2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne Il. dubna 1901.
Praha
4
article
Na ranní n odpol. listy
před,lšeí se
v Praze v admiaistraeí
něsl
n čtert ita. . 5 K —
s dvojí donáškou
na měsl
7k90n
na čtrrt lsts
na měsíc . . ... . 2 K 90 h
Peštou:
ti:: ko
sarojí zisilkou
na rěsí
n r leta. . . . 1 K s0k
Pešta
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prabu Je o 10 stranách.
6
article
Rusko na dráze samostatné
politiky své zahraničné.
Rusko na dráze samostatné
politiky své zahraničné.
Ani dvacet čtyři hodiny Rusko nedopřálo
Prusům radosti, že nebude kmotrem nově
vznikajícího přátelství mezi Francií a Italií
Svým náhlým, předčasným jásotem, že
loďstvo ruské odpluje z Toulonu dříve, než
italské tam připluje, že tedy Rusko nebude
ani účastníkem ani svědkem nově se tvořící
shody frankoiťalské, časopisectvo stojící ve
službách pruských nejzřetelněji prozradilo
nejtajnější přání svá. Jestliže už korouhvička
zahraničné politiky italské se točí od severu
na západ, od Německa k Francii, jen když
se to nestane působením Ruska! Jen at
Rusko není prostředníkem nového přátelství
frankoitalského! Toť by bylo dvojí veliké
zlo najednou. Po dlouhou, dlouhou dobu
Prusko mělo se za jediného vlastníka za-
hraničných sympatií ruských, za neobmeze
ného ředitele zahraničné politiky ruské.
V tomto domnění bylo utvrzeno oním
posud nevysvětleným a nevysvětlitelným dobrá-
ckým chováním, s jakýmž Rusko přijalo
pruskou zradu při sjednání smlouvy svato-
štěpánské a úmluv berlínských po poslední
válce turecké. Sneslo-li Rusko tuto perfidi
pruskou, tož bez reptání a bez odporu snese
už všechno na světě. Tak rozumovali v Ber
líně po r. 1877 a dle toho i jednali. Slovem.
o nezrušitelnou věrnost ruskou neměli ani
nejmenší obavy. Také nabyli několika nových
důkazův, že opravdu mohou na ní štípal
dříví a ona že nepovolí a nezmění se. Staré
tradice Bismarkovské trvaly na Rusi beze
změny dále a nedopouštěly v Petrohradě
vzniku ani nejmenšímu pomyšlení, že Rusko
někdy by mohlo se úplně odpoutati od vlivu
a nátisku pruského.
Tak hluboko, bohužel, byla v úřadn
politice ruské zakořeněna nauka Bismarkova.
že Rusku nezbývá v Evropě nic jiného, než
zachovávati nejvěrnější přátelství s Pruskem.
Bismarkovský
Bismarkův
Rusko
Francie
Toulon
Německo
Prusko
Petrohrad
Evropa
7
article
Nejen v ústředních kancelářích vlády ruské,
ale i v celém ústrojí politické a vojenské
správy ruské tento záhubný a nepřirozený
názor o postavení a účelu státu ruského
v Evropě, bohužel, namnoze trvá posud a
v Berlíně napořád se spolehají a utěšují, že
mají ve státní správě ruské, v politice její
zahraničné i domácí, spojence a pomahače
velmi oddané a mocné. Rusko přijímalo
všechno poučení o sobě i o Evropě od
Prusůvl
Zvláště po žalostných zkušenostech,
kteréž ve válce krymské učinilo s — Rakou-
skem, za všechnu ochotnou, přátelskou po-
moc, poskytnutou mu r. 1849, Rusko slep
věřilo svým učitelům a — poručníkům pru-
ským. Jen znenáhla, velmi, velmi pomalu
dála se na Rusi v té věci náprava. Jak už
svrchu praveno, ani úmluvy berlínské,
ve kterých hlavně přičiněním pruským Rusko
ošizeno, oloupeno bylo o všechno ovoce
svého hrdinského vítězství nad Tureckem,
nedovedly státníky petrohradské vyléčitiz
věrnosti a poslušnosti k Prusku.
Proto bylo pro všechen svět největším
překvapením, když přes všechen odpor, přes
všechny pletichy a hrozby se strany pruské.
Rusko konečně vstoupilo ve spolek s Francií.
Vykonání tohoto zásadního obratu od Prusk
vyžadovalo na straně ruské odvahy větší.
než posud veřejně se ví, a když ten odvážný
krok se stal, zůstala na-Rusi a zůstává tam
pořád ve vládě samé snaha, vyličovati spolek
s Francií tak, že staré přátelství k Prusku
tím nikterak neutrpělo, že sympatie k Francii
nemají ani nejmenší příchuti protipruské.
V této věci zachována ovšem formule
středoevropského trojspolku, který také o sobě
rozhlásil a posud rozhlašuje, že nečelí proti
žádnému jinému státu evropskému a že má
za jediný účel: zachovati všeobecný mín
evropský. Totéž ujišťování opakovalo se i se
strany francouzské i ruské. Nicméně v Ber
Rus
Prusek
Evropa
Berlín
Rusko
Turecko
Prusko
Francie
8
article
líně srozuměli i vycítili velmi správně, že
přiklonivši se zjevně k Francii, Rusko od-
klonilo se od Pruska a že v politice zahra-
ničné nastoupilo dráhu svou, úplně samo
statnou.
Není záslukou Pruska, že tato nová
dráha zahraničné politiky ruské nevedla
k válce. Toliko skutečná, zcela vážná
opravdová, nikoliv jen deklamovaná, líčen
a pokrytecká mírumilo vnost ruska
zabránila výbuchu veliké války evropské. Kdo
by takové války rád byl býval původcem,
patrno z odporu pruského proti snahám
konference, konanévHaagu na podne
tic
samého cara.
Od této doby dlužno počítati ještě větší
napjetí mezi Ruskem a Pruskem, než jaké
vzniklo sjednáním shody franko-ruské.
Prusko má zcela správné vědomí, že je-
diné, ale veliké nebezpečí jeho záhubnému,
plodné síly všech národův evropských po-
hleujícímu militarismu hrozí se strany ru-
ské. Prusko má zcela správný pocit, že
hlavní směr zahraniční politiky ruské v Evropě
od konference, konaně v Haagu, namířen
jest protiněmu. Prusko jest přesvědčeno
že o roztržení trojspolku středoevropského,
jemuž ono samo veli, usiluje Rusko.
Prusek
Ruska
Francie
Rusko
Prusko
Evropa
Haag
9
article
Věci vyvíjejí se velice pomalu a opa-
trně, aby tím spíše se zdařily. Ale vyvíjejí
se a Prusko stopuje vývoj jejich s největším
rozčilením. Náhlý obrat, jenž stal se v nich
přistáním loďstva ruského, které odplulo
z Toulonu, ve Villefranche, způsobil v Ber-
líně poplach a zděšení. Už se radovali, že
Rusko v obnovování shody franko-italské
nemá ruky, že schválně dalo rozkaz svým
lodem, aby z Toulonu odpluly dříve, než
lodi italské tam přibudou; a hle! z naří
zení samého cara loďstvo ruské při-
stalo na břehu francouzském v moři Střed-
ním a admirál Birilev s důstojníky svým
vystoupil na pevnínu a pospíšil do Nizzy
aby jménem carovým tam pozdra-
vil presidenta republiky francouzské ještě
o den dříve, než tento přijme v Toulonu
holdovací projev loďstva italského, jemuž vel
zástupce královské rodiny italské, vévoda
z Janova.
Birilev
carův
Prusko
Toulon
Manche
Rusko
Nizza
Janov
10
article
Telegramy, kteréž včerejší náš odpoled
ník přinesl z Villefranche a z Nizzy o se
tkání se presidenta Loubeta s ruským admi-
rálem Birilevem, podávají důkaz, že Rusko
při zjednávání nových úmluv přátelských
mezi Francií a Halií jest přítomno a to pří
tomno velmi činně, zajisté účinněji, než pá
nům v Berlíně jest milo a příjemno.
Možno se připraviti na brzkou ozvěnu
slavností toulonských a nizzských v nejbliže
příští řeči Viléma II, který tuto pilulku ru
skou mlčky nespolkne.
Poslanci národní a konservativni
velkostatek.
sčorr ro
Z Vídně, 10. dubna.
ipaodní doni« »Nár. Listů«.
Po nějaký čas již možno sledovati zjevné
soustavné a soustředěné úsilí na straně něme-
cké, čelící k tomu, konstruovali jakýsi pronikavý
rozpor mezi národními poslanci českými a klu
bem konservativního velkostatku a takovým
způsobem oslabit a poškodit postavení obou
tím zároveň společnou věc českou.
Lze dokonce konstatovati počátek akceté
s určitostí takřka matematickou. Datuje se o
oně chýlle, kdy nepodařila se výprava levice.
delegaci českou na řišské radě osamotit a
nastoliti pod jakoukoliv etiketou nadvládu a per-
sekuční éru německou. Role byly rozděleny
mezi oba orgány pražského kasina »Neue Freie
Presse« a »Budapeštský Lloyd«. Ve všech žur-
nálech jmenovaných opakuje se báchorka, že
lidoví poslanci češti teprve nyn i vyprostil
se z úplného a dávného prý područí vůči kon
servativní šlechtě a tím leprve stali se hodnými
a způsobilými dostati cejeh svobodomyslnosti o
patentní komise všeho pravého liberalismu ci
slajtánského, od tak zv. strany německo-pokro
kové.
Loubet
Vilém II
Lloyd
Nizza
Rusko
Francie
Berlín
Vídeň
Neue Frei Presse
Villefranche
11
article
Ve skutečnosti a v pravdě mají se vě
zcela jinak již těměř 10 let. Nieméně vyblae
snaha Němců švým pozadím a svými cily
všechny zastance politického a národního pro
spěchu lidu českého, bez rozdílu stran a frakel
k největší bdělosti.
Kdo má oči k vídění, nemůže nepozorova
odpor, ve kterém se intrika právě vytčená
oeitla. Tento jeví se nejokatěji ve velkonočním
čísle »Neue Freie Presse«. V úvodní stati štv
se zcela nepokrytě proti konservativní šlechtě
podrývá se její posíce dolů i nahoru a její po-
litický program stavi se v barvách nejdrastičtěj
ších proti demokratismu a liberalismu vlastnímu.
Ale hned na druhém místě v rozmluvě s kni
žetem Egonem Fürstenbergem plazí se domokrat
a liberál německý lokajsky před německým
mladým kavalírem, který teprve nedávno vkro-
čil na politické bojiště a v devotní pokoře
v ponižujícím obdivu jeho indivíduality se po
vznáší k extasí vůči tělesné kráse tohoto Ben-
jamina německo-ústavácké strany.
Jak vidno, je »Neue Freie Presse« ně
mecký »feudál« milým a vítaným, všechny
krásy světa v něm vidí a je proň' samé nadšení.
kterému nevadí nikterak faktum, že tento
držitel ohromných latifundíí, tento velkozema
je dědičným pairem, majitelem řádu zlatéh
rouna, ani příslušenství k několika panským
komorám mimorakouským, ani jeho hrdé hlášen
se ke katolicismu. Ale český »feudáře, jo,
panečku, to je něco zcela jiného! Toť nejče
nější ohava, zpálečník, junker atd.
Němec
Fürstenberg
Neue Frei Presse
12
article
Nechceme se tím nikterak dotýkati knižete
Fürstenberga. Naopak myslíme, že jeho projev
vůbec a zvláště objektivní a slušná mluva o nej-
vyšším maršálku knížeti Lobkovicovi hodí se ke
vlastnímu výrobku »Neue Freie Prevse«, smutně
paradujíímu v čele svátečního čísla jako pěst
na oko. Je však dovoleno a potřebno kon
slatovati, že mezi »feudalismem« Lobkovicovým
a Fürstenbergovým je rozdil věru v podstat
roveň nulle. A přece onen má »Neue Freie
Presse« v lásce, tento v nenávisti, onen velebi
tento ečerňuje.
Kdo jednou postihl a postřehl vniterní tento
rozpor při našich úhlavních nepřátelích, nemá
daleko ke přesvědčení, že Němci rádi by si za-
chovali svoje feudály, ale od české věci by fou-
dály stůj co stůj odvrátili, odtrhli a kdyby se to
nepodařilo, aby alespoň české feudály na všech
stranách zhanili a politicky diskreditovali.
To pak je vlastním cílem a tajným účelem
novinářské té kampaně: české poselstvo lidové
podrážditi proti slechté historické a podkopat
léto půdu dole a českou šlechtu podezřívat
a napadnout jak kde a takto ji učiniti nemožnou
na horu
Proto namlouvá se velké veřejnosti, že češt
poslanci lidoví byli až do posledních neděl v pod-
ručí domácí šlechty, což není pravdou teď a co
nebylo pravdou již dávno. Proslě proto ne, že
obě strany měly celou řadu cílů společných, po
stupujíce k nim vedle sebe, nikoli nad sebou
a také nikoli pod sebou.
Proto namlouvá se za druhé a dále, že
v nové situaci parlamentní byla šlechta česká
obelstěna neb odstrčena, nemajíc ani tušen
o tom, že vláda jedná s klubem českých po-
slanců národních.
Fürstenberg
Lobkovic
Neue Frei
Lobkovicův
Fürstenbergův
Němec
Neue Frei Presse
13
article
Pokud jsme informováni my — a troufáme
si říci, že byli a jsme spolehlivě zpraveni o všem,
co se děje a dělo mezi klubem konservativního
velkostatku a klubem českým — věděli důvěrníei
konservativní šlechity z království českého, že s
jednání to koná, hned a v náležitý čas a byle
mezí zástupci obou klubů úvazováno a rokováno.
zdali jest účelno a žádoueno, by zástupcové
konservativního velkostatku se účastnili tohoto
jednání přímo a bezprostředně. on
Že věc, o klerou běželo, způsobiti totiž do
časné a zatímní zastaveni obstrukce, naproti urči-
tým objektům do určitého terminu a za určitých
podmínek, je sympatickou konservativnímu velko
statku, o tom nebylo v klubě poslanců českých
pochyby ani nejmenší, protože zástupeové
a mluvčí historické šlechty se vyslovili vždy
a stále proti obstrukční taktice vůbec, naposledy
14
article
kníže Jiří Lobkovie ve své známě veliké řeči
promluvené v adresní debatě sněmovny panské
Proto namlouvá se za třetí, že šlechta česk
má na provázku též odštěpence české, jak sku
pinu agrárni, tak národní sociály, že jim uděluje
direktivu a že je nabádá ke skandálům v parla-
mentě a k nájezdům na stranu svobodomyslnou.
Dle našich věďomosti byly styky šlechty
s agrární frakcí předmětem nepokrytých a při
mých rozprav a výkladů mezi šlechtou a lido
vými poslanci českými. Z rozhovorů těch vyšlo
na jevo, že by konservativní velkostatek v agrár
ním hnutí spatřoval rád jákýsi kongeniální proud
pokud by agrární skupina opravdu byla repre-
sentaci agrárního směru zájmového, ochiotným
ubáti politiky konservativní, kdežto v kruzíeh
poslanců lidových důvodně se soudí, že agrární
směr jako přívěsek velkostatku sotva dojde val-
ného účastenství a úspěchu. Dokud však
agrární separatisté nic jiného nedělají, leč ob-
strukční radikální rámus pod komandem Klofá-
čovým, dostává se konservativní velkostafek se
svými názory o tak zv. českých agrárnících
snadno do světla velmi počhybného.
Čeští poslanci lidoví a poslane
konservativního velkostatku ne-
jsou právě stranou jednou a z te
příčiny bylo, jest a bude vždy růzností dost.
Avšak ve všech důležitostech,o
které jde ve vídeňském parla-
mentě, v odporu proti centralismu
a vše, co jest v jeho sledu, v od-
poru proti nacionálním křivdám
a v péči o hospodářský prospěc
a hmotnou posilu zemi českýc
jdou obě strany za jedno a mou-
drá politika na jedné i na druhé
straně bude vyhledávat i sho-
ných cilův i vhodného pospoli
tého postupu a zůstaví různost
toru domácímu.
Proto nepřikládáme veliké věhy takovým
občasným trenicím a kyselostem, někdy snad
povahy jen osobní.
Jiří Lobkovie
15
article
Odpůrci věci české ovšem jednají dle
hesla: Divide et impera. Jim jsou vetkostat-
káři na straně německé vítaným, cenným
ceněným vojem pomocným, který byl za něme-
cké obstrukce centrem a rozhodujíeím činitelem
souručenské armády a německé revolty nejen
intelektuálním původcem, ale také vykonavate
lem; ale pracují-li poslanci konservativníh
velkostatku ve shodě s lidovými poslanci če
skými, tu jsou tito hned v porobě a nevolní
ctvi »feudálů« a navzájem vytýká se jako zločin
konservativnímu velkostatku spojenství s »ob
strukční revolucí českou.«
Litovat a želeli se musí, že konservativní
velkostatek z království není daleko tak nacio-
nálním, jako tak zv. »liberální« velkostatek
ústavověrný, vlastně německý, ale konečně my
nejdeme za národním výbojem a pružínou na
šeho zápasu není panovačnost. My domáháme
se rovného práva a přijímáme nikoli bez uzna-
losti a vděku, co pro ně konservativní šlechta
činí, v čem se pro ně zasazuje, třeba často-
kráte počínala si při tom až tuze neutrálně.
skoro bychom řekli: nadstrannicky.
Jsme však toho svědky, klerak oné pod
pory, již požívá nespravedlivá věc ně
mecká, u šlechly německo-centralistické, nepřeje
se spravedlivé věci české od šlechty do-
mácí a kterak při tom, s druhé strany, tat
šlechta zbavena má býti reliefu, který má bez
odporu z toho, že ve věcech tak velikých je
ve shodě s lidovými poslanci českými.
Z důvodů, které jsme zeela věcně a pra-
gmaticky vyložili, sledujeme všechny rojdy v tá-
boře prolivném a — rozumíme jim. Nejsou
tak zahaleny a zastřeny, jak se osnovatelům
zdá. Naopak, pod rouškou a krytbou, veškera
tendence je tím průsvitnější, čím horečnější je
touha, ji zatajíti.
Jim
16
article
Zemský výbor král. českého o úpravě
učitelských platů.
Zemský výbor král. českého o úpravě
učitelských platů.
Ve včerejší schůzi zemského výboru (jížs
zúčastnili: předseda nejvyšší maršálek kn. Jir
18
article
Lobkovic, přísedící pp. dr. Grégr, dr. Herold.
Němec, dr. Škarda, prof. dr. Pražák, hr. Vojt
Schönborn, dr. Werunský a dr. Kiemann) sdělil
referent pro záležitosti školské, přísedící p. prok.
dr. Pražák, že subkomitét při poradě o zá-
konu o upravení platů učitelských se usnes
dříve předložiti zemskému výboru k rozhodnui
některé zásadní otázky, které mezi členy sub-
komitétu byly sporné.
Dotýčné otázky týkají se jednak toho, zd
má býti předložen sněmu jen zákon, který by
obsahoval ustanovení, jež mohou ihned vstoupiii
v život, anebo má-li být sněmu předložen zákon
úplný, který by obsahoval celou reformu platův
učitelských bez ohledu na to, kdy první usla-
novení jeho mají nabýt platnosti. Dále dlužno
rozhodnouti otázký, zda tento úplný zákon má
míti povahu zákona, jehož platnosť teprve zvlášt-
ním zákonem by v život byla uvedona, nebo
má-li zákon ten býti zákonem postupným, který
by ihned vstoupil v život a jéhož jednotlivá
ustanovení ve příčině požitků postupně, ale pre-
dem již určitým termínem označená, měla by
býti prováděna. Mimo to povstal v subkomitétu
rozpor ve příčině otázky, mají-li býti místa pod-
učitelů na obecných školách vůbec zrušena,
nebo majíli býti dvě kategorie učitelů první
druhé třídy. Konečně o otázcé, zda tak zvané
aktivitní přídavky mají být vypláceny z pro-
středkův obecních anebo ze školního fondu do-
tyčných okresů školských.
Lobkovic
doktor
Grégr
Herold
Němec
profesor
Pražák
Schönborn
Werunský
Kiemann
19
article
O těchto otázkách v zemském výboru roz-
předla se rozprava, která trvala od 10. hodiny
dopolední do 1. hod. odpolední. Debaty zúčast-
nili se všichni přísedící. Výsledkem rozpravy
bylo, že přijaty návrhy, schvalene
většinou subkomitétu (pp. dra. He-
rolda a dra. Werunského) a sice:
1. Každým způsobem již pro tento rok
cestou zákonnou má býti zabezpečen
zrušení čtvrté a pátě třídy uči-
telských platů na obecných ško-
lách a čitvrté třidy na skolách
měsťanských. (Návrh tento přijat jedno-
hlasně.)
2. V příštim zasedání sněmu má býti před-
ložena úplná osnova úpravy platu
učitelských a stce celková, v níž by
obsažena byla i zlepséní v budoucnosti platná.
3. Tato osnova zákona má býti vyhotoven
ve formě zákona postupniho, tak že
by zákon ten vstoupil ihned v platnost s tím,
že jednotlivá jeho nstanovení ve skutek by
uvedena byla předem již určeným terminem.
4 MIsta podučitelská mají býti
zrušena
5. Tak zvané aktivní přídavky mají býti
hraženy ze školních fondův okresních, to jest
z prostredků zemských.
Zároveň bylo uložeho subkomitétu, aby na
základě těchto zásad v nejkratší době předložil
zemskému výboru hotovou osnovu zákon
Werunski
He
20
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 10. dubna. (Náladu pro
sblížení německo-české) dělá také
pondělní orgán ústavověrného velkostatku,
němž ukládá své myšlenky hr. Stürgkh. »Jestliže
— prý — německé strany za minulých též-
kých dnů se nelekly trpkostí nejkrajnější oppo-
sice, nutno nyní naopak doufati, že od levého
až do pravého křídla projeví s důstalek reálně
politického smyslu, aby neprožertovaly přízni-
vou situaci, nezapominajíce, že lepší je vždy
nepřítelem dobrého. Doufáme, že smíme věřiti,
že když se pravé i levé křidlo drží jedné spo-
lečné taktiky, také střed si rozváži, aby spo-
lečný postup nemařil ukvapeným vykročením s
K vysvětlení těchto, jako vždy málo jas-
ných slov orgánu Stürgkhova poslouží výňatek
z rozhovoru, jejž měl redaktor »N. Fr. Pr.s
s vynikajícím členem českého ústavověrného
velkostatku kn. Maxem Egonem Fürstenbergem.
Kníže je spokojen se smiřovací politikou Kör-
brovou a uznává, že dosavadní dělnost parla-
menlu je následek počátečného sblížení Němců
s Čechy. Po otázkách hospodářských dojde
prý také na vyřízení otázek národních, k čemuž
Stürgkh
Stürgkhův
Max
Egon
Fürstenberg
Kníže
Němec
Praha
Francie
Čechy
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
er
U stolu v eukierně.
Z literární a umělecké kolonie v Zakopaném.
Podává František Vondráček.
V rozkošný koutek pod sráznými stěnam
Giewontu zapadají na léto vedle společnosti kra-
kovské a varšavské i četní zástupci polské vědy
a umění, i celá plejada těch, kteří teprve hodlají
slézati srázné a neschůdné stráně Parnassu
Čarovná moc, která vězí v těch nebetyčných
štitech tatranských, v těch údolích křivolakých,
v zadumaných, v temných hvozdech a pěnivých
bystřinách, v tichu, vanoucím od horských jezer
Všichni, kdož touží nalokati se z čistého zdroje
přirody, naplniti se dojmy panenskosti její, při
cházejí sem v naději, odnésti si odtud nějaký
skvost, jejž v zářivém rouše slova nebo uměle-
ckého výtvoru pak objeví celému světu,
Měl jsem štěstí, že do Zakopaného jsem
přišel ve společnosti jednoho z předních členů
literární obce polské. Mladý, ohnivý, jemně cftice
básník dr. Lucyan Rydel byl mi laskavým
vůdcem. Vcházíme pod verandu útulně »eu-
kierni«. Společnost nečetná. Sotva jsme vstoupili,
ozvalo se hlučné přívítání:
»A Rydel ! Rydel ! A koho si vedeš?
»Hosta, z Čech !«
A začalo představování. Jaká společnost
Jaká jména! Pan Sienkiewicz, pan Chmielowrski.
pan Sygelinski . .. Člověk by zpyšněl. Stojím
proti Slenkiewiczovi. Hledí na mne svýma hně-
dýma, klidnýma očima. Mám na chvíli pocit.
že mi proniká do duše. Však pohlíží tak přá-
telsky, že jsem brzo zbaven oné stísněnosti
která vás opanuje, jste-li poprvé postaveni čelen
v čelo muži, který svým jménem proslul.
Vondráček
doktor
Lucyan Rydel
Rydel
Sienkiewicz
Chmielowrski
Sygelinski
Zakopané
Čechy
Slenkiewicz
22
article
Ceremonií bylo po skrovnu.
Zamračený literární kritik pan Piotr Chmie
lowški cásá svoji rozčechranou bradu a skly
ostrého svého skřipce mne měří.
»Pan na pewno pierwszy raz v Zakopanem?
»Chodí vás k nám z Čech po skrovnu !
Měl jsem již namířeno, vrátiti výčitku, sle
muž vedle Chmielowského sedící, pravý obr.
širokoplecí, vysoký s patriarchální, ryšavou bra-
dou, odpověděl za mne:
»Tak asi jako nás do Čech !«
Pan A. Sigeliúski, umělecký recensent var
šavských listů, poněkud vždy ostrý ve výraze,
dobrý polemik, také dobrý belletrista. Však
brzo dán rozmluvě jiný směr. Sienkiewicz vy-
ptává se na pana A. Černého, jenž minulého
roku dlel v Zakopaném. Hovor přechází na
pole politické, na poměr náš k Polákům, na
sympatie naše k Rusku a takové nezbytné řeči.
Z řečí vysvitá, že většina Poláků myslicích vidí
ve spojenství s námi nejdůlezitější moment ve-
spolné slovanské existence. Žel, že názory
mužů z »eukierni Warszawskej« a podobných
neplatí také pro pana Jaworského a spol. Snad
by se potom spíše uskutečnila myšlenka pana
Piotra Chmielowského, již mi na památku ve-
psal, ovšem ji ukončiv otazníkem:
»Braterstwo Czecha i Lecha — bajka t
niewatpliwa w przeszlošci — dla czego nie miala
by sie prawda pokazaé w przyszlosci ?e
Na druhý den určena dopolední zastávk
v »cukierni u Plonky.«
Přitel Rydel vi, kam našince zavésti. P'ře
Piotr Chmie
Chmielowski
A Sigeliúski
Sienkiewicz
A Černý
Hovor
Polák
Jaworský
Czech
Lech
Přitel Rydel
Zakopan
Čechy
Zakopané
Rusko
23
article
samou kavárnou potkáme vysokého pána, s pele
rinou přes ramena, s obličejem téměř trojúhel-
ným, muže černých, jiskrných zraků, s jakýms
šibalským úsměvem na rtu. Zdá se mi zná
mým. Viděl jsem jej již někde v Krakové
tuším na kopei Košeiuszkově.
Z daleka podává mi pravici. Pan Leon
Wyezólkowski, professor krakovské akademie,
oblibený aquarellista i pastellista. Je jako rlu
Všude ho plno. Hovoři jako bychom se již
léta znali, mluví nenuceně, ohání se domorodým
»psia krew !«, ale tak dobrácky, že z toho
nejde ani ošklivost, ani hrůza. V kavárně je
nabito. Protlačili jsme se ke stolu známých
Jsou to Sigetiúski i Chmilowski. Mlimo jiné
pán elegantního zevnějšku, tváře jemné, vrou
bené plavým vousem, pan Ferdinand Hösick,
autor duchaplných studlí a Stowackém a Cho
pinovi. Elegance jeho dikce dobře shodujes
s aristokratickým zevnějškém. U nás v Če-
chách znám jest svými literárními přehledy
polského písemnictví ve »Slovanském Přehledu«
Přes stůl představí se mi rázovitý, černovlasý
černovousý pan Th. Azentowicz, mistr štětee
tvůrce krásných typů ženských. Do jeho div
čich hlaviček se zamiluješ. Jedna z takových
kreseb uvízla i na památkovém vějíři, určenén
pro moji ženušku. Brzy kol stolu proudí ne-
nucená zábava. Náhle vyskoči Wyezólkowsk
a oknem verandy volá na ulici: »Stasiu
Stasiu !«
Wyezólkowski
Hösick
Th
krakovský akademie
cho pin
Stasio Stasio
24
article
Venku muž prostředního, silného vzrůstu
s bohatým, hnědým vlasem, v průvodě štihlé
tmavovlasé dámy. Stanislaw Przybyszewskí se
svou paní Dagny ! Hlava polské Moderny. N
paní Dagny patrno, že není dcerou Polsky. Otči
nou její Norsko
Usedli k nám. Básník symbolista mlu
slabým, sotva slyšitelným hlasem, jenž málo
odpovídá robusínímu jeho zevnějšku. Paní Dagny
přijímá poklony hejna drabantů, jímiž Przyby
szewski stále je obklopen. Také prý poetov
věrni stopám svěho vůdce.
U druhého stolu stařeček milého vzezření.
hřmotného hlasu, s mladíkem vážné tváře
plšícím něco na papír. Starý heraldik a archeo
log. hluchý p. Piekosinski a jeho žák p. A
Chmiel. Rydel mne seznamuje.
Piekosiňski, dověděv se, že jsem Čech, ihne
se vyptává po Chodech.
»Musim přece jednou tam mezi fu odtrže
nou část polského lidu! Zbylo prý tam ješt
tolik rázovitého, co ukazuje na polský původ!-
praví.
Nemám však velké naděje, že starý pán
slib splní. Těžko se asi odhodlá na cestu.
U okna zastavil se na okamžik notně již
prošedivělý, ale dosud švihácky vystrojený re-
daktor varšavského »Wedrowce«, romanopisee
p. Th. Jeske-Choiňski. Zdá se, jakoby mu va-
vříny Sienkiewiczovy nedaly dobře spáti, jak
svědči rozsáhlý román »Korona i tyara«
Po chvili ještě doplnil naši společnost mlady
básník Jerzy Žulawski.
Polom seznámil jsem se s ředitelem kra-
kovské konservatoře, veselým panem Felieyanem
Szopskim, autorem nádherné předehry k Rydlově
»Zaczarowanému kolu«. V rodině jeho zaži
jsem mnohou přijemnou chvili.
To byla po čas pobytu naše denní spo
lečnost u stolu. Přibyl ještě rodák zakopiaúský
Stanislaw Przybyszewskí
Dagna
Chmiel
Rydel
Piekosiňski
Chod
Jeske
Choiňski
Sienkiewiczův
Jerzy Žulawski
Felieyan Szopskim
Rydlův
Zaczarowaný
Přibyl
Polsko
Norsko
Čechy
25
article
vždy veselý Andrzej Stopka, výtečný znale
lidu, z něhož vyšel. Jest nyní kustodem domu
Matejkova v Krakově. V Zakopaném chodí p
»góralsku«, s krátkou dýmkou, zapekačko
v ústech. Druhý rodák zakopianský, umělec,
sochař, zajímavý Wojciech Drzega přibyl mezi
nás skoro již na konci mého pobytu pod Tatrami.
O tomto umělci měl jsem přiležitost již jednou
na tomto místě sířeji se rozhovořiti. Básník
Maciej Szukiewiez, dobrý znatel češtiny a pře-
kladatel poesie Březinovy je tu doma. Má proi
kostelu, — prosím, beze žertu — galanterni
obchod. Trochu podivné spojení poesie, ale
máme i u nás podobný případ. Bohumi! A dámek,
autor »Salomeny«, má ve Hlinsku sklad tabůku.
Do společností naši nescházel nám než pěvec
Tater, nedaleko odtud v Ludžmierzu zrozený,
Kazimierz Przerwa-Tetmajer. Konečné jsme se
ř jeho dočekali. Přilétl od modrých břehů Ženev-
ského jezera, odkud zapěl čarokrásný zpěv
svůj »Qui amant«. Vpadl mezi nás jednoho
rána pln žertův a vtipů. Ne snadno dohádali
byste se v tom veselém muži autora zasmušilých
veršů.
V koncertní síni hötelu tatranského uslyšei
jsem polského Paganiního pana Barcewieze, vý-
tečného barytonistu varšavské opery p. Górského
i »zázračné dítě«, arci trochu již přerostlé,
Raula Koezalského. Nevím, neopomenul-li jsem
někoho z řady. Ba, málem! Vždyť tu mají své
stálé sídlo St. Wítkiewicz, malíř a tvůrce »za-
kopiaúskiho stylu«, a Eljasz Radzikowski, oba
muži o rozvoj Zakopaného po dru. Chalubiní skůn
nejzasloužilejší. Jak viděť »Sjednocená Polsku«.
— duchová — toť Zakopané.
Stopka
Matejkův
Drzego
Szukiewiez
Březinův
Bohumi
Salomena
Przerwa
Tetmajer
Barcewiez
Górski
Koezalský
Wítkiewicz
Eljasz Radzikowski
Krakov
Zakopané
Tatry
Hlinsko
Ženeva
Polsko
Tatra