1
masthead
V Praze, v úterý dne 19. března.
Praha
3
article
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošfons
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásílkou
Praha
Pošfon
4
article
NAR
NAR
na měsíc 3 K 80h
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 19. března. Soudnímu
adjunktovi bez určitého působiště Františku
Šmejkalovi uděleno bylo místo soudního
adjunkta v Příboře.
Z Vídně, 19. března. »O stdeutsche
Rundschau« uveřejňuje dnes první sta
celé řady úvah o koncesích, poskyt-
nutých české delegaci na říšské
radě se zřetelem na techniky. Praví se v ní,
že počeštění stavu technického
je prý cenou příměří mezi vládou a českým
klubem. Tento stav má prý byti dán do
služeb českého státního práva za německé
peníze.
Z Vídně, 19. března. S velikou roz-
mrzelostí zaznamenává Wolfova »Ostdeutsche
Rundschau« zprávu, že městské zastu-
pitelstvo trutnovské záležitost kraj
ského soudu trutnovského svěřilo nikoli
posl. Wolfovi, zástupci města Trutnova
na říšské radě, nýbrž straně německo- pokro-
kové a této zaslalo příslušné spisy. a
Šmejkal
Wolfův
Wolf
Nara
Vídeň
Příbor
Trutnov
Ostdeutsche Rundschau
5
article
Ze Lvova, 19. března. K demisi mí-
stopředsedy zemské školní rady haličské
Stan. Bobrzyúského sděluje se: Jako
další důvod demise udávají se neshody
s místodržitelem hr. Pininský m. Bob
zyúski hodlá prý se vrátiti ke svému pů-
vodnímu povolání. Jeho nástupcem v místo-
předsednictví školní rady jmenuje se správce
místodržitelské expositury v Krakově La-
skowski, který napřed bude prý vystří-
dán okr. hejtmanem Dunajewský m
synem bývalého ministra financí.
Ze Lvova, 19. března. K místodržitel
hr. Pininskému dostavila se včera deputace
městské rady, ve které se nalezali starosta
dr. Malachowski a jeho náměstek Mi-
chalski. Přišli si stěžovati na známou
stať krakovského »Czasu«, v níž bylo odha-
leno berní hospodářství obce lvovské. Depu-
tace poukázala k tomu, že tato publikace je
inspirována finančním radou Sonnen-
wendem. Žádala, by místodržitel vzal
v ochranu obec vůči takovým útokůma
působil k tomu, by Sonnenwend byl
své funkce zbaven. Místodržitel hr. Pinin-
ski pravil, že lituje, že nastoupena byla
podle jeho mínění nesprávná cesta veřej-
nosti a prohlásil, že to bude konstatováno
také v communiqué poloúřadní »Gazety
lvovské« (což se také stalo), jakkoli pohříchu
musí přiznati, že obsah stati »Czasu« se
skutečností se srovnává.
Bob
doktor
Malachowski
Sonnenwend
Lvov
Krakov
Dunajewský m
Sonnen
Gazeta lvovský
6
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Vídně, 19. března. (C.-B.) Úřadní
list uveřejňuje v úřadní části koncesní listinu
ze dne 5. března 1901 pro místní dráhu
Louny - Libochovice. Listinou tou
uděluje ministr železniční ve srozumění se
zúčastněnými ministerstvy dru. Petrovi Pav-
lovi Hilbertovi, advokátovi v Lounech.
spolu s Ceňkem Říhou, okresním starostou
lounským a s drem. Valentinem Sto pkou,
purkmistrem lounským vyžádanou koncesi
k stavbě a dopravě normálněkolejné dráhy
s parním pohonem ze stanice město Louny
c. k. státní dráhy pražsko-mostecko-vltavské
do Libochovic s připojením na místní dráhu
Lovosice-Libochovice c. k. priv. rakousko-
uherské společnosti státních dráh.
Z Pešti, 18. března. (C.-B.) Jak uher
ská telegrafická korrespondenční kancelár
oznamuje, bylo usnesení universitního se-
nátu ve známé afféře křížové učiněno jedne-
hlasně. vii
leonv
Z Petrohradu, 18. března. (C. -B.
U příležitosti bohoslužeb za duši studentky
Vetrovy, přede dvěma roky zemřelé v pev-
nosti Petropavlovské, chtěli studující zdejších
Petro
Hilbert
Ceňk Říha
Valentinos
Vídeň
Louny
Libochovice
Lovosice
Pešť
Petrohrad
státní dráh
7
article
Číslo v Praze za 2h
ul nal venkově za 3h
pec
Předplacení
a inseráty
přijírá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam jentéž redakce
a expedice.
Praha
8
article
vysokých škol uspořádati před kasanskou
kathedrálou velkou demonstraci. Policie, již
před několika dny o tom zpravená, učinila
opatření, aby zamezila pouliční výtržnosti.
Když se demonstranti, mezi nimiž nacházelo
se také mnoho studentek, dostavili na pro-
stranství před kathedrálou, vyjely proti nim
oddíly gardových kozáků a jízdní policie,
zástup rozehnaly a mnoho účastníků zatkly.
Vše to odehrálo se poměrně dosti klidně.
Pověsti, že bylo mnoho lidí těžce raněno
aneb dokonce zabito, nepotvrzují se.
z Londýna, 18. března. (Č.-B.) »Reute-
rova kancelář« dovídá se, že ujištění, kteráž
ruský ministr zahraničních záležitostí hrabě
Lamsdorff dne 6. února dal anglickému zá-
stupci v Petrohradě, týkají se nepochybně
jen ujednání v příčině tatarského generála
Tunga a nevztahují se na úmluvu o Mand-
žursku, kteráž teprve dne 23. února do Pe-
trohradu došla. V diplomatických kruzích
vznikly proto některé pochybnosti o sdělení
hr.Lamsdorffa, že nevešel s nikým ve vy-
jednávání, ve veřejných listech oznámené.
Z Londýna, 18. března. (C.B.) Dolní
sněmovna. Ashmead Bartlett táže se, zdali
ruská vláda před nedávnem skutečně hleděla
anglické loďstvo vyloučiti z jisté části zálivu
pečilského a návrh vyslovila, že tamnější
končiny výhradně Rusku náležejí. První lord
pokladu Balfour odvětil v zastoupení státního
podtajemníka zahr. úřadu Crauborna, že
anglická vláda o tomto předmětu neobdržela
žádného sdělení od vlády ruské, avšak ruský
admírál opřel se skutečně proti tomu, aby
anglická válečná loď »Plover«, kteráž honila
námořní loupežníky zdržovala se u ostrovů
Elliotských. Jednání anglického admirála,
kterýž řečenou loď v naznačené končiny vy-
slal, zdá se, že souhlasí s právy Anglie, vy-
svítajícími ze smlouvy tjencinské. Ashmead
Bartlett táže se potom, másli se z toho vy-
Tung
Mand
Ashmead Bartlett
Balfour
Londýn
Reut
Petrohrad
Rusko
Anglie
Dolní sněmovna
9
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Nehody při sylvestrovském honu.
Pan Zajíček, náruživý střelec, byv pozvár
ke kolovému honu na den 31. prosince do V.
pravil: »Však se již dlouho těším na tuto velko
lepou honbu!« 60 střelců na 500 zajíců —
Ihned jal se důkladně připravovati; koupi
střelivo, naplnil sto nábojů, očistil lankasterku.
přikládal k líci a jakoby před ušákem bral na
mušku tu kalamář, tu knoflík a p.
Paní Zajíčkové zdály se být tyto cviky
mrháním času, marnými a také se tím netajíla
»Ale považ jen, ženuško, až budu v kol
a požene se na mne ušák a já takhle (namířiv
na rukávník) udělám bác!«
»A trefiš ho, tati?« tázal se Rudolfek.
Den před honbou bylo u Zajíčků živo.
paní Zajíčková vypravovala střelce. Vkládala do
kabely mělnické, slivovičku, pekla a smažila
kuřátka, aby mužíčkovi nic nescházelo. Pan
Zajíček ulehl záhy z večera, aby se s dostatek
spánkem posilnil; nemohl ale usnouti. Ta honba
mu již vířila v hlavě, rozčilovala tak, že počítal
hodiny i po půl noci. A tak se stalo, že sotva
k ránu usnul, již volal objednaný drožkář: »Je
nejvyšší čas k vlaku!«
Pan Zajíček vstav, rychle se připravil a
odkvapil, aniž by dal, jak obyčejně, své drahé
polovici s bohem. Zaslechl jen její volání:
»Dej pozor, aby se ti nestalo neštěstí!«
nob K vlaku dojel a vhoupnuv se do kupé
k svým kollegům-střelcům, byl vlakem odnášen
od Prahy. Nedbal vtipů svých kollegů pro opo-
zdění se, usmíval se jen a byl rád, že ne
zmeškal.
Jen ta naplněná kabela byla mu nepoho-
dlnou. Vyndal kuřátka, rozkrájel a také pánům
střelcům nabídl a vyhodil pak obal i s prázd
nou láhví.
Zajíček
Rudolfek
Zajíčková
Nedbal
Praha
10
article
Za krátko na to vlak zarážel, až stanul.
Na perronu ozvaly se hlasy: »Na zdar ! Sláva
našim hostům!« Páni střelci vítáni a k připrave-
ným povozům doprovázeni.
Pan Zajíček, jeda v prvním voze, liboval
si, že ta kabela již netíží. Než sotva to dořekl,
vstal rychle a hledal a sháněl se po své lanka-
sterce. Nebylo jí tu. »Pánové,« volal, » nevzal
někdo mou lankasterku? Já ji zapomněl v
kupé!« — »Nevzal!« zněla odpověď. »Jen
dban ol
dál! jen dál !«
Nezbývalo panu Zajíčkoví než seskočita
spěchat telegrafovat za svou puškou. Jeho kol-
legové dorazili brzy do V. a byli ihned panem
revírníkem vedeni k první léči a ihned rozesíláni
střelcí a honci po periferii prvého kola: »Ho-
nec — střelec a na druhé straně střelec — honec
atd. Ku podivu přišel ještě včas pan Zajíček,
celý upocený, ve svém dlouhém kožichu, bez
lankasterky a byl také vřaděn jako honec.
Po celém obvodu kruhu hřměly již střelné
rány a chumáče kouře rýsovaly ohromný kruh,
obstoupený šedesáti střelci a jednašedesáti honci.
A ta ubohá zvěř! Ubozí ušáčkové! Vyděšeni
běhali zmatení v houfech sem tam, hledajíce
otvor v kole. Málo kterému se podařilo unik-
nouti, ač za ním také broky zmrzlou půdu
rozrývaly. Než přece. Mnohý vyškolený ušák
zpozoroval, že jsou v kole vedle sebe dva honci
a ten jeden že nemá ani hole. S odvahou vy-
razil vedle pana Zajíčka z kola, za ním druhý.
dva, tři —. Pan Zajíček vzdychal: »Kdybych
měl aspoň hůl!« Tak se kolo rychle úžilo,
prázdnilo, až odtroubeno. Honci snesli dohro-
mady kořist a pan revírník počitaje šedesát,
zvolal: »Špatně se střílelo, pánové !“ Zde jich
bývá přes sto.“
K druhému kolu se pan Zajíček ozbrojil
notnou sukovicí a udělal dobře. Bral ušáčky na
mušku holí jako puškou a mnohého mladíka
k návratu přiměl. Když se mu ale sousedé
smáli, rozmrzel se a koupiv od pana revírník
Zajíček
Zajíčkový
Honek
11
article
šest zajíců, opustil společnost a chvátal s po-
sluhou k nádraží.seo« nnla
Zde ho očekávala jeho lankasterka.
Nikdy se nevracel pan Zajíček tak smutně
z honu domů jako dne 31. prosince. Usednuv
ve vlaku, držel stále svou lankasterku, aby ji
zase nezapomněl. Přemýšlel, jak to své starost-
livé polovici vše vypoví.á vho
Doma ho ještě nečekali, když zahrčela
drožka a zůstala před domem stát. » Tatínekl
tatínek!« vzkřikly u okna děti, »a tolik má
zajíců!« Horem pádem běžely s druhého patra
vstříe.
Dupotem po dřevených schodech vyrušily
služky v prvém patře, které vyběhly a panu
Zajíčkovi jako požehnanému střelci se obdi-
vovaly.
Paní Zajíčková přichvátala, objala a polí-
bila mužička: »Tys výborný střelec, muži,to
jsem si nemyslela! Tak jsem ti přece jen
křívdila, když jsem pravila, že jsou ty cviky
před honbou marny. Máš hlad, viď, pojď jen,
večeře bude brzy hotova.«
Děti obskakovaly zajíce. »Tati,« tázal se
Rudolfek, »kterého jsi střelil nejdříve ? toho?«
»Toho ne«. »Tak toho?« »Také ne.« Na šestého
Rudolfek již neukázal, jen ten to musil být.
Pojednou Rudolfek odskočil a přihlížel, či-
chal k pušce. »Tati! ta lankasterka není cítit
prachem jako jindy a je tak čistá.« Tohosi
všimla paní Zajíčková a také jí neušlo, že muž
není vesel jako jindy po honbě, i tušila něco
nepříjemného. »Tys tou lankasterkou nestřílel,
muži?« »No — víš, nestřílel.« »A kde's vzal
zajíce?« »No — no — koupil.« »Tak — ne-
střílel, koupil a tak se připravoval.« »To se uč
tedy mířit raději na zajíce a ne na rukávník,«
pravila rozhorlená žena a odešla. »A proč jsi
nestřílel, tati?« tázal se Rudolřek. »Povím vám
to až zejtra, dnes jsem unaven,« odpověděl otec.
ne
nem šav
Zajíček
Zajíčková
Rudolfek
Rudolřek