1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 9. února 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předp lání se:
v Praze v administraci
na měsíe . . . . .
na čtvrt kta . . . . 6 K—
s dvojí denáskou y, K no
na měsl
na čtvit leta . . . . 7 k 00n
ve hlialkéch
na mě-íe . . . . . . 2 K 30h
Tošton:
na míěsio
na ctvrt lela . . . . 9 K 60h
s dvojí zásilkou
na měsš
Praha
Tošton
5
article
:::Ke
:::Ke
na čtrrt lela.
6
title
Onešní číslo pra Prahu le o 10 stranách.
Praha
7
article
Na prahu války.
Na prahu války.
Snad ani pověstné, Bismarkem tak perfidně
vynucené vypovězení války německo-francouzské,
nepřekvapilo a nepoděsilo všechen svět měrou
větší, nežli včerejší banditský výstřel z dalekého
Tokia proti Petrohradu. Vskutku, to případ
v novověkých dějinách sporův a nepřátelství
mezinárodních sotva slýchaný, aby jeden z obou
vyjednávajících sokův ani nedočkal od-
povědi odpůrcovy na své požadavky,
alebrž před samým dostihnulím ji tomuto zkrátka
ohlásil, že všechno další vyjednávání s ním
rázem utíná a všechen diplomatický styk
odvoláním vyslanectva svého náhle přerušuje.
Nota Japonska, psaná v Tokiu dne 13. ledna
a doručená vládě carské asi týden potom, ne-
zněla a nevypadala naprosto jako nějaké ulti-
matum, vyžadující do určité lhůty přesnou od
pověď Ruska. Vláda petrohradská pak zodpově-
děla ji šifrovanou depeší, odeslanou v sobotu
dne 6. t. m. přes Vladivostok vyslanci svému
při dvoře japonském.
Avšak prve nežli ji mohl vyslanec ruský
v Tokiu vládě mikadově doručit, tato již při
vstanouc si telegrafovala do Petrohradu, že Ja-
ponsko s Ruskem více nemluví. — Nelze na
prosto za to míti, že by Japončíci nebyli bývali
o expedicí ruské noty svým vyslancem petro-
hradským v čas zpraveni. —
Ale ve své bojechtivé zpupnosti nechtěl
páni Japonci již ani poznati a dočkati co jim
Rusko vlastně nabídne neb čeho jim odepře,
neboť »dobří jejich rádcové« angličtía
severoameričt! byli jim přiliš rozpálil
hlavy »velikými sny« o jisté vítězoslávě, byli
je již přiliš ubezpečili svou spolehlivou záchra-
nou pro případ každé vážnější nehody v sou-
boji s Ruskem, než aby byli »vítězové nad
Činou« schopní ještě 24 hodin trpělivosti
rozumné rozvahy.
Noto
Japonec
Tokio
Petrohrad
Japonsko
Rusko
Vladivostok
8
article
Tak vrhli ke všeobecnému překvapení.
nejen Ruska, ale celé Evropy nejsmířlivějšímu
ze všech panovníkův soudobých, témuž caru
Mikuláši II., který svým proslulým manifestem
míru z r. 1898 způsobil haagskou konferen
všech vlád světa k obmezení válek, velikáš-
stvím posedlí trpaslici japonští včera, 7. února
1904 svévolně a vyzývavě svou rukavici.
Divno-li, že dojem činu toho jest tak po
všem světě děsně překvapujíci jako čin šílen-
cův. Vyslanci japonští po Evropě hledí jej
omluviti jak mohou. Že prý Rusko se svou
odpovědí přiliš dlouho prodlévalo a zatím na
hranicích Mandžurska pořád větších spoust voj-
ska shromažďovalo.
A zatím celý svět ví, jak dávno již Ja-
ponci okázale na moři i na souši proti Rusku
válečné síly s pravým zimničným chvatem sbí-
rali, a jak veškeré nechuti Ruska ke krvavému
tanci válečnému se posmivali, vykládajíce jeho
trpělivost a mírnost slovanskou za důkaz jeho
nepřipravenosti k souboji, jeho netroufalosti
jeho rozpaků vzešlých z vědomí své branné
jako finanční slabosti! — Celému světu jest
patrno, kdo válce chtěl a kdo jí do poslední
chvile nechtěl. —
Jedinou omluvou pro jednání Japonců by
bylo, kdyby mohli dokázati, že Rusko zanášelo
se úločnými a vražednými záměry proti jejieh
ostrovní řiši, aneb že aspoň politika ruská praco-
vala ku poškození a ohrožení životního prospěchu,
bytu a oprávněných zájmů Japoncův. — Avšak
přese všechny anglické i německé listy zůstává
toto japonské tvrzení holou lží a zrovna opak
jest pravdou. Rusko nablzelo a nabizl zajisté
ještě v poslední své notě Japonsku dobré sou-
sedství své a veškeru šetrnost k oprávněným
jeho zájmům.
Mikuláš II
Japoncův
Rusko
Evropa
Japonsko
9
article
Když Japonci tak úsilovně dychti po polo-
ostrovu Koreji, ač tamní čínský lid si nikterak
panství jejich nad sebou nepřeje, Rusko ochotně
jim chce dopřáti j ižní, větší polovinu
poloostrova korejského, kdežto ze
severní třetiny polo o strov a utvořiti
chce neutrální pásmo, vedeno myšlenkou
své sebe obrany, aby mu zůstalo zajištěno
spojení mezi Vladivostokem a Port Arthurem
a nevznikly mu v zálivu Pečilském budoucí vý-
chodoasijské Dardanelly, na jichž břehu západ-
ním by trčela proti lodím ruským děla a ngli-
cké tvrze vejhajvejské, na východním
opět děla budoucích tvrzí japonských.
Avšak tím se Japonsko nechce spokojiti,
nýbrž baží po panství nad celým poloostrovem
korejským až po řeku Jalu. Však nedosti na
tom. Ctižádostivé záměry roznícených »Prušákův
Východu« nesou se i za tuto řeku, daleko a hlu-
boko do Mandžurska, kde má Rusko své
železnice nákladem stomillionovým po třinácte
let budovaně, aniž by však proto chtělo říši tu
Číně odejmouti. Otázka mandžurská výhradně s
týká Číny. Když pak tato smlouvou přiznala
v Mandžursku Rusům jistých komunikačních
a obchodních výhod, co je Japonsku do toho
Nemá jiného práva leda žádati od Činy pro sebe
výhod rovných.
A tomu se Rusko nijak nevzpírá, jest na-
prosto lží a křivdou, že by zavíralo japonským
obchodníkům a podnikatelům dvéře Mandžurska.
Japonec
Arthur
Prušákův
Rus
Korea
Rusko
Vladivostok
Japonsko
Jal
Mandžursko
Čína
10
article
Nikoliv, Rusko opět a opět nabízi Japoncům,
že nemá níčeho proti jejich soutěži v Man-
džursku, že je ochotno snášeti se tam s nimi
obchodně a v dobrém sousedství jako na Ko-
reji. Leč to Japoncům nikterak nestačí, alebrž
jich choutka nese se k tomu, vypudit Rusy
v době dozírně na čisto z Koreje i z ce-
lého Mandžurska, srovnat se zemí jejich
pevnost Port Arthur a rozkotat ruské město
Dalný a zabrat celou mandžurskou říši pro
sebe. Toho ovšem nemůže sobě dáti Rusko
jakživo líbit, to by znamenalo nejen neslýchaný
pokořující ústup, ale zmar celé jeho dlouholeté
kulturní práce ve východní Asii, na kterou obě-
tovalo nespočelné milliony jmění, neskonalé
práce a nesčetných obětí životů synů svých.
Tak se věci mají dnes mezi Japonskema
Ruskem. Slaboučký jest paprslek naděje, že
v poslední chvili ještě Japoncům se vráti
chladná rozvaha a že se vzpamatují ještě z
svého šilení. Spíše dlužno se připravit na pro-
puknutí války rovně svévolně jako v následeích
svých nejen pro Asii, ale i pro Evropu ne-
dozírných.
Japonec
Rus
Arthur
Rusko
Man
ko
Korea
Dalný
Asie
Evropa
11
article
Delegace.
Delegace.
Z Vídně, 8. února. (C. - B)
Vojenský výbor uherský měl dne
schůzi, jež se o něco opozdila za příčinou úmrtt
Tiszovy tehyně.
Předseda výboru K. Szell pozdravil ministra vo-
jenství ryt. Pitreicha, jenž se objevil v uherské de-
legaci poprvé a vyslovil naději, že zavládnou dobré
styky mezi výborem, který stojí na půdě zákonaa
jehož úkoly jsou přesně vytčeny a mezi ministrem
vojenství, ježto oba mají týž cíl. Předseda vyzval
pak výbor, aby klidně a důkladuě projednal rozpočet.
Ministr Pitreich poděkoval především za své
uvítání a pravil, že též u něho rozboduje zákon.
Odkázav se na překlad svého výkladu v rakouské
delegaci, jenž byl uherské delegaci předložen, připo-
míná, že nemohl sám uvažovati zevrubně o stano-
višti maďarském. Jest ochoten zodpověděti zevrubně
dané otázky. O vojenském vyučování je hotov celý
program a dosáhlo se mezi ním a uherskou vládou
shody o všech věcech.
Del hr. Apponyl ptá se, vztahuje-li se tato shoda
také na vojenské trestní řízení a odznaky, kteréžto
obě otázky patří vlastně pod uherskou legislativu
V tom směru považuje ministra vojenství pouze z
odborníka prvního řádu.
Tiszův
K Szell
Pitreich
Vídeň
uherský jítlegace
12
article
Ministr Pitreich opakuje, že jest úplná shoda
o celém vojenském programu. O vojenských odzna-
cích rozhodne legislativa. On osobně stojí na tom
stanovišti, že společné vojsko má míti společné od-
znaky. Vyjednávání o trestním řízení vojenském
není ještě ukončeno.
Výbor přistoupil pak k projednání rozpočtu.
Referent Münnich sděluje, že vojenský rozpočel
drží se v týchž mezích jako loni. Vysvětluje hlavní
položky řádného i mimořádného rozpočtu a upozor-
ňuje, že stav vojska se zmenšil proto, že říšský
sněm nepovolil navržené zvýšení kontingentu. Na-
proti tomu zvýšil se zatímně stav chovanců dělostře-
lecké školy o sto. Zpravodaj odůvodňuje pak, proč
bylo třeba ponechati ve zbraní tříročáky a povolati
náhradní záložníky a dodal, že otázka, jak dlouho
budou ponecháni ve zbrani, závisí od toho, kdy uher-
ský sněm povolí odvod branců za loňský rok. Až
vojenská správa zodpoví dotazy a resoluce, přijate
Münnich
13
article
uherskou delegací loňského roku, naskylne se přileži
tost, promluvili o nejdůležitějších otázkách, zajímají-
cích veřejné mínění, zejmena o otázkách, jichž roz-
řešení očekává země s dychtivostí, poněvadž od nich
závisí uskutečnění oněch programových bodů, jež
vláda přijala za své a které mají přispěti k rozvoji
vojska a k uplatnění uherských názorů o vojsku.
Del. Okoliesanyi (Ugronovec) není spokojen s mi-
nistrovým vyjádřením. Vývody svého výkladu zmírnil
svou dnešní řečí. O odznacích nepanuje — dle všeho
— mezi ministrovými a názory liberální srany žádná
jednola, ministr považuje za možné pouze odznaky
společné. Polemisuje s domněnkou o nutnosti jed-
notné služební řeči. Je v zájmu obou států říše, aby
Uhry byly konsolidovaným státem. Toho cíle nedo-
sáhne se, chce-li ministr považovati státní maďar-
štinu za pouhou plukovní řeč. Musí dáti záruky, že
vojenská mládež bude vychovávána v maďarském
duchu.
Del. Mikloš prohlašuje, že přání maďarského
národa ve vojenství musí vyříditi se ve spolru
s králem a až se tak stane, společná vláda musí
přání to uskutečniti. Je proto přesvědčen, že program
liberální strany provede se do poslední písmeny a
jeho provedení uspokojí v tom smyslu, že státní
právo uherské dojde plné platnosti. Uherští důstoj-
níci musí býti zastoupení ve vojště v poměru uher-
ských branců.
Uher
Mikloš
Okoliesanyi
Ugronovec
14
article
Delegát hrabě Albert Apponyi prohlašuje, ž
bude vyhýbati se ve výboru všemožně velkým zá-
sadným otázkám, neboť nepovažuje delegaci ani za
kompetentní jednat o té věci. Nemá práva tvorné
moci, ale má zkoumati, funkcionují li ústavní insti-
tuce, podrobené delegační kontrole. Přecházeje ku
prohlášení ministrovu, osvědčuje mu uznalost, veleb
jeho vojenské schopnosti a nepochybuje o jeho dobré
víře, že stojí na stanovisku zákona. Avšak v kruzích
společné vlády neznají zevrubně státního práva
uherského a celý ministrův výklad zakládá se na
určitém pomíjení maďarského národa jako národa
jednotného a uherského státu jako státu samostat-
ného. Společné instituce považují se jakoby za ostrov
v dualismu, na němž platí stará centralistická my-
šlenka a do tohoto názoru vlučuje se jakás úcta
k národnímu smýšlení a řeči maďarské. To způsobuje
nedorozumění, avšak je v zájmu celé věci a také
interessu armády, aby šetrně a třeba ponenáhlu od-
straňovaly se dávné zlořády. V důstojnické otázce
ministr odvolává se pouze na císařský písemný
příkaz z roku 1868, zapomíná však, že onen příkaz
nebyl pouze mocnářskou milostí, ale zakládá se na
starých zákonech a právě proto — třeba ne schválně
— stojí v odporn se zákonem, jenž stanoví o použi
uherských důstojníků zásadu, kterou ministr vojenství
neuznává. Nezneuznává váhu důvodů, jež uvedl mi-
nistr, aby dokázal nutnost výjimky z této zásady
avšak ta se musí dříve v zákoně ustanoviti.
Apponyi
15
article
Ministrovo prohlášení o vojenském vyučování není
shodné s programem uherské vlády. Především je tu
rozdll o náhledu o účelu reformy. Delegát Mikloš do
vodil správně, že žádáme 42 procent uberských (ma-
ďarských) důstojníků, avšak ministr posuzuje věc
tak, že rodiče přejí si, by jejich ve vojenských ústa-
vech vychovaní synové mohli po případě obratisi
občanské povolání. Program vojenských škol musí se
proto změniti dle programu obecného maďarského
školství. Ohledně maďarského vyučování ve vojenských
odborech spokojil by se řečník slibem, že o ně bude
postaráno postupně později. Rád by zvěděl, pro
druhá dělostřelecká kadetka má zříditi se na území
rakouském, zavede-li se maďarské vyučování někte-
rým předmětům na vojenských reálkách pouze ve
čivrtém a pátém ročníku a ptá se, kolik uherských
důstojníků může se do kadetky přijmouti. Konečně
prohlašuje, že nemá chuti povoliti úvěr na pořízení
nových polních děl bez závazného ubezpečení, že se
při tom bude dbáti náleži'ě uherského průmyslu.
Mikloš
16
article
Posl. Hegedůs chce se vyvarovati stáloprávní
debaty, protože kdo chce upřímně, aby Uhry vyví
jely se pokojně na základě dualismu, musí vystří-
hati se všelikých incidentů. Doufá, že ministrova
odpověď na olázky dané v uherské delegaci odstran
mnohé falešné výklady. Přeložení uherských důstoj-
níků nesmí záležeti na jejich ochotě a výjímky
mohou platiti pouze tam, kde toho třeba z příčin
humanitních nebo služebních. Ve školství musí s
uplatniti maďarské národní zájmy. Rozpočet přijme
proto, že přeje vojenské správě.
Del. Rakovszky vyhražuje si pro plenum posou-
diti postup ministra vojenství, jenž v rakouské de-
legaci nejen neodmíil nájezdy na maďarské stano-
viště, ale svou zamlklostí zdál se polvrzovat jejich
oprávněnost. Ptá se ministra, stojí-li na rakouském
nebo uberském stanovišti naproti vrchnostenským
právům koruny. V otázce ochrany hospodářských
zájmův uherských při vojenských objednávkách sou-
hlasí s hr. Apsonyem. Konečně ptá se ministra, c
soudí o služební řeči maďarské a vojenských od-
znacích, neboť na této odpovědi závisí jeho další
chování.
Min. předseda hr. Tisza odkazuje v otázce od
znaků na své vyjádření v poslanecké sněmovně
uherské, že odznak může býti pouze simultaní pro
celé vojsko, což neznamená však, že by musil býti
také simultanní znak. Třeba pokusiti se o řešen
otázky v tomto smyslu. Tu shoduje se stanoviště
uherské vlády zcela se stanovištěm ministra vojenství.
Jak se věc rozřeší, dosud rozhodnuto není. O tom
vyslovíme se, až záležitost ta dostane se na řadu.
Posl
Uher
Tisza
poslanecký sněmovna
17
article
Del. Rakovszky pozastavoval se nad tím, že ministr
vojenství neodmiti v rakouské delegaci útoky na
Uhry a referent pominul Derschaltovu resoluci. Na
to odpovídá, stal-li se útok na slátní právo uherské.
jest obrana věcí uherské vlády a ne společného mi
nistra vojenství. Nebylo by dobře vyvolávati pole-
miku uherské delegace s rakouskou. Jsou-li v té věci
nějaké protivy, rozmnožily by se polemikou a chyba
by byla ještě větší. Byl by rád, kdyby rakouská de-
legace přijala Derschattovu resoluci za svou, nebot
by mohla mít jediný praktický následek, že rakouská
delegace zřekla by se vůbec práva vysloviti v této
otázce své mínění. Negativné stanoviště naproti slu-
žební a velicí řeči ve vládním programu a výkladu
ministra vojenství jest odůvodněno ohledy účelnosti.
Liberální strana nepojala služební a velicí řeč do
svého programu, protože to nepovažovala za žádoucí
z důležitých politických důvodů v zájmu národa.
Mezi těmito důležitými politickými důvody sluší roz-
uměti především zachování shody mezi králem
národem. Jak dlouho tyto důvody potrvají, nelze vě
děti, ale tyto účelnostné důvody nejsou dle toho, by
se mohly tak lehce odsunouti stranou.
Referent Münnich odmítá výčitky delegäta Ra-
kovszkého. Říšský sněm uherský dal kompetentní
odpověď na Derschattovu resoluci.
Delegát hrabě Apponyi poznamenává, že v po-
radách devítičlenného výboru ujednáno o odznacích,
že zachovati se má — protože věc není ještě dospělá
k řešení— formule, že otázka ta má se rozřešiti ve
smyslu statního práva uherského. Pozdější prohlá-
šení předsedy ministerstva v říšském sněmě uher-
ském o simultanních odznacích bylo první z roz-
míšek, pročež konečně řečník vystoupil z liberální
strany. K jazykové otázce prohlásil on sám, že ny
nější stav sluší považovati pouze za zatímný.
Derschaltův
Münnich
Apponyi
Uhry
18
article
Del. Bolgar soudí, že by bylo dobře pokračovati
v debatě teprve, až ministr vojenství odpoví. Činí
k ministrovi různé dolazy a prohlašuje konečně, ž
považuje rozmnožení stavu vojska ještě teď za po-
třebné.
Del Ugron by rád věděl, proč 3. ročník jízdných
a dělostřeleckých pluků zadržuje se, ač náhradní zá-
ložníci jsou svoláni a jest jich i s branci, již se při-
hlásili dobrovolně, 43.000 m. Kritisuje výklad mi-
nistra vojenství, kde pohřešuje taktickou zprávu, tak
na př. je li postaráno o opevněnou ústupní linii pro
případ porážky ve vojně. Nevstupuje na stanoviště
zcela samostatného vojska, ale je přítelem armády.
jež dovede se přizpůsobiti podmínkám státního ži-
vota u erského, není na újmu existenčním podmín-
kám uherského státu a uznává svazek, záležející ze
společenství panovníka a panovnické rodiny. Pojed-
nává zevrubně, že třeba zjednati výchovou mládeže
jakési pojítko mezi občanstvem a vojskem, nebot
potom nebudou se prohlašovati za revolucionáře čle-
nové občanské společnosti, již projeví nějaká přání
o vojsku a polom bude možno, aby vyšší vojenští
hodnostové, vracejíce se na občanskou dráhu, nebyl
odkázání i se svými rodinami na skrovnou pensi.
ale mohli se jako jinde také u nás věnovati správní
nebo diplomatické službě.
Bolgar
del Ugron
19
article
Předseda oznamuje, že ministr vojenství pro
pokročilou dobu vysloví se dnes pouze o vojenském
vychování, o věcech ostatních až zejtra.
Ministr Pitreich podal potom zprávu o zamý
šleném používání maďarské vyučovací řeči ve v
chovacích a vzdělávacích ústavech vojenských.
Del. hr. Apponyi prohlásil, že- nepovažuje tat
data za úplná.
Předseda oznamuje, že ministr by rád po-
kračoval zejtra ve svých vývodech a postará se, aby
byl delegátům sdělen plán vyučovací řeči maďarské.
Příští schůze bude zejtra. Na jednacím pořadu
je další rokování o vojenském roz
počtu.
Pitreich
Del
20
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 8. února. (Epilog k affére
Derschattovč.) Německo-nacionální strana
uprosila Derschattu, aby zůstal i nadále jejím
vůdeem. K sobotnímu jednání nacionální
strany přičiňuje „Arb.-Ztg.“ následující pří
padnou poznámku: „Býti vůdcem znamená mí
pravý program, jak by se obnovil pořádek v ce-
lém státě. Němci mají (?) a mohou býti vůdci.
ale jejich Derschalta jest výkonný orgán mini-
sterských potřeb. Není tedy náhoda a ve skuteč
nosti také ne překvapení, že Derschattu v tom
okomžiku, kdy běží o správný výklad histori-
ckého poměru k Uhrám, nenapadlo nic lepšího
než prohlásiti nebbmezený korunní absolutismus
nezmírněný ani vlivem vlády. Schovávati se v
otázkách vojenských za korunu jest důstojné
pokračování parlamentní politiky, která se scho
vává za vládu. Dr. Derschatta „vede“ něme-
ckou nacionální stranu tak, jak rakouští Němei
vůbec „vedou“; jest ve své straně — abychom
užili rakouského úřadního slohu — titulem
vůdce opatřený posluha Körbrův. Derschattovo
vůdcovství jest vládní protloukání, přeložené do
politiky nacionální strany. Jest to politika bez
Derschatta
Němec
doktor
Derschatt
Derschattův
Praha
Uhry
22
article
vlastního obsahu, bez samostatného rozhod-
nutí, politika, která neroste sama, nýbrž existuje
pouze jako stín vlády. Strana povolala nazpět
svého Derschattu; tím uznává, že její síly ne-
sahají nad toto bezidejní živoření. Derschatta
nenahraditelen! Horšího posměchu nemohla si
tato měšťácká politika ze sebe ztropiti.“
V Praze, 8. února. (Dalmacie a line-
cký program.) V poslední schůzi rakouské
delegace dr. Sylvester prohlásil, že nesouhlasí
už s oním bodem lineckého programu z r. 1894,
v němž se žádá vyloučení Dalmacie z Předlitav-
ska. Tento výrok svůj vysvětlil obšírněji v „Něm.
nac. korr.“ Poukazuje zejmena na tu okolnost,
že od vydání lineckého programu mnoho se změ-
nilo; v Bosně a Dalmacii vystavěny železnice,
jež přijdou velice vhod Terstu; v Německu za-
hájena velkolepá zámořní politika, kterou se
značně pozměnily názory na význam moří pro
stát. Dalmacie se svým pozadím bosenským stala
se důležitou zemí pro obchod rakouský a také
prý pro jižní Německo, a proto linecký
program musí býti změněn, aby Dalmacii ne-
sebrali dříve Maďaři, než uzná za dobré po ní
sáhnouti — Německo. Takový jest asi smysl vý-
kladů p. Sylvestrových.
Z Lublaně, 6. února. (Vla šská univer-
sita.) Římské „Tribuně“ sděluje se z Vídně dle
informaci „vysoce postavené aktivní politické
osoby“, že nerozhodnost rakouské vlády ve vě-
cech vlašské university vysvětluje se tím, že
terstský mistodržitel hr. Goess vyslovil se proti
zřízení této university v Terstě. Přítomnost vel-
kého počtu vlašských studujících v Terstě mohla
by prý zavdati podnět k různým srážkám. Hr.
doktor
Sylvester
Dalmacie
Maďar
Sylvestrův
Praha
Dalmacie
Předlitav
Německo
Boseň
Terst
Lublaň
Vídeň
Hradec
23
article
Goess byl by spíše pro Gorici jako sídlo přístí
vlašské university. Na všechen způsob otázka
vlašské university vstoupila prý již do stadia
rozhodného, tak že již na počátku letního se-
mestru možno očekávati definitivní rozhodnutí.
Z Lublaně, 6. února. (Chorvatští stu-
dující v Lublani.) Dne 3. t. m. přibylo do
Lublaně 45 posluchačů záhřebské university, aby
se za četné projevy sympatil odvděčili Slovincům
uspořádáním koncertu ve prospěch cyrillo- metho-
dějského spolku, jenž zakládá národní školy na
územi, ohroženém Vlachy. Chorvatští akademi-
kové byli na nádraží uvitáni zástupci četných
lublaňských spolků a ubytování v soukromých
bytech. Druhého dne uspořádali v „Národním
domě“ pěvecký a tamburašský koncert, po němž
uhostění starostou Iv. Hribarem. Koncert, jenž
se setkal se skvělým úspěchem mravným i fi-
nančním, zakončen plesem, jenž potrval až do
rána. Za večeře proneseno s obou stran množství
nadšených přípitků, platících vzájemnosti slo-
vinsko-chorvatské.
Slovinec
Vlach
Iva
Hribar
Gorica
Lublaň
národní dům
24
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 8. února.
Vypovídání z Německa.
V posledním týdnu bylo z Německa vypo-
vězeno 14 cizinců, kteří byli na »potíž«, jak
praví výraz, jímž tamní úřady odůvodňují pau-
šálně své porušování osobní svobody. Pro poměr
k spojenci rakouskému jest charakteristické, že
neméně než 9 osob z vypovězenců těch bylo
z Rakouska.
Ochrana středního stavu.
Střed podal pruské sněmovně uherské návrh
na lepší ochranu stavů středních proti soutěži
bazarů se zbožím
Hra o mandát a reputaci obcí
venkovských Královéhradecka,
provozovaná českým Monte Christem, hr. V. V.
Sternbergem, řadí skandál ke skandálu a nikoli
nejmenším z nich bude asi episoda, kterou ve formě
apostrofy k svatému duchu pražské agrární redakce,
dru. Pražákovi, uveřejňuje pardubický list p.
Al. Hajna. Pod záhlavim „Pane dre. Pražáku,
mluvte!“ otiskuje řečený pokrokový orgán dů-
věrnou zprávu z Jaroměře, podle kteréž udála se
mezi hr. V. Sternbergem a drem. Pražákem,
Sternberg
Hajn
V Sternberg
Praha
Německo
Rakousko
Monte Christo
Pražák
Jaroměř
venkovský Královéhradecko
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Dimitrij Ivanovič Mendělejev.
K sedmdesátým narozeninám (9./II. 1904).
Jednoho z největších přírodozpytců, jenž
v nesčíslné řady nejurčitějších pozorovánío
hmotách, z nichž stvořen svět, přivedl pořádek
průhledný, jímž prosvitla zákonitost chaotické
pestrosti materie, vyslala Sibiř. Mozolovilá,
něžná však slovanské matičky vdovy Marie Di-
mitrijevny Mendělejovy ruka sháněla ve-
zdejší chléb v chuďounkém krámě kupeckém,a
v té míře, ve které rozvíjela se bohem vštípená
jiskra v útlého chlapce, vzrůstala energie silné
matky, kierá toužila po vyšším vzdělání synovu.
Sama naukově nevzdělaná, vzdělávala chlapce
příklady ze života, uhlazovala ducha jeho láskou
onou vznešenou, prostou egoismu, neboť sama
tratila při tom silu i zisk materialných úspěchů.
K slzám čtenáře nutí citově slovansky měkká
dedikace, již památce té světice posvěcuje Men-
dělejev, na vrcholku světové slávy stanuv, jedno
z nejpěknějších děl svých: O povaze roz-
toků r. 1887.
V Sibiři tehda nebylo místa, kde by byla
pěstována věda, matka za ruku bere syna
putuje s ním do Evropy, putuje za vědou. U lože
smrtelného klečícímu opakuje, čím stavěla jej
do síně vysoké školy: vyhýbej se latinskému
přeceňování sebe, ustavičné v práci, nikoliv ve
slovech, jen trpělivosti hleď získati pravdu bož-
skou a vědeckou. Mnoho, velmi mnoho se musí
poznati, neklam sebe sama dialektikou, jen po-
moci vědy a bez násili, libezně, ale pracně
dlužno odstraňovati předsudky, nepravdy a omyly
Mendělejev
Marie dimitrijevna
Sibiř
Mena
Evropa
26
article
a ty dostihneš ochrany u vydobyté jistotě, svo-
body dalšího rozvoje, obecného duchovního blaha
a vnitřní spokojenosti. Závěť matčinu já počítal,
praví Mendělev, za poklad nejsvětějšíl
Celým vědecky plodným životem táhnou
se věty zkušené stařeny, a nešíře se ve spisech
ploše o plánech svých, tihl duch jeho mocný
po jednotném poznání světa, po původu všech
věcí. Dospěl z přírody zpytati ke trojici dále
nedělitelné, ale též v jedno přece nesplývající
ke věčné a samostatné materii, k energi
a duchu. V něm není mystických návalo
v něm není protivy mezi materiálným a du-
chovným, mezi jakýmsi klidem a pohybem
vždyť klidu není ani ve smrti, vždyť z energie
vzduchu a mrtvého těla, jak chemie učí, sbírají
se pohnutky nového života, jímž tká příroda
osnovy svých báječných kruhových procesů
obrozovacích. Chemie učí věčnosti a nepromě-
nitelné existenci, učí, že nemožné jest stvořování
z ničeho aneb mizení v niveč, konslantními
jsou pouze vývojové pochody a to i pro ducha
i energii a hmotu. Svět dán jest nám, nikoliv
k více méně romantickému jeho líčení, nikoliv
k nějakému, pouhému nazírání, ale k užitku
spolulidí. Lavoisier poznal věcnou energií
oživenou hmotu nezrušitelnou i oné evoluci
i této přeměnu, i ač mnohé po stu létech jest
ještě nejasno, analysující pojetí oné trojice jest
podkladem moderního bádajícího realismu. Jemu
jest kažením mládeže, vštěpují-li se jí De-
mokritarské »nesmysly« o kulatých, hla-
ďounkých atomech, stále čilých, z nichž oheň
i duše se skládá a jež v jiné, více méně
vtipné vymyšlené formě opět a opět se přemí-
lají a vočkují. To je ta matčina výstraha před
latinským domýšlivým přeceňováním pouhého
Lavoisier
27
article
já, vnější svět do předem ubitých forem
nutícího.
Nejprve běželo o známé prvky, se
kterými do roku 1869 mravenčí pilí chemikové
nás seznámili. Ti prvkové se navzájem slu-
čovali dle poměrů určitých váhových a dle
těch váh Mendělejev je sestavil. Na základě
bádání o jednoduchých i složitých tělesech, z
prvků utvořených, odkrývají se povlovně vlast-
nosti individuálné, jejichž spojitost tvořila před-
mět jeho bádání. Atomové váhy byly základem,
ony váhy nezměnitelného, nejmenšího relativného
množství, jímž prvkové vstupují do svých slou-
čenin a dále slučovací formy těchto sloučenin
Menděleje v veškeré vztahy ty generali-
soval a sestavil v tak zvavý periodický
system elementů, v němž po několika prveích
opakoval se od začátku týž princip jako v řádce
— periodě — první. Na základě mezer, které
se ukazovaly v systemu a na základě vlastnost
prvků kolem mezer rozstavených, vytkl, že me-
zery musí býti vyplněny prvky posud nezná-
mými, jichž vlastnosti chemické a fysikálné
číselně v před určil, ba i naleziště odhadl. Tatc
z fakt vyplývající, soustavou se vnucující pro-
roctví se vyplňovala, vskutku nalezeny v Pyre-
nejích, ve Freiberku saském a ve slavné staré
švédské Upsale prvkové do detailů s některým
předpověděnými souhlasící.
Mendělejeva soustava přiro zená
vzata jest za základ prací třicíli následujících
let a to s úspěchem, jenž chemii mineralnou
vyšvihl nad tak zvanou organickou, která
ovládla mysle i průmysl. Jeho osnovy
chemie přeloženy do všech jazyků.
Snadno dá se představiti, že když byla
analysou spektralnou dokázána jednotnost hmoty
28
article
zemské, prvků pozemských, s hmotou stálie.
mlhovin i slunce našeho, krátce, když bylo do
kázáno jednaké složení hvězdového všehomíra.
že pak běželo o poměry meziplanetárního pro-
storu. Ten prostor musil býti vyplněn velm
zředěnými zbytky různých par a plynů z hvězd
do vzduchoprázdna se tlačících. I. podjal se
Mendělejev s Kirpičevem (1874) práce roz-
sáhlé, k níž podporu finanční opatřoval vzácný
ruský aristokrat, by prozkoumal napjetí a zilači-
telnost plynů. Odkryty jsou důležité odchylky
od zákonů Boyle-Mariotteových
určitě vyskytla se myšlenka, jaká jest asi che-
mická podstata etheru, jenž světlo od stálie ku
stálicím a planetám přenáší. Ether pronikati
musil všechna těla i nevázal se k ním, ale
v letech sedmdesátých nebyl by mohl žádný
chemik mluviti o prvku, jenž byl by prost
slučivosti chemické. Nebylo takové zkušenost
žádné.
Roku 1894 odkryl Ramsay a lord Ray
leigh zcela nečinné prvky ve vzduchu
z tekutého vzduchu byly isolovány plyny počtem
pět, které se se známými prvky neslučovaly-
S těmi plyny setkali se chemikové zvláště ve
vyšších partiích atmosféry. Soustava Mendělejev
skládá se ze řádků, první člen tvořívá velm
silnou zásadu, poslední nejsilnější kyselinu —
mezi oba jaksi protivně chemicky silně činné,
jako spojující článek zapadá dobře vždy jeden
z prvků Ramsayových. Vznikla nová ko-
lona elementů — kolona »nultá«. Zde za-
padá páka budoucí činnosti chemiků, soustava
Mendělejeva zvrácena není.
Století nové zahájeno nejzazšími starými
elementy soustavy Mendělejeva, z nichž září
energie podivná, v nichž zdá se sídliti zdroj
zjevů elektrických i heliová emanace hmotová.
Mendělejev
Kirpičev
Boyle
Mariotteový
Ramsay
Ray
Ramsayův
29
article
Splývání intimní energie s jemnou hmotoua
zvláštní chemicko fysikálné vzájemnosti před-
kládají již nyní hojně úkolů tam, kde kolem
postavy Mendělejeva byl posud prázdný rámec.
Půjdeme pod jedničku nejlehčího prvku
vodíku, kolik je těch prvků chemicky nicotných,
fysikálně interessantních, kde je ether, do jakěho
stavu zředění jde hmota, v jakém stavu roz-
pouští ji látky pevné (na př. sklo), aby ji pu-
stily opět dále (v pronikání skla)?
Veliké vynálezy tyto posud neobjasnily.
neosvětlily temná místa v poznání našem, posud
jen bloudící omyl v nich nedočkavě a naivně
domnívá se viděti porážky reálné vědy a potvr-
zení vlastních fantamat; spiritisté demateriali-
saci, spekulanti rozplývání atomismů; realismus
přírodovědecký přizpůsobí se prostě experimen-
tálně podepřeným skutečnostem, on nevěří v zá-
zraky, ale věří, že poznatky budoucí rozšlří
naše vědění a zapadnou u veliké stilisované
zákony přírody.
Posměšné vůči vědě poznámky a směle
rozpínaná křídla fantastů jen dokazují, že la-
tinské přeceňování, před kterým prostá matička
Marie Dimitrijevna svého syna varovala, posud
jest nepaedagogickým základem našeho školstvi,
z něhož lidé u většině vycházejí, kteří by libo-
vůli a náladu rádi postavili za přisnost vědecké
pravdy. Kéž od chyb těch vyléčena bude vý-
chova evropská, kéž s Mendělejevem
dlouhá léta a stále ku prospěchu vědy vítězi
krásné zásady nám všem drahé jeho vznešené
slovanské matky!
V Praze, dne 6. února 1904.
Prof. Bohuslav Raýman.
Mendělejev
Marie Dimitrijevna
profesor
Raýman
Praha