Ročník XXXXIX.

V Praze, v sobotu 28. srpna 1909.

ls vodsso asv ntn

Číslo 237.

Na ranní a večerní listy předpláci se V Praze v administrani na měslc. . . . . . 2 K na čtvrt leta . . . . 6 K —k s dvoji donáškou a měsie. . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 64 ve fliálkáchí 2 K ao na měsic. Poštou: na měsle. na čtvrt ieta : . . . 9 K o0n s dvojí zásilkou na měsle na čtvrt leta : .

K podzimní kampani v Uhrách. Na pohled zdá se, že přípravy pro podzimní zasedání rady říšské v této polo- vině soustátí svědčí o čilejším politickém ruchu než zdánlivé ticho, kteréž po opětném potvrzení koaličního ministerstva za sněmov ních prázdnin zavládlo v Uhrách, ač poměry tamní jsou stejně nejisté, ne li ještě napja tější než zde. Teprve na schůzi segedínské, tyto dny konané, jíž se zúčastnilo na padesát po slanců bojovné skupiny strany neodvislosti, jež trvá na zřízení samostatné banky uher ské, přerušen byl posavadní prázdninový klid politický i v Uhrách, a nyní budou po sobě následovati další projevy, z nichž zvláštní pozornost vzbudila řeč předsedy sněmovny Justha, hlavního zápasníka skupiny bankovní, pronesená ve Féleďháze u příleži- tosti oslavy druhého předáka této skupiny. poslance Hollóa. V řeči Justhově vidí totiž v Uhrách oposiční ohlas příprav, kteréž se konají v hlavních stranách koaličních, ne- odvislé a ústavní, ve příčině nastávajícího řešení situace v Uhrách, jež rozhodující vůdcové Košut a hr. Andrássy chystají ve směru těsnějšího splynutí obou těchto stran v novou většinu, o níž by se opřelo příšti ministerstvo, protože nynější koaliční mi- nisterstvo Wekerlovo již v prvé polovině měsíce září hodlá obnoviti žádost za pro puštění a způsobiti takto konečné rozhod nutí koruny, jež bylo — jak známo — od ročeno až do podzimu.

Podaří-li se Košutovi a hr. Andrássovi připraviti splynutí či fusi stran neodvisléa ústavní na základě přesně stanoveného programu, jehož jádrem asi bude proveden volební opravy, došlo by v Uhrách ku přeměně ministerstva, v podstatě ovšem shodného s ministerstvem nynějším. Změny týkaly by se zvláště oněch členů minister stva, kteří v posavadní koaliční vládě zastu pují třetí koalovanou stranu, lidovou kleri kální, jejíž předáci se v poradě nedávno konané usnesli, že na fusi stran nepřistoupí. ale že straně lidové zachovají samostatné. nezávazné postavení. Splynutí stran neodvislé a ústavní,či osmačtyřicátníků a sedmašedesátníků před pokládá ovšem, že buď se podaří bojovnou skupinu bankovní ve straně neodvislosti od vrátiti od její posavadní taktiky, anebo j stlačíti na počet tak nepatrný, že by ne- účastí její ve fusi nová většina nebyla vážně oslabena. Obrysy zamýšlené fuse a program, jí za základ chystaný, budou veřejně vyloženy dne 13. září na schůzích, jež toho dne hrabě Audrássy bude pořádati v Košicích a Košut v Aradu.

Předseda sněmovny Justh, obeznámený se směrem, v jakémž se fuse chystá, zaujal ve Fěleďháze již předem stanovisko jménem bojovné skupiny bankovní, a vytkl poža davky její v patrném úmyslu, aby ještě v po slední chvíli na Košuta učinil nátlak ve smyslu jejím, a po případě označil hranice za něž jeho skupina dále společně postupo- vati nemíní a na vlastní síly se spolehne. Proto byly také výklady Justhovy dosti nevrle uvítány v orgánech, nakloněných akc spojovací, ba pohroženo bylo v nich i tím, že budou bankovní skupina a její předáci úplně odstaveni a potřeni. Justh totiž především zdůraznil poža- davek zřízení samostatné banky uherské prohlásiv, že dá se součinností všech pro- vésti, ale že úspěch maři tajní našeptávač a odpůrci hospodářské samostatnosti Uher Jest tedy nutno tyto našeptavače potírati. aby koruna se přesvědčila, že zřízení samo statné banky jest přáním všech vážných živlů země. Zřízení to bude zároveň prvním skutečným krokem k hospodářské odluce od Rakouska. Banka musí se zříditi k 1. lednu r. 1911, protože se končí posavadní ban- kovní privilej a Uhry tím nabývají volné ruky, a nepotřebují se pouštěti v nijaké jed- nání o prodloužení bankovního privileje. Stra- šáků la Kristoffy prý se netřeba lekati, to by bylo zapíráním principu ústavního a par lamentního, jenž předpokládá splnění přání země.

Co pak se týče zamýšleného splynutí stran, či fuse, čeká se dle Justha, že strana neodvislá odhodí posavadní své politické vy- znání víry, vzdá se svých zásad a že jsoue velikou většinou — zmizí v menšině. Tako vého něco se ještě nikdy nestalo, za fuse v době Tiszově měli Tiszovci pouze asi sedmdesáte hlasů, byli tedy menšinou, jež splynula s většinou. Strana neodvislá, strana Košutovců mohla by dle Justha přistoupiti pouze na takovou fusi, jež by se utvořila na základě programu, v nemž by zásady její převládaly. Ti, kdož chtějí bojo- vati za hospodářskou samostatnost a vojen- ské požadavky, nechť se připojí ke straně neodvislých a fuse bude hotova. Fusi, jez by nespočívala na zásadách a jejíž cíl by bylo udržeti pouze moc ve vlastních rukách, takovou fusi, zvolal Justh, z ma- říme jakožto veliké nebezpečí. Fuse z osob- ních pohnutek by byla politicky nemravná ... Jak vidno, jest Justh neústupný v otázce bankovní, co pak se týká splynutí strany neodvislosti a ústavní, pokládá je za možné za věcných podmínek, při čemž tyto opa- trně blíže nenaznačuje. Kdyby na př. hlav- ním programovým jejím bodem byla volební oprava, sotva by mohl se jí opřiti, ježto další vývoj poměrů by závisel na výsledku voleb a většině sněmovní, z opraveného vo- lebního řádu vyšlé. Vlastní zápas mezi sedmašedesátníky a neodvislými by se ovšem vybojoval na této nové půdě. Skutečně také ozývají se hlasy, podaří-li se sjednotiti strany na volební opravě, že tím bude urovnána i dráha kabinetu, jenž by nynější koalované ministerstvo vystřídal, a netřeba dlouho hádati, že by to bylo mi- nisterstvo posavadní, z části opravené. Na takový postup Košuta a hr. Andrásse jsou asi i v rozhodujících kruzích přichystáni.

Avšak není vyloučeno, že tento poslední koaliční pokus, žíti dále ve formě fuse, se nezdaří přes to, že tlak v tomto směru ko- naný jest velmi značný. Vynořujíť se, jako obyčejně v každé kritické situaci různé »po- kyny« a »pohrůžky« a takového něco ob- saženo i v této vídeňské zprávě »Budap. Hirl.«: »Podkopná práce zde stále pokračuje. Postavy podobné Burcevům a Azevům ne- vyskytují se pouze v Rusku. Jejich snahou jest kompromitovati před národem vůdčí politiky (Košuta?), překaziti uskutečnění fuse a zjednati podmínky pro takovou vládu. kteráž by neprojevovala tak tuhý odpor vše- rakouským zaměrům, jako posavadní vláda a strany snémovní.« Kdyby tato zpráva nebyla psána před projevem Justhovým, bylo by možno vztaho vati ji na něho, pokud obviňuje posavadn držitele vládní moci v Uhrách z osobních záměrů. Takto nutno zprávu prostě považo- vati za známku nejistoty, zmítající i maďar- ským veřejným míněním. Pociťujeť se totiž všeobecně, že jak pro dloužení existence Wekerlova ministerstva do podzimu, tak i nynější snahy po splynut jsou v těsné souvislosti s vystoupením ně- kdejšího ministra Lukácse, že jsou to zkrátka poslední podmínky, svého času vůdcům koalice Lukácsem z Vídně přinesené. Tím ovšem se i vysvětluje, proč lidová strana se při akci o splynutí stran neúčastní, opatrně zachovávajíc zdání, že jí nezáleži na zachování podílu v dalším, již málo po- pulárním držení koaliční vládní moci, jakož i proč bankovní skupina strany neodvislosti snaží se zachovati ve veřejném mínění pře- svědčení, že ona jest vlastním strážcem tradie a ideí z r. 1848. Nejsou to však zárodky příštích bojů zápasů, jež i v případě, že se fuse uskuteční na velmi úzkém programu — obmezeném na volební opravu — vypuknou nejpozději až tato oprava se stane skutkem?

Bienerthovo vyjednávání o dělnos českého sněmu.

Z Vídně, 27. srpna-

Ministerský předseda bar. Bienerth do- posud mešká ve Kitzbůhlu a očekává se zde teprve příšu týden. Již dnes však oznamuje s poloúřadně, že vykonány byly přípravy k pora- dám se zástupci stran na sněmu král. českého za účelem zajištění klidného zasedání. Porady ty započnou podle této zprávy mezi 6. a 9 zářím. Dnes byly rozeslány pozvánky k těmto poradám a jsou zváni prozatím toliko zástupci stran na českém sněmu českých, německých, jakož i obě skupiny velkostatkárů. Ujišťuje se však, že budou pozvání také jinl politikové i ti, kteři nejsou poslanci zemskými. Platí to zejména o říšských poslancích české strany agrární, ve kteréžto straně, jak známo, následkem neslučitel- nosti mandátu zemského s řišským, předáci strany nejsou na českém sněmu. Tisková kancelář zprávu tu potvrzuje taktot Z Vídně, 27. srpna. (K. k) Ministerský před- seda svob. p. Bienerth zamýšlí v době mez 6. a 9. zářím vyjednávati se zástupei stran na českém zemském sněmu, aby získány byly podminky pro klidný průběh jednání sněmov- ního. K těmto poradám byly již rozeslány po- zvánky čelným politikům jednotlivých stran. Proslýchá se, že má vláda v úmyslu rozšiřiii po připadě během vyjednávání kruh dotyčných osobnosti, aby vyslechla také názory jinýeh směrodatných parlamentníků z Čech.

Politické zprávy domáci. V Praze, 27. srpna. (Českopolský boj o Slezsko.) Blíží se nový školní rok a v tu dobu se obnovuje boj o české děti. Ten boj nevedeme již jen s Němci, nýbrž také s Po- láky ve Slezsku, v němž Poláci již překročili hranici moravskou. Praha dlouho k tomuto boji mlčela a s ní celé Čechy. Na Čechy ve Slezsku dívali jsme se jako na mrtvou stráž. Jí se o nás nedostávalo ani hmotné podpory, ani mravné posily. Nečinili jsme tam rozdílu mezi Čechem a Polákem a přáli jsme si, aby Češí a Poláci šli všude jako Slované s rukou v ruce dávali společný odpor Němcům, nebezpečným jedněm jako druhým. Ale při tom jsme si přáli, aby slezští Poláci vždycky byli pamětlivi, že Slezsko je země koruny české, což nám ukládá povinnost, abychom příslušníky české národnosti ve Slezsku hájili a ukázali jim, že jim ochranu jejich národnosti poskytnouti můžeme a do- vedeme. Jestliže slezští Čechové, jak dnes čteme v »Slově Polském«, hlásají Polákům, že k české koruně patří také západní Halič až po Vado- vice, to netřeba bráti vážně. A kdo ví, hlásají-li to Češi a není-li to jen agitačný prostředek Němců a Friedlovců na podráždění Poláků. V boji o Slezsko na polské straně naproti nám zvítězilo nesmiřitelné stanovisko téšinského pana Friedla, jemuž jsou »tři němečtí poslanci

milejší, než jeden český.« Tím stanoviskem jest dáno i stanovisko české, potud, pokud se nenajde nový modus vivendi mezi slezskými Čechy Poláky. Ale prozatím Poláci chtějí v boji po- kračovati, jak vysvítá nejen z projevů p. Friedla nýbrž i ze článku Ivovského »Slova Polského« List ten píše: »Všeliké ohle dy musejí být odsunuty stranou, kda chodi o kus prastaré polské země, o desítky tisíc duší polských. Zbývá jedno jediné heslo ani pídě polské země, ani jedné polské duše !« A když podal obšírný obraz slezského bojiště, list líčí nebezpečí, které se českým živlem na Poláky valí. Národní sila česká ve Slezsku prj se ohromně zmohla, a tim se zmohl i český nápor a expanse. Naproti tomu prý národní slly polské tam ubývá a »nejsmutnější je, že př nynějším stavu věci popis lidu r 1910 vypadne v ostravské pánvi v náš neprospěch.« Lvovský list souhlasí s panem Fridlem, že »hroznější pro Poláky je nápor český než ně- mecký.« Germanisace prý těžko Poláky odná- rodňuje. Zdrží jejich rozvoj kulturný a hospo- dáťský, učiní je obojetnými k věci národní, ale lupem germanisace stávají se jednotlivci, nikoli massy. Jinak prý je s čechisací. »Díky veliké příbuznosti jazykové, díky bezohlednosti a umění, jaké si národ český osvojil ve válce s Němci- čechisace sahá až v dřeň obyvatelstva; germa- nisace povléká lid cizím pokostem, kdežto čechisace vžírá se v duší lidu a odnárodňuje celé massy.«

»Jsme daleci toho,« píše »Sl. P.« dále. »abychom Čechům činili výčitky za jejich po- stupování. Předně by to bylo marno, a za druhé války o národnost neřídí se cítem. Prohrává ten národ, který se v životě spravuje biblickou zá- sadou: kdo na tebe kamenem, ty na něho chle- bem. Válka o slezskou kamenouhelnou pánev jest pro nás jedna z nejdůležitějších prací. Ne- smíme zapominati, že jde o území, které nás má obránit před nepřáteli západními. Pamatujme, že nápor český na Slezsko není dílem činitel místných, nýbrž výsledkem úsilí všl české spo- lečnosti. 1 naše obrana musí býti dílem celého polského národa. Jestliže nedovedeme v nejbliž- ším čase dobýti řady posic v ohrožených o Čechů obeí, za nedlouho bude pozdě.« Co zde citujeme, jest už velmi zřetelné troubení do boje o Slezsko. Myslíme, že pisatel sám je si vědom, jak celou věc nadsadil, ano překroutil a přestavil. Vi také, že ve Slezsku ustupuje náš živel a že se mu nedostává o nás ani podpory, ani povzbuzení. Naproti tomu našinei ve Slezsku jsou spojenými silami Poláků a Němců uvedeni přímo v zoufalství, jemuž tal mohutný výraz dal Petr Bezruč. Poláci jsou na- proti tomu nám na postupu a netají českým Slezanům i Moravanům, že svůj boj rozšíří až po Hranice na Moravě.

Neodpovídáme stejnou bojovnosti, ale vo láme všechny, jichž se týče, aby byli na strázi a konali svou povinnost. Z Vídně, 27. srpna. (Boj proti Če- chům v Dolních Rakouslch) Ve »Wiener Deutsche Korrespondenz« R. Heine činí návrhy, co dělat, aby se Češi ve Vídni Dolních Rakousích národně neprobouzeli, nýbrž aby se germanisovali jako před 50 lety. Volá na pomoc zákonodárství (lex Kolisko-Ax- mann), poněmčování nalezenců a provádění hesla »svůj k svému« nejen při volbě zboží, nýbrž i při volbě osob, kterým má býti po- skytnuto zaměstnání; ale protože Vídeň nemůže se jako velké město obehnati čínskou zdí, musí se její německé zastupitelstvo postarati, aby její německý charakter ničím nebyl rušen. Samé pošetilosti. Vídeň si musí vzlti za vzor Prahu a Dolní Rakousy za vzor Čechy, eo Praha a Čechy činí pro Němce, Vídeň a Dolní Rakousy musí činiti pro Čechy. Potom bude otázka vyřízena k obapolné spokojenosti a bude možno přistoupiti k punktování česko-německého smíru.

Politické zprávy zahraničně. V Praze, 27. srpna. Proces proli Srbsku v Záhřebě a Sofii. Sp. Z Bělehradu, 22. srpna. (Pův. dopi »Nár. L. «) Už několik měsíců trvá »velezrádnýe proces záhřebský a čím dál se vyvíjí, tím živěji každý občan království srbského cití, že je to proces proti Srbsku a králi Petru, proces, který proti nim vede Rakousko-Uhersko a víd-ňská politika. Ti, kteří sedí v Záhřebě na laviei obžalovaných, jsou zde osobami vedlejšími. Dokud se zdálo, že mezi Rakousko-Uher- skem a Srbskem strhne se válka k vůli Bosně a Hercegovině, mohl tento proces v právním ohledu býti skutkem odvážným, ale v politickém vysvětlitelným, neboť politikové hledí k cilia nikoli ku právu. Ale po provedeném záboru odpadlo i to. Že chorvatsko-slavonští Srbové, v Záhřeb žalovaní, nebyli na svobodu propuštění hned, jak zábor uskutečněn a jak se ukázslo, že války rakousko-uhersko-srbské nebude, možno si vy- světliti tím, že vídeňská i peštská politika se rozhodly po odstranění válečného nebezpečí rychlým postupem zadali rozhodnou ránu i srbské národnosti a dosíci, aby každý, kdo se dosud v Rakousko-Uhersku (a odtud i v zabraných zemích) Srbem nazýval, cítil se ohroženým nejistým a nebyl překážkou německo-maďarské potopě, která se nyní na Balkán hrne. Upozorňuji na fakt zajisté významný, že pronásledování Srbů chorvatsko-slavonských svě- řeno bylo osobám, které nikdy Slovany nebyly anebo k slovanskému vědomí nedospěli. Takoví jsou Rauch, Aecurti, Tarabocchio, Wemnert, Mexner a j. Jsou to vesměs bývalí Němcia Italové, jež diriguje německý žid Frank. Slo- vanský živel dostane se mezi ně teprve nynt

fusí frakce Štěpána Radiče s Frankovci, ale pr tomto kotrmelci Štěpána Radiče možno bez pro- rockého ducha prorokovati, že on brzy v nové společnosti zůstane sám a že chorvatstí sedláei za ním nepůjdou. Srbská vláda učinila vídeňskou pozornu že mezinárodní ohledy vyžadují, aby v záhřeb- ském procese bylo šetřeno srbského státu srbského krále, jichž Tarabocchio i Accurti příliš často nešetrně se dotýkali. Veřejnost nevl, co na to bylo z Vídně odpověděno, ale protože Tarabocchio a Aceurti ve svých urážkách ne- ustali, zdá se, že odpověď vídeňská zněla v tom smyslu, v jakém odpověděli také maďarští no- vináři na memorandum francouzských kolegů že Chorvatsko má svou samosprávu a nezávislý soud, do níž vídeňská vláda nesmí zasahovati, aby svět neřekl, že činí na soud nátlak soudu aby nevytkl, že se podrobuje rozkazům shůry. Tak se děje v Záhřebě. Vizme nyní, jak se děje v druhém našem sousedství, v Bul- harsku. V Sofli dne 8. t. m. soudili Rusa Jerofě- jeva, jenž loni na podzim ze Srbska přišel do Bulbarska a tam byl zatčen pro podezření, že chtěl provésti na krále Ferdinanda vražedný atentát. Pamatujete se na prvé telegrafick zprávy o tomto zatčení. Ty hlásaly, že krále Ferdinanda přišel zavraždit Srb a že je to srb- ský komplot. Bulharský státní zástupce při pře- ličení s Jerofějevým vzpomínal několikrát Na- stiče a dovolával se jeho denunciací, aby do- kázal, že Srbsko jest i Bulharsku nebezpečným sousedem. Ale jestliže státní zástupce v Sof byl Aceurtiem, předseda soudu nebyl Taraboe- chiem. Přerušil státního zástupce slovy: »Nechte. pane, té daremnosti! Co do toho zapletáte Srbsko ?« A státní zástupce solljský se zastyděl již nenapodobil svůj krásný vzor ze Záhřeba.

Z Černé Hory. Dopis »Nár. Obrany«. Knížeeí vláda obdržela v Londýně půjčku šest milionů franků a jako jistotu za půjčku dala přístavní přislušenství v Baru. Vypůjčené v Anglii sumy bude upotřebeno na hospodář- ské, obchodní a kulturně účely země, na regu- lování Bojany, na vysušení blat na Skaderském jezeře a prodloužení železné dráhy barské do Plavnice, Podgorice, Kolašína na hranice Novo- pazarska. Zpráva o dosažení této půjčky, již v Londýně vyjednal ministr financí Dušan Vu- kotič, způsobila na Černé Hoře všoobecné nadšení. Mezi ruskou a černohorskou vládou již delší dobu se vyjednávalo o obchodním spojení obou států. Vyjednávání bylo tyto dni dokon- čeno a ujednáno, že od počátku r. 1910 par- níky ruské společnosti »Východo-asijská paro- plavební společnost« na cestách z Baltického do Černého moře i nazpět bude se zastavovati v přístavu Barském. Kníže Nikola rád by udělil milost odsou- zeným politickým vězňům, ale nynější jeho mi- nistři uváději proti tomu politické důvody, pro které přání knižete nemohlo se ještě vyplniti. Ale není pochybnosti, že milost bude udělena brzy a že budou amnestování: Andrija Rado- vič, Michsil Ivanovič, Gavrilo Cerovič. Mitislav Rajčevič a Mitar Djurovič.

Vatikán a německé centrum. Naproti opačným domněnkám ujišťuje se ve vatikánských kruzích, že kardinál Vannuteili obdržel od papeže pouze poslání, předsedati eucharistickému sjezdu v Kolíně n. R., a neměl úkol, zabývati se rozporem v německém centru. Vatikán zachovává prý vůči této otázce úplnou neutralitu a nemá v úmyslu vysloviti se pro za- chování přísně konfesionálního rázu centra nebo proti němu. Pokud se týče příštího poměru centra k no- vému říšskému kancléři, viděl by prý Vatikán velmi rád sblížení mezi centrem a vládou, se strany papeže nebude prý však na centrum či- něn žádný nátlak, poněvadž kurie si přeje, aby centru byla zachována úplná neodvislost v poli- tických otázkách.

Ústavní konflikt v Meklenbursku. V Meklenbursku trvá již několik desetilet ústavní boj, jenž nyní nabývá ostřejších forem takže občanstvo hodlá sáhnouti k odepření daní. aby se domohlo řádné ústavy. Jak se sděluje ze Zvěřína, prohlásili př včerejším jednání o reformu ústavy starostové jako zástupci občanstva vládním komisařům, že jsou pevně odhodlání na přištím zemském sněmu na podzim odepříti povolení daní, neučiní-li vláda energické kroky, aby prosadila změnu ústavy Tím má býti učiněn nátiak na rytiřstvo. Včerejší vyjednávání nemělo prý však ještě výsledku. Boje u Melilly. Ve Španělsku způsobila velké uspokojen zpráva o vzeti Punty Gueviany, města strate- gicky velmi důležitého, neboť se doufá, že odsud bude možno nepřitele rozptýliti a vylákati do roviny, dále budou Kabylové kebdanští donucení k neutralitě. Vůdcové Rifů vynaložili všechny síly, aby Kebdan hrozbami přinutili k odpadnutí od Španělů. Panují ještě obavy o Kebdanu Z El Arby vede cesta na západ rovinou dosti přístupnou do Selnanu, tak že bude možno vpadnouti nepřiteli v zad. Vojsko se zatarasilo hned v Arbě, kde nenalezlo odporu. Byl po- staven 200 metrů dlouhý, 105 široký tábon obklopený ostnatým drátem v blízkosti studny. Bitevní lodí Carlos Guinto a Princesse de Asturias V drobném prodejit ranní čislo o sobě . . za Sh večerni . . . . . . . za 4h Ve fllálkách na venkově ranní číslo . . . . . . . 1n večerni . . . . . . . . 5h fnseráty platí sa hotově napřed. Předplncení a inserty administrace v Marianské ul., B. Tam nacházejí ne táž redakce, tiskárna a nxpědine „Národních Listů“ Rukopisy se novracejí.

ovládly pobřeží až k ústí řeky Maluja. Obyva- telé pobřežní vystrčili bílé prapory, poněvadž s bojí dělostřelby. Obsazení El Arby, starého tržiště maro- ckého, dovolilo společný postup vojska z Me- lilly s oddily obsadivšími El Arbu, takže Na dor může se oetnouti mezi dvěma ohni. Neoče- kává se zatím nový útok Rifů. Vojsko, přes veškeru únavu a hrozné vedro, je dobré mysli, poněvadž je povzbuzeno slibem, že bude za- hájena ofensiva. V nejbližších dnech může se strhnouti rozhodný boj. O poměrech v zemi Rifů vypravuje známý německý znalec prof. dr. Th. Físeher, že Rifové tvoří hlavní součást v severním Marokku bydli- elho velkého národa berberského, souhrnně na- zvaného Amazinghy. Mluví ještě svou národní řečí, ač mužové též ovládají arabštinu. Vyzná- vají islam. Vědomi, že patři k velkému národu berberskému, čítajícímu 12—13 milionů hlav, jenž obývá nejen obvod Atlasu, ale též velkou poušť až k Senegalu, Nigru a hranicím egypt- ským, nenl přilis rozšířeno. Kmeny málo dotčené arabským vlivem jsou přísných mravů. Za to úplně poarabštilá Džebala, kmen v rifských ho- rách, jižně od Taugeru, je neuvěřitelně spustlá. Fysicky) jsou příslušníci kmene velmi podobni Evropanům, velká část z nich má plavé vlavy a modré oči a vynikají válečnou zdatnosti. Jsou neobyčejně zmužilí a otužilí a vyní- kají opovrhováním nebezpečí a smrti, což jeu nich ještě zvýšeno fanatismem islamským.

Další významný kmen rífský jsou Ge- laiové, velmi četní a dobře vyzbrojení. Soudl se, že sami mají 12.000 pušek oproti 70 000, jež jsou v rukou všech kmenů povstalých. V poslední době, zejména od Casablanky, sesí- lila se jejich moc válečná Není pochyby, že Špa- nělové tentokráte, jako r. 1893, zcela nepatrn rozmnoži své územi a stěži proniknou dále než k Selnamu a dolům Beni bu Ifrug- O přemoženém Roghiovi, který tak dlouho a nebezpečně ohrožoval vládu sultána Muleje Hafida, se oznamuje telegraficky z Paříže,ž pretendent byl dopraven do Fezu 27. t. m. v železné kleci a pak byl uvězněn v p láci. Při bestiální krutosti sultánové očekává h strašné mučení. Zajetí Roghia událo se v na- děli večer. Paša z E-Kasra, Buchta ben Bag- dadi, velíci mehale s 8500 muží a 2000 jezdci obsadil celý kraj. Na to prehl Roghi se svými málo přivrženci do posvátného, nedotknutelného místa. Aby ho chytili, což podle lidových mravů nebylo snadné, obklopili ohněm posvátné místo a vykuřovali je. Roghi vystoupil s revolverem v ruce, bránil se zuřivě a sestřelil několik jezdců. Konečně byl přemožen, spoután v průvodu 1500 mužů poslán do Fezu. Zajetl pretendenta učinilo na všechny kmeny ohromný dojem a upevnilo panství Muleje Hafida. Myslí se, že sultán zavře zajatého Roghiho podle starého marockého zvyku do železné klece a po několik měsiců bude ho voziti po zemi a okazovati lidu. Některé francouzské listy se zabývají otázkou, co se stane s Roghím, zda-li ho bude sultán mučiti jako ostatní zajaté. Ozývají s hlasy pro francouzské zakročení ve Fezu. Listy všech stran plší proti marockému barbarství.

»Aurore« varuje Muleje Hafida, chce-li si za- chovati důvěru Francie, musí povoliti. Setrvá-li ve svých ohavnostech musí čekat, že nebude mu dopomoženo k trůnu, naopak, že se vy- stoupí proti němu. Není možno, aby Evrop pohlížela klidně na ukrutnosti, připominající děsné dny v Dahomeji, aniž by nepadala na ni část zodpovědnosti. Sultán ve Fezu, pravý krvavý sultán, musí ustoupiti diplomatickému nátlaku, ať ho to stojí cokoliv.« Podobně píše »Gaulois«, poukazující, že Anglie, rozhořčena mučením zajatců, poslala sultánovi energický protest. Je k politování, že Francie nedala podnět k po- dobnému zakročení, ale zajisté nezamešká svou povinnost vůči evropské civilisaci. Mulej Hafd je barbar, jejž lze však donutiti k mírnějšímu jednání.

Nová organisace britské říšské obrany. V sezení dolní sněmovny anglické 26. t. m. podal premier ministr Asquith zprávu o vý- sledeích konference pro říšskou o branu. Výsledkem konference byl plán k organisování sil koruny, aby mohla být rychle soustředěna jediná říšská armůda pro případ potřeby ohrožené vlasti. Stran obra ny mořské přistoupil Nový Zeland k nynější politice příspěvkem na výlohy společné námořní moci, kdežto Kanada a Australie chtějí postaviti svá vlastní loďstva. Bylo jednáno o znovuzřízení loďstva ve vodách Ti- chého oceanu, jež bude se skládati z loďstva indického, australského a činského. Každá z těchto skupin má míti jeden obrněný křižák, tři křižáky druhé třidy, 6 torpedoborců a 6 pod- mořských člunů. Na konec sdělil Asquith Australii navržené uspořádání, dle něhož vláda australská za občasné pomoci přívrženců říšské myšlenky vytvoří australský celek loďstva tichomořského, kdežto loďstvo novo-zelandské musí udržovati loďstvo v čínských vodách. Dále bylo navrženo, aby Kanada učinila začátek s křížáky druhé třídy a torpedoborci, jež budou určeny částečně pro Tichý, částečně pro Atlantický ocean.

Čeští Sokolové v Americe (Pav. dopis »Nar. Listo«.) (Prohlidka Nového Yorku.) Po prvém noclehu na půdě svobodné země a po žádoucím odpočinku věnovali jsme čas aspoň částečné prohlídce Nového Yorku. Ne- mohu psáti obsáhlý cestopis; zmíním se jen některých význačnějších bodech.