Ročník XXXXIX.

V Praze, ve středu (. záři 1909.

Číslo 241

Na ranni avečerní lisly předplácí se V Praze v administrasi na měsle na čtvrt leta . . . . 6 K — a dvojí donáškou a měsle. na čtvrt iota : . . . 7 K 6k vo ailíšlkáchi na měsio. . . . . . 2 K 00m Poštou: na měsle. na čtvrt ieta . . 9 K o0l sdvojí zásilkou na měst Ba čtvrt iota Dozvuky finanční opravy v Německu. Zápas, provedený v Německu o finanční reformu, jenž způsobil pád říšského kaneléře Bülowa a vynesl na povrch jeho nástupce Bethmanna Holwega, ostře osvětlil nejen f nanční nesnáze, do nichž nekonečné rozmno- žování armády a stavební program váleč ného loďstva sjednocené Německo uvrhl, ale odhalil zároveň i hlubokou vnitřní roztržku. jakáž panuje tam z protichůdných hmotných zájmů mezi průmyslovými obvody převahou v území západním a zemědělskými kraji vý- chodními; takže zápasiště vyznačeno nejen zájmově, ale i territoriálně. Zárodky tohoto houževnatého zápasu sabají již do prvých let po vítězné válce s Francií, kdy agrární německý východ počínal si uvědomovati, že lví podíl prospěchů, za válečné oběti přine- sené, dostává se kruhům průmyslovým, kdežto zemědělstvo chřadlo. Chtějíc uhájiti své tra diční, vůdčí postavení, velkostatkářstvo ně- mecké houževnatě se domáhalo dalekosáblé ochrany, až se dospělo v Německu ke známo soustavě vysokých cel agrárních, jež měly za nastedek zdražení životních potřeb, čímž ovšem nepříjemně byly postiženy vrstvy prů myslové, podnikatelé i dělníci tovární. Př- poslední finančňí opravě staly pak oba tá bory proti sobě již v plné zbroji, snažíce se nová břemena, ročních asi 500 mil. m., ulo žiti hlavně na bedra protivné hospodářsk skupiny zájmové. Vítězství pádem kancléře Bülowa dostalo se i tentokráte táboru agrár- nímu a dobyto bylo, jak známo, spojenými silami konservativců, katolického centra a Polákův.

Sotva však byla finanční reforma vyří zena a již se dostavil nepříznivý ohlas jej i ve stranách, kteréž se vlastně sešly jen proto, aby zmařily reformní finanční plán Bülowův, zájmům průmyslovým příznivější. Veřejné mínění zaujalo totiž proti nové této většině říšského sněmu tak rozhodné stano visko, že katolické centrum počalo si omy vati ruce, jako by se ho přijatá finančn oprava nikterak netýkala; mezi konservative- nastala roztržka a utvořila se zvláštní sku nina novokonsarvaliveňy. a na Poláky, kteř své hlasování odůvodňují tím, ze jráí zare želo pouze na tom, aby padl Bülow pro svou protipolskou politiku, vrhá se nyní kde kdo. Na ukázku stůjtež zde některé hlasy říšsko německých listů: »Poláci nebudou míti ra dost z tohoto svého vítězství. Neklamou- všecky známky, bude je nový říšský kancléř mrskati škorpiony, šlehal-li je Bülow pruty Bethmann to byl, jenž spolupůsobil při sdělání protipolského vyvazovacího zákona pruského. on to též byl, kdo pronikl s jazykovým ustanovením říšského spolčovacího zákona. Tyto dny pak prohlásil při odhalení Bis- markova sloupu v Chlumu, že bude pokra- čovati v sesilování Němců ve východních krajích polských. Nad dělníky polskými, jichž je v Porýni a Westfálech na čtvri milionu, zřízena byla v Bochumu zvláštní policejní ústředna, v níž se sblhají všecky nitky do- zoru. Dělnickým spolkům polským v Berlíně zakázano při veřejných schůzích užívati pol štiny, podobný zákaz vydán pro katolický sjezd právě ve Vratislavi konaný. Polácí po- volili říši 500 mil. nových daní, ale vláda jim za to nepoděkuje. Změnou kancléře do-

stali se tedy z deště pod okap. (»Münch. N. N.«) »Budiž na stráži Německo proti Polá- kům«, volá »Voss. Ztg.«; »jen uvědomí lisi německý lid v plném dosahu polské nebez- pečí, dá se německá »obrana« úspěšně pro- vésti.« Hlavní orgán katolického centra »Ger mania« pak se dovídů, že ve východních krajích Německa se soustavně provádí boy- kot protipolský, a že se ruší již i smlouvy s dělníky polskými uzavřené. Boykot tento shora podporovaný dle »Poz. Dz.« se rozši řuje již i na německé katolíky v oněch krajích. Tak tedy finanční reforma po této stránce přiostřila pronásledování Polákův a rozpou- tává i počátky náboženských (řenic. Jak daleko se pokročilo v tomto po- sledním směru, prozrazuje i útok berlín- ského, na nejvyšším místě čteného listu »Rundschau«, jenž v úvodním článku obvi- ňuje přívržence centra, že agitují proti vše obecné branné povinnosti, hlásajíce, že jesl to »otroctví nového věku« a volá: »Jaká to hanba pro německé katolíky, když se tako- véto názory šíří za souhlasu biskupů. Pro- buďtež se, nechcete-li se octnouti na stejné úrovni s anarchisty a antimilitaristy !« Jak známo, utvořil se nedávno v Ně mecku na ochranu zájmů průmyslu a ob chodu svaz německých měst, tak zvaný

»Hansabund«, o jehož vzniku podán byl témž listě tyto dny obšírný výklad sekretá řem jeho poslancem drem. Arendtem, v němž se mimo jiné uvádí: »Ježto při říšské finanění opravě luk byl přepjat, vniklo nyní do ši- rokých vrstev obyvatelstva přesvědčení, že na říšském sněmě německém jsou zastou peny pouze zájmy velkostatkářské, nikoliv však zájmy obchodu, živností a průmyslu Dostavila se tedy budící výzva »Hansa- Bundu« po vydatnějším zastoupení jejich Tato výzva jest naprosto oprávněná. Zastou pení obchodu, živností a průmyslu není do statečné a jest zvláště silně pozadu v poměru k zastoupení zemědělství. Tu může svaz Hansy dosíci stejně skvělých výsledků, jakýel druhdy dosáhl svaz zemědělský, pochopí náležitě své úkoly.« V jakém směru zamýšlí svaz Hansy po stupovati, tomu nasvědčuje tato další ukázka Polemika vedaná a paoladní dohá o poměru

Hansy k zemědělství, vysvětlila, jak jestt nutno: ujmouti se s veškerou energií a za stati se rolníků proti junkerům (velkostatká řům). Velmi často se totiž staví velkostatkář stvo na místo zemědělství; a málo se roze znává mezi junkerem a sedlákem. To se nyní napravuje. Síla svazu zemědělského zmiz tím okamžikem, kdy rolník nahlédne, že ob chod, řemeslo a průmysl nejsou jeho hospo dářští odpůrci, ale dobří přátelé. Proto postaví svaz Hansy pospolitost zájmů s rol- nictvem do popředí. S pruským junkerstvem se musí provésti zúčtování; jest to zájmem národním, aby se okamžik ten dostavil co nejdříve a aby do té doby německý sedlak stál na strauy Hansy. Pozoruhodno při tomto zápolení jest, že obě sporné strany si vytýkají pokusy o sblí- žení se sociálními demokraty. Novou říšskou finanční reformou stíženy byly jak známo zejména i pivo a jiné ná poje. Z toho vznikl ve společnosti německé obrovský zápas mezi pivovary, hostinskými a spotřebiteli, do něhož zasahuje již i stat

tím, že zřizuje v kantinách výčepy piva za ceny pouze o novou daň zvýšené. Takto po- stiženi jsou ovšem zvláště ve velkých mě stech hostinští, živel to jak známo v politi- ckých zápasech velmi vydatný. Poslanec říš ského sněmu dr. Müller-Sagon ve stati »Finanční reforma a žádný konec« násle- dovně vystihuje účinek této její části na ši- roké obecenstvo: »Jest to ostatně famósní »sociálně spra vedlivá« říšská finanční politika, kteráž ko- řalku, pivo, ba i zápalky chudých a nej chudších lidí daněmi zatižuje a přetížuje, víno však, i když jest přepychovým po- žitkem bohatých a nejbohatších, až po nej- jemnější vína kabinetní, ponechává ne- zdaněné — za záminkou, že to jest »na ochranu malých vinařů« ! Proč by za těcht okolností sociální demokracie ještě zakládala zvláštní řečnické školy? Vždyť zákonodárei jí sami vtiskují do rukou zbraně, že byje ani čert nedovedl lépe ukouti pro zápas s nynějším společenským pořádkem!« (Ber- linský »Tag «).

Rozruch v Německu novou říšskou finanční opravou způsobený jest tedy proni- kavý a patrně silně jitřivý, a není divu, že se ozývají již i velmi vážné hlasy, že nutno zastaviti na dráze rostoucích nákladů vojen- ských a pracovati o dosažení mezinárodní dohody v této příčině. Pro nás jsou tyto zjevy dokladem, že nadešla chvíle, kdy přestane přeceňování sil Německa, což jest zvláště oblíbeným pro- středkem vyděračnosli zdejších německýeh přepjatců. Současné Německo nikterak nema ustláno na růžích. Přes rozkvět jeho obchodu, blahobytu a vojenské moci nejsou podmínky jeho vnitřního života uspokojivé. Politika vládní uvnitř jest ve zřejmém odporu s touhami většiny obyvatelstva. Tím,ž vláda se při finanční reformě podřídila po- žadavkům junkerů, nepodařilo se jí nikterak upevniti stav financí říšských a není také zabezpečen předpokládaný výnos nových daní, když odpor v obyvatelstvu proti nim jest nezastřený a tak není vyloučeno, že objeví se za krátko opět sehoděk v rozpočtu říše německé.

Avšak ani všeobecný hospodářský sta Německa není tak skvělým, jak se to před sura, jis něpadná nodrážděnost mysli, jevíe se ve všech slycích sousedských, jest dů- kazem pocita blížícího se vyčerpání sil. Prů myslová výroba jest větší než odbyt vý- robků, nabídka přesahuje poptávku a ně- mecké časopisy přinášejí doklady co den. jakých zoufalých prostředků se chápe soutěž. nevylučujíc ani podplácení zřízenců ve vělších závodech poskytováním tajných provisí. Pomoc by nastati mohla jen obmezením vydání státních a změnou vnitřní politiky jež přináší takovéto plody. Ale obrat po dobný jest sotva možný, když posavadní směr již daleko zašel a spojení mezi roz hodujícími kruhy a všemocným junkerstvem jest tak pevné, že mu byl obětován i kancléř Bülow. Říše německá, jejíž mimořádné zmohutnění vděčí se průmyslu, jejíž značná většina obyvatelstva prostředky své čerpá z jeho zdrojů, ovládána jest menšinou, hájící jině hmotné, hospodářské zájmy; zjednání rovnováhy a trvalého uklidnění uvnitř jest za těchto poměrů takřka pravděnepodobné.

Není to tedy pouhá mírumilovnost, jež jest rozhodujícím činitelem v zahraničné po- litice německé, jestiť ona sama přirozeným důsledkem vnitřních, na mnoze velmi deli kátních poměrů, kteréž ukladají německým státníkům nezbytnou zdrželivost. Všeliké vážnější vnější nesnáze by zajisté jen ještě více znesnadnily i tak povážlivé vnitřní po měry v německé federaci. Vídeňské protičeské skandály a násilnosti. (Šetrná výstraha vídeňské policie.— Prolhanost vídeňského tisku.) Z Vídně, 31. srpna. Po neuvěřitelné nelečnosti, kterou projevo vala policie vůči posledním demonstrasím ně mecké chátry, zejména však po v če- rejším ničení českého majetku které luza ve XIV. a XV. okresu mohla svo- bodně provozovali, aniž by se kde ukázal stráž- ník — oznamuje policejní korespondence, že policejní ředitelství nařídilo podřízeným orgánům přisně, aby netrpěly napřiště žádná shromáždění a to za žádných okolností a aby při sběhu lidu zakročily všemi zákonitými prostředky energicky ve smyslu ustanovení trestního zákona o sroco- vání, pachatele zatkly, před tím však zvědavce. ženy, děti a jiné osoby, které nejsou v demon- stracích zúčastněni, hlasitě varovaly a tím jim daly přiležitost zavčas odejiti. Zároveň dopo- ručuje přednostům domáenosti, aby členy ro diny, učně a čeleď drželi doma. Vyhláška děje se za tím účelem, že př posledních protičeských demonstraeích došlo zejména v Pělidomí k vážnému ohrožen bezpečnosti majetku a k násilným útokům proti policejním orgá nů m.

Včerejší řádění německých rot v Pětidom způsobilo ve všech vážných kruzích vídeňskýel přímo poplach. Některé listy také řádění ně- mecko radikálních demonstrantů od su- zujl, jině, v čele s »N Fr. Pr.«, je umlěují. Nejhanebněji chová se však kře sťansko-sociální radniční orgán »Dautsches Volks blatt«. Jak známo, došlo ke včerejším násilno- stem bez jakéhokoliv důvodu, z pouhé choutky po kravalech. »Deutsches Volkablati« však s ne stydatostí vakutku křesťansko-sociální lže, ž k 8. hodině večerní táhli zase Češí v masách na schůzi „lo Národního domu v XV. okresu Tato provokace nebyla prý ochranným spolkům německým známa. Uzázalo prý se však, že usedlě obyvatelstvo jest rozhořčeno jednáním Čechů, neboť se ihned shromáždilo a tůhlo před Národní dům. Když pak členčvé ochranných spolků, dozvěděvše se o české schůzi, rovněž vytáhli, byli prý domácím obyvatelstvem okresu pozdraveni s nadšeným jásotem. Co slovo, to ktesťanskolsociální lež. Samu policejní zpráva konstatuje, že většinu demon- strantů tvořila pouliční luza. »Deutsches Volks- blatt« ovšem také všechny hrdiny při plensn cizího majetko zamlčuje, kárá pasivnost policie jako nadržování Čechům a krvavé rány, které policejní strážníci dostali od německých hrdinů. přičitá na vrub politickým úřadům, které pr daly rozkaz Čechy ehrániti Buml na Ringstrasse. Z Vídně, 31 srpna Přiští neděli pořádaj německo-nacionální spolky buml na Ri ig strasse

V drobném prodejii ranní číslo o sobě . . za s večerní . . . . . . . za 4 h Ve filiálkách na venková- ranni čislo . . . . . . . j večerní . . . . . . . . 5k lnserát plati se hotově napřed. Předplacení a inserty přijimá administrace v Marianské ul., Tam nacházeji se též redakce, tiskárna a expedline „Národních Listů Bukonisy so nevraceji.

na oslavu 1900. výročí bitvy v tenloburském lese. Buml koná se v poledne. Prolože jsou vážné obavy, že dojde k novým prouičeským surovostem a násilnictví, byli aranžéři tohot bumlu pozváni na policejní ředřtelství, kde vice- president bar. Gorup vylýkal jim, že včerejší demonstrace v Pětidomi měly ráz sprostého plenění majetku a oznámil jim, že policie na příště bude potahovati k zodpovědnosti po- řadatele Němečti aranžéři prohlásili, že na přiště budou pořadatelé vykonávati ostřejší dozor a že buml bude pořádán za všech okolností. S takovou z policejního presidia odešli. Za sankcionování Axmannova zá- kona. Z Vídně, 31. srpna. Okresní zastupitelstvo v Simmeringu konalo dnes schůzi, ve které bylo usneseno obrátiti se na všechna ostatní okresní zastupitelstva za tím účelem, aby zahájena byl společná akce ke konečnému sankcionování zákona Axmann - Koliskova, poněvadž jest prý to jediný prostředek, čelicí proti českým útokům v Dolních Rakousích.

XVI. mezinárodní lékařský kongres v Pešti.

Z Pešti, 30. srpna odp.

II. Sjezd konečně se dostal ke svě práci. Po zabá- jení, o němž se musím ještě poněkud šíře zmíníti, přikročilo se ku přednáškám. Němci jsou tu na prvém místě a jsou také téměř rozhodujícím činite- lem Maďar ustoupil, jeho řeč není řečí sjezdovou; neřekl bys ani, že sjezd se koná na půdě maďarské a že Maďarům nepopíratelně se musí přiznati, že uspořádání sjezdu věnovali největší péči a že — čehož nikdo nečekal — své řeči vůbec nikde ne- použijí. Ve včerejší zprávě jsem sdělil stručně své dojmy ze schůze zahajovací, dnes musím ji doplniti a sice na základé dnešních zpráv, neboť ve schůzi nebylo namnoze slyšeti řečníky, nebo neznalost řeči zame- zila podání referátu První zmínku zaslouží událost následující: Slavnostní zahájení neproslovil skutečný před- seda sjezdu Muller, nýbrž čestný předseda bar. Ko- rányi, neboť prof. Moller se náhle roznemohl. Byl vlastním aranžérem sjezdu, tři měsíce ve dne v noci prý pracoval, aby se dílo zdařilo. Když však na so- znamovacím sobotním večírku viděl tu spoustu v šatnách, když viděl, že hned při prvé příležitosti došlo k pustým scěnám, nesnesly toho jeho přepra- covane nervý více, při návratů do bytu hů zachvátil nervový shock, takže byl nucen ulehnouti a léčiti se. O skandálu sobotním píše dnešní „Neues Budapester Abendblat ve článku „Jak přijímáme hosty“: „Sta klobouků a bylindrů leželo na zemi rozšlapaných a za každý kousek šatu sváděn pravý boj na život a na snírt. Že se při té příležitesti několik svrchníků ztratilo, to uvede v podiv snad jen zahraniční hosty.

My jsme již na takové ponižující zjevy uvykli a ne- divíme se již tomu. Že skříňky s doutníky se těšily obzvláštnímu odbytu, podiví se snad také jenom cizí kolegové uherských lékařů. Nevědí toliž, jak si u nás našinci obyčejně počínají při takové příležito- sti a že to patří k „uherské přednosti“ (magyar vir- tus), zaopatřiti se na delší dobu kuřivem. Vždyť jsmo právě kulturní lidé.“ Nezachoval se však ani sám pan vrchní purkmistr pešťský Koloman Fůlepp, jenž se při tak slavně příležitosti objevil na estrádě v ob- nošeném saku, aby jako domácí pán své hosty uvi- tal. Nedovolil prý by si to ani nějaký představený Zlamaně Lhoty ..

FEUILLETON. Znalost češtiny podmínkou pro úřadnictvo v Čechách. (Sezení státní rady z 21. února 1835.) Divné jsou osudy vzniku stolice jazyka če ského na universitě pražské a divné i její dě jiny v debě předbřeznové a škoda, že dosud ne byly vérně a podrobně vylíčeny. Jsou to často dějiny hříchu, páchaného na českém národě .. Až budou jednou vypsány křížové cesty tét stolice, zvláště dějiny obsazení vhodnými profe sory, a v známost üvedeny ty malicherné dů- vody, které proti některým uchazečům rozhodo valy a jiné, bezvýznamné, tlačily v před, ne- ubrání se čtenář bolestnému úsměvu — bude se usmívati nad starostlivosti vládních kruhů o výchovu dobrých občanů a pociťovati bolest, že touto péčí státu stolice jazyka českého čil jakost profesora jen trpěla. Pro bůh, jen žád- ného ultračecha nebo ultraslovana! Jak by jin bylo možno svěřiti výchovu mládože v státu. který ve svém jádru je přec německý a tako vým také zůstati musí? Třeba vědecká nicka jen když politicky bezvadný občan... Zajímavé to budou obrázky! A navždy zmizí tradiční po hádka o denunciaci Hankově v záležitosti Čel kovského!

Zřízení stolice jazyka českého bylo jednín z požadavků, které čeští stavové r. 1791 na cí- saře Leopolda II. vznesli: stěžovali si na macoš. skou lásku vlády k jazyku českému a žádal zřízení stolice českého jazyka na pražské uni- versité. Leopold tento stavovský požadavel uznal za správný a schválil na státní konferenei návrh na zřízení stolice českého jazyka (konfe- renční protokol z 2. července 1791). Než jak vymezena působnost budoucího profesora? Při- pls dvorní studijní komise z 28. října 1791 na pražské gubernium to takto formuluje: Má-li zřízení stolice jazyka českého státu skutečně vydatně prospěti, nemůže míti jediný účel, aby učitel vyučoval svě žáky v českém jazyku jen pro jejich potřebu — neboť toho lze dosíci v Praze zcela pohodlně stykem s rozenými Če- chy — nýbrž jeho hlavní zřetel musí se obraceli

k tomu, aby zjednal svým žákům důkladnou znalost jazyka českého a vytvořil z nich takto vyškolené překladače, kteří by snadno a správně staré památky, v českých archivech tak hojné a staré listiny z češtiny do němčiny a naopak nové zákony a předpisy z němčiny do češtiny převáděli. Pak by měli i státní a hospodářští zřízenci možnost, podati rolnickému lidu přesné vysvětlení jeho starých smluv a zápisů a tlumo- čiti mu jasně nové zákony ... Toť úkol nového profesora českého jazyka s platem 600 zl. s reversem, že jej může zemská školní vláda kdykoli zaměsinati, potřebovala-li by od něho nějakých do jeho oboru spadajících vysvětlení a dobrozdání. Živý utilitarismus ... V průběhu osudů české stolice došlo tak na záležitost, o níž zde chci promluviti. Bylo to 31. prosince 1834, kdy zemřel „pan cisařský rada“, profesor českého jazyka na universitě pražské. Dr. Jan Nejedlý. Nebyl oblíbeným ve své činnosti, ale smrt příšla přece trochu neočekávaně i nevhod. Vyučoval v zim- ním běhu jako obyčejně, až smrt ve vánoční l prázdninách jeho suchopárné působnosti pr ofe sorské učinila konec. Nastala otázka, co s osi- řelou stolicí?

Stolice češtiny patřila totíž mezi tak zvane „svobodné“ (= mimořádně) předměty ve studij- ním oddělení filosofickém,“ jež podle nejvyššího dekrotu studijní dvorní komise z 28. dubna 1827, č. 2068, schválenéhc císařem a zasla- ného českému guberniu, neměly býti nikdy supplovány. Přes to rozhodlo se však pražské filosofické studijní ředitelství, zaslati do Vídně zároveň se zprávou o úmrti Nejedlého prosbu o dovolení, ustanoviti vhodného supplenta pro osiřelou stolici. Praktická potřeba vyučování ja- zyka českého pudila ředitelství k tomuto kroku, podporovanému vřele guberniem, v němž o celé záležitosti podrobně referoval guberniální rada Meisner. Již 6. ledna 1835 zaslán přípis ředi telství do Vídně, společně s dobrozdáním guber- nia, opatřeným podpisy hrab. Chotka, Procházky a Meisnera a presentován ve dvorní stud. komisi 15. ledna, kdež pak přidělen do referátu vlád- ního rady Hallaschky. Hallaschka prostudoval zevrubně podán guberniální a přednesl svůj referát v sezení

dvorní stud. komise dne 24. ledna. Referoval stručně asi taktc: České gubernium oznám le úmrti profosora češtiny na universitě pražské dra. Jana Nejedlého a prosí, aby filosofickému ředitelství studijnímu v Praze bylo uděleno po- volení, obsaditi výminečně tuto mimořádnou stolici vhodným supplentem s nárokem na plae supplentský, poněvadž vyučování české řeči jest potřebným chudým duchovním správcům a ve řejným úřadníkům ne jenom užitečno, ale tak proto nezbytno, že jest jim bez veřejného vy- svědčení o konané zkoušce z českého jazyka skoro u všech úřadů přístup do veřejné praxe znemožněn. Votum referenta zní proto takto: Poněvadž přednášky z češtiny počaly již v říjnu a řá dně a pravidelně od Nejedlého až do smrti byly ko nány, takže studující první polovinu prvního se mestru řádně odposlouchali, náhle však dalšího vyučování byli zbayeni, což pro jejich vzdělán bez veliké škody zůstati nemůže, navrhuje, aby studijní komise dvorní vymohla na eisaři povo- lení supplování. Zpmská gubernia česká a mo- ravsko-slezská a dolnorakouská zemská vláda maji oznámiti předepsanou cestou konkurs s po- dotčením, že konkursní otázky budou později oznámeny. O konkursu bud uvažováno 21. květ na 1835 na universitách v Praze, v Olomou a ve Vídni a výsledek do Vídně dvorní stud. ko misi oznámen.

Koncept referátu Hallaschkova sehváli dvorní kaneléř hrabě Inzaghy a vicekaneléř rytí z Lilieneronu 7. února. Téhož dne vyhotoveny přípisy na gubernin a dolnorakouskou vládu, ja- kož i na Vídeňský almanach. Sváj návrh předložil Hallasehka eísaři v se zení státní rady dne 21. února 1835. Přítomn byli: nejvyšší kaneléř hrabě Mitrovský, dvorn kancléř hrabě Juzaghy, vicekancléř rytíř z Lilien cronu, dvorní rada rytíř z Pidollu, dvorní rada svob. pán z Türkheimu, dvorní rada Buchmayer a vládní radové: Pletz, Ruttenstock, Hallasehk a Purkarthiofer. Přednes Hallaschkův zní v překladu as takto: Vaše Veličenstvo! Nejvyšším rozhodnutín ze dne 20. dubna 1827 ráčili jste schváliti nej poddanější přednes věrně smýšlející dvorní stu- dijní komise ze dne 12. března 1824, že nemá býti pro tak zvané svobodné učební předměty na filosofické fakultě ustanoven žádný suprlent V tomto nejpoddanějším přednesu dovolila si však dvorní studijní komise učiniti návrh, aby jí zemská gubernia podávala předběžná ozná- mení o jednotlivých případech, kdy se pro zvláštní příčiny pokračování ve vyučování jev býti nutným a tudíž je supplenta zapotřebí.

Při svobodném učebném předmětu české řeči na universitě v Praze nastal skutečně pří- pad, že je tu supplentura nutná, poněvadž se v Čechách každý, jenž se chce věnovati veřejnému státnímu úřa- du, ať světskému, ať duchovní mu, musí vykázati zákcnným vysvěd- čením o znalosti českého jazy ka (doslova: „da in Böhmenein jeder, de sich einem öfíentlichen, sei e weltlichen oder geistlichen Staats- amte zu widmengedenkt, sich übe die Kenntnis derböhmischen Spra che mit dem gesetzlichen Zeug nisse ausweisen muss“.). V dalším opakoval Hallaschka svůj návrh ze sezení dvorní studijní komise a končil, aby stolice jazyka českého v Praze byla až ke ko nečnému jmenování řádného profesora obsazen supplentom. Na referátu jsou podepsáni Mitrovský, Ju- zaghy, Lilieneron a Hallaschka. Císař pak sehválil tento referát dne 29. března 1835, jnk na nejvyšší rozkaz J. Veličenstva arcivévoda Ludvik 1. dubna oznamoval. A 3. dubna zasláno císařské rozhodnutí českému guberniu. V ministorstvu vnítra leží tento památný akt, znázorňující dávno minulou dobu, kdy rád- cové koruny v přítomnosti Jeho Veličenstva otevřeně prohlásili, že v Čechách musí veřejný úřadník ovládati český jazyk. Zažloutlý fascikel. o jehož obsahu dnes možno s básníkem říci- Bylo, bylo, není více — marno jaksi vzpomí nat . .. Všimněme si v krátkosti dalších osudů sto lice českého jazyka. Supplentem se stal Fran Lad. Čelakovský, jenž byl nejlepším a nejvzdě lanějším kandidátem, jak pražské guberniumd Vídně psalo, a jenž poskytoval svou dosavadn činností vědeckou a svým chováním mravný

veškorou záruku, že bude působiti jen ke vti universitě. Bobužel, že jeho supplentura trvala krátkou dobu. Známá záležitost zničila jeho po- stavení... Pražské gubernium referuje o tom všem, když doporučuje Čelakovskéhc jako nej- vhodnějšího kandidáta na uprázdněnou stolici, dne 28. dubna 1836 asi takto V návrhu ředitelství filosofické fakuliy byly proti Čelakovskému vysloveny jisté námitky, je- likož prý bylo u městského hejtmanství nan oznámeno, že podporuje nebezpečné snahy mlá- deže, píšící do „Květů“ a „Včely“; namitky ty však odpadají, jelikož městský hejtman, na tuto záložitost tázán, rozhodně popřel, že by nějaké oznámení proti Čelakovskému bylo bý- valo učiněno a opětovně ujišťoval, že mu o po- dobném špatném působení Čelakovského na mládež naprosto ničehe není známo. Klade se mu za vinu ovšem neobezřetnost, jíž se dopustil jako redaktor českých novin, při- pouštěje tam články, urážející cís. ruskou vládu a J. Veličenstvo císaře ruského. Za tento ne- rozum byl však náhlým odejmutím redakce no- vinářské a supplentury českého jazyka dost citlivě potrestán. Byl by to příliš těžký trast, kdyby mu pro jeho čin zůstala stolice českého jazyka na vždy nepřístupnou, ačkoliv výsledky ústního i písemného konkursu doporučují jej jako nejvhodnějšího profesora.

Jeho profesura doporučuje se také proto, že stolice jazyka českéhc potřebuje ještě někto- rých změn, aby vyhovovala všem potřebám. I v této příčině bude obsazení stolice Čelakov- ským nejúčelnější, jelikož je o něm všeobenně známo, jak důkladně vzdělaným, pilným a svě- domitým mužem vždy ve svém oboru byl. Jelikož jeho chování jest jinak bezzávadně a on následkem trpké zkušenosti přislibuje, že bude rád přijímati dobré rady (úřadní), navrhuje jej gubernium na prvém místě mezi ostafními žadateli, jimiž byli: Josef Franta, Václav Hanka, Frant. Havránek, Josef Kořen, Jan Vávra, Mat. Rajský a Frant. Trnka. Ostatně bude prý stolice přec jen prozatímně obsazena a podle dosaval- ního zvyku bývá profesor teprve pe třech letech, působil-li v každé příčině bezvadně, jmenaván řádným. Proto možno udělati s Čelakovským jakožto nejlepším kandidátem aspoň zkoušku