Ročník XXXXIX.

V Praze, v pondělí 30. srpna 1909.

Číslo 239.

Ha rauní avečerní listy předplácí se V Praze v addministracit na měsic. . . . . . 2 K — na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvoji donáškou na něsie na čtvré leta . . . . 7 K 6sh ve fllálkáchí na měsíc. . . .. 2 K Bo1 Poštou: na měsle. na čtvrt leta . . . . 9 K 50 s dvojí zásilkou na měsle na vtvrtřr ista

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Protestní schůze vídeňskýc Čechů. Z Vídně, 30. srpna. V Národním domě v XV. okresu pořádala včera strana národně seciální dopoledne i odpoledne veřejné schůze na kterých bylo protestováno proti zavírání če ských škol a proti utlačování českého živlu v Dolních Rakousích. Schůzí súčastnilo se pře 2000 lidí. V okolí Národního domu bylo asi 400 až 500 Němců, kteří přepadali bez branné české chodce a za kordonem policie provozovali allotria a su- rovosti. Několik okolních českých hostineů bylo vytlučeno V poledne byla vyslána na místo policie jízdní, ale chovala se k de monstrantům naprosto pasi v ně. V dopolední schůzi mluvil posl. Sláma. který prohlásil, že český národ nestrpí, by dolnorakouská menšina byla stavěna mim zákon. Řídící učitel Klimeš z Poštorné ujistil. že česká Poštorná nedá si školu zavříti. Po skončené schůzi vyšli Češi na ulici, kd je obklopíla policie, ale také z ástu německých uličniků, kteři po českýeh občanech házeli kamením a přepadal opozdivší se Čechy. Následkem toho došlo několikráte ke srážkám, ve kterých jeden z Čechů byl do krye ztlučen. Policie chovala se k Němcům s největší shovívavostí. Český průvod, čítající asi 1 1/4 tisíee osob, šel na Okružní třídu, kde se rozešel. Na odpolední schůzi mluvil posl. prof. Ve- lich a posl. Sláma, načež byla přijata reso- luce, ve které se žádá respektován školských zákonů a vláda se vyzývá. aby zřídila dostatečný počet veřejných českých škol, obecných, měšťanských, středních a pokra- čovacích. Krajanské ministerstvo se vyzývá, aby v záležitosti obrany Čechů dolno rakouských, zejména v otázce školství konalo svou povinnost.

Po schůzi táhlo asi 1000 učňů, soustředě- ných v organisaci pokračovacího školství, n „Margarethenplatz“ a cestou byli insultováni ně meckými nacionály. Také zde vystupovala poli- cie, ačkoliv Němci házeli kamením, spíš proti Čechům, kteři v ničem neprovokovali než proti Němcům. O včerejších událostech rozeslala c. k. korresp kancelář tulo zprávu: Z Vídně, 29. srpna. (K. k.) „Korrespondence Wi helmova“ oznamuje: Do českého Národního domu byly na dhešek svolány dvě schůze, jedna na dopo- ledne, druhá na odpoledne, obě s jednacím pořadem „České školství v Dolních Rakousích“. Při tom došlo k demonstracím mezi německými radikály a Čechy v okoli spolkových místností. Byl tam vyslán silný oddíl policejní stráže. Shromáždilo se asi 400 Něm- ců, kteří se snažili proniknouti k Ná- rodnímu domu, což se jim však nepodařilo. De monstrovali tudíz v okolí Národního domu a srazií se několikráte s Čechy. Obe (?) strany útočily na se be holemi. Při tom byly roztříštěny dvě okenní ta- bude kamením. Za dopoledních výtržností byl holemi lehce zraněno 5 Čechů, kteří s ocíli v tlačeníci a byli okamžitě ochráněni strážníky Také jeden policejní agent byl zraněn Češi holemi chtěli bíti zatčeného Němce, zasáhli všal a ranili policejního agenta. Pět Němců bylo za- tčeno. Za odpolední schůze opakovalo se sroce ní v okolí spolkové místnosti. Demon stranti byli rozmnoženi pouličním obe censtvem. Pokusili se proraziti poli cejní kordon, což se jim však nepodařilo, Na mnohýchí místech došle k vážným výtržno- stem proti stráži. Policejní hlídka, která chtěla dopraviti zatčeného Němce na komisařství, by la zasypána deštěm kamení. Odpolední česká schůze byla navštívena asi 300 až 400 osob. Po schůzi opou- štěli účastníci místnost za ochrany policejn strá ž «.

Nově ministerstvo v Řecku. Z Athén, 28. srpna. (K. k.) Nové ministe - stvo je sestaveno. Mavromichalis převezme před- sednictví, portefeuille zahraničních záležitostí prozatím ministerstvo vojenství, Triaufillako vnitro, Ertaxis finance, lodní kapitán Damianos námořnictví, Panaghiotti-Jaimis vyučování. Pro- slýchá se, že úřadní list uveřejní dnes královský dekret, kterým se dává milost všem důstoj- nikům, kteří se zúčastníli hnutí a vrátí se do kasáren. Nově jmenovaní ministři budou asi dnes v noci vzati do přísahy. Zde i na venkov je úplný klid. Po poštovní stávce francouzské. Z Pař že, 29. srpna. (K. k) Ministr poš a telegrafů Millerand podepsal dnes výnos, kte- rým 146 potrestaných poštovních úřadníků do- sazuje se opět do jich úřadů. Německo — přítelem Turecka. Z Cařihradu, 28. srpna. (K. k.) »Jení G zetta«, pojednávajíc o pozvání generalissima Mahmuda Šefketa paše k německým manévrům zdůrazňuje výhody a význam přátelství Německa. jež pokládá se nespravedlivě za vzpomínku na starý režim.

Císař v Tyrolich. Slavnost na Izelu. Z Inšpruku, 29. srpna. (K. k.)

Dnes jest. hlav i slavnostní den. Počasí se zlepšilo. V 8 hod. 30 min. ráno odjel císa k historické hoře Izelu, kde konati se bude pře pomníkem Ondřeje Hofera vlastní pamětní slav nost. Panovník jel v otevřeném osobním voze maje po boku arcivévodu Františka Ferdinanda- na místo slavnosti. V osobních vozech jeli pře panovníkem: starosta města Greil, místodržite svob. pán Spiegelfeld a zemský hejtman dr Kathrein. Za osobními vozy jely vozy s arci vévody a s arcivévodkyněmi a se slavnostními hosty. Po celé cestě tvořili špalír účastníci slav- nostního průvedu, vysloužilci a střelci z něme- ckých i vlasekých krajů Tyrolska a Vor- arlberska, domobranci a cizl střelci se svým prapory a hudebními kapelami. Za špalírem s tisnily tisíce obecenstva. Jizda mocnářova podo- bala se triumfálnímu průvodu. Neutuchajíe bouřlivé volání slávy znělo mu vstřic. Vířily bubny, prapory skláněly se ku pozdravu a hudby hrály cisařskou hymnu. Neůnavně děkoval moc- nář za ovace. Izelberská plán byla proměněna

v háj bohatě zdobených stožárů, které jsouee navzájem spojeny chvojovými guirlandami, nesly prapory, znaky a štity. Na slavnostním místě postaven byl bohště ozdobený polní oltář a na proti němu skvěle upravený a květinami a exo tickými rostlinami vyzdobený dvorní stan. K uvítání dostavili se na místo slavnost biskupové s duchovenstvem, dále v Inspruku meškající dvorní a státní hodnostové, mimo jiné předseda ministerstva svob. pán Bienerth, ministr zemské obrany šl. Georgi, předseda poslanecké sněmovny dr. Pattai, říšští a zemšti poslanci. důstojníci a důstojnické deputace, státní úřad- níci, obecní zastupitelstvo inšprucké, předsedové veřejných korporací, střelci s historickými pra- pory z roku 1809 a poselstva střeleckých setnin. Před pomníkem Ondřeje Hofera shromáždilis zeměbranci z roku 1859. Tam pozdravil panovníka opat wiltenský Hadrian Zachert, načež jej oslovil velitel prvého pluku císařských myslivců plukovník Bedřic Kruis. Odpověď efsařova přijata byla bouřlivým provoláváním »Slávy«. Na to vstoupil do dvor- ního stanu. Kníže biskup brixenský, dr. Alten weisel oslovil pak co nejoddaněji panovníka. při čemž zdůraznil, že habsburský dům oe dávna byl podporou katolické viry a že v obyvatelstvu Tyrolska byla vždy v ěr- nost ke knížeti společna s pev- nost! víry. Pak sloužil pontifikální mši. Hold země a panovníkova odpověd naň.

Po mši předstoupil zemský hejtman dr- Kathrein před cisaře a proslovil tuto holdovací řeč: »Zde na těchto lesnatých výšinách, kde obletají nás vzpominky na velkou minulost, zde na těchto místech slávy, kde naši otcové v boji za boha, cisaře a vlast vílězně hájili právo zeměpána a svobodu země proti mocnému a vítězství zvyklému nepřiteli, jest mně štěstím a radosti nejuctivěji pozdraviti V. V. jménem tyrolské země. V. V.! Dne 20. června t. r. konala so slavnost stého výročí ve všech kostelích země k nařízení veledůstojných zemských bis- kupů a všude, i zde na hoře Izel za vedení opata wiltenského a za účasti zemského výboru byl obnoven spolek, jenž uzavře by! našimi otci s nejsvětějším srdcem Ježišový m. Dnes, V. V., chceme svaz, jenž uzavřen byl našimi před ky s domem habsburgským, obnovít zde s V. V. a nejvyšším císařským domem Jménem země slibuji V. V. neochvějnou věr- nost a oddanost. Všemohoucí bůh, který slyš tuto přisahu věrnosti, nechť žehná zejména v V. a popřeje V. V. ještě dlouhé žití ku blahu a stěsti celé říše.« Císař odpověděl: »Moji mili Tyrolané Holdem a slibem neochvějné věrnosti, který jste Mi a Mému domu právě složili naším zemským hejtmanem, jsem pohnut v hloubi srdce. Děkuj bohu všemohoucímu, že bylo mně popřáno abych dnes na těchto posvěcených místech súčastnil se slavnostní vzpomínky na veliké. vážné doby v r. 1809. Pozdvižen! Ty rolska stalo se všem národůn příkladem toho, co bohabojný, věrný tjvrdou praci zocelený lid zmůže

Avšak já, který dnes k vám mluvím jako vnuk zesnulého Jeho Veličenstva, v Pánu nyní odpo- čívajícího dobrého císaře Františka, vzpominám s celým svým domem a s vděčným srdcem všech těch věrných, kteří tehdy pro svého ci- saře přinesli v obět život, statky a krev. Že tento duch udržel se v potomeích, ukázáli moji císařští myslivci, moji tyrolstí zeměbranci v všech bojích. Císař pokračoval pak ve své řeč vlašsky a skončil německy: »Ujišťuji) vás, moji věrní Tyrolané, svojí otcovskou láskou projevuji vám svůj císařský pozdrav a dík. J a můj dům jsme vázáni vám věrnost za věrnost. Nechť bůh propůjčí nám i vám svého požehnání.« Po těchto řečech položil císař sám na po- mník Hoferův vavřinový věnec, načež oslovi celou řadu osobnosti. Zástupcové měst rovněž položili věnce na pomník Hoferův.

Tyrolští zeměbranci z r. 1859. Potom oslovil císaře zemský hejtman dr. Kathrein jménem shromážděných zeměbraneů z r. 1859. Poukázal na pamětní peníz, založený pro ně loni 4. listopadu panovníkem a na jeho význam. Mocnář odpověděl, že rád okolo sebe vidl Tyrolany, kteří před 50 lety ochotně jemua vlasti nabídli svoje služby v době nebezpečí. Po skončení velkolepé slavnosti vrátils mocnář do dvorního hradu, při čemž opětne nadšeně pozdravován byl obecenstvem. Střelecký průvod.

Po slavnosti na Izelu seřadil se za přízni- vého počasí střelecký průvod. Když bylo jeho sestavení skončeno, odešel císař v 11 hodin pěšky do pavilonu zřízeného před dvorním hradem. Členové císařského domu zaujali místa po obou stranách mocnářových; na tribunách na pravo a na levo seděly družiny, na tribuně proti pavilonu usedli ostatní slavnostní hosté pozvané obecenstvo. Průvod zahájilo banderium s prapory, ne- soucími znaky měst a městysů tyrolských. Z ním šli horníci a vysloužilci a to nejprve ciz vysloužilecké deputace, pak vysloužilci tyrolšt. Pak následovaly historické skupiny v malebných krojích z doby Haspingera, Speckbachra Ondřeje Hofra. Skupina střelců nesla v čele prapor Hoferův. Střelci byli uspořádáni dle soudních okresů a za zvuků pasejrské hudby se srazili, aby defilovali před císařem. Bande- rium haflinských zakončovalo průvod. Na místě slavnosti před mocnářem a členy panovnického domu sklonili praporečníci prapory, střelci obna- žili hlavy, pozdvihli klobouky a hřimavé volání »slávy« a »eviva« zavznělo. Průvod, jenž ubíral se různými ulicemi z hory Izel, vykonal celkem cestu delšl 3 km., všude hustým špalírem obe- censtva. Dohromady bylo v průvodu na 30.000 Když se průvod rozešel, byli účastníci za vojenské pomoci pohostěni. Pak táhli střelci k utvoření špalíru přes řetězový most ke hlavní zemské střelnici, kde císař byl očekáván o 1/44. hod. odpol. Průvod střelců, který trval 21/2 ho- diny, sledoval císař stoje v paviloně; neunavně sslutuje odpovídal na holdovací projevy účast níků průvodu. osob.

V drobném prodejir ranní čislo o sobě . . za bh večerní . . . za t k Ve fliálkách na venkově. ranní číslo . . . . . . . 10h večerni- . . . . . . 5h lnseráty plati se hotově napřed. Předplacení a inserty přijímá administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházeji se též redakce, tiskárnu a uxpedice „Národnich Listů- Ruktopisy se novracsjl.

Na střelnici Cestou na hlavní zemskou střelnici navští- vil císa) choť místodržitele svob. paní Spiegel- feldovou. Ve 3 hod. 30 min. přijel na střelnici špalírem zástupů lidu, který mu projevoval nadšené ovace. Na zemské hlavní střelnici stály již tisíce střelců z mocnářství i z ciziny. K uví- tání císařovu dostavili se arcivévodové, minister- ský předseda svob. pán Bienerth, ministr zem- ské obrany šl. Georgi, četní jiní hodnostovéa slavnostní hosté. Shromáždění provolali mu hří- mavé „sláva“ a „eviva“. Vrchní střelmistr odb. přednosta svob. pán Lan jako protektor střele- ekých slavností oslovil panovníka jako nejvyš- šího protektora a ochránce střelnice. Před sto lety Tyrolané bojovali o nejdražší statky: o ženu a dítě, trůn a oltář, o boha, císaře a vlast, zvítězili. V témže duchu koná se též nynější slavnost. Panovník odpověděl, že je rád, že je zase ve středu střelců na místě, kde zachová vá se starodávná tradice a ve cvičení ve zbrani nezkráceně dále se pěstí duch otců v příští generaci obránců vlasti; císař dodal, že vždy dopřeje své podpory těmto snahám. Na konec pravil, že je přesvědčen, že tyrolšt a vorarlberští střelci budou vždy důstojně následo- vati své slavné vzory z r. 1809. Po opětných proje- vech loyality zemský hejíman dr. Kathrein odevzdal císařovi ve zlatě raženou pamětní minci jako vzpo- mínku na stoletou oslavu. Panovník mu za ni podě- koval. Vrchní střelmistr odb. přednosta svob. pán Lan doruči! pak císařovi zlatý slavnostní odznak stoleté oslavy s tyrolským orlem. Podobný odznak mají všichní střelci, jenže v bronzu provedený. I je- mu císař poděkoval. Dav si představiti jednotlivé střelce, odjel za neutuchajících ovací střelců a obe- censtva k jubilejnímu chudobinci císaře Františka Josefa, na který město Inšpruk věnovalo již na4 miliony korun.

Další průběh slavnosti. V sirotčinci vykonal panovník poklep na závěrečný kámen kaple. Slavnostnímu aktu byl mezi jinými přítomen též zakladatel ústavu Hanuš šl. Sieberer. Po prohlídce asylu vrátil se cisař do dvorního hradu, opět za projevů loya- lity obyvatelstva a střelců, kteří na cestě stáli špalírem. O půl 6. hod. večer uspořádána byla ve veliké sini dvorního hradu dvorní hostina. Po hostině konal císař cercle a promluvil s četnými osobnostmi, zejména vyslouzilci střelci. Z Inšpruku, 29. srpna. (K. k.) Veškerých slavností zůčastnili se také i talští střel ci, počtem asi 2000, kteří byli živě zdraveni obe- censtfem. Polská výstava rolnická a prů- myslová v Čenstochové. (Původní dopis »Nár. L.-) Zdůraznil jsem již v prvním svém článku o výstavě čenstochovské, že hlavním rysem jejím jest — nejsilnějším a nejsympatičtějším — že jest věrným odrazem současné pol- ské kultury a že je protiněmecká Mezi exponenty zahraničními není Němců. Na- prostou převahu mají tu Češi, kromě nich za- stoupeny jsou firmy anglické (i americké), fran- couzské, vlašské, švědské, dánské (asi 3).

FEUILLETON „Rukozpyt duchozpytem“. ) Farář Hekl r. 1845 vyložil v rukopisné chiromancii základní nauky o rozloze a názvec vrásek na dlani ruky lidské a obrátil se prot podezření, že rukozpyt zakládá se na pověreč ném uvozování čar, vrásek na ruce v souvislos s planetami, seznamuje se základními pravidly o výkladu vrásek na dlani, jež pokládá za znaky a účiny vloh a náklonností lidských. Pokračuje tedy se svým názvoslovim nezvyklým, ale sroz umitelným tomu, kdo pozorně přečetl předchoz výklad. Kolikost (kvantita) vrásek od toho závisí jestli se jako zplozené čili jako zmrtvené nalé- zají. Ony shodou znamenají mocnost, neshodou slabost, nemocnost vloh a náklonností. Stálice dlouhé, svojinaté, čisté, celé prozrazují rozlične stupně mocnosti. Stálice ztrhané, bodaté, roz sekané, krátké prozrazují stupně slabosti. Ztra cené znamenají ztrátu veškeré vlohy. Zkoumaje ruku synka jednoho a nalézaje myslici jemnou a čistou, uznal jsem, že má jakýsi dobrý schop však vida zámysličku ztrhanou a dílem bodatou záživličku velmi svojinatou, pak ústrojničku jemnou i čistou a námysličku ke konci větvo- vitou, předzvídal jsem na něm silného, hbitého a v obchodu svědomitého řemeslníka. Za dvě léta pravila mi matka pana študenta: Velebný panáčku, ráčil jste míti pravdu, študování Ště- pánkovi nešlo, ale strejček si ho do učení vza a velmi si ho chváli; psal mi, že prý z něho řádný řezník bude. Znal jsem lékaře umělého nábožného a svědomitého, který však s nemoc nými téměř s krutou lhostejností zacházel, jako by byl docela necitelný. Ruka jeho jevila sku tečně jeho ráz. Zámyslička jemná a dlouhá vě štila velký rozum. Větvovitá námyslička věštila svědomitost a nábožnost. Náživlička krátkáa rozsekaná prozrazovala člověka bezcitelného.

Vráska na cizím místě vycházející, vždy zmatenost znamená: cizí drahou táhnouc, třešti vost znamená, a sice točí-li se dovnitř říše své. třeštěnce samého sebou čili se svými vidmy ja- tého jeví; vzdalují-li se ale od říše své, třeštěnce předměty vněšnými rozníceného. Nejvyšším stup- něm nespořádanosti vloh a náklonností jest sí *) Viz „Nár. L.“ 18. srpna t .r lenost, kterou vrásky i od pramene i od drah svých se vzdalujíce, věští. Příklady: Strejna moje byla velmi dobrotivá paní. Často se stávalo, že oděv, který na sobě měla, celý den hledala, domnívajíc se, že jí byl odcizen. Viděl jsemji jednou na večír, že cosi vylévati chce, v jedne ruce svíčku, vdruhé nádobu držíc. A hle! ná- dobu vyzdvihuje, aby ji svítila, a svíčku obrací, chtějíc ji vylévati. Na ruce její ani jedna vládní vráska na místě svém nevycházela, ačkoli vše- cky ke svým drahám se schylovaly, zdárně tvo- řeny jsouce. Brož, převtipný mladík, vzal si do hlavy stroj vynaleznouti, jímž by se v povětří cestovati mohlo. Pracoval několik let na svém letostroji. S každým jen o svém letostroji mlu- vil. Cosi takového vyhotoviv, od ouřadů neustále žádal, by mu povoleno bylo, do cizích zemí ce- stovati. Vida, že jeho žádání všecko nadarm jest, umínil si stroj bez dovolení zkusiti. Z dvo ru otce svého se střechy se spustil, ale daleko neletěl a k štěstí i se strojem svým jen až na hnůj přišel. Ruka Brože ztřeštěnce vidmy jatéh věštila, neboť veškeré vrásky, a zvlášť myslice zámyslička a ústrojnička drahy své opouštěly do vnitř duchstva se točíce. Při tom byly tyto tři vrásky dlouhé a celé.

Navštíviv jednou blázinec, ku podivení dru hů svých jsem uhodnul, čím každý ubohý blá zínek, který si ruku dal zkoumati, někdy býval Vít, přibuzný můj, byl výborný plavec. Jednou zkoumaje ruku jcho, vidím živlici přiliš krátkou ale vedle ni množství zdárných svojinek (sester vrásek). Věštilo to, že příbuzný můj mohůtnost k stálému zdraví a k dlouhému životu do sebe má, ačkoliv živlice krátká též krátký život zna- menala. Z toho poznav, že by mohl násilně o ži- vot přijíti, prosil jsem jej, by plavání nechala každého nebezpečenství vůbec se varoval. Ale vysmál se mi a za půl léta se utopil. Z toho všal nechci, aby se soudilo, že znamením na ruce osud člověka se tvoří, nýbrž jako každá i do- tčená doba vrásek toliko znamenala, že příbuzný můj měl náklonnost, do nebezpečí života se pou- štěsti. Jakýsi ouřadník přivedl ke mně syna své- ho, který již častokráte byl v nebezpečí života. Zkoumav ruku jeho a viděv živlici příliš ztrha- nou, ale čistou, ujistil jsem otce, že syn jeho vždy sám na svém neštěstí příčinou jest, protože náklonnost má, do nebezpečí se pouštěti;a jestli se toho varovati nebude, že tím o život přijde. Za několik let vypravoval mi syn tento, jak výstraha moje vždy ho ochraňovala. Kde

jen jaké nebezpečí jest, tak prý ho něco k to- mu táhne, ale na má slova vždy se upamatuje hned se vyhýbá. Nedávno, pravil všechen po- hnutý, hořelo v zámku, kde tenkráte již zpráv- cem byl. Já první chtěl na střechu již hořiei lézti. Na řebříku však stoje, upamatoval jsem se na výstrahu vaši, i skočím dolů a jdu na stranu. v tom zeď velká se boří a řebřík, na němž jsem před okamžením stál, na kusy se láme. Vy jste ochráncem mého života, pročež z daleka přichá- zím vám díky vzdáti. Pět malých děti s matkou se doma za vás modlí. Bludice, bludné vrásky, nemají určitéh místa na dlani, určují svou polohou úplněji zdár nost neb nezdárnost vloh stálie. Srovnavací bludice zvěstují pravou nemoe nost nebo nepravou mocnost. Větvička s křižkem a hvězdička okolo jamky neb bouličky pravou nemocnost oznamuje, pročež na př. v krajině živličky se vynacházejíe, člověka slabého sie a churavého, ale pravého a dobrého, tudy trpě- livého jeví. Nepravou mocnost prozrazují rodin- ky v hranečku neb v kroužku a pohodinky s růž- kem. Bludice tyto na př. v krajině zástrojničky vtipného sice a chytrého, však ale nepravého obchodníka, tudy i podvodníka a zloděje ozna- mují. Vypravovací vrásky bludice významy pro tivné do sebe mají a tudy pravost i nepravos mocnost i nemocnost najednou pronášejí. Ted buď: větvičky s růžky, hvězdičky v hranečk neb v kroužku; nebo: rodinky se křižující čil mřížky a pohodničky s jamkami neb bouličkami

Když bludice na stálicích se vynacházejí, takže je sekají, v poměru rovném významy jejich ur- čují. Bludice na př. nepravou nemocnost zname- nající na úmysličce stojíc a tím ji sekajíc, člo- věka též nepravého a bezvolného znamená. Když ale bludice pod stálicí leží, tato přes onu běží v převráeeném poměru významy vznikají. Blu dice na př. pravou nemocnost jevící, zámysličkou rozseknutá, nepravou mocnost, tudy rozumného umělého, ale zlého, nepravého člověka věští. N ruce nebožky mé matky viděl jsem strojniei skoro ztracenou, na její dráze ale dva hranečky v nichžto rodinky byly, a dvě pohodinky, jednu s růžkem, druhou s kroužkem. Byloť to znamen podvodnice a zlodějky. Matka má byla velm nábožná, svědomitá a tedy i spravedlivá. Počal jsem o rukozpytu pochybovati. Napadlo mi ještě jednou ruku matky mě a sice drobnohledem zpytovati, a hle krásná, jemná strojnice přes všecky ty bludice táhla a tím svědomitost a spra- vedlivost zvěstovala. Pročež taky rukozpytatel, chce-li jistoty nabýti, toliko drobnohledem ruce zkoumej.

Kyralina cikánka, věštkyně vyhlášená, při znala se mi jednou, že dospělým a starým lidem podle vrásek bludic vždy uhádla, jak se někdy mívali a co do nich bývalo, dětem ale a mla díkům, co k očekávání mají. Vypravovala o židu. jehož na vojnu vzali. Bálť se ubohý židáček prachu a kulek tak, že hned omdlel, jak jen o střílení slyšel. Přivedla mne matka jeho k ně- mu, bych jí řekla, jestli syn její na vojně umře neb ne. Neumře, pravila jsem, a ani se mu tam vlásku nezkřiví, ale udatným vojákem budea někdy velikým pánem. Za deset let přišel k mně důstojník. Na prsou kříže z drahých ka- menů, hvězdy a jiné ozdoby. A hle, byl to bázlivý židáček. To mně dal, praví, ukazujíc prstem. Protože na dlani jeho náživličku krátko vidoue svýma tenkráte ještě velmi bystrýma oči ma v strojstvu, v duchstvu a v krajině úživličky rodinky, vrástičky příčné sekající, a pohodinky na bouličkách ležící krásné jsem spatřilaa z toho že hrdým vojákem a velkým pánem bude mu věštila.

Rukozpyt všímá si i rázu národního rázu jednotlivých národů, jak se na dlani jevi Národu germánskému přičítáme povahu jakožt vlohu a náklonnost národní, národu románské mu popudlivost, národu slovanskému vtipnost Lefebr byl starý Francouz a měl sedm děti Slaviti chtěje narozeniny šedesáté, žádal sobé by na ten den se všemi dětmi svými ještě jed nou se shledal. Já byl k obědu pozván. Za sto- lem okrouhlým seděl jsem já, na pravici otce po mně děti podle stáří. Můj soused byl nejstarš syn, mohovitý uzenář, který se tak pohodlně v lenošce, kterou si sám k sezení vybral, roz táhl, jako by ne k jídlu, nýbrž ke spaní se chy stal. Vedle něho seděl malíř, čilý mladík, by strýma očima točící semotam, na všecko proni kavě hledící. Pak přišla starší dcera, krásná poněkud snědá, asi 25let stará panna, líbezně ustrojená, bylať taky šperkovnice, též bystře očima, pod obočím černobleským svítícíma, n každého hleděla, avšak s vážností, která ducha vysokého a důstojného věští. Vedle seděl kapu- cín, s dlouhými, poněkud bělavými fousy, teprv 23 let stár. Málo, ale velmi moudře mluvil, zdálo se, jako by každé slovo na váhu bral. Pak při- šel kadet, též líbezný mladíček, ač ponejvíce o svém budoucím hrdinství štěbetal, přece ze

všeho jakási důstojnost vynikala. Pak seděl stu- dent, 16letý mudřec, mluvil, jako by Vltavu za- páliti chtěl. Potom přišla nejmladší dceruška, miláček otcův, roztomilá panenka. Málo za sto- lem seděla, neboť vedla, ač teprv 14letá, celé hospodářství otcovo. Oběd sama strojila a podle toho, co jsme měli, zajisté výborná kuchařk byla. Ona přívětivostí jak čamrda se obracela, na všecko hledíc a všecko řídíe, při tom vždy plna smíchu a veselosti. Po obědě musíl jsem všem ruce zpytovati, naposled i uzenáři, stálo to ale práce, než jsem ho k tomu přivedl, aby ruku natáhl. Tvary rukozpytné národního rázu byly ná- sledovní. Uzenář: Živlice dlouhá, ale ztrhaná, dílem větvovitá, dílem rohovitá. Zástrojničkaa strojnice větvovitá, ústrojnička rohatá a ná- strojnička celá ztrhaná, v životstvui v krajině nástrojničky jamky a bouličky. Ráz šťastného a zdravého sice člověka, ale i vlaského snilocha. Malíř: Živlice dlouhá a jemná. Zástroj- nička i nástrojnička dlouhá, ústrojnička jemná a větvovitá. V životstvu i v krajině ústrojničky hvězdička. Ráz též vlaský, ale zdárný. Šperkov- nice: Živlice jemná a větvovitá. Námyslička větvovitá, úmyslička stejná a rovná, zámysličk dvojinatá. Ráz francouzský zdárně vyobrazen.

Kapucín: Myslice rovná, stejná, svojinatá. Zá- myslička svojinatá a stejná, námyslička všeck větvovitá. V životstvu hvězdička a pohodnička. Ráz německý a sice Němce povážlivého a do- brého srdce jevící. Kadet: Živlice svojinatá a rovná. Úmylička svojinatá a jemná, námysličk rovná, zámyslička stejná. Ráz francouzský. Štu- dent: Myslice od dráhy své z duchstva ven se točící, ale stejná. Zámyslička, ač stejná, přece bez pramene, v krajině námysličky hvězdička. Ráz Němce dobrého, ale poněkud ztřeštěného, před nímž strachu nebylo, že Vltavu zapálí. Ku- chařka: Strojnici jemnou, všecku větvovitoua dlouhou. Zástrojnička jemná a větvovitá, ústroj- nička stejná a rovná, nástrojnička dlouhá a svo- jinatá. V strojstvu hvězdičky a pohodničky. Ráz česko-slovanský tvaru velmi šťastného. Lefebr, nyní vdovec, měl tři ženy. První, Vlaška, poro- dila mu tři děti, z nich byly dvě po matcea jedno po otci. S druhou, Němkyní, měl též tři děti a zase jedno po otci a dvě po matce. Třeti, Češka, umřela při porodu, zanechajíc mu dce- rušku nejmladší, pravou Češku. Č. Zíbrt.