2
masthead
V Praze, v ponděli dne 21. května. 1900
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
přodplácí s
Praze v sdnnt lni
s drojí donáško
vnt let
n ve elajus
nartni
vdvoji aát
ker
Praha
6
article
V drobném prodeli
agni. člo o spba
nie
ve mlislkách na venkov
nnro člsla.
sdpslední. . . . . . . . s p
Inseraty
plati se hotově sapl
Předplaeaní a jnverty páijína
etrace v Mariassk lilnl-
tiskr ezp nceka-
Rukopisy ae nevraees
7
article
Telefonické zprávy„Nár. Listů.“
Telefonické zprávy„Nár. Listů.“
Něco za něco.
Z Pešti, 21. května. Protože uber-
ská vláda vedle zrušení transportní dane
povolila také naprostou rovnos
transportní pro rakouské zbož
suherským v lokální dopravě n
uherských státních dráhách, vlád
rakouská vyslovila ochotu sprostiti uhe-
ské státní papíry rentové daně
Pešť
9
article
Z Vídně, 21. května. Včerejší zprávu
»Neue Freie Presse«, že byly z české strany
(poslanci drem. Pacákem a Kramářem) Něm
cům učiněny jakési nabídky ohledně upra-
vení jazykových poměrů v Čechách, jsm
zmocněni prohlásiti za smyšlenku (via
denní zprávy. Red.)
Také z německé strany zpráva »Neue
Freie Presse« rozhodně se vyvrac
»Montagspresse«, officialní orgán t. zv
liberálního velkostatku, v té příčině uveřej
ňůje následující zprávu: »Vůči těmto a po-
dobným zprávám budiž především konstato
váno, že v povolaných kruzích ně
mecké levice o takovém kroku
české strany není povědomo pra
nic. Sluší tudíž především ukázati k tomu
že všeliká iniciativa z české strany náležela
by před forum konference zástupců něme-
ckých stran jako orgánu kompetentního
parlamentně taktických věcech, ke zkoumání
a rozhodování.«
Stanovisko německých stran vůči tako
vémuto podnětu je dáno faktem, že jazy
ková otázka nyní, po skončených dorozumí
vacích konferencích a po podání jazykových
osnov vládních, vstoupila do druhé, t.j
párlamentní fáze. Příslušným místem ku pře
třesu a rozhodování otázek těch je tudíž
parlament, resp. jazykový výbor. By
tento byl dosazen a dostati mohl se k posi
tivní práci — k tomu je třeba z česk
strany jen maličkosti: zastavení obstrukce
doktor
Pacák
Vídeň
Německo
Čechy
Neue Frei Presse
10
article
Proti Kallayovi.
Z Pešti, 21. května. Mezi maďa
skou delegací a ministrem spo
lečných financí a správcem zabra-
ných zemí Benjam. Kallavem vzni kl
konflikt. Hrozilo nebezpečí, že ukáže se
také v maďarské delegaci. Maďaři zazlívali
svému krajanu, ze provozuje v okupovaných
zemích hospodářskou politiku na úkor obou
států a za jejich peníze. Vybudoval tam
celý průmysl, který poškozuje
průmysl cislajtánský i zalitav-
ský. Dává vyhlašovati, že Bosna je vý-
nosná, zamlčuje však, že oba státy
přispívají na okkupaci pěknou
roční sumou 7 millionů zl. Je ko-
nečně prost podávání účetních závěrek —
svoboda to, která se v žádném spořá
daném hospodářství netrpí. Ma
ďaři se tudíž chystali povoliti sice Kal
lavovi rozpočet na země zabrané, ale ne-
vysloviti mu žádné důvěry. Szellovi pr
se však podařilo ukonejšiti své věrné; uži
prý všeho svého vlivu, by mínění jejich p
Kallayov i zcela nepříznivé, upokojil.
Kallay
Maďar
Pešť
Bosna
Ma
11
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 20. května. (C.-B.) Minister
ský předseda dr. Körber odejel dnes odpo
ledne do Pešti
doktor
Körber
Vídeň
Pešť
12
article
— Finanční ministr Böh m-B a we rk
vrátil se dnes ráno z Krakova.
— Ministr železnic Wittek vrátil se
dnes ráno z Pešti.
— Místodržitel hr. Coudenho v
přibyl sem dnes ráno z Prahy
— Velký kníže Michal Nikola-
jevič přibyl sem včera z Terstu a byl na
nádraží od ruského velevyslance s členy vy-
slanectva uvítán.
Z Krakova, 20. května. (C.-B.) Z
příčinou 500letého jubilea jagellon
ské university odebrala se dnes depu-
tace, sestávající z rektora hr. Stanislava Tan-
novského a děkanů všech čtyř fakult, do
Pešti, aby podala císaři holdo vae
adresu.
Z Petrohradu, 20. května. (C. -B
Telegram časopisu »Novoje Vremja« ozna-
muje z Dželfy ze dne včerejšího, že tam
perský šach včera v poledne přijela
že byl od ustanovených k tomu ruských
hodnostů co nejslavnostněji uvítán.
Z Oděsy, 20. května. (C.-B.) Včer
byl tu slavnostně odhalen pomník císařovny
Kateřiny II.
Z Paříže, 20. května. (C. -B.)
Deschanel jakožto předseda vzájemné
společnosti obchodní, vyzýval v dnešní valné
hromadě společnosti všechny národní síly.
aby byly připraveny čeliti v každou chvíli
krajním udalostem. Francie chce prý v míru
žít a pracovat.
Z Paříže, 20. května. (C.-B.) Dne
konaly se v celé Francii volby do
městských rad a vykonány všude bez
výtržností.
Wittek
Michal Nikola
Tan
Kateřina II
Krakov
Pešť
Praha
Terst
Petrohrad
Paříž
Francie
Novoj Vremja
13
article
Z Paříže, 20. května. (C.-B.) Ministn
vnitra ma již úplný výsledek obec-
ních voleb z 82 departementu.
sekvanský departement v to počítaje. Dl
tohoto výsledku je mimo Paříž ze
33.942 obcí 24.832 obcí republikán-
ských, 8519 obcí zpátečnických
153 obcí nacionalistických. V 438
obcích je politická barva zvolených po-
chybna. Republikáni získali 1004
obce. Celkem bylo odevzdáno pro re-
publikánské kandidáty 4.713 467
hlasů, pro zpátečnřeké 2,174. 323
pro nacionalistické 172.430 blasů.
Z Bernu, 20. května. (C.-B.) Li
švýcarský hlasoval dnes o spolko-
vém zákoně, jenž se týče zavedení povin-
ného pojišťování pro případy nemoci, úrazů
a pro vojenskou službu. Ačkoli tento zákon
v parlamentu skoro jednohlasně byl přijat
o věci již řadu let se rokuje, byl přece zá-
kon 340.000 hlasy proti 145.000 hlasům
zamítnut.
Z Berlína, 20. května. (C.-B.) Časo-
pisy oznamují, že rozeslal spolek »Goethe-
bund« pozvání k veřejné schůzi, jež
se konati má v úterý v cirku Renzové
záležitosti lex Heinze. Jako řečníci vystoupí
Sudermann a professor Liszt, jakož i říšstí
poslanci Müller, Heine a jiní.
Z Madridu, 20. května. (C.-B.) Úřadní
list uveřejňuje výnos ohledně konsoli-
dační půjčky. Emisse obnáší celkem
1200 millionů peset, splatných do 50 lei
pravidelným čtvrtletním slosováním. Úro-
ková míra obnáší 59, s daní 202. Titry
jsou rozděleny na serie od 500 až do
500.000peset nominální ceny. Emissní kurs
obnáší 833. Subskripce bude dne 4. června
u Španělské banky zahájena.
Goethe
Heinz
Sudermann
Liszt
Müller
Hein
Paříž
Bern
Berlín
Madrid
14
article
Schůze voličů na Král. Vino-
hradech.
Politický spolek pro okres vi
nohradský svolal na včerejší dopoledne do
zimní zahrady Národního domu na Král. Vino-
hradech schůzi voličů třetí kurie a pozval do
ní posl. dra. Jos. Herolda a dra. Serváce
Hellera, by podali zprávu o poli ti c ké
situaci.
Schůzi zahájil po 10. hod. dopolední před-
seda spolku p. arch. K. Horák a poukázav
na nynější vážnou dobu, sdělil, že posl. p. dr.
Servác Heller, jenž přítomen byl v sobotu
schůzi poslanecké sněmovny až do její pozd-
ního zakončení, zaslal telegram z Vídně, že
trvalá choroba nedovoluje mu jízdu v noci
Posl. dr. Jos. Herold vzpomíná v počátku
své řeči, že na poslední schůzi dne 28. květn
m. r. zmínil se, že mluvilo se tehdy o krisi mi-
nisterstva Thunova za příčinou jednání s uher-
ským ministerstvem o vyrovnání. Tenkráte řekl,
že nemyslí, že k demisi ministerstva skutečně
dojde, ale zároveň upozornil, aby politická si-
tuace a činy poslanců neposuzovaly se dle toho.
co se odehrává veřejně před očima, nýbrž aby
voliči soudili o ní vzhledem na okolnosti, že
dějí se věci zákulisní, proti kterým především
jest třeba, by poslanci užili přiměřené taktiky
která, byť by se nezdála správnou neb nedost
statečnou, přece jest poměry odůvodněna a vy-
chází z nejlepšího přesvědčení.
Král
Herold
Heller
K Horák
doktor
Posl
Jos
Thunův
Vídeň
národní dom
poslanecký sněmovna
15
article
Upozornil, že kruhy parlamentní pracuj
k tomu, aby nějakým způsobem uspokojily ně
meckou obstrukci a přivedli Němce k nezaslou-
žené a neodůvodněné samovládě. Tehdy nemohl
říci více, poněvadž jsou věci, jež nelze publ-
kovati, ale ukázalo se, že- nač upozornil, bylo
správné.
V klubu poslanců a zejmena ve výkonném
výboru naléháno, aby vláda hr. Thuna na každý
způsob vyvolala konfiikt a v nejmenším nepo
volila a bylo chybou, že nesetrvala při demissi
Když totiž vyrovnání skoncováno a německále
vicé viděla, že nemusí je brátie na svá bedr
větším úsilím intrikovala, aby osud ministerstva
Thunova byl rozhodnut.
Němec
Thunův
16
article
Jednalo se o to, jakým způsobem má býi
provedena změna systému. Celý směrs tajné ai
tace vedl k tomu, že se má pomoci tím Němcům,
kteří prohlašovali, že mohou od obstrukce upu-
stiti, jen když budou jazvková nařizení zrušena.
Na rozhodujících místech nebylo tajno, žese
tento akt v českém národě pocití jako naprosté
nepřátelství. (Hlučný soub las.)
Pevnou maršrutu, zrušiti z jazyková nařízení,
přijalo ministerstvo hr. Ciara a zrušilo je v do-
mnění, že uspokojí Němce a že podaří se mu
nějakým způsobem uspokojit také Čechy.
Věci tyto bylo dlužno předeslati, aby po-
chopila se nynější situace a celá nynější česká
politika.
Když jazyková nařízení zrušena, nebylo
v prvním okamžiku žádně pochybnosti, že tento
skutek jest urážkou češkého 'národa (Hlučný
souhlas.), že jest něčím neslýchaným, když ko-
nečně kus zadrženého práva byl českému ná-
rodu dán, aby zase byl odvolán. (Souhlas.)
Vedle této citové stránky mělo zrušení ja-
zykových nařízení však ještě jinou důslednost
a politickou konsekvenci: Němci nevedli ob-
strukci k vůli tomu, aby zrušena byla jazyková
nařízení, nýbrž tato sloužila jim jen za zevnějši
důvod pro obstrukční postup. Vedli obstrukci,
poněvadž ztratili majoritu na říšské radě a po-
něvadž jednalo se jim o to, by ji zase nabyli,
což nedalo se provésti ani novými volbami, ani
změnou volebního řádu. Proto skonstruovali
stav, kterým chtěli dokázati, že proti vůli ně-
mecké minority nemůže na říšské radě exi
stovati žádná majorita, která by tam uplatnil
svou politickou vůli, ani žádná vláda, která by
s německou menšinou nepočítala. Účelem ob-
strukce Němců bylo, uplatniti princip minoritní
ktorý byl, bohužel, v Rakousku od počátku kon-
stitučního života takrka vedoucím.
Němec
Ciar
Čechy
Rakousko
17
article
Zrušení jazykových výnosů nemělo tedy jen
povahy zkrácení práv a urážky českého národa,
nýbrž že státní autorita podrobila se principu
parlamentní minority a před ním se sklonila.
Když českou obstrukcí vláda Clarova padl
a přišla vláda Körbrova, řekla, že jazykových
výnosů nezrušila, že chce býti nestrannou vládou,
která by měla především na zřeteli dohodnutí
mezi Čechy a Němci a umožnila tím klidnější
jejich spolužití. Poslanci čeští počínali si tudiž
zeola správně, když poskytli jí možnost, by ko-
nočně rozluštění jazykové otázky stalo se skutkem.
Dali jí k tomu dosti času a vyčerpali všechny
prostředky, nežli sáhli k ostřejším, k obstrukci.
Dohoda se však, ač vláda Körbrova zá-
sadně a z pohnutek čistě lidských měla vřelé
přání, aby k nějaké dohodě mezi oběma národy
doslo, nestala a strany se k sobě nepřibližily
čas k tomu vytknutý minul bozůspěšně a bez-
účelně.
Při těžkosti vyrovnání jest třeba veliké
znalosti otázky této, diplomatické dovednostia
neobyčejné neodvislosti vlády, její samostatnosti
a náležitá porce odvahy. (Souhlas a potlesk.)
Také vládě hr. Badena a Thuna se vytýká,ž
vyrovnání neprovedla, ale nechť nehází se ka-
menem po někom, když toho nezasluhuje. Kdyby
u nás vláda měla samostatnost a volnost jed-
nání, možno, že by bylo jinak. (Souhlas.) Ale
v Rakousku nemají vlády této samostatnosti ani
volnosti (Hlučný souhlas.) a zejmena jí nemají,
když chtějí býti českému národu přatelskými.
Clarův
Körbrův
Němec
Baden
Thun
Čechy
Rakousko
18
article
(Všeobecný souhlas a potlesk.)
Poslanci čeští po dlouhé, zralé úvaze —
lépe jest všecko klidně posuzovati — a po
dlouhých váhanicích rozhodli se po vstoupení
na ríšskou radu zahájiti taktickou obstrukci.
jejímž účelem jest, by dostalo se českému ná-
rodu sausfakce za zrušení jazykových nařízenl,
by vrátil se mu stav věci, jaký byl před
17. rijnem a druhý politický účel, by se
ukázslo, že, jestliže Němci jsouce v minoritě.
dovedli prosaditi svou vůli, i my, jako parla-
mentní minorita, máme dosti síly, abychom
také svou vůli mohli prověsti (Všeobecná po-
chvala a potlesk), třeba by naše postavení byl
mnohem obtižnější.
Česti poslanci nemohou prováděti násilnou
obstrukci, poněvadž nemají ve Vídni potřebnou
resonanci v obecenstvu, ač hrozeb se neboji
Vídeňák od slova k činu má náramné daleko
Českému poslanci by se nestalo, že by vsazen
byl do vozu, odvezen k soudu a tam že by byl
hned propustěn. (Výborně!)
V uvážení všech poměrů rozhodla se proto
česká delegace, že povede obstrukci taktickou —
jak se říká — studenou a chladnou, ale tim
ještě účinnější. (Výborné !) Nesmíme si ovšem
tajiti, že tato obstrnkce jest ještě tím obtížnější.
že nemáme přátelíčků a 14 pomocníků (Vese-
lost), kteří německé obstrukci více prospěli,
nežli tato sama.
Nemůžeme se spolehati, že ty, kdo bořili
trůn, osoby, které stály okolo trůnu, vyhlašo-
valy za spásonosné (Tak jest! Hlučný po-
tlesk.) čeští poslanci mohou spolehati jen na
sebe, na svůj politický rozum a míti důvěru
našeho lidu (Výborně! Potlesk.), která musi
býti stálou, ať délají co dělají. (Výborně ! Po
tlesk.) Poslanci nemohou v každém okamžiku
Němec
Vídeňák
Vídeň
Vesa
19
article
jíti a vyptávati se voličů, co tomu neb onomu
říkají, oni musí pracovati a činiti sami rohod-
nuti, co uznávají, že v jednotlivých okolnostech
jest nejlepším a na prospěch českého národa.
(Výborně )
Zrale bylo také uvažováno, že ze spřáte-
lených stran na říšské radě se ukazuje, že česká
obstrukce podporuje druhý účel německé ob-
strukce, totiž aby znemožnila se bývalá majorita,
čehož docilí se, když čeští poslanci v obstrukci
setrvají, proto že ostatní strany nemohou
nimi jiti. Poláci a Slovinci mají velký zájem
na tom, by vyřídili se investiční předlohy, které
i u nás mají nepopíratelný hospodářský význam,
proto že by se jimi dostal při nynějším nedo-
statku peněz a práce velký počet millionů oži-
vujícím způsobem do hospodářského životaa
nelze se diviti, že v české obstrukci vidí s
z příčiny této velké hospodářšké neštěstí, proto
že vlády mohou dle § 14. všechno provésti,
ale investiční předlohy nikoli; peníze se jím
opatřiti nemohou, protože ani žid na něj nie.
nedá. (Výborně! Hlučná veselost.)
Se všech stran působí se k tomu, aby
čeští poslanci od obstrukce upustili — o po-
slední schůzi parlamentní komise nemůže řečník
nic říci k vůli závazku přísného mlčení —
jenom Němci zachovávají jistou reservu. Vychá-
zejí patrně se stanoviska, že nesmějí nic dělati,
co by znemožnilo pro budoucnost jejich ob-
strukci a přejí si kromě toho, by česká ob-
strukce potlačila pravicí.
Všecky výpočty jsou však nesprávné, nebot
zb,vající pravice sotva bude moci českou ob-
strukci zlomiti násilím. Řečník uvádí, že když
Němci nebudou hlasovati pro změnu jednacího
rádu, nebude provedena.
Polák
Němec
20
article
Praví-li se na pravicí, že Körbrův jazy-
kový zákon, kdyby zachovala se majorita pra-
vice, změnil a upravil by se tak, bychom ob-
drželi, čeho si musíme nejnutněji přáti, třeba
odpověděti, že Němci uchopili by se znovu
obsírukce. Nechtějí-li, aby zůstala jazyková na-
řízení, připustí tím méně, aby otázka jazyková
upravila se zákonem.
Pochopitelno jest, že vláda Körbrova byla
při vypracování své osnovy v situaci velice
těžké, neboť udělati, aby se vlk nažral a koza
zůstala celá, jest obtížno. (Souhlas.)
Vláda myslila, že učiní nejlépe, když hesla,
která se drží na povrchu, vybere a každému
dá něco.
Řečník probírá pak předlohu Körbrovu a
poukazuje zejmena, jak v jednotlivých oborech
státní správy, na př. v železnictví, postovnictví.
u četnictva ponechána vnítřní úřadní řeči něm-
čina a že v žádném není česká řeč ve vnitrním
úřadování důsledně provedena. Ve smíšeném
území může se Čech obrátiti na úřad česky,
jen když neumi německy. Kdyby přišel Čech,
který jest tam na př. pět let a promluvil česky,
rekne mu okresní hejtman: »Což neumíte ně-
mecky?« U krajského soudu musí býti česká
strana zastoupena advokátem, který nesmí činiti
podání česká. Jest též obava, že němečtí úřad-
níci nechtěli by s Čechy mluviti česky a že,
kdyby u nás, na př. na Král. Vinohradech řell
český úřadník někomu »Mluvte česky«, měl by
z toho ještě disciplinárku. (Hlučný souhlasa
potlesk.)
Jazyková osnova nevyhovuje kardinálním
našim zásadám, totiž abychom byli s Němci
stejně oprávněni, aby se s námi ve veřejné
správě stejně jednalo (Souhlas.), by Čech mohl
u všech státních úřadů žádati vyřízení ve svém
jazyku a by se tímto také s ním jednalo. Vse
nasvědčuje, že ohraničování sloužiti má k tomu,
by našel se způsob upravení jazykové otázky.
Körbrův
Němec
Čo
Král
Čechy
Vinohrady
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Krása a dobro.
Pohádkou napsal M. J a kn.
Vznešená slečna chodila často podvečer do
zahrady. Byla mladá a krásná, že by ji by
člověk mohl míli za anděla. A ona opravdu žila
jako andělíček. Nikdy nic nedělala, nepsala, ne-
vařila, nepoklizela, jenom pro svou zábavu vy-
šívala v hedvábí zlatou a střibrnou nitl. A proto
její ruce byly tak bílé a jemné, jako by je v
sněhu bílila. Starosti ji nikdy netížily, nikdy nie
zlého, nic škaredého na světě neviděla, ba an
nuzného žebráka nikdy nepotkala. Žila v samýeh
krásných pokojích, měla ráda hudbu a kniby.
Všecko, čeho si přála, otec ji opatřil, protože
byla jedináčkem. Měla vždy, co srdce ráčilo, ale
přece někdy zastesklo se ji neznámým steskem-
I hledala samotu v zahradě a z dlouhé chvile
o tomto smutku přemýšlívala.
V zahradě, žila ošklivá žába ropucha. Měl
svou skrýši v dutině pod rozpadlou hrází a celý
den tam spala, protože nechtěla na slunce. Vě-
děla, jak je škaredá, že by ji někdo mohl z-
hubit a proto se přes den raději skrývala. Večer
když slunce mělo zapadat, procitla, vylezla
z díry, skryla se do trávy a vyskakovala za ko-
máry a mouchami. Byla neobratná a těžká.
Krása
M J
22
article
Každý ten pohyb byl jí pracný. Tak žila den
ze dne. Někdy tušila nečas a smutně kvákala.
protože za deště nemohla lovit a musila o hladu
žiti v ošklivě rozsedlině mezi kamením. Tak žil
v zahradě už druhé léto. Své staré místo mu-
sila opustit.
Zedníci opravovali rozpadlou zeď a všecko
kamení vybrali a proto přestěhovala se ropucha
třetího roku a uvelebila se v kamení podle
vodotrysku. A to bylo její neštěstí, že hledala
útulek nedaleko pěšiny k besídce.
V poledne za dne májového probudilo ji
slunce ze spánku zimního. Byla ještě slabá
skřehlá. Zachtělo se jí hmyzu, ale byl ještě den
Skrčila se a jenom skulinou hleděla, jak nad
ní hučely mouchy modravým vzduchem. Rado-
vala se, že večer bude lovit.
23
article
Najednou zaslechla kroky
Ale to nebyly kroky starého Melušky, jenž
tady kopával v zahradě a strašně křápal těž-
kýma botama po pěšinkách. Byly to kroky skono
jako nějaké jemnější bytosti nežli je člověk.
Ropucha vydrala se poněkud výše a popa-
třila před sebe. Úžasla. Viděla před sebou vzne-
šenou slečnu běloučké pleti, s krásnýma očima.
s tváří jak z vosku jemně nadechlou, se štíhl u
šíjí a jemnýma rukama. Na krku měla veliký,
bílý, krajkový limec, jakého nezřela doposud.
Zdiveně ucouvla před tímto zjevem. Nevěděla,
máli se báti nebo zůstati. Ale vždyť oči ty byly
tak jasny, tak čisty, že nevzbuzovaly strachu.
Jenom z jakési nepovědomě úcty zalozla ropucha
mezi kamení a čekala večera,
Lovila prvého večera, druhého, po celé jaro
lovila podvečer. Bývala štastna, objevila-lise
v zahradě milostná slečna. Pokaždé se jí ob
divovala a potají pozorovala spanilou jej
krásu.
Jednou uviděla milostnou slečnu, jak j
pronásledovali dotěrní komáři a jak ona se stra-
chovala. A od té doby nežila na světě pro nic
jiného, než aby zhubila všecek ten protivný
hmyz, který ani tak něžným bytostem nedáv
pokoje. Celé večery do noci sedala ukryta v tráve
a pilně lovila. A jenom to ji vždy hnětlo, z
ještě vždy tolik hmyzu poletovalo a že ho ne-
mohla požrati šmahem.
Jednoho parného večera, když se země du-
sila horkem a tráva i kameny ani se neorosily,
tušila dešť. Zaskřehotala, jak měla ve zvyku.
aby zvěstovala obrozující pršku. Ale v tom do-
padl kámen do trávy — a ona přestala skre-
hotati.
24
article
Hádala, kdo by ji pronásledoval, ale pravdy
se nedopátrala. Milostná slečna chodila sadem,
ale kdož by mohl říci, že i v takových anděl-
ských bytostech rodí se takové zlolajné skutkyr
Vždyť její ručky nebyly k tomu, aby se poskvr-
nily nějakým nečistým kamenem ! Úž proto ne-
připustila sobě ropucha této myšlénky, že by to
bylo zvrácením jejího životního účelu. Vždyť ne-
žila jinému, než aby zahradu zbavila hmyzu,
jenž byl tak protivný milostné slečně. Ustála
jenom ve skřehotání, skryla se v trávě a tma-
výma očima hleděla za kráskou, jak prudkou
chůzí brala se ze sadu.
Pozejtří pracoval v zahradě Matuška. B
starý, shrbený, tváře měl vrásčité a nos. hodně
červený, protože někdy se opíjel kořalkou, al
jinak byl dobrý člověk. Přišel s motykou, shrnul
si nahoru modrou tlačenou zástěru a čistil pě-
šinky a rybízové keře.
Když chodil, velice křípal nemotornýma
botama a skoro pořád si bručel nebo zpíval.
Ropucha vždyeky o něm věděla, když přišel.
naslouchala mu, kayž zpíval, ale jinak se mu vy-
hýbala, protože tvář měl vrásčitou tak jako ze-
mák a nos podobný dozrálé okurce. A takových
lidí ona nemilovala, protože nebyli podobní an-
dělíčkům, jako ta milostná slečna.
Ropucha zaslechla nejednou hovor, ale ne-
rozuměla mu, protože to bylo daleko od jejího
doupěte. Jenom se ji zdálo, že slyší hlasy.
To rozmlouvala milostná slečna s Ma
tuškou.
Matušek
Ma
25
article
Pravila: »Včera jsem slyšela jakési oškliv
stvoření z trávy. Byla to žába, ale jakási strašná.
Tak to až chrastělo, jakoby na zubech skřípal
Hodila jsem po ní kamenem a potom ztichla.
A včera ani jsem tam okolo nemohla přejít. At
tak mne mráz obchází, když si vzpomenu, jal
strašně chraptěla !«
»Ah, to je ta stará ropucha, co byla tam
v té rozvalené zdi loní. Přestěhovala se, myslím,
tu blíže k besídce,« povídal Matuška hrdým.
stařeckým hlasem.
»A ropucha je žába?« ptala se milostná
slečna.
»Pravdať, že žába a jaká škaredá, same
ošklivé bradavice,« povidá Matuška.
»Mohl byste ji nějak odstranit ze zahrady
Matuško,« vzdychla milostná slečna
»To ne, povídá se, že prý je jedovatá.
S odpuštěním, prý ostříkne člověka a potom zů-
stanou na těle lišeje, « praví Matuška.
Milostná slečna se otřásla.
»Udělejte ji nějaký konec, Matuško, celou
zahradu mi zoškliví,« prosila Matušku slovy
pohledem.
»To Pánbůh chraň! Vždyť je to užitečné
stvoření, mouchy, komáry a kde jakou havět
chytá. To by byl hřích něco takového udělat,
povidá Matuška, jakoby zatvrdl
Milostná slečna odesla od Matušky a mrzel
se na něho pro jeho neochotu.
Ropucha zatím čekala, vyhlížela milostnou
slečnu. A ona nešla. Myslela, že nedobře chy-
tala hmyz a proto s tím větším úsilím lovila,
až všecka zemdlela. A přeco každého večer
vyskakovala toužebně na pěšinu, aby uzřela mi-
lostnou slečnu.
Jednoho dne unudilo včecko milostnou
slečnu. Odesla do zahrady, protože na žábu po-
někud pozapomněla.
Matušek
Matuška
26
article
Jde, pozoruje, jak tráva podrostla, jak jedny
květy poodkvétaly a jiné jich místo zaujaly.
v tom zrovna uprostřed pěšiny vyskočí něco še-
dého, osklivého a s plesknutím dopadne dolů.
Hrůza! Pomyslela si, že ji ta ropucha zrovna
pronásleduje. Ubíhá ze zahrady, ale ty pleskav
zvuky ještě jí dále znějí v uších, jakoby za
ropucha skákala.
Vrazila do pokoje a div že leknutím n-
ochuravěla.
Její pečlivý tatínek té chvíle zvěděl, co
potkalo jeho jedináčka.
»Proč jsi mi o tom neřekla ? Anebo byl
tam Matuška, měla's mu říci, aby ji zakopl,
pravil jí otee.
»Vzdyť jsem to říkala Matuškovi. On pravi.
že by jí nezabil. Chytá prý mouchy — a proto
že bylo by hříchem ji zabít,« odřekla milostná
slečna, všecka se ještě po těle chvějíc.
»On tomu rozumí. Vyrostl při lese, ničeh
nečetl. On jenom umí zachodit s motykou, oko-
pávat rybíz a čistit chodníky. Najdeme člověka,
který s tou žábou naloží —« povídal tatinek
odešelz pokoje, protože svého jedináčka upokojil.
Téhož dne najala služka člověka surového,
aby ošklivou ropuchu zabil.
Ten přišel, počíhal na ropuchu v zahradě,
ubil ji motykou a vyhodil ji ze zahrady. Dostal
mzdu za svůj skutek a ještě téže hodinyji
propil.
Ropuchy nebylo. Všecky zlé upomínky na
ni byly zapomenuty. Milostná slečna opět cho-
dila denně do zahrady, když ji byl unudil pokoj
s knihami, šitím a klavírem.
Hrůza
Matušek
27
article
Jedenkrát přišel Matuška, aby očistil keř
a pěšiny od smělé, dotěrné trávy. Potkal u be-
sídky milostnou slečnu a zastavil se s pl.
»Už vidím, paní slečinko, že se té žáby
nebojíte,« povídal skoro škádlivě.
»Však už jí není,« odřekla vítězně milostná
»Myslel jsem si to. Ale proč jenom stvořil
Pánbůh tak ošklivé tvory? Třeba tu dělali dobře,
každý se od nich odvrací a týrá je pro jejich
ošklivou podobu. Ono nebývá vždyeky dobréa
pěkné pod jednou střechou,« zarozumoval Ma-
tuška, zakopl do trávy, střepal s ní blinu a hodil
ji na hromadu mezi plevel.
Milostná slečna viděla ve slovech těchto
ostnatou narážku na sebe, proto odešla od pro-
stořekého člověka.
Po čase, v dobách prudkého letního parna,
seděla milostná slečna opět v besídce. Vyšivala
střibrná kvítka na modrém hedvábí. Najednou
píchlo ji něco v malíček na levé ruce. Myslela,
že se to sama upíchla jehlou, ale když obrátila
ruku, uzřela na prstu velikou mouchu. Chtěla
ji plesknouti dlaní, ale moucha v čas ještě odlétla.
Matušek
Ma
28
article
Lekla se a prohlížela si ránu. Byla tak útlá,
jakoby špendlíkem plchl, ale čím dále, tím pal-
čivějí svědila, začervenala a začala v okruhu
modrati.
Milostná slečna odběhla do pokoje. Pravila
otci s úzkostí, co se jí stalo.
On poslal rychle pro ranhojiče. Ranhojič
přišel a prohlédl ránu. Povídal, že byla nejvyšší
chvíle, aby se otrava nerozšírila. Usoudil, ze.
bude nutno odníti malíček. Milostná slečna upadla
do mdlob a té chvíle odňal jí lékař maliček.
Rána se zacelila, ale něžná ruka její navždy
zůstala zohyzděna.
Nyní si vzpomněla milostná slečna na slova
Matuškova a nyní také otevřely se její oči.
Viděla, že třeba se divit formě a kráse, ale
že třeba též milovat ono neznámé dobro, které
je skryto v bytostech na pohled nevzhledných,
jakou byla i tato ošklivá ropucha, neboť zůstane
tajno, bylo-li by se přihodilo toto neštěstí, kdyby
ropucha byla zůstala na živu ...
Matuškův