2
masthead
V Praze, ve středu dne 23 května. 1900.
Praha
4
article
Ha rannt a odpol. tlse
předpláaí set
v Praze v sdnini
na čtvrt lets.
měso “ 4rolí donesko
na Brríe lota
na něre ve slaIkáe
na nk a Poštou:
na čirrt leks
dvoji sioin
Praha
5
article
„Strachy na Lachy!
„Strachy na Lachy!
Vzdor tomu, že se účastníci pátečn
valné schůze parlamentní komise rukou dá-
ním vespolek zavázali, zachovati o jednání
svém vůči veřejnosti nejpřísnější tajemství,
neváhal čelný orgán kola polského,
krakovský »Czas«, pro radost pospolitýc
našich nepřátel uveřejniti o dotčené schůz
tato perfidní sdělení: »V parlamentní komisi
oznámeno zástupcům česfě delegace, že tak
jako dosud, to dále jíti nemůže, a další ob-
strukce Čechů že by musila nezbytně míti
za následek rozpadnutí se pravice. Nevznikla
by sice žádná koalice s levicí, avšak pravice
rozpadla by se v atomy, jež by se příleži-
tostně slučovaly s jinými stranami na potí-
rání obstrukce... Toto ultimatum dáno
Čechům na uváženou a do Letnic má
býti o něm rozhodnuto.«
Pro zmíněný čestný závazek, jehož
čeští delegáti jako mužové nezruší, nelze
nám ovšem zjistit, zdali takovéto nebo po-
pobné ultimatum »do Letnic« bylo našim
delegátům od ostatních stran pravice sku-
tečně položeno, či zdali si vídeňský dopiso-
vatel »Czasu« celou historku o tom ultimatu
ku potěšení vysokých vládních kruhů prostě
— nevymyslil.
Jindy by se byli lidé podobné zprávě
prostě — pousmáli jako velmi nepodařen
novinářské kachně: neboť takového »ulti
mata«, které vyznívá hrozbou: »si c
se rozpadnu v atomy« věru ještě b-
storie neslyšela a neviděla. Ale v Cislajtani
»fin de siěcle« projde každý nesmysl a tak
dnes veškeré německé žurnály, jako lačn
kapři po vnadě, chňapou po té zrádě víden-
ského dopisovatele »Czasu« a my budem
míti do Letnic potěšení snášeti jejich bazi-
liščí uhrančivé zraky, s jakými budou pátrati
po rozhodných účincích tohoto »ultimata
pravice« v našich myslích a v našem táboř
branném. Jak se rozhodnou Češi? ..
Lach
Čecho
Čech
6
article
»Obětují pravici, či upustí od obstrukce?
Toť dnes pro nepřátely naše otázkou všech
otázek. A již sondují a měří sílu »rázných
a mírných protiproudů« v našem obstrukč
ním veletoku, již rozdělují si úlohy, aby
v pevně semknutý náš bojovný šik a tábo
branný přivodili potutelně nesvár a zmatek.
Jedna část německého tisku tváří se.
jakoby naše obstrukce nikterak Němce n-
mrzela, naopak byla jim vítanou, poněvadž
povede ku konečnému vytouženému rozbit
pravice, k odročení nebo rozpuštění říšské
rady a ku poloabsolutistickému meziaktí, v
kterém nám vláda Körbrova nasolí své zá-
kony jazykové cestou oktrojírky, § 14. —
Druhá část německého tisku opět hledí proti
nám štváti strádající výrobní třídy lidu, de
klamujíc komediantsky, jak prý jedině my
zpupní Čechové, svou obstrukcí překážíme
brzkému jeho vykoupení ze vši bídy a nouze
které by mu přinesl najisto vídeňský par
lament
Prohlížíte ten podlýzmanévr? Vyškolení
němečtí terroristé zkoušejí na nás pouštět
hrůzu s hora, z dola. Shora: str aší ce
nás hněvem a trestem koruny, kteréž ne
dávní ti nepřátelé všech jazvkových
nařízení dnes jakoby nic podkládaj
nanovo úmysl oktroyovati nám
pověstným paragrafem 14. jazyková n-
řízení, proti nimž národ náš ze všec
svých sil jmenem svého dobrého od-
věkého práva a platných zákon
zemských co nejenergičtěji protestuje.
Z dola pak: že hrozí nám rozpadnutím pra-
vice »v atomy« a hněvem trpícího poplat-
nictva celých krajův a národův, zmaříme-l
svou obstrukcí vládě novou půjčku 500 mi
Körbrův
Čecho
7
article
lionů na »stavbu železnic«. Do čtrnácti dnů
máme se tedy rozhodnouti, t. j. kapitulovati.
Neučiníme-li tak, setrváme-li ve své zatvrzelé
obstrukci, pak prý běda nám!. Pak jsme
sice ubili parlament, ale pak za to vláda
ubije nás kladivem absolutismu, z něhož
jako Fénix vzletí utužený, vítězný ně-
mecký liberalism a v Čechách i na
Moravě zavládne »pořádek« dle o ktroyova-
ných jazykových zákonů Körb-
rových in saecula saeculorum. —
Na štěstí máme my Čechové už od na-
šich pradědů táborských »proti strachu udě-
láno«, — tak jako staří bohatýři polšt
(odkudž přísloví polské: »Strachy na Lachy !«)
a nelekáme se u nás ani druhého dne.
Otažte se dnes všeho lidu českého celou
šíří našich vlastí českomoravských, bojí-li s
těchto všech možných ran, útrap a škod,
jimiž se mu dnes z Vídně hrozí, a jeli
hotov raději zahoditi zbraň a vzdáti se na
milost její, je-li hotov spokojiti se raději
s tou troškou »rýže otroka«, s tou kůrkou
žebráckou, která se mu snad hodí, než aby
stokráte raději volil boj čestný za spravedli-
vou svou při až do přemožení neb vítězství
svého? Že prý svou obstrukcí vytrvalou
zničíme pravici. Proč by se musila k vůli
naší obstrukci rozpadnouti? Je-li v duši
její myšlenky autonomistickéa
myšlenky rovného práva všech
národů, pak „nikdo rozumný nenahlédne.
proč by se musila rozpadnouti »v atomy«
proto, když my Čechové, byvše na svém
exponovaném křídle donuceni podstoupit
boj — bojujeme co nejrázněji za princip
rovného práva a svézákonnost
králoství a zemí proti útoku ně-
meckého centralismu na tyto
naše statky naše pospolité.
Čecho
Lach
Čechy
Morava
Vídeň
8
article
Dali by si němečtí Tyrolané, dali by si
Poláci roztrhati svou vlast ve správní území
dle národnosti a nechápou naši bratři jiho-
slovanští, že bojujeme i za jejich vol-
nost, i za jejich krby, když bráníme
v Čechách a na Moravě svých krbů a své
volnosti proti nadvládě cizího jazyka? Tak
jako čeští konservativní velkostatkáři našli
s námi dobře svůj »modus vivendi« —
řkouce: my sice nemůzeme dělati obstrukci
s vámi, ale my přes to nepostavíme se ne-
přátelsky proti vám, poněvadž naše zásady,
snahy a cíle shodují se s vašimi zásadami
a cíli: rovněž tak mohou zaji s te
i všechny ostatní strany pra-
vice, mají-li autonomii a rovnoprávnost
v srdci a ne jen na jazyku, s námi zůstai
i na dále přes rozdíl naší taktiky za jedno,
jakož správně dovozuje právě v »Gazettě
Narodowé« vůdce lvovského křídla klubu
polského posl. Merunowicz: Třeba nás oka-
mžitá různost okolností od sebe rozvádí na
různá bojiště, však jedna společná myšlénka,
myšlénka to svézákonnosti vlastí a rovno-
právnosti národů, vždy nás opět sloučía
shromáždí. »Máme my Poláci dáti
se s Čechy do křížku, abychom
si tím vysloužili pochvalu »Neue
Freie Presse«? Neměli bychom spíše
vzkřiknout na své vídeňské kolo polské : Až
potud a nic dále proti Čechům, nechme jich
s pokojem, nepotírejme jejich obstrukci spra-
vedlivou k užitku vlády a Němcův !«? — Tak
protestuje neodvislý tisk polský již dnes
proti byzantinským »ultimatům« p. Jawor-
ského.
A že svou obstrukcí, kterou sám Pfersch
uznává již za nepřemožitelnou, přivodímesi
na sebe jen ránu oktrojírky ja zy
kových zákonů Körbrových moc
§ 14.? Nuž, té ráně smělé teprve s nej-
chladnější myslí hledíme vstříc.
Polák
Čecho
Němcův
Jawor
Körbrový
Čechy
Morava
Neue Frei Presse
9
article
NILIs
NILIs
Jen po 17. říjnu 1899 ještě s touto
ranou na — Rakousko! Podle § 14. smí
vláda jen v případě nejpilnější potřeby, když
říšská rada nezasedá, vydati mocí S 14.
císařské nařízení o takových důležitostech.
o kterých má právo rozhodovati říšská rada
a kterými nijak neruší se základní zákony
státní. Toto císařské nařízení musí pak nej-
blíže svolané radě říšské do 4 neděl před
ložiti ke schválení, jinak, bez tohoto schvá-
lení, pozbude platnosti.
Avšak K örbrovy jazykové pře
lohy za prvé: nenáležejí vůbec dle 11
článku prosincové ústavy v právomoc rady
říšské; za druhé: ruší do základů
státní základní zákony o rovno
právnosti jazykův zemskýc
v úřadech a životě veřejném.
Kterak by se tedy mohla kterás vláda
rakouská opovážit oktroyovat tyto
nepřijatelné jazykové předlohy
Körbrovy protestujícímu 6millionovému
národu našemu? Dokonce když pro
království české právně platí
nezrušený zákon jeho zemský ze
dne 8. dubna 1848, jak uznal sám c. k.
nejvyšší soudní dvůr plenárním rozhodnutím
svým ze dne 13. prosince 1898 č. 14.934.
V jakém to osudném sporu octla by
se vláda Körbrova oktrojírkou
svých jazykových nařízení vůči
platnému ustanovení tohoto zá-
kona našeho? Nikoliv: nevěříme, že
bylo by ve Vídni odvahy ku takovéto
hazardní hře s právy a zákony plat-
nými a proto máme všechny ty strašáky na
nás odtamtud pouštěné za pouhé — »strachy
na Lachy !«
Nilis
Körbrův
Lach
Rakousko
Vídeň
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 22. května. (Polské ulti-
matum.) Krakovský »Czas« otiskuje siluační
zprávu z Vídně, v níž přiznává fakt, ze
žádná strana si nepřeje parla-
mentního projednání Körbrovy
jazy kové osnovy; levice proto, aby ni-
čeho neztratila z vítězné aureoly, k níž jí do-
pomohlo zrušení jazykových nařízení, kdežto
při parlamentním projednávání jazykových osnov
musila by svoliti k nějakým koncessím; Če-
chové zas proto, že mají osno vy
za nepřijatelné, jak vzhledem k českým
menšinám, tak i vzhledem k neúplnému zave-
dení češtiny do vnitřního úřadování. »Prvá
námitka česká — píše »Czase — byla
některými skupinami pravice
uznána za spravedlivou; druhá prý.
jest však bezpředmětná, pokud běží o styky
úřadů prvé instance s úřady centrálními, poně-
vadž tyto s prvými instancemi beztoho nekorre-
spondují (?). Prvá námitka není rázu zásadního
a změna v tom směru nesetkala by se s od-
porem ani na levici.« (?) — Proto oznámeno
prý v parlamentní komisi zástup-
eům české delegace, že tak, jako dosud,
dále to jíti nemůže, poněvadž potřebám státním
se musí vyhověti a další obstrukce b
musila míti nezbytně za následe
rozpadnutí pravice. Nevznikla by sice
koalice s levicí, ale pravice by se rozpadla
v atomy, jež by se příležitostně slučovaly
s jinými stranami na potírání obstrukce. Toto
ultimatum dáno Čechům na uváženou a do letnie
má býti o něm rozhodnuto.
Který »atom« pravice by se spojil chute
s levicí na potření české obstrukce, je na bíle
dni. Obstrukce měla by snad za následek roz-
puštění říšské rady a nové volby, jichž se stan-
číci bojí jako čert kříže a o něž jim ve sku-
tečnosti běží daleko více, než o proslulé —
státní potřeby.
Körbrův
Čecho
Praha
Vídeň
11
article
O situaci píše také mluvčí Ivovského křídl
kola polského posl. Merunovič v »Gaz.
Narodové«. Pisatel doznává, že se mu příči
věčné pokřikování na kolo polské, aby vystou-
pilo rázně proti Čechům. »Máme se s Čechy
dáti do křižku — ptá se — abychom si tím
vysloužili pochvalu »N. Fr. Pr.« a »Stova pol-
ského« ? Jako p. Javorský zvolal na Čechy:
»Potud a ne dále !« t. j. půjdeme s vámi až
k mezím obstrukce, ale ne za ně, tak i nyni
musí týž p. Javorský zvolat na kolo polské;
»Potud a ne dále!« t. j. nepodporujeme české
obstrukce, ale abychom se dali komu-
koli za nástroj k boji proti Če-
chům, od toho vari! To není naše
úloha.« V další části dopisu rozchází se
p. Merunovič úplně s míněním »Czasu« v otázce
o dalším trvání pravice. Česká obstrukce činí
sice pro ten čas nemožným solidární postupo-
vání pravice, ale to neznamená ješ tě
formální rozbití svazku autonom-
nich klubů. »To, co ony kluby dosud slu-
čovalo, totiž společné snahy autonomní, trvái
nyní a trvati nepřestane. Dělí je pouze okamžitá
odchylná taktika Čechův, jimž mimochodem re-
čeno upřímně a z celého srdce přejeme vítězství
v jich oprávněném zápase, ale s nimiž nemů-
žeme jíti do pole obstrukčního. Proto se hrubě
mýli ti, kdo si už nyní řadostí potírají ruce
nad rozpadlou pravicí a nadějí se, že se kolo
polské dá do služby levici. Ta možnost
jest dnes vzdílenější než kdykoli
jindy« — dodává pisatel proloženým písmem.
Čecho
Stov
Javorská
Čechův
Gaza
Čechy
Francie
12
article
V polských kruzích neodvislých nelekajís
ovšem ani rozpuštění říšské rady. »Nová Re-
forma« praví, že pouhé rozpuštění říšské rady
a nové volby na základě nynějšího volebního
řádu nepomohou Rakousku z bah na,
v němž uvázlo. »Rozhodující kruhy mu-
sejí se odhodlati k takovému kroku, jenž by
přivedl k zásadným změnám ústav
a organisace říše v duchu opravdu
svobodomyslném a autonomním.
V opáčném případě nehneme se s místa. Ne-
najde-li se v Rakousku státník, jenž by takovou
akci provedl, nadejde lehko pochopitelná nebez-
pečná situace. Proto na heroické snahy o pro-
dloužení života nynější říšské rady možno po-
hlížeti jen s politováním. Nač to v še c k o?-
Rakousko
13
title
Politické zprávy zahraničné.
14
article
V Praze, 21. května.
V Praze, 21. května.
Z ruských listů, co se týče nás.
Již je dostatečně známo, že to byl p. h
Goluchovský, kdo do »Journ. de St.
Pétersbourg« vpašoval skrze hr. Kapni sta
výstrahu Čechům, nezavrou-li oči a ne-
shltnou zákon Körbrův tak, jak jest,i
s tím cyankalím, které je v něm pro
nás uchystáno, že se utvoří nová silná
většina proti nám, když ne s námi. Podobné
strašáky dávno přestaly na nás působit. M
snad můžeme býti majorisováni, ale k té ha-
nebné úloze nás nesvede nikdo, abychom sami
k své konečné porážce a ku svému národnímu
zničení dali souhlas, a to k vůli tomu, aby-
chom měli býti česť ve většině vlády, která
zákony nám záhubné smyslila a ji podpo-
Vídeňský dopisovatel »MocoBCEH Bšxo-
Moceň« dokazuje, jak směšny jsou podobné
strašáky. Píše: Pravice se rozbila, ale míst
její nezaujala a nezaujme žádná jiná vět-
šina. Všecky strašáky, pouštěné na Čechy,
jsou plané fráze, svědčící buď o lstivém
úmyslu, aneb aspoň o úplné nez na l o st
věcí rakouských. Sami Němci většiny
utvořiti nemohou ani kdyby se Dipauli spřáh
se Schönererem. Musel by se k nim ještě při-
dati polský klub. Byla doba, kdy to bylo
rovali.
Journ
jít Stanislav
Čecho
Körbrův
Mocobceh
Němec
Praha
Čechy
Goluchovský
15
article
v arobném prodejl
pni.. . . . . na se
ve alialkáeh na venkově
nt edl-
sdrslednl
rnserase
lati se hotové sapře
Předrlaceni ainterty piljtná dplnl-
skár arhadise recslce
Eukopiny se novrani
16
article
možno, ale minula. Polský klub se k Němcům
nepřidá ne proto, že by nechtěl, ale že ne-
může, neboť všecky německé frakce mají heslo
»Los von Galizien!« Slovem, na vídeňské
řišské radě nelze nikterak utvořiti většiny proti
Čechům a následovně proti všem rakouským
Slovanům. To se nepodaří ani Körbrovi, ani
komukoli jinému po něm. Tím způsobem
česká obstrukce může se státi
vídeňské vládě i říšské radě
jestě nebezpečnější, než ně-
mecká. Osamocenosť její neubere jí zdreu-
jící sily. Není-li lze v Rakousku, vládnouti
proti německé menšině, ještě méně možno.
v něm vládnouti proti slovanské vět ši n ě.
Tradice časů Marie Terezie a Metternicha na
vždy zapadly do lůna věčnosti. Jen čestné a
bezelstně vyrovnání mezi Němci a Slovany na-
zásadě úplné rovnoprávnosti mohlo by dáti Ra-
kousku vnitřní mír, jehož tolik potřebuje jeho
obyvatelstvo. Říkají ještě, že česká obstrukce
hrozi nebezpečím samé ústavě. Ale pro Slo-
vany a pro český národ rakouská konstituce
byla dosud mythem, pohádkou pro děti. Nebojí-li
se Němci dáti do sázky konstituci, proč by se.
báli Češí?
Poslední den obecních voleb
v Paříži
akcentoval ještě energičtěji jich dosah.
Paříž projevila tu s mnohem větší určitostí
a mnohem silněji než v první den voleb své
mínění. Hlavní město nechce býti děle vysilo-
váno a znepokojováno opakováním Dreyfusovy
afféry. Všechny trapné historky, jejichž podklad
jmenovaná záležitost tvořila, učinily konec trpě-
livosti Paříže. Obyvatelstvo si nepřeje, by se
mluvilo o komplotech, státních soudech a tak
zvané »ropublikánské obraně«, ježto repu-
bliku neohrožuje nikdo, Francii však
vážně ohrožují dosorganisací armády drey-
fusardi sami.
Němec
Čecho
Körbr
Marie Terezia
Metternich
Dreyfusův
Rakousko
Paříž
Francie
Los on Galizien
Slovan
17
article
»Že by výsledek obecních voleb, jak se
v jistých kruzích tvrdí a rozšiřuje — tak píší
nám z Paříže — jakési nebezpečí pro republiku
znamenal, je hanebná lež a právě opak
toho je čirou pravdou. Nebezpečim a
velikým nebezpečím, které Paříž poslední volbou
odvrátila, by bylo jistě bývalo, kdyby nebyl
zjednal republikánský regime patřičnou a na-
prostou úctu armádě a ostatním sociálním ochran-
ným institucím, jež má každý národ stále hájiti.
Poslední kampaně proti armádě a proti vlasti
poučily obyvatelstvo pařižské, odkud hrozí ne-
bezpečí, a proto se voličstvo též dle toho za-
řídilo. Vše, co se v táboře poražených o nacio-
nalistické nevraživosti vůči druhým národům
vykládá a roztrušuje, je lež. Každý musí Inouti
ku své vlasti vřelou láskou, nemá si ale při
tom vůči nikomu aggressivně počínati. Většina
nově zvolených se o tom ostatně rázně a jasně
pronesla«.
Obecní starší se uvážou ve svůj úřad s pev-
ným a poctivým úmyslem sloužiti městu a hájiti
zájmy a práva voličů. A věru, čekají jich ob-
tížné úlohy: úprava ohromného městského roz-
počtu, jehož číslice mnohý státní budžet pře-
vyšuje, pokračování v nedokončené blahodárné
práci a napravování chyb starého zastupitelstva.
Příčiny nespokojenosti voličstva, kteréž padly za
oběť jisté čelné osobnosti, jako předseda býva-
lého městského zastupitelstva, p. Lucipia, budou
s dobrou vůli snadno odstraněny.
Na venkově nezměnily obecní volby situaci
stran a to proto, že venkov demagogickými
dreyfusovskými agitacemi tolik netrpěl jako Paříz
a proto, že se až na dvě nebo tři větší města
na francouzském venkově obecní volby nekonají
na základě zásadních otázek, a více závisí od
osobnosti a zájmů lokálních. Ale také tu zna-
Paříž
19
article
Ztracená kniha.
Ztracená kniha.
Studium spisů Husových je podnes ješt
pole velice úrodné a téměř úplně ležicí ladem.
Vyšetřiti podrobně obsah jednotlivých děl, jejich
vzájemné vztahy *), oceniti a probrati vnějš
svědectví o veškerých spisech mistrových, srov-
nati je s nynějším naším materialem — je práce
doléhající čím dále více a obtížnější, nežli si
povrchní čtenář pomysli.
Hus byl professorem filosofie na universitě
musil podávati svým posluchačům úplný přehl
veškeré filosofie scholastické. V tomto soubor
jeví se ovšem i ucelený názor Husův na svě-
a na sebe; je to jeho slovo o makrokosmu
i mikrokosmu. Z rozmanitých spisů Husových
nám dochovaných, lépe řečeno, Norimberčany
Erbenem vytištěných, sestavoval probošt Lenz
pracně — sám tak pravil na sněmu 1889 —
takový úhrnný obraz jeho světa myšlénkového
a jeho odchylek od úřadního světa církevního.
Tato práce, trpká a tvrdá, zůstala přece mnohde
neúplná a nejistá. Musilať se držeti výroků, jež
učiněny jen en passant a za jiným účelem.
Přehledné a soustavné takové přednášky
máme zachovány ve čtyřech knihách výklad
Lombardových sentencí — »Národní Listy« lo
o nich přinesly referát. Ale tyto knihy Lomba-
dovy pocházejí již ze sklonku Husovy činnosti
skademické, z r. 1408—1409, jsou se zvláštní
opatrností složeny, nesmírně sice důležity pro
názor do duše Husovy, ale nám přece by bylo
milejší dílo z doby, kdy Hus počal se měniti
ve svém přesvědčení, kdy zaplavily duši jeh
myšlenky Viklifov
Viklif souborné takové velkolepé dílo theol
gicko-filosofické složil v posledních dvou lete
svého života. Je to slavný »trialog« (tradilogus,
*) Rozebrati tak podrobně Husovu Postillu po
kusil isem se v posledním sešitě »Osvěty
Husův
Hus
Norimberčan
Erben
Lenz
Lombardová
20
article
jak mu odpůrcové říkali), v němž po způsobu
středověkých scholastů Viklif sestavil »summu
summae« — tak totiž nazýváno čtyřdílné shrnutí
veškerých vědomostí theologických. V první knize
vykládá se o bohu, ve druhé o světě, ve třel
o Kristu a spasení (mimo to o cnostech a ne-
řestech, hříších a nevině atd.), ve čtvrté konečně
o svátostech (o posledním soudu a j.). »Tria-
logem« dílo své — složené 1383—1384 —
Viklif nazval podle formy jeho; rozmlouvají tam
totiž tři osoby, Pseustis, „nevěrný bludař', Phro-
nesis, „důvtipný theolog«, a Alithia, „důkladný
filosof. V rozmluvách těchto tří osob ukládá
Vikliť zhuštěnou celou svou nauku a dílo jeho
ovládlo mysli současníků i pozdějších. Trialoe
třikrát otištěn, hojně překládán a vykládán.
Trialog je »summa summae« »kompendiume
veškeré theologie. Takovou »summou summae
jsou u nás i některá díla Štítného, takovou
i Lombardovy knihy sentencí, jež Hus 1408 až
1409 vykládal. Byla zde tedy záliba v obecen-
stvu, záliba v duši Husově pro dílo Viklifovo
již připravena.
bůh
Krist
Viklif
Lombardův
Hus
Husův
21
article
Nepřekvapuje nás tedy bezpečná zpráva —
podává ji známý kartousský převor Štěpán
z Dolan, Husův současník a vášnivý odpůrce —
že Hus Trialog v opisech šířil mezi vzdělanci,
ano že jej »jiným laikům a ženám do češti ny
přeložený poslal jako veliký dar«. Tato
zpráva, úplně hodnověrná, současná, v díle,
přímo Husovi adresovaném, odevzdaném, čteném
a vývraceném, potvrzuje se a doplňuje úřadní
zprávou o koncilu kostnickém, z níž se dovi-
dáme, že překlad tento učinil Hus spolu s Jero-
nymem.
Máme tedy dosvědčeno veliké dílo Husov
(Trialog ve vydání Lechlerově 1869 obsahuje
přes 400 stran) české, jež marně hledáme mezi
jeho rukopisy a vydáními. Dílo to je tím za-
jímavější, že je to také jediná práce Jerony-
mova, jenž jinak literárně nepůsobil. Překla
byl zajisté velmi obtížný — scholastická filosofe
se svými přísn určenými a hladce vypilovanými
Štěpán
Husův
Hus
Jero
Lechlerův
Překl
Dolany
22
article
terminy technickými kladla tu na překladatele
požadavky nejvyšší a tak dílo toto zajisté vedle
ceny literární poskytovalo by i znamenitý vý-
těžek pro slovník a osvětlovalo výtečně formální
zběhlost obou apoštolských knížat české
reformace.
Bohužel, dílo toto zmizelo naprosto
úplně; ba ani dosti úplné literární dějiny ne-
zaznamenávají ho při jmeně Husově. Není uvá-
děno při souboroch spisů Husových, není za-
znamenáno v žádném katalogu knihovním, není
stop po jeho tiscích nebo rukopisech.
Někdo by mohl mysliti — aha, působeni
těch paličů českých knih, tčeh jesuitův a do-
minikánů, Koniášů a Tannerů! Nikoliv — v této
příčině je Koniáš et cons. vskutku nevinen
Koniáš by byl ovšem díla toho neušetřil —
toho byl jistě dalek — ale on ho ani neznal,
on neznal ani tolik českých spisů Husových co
my — většinu uvedených cituje chybně, z druhe
ruky — ale překladu Trialogu nezná, 1729 byl
spis ten úplně pohřben, nezvěstný.
Snad tedy jeho předchůdcové, fanatikové
pobělohorští spis ten tak důkladně vyhladili
I tu by bylo mylně podezření. Ani Komenský,
ani Samuel Martinius z Dražova 1626 ve svém
dosti úplném seznamu děl Husových nezná pře-
kladu Trialogu; ano — nezná ho ani Žalanský
ani Štelcar kolem r. 1600 — doba pobělohorská
ho tedy nevyhladila.
Jdeme do století XVI. Tehdy čeští kališníe
chystali v Norimberce úplné vydání děl Huso-
vých — trochu lépe ovšem, nežli česká strana
lidová — sestavili si úplný seznam všeho toho
»o čem vědomost a co před rukama«; tento
seznam z doby kolem r. 1550 máme zachován
— ale nemáme v něm zachovánu nejmenš
stopu překladu Trialogu.
A jděme ještě dále — prohlížejme zápisky
kněze Korandy z konce XV. století — opě
boze stopy po Trialogu; zkoumejme zmínky
zuřivého »kněze bosáka« z doby kolem r. 1500
— není stopy po něm . .. Krátce řečeno, po
Husův
Koniáš
Tanner
Komenský
Martinius
Štelcar
Koranda
Dražov
Norimberk
23
article
válkách husitských, od druhé polovice Xv.
století počinaje, nenalézáme stop po tomto
velkolepém pomníku obou Dioskurů, více než
půl páta sta let je toto veliké a vzácné dilo
úplně zapomenuto a neznámo.
Ve všech těch dílech pozdějších autorů
nenalezáme nejen ani jména Trialogu v pře-
kladé Husově, ale ani citátu ani narážky. Ne-
znalost je úplná, kardinální — nezůstalo z něho
ani písmenky.
Ale snad práchniví kodex ten ještě v ně-
které knihovně veřejné, pražské neho venkovské
české nebo zahraniční? České rukopisy švédské
a petrohradské měl jsem v rukou všechny a
popsal: z nich není žádný Trialog. Z domácíeh
knihoven nejbohatší jsou universitní pražská,
musejní a strahovská. Tyto všechny jsem pro-
hlédl ad hoc — s laskavým svolením p. biblio-
thekáře Kukuly měl jsem jednoho prázdného
dne všechny české rukopisy v ruce, jedon za
druhým; taktéž jsem si počínal s českými ru-
kopisy musejními; české rukopisy knihovny
strahovské jsem z veliké části sám nalezl
zařadil — oba pp. bibliotekáři, A. Patera i dr.
Dioskur
Husův
Kukula
A Patera
24
article
Zahradník, byli mi se vzácnou ochotou pomocní
— ale rovněž nadarmo. Nalezla se řada ruko-
pisů husovských, kázání i traktatů, výkladův
listů — ale mezi tím tisícem českých rukopisů,
které jsem měl v rukou, rukopisu Trialogu
nebylo.
A možnost omylu není zde tak snadna.
Trialog je dílo veliké, odborné, snadno pozna-
telné; je psán formou rozmluvy, jež dovoluje
i menší kousky rozpoznati bezpečně; kromě
toho sloh Viklifův i Husův je rázovitý, osobitý
— nikoliv stejně rozvláčný sloh husitských ka-
zatelů druhé polovice XV. stoleti.
Hleděl jsem ovšem poznati i české ruko-
pisy dvorní knihovny vídeňské, zem- kého archivu
moravského v Brně atd.; ani m zi nimi —
rozumí se — nenalezl jsem Trialogu. Zejmena
není Trialog v jednom rukopise brněnském ob-
obsahujícím »Hussi et Wiclaffi tractatus«, jejz
Zahradník
Viklifův
Husův
moravský v Brno
25
article
ještě Jungmann s Trialogem stotožňoval ; jsou
to pouze artikuly zamítnuté sněmem kostnickým.
Ale ovšem rukopisů těchto ostatních knihoven
neměl jsem všech v rukou; není to tak
snadno možno, poněvadž nestojí zvláště, jako
rukopisy knihoven právě zmíněných.
Tři největší sbírky domácí a knihovny
švédské a petrohradské tedy Trialogu jistě ne-
obsahují; ostatní knihovny veřejné velmi pravdě-
podobně také nikoli. Najde-li se tedy, může se
nalézti jen v njaké odlehlé knihovně sou-
kromé — nechci naděje takového nálezu ni-
komu bráti, ale sám jí nemám.
Je cosi překvapujícího — »porazitelného«
řekl by Rus — v tomto tak nápadném a úplném
vymízení knihy takové rozsáhlosti, takového vý-
znamu! Dilo vyspělého stáří anglického refor-
matora, společný plod tuhé a pilné práce obou
mučenníků kostnických, ztělesnění jejich nauky
i práce, rozšířené mezi laiky i ženami — zmi-
zelo úplně a naprosto! Není ani tisku, ani
rukopisu, není ani kapítoly, ani řádku, ani pís-
mene z něho dochováno, není narážky ani ci-
tátu — země je pohltila úplně. A nezmizelo
stíháním a reakcí, inkvisici a rekatolisací —
nikoliv: uprostřed nadšených přátel, mezi vy-
znavači a obhájci, mezi učenníky obou apo-
štolů se ztratilo, tak jako trosky té nesmrtelné
básně, které viděl Svatopluk Čech klesati na
dno strží kavkazských
Je to jistě zajímavý — snad jediný —
osud slavného nepoměrně díla literárního. Jako
zmizely nejzajímavější části díla Liviova a Ta-
citova, jako roztratily se nejmohutnější tragédi
Aischylovy a Sofokleovy, jako zanikly zpěvy
Gunduličova Osmana — tak zavřely se vlny
času nad robotným dílem obou reformátorů ;
ono vykonalo svou úlohu mezi zástupy a za-
niklo, ztratilo se jako logia Matoušova, která
četl ješté Papias.
Jungmann
Čo
Liviův
Aischylův
Sofokleův
Gunduličův
Osman
Matoušův
Papias
Najd
Rus
26
article
V. Flajshans.
V Flajshans