ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 18ae7740-66ab-11dc-a808-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 27, person 75, org 3, work 1
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Praze, ve středu dne 23 května. 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 141.
4 article
Ha rannt a odpol. tlse předpláaí set v Praze v sdnini na čtvrt lets. měso “ 4rolí donesko na Brríe lota na něre ve slaIkáe na nk a Poštou: na čirrt leks dvoji sioin
Praha
5 article „Strachy na Lachy!
„Strachy na Lachy! Vzdor tomu, že se účastníci pátečn valné schůze parlamentní komise rukou dá- ním vespolek zavázali, zachovati o jednání svém vůči veřejnosti nejpřísnější tajemství, neváhal čelný orgán kola polského, krakovský »Czas«, pro radost pospolitýc našich nepřátel uveřejniti o dotčené schůz tato perfidní sdělení: »V parlamentní komisi oznámeno zástupcům česfě delegace, že tak jako dosud, to dále jíti nemůže, a další ob- strukce Čechů že by musila nezbytně míti za následek rozpadnutí se pravice. Nevznikla by sice žádná koalice s levicí, avšak pravice rozpadla by se v atomy, jež by se příleži- tostně slučovaly s jinými stranami na potí- rání obstrukce... Toto ultimatum dáno Čechům na uváženou a do Letnic má býti o něm rozhodnuto.« Pro zmíněný čestný závazek, jehož čeští delegáti jako mužové nezruší, nelze nám ovšem zjistit, zdali takovéto nebo po- pobné ultimatum »do Letnic« bylo našim delegátům od ostatních stran pravice sku- tečně položeno, či zdali si vídeňský dopiso- vatel »Czasu« celou historku o tom ultimatu ku potěšení vysokých vládních kruhů prostě — nevymyslil. Jindy by se byli lidé podobné zprávě prostě — pousmáli jako velmi nepodařen novinářské kachně: neboť takového »ulti mata«, které vyznívá hrozbou: »si c se rozpadnu v atomy« věru ještě b- storie neslyšela a neviděla. Ale v Cislajtani »fin de siěcle« projde každý nesmysl a tak dnes veškeré německé žurnály, jako lačn kapři po vnadě, chňapou po té zrádě víden- ského dopisovatele »Czasu« a my budem míti do Letnic potěšení snášeti jejich bazi- liščí uhrančivé zraky, s jakými budou pátrati po rozhodných účincích tohoto »ultimata pravice« v našich myslích a v našem táboř branném. Jak se rozhodnou Češi? ..
Lach Čecho Čech
6 article
»Obětují pravici, či upustí od obstrukce? Toť dnes pro nepřátely naše otázkou všech otázek. A již sondují a měří sílu »rázných a mírných protiproudů« v našem obstrukč ním veletoku, již rozdělují si úlohy, aby v pevně semknutý náš bojovný šik a tábo branný přivodili potutelně nesvár a zmatek. Jedna část německého tisku tváří se. jakoby naše obstrukce nikterak Němce n- mrzela, naopak byla jim vítanou, poněvadž povede ku konečnému vytouženému rozbit pravice, k odročení nebo rozpuštění říšské rady a ku poloabsolutistickému meziaktí, v kterém nám vláda Körbrova nasolí své zá- kony jazykové cestou oktrojírky, § 14. — Druhá část německého tisku opět hledí proti nám štváti strádající výrobní třídy lidu, de klamujíc komediantsky, jak prý jedině my zpupní Čechové, svou obstrukcí překážíme brzkému jeho vykoupení ze vši bídy a nouze které by mu přinesl najisto vídeňský par lament Prohlížíte ten podlýzmanévr? Vyškolení němečtí terroristé zkoušejí na nás pouštět hrůzu s hora, z dola. Shora: str aší ce nás hněvem a trestem koruny, kteréž ne dávní ti nepřátelé všech jazvkových nařízení dnes jakoby nic podkládaj nanovo úmysl oktroyovati nám pověstným paragrafem 14. jazyková n- řízení, proti nimž národ náš ze všec svých sil jmenem svého dobrého od- věkého práva a platných zákon zemských co nejenergičtěji protestuje. Z dola pak: že hrozí nám rozpadnutím pra- vice »v atomy« a hněvem trpícího poplat- nictva celých krajův a národův, zmaříme-l svou obstrukcí vládě novou půjčku 500 mi
Körbrův Čecho
7 article
lionů na »stavbu železnic«. Do čtrnácti dnů máme se tedy rozhodnouti, t. j. kapitulovati. Neučiníme-li tak, setrváme-li ve své zatvrzelé obstrukci, pak prý běda nám!. Pak jsme sice ubili parlament, ale pak za to vláda ubije nás kladivem absolutismu, z něhož jako Fénix vzletí utužený, vítězný ně- mecký liberalism a v Čechách i na Moravě zavládne »pořádek« dle o ktroyova- ných jazykových zákonů Körb- rových in saecula saeculorum. — Na štěstí máme my Čechové už od na- šich pradědů táborských »proti strachu udě- láno«, — tak jako staří bohatýři polšt (odkudž přísloví polské: »Strachy na Lachy !«) a nelekáme se u nás ani druhého dne. Otažte se dnes všeho lidu českého celou šíří našich vlastí českomoravských, bojí-li s těchto všech možných ran, útrap a škod, jimiž se mu dnes z Vídně hrozí, a jeli hotov raději zahoditi zbraň a vzdáti se na milost její, je-li hotov spokojiti se raději s tou troškou »rýže otroka«, s tou kůrkou žebráckou, která se mu snad hodí, než aby stokráte raději volil boj čestný za spravedli- vou svou při až do přemožení neb vítězství svého? Že prý svou obstrukcí vytrvalou zničíme pravici. Proč by se musila k vůli naší obstrukci rozpadnouti? Je-li v duši její myšlenky autonomistickéa myšlenky rovného práva všech národů, pak „nikdo rozumný nenahlédne. proč by se musila rozpadnouti »v atomy« proto, když my Čechové, byvše na svém exponovaném křídle donuceni podstoupit boj — bojujeme co nejrázněji za princip rovného práva a svézákonnost králoství a zemí proti útoku ně- meckého centralismu na tyto naše statky naše pospolité.
Čecho Lach Čechy Morava Vídeň
8 article
Dali by si němečtí Tyrolané, dali by si Poláci roztrhati svou vlast ve správní území dle národnosti a nechápou naši bratři jiho- slovanští, že bojujeme i za jejich vol- nost, i za jejich krby, když bráníme v Čechách a na Moravě svých krbů a své volnosti proti nadvládě cizího jazyka? Tak jako čeští konservativní velkostatkáři našli s námi dobře svůj »modus vivendi« — řkouce: my sice nemůzeme dělati obstrukci s vámi, ale my přes to nepostavíme se ne- přátelsky proti vám, poněvadž naše zásady, snahy a cíle shodují se s vašimi zásadami a cíli: rovněž tak mohou zaji s te i všechny ostatní strany pra- vice, mají-li autonomii a rovnoprávnost v srdci a ne jen na jazyku, s námi zůstai i na dále přes rozdíl naší taktiky za jedno, jakož správně dovozuje právě v »Gazettě Narodowé« vůdce lvovského křídla klubu polského posl. Merunowicz: Třeba nás oka- mžitá různost okolností od sebe rozvádí na různá bojiště, však jedna společná myšlénka, myšlénka to svézákonnosti vlastí a rovno- právnosti národů, vždy nás opět sloučía shromáždí. »Máme my Poláci dáti se s Čechy do křížku, abychom si tím vysloužili pochvalu »Neue Freie Presse«? Neměli bychom spíše vzkřiknout na své vídeňské kolo polské : Až potud a nic dále proti Čechům, nechme jich s pokojem, nepotírejme jejich obstrukci spra- vedlivou k užitku vlády a Němcův !«? — Tak protestuje neodvislý tisk polský již dnes proti byzantinským »ultimatům« p. Jawor- ského. A že svou obstrukcí, kterou sám Pfersch uznává již za nepřemožitelnou, přivodímesi na sebe jen ránu oktrojírky ja zy kových zákonů Körbrových moc § 14.? Nuž, té ráně smělé teprve s nej- chladnější myslí hledíme vstříc.
Polák Čecho Němcův Jawor Körbrový Čechy Morava Neue Frei Presse
9 article NILIs
NILIs Jen po 17. říjnu 1899 ještě s touto ranou na — Rakousko! Podle § 14. smí vláda jen v případě nejpilnější potřeby, když říšská rada nezasedá, vydati mocí S 14. císařské nařízení o takových důležitostech. o kterých má právo rozhodovati říšská rada a kterými nijak neruší se základní zákony státní. Toto císařské nařízení musí pak nej- blíže svolané radě říšské do 4 neděl před ložiti ke schválení, jinak, bez tohoto schvá- lení, pozbude platnosti. Avšak K örbrovy jazykové pře lohy za prvé: nenáležejí vůbec dle 11 článku prosincové ústavy v právomoc rady říšské; za druhé: ruší do základů státní základní zákony o rovno právnosti jazykův zemskýc v úřadech a životě veřejném. Kterak by se tedy mohla kterás vláda rakouská opovážit oktroyovat tyto nepřijatelné jazykové předlohy Körbrovy protestujícímu 6millionovému národu našemu? Dokonce když pro království české právně platí nezrušený zákon jeho zemský ze dne 8. dubna 1848, jak uznal sám c. k. nejvyšší soudní dvůr plenárním rozhodnutím svým ze dne 13. prosince 1898 č. 14.934. V jakém to osudném sporu octla by se vláda Körbrova oktrojírkou svých jazykových nařízení vůči platnému ustanovení tohoto zá- kona našeho? Nikoliv: nevěříme, že bylo by ve Vídni odvahy ku takovéto hazardní hře s právy a zákony plat- nými a proto máme všechny ty strašáky na nás odtamtud pouštěné za pouhé — »strachy na Lachy !«
Nilis Körbrův Lach Rakousko Vídeň
10 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 22. května. (Polské ulti- matum.) Krakovský »Czas« otiskuje siluační zprávu z Vídně, v níž přiznává fakt, ze žádná strana si nepřeje parla- mentního projednání Körbrovy jazy kové osnovy; levice proto, aby ni- čeho neztratila z vítězné aureoly, k níž jí do- pomohlo zrušení jazykových nařízení, kdežto při parlamentním projednávání jazykových osnov musila by svoliti k nějakým koncessím; Če- chové zas proto, že mají osno vy za nepřijatelné, jak vzhledem k českým menšinám, tak i vzhledem k neúplnému zave- dení češtiny do vnitřního úřadování. »Prvá námitka česká — píše »Czase — byla některými skupinami pravice uznána za spravedlivou; druhá prý. jest však bezpředmětná, pokud běží o styky úřadů prvé instance s úřady centrálními, poně- vadž tyto s prvými instancemi beztoho nekorre- spondují (?). Prvá námitka není rázu zásadního a změna v tom směru nesetkala by se s od- porem ani na levici.« (?) — Proto oznámeno prý v parlamentní komisi zástup- eům české delegace, že tak, jako dosud, dále to jíti nemůže, poněvadž potřebám státním se musí vyhověti a další obstrukce b musila míti nezbytně za následe rozpadnutí pravice. Nevznikla by sice koalice s levicí, ale pravice by se rozpadla v atomy, jež by se příležitostně slučovaly s jinými stranami na potírání obstrukce. Toto ultimatum dáno Čechům na uváženou a do letnie má býti o něm rozhodnuto. Který »atom« pravice by se spojil chute s levicí na potření české obstrukce, je na bíle dni. Obstrukce měla by snad za následek roz- puštění říšské rady a nové volby, jichž se stan- číci bojí jako čert kříže a o něž jim ve sku- tečnosti běží daleko více, než o proslulé — státní potřeby.
Körbrův Čecho Praha Vídeň
11 article
O situaci píše také mluvčí Ivovského křídl kola polského posl. Merunovič v »Gaz. Narodové«. Pisatel doznává, že se mu příči věčné pokřikování na kolo polské, aby vystou- pilo rázně proti Čechům. »Máme se s Čechy dáti do křižku — ptá se — abychom si tím vysloužili pochvalu »N. Fr. Pr.« a »Stova pol- ského« ? Jako p. Javorský zvolal na Čechy: »Potud a ne dále !« t. j. půjdeme s vámi až k mezím obstrukce, ale ne za ně, tak i nyni musí týž p. Javorský zvolat na kolo polské; »Potud a ne dále!« t. j. nepodporujeme české obstrukce, ale abychom se dali komu- koli za nástroj k boji proti Če- chům, od toho vari! To není naše úloha.« V další části dopisu rozchází se p. Merunovič úplně s míněním »Czasu« v otázce o dalším trvání pravice. Česká obstrukce činí sice pro ten čas nemožným solidární postupo- vání pravice, ale to neznamená ješ tě formální rozbití svazku autonom- nich klubů. »To, co ony kluby dosud slu- čovalo, totiž společné snahy autonomní, trvái nyní a trvati nepřestane. Dělí je pouze okamžitá odchylná taktika Čechův, jimž mimochodem re- čeno upřímně a z celého srdce přejeme vítězství v jich oprávněném zápase, ale s nimiž nemů- žeme jíti do pole obstrukčního. Proto se hrubě mýli ti, kdo si už nyní řadostí potírají ruce nad rozpadlou pravicí a nadějí se, že se kolo polské dá do služby levici. Ta možnost jest dnes vzdílenější než kdykoli jindy« — dodává pisatel proloženým písmem.
Čecho Stov Javorská Čechův Gaza Čechy Francie
12 article
V polských kruzích neodvislých nelekajís ovšem ani rozpuštění říšské rady. »Nová Re- forma« praví, že pouhé rozpuštění říšské rady a nové volby na základě nynějšího volebního řádu nepomohou Rakousku z bah na, v němž uvázlo. »Rozhodující kruhy mu- sejí se odhodlati k takovému kroku, jenž by přivedl k zásadným změnám ústav a organisace říše v duchu opravdu svobodomyslném a autonomním. V opáčném případě nehneme se s místa. Ne- najde-li se v Rakousku státník, jenž by takovou akci provedl, nadejde lehko pochopitelná nebez- pečná situace. Proto na heroické snahy o pro- dloužení života nynější říšské rady možno po- hlížeti jen s politováním. Nač to v še c k o?-
Rakousko
13 title
Politické zprávy zahraničné.
14 article V Praze, 21. května.
V Praze, 21. května. Z ruských listů, co se týče nás. Již je dostatečně známo, že to byl p. h Goluchovský, kdo do »Journ. de St. Pétersbourg« vpašoval skrze hr. Kapni sta výstrahu Čechům, nezavrou-li oči a ne- shltnou zákon Körbrův tak, jak jest,i s tím cyankalím, které je v něm pro nás uchystáno, že se utvoří nová silná většina proti nám, když ne s námi. Podobné strašáky dávno přestaly na nás působit. M snad můžeme býti majorisováni, ale k té ha- nebné úloze nás nesvede nikdo, abychom sami k své konečné porážce a ku svému národnímu zničení dali souhlas, a to k vůli tomu, aby- chom měli býti česť ve většině vlády, která zákony nám záhubné smyslila a ji podpo- Vídeňský dopisovatel »MocoBCEH Bšxo- Moceň« dokazuje, jak směšny jsou podobné strašáky. Píše: Pravice se rozbila, ale míst její nezaujala a nezaujme žádná jiná vět- šina. Všecky strašáky, pouštěné na Čechy, jsou plané fráze, svědčící buď o lstivém úmyslu, aneb aspoň o úplné nez na l o st věcí rakouských. Sami Němci většiny utvořiti nemohou ani kdyby se Dipauli spřáh se Schönererem. Musel by se k nim ještě při- dati polský klub. Byla doba, kdy to bylo rovali.
Journ jít Stanislav Čecho Körbrův Mocobceh Němec Praha Čechy Goluchovský
15 article
v arobném prodejl pni.. . . . . na se ve alialkáeh na venkově nt edl- sdrslednl rnserase lati se hotové sapře Předrlaceni ainterty piljtná dplnl- skár arhadise recslce Eukopiny se novrani
16 article
možno, ale minula. Polský klub se k Němcům nepřidá ne proto, že by nechtěl, ale že ne- může, neboť všecky německé frakce mají heslo »Los von Galizien!« Slovem, na vídeňské řišské radě nelze nikterak utvořiti většiny proti Čechům a následovně proti všem rakouským Slovanům. To se nepodaří ani Körbrovi, ani komukoli jinému po něm. Tím způsobem česká obstrukce může se státi vídeňské vládě i říšské radě jestě nebezpečnější, než ně- mecká. Osamocenosť její neubere jí zdreu- jící sily. Není-li lze v Rakousku, vládnouti proti německé menšině, ještě méně možno. v něm vládnouti proti slovanské vět ši n ě. Tradice časů Marie Terezie a Metternicha na vždy zapadly do lůna věčnosti. Jen čestné a bezelstně vyrovnání mezi Němci a Slovany na- zásadě úplné rovnoprávnosti mohlo by dáti Ra- kousku vnitřní mír, jehož tolik potřebuje jeho obyvatelstvo. Říkají ještě, že česká obstrukce hrozi nebezpečím samé ústavě. Ale pro Slo- vany a pro český národ rakouská konstituce byla dosud mythem, pohádkou pro děti. Nebojí-li se Němci dáti do sázky konstituci, proč by se. báli Češí? Poslední den obecních voleb v Paříži akcentoval ještě energičtěji jich dosah. Paříž projevila tu s mnohem větší určitostí a mnohem silněji než v první den voleb své mínění. Hlavní město nechce býti děle vysilo- váno a znepokojováno opakováním Dreyfusovy afféry. Všechny trapné historky, jejichž podklad jmenovaná záležitost tvořila, učinily konec trpě- livosti Paříže. Obyvatelstvo si nepřeje, by se mluvilo o komplotech, státních soudech a tak zvané »ropublikánské obraně«, ježto repu- bliku neohrožuje nikdo, Francii však vážně ohrožují dosorganisací armády drey- fusardi sami.
Němec Čecho Körbr Marie Terezia Metternich Dreyfusův Rakousko Paříž Francie Los on Galizien Slovan
17 article
»Že by výsledek obecních voleb, jak se v jistých kruzích tvrdí a rozšiřuje — tak píší nám z Paříže — jakési nebezpečí pro republiku znamenal, je hanebná lež a právě opak toho je čirou pravdou. Nebezpečim a velikým nebezpečím, které Paříž poslední volbou odvrátila, by bylo jistě bývalo, kdyby nebyl zjednal republikánský regime patřičnou a na- prostou úctu armádě a ostatním sociálním ochran- ným institucím, jež má každý národ stále hájiti. Poslední kampaně proti armádě a proti vlasti poučily obyvatelstvo pařižské, odkud hrozí ne- bezpečí, a proto se voličstvo též dle toho za- řídilo. Vše, co se v táboře poražených o nacio- nalistické nevraživosti vůči druhým národům vykládá a roztrušuje, je lež. Každý musí Inouti ku své vlasti vřelou láskou, nemá si ale při tom vůči nikomu aggressivně počínati. Většina nově zvolených se o tom ostatně rázně a jasně pronesla«. Obecní starší se uvážou ve svůj úřad s pev- ným a poctivým úmyslem sloužiti městu a hájiti zájmy a práva voličů. A věru, čekají jich ob- tížné úlohy: úprava ohromného městského roz- počtu, jehož číslice mnohý státní budžet pře- vyšuje, pokračování v nedokončené blahodárné práci a napravování chyb starého zastupitelstva. Příčiny nespokojenosti voličstva, kteréž padly za oběť jisté čelné osobnosti, jako předseda býva- lého městského zastupitelstva, p. Lucipia, budou s dobrou vůli snadno odstraněny. Na venkově nezměnily obecní volby situaci stran a to proto, že venkov demagogickými dreyfusovskými agitacemi tolik netrpěl jako Paříz a proto, že se až na dvě nebo tři větší města na francouzském venkově obecní volby nekonají na základě zásadních otázek, a více závisí od osobnosti a zájmů lokálních. Ale také tu zna-
Paříž
18 title
FEUILLETON.
19 article Ztracená kniha.
Ztracená kniha. Studium spisů Husových je podnes ješt pole velice úrodné a téměř úplně ležicí ladem. Vyšetřiti podrobně obsah jednotlivých děl, jejich vzájemné vztahy *), oceniti a probrati vnějš svědectví o veškerých spisech mistrových, srov- nati je s nynějším naším materialem — je práce doléhající čím dále více a obtížnější, nežli si povrchní čtenář pomysli. Hus byl professorem filosofie na universitě musil podávati svým posluchačům úplný přehl veškeré filosofie scholastické. V tomto soubor jeví se ovšem i ucelený názor Husův na svě- a na sebe; je to jeho slovo o makrokosmu i mikrokosmu. Z rozmanitých spisů Husových nám dochovaných, lépe řečeno, Norimberčany Erbenem vytištěných, sestavoval probošt Lenz pracně — sám tak pravil na sněmu 1889 — takový úhrnný obraz jeho světa myšlénkového a jeho odchylek od úřadního světa církevního. Tato práce, trpká a tvrdá, zůstala přece mnohde neúplná a nejistá. Musilať se držeti výroků, jež učiněny jen en passant a za jiným účelem. Přehledné a soustavné takové přednášky máme zachovány ve čtyřech knihách výklad Lombardových sentencí — »Národní Listy« lo o nich přinesly referát. Ale tyto knihy Lomba- dovy pocházejí již ze sklonku Husovy činnosti skademické, z r. 1408—1409, jsou se zvláštní opatrností složeny, nesmírně sice důležity pro názor do duše Husovy, ale nám přece by bylo milejší dílo z doby, kdy Hus počal se měniti ve svém přesvědčení, kdy zaplavily duši jeh myšlenky Viklifov Viklif souborné takové velkolepé dílo theol gicko-filosofické složil v posledních dvou lete svého života. Je to slavný »trialog« (tradilogus, *) Rozebrati tak podrobně Husovu Postillu po kusil isem se v posledním sešitě »Osvěty
Husův Hus Norimberčan Erben Lenz Lombardová
20 article
jak mu odpůrcové říkali), v němž po způsobu středověkých scholastů Viklif sestavil »summu summae« — tak totiž nazýváno čtyřdílné shrnutí veškerých vědomostí theologických. V první knize vykládá se o bohu, ve druhé o světě, ve třel o Kristu a spasení (mimo to o cnostech a ne- řestech, hříších a nevině atd.), ve čtvrté konečně o svátostech (o posledním soudu a j.). »Tria- logem« dílo své — složené 1383—1384 — Viklif nazval podle formy jeho; rozmlouvají tam totiž tři osoby, Pseustis, „nevěrný bludař', Phro- nesis, „důvtipný theolog«, a Alithia, „důkladný filosof. V rozmluvách těchto tří osob ukládá Vikliť zhuštěnou celou svou nauku a dílo jeho ovládlo mysli současníků i pozdějších. Trialoe třikrát otištěn, hojně překládán a vykládán. Trialog je »summa summae« »kompendiume veškeré theologie. Takovou »summou summae jsou u nás i některá díla Štítného, takovou i Lombardovy knihy sentencí, jež Hus 1408 až 1409 vykládal. Byla zde tedy záliba v obecen- stvu, záliba v duši Husově pro dílo Viklifovo již připravena.
bůh Krist Viklif Lombardův Hus Husův
21 article
Nepřekvapuje nás tedy bezpečná zpráva — podává ji známý kartousský převor Štěpán z Dolan, Husův současník a vášnivý odpůrce — že Hus Trialog v opisech šířil mezi vzdělanci, ano že jej »jiným laikům a ženám do češti ny přeložený poslal jako veliký dar«. Tato zpráva, úplně hodnověrná, současná, v díle, přímo Husovi adresovaném, odevzdaném, čteném a vývraceném, potvrzuje se a doplňuje úřadní zprávou o koncilu kostnickém, z níž se dovi- dáme, že překlad tento učinil Hus spolu s Jero- nymem. Máme tedy dosvědčeno veliké dílo Husov (Trialog ve vydání Lechlerově 1869 obsahuje přes 400 stran) české, jež marně hledáme mezi jeho rukopisy a vydáními. Dílo to je tím za- jímavější, že je to také jediná práce Jerony- mova, jenž jinak literárně nepůsobil. Překla byl zajisté velmi obtížný — scholastická filosofe se svými přísn určenými a hladce vypilovanými
Štěpán Husův Hus Jero Lechlerův Překl Dolany
22 article
terminy technickými kladla tu na překladatele požadavky nejvyšší a tak dílo toto zajisté vedle ceny literární poskytovalo by i znamenitý vý- těžek pro slovník a osvětlovalo výtečně formální zběhlost obou apoštolských knížat české reformace. Bohužel, dílo toto zmizelo naprosto úplně; ba ani dosti úplné literární dějiny ne- zaznamenávají ho při jmeně Husově. Není uvá- děno při souboroch spisů Husových, není za- znamenáno v žádném katalogu knihovním, není stop po jeho tiscích nebo rukopisech. Někdo by mohl mysliti — aha, působeni těch paličů českých knih, tčeh jesuitův a do- minikánů, Koniášů a Tannerů! Nikoliv — v této příčině je Koniáš et cons. vskutku nevinen Koniáš by byl ovšem díla toho neušetřil — toho byl jistě dalek — ale on ho ani neznal, on neznal ani tolik českých spisů Husových co my — většinu uvedených cituje chybně, z druhe ruky — ale překladu Trialogu nezná, 1729 byl spis ten úplně pohřben, nezvěstný. Snad tedy jeho předchůdcové, fanatikové pobělohorští spis ten tak důkladně vyhladili I tu by bylo mylně podezření. Ani Komenský, ani Samuel Martinius z Dražova 1626 ve svém dosti úplném seznamu děl Husových nezná pře- kladu Trialogu; ano — nezná ho ani Žalanský ani Štelcar kolem r. 1600 — doba pobělohorská ho tedy nevyhladila. Jdeme do století XVI. Tehdy čeští kališníe chystali v Norimberce úplné vydání děl Huso- vých — trochu lépe ovšem, nežli česká strana lidová — sestavili si úplný seznam všeho toho »o čem vědomost a co před rukama«; tento seznam z doby kolem r. 1550 máme zachován — ale nemáme v něm zachovánu nejmenš stopu překladu Trialogu. A jděme ještě dále — prohlížejme zápisky kněze Korandy z konce XV. století — opě boze stopy po Trialogu; zkoumejme zmínky zuřivého »kněze bosáka« z doby kolem r. 1500 — není stopy po něm . .. Krátce řečeno, po
Husův Koniáš Tanner Komenský Martinius Štelcar Koranda Dražov Norimberk
23 article
válkách husitských, od druhé polovice Xv. století počinaje, nenalézáme stop po tomto velkolepém pomníku obou Dioskurů, více než půl páta sta let je toto veliké a vzácné dilo úplně zapomenuto a neznámo. Ve všech těch dílech pozdějších autorů nenalezáme nejen ani jména Trialogu v pře- kladé Husově, ale ani citátu ani narážky. Ne- znalost je úplná, kardinální — nezůstalo z něho ani písmenky. Ale snad práchniví kodex ten ještě v ně- které knihovně veřejné, pražské neho venkovské české nebo zahraniční? České rukopisy švédské a petrohradské měl jsem v rukou všechny a popsal: z nich není žádný Trialog. Z domácíeh knihoven nejbohatší jsou universitní pražská, musejní a strahovská. Tyto všechny jsem pro- hlédl ad hoc — s laskavým svolením p. biblio- thekáře Kukuly měl jsem jednoho prázdného dne všechny české rukopisy v ruce, jedon za druhým; taktéž jsem si počínal s českými ru- kopisy musejními; české rukopisy knihovny strahovské jsem z veliké části sám nalezl zařadil — oba pp. bibliotekáři, A. Patera i dr.
Dioskur Husův Kukula A Patera
24 article
Zahradník, byli mi se vzácnou ochotou pomocní — ale rovněž nadarmo. Nalezla se řada ruko- pisů husovských, kázání i traktatů, výkladův listů — ale mezi tím tisícem českých rukopisů, které jsem měl v rukou, rukopisu Trialogu nebylo. A možnost omylu není zde tak snadna. Trialog je dílo veliké, odborné, snadno pozna- telné; je psán formou rozmluvy, jež dovoluje i menší kousky rozpoznati bezpečně; kromě toho sloh Viklifův i Husův je rázovitý, osobitý — nikoliv stejně rozvláčný sloh husitských ka- zatelů druhé polovice XV. stoleti. Hleděl jsem ovšem poznati i české ruko- pisy dvorní knihovny vídeňské, zem- kého archivu moravského v Brně atd.; ani m zi nimi — rozumí se — nenalezl jsem Trialogu. Zejmena není Trialog v jednom rukopise brněnském ob- obsahujícím »Hussi et Wiclaffi tractatus«, jejz
Zahradník Viklifův Husův moravský v Brno
25 article
ještě Jungmann s Trialogem stotožňoval ; jsou to pouze artikuly zamítnuté sněmem kostnickým. Ale ovšem rukopisů těchto ostatních knihoven neměl jsem všech v rukou; není to tak snadno možno, poněvadž nestojí zvláště, jako rukopisy knihoven právě zmíněných. Tři největší sbírky domácí a knihovny švédské a petrohradské tedy Trialogu jistě ne- obsahují; ostatní knihovny veřejné velmi pravdě- podobně také nikoli. Najde-li se tedy, může se nalézti jen v njaké odlehlé knihovně sou- kromé — nechci naděje takového nálezu ni- komu bráti, ale sám jí nemám. Je cosi překvapujícího — »porazitelného« řekl by Rus — v tomto tak nápadném a úplném vymízení knihy takové rozsáhlosti, takového vý- znamu! Dilo vyspělého stáří anglického refor- matora, společný plod tuhé a pilné práce obou mučenníků kostnických, ztělesnění jejich nauky i práce, rozšířené mezi laiky i ženami — zmi- zelo úplně a naprosto! Není ani tisku, ani rukopisu, není ani kapítoly, ani řádku, ani pís- mene z něho dochováno, není narážky ani ci- tátu — země je pohltila úplně. A nezmizelo stíháním a reakcí, inkvisici a rekatolisací — nikoliv: uprostřed nadšených přátel, mezi vy- znavači a obhájci, mezi učenníky obou apo- štolů se ztratilo, tak jako trosky té nesmrtelné básně, které viděl Svatopluk Čech klesati na dno strží kavkazských Je to jistě zajímavý — snad jediný — osud slavného nepoměrně díla literárního. Jako zmizely nejzajímavější části díla Liviova a Ta- citova, jako roztratily se nejmohutnější tragédi Aischylovy a Sofokleovy, jako zanikly zpěvy Gunduličova Osmana — tak zavřely se vlny času nad robotným dílem obou reformátorů ; ono vykonalo svou úlohu mezi zástupy a za- niklo, ztratilo se jako logia Matoušova, která četl ješté Papias.
Jungmann Čo Liviův Aischylův Sofokleův Gunduličův Osman Matoušův Papias Najd Rus
26 article
V. Flajshans.
V Flajshans