1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve ctvrtek dne 7. ledna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Hise
přudplácí su
v Praze v adminislraei
na měsíe
na čtvrt lrta . . . . 6 K —
s dvoji denáškou
ma měsl
na čívit lota . . . . 7 K 50
ve nlialkách: a K 80
pa naěsic
P' oštou:
pa měsíe
na stvrt leta . . . . 9 R oo
s dvojí zisilko-
na měsí
ka čtrt leta . . . . 1 K eo
Praha
5
article
Nové stíny.
Nové stíny.
Posud přihlíželo se v jednání uherské sně
movny o branné předloze k účinkům trvalé ob
strukce a stavu ex-lex, hlavně pokud se jevily
v nepravidelnosti placení daní, ve vznikáni ho
spodářských rozpaků a stále odkládaném od
vodu v Uhrách za minulý již rok 1903. V po
slední schůzi sněmovny uherské přibyl k účin
kům těm zjev nový, všech posavadních váž-
nější: účinek na rozpoložení myslí vojínů, pro-
dloužením služby vojenské postižených.
Jak známo, uznala správa vojenská za
vhodné, aby v Uhrách k doplnění pluků za
mužstvo, jež tři lěta činné služby již koncem
měsíce září si odbylo, ale až do konce roku ve
službě bylo podrženo, povolány byly tři prvé roč-
níky náhradních záložníků; ale mužstvo, sloužící
u pluků v zemích okupovaných, v Bosně a Herce-
govině, ponecháno bylo i nadále v činné službě.
Toto opatření se stalo hlavně se zřetelem
k tomu, že známé spletité poměry na poloostrově
balkánském na ten čas nedovolují snížení počtu
mužstva tamních pluků, a že není za vojíny tři-
leté pro nevykonaný odvod vycvičené náhrady
Snad také to spolu rozhodovalo, že vojíni, po
sádkou v Bosně a Hercegovině ležící, jsou
s poměry tamní služby dobře obeznali a že tudíž
v nynější situaci jsou dočasně nepostrádatelni.
Uhry
Boseň
Boseň a Hercegovina
6
article
Ať již důvody ponechání jich ve službě i po
Novém roce byly jakékoliv, tolik jest jisto, že ne-
potkaly se u mužstva, opatřením timto postiže-
ného, s náležitým porozuměním, což mělo za
následek, že hlavně v posádkách v Bílku, v Tre-
bini a dle pozdějších zpráv i v Apatovci a ve
Stolci ležících propukly o svátcích vánočních
dosti povážlivé výtržnosti. Události tyto dostaly
se na přetřes i ve sněmovně uherské na dotaz.
podaný košutovcem Polonyim, na nějž ihne
odpovéděl ministr honvédů Nyiri.
Dle soukromých zpráv, hlavně listy pešt-
skými uveřejněných, propukly nepořádky mez
vojíny třetího ročníku, zvláště u uherských pluků
69. a 32. Důstojnictvo se všemožně přičiňovalo,
aby vojíni zanechali všech výstředností a upo-
zorňovalo mírně na následky, jež by je musily
stihnouti. Přes to došlo ku politování hodným
případům nejen po hostincích, ale i v některých
pevnůstkách a kasárnách, jakož i na kordonu
(v pohraničních hlídkách). Tříletí vojíni namnoze
odložili zbraně a odpírali konání další služby ;
zvláště odešli proti vůli velitele i z pevnůstk
čís. 8. v Bílku a odebrali se do tábora, prozpěvu-
jíce. Četní vojíní byli v Bílku zatčeni a odveden
do Trebině, když pak místnosti tamní nestačily
odvedena část zatčených do Mostaru a do Du-
brovníku. Na kordonu kozmačském hlidka po-
stevila pušky do pyramid a beze zbraně přešla
do Černé Hory, ale později se opět vrátila.
V Bílku i Trebini konaly vojenské hlídky stál
obchůzky, a večer po šesté hodině již nedovolen
vojínům vyjíti z kasáren a z tábora.
Bílka
Tre
Stolac
Mostar
Černá Hora
7
article
Dle odpovědi ministra honvédů na dolaz
Polonyiův jest přirozeno, že nastala vojenské
správě povinnost, aby všecky, kdož se provinili
proti poslušnosti, pohnala ku přísné zodpověd-
nosti; avšak ona zajisté nebude nepřístupnou
uznání polehčujících okolnosti. Ač byly zprávy
některých časopisů přehnané, musí ministr hon-
védů s politováním doznati, že dle zprávy, dne
29. prosince 1903 ministru války zaslané veli-
telstvím šesté horské brigády, mužstvo dále ve
službě podržené prvního praporu pluku 69. (do-
plňující okres Stolní Bělehrad) dopustilo se vý-
tržností. Dle zprávy této proslýchalo se již před
Vánocemi dle pověstí, jejichž půvoč se nedal vy-
pátrati, že mužstvo ročníku 1900 chystá k No-
vému roku výtržnosti. Čtyři opilí vojíni již na
Štědrý večer nápadně povykovali; ač v po-
sádce, ze šesti setnin záležející, případ takový
v den sváteční není neobyčejným, nařídil nic-
méně velitel, aby předešel dalším výstupům, že
mají odpoledne velitelé setnin sami při rozkazu
mírně, ale rozhodně vojíny upozorniti, že další
službu konati jsou povinni, ale že správa vojen-
ská jejich propuštění na dovolenou nepustí
Polonyiův
Bělehrad
8
article
s mysli a dle možnosti je nařídí; nechť tedy
osud svůj mužně snášejí a zdrží se všech ne-
předložených kroků, jež by pro ně měly smutné
následky. Dne 25. prosince stala se výtržnost
v pevnůstce čís. 2., a bylo šestnácte vojínů za-
tčeno. Bohužel, pokračoval ministr honvědů, vy-
šlo vyšetřováním na jevo, že výtržnost
byly provedeny dle plánu. Dne 27.
prosince bylo zatčeno opět 10 mužů, mimo t
téhož dne večer pronášeli vojíni po hostincích
vyzývavé řeči, a staly se těžké případy po-
rušení kázně; za tou příčinou postaveno dalších
sedm mužů před vojenský soud, s jinými osm-
nácti přítomnými zavede se pouze disciplinární
řízení; téhož dne dal velitel brigády zatknouti
16 povykujících vojínů v hostinci. Celkem
zúčastnilo se nepořádků 60 mužů, z nichž 16
po staveno před soud.
Jak z výkladu ministra honvédů patrno, týká
se událostí, jež se staly vesměs před Novým
rokem; dle dalších zpráv však výtržnosti dnem
27. prosince neskončily.
Uvedení těchto událostí na přetřes ve sně-
movně uherské způsobilo mimo jiné i ostrou po-
týčku mezi časopisy různých stran. Orgány ostře
opposiční vidí v nich účinky stavu ex-lex a činí
za ně zodpovědnou vládu, orgány vládní pak při-
čítají je vlivu zásad opposičních.
9
article
V pozoruhodné stati zabývé se záležitostmi
těmito „Fremdenblatt“, vytýká opposici uher-
ské, že nesprávně prohlašuje další podržení tří
letých vojínů ve službě za opatření protizákonné
a že již dříve vyslovovala „obavy“ pro rozčilent
v uherských plucích. List má také za to, že nelze
tyto události vysvětliti pouze vlivem lihovin,
protože se již předem pro dobu vánoční a novo-
roční připravovaly. Vyšetřováním se prý zjistí,
zda výtržnosti propukly pouze následkem roz-
čilení pro další službu, aneb zda zárodek k nim
vznikl vlivy postranními. Není pochyb-
nosti, že se dostalo mužstvu upřímného a dů-
raznéno poučeni o nutnosti prodloužené služby
r že by poučení to nebylo minulo se s úspěchem,
kdyby s jiné strany se bylo nepod-
něcovalo. Jakožto zvláště přitěžující okol-
nost vytýká list, že „tyto těžké výtržnosti se
udály na obvodu říše a právě v onom obvodu,
kam se ode vždy soustřeďuje větší pozornost, než
na ostatní území“; tato poznámka jest tím vý-
značnější, uváží-li se, že uvedený časopis pě-
stuje blízké styky s ministrem zahraničných zá-
ležitostí.
10
article
Bohužel, staly se poměry v okolí Bílku
Trebině předmětem zvláštní pozornosti již v létě
minulého roku, za známého trapného pochodu,
jemuž padlo za oběť mnoho vojínů; již to samo
bylo s to, zůstaviti v myslích vojínů zárodky
touhy, aby tamní těžká a mimořádná služba je-
jich v čas se ukončila.
Nevíme proto, je-li záhodno, význam udá-
lostí vánočních a novoročních zvyšovati ještě
předpokládáním vlivů jiných, postrannich, s po-
hraničným obvodem nějak zvláště souvisících.
Pro mimouherské interessenty vznikají př
této příležitosti pochybnosti druhu zcela jiného;
jak totiž vyplněny budou mezery, těmito výtrž-
nostmi v uherských plucích vzniklé pro pravi-
delnou službu nejen v počtu jejich mužstva, ale
i v jejich služební náladě?
Bílka
11
article
K jubileu samosprávy.
K jubileu samosprávy.
Mimo nadání jsem donucen po třetí (a sna
naposledy) hájiti svoji myšlenku: oslavu čtyři-
cetiletého jubilea naší samosprávy. Tentokráte
byl to Věstník Národní jednoty severočeské.
který bagatelně zmínil se o této věci, nazvav
projektovanou oslavu vbezvýznamnou malicher-
nosti« a přiděliv obecnímu a okresnímu zřízení
ironický název »samospráva«. Mimo to opakuje
již vyvrácený nesmysl, že obecní zřízení dal
nám nynější cislajtanský parlament (v r. 1862),
kdežlo všeobecně známo, že cislajtanský parla-
ment datuje se vlastně teprve od r. 1867. Každý
politický abecedář má věděti, ze Schmerling da
12
article
ústavu celé říši, netuše ovšem, že po 6 le-
tech Beust udělá z uherských zemi nový stát.
Málo také chybělo, že by Věstník Národní
jednoty severočeské byl prohlásil nás, kteří vi-
díme v obecním zřízení něco dobrého, za vlasti-
zrádce resp. za zrádce na programu státopráv-
ním. Touto směšnou výtkou nebudu se zabývati,
poněvadž mám za to, že obecní zřízení nen
přece tak bídné a zavržitelné, když pro jeho
uzákonění hlasovali: dr. Brauner, dr. Rieger
dr. Karel Sladkovský. Ti byli zajisté zrovna ta-
kovými státoprávníky jako pisatel onoho článku
ve Věstníku Národní jednoty severočeské!
Nemusím také široce vysvětlovati, že známy
jsou mi vady a nedostatky obecního zřízení.
Vždyť jsem to byl zase já, který začal psáti (v
»Národních Listech«, v »Neodvislých Listeche
a v Harmachově »Věstníku samosprávném«)o
potřebě revise obecního zřízení. Mimo to vyšla
nedávno tiskem má přednáška »O zamýšlené
opravě obeeního zřízení«, kde jsem soustavně
poukázal na všecky vady obecního zřízení. Nie
měně nerozpakuji se znova opakovati, že zákon
tento, sdělaný před 40 lety (!) za zeela jiných
politických, hospodářských a sociálních poměr
jest a zůstane jedním z nejdůmyslnějších našich
zákonů.
A kdyby dnes sestoupila se kompilační ko-
mise z nejpokrokovějších, z nejradikálnějších a
nejvlastenečtějších poslanců či odborníků, tedy
znova a znova bude sáhati po nynějším obee-
ním zřízení, přidržujíc se při sestavování nového
obecního zřízení hlavních zásad, ovládajícíeh
naše tupené obecní zřízení. Ostatně připomínám
pisateli onoho článku, že skoro žádný náš
zákon zemský nevyrostl z domácí půdy (agrární
zákony, sociální, stravovny, zprostředkování
práce atd.) a přece žádný rozumný člověk ne-
bude je zatracovati.
Brauner
doktor
Rieger
Sladkovský
13
article
Vystoupení Věstníku v této otázce jest jen
novým smutným dokladem, že ani naše intelli-
gence nevšímá si opravdově života samospráv-
ného. Máme nyní dva odborné časopisy, píšíe
o autonomních otázkách: »Samosprávný Obzors
a Harmachův »Věstník samosprávný«. V obou
bylo uvedeno a vysvětleno, proč některé korpo-
race samosprávné a proč zejmena samosprávné
úřadnietvo chce oslaviti jubileum samosprávy.
To však ušlo větší části naší intelligence, poně-
vadž si naších autonomních časopisů a snah
samosprávného úřadniclva zhola nevšímá. Po-
kládám tudíž za nutné, rekapitulovati zde zkrátka
účel projektované oslavy.
Chceme především vzbuditi a rozšířiti větš
a opravdovější zájem pro samosprávu vůbee.
Hodláme při té přiležilosti připamatovati mno-
hým okresním výborům, že jejich působnost ne-
spočívá pouze v nakupování štěrku, nýbrž že
mají právo a povinnost podporovati veškeré
snahy osvětové a všecky účely národní a huma-
nitní. Zejmena pak chceme upozorniti, že mnohé
naše autonomní zákony (na př. obecní zřízení)
musí býti dle časových potřeb opraveny a do-
plněny. A tu máme za to, že iniciativa k tako-
vým reformám a k založení nových humanníeh
a osvětových institucí mohla by vzejíti nejspíše
a nejvhodněji v tomto jubilejním roce. Tedy ne
»marnivosti«, nýbrž nejčistší ideál byl nám po-
hnutkou pro pořádání oslavy jubilea.
Konečně podotýkám, že nemíníme vyvolat
nějaké národní slavnosti, slavnosti s praporečky.
s muzikou a tancem.
Nikoliv, přejeme si, aby po okresích konaly
se vážné schůze s přednáškami, kde by naše
obce a okresy skládaly túčty z dosavadní 40-
leté činnosti a chystaly plány k nové další a in-
tensivnější činnosti jak v zájmu vlastním, tak
i na prospěch celého českého národal
JUC. Jos. Podolák
Ted
Podolák
14
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 6. ledna. (Zvýšení civiln
listy.) Současně s loňským rozpočtem vláda
podala říšské radě předlohu o zvýšení civilní
Praha
15
article
listy o dva milliony korun; obdobná předloha
podána i sněmu uherskému. Přes to však, že
předloha ta nebyla projednána a tedy také ne-
byla přijata ani ve Vídni ani v Pešti do „sche-
matického“ rozpočtu za r. 1903, uveřejněného
dne 30. prosince ve vídeňských úřadních novi-
nách — prý jako substrát pro státní účtárnu —
pojata civilní lista již v položce zvýšené. Na
tuto nesprávnost upozornily některé časopisy
mimo jiné i „Arb.-Ztg.“ Včerejší „Fremdenbl.
reaguje na výtky toho druhu a praví, že vřadění
civilní listy v položce zvýšené nemá podobně,
jako vřadění umořovací renty do schematického
rozpočtu rázu takového, jakoby se ony zvýšené
položky povolovaly pomocí § 14., nýbrž jejich
smysl jest prý pouze ten, že vláda se nehodlá
vzdáti požadavku, aby civilní lista byla zvýšena
z důvodů, jež uvedla, když spolu s rozpočtem
podala sněmovně i tuto předlohu. „Ostatně —
dodává „Fremdenbl.“ — ačkoliv byl po ruce
ústavně úplně dostatečný podklad ve formě za-
timných rozpočtů na prvé a druhé půlletí minu-
lého roku, nebylo za výplatu zvýšené civiln
listy v roce 1903 požádáno a nebyla také na-
řízena.“
„Arb.-Zig.“ spokojuje se prohlášením vlád-
ního listu, že vláda se pouze „nehodlá vzdát
požadavku“, ale popírá oprávněnost tvrzení, že
by pro výplatu zvýšené civilní listy byl „ústavně
úplně dostatečný podklad“ v obou provisoriích.
vydaných pomocí § 14. Paragrafem z nouze ne-
smějí se dle výslovného znění ústavy zvýšovat
státní břemena a proto také nelze mocí tohoto
paragrafu zvýšiti civilní listu. K tomu jest opráv
něn pouze parlament jak v této polovině říše tal
i za Litavou.
Vídeň
Pešť
16
article
V Praze, 6. ledna. (Proti sjezdu sla-
vistů.) Zmínili jsme se včera o memorandu
lvovských akademiků, protostujících proti úča
stenství polských historikův a filologů na petro-
hradském sjezdě slavistů. V memorandu praví se
mimo jiné, že by práce polských učenců, určené
pro všeslovanskou encyklopedii, musily projít
ruskou censurou. „Glos Narodu“ má sice lee-
které pochybnosti lvovské akademické mládeže
za slušné, ale dodává, že hřeší jednostranností.
„Žádný polský učenec nesvolil by zajisté —
praví dále — aby mu ruský censor škrtal neb
měnil názory a úsudky neb překrucoval fakta
Stati polské buď budou uveřejněny tak, jak byly
napsány, aneb jich vůbec v encyklopedii nebude
Obavy, vyjádřené v memorandu, jsou tedy
plané.
Z Lublaně, 4. ledna. (Podloudná stát
ní německá škola v Opatii.) Před ně-
jakým časem pronikla na veřejnost zpráva, že
vláda chce postátniti německou schulvereinskou
školu v Opatii. Proti úmyslu tomu protestováno
ihned v slovenském časopisectvu, které ukázalo,
jak zbytečno by bylo vydržovati ze státních pro-
středků školu pro hrstku Němců v Opatii, kdež
se domácí chorvatské obyvatelstvo nemůže po
dlouhá léta domoci školy chorvatské. A přesto
stát německou opatijskou školu vydržovati
bude. Ovšem způsobem podloudným. Před ně-
kolika dny objevila se v úřadních novinách
zpráva, že pro německou státní školu v Pulji
byli jmenováni dva provisorní učitelé. Ve sku-
tečnosti oni dva provisorní učitelé působí na ně-
mecké škole v Opatii. Veřejnost byla tu okla-
mána předstíráním, že se ustanovují noví učitelé
pro starou školu puljskou, kdežto ve skutečnost
jde o postátnění schulvereinské zbytečné školy
v Opatii. Jest to opět křiklavý doklad národní
nestrannosti dra. Körbra a jeho pomocníka dra.
Glos Naroda
Němec
Praha
Lublaň
17
article
Hartla.
Ze Záhřeba, 4. ledna. (Uherské a ch or-
vatské investice.) Dr. Mazzura uveřejníl
v „Obzoru“ obšírnou stať, v níž dokazuje, že
uherské vládní kruhy neprávem pokládají státní
investice v zemích chorvatských za invostice
uherské. Na základě zákonů o vyrovnání uher-
sko-chorvatském dochází k závěru, že investice
na území chorvatsko-slavonském jsou buď spo-
rečné uhersko-chorvatské aneb čistě chorvatské
(autonomní), žádné však uherské. Chorvatsko
V drobném prodejít
ranni číslo o zobě . . . za 9
. . . za 2h
odpolední
Ve flialkách na venkově:
ranní čislo. . . . . . . .
odpoladní. . . . . . . . Bh
Inserát
plaší se hotově napřea
Přcdplacení a insorty přijíná admini-
strace v Marianské ulici č. z.
Tam nacházejí se též rodakee
tiskárna a ezpodice „Národnich. Listů“.
Bukopisy se nevraceji.
Hartl
doktor
Mazzura
Záhřeb
Chorvatsko
18
article
Siavonie mají svůj zvláštní státní majetek, jako
na př. státní lesy, jež nemohou býti zcizeny ji-
nak, než s dovolením chorvatského sněmu. Ony
nemovitosti, jež slouží potřebám společným,
tvoří pak společný erár uhersko-chorvatský. Proto
budovy poštovní, železniční a taktéž železné
dráhy na územi chorvatském nejsou majetek
výhradně uherský, nýbrž společný, poněvadž
slouží společným potřebám obou zemí. Budovy
ty a železnice nebyly stavěny jen z důchodů
uherských, nýbrž i z příspěvků chorvatských.
Pisatel proto zamítá nesprávný název „uherský
crár“, jehož se užívá v úřadních spisech i tehdy,
je-li řeč o společném majetku na území chor-
vatsko-slavonském.
Siavonie
19
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 6. ledna.
Boris Sarafov.
Jméno Borisa Sarafova opět se začíná ob-
jevovati v novinách. Povšímnutí zasluhuje, že
se to děje zvláště v rubrice telegrafických zpráv.
Zasilatelé jejich patrně chtějí osvěžiti vyrudlé
barvy populárnosti tohoto hrdiny, jenž se z po-
vstání makedonského značně obohatil, zatím co
všechno obyvatelstvo pomohl uvrhnouti do zou-
falé bídy, z níž se nevysvobodí ani za desítky
let. O Sarafovu bylo z několika stran zjištěno,
že přijímal také peníza z Vídně a jednal tedy
v Makedonii jako její najatec. Pan Müllen
z Rogboje, rakousko-uherský adlatus Hilmi pa-
šův, byl jmenován jako ten, s nímž Boris Sa-
rafov udržoval spojení.
Boris Sarafov užil zimní prázdně k rozší-
ření svého obchodu s krví Makedonců dále do
zemí západních. Byl nejprvé v Paříži, potom
v Londýně. Zde operoval současně s generálem
Cončevým, jenž naň byl vyzradil, že přijímá
pro svou osobu z Vídně peníze. Cončev sám
byl do Makedonie vyslán knížetem Koburgem
spolu s plukovníkem Jankovem. Každý z nich
obdržel za to 30.000 fr.
Na přátele Makedonců v Londýně učinilo
trudný dojem, že Sarafov a Cončev neobrátili
se na ně společně, nýbrž každý zvlášť a na
svůj vrub, při čemž jeden druhého snažil se
očerniti.
Sarafov byl přijat tajemníkem zahraničného
ministra Sandersonem, jenž mu odňal všechnu
naději v pomoc Anglie. Pravil, že Anglie musí
vyčkati, podaří-li se prakticky prověsti reformy.
Dokud se neukáže, že reformy prověsti se ne-
dají, Anglie bude podporovati velmoci, které
chtějí reformami rozřešiti makedonskou otázku.
Varoval Sarafova, aby nezačínal nového po-
vstání, jež by bylo neodpustitelnou chybou.
Sarafov
Boriso Sarafův
Sarafův
Müllen
Boris
Makedonec
Cončevý
Cončev
Sanderson
Praha
Vídeň
Makedonie
Rogboj
Paříž
Londýn
Jankov
Anglie
20
article
Pochopská politika Řeků.
Dop. »N. L.«
Z Athén, 31. prosince. Řecký zahraničný
ministr pospíšil vzdáti telegraficky vřelé díky
hr. Goluchowskému za pochvalu, kterou v de-
legacích vzdal Řecku za mírumilovné a vzorné
chování v příčině Makedonie. Takového uznání
nenadál se ani ministr ani žádný Řek; proto
bylo tím větší jejich překvapení a veselejší ná-
lada, již jim způsobil p. Goluchowski.
Jak jsme nejednou nezvratnými fakty doká-
zali, Řecko a Řekové mají největší vinu nynějších
zmatků v Makedonii a Albanii. Řecko a Řekové
tam způsobili poměry, které zmaří všechny po-
kusy o reformy. To vědí ve Francii a Anglii,
pročež veřejné mínění těchto zemí odsuzuje
jednání Řeků; ale rakouská diplomacie jako
obyčejně nezná pravého stavu věcí na Balkán-
ském poloostrově a považuje všecko za svůj
úspěch, co je na škodu slovanských živlův,a
jen k tomu pracuje.
Podivný osud tomu chtěl, že týž den, kdy
hr. Goluchowski velebil Řeky, turecké válečné
lodi zajaly dvě řecké plachetnice a jiné dvě
lodi zapudily na ostrov Skyro. Všechny tyto
lodi vezly pušky, prach a dynamit z Pyrea do
Řek
Dop
Goluchowský
Atény
Řecko
Makedonie
lada
Albánie
Francie
Anglie
Balkán
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 6. ledna.
Do pohádkového města na východě —
všechna města z pohádky leží na východě —
kde dlouhé věky žili lidé dosti šťastně a spo-
kojeně, přistěhovala se jednoho krásného dne
neznámá, jež ubytovala se v nejlepším hotelu a
počínala si vůbec tak, jako by byla měla plné
kapsy peněz a vůli, státi se v odlehlém tom
koutě, kam z velikého světa jen málo kdy pro-
nikla nejasná zvěsť, aspoň královnou. Jakkoli
nikomu se nevnucovala, nikoho nesváděla, po-
zoroval přece jenom každý, že v té ženě cosi
přitažlivého a komu se událo přibližiti se k
neb jíti kolem ní, pocitil ihned tajuplný vliv
bytosti té. A ku podivu. Jakkoli byla ženou ci-
zinka ta nevzbudila, jak by se mělo za to, nej-
menšího odporu mezi krásnou pletí, naopakt
se lepila na ni, jako mouchy na americký
papír. Zato mužové to byli, kteří na svůdný
zjev se zlobili, pak ho do všech pekel posílali
aby na konec sami se stali jeho ctiteli . . .
Praha
22
article
Dost často se stalo, že do zapomenutého města
zabloudil prorok, jenž hlásal všeliká nová učení,
všeliké nové pravdy. Však chtěl-li získati adeptů,
různých musil užiti k tomu prostředků. Musil
užiti novin a ohlášek, musil agitovati od muže
k muží, úplatky a dary získávati přízeň. Naše
neznámá těmito prostředky opovrhovala. Seděla
prostě doma, česala svůj žlutý vlas a přemýšlela
o nových variacích svého nádherného úboru.
Při tom zvala střídavě tři neb čtyři nejpřednější
osobnosti tu i tam k five o' klock na čaj a jenom
ve svátek neb za příležitosti zvláštních objevila
se ve veřejnosti. Však stalo-li se to, bylo to
pokaždé událostí. Lidé se sbíhali, aby uviděli
dímu tu ve skvělé toiletě, na níž od nejmen-
šího knofličku u rukavice až na smělý klobou-
ček bylo všechno slohové, všechno elegantní
krásné. Dámy trnuly, páni neodvraceli zraků od
nebeské postavy.
Z počátku dámy jen nepatrnosti napodobiti
si troufaly. Sem tam nějakou stuhu, nějakou
krajku. Později ovšem pokročily. Imitovaly stři
sukně a snažily se jako cizinka vyzdobiti živůtek.
Musil
23
article
Také co do látek počal se jeviti v tajuplném
městě odchylný od dřívějška vkus. Kupovány
látky dražší a důkladnější, i bylo pozorovati, jak
ponenáhlu zevnějšek dam ve městě se mění ase
přizpůsobuje skvělému vzoru. A nepozorovali to
pouze odborníci v dámských toiletách, nýbrž po-
zorovali to i laikové, pozorovali to zejmena mu-
žové ve svých kapsách, neboť úbory vysoce-
ctěných paniček a spanilomyslných dcerušek stály
pojednou třikráte tolik, než kdykoli před tím.
Jakkoli se nyní silnějšímu pohlaví paničky
i slečinky mnohem více líbily, než kdy před tím,
přece ono těžce neslo obrat ten z pochopitel-
ných důvodů hospodářských i uvažováno vše-
možně, jak zlomiti vliv svůdné cizinky, jež
ostatně byla se dávno již v městě tamějším po-
měrům akkomodovala a kterou tamější dámy po-
kládaly dávno již za svou. Starší podlehaly méně
jejímu vlivu a často bylo slyšeti z jejich úst stesk
na řádění svůdkyně, zároveň touhu po dávných
lepších časech, kdy každá šetrná hospodyňka
měla jedny šaty, ovšem že aspoň třikráte pře-
šívané, deset až patnáct let. Dámy mladší jako
amazonky chránily vládkyni, odhodlány, oběto-
vati pro ní všechno.
Když konečně někofik mužů přišlo na mi-
zinu a když pomlouvači jali se tvrditi, že se
to stalo jedině následkem přepychu, jejž ženy
dcery bankrotářů provozovaly, sešli se ko-
nečně muži k vážné poradě, jakých uchopiti se
prostředků, aby město zbaveno bylo draka,
který se v jeho zdech usadil a jemuž nuceno
24
article
bylo přinášeli tak těžké oběti. Jedni, jako
se to děje na všech shromážděních, přeháněli,
tvrdíce, že jestli to tak půjde dále, město bude
uvrženo v neodvratnou zkázu, kdežto druzí při-
kládali větší váhu mravní škodě, která oby-
vatelstvu ze zhoubné činnosti bůh ví odkud do
města zaváté cizinky vznikne. Konečně usne-
seno všemi hlasy proti třem, že má býti cizinka
z města — jako osoba cizimu majetku hmot-
nému i mravnímu nebezpečná — vypovězena.
Jen tři hlasovali proti tomu, byli to: majitel
obchodu se střižným zbožím, ženský krejčí
fotograí.
Hlasování se vzdal jediný doktor, poněvadž
jako obecní lékař musil o to dbáti, aby měl
pacienty a nemohl býti tedy proti korsetům
vléčkám, kdežto jako fysik neměl míti žád-
ných pacientů a musil tedy vléčky a šněrovačky
co nejrozhodněji zavrhnouti.
Úsnesení to mělo ve městě účinek hrozný
Nejlepší přátelé se přestali pozdravovat, ne snad
proto, že by se byli znepřátelili, ale z toho dů
vodu, že jim to ctěné polovice zakázaly. Kdo
byl na indexu, nesměl se na ulici ukázati
nechtěl-li, aby mu některá z dám oči vy-
škrábala.
Konečně svolali valnou schůzi také ženy.
aby se poradily o tom, jaké zjednati velké
slavné přítelkyni, tak krutě pronásledované, za-
dostučinění za příkoři, jež se ji bylo stalo
jak ji uvésti a dosaditi opět v její dřívější sídlo
aby dále kralovati mohla.
Za tímto účelem ihned zřízen fond, do
něhož se příspěvky jen jen hrnuly. A co stalo
se dále. Aby proveden byl důkaz, že politika
dělá školu, usnesly se dámy jednohlasně na tom,
že zahájí oproti mužům na celé čáře ob-
strukei. I zvolen hned zvláštní výbor, jehož
úkolem bylo zorganisovati tuto obstrukci a se-
trvati v ní tak dlouho, dokud muži nezměknou
25
article
Usnošení to vyvolalo, jak se dá mysliti,
ve městě ohromné zděšení. Něco takového se
neočekávalo. Považte, ženský strajk ! Mnozí se
tomu smáli, dokazujíce, že hrozbu tu si ženské
rozmyslí, takový nesmysl že neprovedou!
A co se stalo?
Již druhého dne dostavily se následky smě-
lého ženského »justamentu« měrou netušenou.
Mužové, jakmile ráno vstali, sháněli se po kávě.
Však kamna byla studená. K vůli kraptu bryndy
nebude tak zle, těšila se silnější polovina oby
vatelstva, i spěchala ve velkých zástupech do ka-
váren. Leč i tam je očekávalo překvapení ! Paní
kavárníková a také slečna vrchní kuchařka byly
mezi spiklými ženami a nevařily.
Muži nahradili snídaní slivovicí a těšili se
na oběd. Pro ten nám přece něco opatří, vždyt
samy také budou míti hlad. Nadešlo poledne,
muži vraceli se z obchodů a dílen, z úřadů
ze škol hladovi jako vlci. Leč marná naděje,
marné čekání. Dopadlo to s obědem jakos
snídaní. Muži láteřili, vyhrožovali, chystalise
užiti násilí, leč dámy stály jako mury hradné
a poněvadž vždy musí kapitulovati muž, když
žena se hněvá, a poněvadž, jak se ukázalo, je
taková ženská stávka mnohem mrzutější, než
kterákoli jiná, uzavřeli páni s odbojnými Vla-
stami kompromis, přijali »cizinku« do svazku
obecního a slibili ji, že ji na dále nijak proná-
sledovati nebudou. Za jásotu vítězných družek
odvezli pak tuto do jejího starého sídla.
Nemusila již skrývati se v incognito, nýbrž
vyvěsila na svůj dům ihned velký štít, prove-
dený ve slohu secessním, s nápisem:
27
article
Ubozí muži! Jak se bránili proti ubohé
pronásledované, o níž měli za to, že má namí-
řeno jen na ženské. Jak ji při každé příležitosti
stavěli na pranýř i s těmi, jež se jí přespřília
— dle jejich domnění — oddávaly. Jak se ji po
smívali, ji proskribovali všude: v novinách, na
divadle, v kupletech, v poulíčních písničkách,
aniž by tušili, že, zatím, co po ní házeli shni-
lými jablky, seděla jim již v týle, a marné že
bude jejich namahání ji setřásti.
Teď aby se dámy vzepřely modním poše-
tilostem mužským.
Nepozorujete, co se nyní děje? Nepozoru-
jete zvláštní pohyb, řekl bych, metamorfosu,
v krojích? Ženské se všemožně namáhají, aby
vypadaly ve svém šatě jako mužšti a muži zase
naopak libují si v modě tak titěrné, že bychom
ji právem nazvati mohli modou ženskou.
28
article
Což nepokládá se dnes u hejska úzká
taille zrovna tak za hezkou jako druhdy
u ženských? A čím více se z ní ženy emanci-
pují, tim většího nabývá rozšíření mezi muž-
skými. Neni-liž to poblouzení? Co by tomu
řekl belvederský Apollo, kdyby viděl moderní
kreatury s vosími životy a při tom s chodidly
jako menší přivoznický člunek? A všimněme si
těch moderních límců u košile. Zdali je mladí
páni neanektovali slečinkám v tanečních hodi-
nách, kde je dovoleno, jak známo, tak leccos
si vyměniti. Všimněte si, prosím, jenom moder-
ních zimníků, jak jsou střiženy? Zrovna tak,
jako damské pláště před pěti a desíti léty.
A což nynější nízké damské šněrovačky ne-
jsouli to letní vestičky pánův, jež nosí proto,
aby plnou krásou se pod nimi presentovala
hedvábná košile? Nechci dělat pouhým okem
statistiku, ale tvrdil bych, že u nás v Praze je
více modních pánů, než modních dam a že
nejsme snad daleci toho, kdy nuceny, shluknou
se ženy, aby protestovaly proti pošetilostem
modním pánův. Ale ne, toho neučiní, mužská ob-
strukce by byla nebezpečnější.
Apollo
Praha