2
masthead
V Praze, v sobotu dne 17. září 1904.
Praha
4
article
Fa ranní a odpel. Histy
předplácí sei
v Praze v admninisťraci
ss něsl
n člvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškeu
ma něst
nitní leta . . . . 7 K 50
ve dlislkáchs
za měsío . . . . . . 2 K 30
Poštou:
ra miěsín
n dirrt leia . . . . 9 K e0
s dvejí zásllkou
ta měsí
n čivrt leta . . . 11 k eo
Praha
5
title
Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
S. Z Petrohradu, 16. září v 8 hodin
37 min. večer. (Pův. tel. zvl. dopis. »Nár.
Listů.«) Ztráty ruské v bojích u Ljao-
janu jsou dle pramenů bezpečných
tyto: Usmrceni dva generálové Foi-
min a Rutkovský, 256 důstojníkůva
21.752 vojáků. Zanecháno 133 děl na
bojišti. Úhrnná cena poškození na
opevněních a jiných ztrát činí až
57 millionů. Ztráty japonské
musily býti mnohem větší
podle válečného pravidla, že útočník
ztrácí mnohem více nežli obránce,
zvláště když útoky jsou postupné a
když se prodlužují. Informace ty
skytají cenný zajisté podklad ku po-
souzení výsledků strašlivého boje
toho.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Rutkovská
Petrohrad
7
article
Obrat veřejného mínění Angllčani
ve válce rusko-japonské.
Obrovské zápolení v bojích u Ljaojanua
patrná přestávka v postupu spojených tří armád
japonských mohutně působí na veřejné mínění
v Anglii a tento účinek co den stoupá následkem
zpráv, zasílaných anglickými zpravodaji z bo-
jiště. Generálu Kuropatkinovi dostává se tu ne-
obyčejného uznání a důvěra v další úspěchy
Japonců mizí. Zároveň přiznávají angličtí do-
pisovatelé, jíž se nalezají v táboře japonském,
že byli v nadějich svých, co do ochoty japon-
ské, dopustit bezprostřední sledování dějů vá-
lečných, úplně zklamáni. Skoro všichni angličtí
a i někteří američti dopisovatelé odjíždějí z tá-
bora japonského, stěžujíce si na nedůvěru a
upjatost vyšších japonských důstojníků, kteři
se jim vyhýbali, nijakých styků s nimi nepěsto-
vali, nedali se dopisovatelům přibližiti ani na
osm kilometrů k bojišti, neposkytujíce jim ni-
jakých informací a nedávajíce jim nijakých po-
kynů. Pouze mladé nižší důstojnictvo a mužstvo
japonské, praví na př. dopisovatel „Daily Te-
legraphu“, bylo nám přístupno. Dopisovatel
americký Grant Wallace stěžuje si, že se vážně
rozstonal, ale že japonšti lékaři ho hrubě za-
nedbávali, což prý jest jenom jedním z pro-
středků japonského záměru: vystrnaditi
všecky cizince z okolí bojiště.
Kuropatkin
Japonec
Wallace
Anglie
Daily T
8
article
Snad jest to příčinou, že počali v Anglii
střízlivěji pohližeti na své spojence, ale možná
též, že tato okolnost jim vhodně slouží za zá-
minku, aby se oddálili od Japonců, již dle
anglického výroku, tyto dny námi uvedeného,
u Ljaojanu dospěli ke konci svého útočného po-
stupu.
V témž poměru, v jakém ubývá vřelestiv
anglickém časopisectvu k Japoncům, vzrůstá ob-
div pro schopnosti generála Kuropatkina. Tak
praví vojenský kritik v „Daíly Mailu“ dne 15.
t. m., pokládaje boje u Ljaojanu za ukončení
prvního období války (obrany Rusů a útočného
postupu Japonců): Uzavřením tohoto prvního
dějství ve válce mandžurské musí býti doznáno,
že uznání zůstává Kuropatkinovi. Jeho ústup
od Ljaojanu bude pokládán ze jeden z nejobrat-
nějších výkonů v dějinách válečnictví. I náš
dopisovatel z Ljaojanu na čtrnáct dní před bit-
vou nám oznámil, že Kuropatkin měl v úmyslu
vyklidit tuto posici. Odvedl všecku svou ar-
mádu, ač nejbystřejší pozorovatelé za to měli.
že jest to výkon téměř nemožný. Obětavost a
heroism japonských vojínů nebyly s to, v titan-
ských bojich u Ljaojanu provésti hlavní záměn
japonských vůdců. Generál Kuropatkin dokázal.
že jest vůdcem neobyčejně vynikajíeím nad jine
generály a zbývá jen vyčkati, zdali se osvědčí
též tak v útočné akci jako v obranné.
Japonec
Kuropatkin
Rus
Anglie
Ljaojan
Daíl Maila
9
article
Ještě nadšeněji mluví o Kuropatkinovi do-
pisovatel Ch. E. Hands: Jest ještě příliš záhy
praví, promluviti o obtižích, a to přímo nevysti-
žitelných, s nimiž ce selkal Kuropatkin v prv-
ním, nyní ukončeném období války. Za ne-
dlouho se pozná, jak mnoho, vlastně j ak
málo, měl vojska, když přibyl do Mandžurska.
Celý svět musí uznat, jaká obrovská zodpověd-
nost spočívala na tomto mlčelivém muži, a s ja-
kým klidem a s jakou energií čelil poměrům
a ovládl je. Za nedlouho, až svět sezná blíže
tyto okolnosti, dovede teprve náležitě oceniti
velikost tohoto generála. K tomu třeba podo-
tknouti, že „Daily Mail“ byl dosud bezpodmí
nečně přízniv Japoncům.
Ještě význačněji promlouvá „Daily Te-
legraph“. Porovnává vedení Japonců s výkony
vůdců ve velikých evronských válkách a shle-
dává, že jejich vůdčí talenty nesnesou srovnáni
s válečníky západu. Dosud prý se neukázalo a
jest pochybno, rozvine-li se v japonské armádě
genius opravdového vyššího talentu strategi-
ckého. Japonsko sice osvědčilo, že má vojsko
výtečných vlastností a že by jeho množství sta-
čilo na záplavu světa, jen kdyby je vedl nějaký
druhý Hannibal. Osm měsíců války poskytlo
mnoho světla o povaze obou válčících plemen.
E Hands
Japonec
Japonsko
Daily T
10
article
Odhalilo mnoho neznámého o Japoncích, ale
připomenulo zároveň, že se o druhé straně
mnoho pozapomnělo, Rusové osvědčují tutéž
houževnatost jako ve všech válkách svých, hou-
ževnatost, jež nezná hranic. Japonci bojují sice
moderními zbraněmi, ale ovládáni jsou starým
svým duchem. Rusové osvědčují, že mají ve
všech odvětvích života talenty, jež náležejí k nej-
skvělejším talentům bílého plemene. Japonei
měli od počátku války všecky výhody na své
straně; naopak měl Kuropatkin všecky okolnosti
proti sobě, okolnosti takřka beznadějně. Kdyby
Japonci ke své převaze početné měli i vedení
vyšší způsobilosti, musila stihnouti ruské vojsko
úplná katastrofa. Ani u Ljaojanu nebyly stra-
tegické podmínky pro Kuropatkina výhodné,
pouze svou osobní obratností v obraně zmařil
plán Japonců, a zasadil jim těžké rány, dav
šach — mat jejich německé taktice obkličující.
Generál Kuropatkin jest za našich dnů nej-
schopnější vojevůdce. Japonsko, zkrátka řečeno
zdá se míti lid., ale Rusové mají pravého muže
na pravém místě. A tak se podobá, že nevídanou
bojovnost vojsk mikádových zváži neochvějná
pevnost a obdivuhodné schopnosti vojevůdce
carova.
Z ukázek těchto jest patrno, jak pružné
jest veřejné mínění v Anglii a jak rychle dovede
vystihnouti vhodný okamžik k obratu. Po bojích
u Ljaojanu Angličané pozbývají důvěry v ko-
nečné vítězství Japonců, a tento úspěch náleži
cele válečným schopnostem Kuropatkinovým.
To však nevylučuje, že na obratu veřej-
ného mínění anglického mají účastenství i jiní
činitelé. A k těmto asi náleží především uvažo-
vání o vlivu nynější války nejen na poměry
asijské, ale i na situaci v Evropě.
Rus
Japonec
Ljaojan
Angličan
Kuropatkinův
Japonsko
Anglie
Evropa
11
article
Ohlas války rusko-japonské pociťuje se
u všech národů asijských, a Anglie jest vedle
Ruska státem v Asii nejvíce interessovaným.
Již dnes nabyla válka tato rozměrů, jež asi ani
Angličané jakožto hlavní podněcovatelé Ja-
ponců nelušili. Dvojsmyslné chování Číny na
bojišti, propukající bouře v jednotlivých čín-
ských provinciích jsou předzvěstí nebezpečl.
jakéž může přikvačiti na všecky vlády evrop-
ské, v Asii vládnoucí, a z těch jest anglická
skorem ve všech částech Asie nejvíce vy-
sazena.
Angličan
Anglie
Rusko
Asie
Čína
12
article
Krom toho postihuje Anglie dobře, jak Ně-
mecko používá za nynější války každé příleži-
tosti, aby se Rusům zavděčilo a co nejvíce s
s nimi opět sblížilo, a uznává, že „zájmy obou
těchto největších vojenských říši evropských
jdou vedle sebe, že jsou souběžné a ne proti-
chůdné.“ Německo však také postihlo, že poli
lika anglieká, sbližující se víe a více se státy
západoevropskými a středoevropskými, snaží se
osamotiti Němce. Sblížení Německa a Rusk
nemůže býti tudíž — Angličanům žádoucí věc
a aby mu v čas předešli, počínají dávati Rusům
na jevo, že jim na spojenci japonském konee
konců mnoho nezáleží. Ba „Times“ již přímo
vyslovily, že úplné vitězství Japonců by mohlo
býti pro Anglii velikým nebezpečím. Již jsme
upozornili, kterak „Daily News“ a jejich do-
pisovatel z bojiště napomíná Angličany, aby se
nedali svou zálibou pro Japonce zaslepiti —
vítězné Japonsko by bylo horším sousedem
Anglie v Asii než Rusko, a to i v oboru hospo-
dářském. Svět octl se na rozhraní nového ob-
dobí dějin, a Anglie prý stojí v Asii před důle-
žitější otázkou než samo Rusko.
Úvahy tylo jsou zajisté neklamnou znám
kou, že v Evropě počíná se pociťovati, kterak
zájmy států evropských v Asii nedovolují, aby
své evropské snahy dohnaly až na ostří meče
Na tom, zdali tyto myšlenky vítězně proniknou
u rozhodujících vlád evropských, závisí i jejieh
vlastní budoucnost.
Rus
Němec
Angličan
Japonec
Anglie
Německo
Rusk
Japonsko
Asie
Rusko
Evropa
Times
13
article
O ochraně národní državy německé
O ochraně národní državy německé
Přísedící zemského výboru království č
ského, řišský a zemský poslanec dr. Joseí
Herold, uveřejňuje v »Kons. Korr.« projev
proti pověstnému výroku, kterým dr. Körben
ve Lvově před spoluhodujícími stanezyky bez
nejmenšího jejich odporu se byl vytasil a jimž
ochranu německé državy za vládní program
svůj byl proklamoval. Dr. Herold poráží stano
visko dra. Körbra nejen po stránce politické
nýbrž i po stránce právní vývody tak pádným
a osvětluje tak intensivně celou právní chabost
ano nicotnost stanoviska správce rakouské ju
stice, že pokládáme záhodným čtenáře své se
známili s článkem tím v celém jeho rozsahu.
Dr. Josef Herold píše:
Pro nás Čechy z řečí, které pronesl mini
sterský předseda Körber na své haličské cestě
nejvýznamnějším momentem jest, že poprvé z úst
vládnoucího ministra prohlášena byla za program
vládní ochrana národní državy německé. Tím
politická fráse posud ve strannických zápasech
pronášená, nabývá konkretní formy tím určitějši
čím více správa našeho státu za vlády minister
ského předsedy Körbra obsahem této fráse se řídli
Je zajisté nepopíratelno, že v soustátí obý
vaném více národy, stát jest povinen každému
národu poskytnouti ochranu veškerých jeho insti-
tucí, sloužících životu národnímu před násilím
a před lstivým porušováním práv. Na tuto právní
doktor
Joseum Herold
Körben
Herold
Josef Herold
Čecho
Körber
Lvov
14
article
ochranu majetku každého národa ve státě, který
v základních zákonech rovnoprávnost národní de-
klaroval, musí ovšem stejně bráti podil všichni
národové v říši. A tu právě charakterisuje vnitřní
politiku ministerského předsedy Körbra okol-
nost, že národu, který nepopíratelně v říše jest
nejčetnějším, který ve veškeré správě státní po-
žívá největších výhod, který, pokud se týče ná-
rodního zařízení, zejmena kulturních instituci, je
vším opatřen, jehož jazyka v celé říši jest ve
státní správě užíváno a sice ve všech oborech.
zabezpečuje ochranu jeho národní državy, ale
o ochraně národní državy národů ostatních a ze-
jmena národů, kterým stát ještě tak mnoho dlu-
huje, ničeho nemluví. Tím již stává se program
ministerského předsedy Körbra přiznáním, že ve
státní správě národ německý požívati má zvlášt
ních privillegii a ochrany, která je mimo půso-
bení platných zákonů.
Avšak nehledě ani k tomuto stavu věci, jes
program ochrany německé národní državy pro-
gramem, klerý neznamená nic jiného, než za-
stavení veškerého pokroku národů neněmeckýeh
a petrifikování (utrvalení) veškerých křivd na nich
páchaných.
národní jítklarovat
Körbro okol
15
article
Heslo o národní državě bylo vynalezeno,
aby pomocí pojmu civilního práva hegemonisti-
cká politíka německá nabyla jisté formy zdánli
vého právního stavu. Zapomíná se, že již právo
civilni rozeznává mezi držbou faktickou a držbou
právní. Faktická držba jest v civilním právu
chráněna jen potud, pokud silnější právo dru-
hého nebylo prokázáno. Ochrana prosté faktické
držby jest tudíž jenom ochranou provisorní,
směřující k udržení veřejného pořádku. Tato
ochrana nemůže býti trvalou a musí faktické
držení ustoupiti v tom okamžiku, když právo
druhého nepopíratelně jest dokázáno. Mimo t
faktické držení zakládá se na skutečné moci,
vykonávaně nad předmětem drženým. Toto fak-
tické držení pomíjí v tom okamž ku, když moe
držitelská skutečně přestala. Již dle této ana-
logie soukromého práva v otázkách národních
a politických může se jednati jen o trvalou
ochranu právní držby, nikoliv však o ochranu
zdánlivě, nikoliv skutečné držby faktické, která
právě může býti jenom potud chráněna, pokud
silnější právo nebylo prokázáno.
16
article
A tu jest patrno, že v politických zápasech
o nějakou ochranu právní držby národa něme-
ckého ani nejde. To, co lid německý již má,
k čemu podle státních základních zákonů jest
oprávněn, čeho vyžadovat může plně ve své
nezkrácené národní existenci, to nejenom že lidu
německému zabezpečeno jest všemi zákony, to
uznávají všichni národové neněmečtí a nikdo s
toho nedotýká!
Národové neněmečtí dožadují se jenom
toho, aby jim byly poskytnuty zrovna taka
stejnoměrně podmínky národního živola, jako
jich mají Němci. Tím dostali jsme se k jádru
celého sporu.
Němci svoji národní državu nespatřují v tom,
co mají a k čemu mají také právní nárok, nýbrž
ve výhodnosti této své državy, to jest: oni po-
čítají k své národní državě také to, že nikdo
jiný nesmí požívati těch práv, jakých Němei
skutečně požívají. Že to není lichá fráse, jest
patrno z toho, že zřízení nějaké školy vysok
pro národ český neb jiný národ, školy takové,
kterou Němci již mají, pokládají za porušení
své národní državy vzdor tomu, že zrušení neb
odstranění vysoké školy německé se nežádá.
Počitají tudíž Němci k své národní državě také
V drobačm prodejit
ranní čí lo o poba . . . za sh
odpoladlní
. . . za 2 k
Ve fiialkách na venkovaa
ransí č1-le. . . .
věpolední . . . . . . . . 3h
Inserá t
plaki sn hotově napře
Předplacení a inserty přijímá sdmini-
strane v Marianské ulicin č. 3.
Tam nacházejí ze teš rrdake
tiskárna a ezpedice „ Národnich Listů-
Eukopisy se novracají.
Němec
Inserý
17
article
držení práva zastaviti a zabraňovati každý ná-
rodní rozvoj ostatních národů neněmeckých,
považují tudíž ke své državé také stav národní,
v němž se ostatní národové dnes proti právua
spravedlnosti nalezají.
Co všecko na příklad dnes nenáleží k ná-
rodní državě Němeů? Jedná li se o obsazení
místa některého vyššího úřadníka buď v mini-
sterstvech anebo v zemské správě, pokládají to
Němci za národní državu, a kdyby i dnes po-
volán byl do ministerstva nějaký Čech, již jest
to zkrácením národní državy německé. My vi-
díme, že zřízení slovanských parallelek ve
Slezsku pokládá se za porušení národní državy
německé zrovna tak, jako italské kursy v I-
špruku, jako česká universita v Brně. A přece
všechny tyto požadavky národů neněmeckých
nedotýkají se ani v nejmenším i sťéry pouhé
faktické držebnosti německé, a mohly by po-
kládány býti jenom tehdáž za porušení národní
državy německé, když by k této národní državé
náležela také služebnost zákazu každého rozvoje
národů slovanských.
A dle všeho zdá se, že má tento právní
stav býti konstruován. Vždyť ministerský před-
seda dr. Körber sám pravil, že k jednostranným
národním koncesím nikdy nepřistoupí, to zna-
mená, že národní državu německou spatřuje
také v tom, že mají Němci právo nepřivoliti
k tomu, aby některému národu neněmeckému
dostalo se téhož práva a té ochrany, jako se
dostává jim.
Při takovémto pojímání národní državy ně-
mecké jest pak pochopitelno, že se strany ně-
mecké vyvozují se z toho ještě další důsledky.
Němec
Čo
Körber
Slezsko
český univerzita v Brno
18
article
Je li některá obec, na příklad česká, je-li věl-
šina obyvatelstva i poplatnictva česká a pakliže
posud proti skutečným i přirozeným pomě-
rům správa obecní nalezá se v rukou něme-
ckých, vyžadují Němci pro tuto nepřirozenou
a nepravdivou a neodůvodněnou nadvládu
náležité ochrany a státní správa jim ji
beze všeho poskytuje. A přece pro takovouto
državu již ani pojem faktické držby nestačl.
Jsou četná mísla na Moravě, v Čechách na př.
Budějovice, kde skutečná faktická moc již ani
není na straně Němeů potud, pokud přirozená
většina obyvatelstva nechce se dáti ovládati ne-
patrnou menšinou, a přece nad touto většinou
vykonává tato nepatrná menšina nadvládu,
kterážto nadvláda však již není pokojným
držením faklickým, nýbrž jen násilím a klamem,
který ani v civilním právu nějaké ochrany ani
provisorní dojíti nemůže. Když někdo Istí.
klamem neb násilím uchvátí nějakou moc, může
z této moci býti vyllačen, nepožívá ani pro-
zatímní ochrany své držby, poněvadž držba tato
není pravou ani pokojnou. Ochrana však národní
držby německé, která z ůst ministerského před-
sedy byla proklamována za státní raisonu, vede
ještě k dalším důsledkům. Politickým programem
Němeů jest, v krajinách převážně německých
aby jedině a výlučně platila němčina a aby do-
sazováni tam byli úřadníci pouze němečtí.
Splněním tohoto programu má býti právě utvořen
faktický stav, dle něhož žádný český úřadník
do německých krajů přijíti nesmí a dle něhož
v důsledeích svých žádný úřadník v tak zvaném
německém území nebude znáti jazyk český.
Neznalost jazyka českého se strany úřadnictva
způsobiti má také nemožnost úřadování českého
s českými lidmi. Jakmile tato nemožnost na-
stane, stane se to opělně faktickým stavem, pro
který Némci dožadovati se budou právní ochrany.
Němec
Ist
Morava
Čechy
Budějovice
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápísků vypravuje dr. Servác
Heller.
doktor
Heller
20
article
V době absolutismu.
21
article
XIX
(Ztehdejšího hudebního života. — Vla
šimský parkjindy a nyní.)
Již ve III. článku připomenul jsem stručně,
že byla doba absolutismu u nás zlatou dobou
dilettantské hudby a ochotnických hudebních
produkcí všeho druhu. Thema toto tehda jenom
tak letmo dotčené zasluhuje, aby poněkud blíže
bylo rozvedeno, což se zde arci státi může je-
nom v rámci mých vlastních upomínek a na je-
diném příkladu mého rodiště. Ale přiklad tenje
typický a co u nás se dělo, bývalo s většími nebo
menšími obměnami také jinde.
Náleželoť ke zvláštnostem a neposledním
příjemnostem doby, o níž se v těchto kapitolách
mluvi, pěstování hudby a co tehda u nás k hudbě
se poutalo.
Jaká to byla tehda éra hudební! A jaký
je rozdil mezi melodickou dobou tehdejší a pro-
asickým, lze říci hluchým nynějškem ! Kam po-
děla se všechna ta krásná muzika, kam poděl
se ti pilní, nadšení pěstitelé umělé hudby po
našem venkově? Zmizeli s dvěma věcmi, kte-
rých asi nikdo již neželí: se starou školou
s tichem absolutní vlády v Rakousku. Se sta-
rými »kantory« vymřela přirozená organisace
hudebnictva po českých krajích a vysehl také
sám zdroj hudebního umění na našem venkově
škola, obdrževši novou organisaci a valně roz-
šířenou, široce rozvětvenou učební osnovu, ab
sorbuje všechny síly učitelstva a pojímajíc do své
vlastní působnosti jenom homoeopatickou dávku
hudebního živlu, přestala vychovávati nové gene-
race hudebníků. Od kantorů vyučení diletant
vymřeli, s nimi zároveň vyhynul také vyšší druh
muzikantů cechovních a figurální hudba na če-
ském venkově dozněla ..
Rakousko
22
article
Kde jest naše bývalá hudba chrámová, kde
jsou někdejší akademie hudební? Tempi pas-
sati!... Pádem absolutismu padla na dobro
stará škola, ale staří kantoři tomu převratu ne-
klnuli: oni ustupujíce zvolna novému útvaru
novým mužům, soustředili poslední síly své na
hudbu, svolali horlivě všechny muzikanty, seřa-
dili je ve spolky hudební nebo pěvecké a vítali
všude novou dobu, dobu to — jak se domní-
vali — občanské svobody, nadšeným zpěvema
hřímavou hudbou. »Carmina iam moriens canit
sibi exsequialia eygnus — pohřební hymnu pěje
si sama umírajíci labuť«. Ano, jako labuť v řím-
ské báji, pělo si naše staré, hudbě oddané uči-
telstvo píseň pohřební, vilajíe »in psalmis el
canticis« — nadšenými žalmy a chvalozpěvy zá-
břesk nové doby, kteráž je přece z učebny
kathedry namnoze dosti bezohledně zatlačovala.
Proťo byla ještě první léta sedmého decennia mi-
nulého století, až do rakousko pruské »války
bratrů proti bratrům« plna hudby a zpěvu
zněla jako fanfára nadšeného vzdoru proti úpor-
ným nám, byť i konstitučním již vládním systé-
mům. Pak začali vymírati »cantores« — zpěváci
a hudby po venkově rychle ubývalo. Dokud
bylo dosti starých kantorů, hráli a pěli jsme
politiku dělajíce; naše demonstrace bývaly pro-
vázeny umělým zpěvem a pěknou hudbou. Ted
už skoro ani vůbec nezpíváme. Teď se jenom
laje, zlořečí a — nadává.
občanský svoboda
Carmina iam
23
article
Moje rodiště mělo v lelech padesátých as
2200—2300 obyvatelů, nie více — ale hudby
mělo jako nějské město krajské. Hudba byla
tehda koničkem všech, kdo uši měli k slyšení.
Kdo jen poněkud slušné hudební nadání v sobě
cítil, naučil se v mládí zpívat a na některý ná-
stroj hráti. Však nebyla v pěstování hudby tou
dobou ještě žádná monotonie; tehda učili se
mladiství dilettanti návodem kantorů nástrojům,
na kteréž si nyní kromě hudebníků z povolání
nikdo ani nevzpomene. Komu pak napadá nyní.
aby se z pouhé libůstky anebo k vůli žádoueí-
mu někdy doplnění dobrovolně seřaděného or-
kestru učil na příklad pískat na hoboj, clarone
čili corno de basseto (jehož se zejmena při
Mozartových skladbách s krásným účinkem
užívá), nebo na fagot, či troubit na tahací po-
zoun, nebo hráti zručně po případě i koncerlně
na kontrabass, basset, violoncello a violu d'amour
se šesti střevovými a šesti podloženými kovový-
mi strunami, na violu di gamba atd. ? A kdo,
kromě varhaníků z povolání, umí ještě hrát na
varhany s pedály, spojovat si působivě rejelříky
basseto
Mozartův
24
article
a čísti sběhle generalbass s číslovanými akordy ?
Nyní trápí všechno jenom své sousedy hrou na
forlepiano.
Za času kanforův bývalo jinak, aspoň
nás. Můj otec býval vždy pečliv, aby mu žádný
nástroj neosiřel a přemlouval hochy, kteří bud
při zpěvu nápadný sluch jevili aneb k houslím
nebo klavíru se hlásili, aby se kromě zvoleného
nástroje učili ještě na jiný instrument hráti, a
dělal s nimi zkoušky, klerý nástroj by kterému
z nich nejlépe se hodil. Však rozumí se samo
sebou, že je musil těm nástrojům sám také
učit, aspoň než prvopočáteční techniku přemohl
a pak jeho návodem sami dále cvičit se mohli
to pak bylo vynikající vlastností starých kantorů
z dobré hudební školy, že rozuměli všem ná-
strojům a že také na všech dovedli vyučovat.
Takový učitel dovedl arci vychovati celé gene-
race hudebníků-dileltantů, a uměl také se
svými vyučenci, zejmena když byli ve věku
cviku náležitě pokročili, dobře operovat. Ostatně
byli v měšťanstvu a v úřadnicívu také hudeb
nici odjinud vyučení, a k velkým kostelním
nebo světským produkcím zvali se také lepší
hudebníci přespolní, hlavně ovšem sousední
učitelové.
25
article
Moje rodiště mělo v letech čtyřicátých a
padesálých hojnost dobrých hudebníků, z nichž
ale nikdo nebyl jenom muzikantem; každý pro-
vozoval nějakou jinou živnost nebo zastával ně-
jaký úřad a pěstoval hudbu buď výhradně je-
nom jako sport, anebo jakožto sport a pro
vedlejší výdělek zároveň. Kádrem a kostrou
této hudebnické ohce byli ovšem občané, sdru-
žení v kapellu čili hudební sbor, který se za
dobré slovo a slušný honorář najímati dával
městě i přes pole k plesům, svatbám a jiným
slavnostním příležitostem, kterýž ale také z
pouhé ochoty o vělších sváteích aneb n
zvláštní oteovo pozvání do kostela se dostavoval
a zde s dilettunty mimo všechnu organisaci
figurální mše, Te Dea a slavnostní nešpory
prováděl. Členy tohoto sboru povolával můj
olec, jakožto regens chori také k pohrbům a
velkým requiím, ale platil jim ovšem za tyto
výkony okolnostem přiměřený honorář. Jinaks
tím hudebnickým sborem neměl žádného řízení,
Peněžní odměny dostávalo se hudebníkům ve sboru
také za koncertní produkce (zvláště sextetta)v
hostineích a za spolupůsobení při akademifch,
při nichž se vstupné vybíralo, kdežto se z
sváteční a slavnostní mše ani za zkoušky k nim
nikdy nic neplatilo. Zámožnější diletanti nepři-
jímali ovšem vůbec nikdy žádných odměn, a je-
nom touto jejich obětavou ochotou a do vyzna-
čené míry také úslužnosti členův hudebního
sboru byly možnými učiněny velké světské
církevní produkce, kterých tou dobou rodné
město mé bývalo účastno.
Produkce ty byly by na mnoze docela
čestně obstály i před přísnou kritikou velko-
městskou a bývaly pro Vlašim i okolní honorae
vždy vítanou, opravdu vzácnou pochoutkou.
Vlašim
T Dea
26
article
Však stávala také příprava k nim pěknou práci
Při studování velkých skladeb světských i cír
kevních sledoval otec můj tutéž melhodu: nej
méně na týden napřed poslal každému hudeb-
níku a diletantovi, na jehož spolupůsobení po-
mýšlel, příslušný part do domu s žádosti, aby
si jej pozorně prošel a, pokud by nějaké obtíže
nalezal, pilně nacvičil. Žádalo se tedy, aby ka-
ždý spoluúčinkující hned do první zkoušky při-
šel s úplnou znalostí svého partu. Bylo li po-
třebí pozvati ke spoluúčinkování také sily mladší
nebo méně vycvičené, dělaly se s nimi zvlástní
přípravné zkoušky, ba otec žádal často, aby t-
kovéto slabší síly celý part svůj z paměti hrát
nebo zpívat se naučily a takto hned při první
zkoušce již na souhru a výrazný přednes zvláště
už dbáti mohly.
Tehda bývalo ve škole každého čtvrtku
celý den prázdno, a tohoto obligatního feriál-
ního dne používal otec se zálibou ke zkouškám.
Zkoušky tyto konaly se u nás ve škole, ve
druhé třídě v prvním patře; housle, kontra-
bassy, cella a tahací pozouny byly před lavi-
cemi, zpěvy pak a ostatní dechové nástroje v la-
vicích, či vlastně nahoře na lavicích, aby se hlasy
a tóny ve škamnách nedusily a aby dirigent
přes hlavy houslistů zpěváky i vládce dechovými
nástroji viděl a od nich viděn byl. Musilo-li se
několik těžších aneb jedna velká nesnadná
skladba nastudovat, začala zkouška o 9. hodině
ranní, pak byla v poledne přerušena, načež se
od 3. hodiny dále zkoušelo, dokud potřeba žá-
dala. Potom konala se před samou produke
ještě jedna, hlavní zkouška. A jaké se to pro-
váděly skladby? Ouvertury k operám, sonaty.
serenády, barcarolly a různé skladby symfonické.
Však mivali jsme také hudbu komorní, ale tatc
27
article
kvartettová nebo kvintettová hudba zůstávala
vyhražena pro pochoutku labužníků; velké obe-
censtvo slýchalo ji málo kdy.
Můj otec, jakožto náčelník hudební obce
vlašimské, měl čestnou povinnost, uspořádati
svým hlavním spolupracovníkům slavnostní ve-
čírek v předvečer nebo v den svaté Cecilie, pa-
tronky hudby a všech muzikantů. Toho večera
bývala u nás veselá schůze vlašimských hudců.
Nejprve byla hojná a co možná dobrá večeřea
pak následovala — naprosto nenucená a veskrz
jenom improvisovaná zábava. Tu vídal či slý-
chal jsem muzikantský humor a muzikantskou
vynalezavost prováděti pravé divy. Druh před-
stihoval druha a jeden byl zábavnější než druhý.
O posvícení bývali u nás jenom učitelové,
Cecilii však jenom místní hudebníci a někteří
zvláště pozvaní přátelé hudby.
Proto byl ráz cecilských našich zábav o
posvícenské schůze docela rozdílný, ač byly
tyto jako ony stejně — abych tak řekl —
poetické. Byla to ovšem poesie velmi veselá,
namnoze aristofaneská, ale proto přece poesie.
svatá Cecilie
Cecilie
28
article
Jako byl František Vinař hrdinou posvícenských
našich obědů, tak byl hlavním řečníkem a ne-
vyčerpatelným pramenem zábavy o cecilianských
večerech tkadlec Jan Podhradský, dobrý hudeb-
ník, muž bystrého rozumu a poctivec od kosti.
Snad dosud vypravují se ve Vlašimi různé
vtipné nápady tohoto samorostlého humoristy,
který vždy a v každé okolnosti říznou odpověd
či průpověď pohotovu měl a krom toho, když
v dobré společnosti se nalezal, svrchovaně ko-
mické řeči improvisovati uměl. Podhradského
humoristické řeči byly, jak se říká, »k válení«
a dosud se pamatuji, jak se o našich »Ceciliích«
všechno za břicho popadalo, když Podhradský
mluvil. Když se bylo všechno náležitě pobavilo,
začalo se tančit a tu ovšem nadcházela doba,
abych se odebral na lůžko. Při těchto cecil-
ských zábavách našich bývali v letech padesá-
tých přítomni vždy oba tehdejší kaplanové vla-
šimšli, Vincenc Macháček, který asi před rokem
zemřel jakožto děkan a vikář ve Zdislavicích a
Josef Kolrus, později zpovědník u sv. Víta v
Praze a veselili se s našimi muzikanty vždy
velmi přátelsky
Nejzajímavějšími osobnostmi z tábora vla-
šimských hudebníků byli: Josef Mrázek, dřive
kupec, ale za mé paměti již soukromník, muž
Vinař
Podhradský
Cecilie
Macháček
Kolrus
svatý . Vít
Mrázek
Vlašim
Zdislavice
Praha