ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 174deee0-7109-11dc-a532-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 52, org 5, person 57, work 3
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 9. února 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 40.
4 article
Na ranní a odpol. Histy předp lání se: v Praze v administraci na měsíe . . . . . na čtvrt kta . . . . 6 K— s dvojí denáskou y, K no na měsl na čtvit leta . . . . 7 k 00n ve hlialkéch na mě-íe . . . . . . 2 K 30h Tošton: na míěsio na ctvrt lela . . . . 9 K 60h s dvojí zásilkou na měsš
Praha Tošton
5 article :::Ke
:::Ke na čtrrt lela.
6 title
Onešní číslo pra Prahu le o 10 stranách.
Praha
7 article Na prahu války.
Na prahu války. Snad ani pověstné, Bismarkem tak perfidně vynucené vypovězení války německo-francouzské, nepřekvapilo a nepoděsilo všechen svět měrou větší, nežli včerejší banditský výstřel z dalekého Tokia proti Petrohradu. Vskutku, to případ v novověkých dějinách sporův a nepřátelství mezinárodních sotva slýchaný, aby jeden z obou vyjednávajících sokův ani nedočkal od- povědi odpůrcovy na své požadavky, alebrž před samým dostihnulím ji tomuto zkrátka ohlásil, že všechno další vyjednávání s ním rázem utíná a všechen diplomatický styk odvoláním vyslanectva svého náhle přerušuje. Nota Japonska, psaná v Tokiu dne 13. ledna a doručená vládě carské asi týden potom, ne- zněla a nevypadala naprosto jako nějaké ulti- matum, vyžadující do určité lhůty přesnou od pověď Ruska. Vláda petrohradská pak zodpově- děla ji šifrovanou depeší, odeslanou v sobotu dne 6. t. m. přes Vladivostok vyslanci svému při dvoře japonském. Avšak prve nežli ji mohl vyslanec ruský v Tokiu vládě mikadově doručit, tato již při vstanouc si telegrafovala do Petrohradu, že Ja- ponsko s Ruskem více nemluví. — Nelze na prosto za to míti, že by Japončíci nebyli bývali o expedicí ruské noty svým vyslancem petro- hradským v čas zpraveni. — Ale ve své bojechtivé zpupnosti nechtěl páni Japonci již ani poznati a dočkati co jim Rusko vlastně nabídne neb čeho jim odepře, neboť »dobří jejich rádcové« angličtía severoameričt! byli jim přiliš rozpálil hlavy »velikými sny« o jisté vítězoslávě, byli je již přiliš ubezpečili svou spolehlivou záchra- nou pro případ každé vážnější nehody v sou- boji s Ruskem, než aby byli »vítězové nad Činou« schopní ještě 24 hodin trpělivosti rozumné rozvahy.
Noto Japonec Tokio Petrohrad Japonsko Rusko Vladivostok
8 article
Tak vrhli ke všeobecnému překvapení. nejen Ruska, ale celé Evropy nejsmířlivějšímu ze všech panovníkův soudobých, témuž caru Mikuláši II., který svým proslulým manifestem míru z r. 1898 způsobil haagskou konferen všech vlád světa k obmezení válek, velikáš- stvím posedlí trpaslici japonští včera, 7. února 1904 svévolně a vyzývavě svou rukavici. Divno-li, že dojem činu toho jest tak po všem světě děsně překvapujíci jako čin šílen- cův. Vyslanci japonští po Evropě hledí jej omluviti jak mohou. Že prý Rusko se svou odpovědí přiliš dlouho prodlévalo a zatím na hranicích Mandžurska pořád větších spoust voj- ska shromažďovalo. A zatím celý svět ví, jak dávno již Ja- ponci okázale na moři i na souši proti Rusku válečné síly s pravým zimničným chvatem sbí- rali, a jak veškeré nechuti Ruska ke krvavému tanci válečnému se posmivali, vykládajíce jeho trpělivost a mírnost slovanskou za důkaz jeho nepřipravenosti k souboji, jeho netroufalosti jeho rozpaků vzešlých z vědomí své branné jako finanční slabosti! — Celému světu jest patrno, kdo válce chtěl a kdo jí do poslední chvile nechtěl. — Jedinou omluvou pro jednání Japonců by bylo, kdyby mohli dokázati, že Rusko zanášelo se úločnými a vražednými záměry proti jejieh ostrovní řiši, aneb že aspoň politika ruská praco- vala ku poškození a ohrožení životního prospěchu, bytu a oprávněných zájmů Japoncův. — Avšak přese všechny anglické i německé listy zůstává toto japonské tvrzení holou lží a zrovna opak jest pravdou. Rusko nablzelo a nabizl zajisté ještě v poslední své notě Japonsku dobré sou- sedství své a veškeru šetrnost k oprávněným jeho zájmům.
Mikuláš II Japoncův Rusko Evropa Japonsko
9 article
Když Japonci tak úsilovně dychti po polo- ostrovu Koreji, ač tamní čínský lid si nikterak panství jejich nad sebou nepřeje, Rusko ochotně jim chce dopřáti j ižní, větší polovinu poloostrova korejského, kdežto ze severní třetiny polo o strov a utvořiti chce neutrální pásmo, vedeno myšlenkou své sebe obrany, aby mu zůstalo zajištěno spojení mezi Vladivostokem a Port Arthurem a nevznikly mu v zálivu Pečilském budoucí vý- chodoasijské Dardanelly, na jichž břehu západ- ním by trčela proti lodím ruským děla a ngli- cké tvrze vejhajvejské, na východním opět děla budoucích tvrzí japonských. Avšak tím se Japonsko nechce spokojiti, nýbrž baží po panství nad celým poloostrovem korejským až po řeku Jalu. Však nedosti na tom. Ctižádostivé záměry roznícených »Prušákův Východu« nesou se i za tuto řeku, daleko a hlu- boko do Mandžurska, kde má Rusko své železnice nákladem stomillionovým po třinácte let budovaně, aniž by však proto chtělo říši tu Číně odejmouti. Otázka mandžurská výhradně s týká Číny. Když pak tato smlouvou přiznala v Mandžursku Rusům jistých komunikačních a obchodních výhod, co je Japonsku do toho Nemá jiného práva leda žádati od Činy pro sebe výhod rovných. A tomu se Rusko nijak nevzpírá, jest na- prosto lží a křivdou, že by zavíralo japonským obchodníkům a podnikatelům dvéře Mandžurska.
Japonec Arthur Prušákův Rus Korea Rusko Vladivostok Japonsko Jal Mandžursko Čína
10 article
Nikoliv, Rusko opět a opět nabízi Japoncům, že nemá níčeho proti jejich soutěži v Man- džursku, že je ochotno snášeti se tam s nimi obchodně a v dobrém sousedství jako na Ko- reji. Leč to Japoncům nikterak nestačí, alebrž jich choutka nese se k tomu, vypudit Rusy v době dozírně na čisto z Koreje i z ce- lého Mandžurska, srovnat se zemí jejich pevnost Port Arthur a rozkotat ruské město Dalný a zabrat celou mandžurskou říši pro sebe. Toho ovšem nemůže sobě dáti Rusko jakživo líbit, to by znamenalo nejen neslýchaný pokořující ústup, ale zmar celé jeho dlouholeté kulturní práce ve východní Asii, na kterou obě- tovalo nespočelné milliony jmění, neskonalé práce a nesčetných obětí životů synů svých. Tak se věci mají dnes mezi Japonskema Ruskem. Slaboučký jest paprslek naděje, že v poslední chvili ještě Japoncům se vráti chladná rozvaha a že se vzpamatují ještě z svého šilení. Spíše dlužno se připravit na pro- puknutí války rovně svévolně jako v následeích svých nejen pro Asii, ale i pro Evropu ne- dozírných.
Japonec Rus Arthur Rusko Man ko Korea Dalný Asie Evropa
11 article Delegace.
Delegace. Z Vídně, 8. února. (C. - B) Vojenský výbor uherský měl dne schůzi, jež se o něco opozdila za příčinou úmrtt Tiszovy tehyně. Předseda výboru K. Szell pozdravil ministra vo- jenství ryt. Pitreicha, jenž se objevil v uherské de- legaci poprvé a vyslovil naději, že zavládnou dobré styky mezi výborem, který stojí na půdě zákonaa jehož úkoly jsou přesně vytčeny a mezi ministrem vojenství, ježto oba mají týž cíl. Předseda vyzval pak výbor, aby klidně a důkladuě projednal rozpočet. Ministr Pitreich poděkoval především za své uvítání a pravil, že též u něho rozboduje zákon. Odkázav se na překlad svého výkladu v rakouské delegaci, jenž byl uherské delegaci předložen, připo- míná, že nemohl sám uvažovati zevrubně o stano- višti maďarském. Jest ochoten zodpověděti zevrubně dané otázky. O vojenském vyučování je hotov celý program a dosáhlo se mezi ním a uherskou vládou shody o všech věcech. Del hr. Apponyl ptá se, vztahuje-li se tato shoda také na vojenské trestní řízení a odznaky, kteréžto obě otázky patří vlastně pod uherskou legislativu V tom směru považuje ministra vojenství pouze z odborníka prvního řádu.
Tiszův K Szell Pitreich Vídeň uherský jítlegace
12 article
Ministr Pitreich opakuje, že jest úplná shoda o celém vojenském programu. O vojenských odzna- cích rozhodne legislativa. On osobně stojí na tom stanovišti, že společné vojsko má míti společné od- znaky. Vyjednávání o trestním řízení vojenském není ještě ukončeno. Výbor přistoupil pak k projednání rozpočtu. Referent Münnich sděluje, že vojenský rozpočel drží se v týchž mezích jako loni. Vysvětluje hlavní položky řádného i mimořádného rozpočtu a upozor- ňuje, že stav vojska se zmenšil proto, že říšský sněm nepovolil navržené zvýšení kontingentu. Na- proti tomu zvýšil se zatímně stav chovanců dělostře- lecké školy o sto. Zpravodaj odůvodňuje pak, proč bylo třeba ponechati ve zbraní tříročáky a povolati náhradní záložníky a dodal, že otázka, jak dlouho budou ponecháni ve zbrani, závisí od toho, kdy uher- ský sněm povolí odvod branců za loňský rok. Až vojenská správa zodpoví dotazy a resoluce, přijate
Münnich
13 article
uherskou delegací loňského roku, naskylne se přileži tost, promluvili o nejdůležitějších otázkách, zajímají- cích veřejné mínění, zejmena o otázkách, jichž roz- řešení očekává země s dychtivostí, poněvadž od nich závisí uskutečnění oněch programových bodů, jež vláda přijala za své a které mají přispěti k rozvoji vojska a k uplatnění uherských názorů o vojsku. Del. Okoliesanyi (Ugronovec) není spokojen s mi- nistrovým vyjádřením. Vývody svého výkladu zmírnil svou dnešní řečí. O odznacích nepanuje — dle všeho — mezi ministrovými a názory liberální srany žádná jednola, ministr považuje za možné pouze odznaky společné. Polemisuje s domněnkou o nutnosti jed- notné služební řeči. Je v zájmu obou států říše, aby Uhry byly konsolidovaným státem. Toho cíle nedo- sáhne se, chce-li ministr považovati státní maďar- štinu za pouhou plukovní řeč. Musí dáti záruky, že vojenská mládež bude vychovávána v maďarském duchu. Del. Mikloš prohlašuje, že přání maďarského národa ve vojenství musí vyříditi se ve spolru s králem a až se tak stane, společná vláda musí přání to uskutečniti. Je proto přesvědčen, že program liberální strany provede se do poslední písmeny a jeho provedení uspokojí v tom smyslu, že státní právo uherské dojde plné platnosti. Uherští důstoj- níci musí býti zastoupení ve vojště v poměru uher- ských branců.
Uher Mikloš Okoliesanyi Ugronovec
14 article
Delegát hrabě Albert Apponyi prohlašuje, ž bude vyhýbati se ve výboru všemožně velkým zá- sadným otázkám, neboť nepovažuje delegaci ani za kompetentní jednat o té věci. Nemá práva tvorné moci, ale má zkoumati, funkcionují li ústavní insti- tuce, podrobené delegační kontrole. Přecházeje ku prohlášení ministrovu, osvědčuje mu uznalost, veleb jeho vojenské schopnosti a nepochybuje o jeho dobré víře, že stojí na stanovisku zákona. Avšak v kruzích společné vlády neznají zevrubně státního práva uherského a celý ministrův výklad zakládá se na určitém pomíjení maďarského národa jako národa jednotného a uherského státu jako státu samostat- ného. Společné instituce považují se jakoby za ostrov v dualismu, na němž platí stará centralistická my- šlenka a do tohoto názoru vlučuje se jakás úcta k národnímu smýšlení a řeči maďarské. To způsobuje nedorozumění, avšak je v zájmu celé věci a také interessu armády, aby šetrně a třeba ponenáhlu od- straňovaly se dávné zlořády. V důstojnické otázce ministr odvolává se pouze na císařský písemný příkaz z roku 1868, zapomíná však, že onen příkaz nebyl pouze mocnářskou milostí, ale zakládá se na starých zákonech a právě proto — třeba ne schválně — stojí v odporn se zákonem, jenž stanoví o použi uherských důstojníků zásadu, kterou ministr vojenství neuznává. Nezneuznává váhu důvodů, jež uvedl mi- nistr, aby dokázal nutnost výjimky z této zásady avšak ta se musí dříve v zákoně ustanoviti.
Apponyi
15 article
Ministrovo prohlášení o vojenském vyučování není shodné s programem uherské vlády. Především je tu rozdll o náhledu o účelu reformy. Delegát Mikloš do vodil správně, že žádáme 42 procent uberských (ma- ďarských) důstojníků, avšak ministr posuzuje věc tak, že rodiče přejí si, by jejich ve vojenských ústa- vech vychovaní synové mohli po případě obratisi občanské povolání. Program vojenských škol musí se proto změniti dle programu obecného maďarského školství. Ohledně maďarského vyučování ve vojenských odborech spokojil by se řečník slibem, že o ně bude postaráno postupně později. Rád by zvěděl, pro druhá dělostřelecká kadetka má zříditi se na území rakouském, zavede-li se maďarské vyučování někte- rým předmětům na vojenských reálkách pouze ve čivrtém a pátém ročníku a ptá se, kolik uherských důstojníků může se do kadetky přijmouti. Konečně prohlašuje, že nemá chuti povoliti úvěr na pořízení nových polních děl bez závazného ubezpečení, že se při tom bude dbáti náleži'ě uherského průmyslu.
Mikloš
16 article
Posl. Hegedůs chce se vyvarovati stáloprávní debaty, protože kdo chce upřímně, aby Uhry vyví jely se pokojně na základě dualismu, musí vystří- hati se všelikých incidentů. Doufá, že ministrova odpověď na olázky dané v uherské delegaci odstran mnohé falešné výklady. Přeložení uherských důstoj- níků nesmí záležeti na jejich ochotě a výjímky mohou platiti pouze tam, kde toho třeba z příčin humanitních nebo služebních. Ve školství musí s uplatniti maďarské národní zájmy. Rozpočet přijme proto, že přeje vojenské správě. Del. Rakovszky vyhražuje si pro plenum posou- diti postup ministra vojenství, jenž v rakouské de- legaci nejen neodmíil nájezdy na maďarské stano- viště, ale svou zamlklostí zdál se polvrzovat jejich oprávněnost. Ptá se ministra, stojí-li na rakouském nebo uberském stanovišti naproti vrchnostenským právům koruny. V otázce ochrany hospodářských zájmův uherských při vojenských objednávkách sou- hlasí s hr. Apsonyem. Konečně ptá se ministra, c soudí o služební řeči maďarské a vojenských od- znacích, neboť na této odpovědi závisí jeho další chování. Min. předseda hr. Tisza odkazuje v otázce od znaků na své vyjádření v poslanecké sněmovně uherské, že odznak může býti pouze simultaní pro celé vojsko, což neznamená však, že by musil býti také simultanní znak. Třeba pokusiti se o řešen otázky v tomto smyslu. Tu shoduje se stanoviště uherské vlády zcela se stanovištěm ministra vojenství. Jak se věc rozřeší, dosud rozhodnuto není. O tom vyslovíme se, až záležitost ta dostane se na řadu.
Posl Uher Tisza poslanecký sněmovna
17 article
Del. Rakovszky pozastavoval se nad tím, že ministr vojenství neodmiti v rakouské delegaci útoky na Uhry a referent pominul Derschaltovu resoluci. Na to odpovídá, stal-li se útok na slátní právo uherské. jest obrana věcí uherské vlády a ne společného mi nistra vojenství. Nebylo by dobře vyvolávati pole- miku uherské delegace s rakouskou. Jsou-li v té věci nějaké protivy, rozmnožily by se polemikou a chyba by byla ještě větší. Byl by rád, kdyby rakouská de- legace přijala Derschattovu resoluci za svou, nebot by mohla mít jediný praktický následek, že rakouská delegace zřekla by se vůbec práva vysloviti v této otázce své mínění. Negativné stanoviště naproti slu- žební a velicí řeči ve vládním programu a výkladu ministra vojenství jest odůvodněno ohledy účelnosti. Liberální strana nepojala služební a velicí řeč do svého programu, protože to nepovažovala za žádoucí z důležitých politických důvodů v zájmu národa. Mezi těmito důležitými politickými důvody sluší roz- uměti především zachování shody mezi králem národem. Jak dlouho tyto důvody potrvají, nelze vě děti, ale tyto účelnostné důvody nejsou dle toho, by se mohly tak lehce odsunouti stranou. Referent Münnich odmítá výčitky delegäta Ra- kovszkého. Říšský sněm uherský dal kompetentní odpověď na Derschattovu resoluci. Delegát hrabě Apponyi poznamenává, že v po- radách devítičlenného výboru ujednáno o odznacích, že zachovati se má — protože věc není ještě dospělá k řešení— formule, že otázka ta má se rozřešiti ve smyslu statního práva uherského. Pozdější prohlá- šení předsedy ministerstva v říšském sněmě uher- ském o simultanních odznacích bylo první z roz- míšek, pročež konečně řečník vystoupil z liberální strany. K jazykové otázce prohlásil on sám, že ny nější stav sluší považovati pouze za zatímný.
Derschaltův Münnich Apponyi Uhry
18 article
Del. Bolgar soudí, že by bylo dobře pokračovati v debatě teprve, až ministr vojenství odpoví. Činí k ministrovi různé dolazy a prohlašuje konečně, ž považuje rozmnožení stavu vojska ještě teď za po- třebné. Del Ugron by rád věděl, proč 3. ročník jízdných a dělostřeleckých pluků zadržuje se, ač náhradní zá- ložníci jsou svoláni a jest jich i s branci, již se při- hlásili dobrovolně, 43.000 m. Kritisuje výklad mi- nistra vojenství, kde pohřešuje taktickou zprávu, tak na př. je li postaráno o opevněnou ústupní linii pro případ porážky ve vojně. Nevstupuje na stanoviště zcela samostatného vojska, ale je přítelem armády. jež dovede se přizpůsobiti podmínkám státního ži- vota u erského, není na újmu existenčním podmín- kám uherského státu a uznává svazek, záležející ze společenství panovníka a panovnické rodiny. Pojed- nává zevrubně, že třeba zjednati výchovou mládeže jakési pojítko mezi občanstvem a vojskem, nebot potom nebudou se prohlašovati za revolucionáře čle- nové občanské společnosti, již projeví nějaká přání o vojsku a polom bude možno, aby vyšší vojenští hodnostové, vracejíce se na občanskou dráhu, nebyl odkázání i se svými rodinami na skrovnou pensi. ale mohli se jako jinde také u nás věnovati správní nebo diplomatické službě.
Bolgar del Ugron
19 article
Předseda oznamuje, že ministr vojenství pro pokročilou dobu vysloví se dnes pouze o vojenském vychování, o věcech ostatních až zejtra. Ministr Pitreich podal potom zprávu o zamý šleném používání maďarské vyučovací řeči ve v chovacích a vzdělávacích ústavech vojenských. Del. hr. Apponyi prohlásil, že- nepovažuje tat data za úplná. Předseda oznamuje, že ministr by rád po- kračoval zejtra ve svých vývodech a postará se, aby byl delegátům sdělen plán vyučovací řeči maďarské. Příští schůze bude zejtra. Na jednacím pořadu je další rokování o vojenském roz počtu.
Pitreich Del
20 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 8. února. (Epilog k affére Derschattovč.) Německo-nacionální strana uprosila Derschattu, aby zůstal i nadále jejím vůdeem. K sobotnímu jednání nacionální strany přičiňuje „Arb.-Ztg.“ následující pří padnou poznámku: „Býti vůdcem znamená mí pravý program, jak by se obnovil pořádek v ce- lém státě. Němci mají (?) a mohou býti vůdci. ale jejich Derschalta jest výkonný orgán mini- sterských potřeb. Není tedy náhoda a ve skuteč nosti také ne překvapení, že Derschattu v tom okomžiku, kdy běží o správný výklad histori- ckého poměru k Uhrám, nenapadlo nic lepšího než prohlásiti nebbmezený korunní absolutismus nezmírněný ani vlivem vlády. Schovávati se v otázkách vojenských za korunu jest důstojné pokračování parlamentní politiky, která se scho vává za vládu. Dr. Derschatta „vede“ něme- ckou nacionální stranu tak, jak rakouští Němei vůbec „vedou“; jest ve své straně — abychom užili rakouského úřadního slohu — titulem vůdce opatřený posluha Körbrův. Derschattovo vůdcovství jest vládní protloukání, přeložené do politiky nacionální strany. Jest to politika bez
Derschatta Němec doktor Derschatt Derschattův Praha Uhry
22 article
vlastního obsahu, bez samostatného rozhod- nutí, politika, která neroste sama, nýbrž existuje pouze jako stín vlády. Strana povolala nazpět svého Derschattu; tím uznává, že její síly ne- sahají nad toto bezidejní živoření. Derschatta nenahraditelen! Horšího posměchu nemohla si tato měšťácká politika ze sebe ztropiti.“ V Praze, 8. února. (Dalmacie a line- cký program.) V poslední schůzi rakouské delegace dr. Sylvester prohlásil, že nesouhlasí už s oním bodem lineckého programu z r. 1894, v němž se žádá vyloučení Dalmacie z Předlitav- ska. Tento výrok svůj vysvětlil obšírněji v „Něm. nac. korr.“ Poukazuje zejmena na tu okolnost, že od vydání lineckého programu mnoho se změ- nilo; v Bosně a Dalmacii vystavěny železnice, jež přijdou velice vhod Terstu; v Německu za- hájena velkolepá zámořní politika, kterou se značně pozměnily názory na význam moří pro stát. Dalmacie se svým pozadím bosenským stala se důležitou zemí pro obchod rakouský a také prý pro jižní Německo, a proto linecký program musí býti změněn, aby Dalmacii ne- sebrali dříve Maďaři, než uzná za dobré po ní sáhnouti — Německo. Takový jest asi smysl vý- kladů p. Sylvestrových. Z Lublaně, 6. února. (Vla šská univer- sita.) Římské „Tribuně“ sděluje se z Vídně dle informaci „vysoce postavené aktivní politické osoby“, že nerozhodnost rakouské vlády ve vě- cech vlašské university vysvětluje se tím, že terstský mistodržitel hr. Goess vyslovil se proti zřízení této university v Terstě. Přítomnost vel- kého počtu vlašských studujících v Terstě mohla by prý zavdati podnět k různým srážkám. Hr.
doktor Sylvester Dalmacie Maďar Sylvestrův Praha Dalmacie Předlitav Německo Boseň Terst Lublaň Vídeň Hradec
23 article
Goess byl by spíše pro Gorici jako sídlo přístí vlašské university. Na všechen způsob otázka vlašské university vstoupila prý již do stadia rozhodného, tak že již na počátku letního se- mestru možno očekávati definitivní rozhodnutí. Z Lublaně, 6. února. (Chorvatští stu- dující v Lublani.) Dne 3. t. m. přibylo do Lublaně 45 posluchačů záhřebské university, aby se za četné projevy sympatil odvděčili Slovincům uspořádáním koncertu ve prospěch cyrillo- metho- dějského spolku, jenž zakládá národní školy na územi, ohroženém Vlachy. Chorvatští akademi- kové byli na nádraží uvitáni zástupci četných lublaňských spolků a ubytování v soukromých bytech. Druhého dne uspořádali v „Národním domě“ pěvecký a tamburašský koncert, po němž uhostění starostou Iv. Hribarem. Koncert, jenž se setkal se skvělým úspěchem mravným i fi- nančním, zakončen plesem, jenž potrval až do rána. Za večeře proneseno s obou stran množství nadšených přípitků, platících vzájemnosti slo- vinsko-chorvatské.
Slovinec Vlach Iva Hribar Gorica Lublaň národní dům
24 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 8. února. Vypovídání z Německa. V posledním týdnu bylo z Německa vypo- vězeno 14 cizinců, kteří byli na »potíž«, jak praví výraz, jímž tamní úřady odůvodňují pau- šálně své porušování osobní svobody. Pro poměr k spojenci rakouskému jest charakteristické, že neméně než 9 osob z vypovězenců těch bylo z Rakouska. Ochrana středního stavu. Střed podal pruské sněmovně uherské návrh na lepší ochranu stavů středních proti soutěži bazarů se zbožím Hra o mandát a reputaci obcí venkovských Královéhradecka, provozovaná českým Monte Christem, hr. V. V. Sternbergem, řadí skandál ke skandálu a nikoli nejmenším z nich bude asi episoda, kterou ve formě apostrofy k svatému duchu pražské agrární redakce, dru. Pražákovi, uveřejňuje pardubický list p. Al. Hajna. Pod záhlavim „Pane dre. Pražáku, mluvte!“ otiskuje řečený pokrokový orgán dů- věrnou zprávu z Jaroměře, podle kteréž udála se mezi hr. V. Sternbergem a drem. Pražákem,
Sternberg Hajn V Sternberg Praha Německo Rakousko Monte Christo Pražák Jaroměř venkovský Královéhradecko
25 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Dimitrij Ivanovič Mendělejev. K sedmdesátým narozeninám (9./II. 1904). Jednoho z největších přírodozpytců, jenž v nesčíslné řady nejurčitějších pozorovánío hmotách, z nichž stvořen svět, přivedl pořádek průhledný, jímž prosvitla zákonitost chaotické pestrosti materie, vyslala Sibiř. Mozolovilá, něžná však slovanské matičky vdovy Marie Di- mitrijevny Mendělejovy ruka sháněla ve- zdejší chléb v chuďounkém krámě kupeckém,a v té míře, ve které rozvíjela se bohem vštípená jiskra v útlého chlapce, vzrůstala energie silné matky, kierá toužila po vyšším vzdělání synovu. Sama naukově nevzdělaná, vzdělávala chlapce příklady ze života, uhlazovala ducha jeho láskou onou vznešenou, prostou egoismu, neboť sama tratila při tom silu i zisk materialných úspěchů. K slzám čtenáře nutí citově slovansky měkká dedikace, již památce té světice posvěcuje Men- dělejev, na vrcholku světové slávy stanuv, jedno z nejpěknějších děl svých: O povaze roz- toků r. 1887. V Sibiři tehda nebylo místa, kde by byla pěstována věda, matka za ruku bere syna putuje s ním do Evropy, putuje za vědou. U lože smrtelného klečícímu opakuje, čím stavěla jej do síně vysoké školy: vyhýbej se latinskému přeceňování sebe, ustavičné v práci, nikoliv ve slovech, jen trpělivosti hleď získati pravdu bož- skou a vědeckou. Mnoho, velmi mnoho se musí poznati, neklam sebe sama dialektikou, jen po- moci vědy a bez násili, libezně, ale pracně dlužno odstraňovati předsudky, nepravdy a omyly
Mendělejev Marie dimitrijevna Sibiř Mena Evropa
26 article
a ty dostihneš ochrany u vydobyté jistotě, svo- body dalšího rozvoje, obecného duchovního blaha a vnitřní spokojenosti. Závěť matčinu já počítal, praví Mendělev, za poklad nejsvětějšíl Celým vědecky plodným životem táhnou se věty zkušené stařeny, a nešíře se ve spisech ploše o plánech svých, tihl duch jeho mocný po jednotném poznání světa, po původu všech věcí. Dospěl z přírody zpytati ke trojici dále nedělitelné, ale též v jedno přece nesplývající ke věčné a samostatné materii, k energi a duchu. V něm není mystických návalo v něm není protivy mezi materiálným a du- chovným, mezi jakýmsi klidem a pohybem vždyť klidu není ani ve smrti, vždyť z energie vzduchu a mrtvého těla, jak chemie učí, sbírají se pohnutky nového života, jímž tká příroda osnovy svých báječných kruhových procesů obrozovacích. Chemie učí věčnosti a nepromě- nitelné existenci, učí, že nemožné jest stvořování z ničeho aneb mizení v niveč, konslantními jsou pouze vývojové pochody a to i pro ducha i energii a hmotu. Svět dán jest nám, nikoliv k více méně romantickému jeho líčení, nikoliv k nějakému, pouhému nazírání, ale k užitku spolulidí. Lavoisier poznal věcnou energií oživenou hmotu nezrušitelnou i oné evoluci i této přeměnu, i ač mnohé po stu létech jest ještě nejasno, analysující pojetí oné trojice jest podkladem moderního bádajícího realismu. Jemu jest kažením mládeže, vštěpují-li se jí De- mokritarské »nesmysly« o kulatých, hla- ďounkých atomech, stále čilých, z nichž oheň i duše se skládá a jež v jiné, více méně vtipné vymyšlené formě opět a opět se přemí- lají a vočkují. To je ta matčina výstraha před latinským domýšlivým přeceňováním pouhého
Lavoisier
27 article
já, vnější svět do předem ubitých forem nutícího. Nejprve běželo o známé prvky, se kterými do roku 1869 mravenčí pilí chemikové nás seznámili. Ti prvkové se navzájem slu- čovali dle poměrů určitých váhových a dle těch váh Mendělejev je sestavil. Na základě bádání o jednoduchých i složitých tělesech, z prvků utvořených, odkrývají se povlovně vlast- nosti individuálné, jejichž spojitost tvořila před- mět jeho bádání. Atomové váhy byly základem, ony váhy nezměnitelného, nejmenšího relativného množství, jímž prvkové vstupují do svých slou- čenin a dále slučovací formy těchto sloučenin Menděleje v veškeré vztahy ty generali- soval a sestavil v tak zvavý periodický system elementů, v němž po několika prveích opakoval se od začátku týž princip jako v řádce — periodě — první. Na základě mezer, které se ukazovaly v systemu a na základě vlastnost prvků kolem mezer rozstavených, vytkl, že me- zery musí býti vyplněny prvky posud nezná- mými, jichž vlastnosti chemické a fysikálné číselně v před určil, ba i naleziště odhadl. Tatc z fakt vyplývající, soustavou se vnucující pro- roctví se vyplňovala, vskutku nalezeny v Pyre- nejích, ve Freiberku saském a ve slavné staré švédské Upsale prvkové do detailů s některým předpověděnými souhlasící. Mendělejeva soustava přiro zená vzata jest za základ prací třicíli následujících let a to s úspěchem, jenž chemii mineralnou vyšvihl nad tak zvanou organickou, která ovládla mysle i průmysl. Jeho osnovy chemie přeloženy do všech jazyků. Snadno dá se představiti, že když byla analysou spektralnou dokázána jednotnost hmoty
28 article
zemské, prvků pozemských, s hmotou stálie. mlhovin i slunce našeho, krátce, když bylo do kázáno jednaké složení hvězdového všehomíra. že pak běželo o poměry meziplanetárního pro- storu. Ten prostor musil býti vyplněn velm zředěnými zbytky různých par a plynů z hvězd do vzduchoprázdna se tlačících. I. podjal se Mendělejev s Kirpičevem (1874) práce roz- sáhlé, k níž podporu finanční opatřoval vzácný ruský aristokrat, by prozkoumal napjetí a zilači- telnost plynů. Odkryty jsou důležité odchylky od zákonů Boyle-Mariotteových určitě vyskytla se myšlenka, jaká jest asi che- mická podstata etheru, jenž světlo od stálie ku stálicím a planetám přenáší. Ether pronikati musil všechna těla i nevázal se k ním, ale v letech sedmdesátých nebyl by mohl žádný chemik mluviti o prvku, jenž byl by prost slučivosti chemické. Nebylo takové zkušenost žádné. Roku 1894 odkryl Ramsay a lord Ray leigh zcela nečinné prvky ve vzduchu z tekutého vzduchu byly isolovány plyny počtem pět, které se se známými prvky neslučovaly- S těmi plyny setkali se chemikové zvláště ve vyšších partiích atmosféry. Soustava Mendělejev skládá se ze řádků, první člen tvořívá velm silnou zásadu, poslední nejsilnější kyselinu — mezi oba jaksi protivně chemicky silně činné, jako spojující článek zapadá dobře vždy jeden z prvků Ramsayových. Vznikla nová ko- lona elementů — kolona »nultá«. Zde za- padá páka budoucí činnosti chemiků, soustava Mendělejeva zvrácena není. Století nové zahájeno nejzazšími starými elementy soustavy Mendělejeva, z nichž září energie podivná, v nichž zdá se sídliti zdroj zjevů elektrických i heliová emanace hmotová.
Mendělejev Kirpičev Boyle Mariotteový Ramsay Ray Ramsayův
29 article
Splývání intimní energie s jemnou hmotoua zvláštní chemicko fysikálné vzájemnosti před- kládají již nyní hojně úkolů tam, kde kolem postavy Mendělejeva byl posud prázdný rámec. Půjdeme pod jedničku nejlehčího prvku vodíku, kolik je těch prvků chemicky nicotných, fysikálně interessantních, kde je ether, do jakěho stavu zředění jde hmota, v jakém stavu roz- pouští ji látky pevné (na př. sklo), aby ji pu- stily opět dále (v pronikání skla)? Veliké vynálezy tyto posud neobjasnily. neosvětlily temná místa v poznání našem, posud jen bloudící omyl v nich nedočkavě a naivně domnívá se viděti porážky reálné vědy a potvr- zení vlastních fantamat; spiritisté demateriali- saci, spekulanti rozplývání atomismů; realismus přírodovědecký přizpůsobí se prostě experimen- tálně podepřeným skutečnostem, on nevěří v zá- zraky, ale věří, že poznatky budoucí rozšlří naše vědění a zapadnou u veliké stilisované zákony přírody. Posměšné vůči vědě poznámky a směle rozpínaná křídla fantastů jen dokazují, že la- tinské přeceňování, před kterým prostá matička Marie Dimitrijevna svého syna varovala, posud jest nepaedagogickým základem našeho školstvi, z něhož lidé u většině vycházejí, kteří by libo- vůli a náladu rádi postavili za přisnost vědecké pravdy. Kéž od chyb těch vyléčena bude vý- chova evropská, kéž s Mendělejevem dlouhá léta a stále ku prospěchu vědy vítězi krásné zásady nám všem drahé jeho vznešené slovanské matky! V Praze, dne 6. února 1904. Prof. Bohuslav Raýman.
Mendělejev Marie Dimitrijevna profesor Raýman Praha