí úplně od Uher Tvrzení ohledně Uher musil by mluvči páně Körbrův dokázati, jinak mu zatím neuvěří nikdo Za to vezme každý na vědomí smutné přiznán dra. Körbra, že celý efíckt jeho čtyřletého vlád- nuti spočívá v tom, že se mu ve státě, obývaném osmi národy, podařilo uspokojiti jedin Němee. Takový jest tedy výsledek čtyřlelé práce „nestranného“ úřszi nického kabinelu.

doktor Körber Němei Rakušan Praha Vídeň Pešť Rakousko Uhry český jítlegace

15 article

Méně vychloubavé, ale pravdivější jest při- znání uherského ministra obchodu Hiero- nyma v jednom berlínském listě. Maje vyli- čiti nynější politickou situaci v Uhrách, praví: „Pohlížím starostlivě do budoucího roku, jenž přinese patrně nové všeobecné volby. Celý mi- nulý rok zmařila obstrukce, vládní plány zůstaly vesměs nevyřízeny a bude třeba dlouhého času. než se odstraní všechen ten politický a hospo- dářský rum, jejž nahromadila obstrukce. Ale na tuto odstraňovací práci nebude v příštím roce času, poněvadž volby zaujmou na mnoho neděl veškeru politickou činnost a po volbách i parla- ment se zabývá jen formalitami. Dříve než na podzim příštího roku nedojde na plodnou práci v parlamentě a do té doby nahromadí se toli materiálu, žeparlament jím bude doslovně za- valen.“ Také bývalý ministr obchodu Alexandr He- gedůs prohlásil ve varadinském místním list uplynulý rok za ztracený. Se stanoviska zá- konodárného, hospodářského i vojenského bylo by možno uplynulý rok prostě vyškrtnouti z dějin uherských, kdyby nebyl zanechal po sobě mnoho ran, jež budou Maďaři pociťovati ještě mnoho let. Úhry ztratily mnoho na své vážnosti jak uvnitř říše, tak zejmena i v cizině. Hegedůs jako člen strany vládní viní ovšem „vůdce lidu“, že svou nedůsledností zavinili tyto rány.

Alexandr He Maďar Úhry Hiero Maja Uhry

16 article

Ale i Fr. Košut v „Egyetértéši“ doznává. že obstrukční boj národu více uškodil, než pro- spěl. Prospěch vidí v tom, že se národu podařilo odraziti útok vojenských kruhů a zmařiti jieh požadavky. Druhým úspěchem nazývá pád dvou kabinetů a ústup vojenské správy před nevolí maďarského národa. Úspěchem obstrukce bude také slíbená reforma volebního řádu. Škodu „příliš dlouhá“ obstrukce přinesla tím, že si ná- rod v Uhrách navykl již na mimozákonný sta ex-lex a vláda si navykla i za tohoto stavu ex- lex vybírati daně. Nejistota poměrů zavinila stag naci na poli úvěrnictví a podnikavosti. I na tos stýská Košut, že lid pokládá nyní za jedinou bojovnou zbraň jen obstrukci a každý jiný způ sob zápasu nazývá ústupem. Býv. poslanec Ludvík Mocsáry, znám svými v pravdě liberálnými názory, praví v tém listě, že obstrukci bylo možno schvalovati, do kud bojovala proti zvýšení braneckého kon tingentu. Jakmile v tomto směru dobyla vítězství měla přestati. Vymáhati národní požadavky ob strukcí, Mocsáry pokládá za bezůspěšné. V Praze, 28. prosince. (Komentář k de legačnímu cerklu.) „Dzien. Polskému“ sděluje se z Vídně následující vysvětlení ostrých slov panovníkových k českým delegátům: Vláda měla úmysl v dorozumění s Němci i Čechy jme- novati z poslanců sněmu království českého vy- rovnací komisi, jež se měla raditi o celém sou- boru sporných otázek. Český sněm měl býti svo- lán hned po vánočních svátcích. Na Češích žá- dáno, aby, jakmile se ustaví smiřovací komise, upustili od obstrukce na říšské radě a dovolili vyříditi státní nezbytnosti. Čechové nechtěli k tomu svoliti, nýbrž žádali, aby se jim za od- stavení obstrukce povolily předem určité ústupky bez ohledu na výsledek smiřovacích konferencí.

Košut Ludvík Mocsára Němec Čecho Čech Francie Uhry Praha Vídeň

17 article

Následkem tohoto požadavku padl celý plán a císař, který se velice zajímal o tuto otázku, eltii se tím velmi dotčeným; tím se vysvětlují ostrá slova, promluvená k českým delegátům. Přesto však — dodává zpravodaj „Dz. Polského“ — vláda zamýšlí po Novém roce započiti znova vy jednávání s Němci i Čechy stran volby smiřo- vací komise. V Praze, 28. prosince. (Politick schůze haličských ukrajinofileů. Před svátky konaly se v Haliči dvě voličské schůze, svolané poslanci směru ukrajinofilského V Samboru referoval býv. posl. dr. Olesnický o situaci a voličstvem přijata navržená resoluce. v níž se mimo známé politieké a jazykové poža- davky haličských Rusů prohlašuje za nutné, aby všichni ruští poslanci, kteři se letos po svém exodu vzdali mandátů, byli opět zvoleni. V- schůzi v Podhájcích promluvil dr. Mohylnický a po delší debatě přijata i zde táž resoluce, ale s dodatkem, navrženým rolníkem Jos. Bílem. žádajícím, aby se němčině vyučovalo jižv národních školách maloruských (!). O dodatku tom poznamenává „Dílo“, že jest „důkazem jak i rolnictvo maloruské uznává potřebu osvěty a vyšších škol.“ Tento nejapný návrh, který se sctva zrodil v hlavě Bílově, ukazuje nad jiné zřejměji, k jakým výstřednostem vede rusofobská politika haličských ukrajinofilů. Aby se malo- ruskému lidu v Haliči otevřely zdroje osvěty má se již v národní škole přiučovati zcela jemu cizí němčině, kdežto přístup k lehce“ každému Malorusovi srozumitelné světové literatuře velko ruské se mu násilně zamezuje úmyslným komo lením ruské abecedy i poctivého maloruského nářečí v Haliči. A také tomu se říká národn politika!

Němec Čecho doktor Olesnický Rus Mohylnický Bíl Bílův Praha Halič Sambor

18 article Politické zprávy zahraničné.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 28. prosince. „Rus“. „Svět“ V. V. Komarova kollegialně dop ručuje nový ruský politický dennik, jenž práv v Petrohradě vycházeti počal pod názvem „Rus a vedením A. A. Suvorina. Píše: A. A. Suvorin syn tolik známého Alexěje Sergějeviče Suvo- rina, vydavatele „Nového Vremene“. Suvorin

V V Komarov Suvorin Praha Rus Petrohrad Nový Vremen Sergějevič Suva

19 article

V drobném prodeji: ronní člilo o sobě . . . za 8h odpěladni . . na žh Ve šlislkách na venkověa zanní čula. . . . . . . . 10h 6dpolední . . . . . . . . Bh Inseráty plaši se hotové napřei Přečplacení a insertý přijtmná sdnnini- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nachánejí se též redakee tlakárna a szpedice „Národnich Listů“. Eukoplsy ne novraosji.

20 article

syn dlouho a mnoho pracoval v listu svého otce a za jeho nepřítomnosti ho zastupoval v řízení listu. Mezi ruskými publicisty A. A. Suvorina dávno považují za muže, znajícího svou věc, na- daného, vytrvalého, pravého Rusa, pravoslav- ného člověka, přímého, rozumně svobodymilov- ného. A. A. Suvorin je místopředsedou „Ruského Sobráni“ a jedním z jeho zakladatelů. Název „Rus“ nebude v tomto případě jalovým slovem. Bude to prapor, jejž jeho praporečník bohdá ví- tězně ponese. Potřeba nového velkého ruského denníku v Petrohradě byla všeobecně pocito- vána. My jsme se tu z části poněmčili, z části zžidověli. Ruský pramen zanáší se cizáckým kalem. Velká jest ruská budova, ale tmavá, syrá, s málo a malými okny, aby jimi vnikalo světlo. Ruská fantasie, ruský rozum, nemají se čeho zachytiti. Proto jsme přesvědčení, že list A. A. Suvorina v jeho zkušených rukou bude mít úspěch a zdravý život. A tento úspěch bude i ruským úspěchem. „Novoje Vremja“ ničeho neztratí a jako tento orgán vykonal a koná mnoho dobrého, tak rozvije se i „Rus“, uslyší se nové struny, objeví se noví posluchači. Slovanský oddíl „Rusi“ povede pan Vsevo- lod Svatkovský (Nestor), jenž do redakce nového listu přešel z „Nového Vremene“. Jmeno tohoto osvědčeného slovanského pracovníka je nám zá- rukou, že slovanské a zvláště české věci nebudou „Rusf“ zanedbávány. Ruská námítka řečníkům pražského makedon- ského meelingu.

Suvorin Rus Vsevo Svatkovský Rus Petrohrad Nový Vremen Novoj Vremja

21 article

„Novoje Vremja“, podávajíc zprávu o praž- ském meetingu ve prospěch Makedonců, namítá řečníkům, kteří Rusko strkali do jednoho pytle s Rakouskem Proč pak čeští řečníci dělají Rusku výtku pro režim, kterým Rakousko-Uhersko vládne v Bosně? Rusko je méně než kdokoli jiný vinno berlínským traktátem, s nimž sympatisovalo méně, než Čechové, kteří jako jeden ze silných elementů rakousko-uherského mocnářství jsou přece za bosenský režim spíš odpovědni, než Rusko. Půjdou-li Čechové vokotrč Rusku, vydají sebe i Slovany na pospasy germanisaci. Jen Ru- sko může býti hradbou Slovanstva.

Makedonec Čecho Rusko Rakousko Uhersko Boseň Novoj Vremja

22 article

Z Francie.

Francie

23 article

Bývalý ministerský předseda Méline pro- nesl 21. t. m. významnou řeč ve volební schůzi v Remiremontu, kde doporučoval kandidaturu advokáta Deshleumortiěrsa, pokrokového republ- kána. Měline, jenž je jedním z nejvážnějších vůdců opposice, chápe se zřídka slova, ale každá jeho řeč je důležitým politickým projevem. Repre- sentuje smír republiky s právicí, vládu mírných živlů. Combes a přívrženci vlády vytýkají měli- nistům reakcionářství. Svou řečí v Remiremontu zvrátil Měline zase jednou velmi důkladně tyto směšné výčitky. Jeho řeč zněla tak rozhodně republikánsky, že určitějšími slovy nevyjadřují se ani poslanci z levice a že ani radikálové nejsou většími nepřátely stran zpátečnických, bonapartistů a monarchistů, nežli starý, rozvážný a umírněný Méline. Jakýmsi pendantem k řeči Mělinově byl velký politický speech ministra Chaumi v Chůleau-du-Loir, kde při banketu bylo demon- strováno proti vůdeům nacionalistů Cavaignacovi, Syvetonovi a zejmena Lemaitrovi, který vzrušil veřejné mínění velmi svou poslední řečí o zná- silnění »severu«, klidných, pracovitých Normandů, »jihem«, vlastí žvanivých Tartarinů. Chaumi mluvil dlouho a rázně. Obhajoval přívržence »blocu« před obviněním, že jsou nepřáteli armády. Zastával se protiklerikální politiky kabinetu. Pro- hlásil, že jeho strana je v pravdě svobodo- myslnou, že chce pokrok a spravedlnost, že pro- vozuje politiku rozumu a budouenosti. Chaumié má důvěru ve vítězství republiky, humanity, práva, spravedlnosti a rozumu. V tomtéž městě uspořádali nacionalisté pro- testní banket, na němž mluvil Cavaignac, Syveton

Deshleumortiěrsa Měline jítLoira Cavaignac Syveton Lemaitr Remiremont

24 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Grado na Adrii „Kam pak tam, do té špíny a nečistéh vzduchu !?. A přece jsme tam jeli, do Grada na Adrii. já s dvěma přátely, lékaři. A přítel, který nás zrazoval, jel do Ostende. Moji společníci znali již mořské lázně na německém Baltu, jeden byl v Heringsdorfu, druhý v Misdroyi. Pak-li vše, co máme na sobě a kolem sebe, pochází od Němců, proč bychom se nemělí i v jejich moři vykoupati? Zcela přirozená šibeniční logika. Grado je starobylé městečko se 3—4000 vlašskými obyvately na severním cípu Jader- ského moře. Nejlépe se tam dostaneš z Terstu parníkem nebo dráhou přes Aquileje. Směr druhý je pro nás zatím ještě zacházkou, doku nebude dostavěna bochyňská dráha s tunelem korošským. Ač je Grado zeela vlašské, patří ještě k ra- kouskému Přímoři. Máme na pobřeží jaderském dost i slovanských lázní, tak na Malé Losině. v Crkvenici, v Opatiji, v Sistianě atd., leč nikde nevykazuje moře tolik stupňů solnatosti, tak širý a daleký písčitý břeh jako zde v Gradu. Spali jsme dobře po večerní bouřce. Okna otevřena, teploměr ukazoval + 19° R. Proti ko- márům zapjali jsme záclony až při zemi. Pro- budil nás klepot na dvéře. o „Avantil Polootevřenými dveřmi ozvalo se laškovné „Buon giornol“ Nějaké kouzelné ručky kladou podnos s mlé- kem a suchary na skřiň, poblíže dveří stojící. Známe již ohnivou dceru jihu, Mariettu! Ted. jaký bude den? Listí morušových stromů před našimi okny na „Piazza Alber“ ani se nehne. nebe je jasné, tmavomodrél

Grada Adrie Němec Marietta Ted Piazza Alber Ostende Balt Heringsdorf Jadera Terst Opatiji

25 article

Ven, venl dokud vzduch po noci je poně- kud ještě ochlazen. Ven, na kamennou hráz. která chrání městečko proti vlnám rozbouřeného moře, se strany jižní a západní! Kdyby bylo kdy, celé hodiny bych zde vystál. Rhythmický pohyb šírého moře, klesající — stoupající, zdán- livě se vracející, harmonický, plesný souhovor vln, který ve starověké poesii postupem pokusů vyzněl v rhythmiekou obdobu homerického hexa- metru, zanechává dojem věčné mladosti. Jak ztr- nulý proti moři je zjev horstva! Strmí tam v mo- dravém pozadí jako mohyly pradědů! Pozoruji od několika dnů toto velkolepé panorama, počí- nající benátskými Alpami na západě, celým pásmem kraňským až po istarskou Učku! Jaký věnec obzoru! Tak blízci se zdají ti obři! Na skráních leskne se jim stříbro — čerstvý, padlý sníh. Ostře, jako nůžkami vystřiženy, rýsují se jejich hroty a obruby. Myslil jsem, že tak bude každé ráno! Však bylo jen tenkrát po prudké noční bouřce.

Ostra rozbouřený moře Alpy

26 article

K desáté hodině nastává vedro. Se všech stran lázeňští hosté, co nejlehčeji oděni, spě- chají ke koupelím. Paráda se tu nepěstuje. U po- kladny koupíme si 20 lístků za 9 korun (listek o sobě za 50 hal.), přečteme si letmo, kdyje příliv, kdy odliv, kolik stupňů má vzduch, kolik moře a chvátáme do kabiny. Pak trochu posto jíme na slunci, ochladíme si hlavu ve sprše (ná- pis: la doccia) a hajdy po schůdkách do vln Vůkol obvyklý rej mořsko-lázeňský. Mineme spě chem křičící děti, které z nerozumu násilně ta- hají do moře, mineme i samotáře, kteří se jen ta oplýskávají. Mládež je blíže kordonu. Za pro- vazy není sice hned hloubka, ale překážejí tam na dně kameny ze staré hráze. Před hražením je samý jemný písek. Kol provazů mihá se hla- viček se slaměnými klobouky i bez nich. Na prudčím jižním slunci je radno hlavu chrániti. Hranici mezi oddělením pro mužské a žensk tvoří most, od restaurace do moře vybíhající.

27 article Ale jinak v mokrém živlu panuje volnost. Pro

Ale jinak v mokrém živlu panuje volnost. Pro vozují se reje a skolačiny. Mladíci sestavili py- ramidu akrobatskou jako ve Variété. Na povel vysoká skupina za smíchu a šumu se rozpadne do moře. Nejveseleji bývá za scirokku. Vlny jsou vzedmutější, rozpěněným vlnám se vrháme vstříe. nedbajíce, že nám srazí slamák s hlavy. Vlny nejsou tuze vysoké. Příliv se liší výškou leda o půl metru od odlivu. Ale voda je hutná plove tu každý, třeba na znak, i ten, kdo jakživ na šňůru v plovárně se nedostal. Voda sama nese. A strachu netřeba, dohlídky je dost Na strážné barce opodál je stále zkušený plavec. obzírá vůkol, nehrozí-li někde nebezpečí. Ochlazeni dostatečně koupelí, vyběhneme na břeh a pelešíme se v písku, rozžžhaveném o nekrytých paprsků slunečních jako kůry. Na- sypeme si ještě na plece, na nohy a ležíme na tažení nečinně, okoušejíce vlastního far' niente a vystavujíce svoji tělesnou plochu lahodným polibkům slunce s mlsnotou jihoamerických kaj manů. V Mrázkově brožurce „O léčbě mořem“, do četl jsem se o účincích inhalace mořských sol natých výparů, jež vdechujeme ve dne v noci o uvolněném dýchání, o tření těla příbojem, nej přirozenější massáží atd. Moji lékařští společ níci libovali si skoro matematicky vystihovati účinek zdejšího pobytu na nervstvo, zvláště pr na srdce. Laguny, mezi ostrůvkem gradským a pevninou, směrem k Aquileji se prostírající ještě podporují prý tento účinek. Vypařují jod i jakési procento bromu. Projíždíme se po lagu nách v bárce na malých výletech na Banco d'Orio a na Barbanu (posvátný ostrůvek s poutni- ckým marianským kostelem a s hostincem) Všude nejčistší vodu máme pod sebou a v ni svěží zelenou, hustě rostoucí mořskou trávu.

Mrázkův d ' Orio Barban

28 article

A voda všude tak teplá, že i stařec se může koupati. V záři průměrem bylo 23° RR. Na Baltu bývá 18° C. vzácností. Ovšem se mnohý vy- koupá rád při + 13° C. K tomu se tam pře hánějí stále černé mraky a zahalují slunce. Těch jsme za čtyřnedělního pobytu na Adrii ani ne- viděli. Ovšem se prostírá v Heringsdorfu hned za pískem jehličnatý les. Ale předně, jaký les a potom jsou výpary z lagun účinnější. Arei dbají na Baltu více na čistotu než Vlaši. Suchou vyvrženou mořskou trávu by tak netrpěli se po valovati. Zcela nečislo je v Gradu v těsných uličkách, kde se válí děti, černých, kudrnatýel jako cikáňat. Zde to páchne od smažených ry a rybinu je cítit i u závodů, kde nakládají sar dinky a sardelky. Zde však lázeňský host ne bydlí a málo kdy sem zajde. Poměry také rok za rokem se lepší. Také již všude po domecha krámech rozvěšeny známé zdrávotnické tabulky „E'vietato dí sputare in terra“. Věděli, žev Gleibenbergu na př. každé vyplivnutí na zem se pokutuje 4 K, také by to zavedli. Náš český hovor v koupeli vzbudil ohla v blízkém stanu, jichž tu celé městečko, na písku rozestavených. Než jsme se nadáli, byla nás větší česká společnost. A už se nespustila. Z toho, kdo odjel, přibyl nový, a bylo změny jak v kalleidoskopu.

Adrie Vlach Balt RR

29 article

Když vedro dostoupilo nejvyššího stupně rozejde se společnost si pohovět a se ochladit. Máme ve svém pokojíku jen 19° R. To je na jihu chládek. Kdo se chce zdržeti odpoledníh spánku, zajde si do kavárny. O čtvrté hodině vedro ještě neulevilo. Ko nečně k šestě hodině mírní se teplota. Použí váme večerního chládku jako ranního ku pro- cházce. Pro změnu opačným směrem po hrázi přes půl hodiny dlouhé, klikaté. Po obou stra nách širá křoviska a trávníky s hustou, vysokou trávou. Květena u nás nezvyklá, ale chudá. O velké hráze odbočují užší k rybářským chatám. Prohlédněme si jednu, největší. Stojí tu roz- troušeny jako pyramidy egyptské, slaměné boudy,

30 article

tvaru kuželovitého, z rákosí pletené. Ohniště s kotlem, široké lože v zadu a truhla, jaké naše babičky měly, jediný nábytek. Kde se vzaly, tu se vzaly — černé děti kolem. „Dat un soldo!“ Požádal jsem o sklenku pitné vody. Jak se tu žije? Ptám se ženštiny, která mi podala vody: „Dove il sno marito?“ Zarděla se: „Jo sono ancora libera. Il mio padre e gli fratelli sono sul mare“. Jako Indiáni! Jen že ti zde místov prérii prohánějí se v bárce po širé pláni moř- ské a přinášejí za kořisť ulovené ryby. Příštím rokem bude prý už zřízen na po- břeží lázeňský sál, kde budou vyloženy noviny. Postaráme se, aby byly i české. Návštěva rok za rokem stoupá, staví se o překot. Je však obava, že bude časem draho. Posud je, jako vůbec na jihu je lacino, mnohem laciněji, než na našich letních sídlech blíže Prahy. Slunce zapadlo. Západní nebe bledě zlaté, jen moře a laguny, čím blíže k nám, svití tem- něji. Domy a věže vzdáleného města v ostrých obrysech se černě odrážejí od zlaté opony, jakoby se pod ní krčily. Maně staneme jako u vídění. Večer ztrávíme v „stabilimentu“. „Stabilimento“, nad mořem na kolích vy- stavěná dřevěná restaurace, má do moře prodlou- ženou úzkou místnost. Zde jako na „mostě“ kol dlouhého stolu, příjemně se zapřádá hovor zdejších výletech, do Benátek, k Miramaru, Portorose, Salvore. Vzduch je, jak ztajen, ani nezavane, moře tichounce šepotá. Shora i z dola vábí tajemná vůně. Na obzoru černají se rybář- ské bárky, někdy zakmitne z nich světlo. Jiná dálná světla stále se třepetají nad vlnami, svl- tilny nad mělčinami! Vše, nebe — moře, slite jako v jedno. Ssajeme dech dřímající přírody a sladký mír přejeme všemu lidstvu. — Komu tedy radí lékař mořské lázně, nejezdi na ně- mecký Balt, jeď na Adriil Jos. HI—n.

Indián Salvor Praha Benátky Miramar Portoros Adriil Jos uno Dove il