2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 15. září 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplseí per
v Praze v administruci
na něsje
B čtvrí leta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
za něsle
na čirit leta . . . . 7 K 60
ma něsíc . . . . . . 2 K 30h
Foštou:
na čtvrt lola . . . . 9 K 60h
s dvojí zísilkou
sa něste. . . . . . . 11 K s0
nk čtvrti lota
Praha
Fošta
5
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 14. září v 6 hod
večer. (Pův. telegr. zvl. dopis. »Nár. Listů«.)
Koluje zde sensační pověst, že situace
Port Arturu jest kritická. Zásoby
munice nestačí prý již na dlouhý od-
por. Množství zásob se znaěně zmen-
šilo. Nieméně posádka jest
odhodlána k odporu do kraj-
nosti a koná přípravy, aby
vyhodila po případě do po-
větří tvrze i město. Netřeba ale
vzdávati se naděje, že jest to jen
klamný poplach. — Poslední depeše
Stessljovy sdělují, že několik útokův
japonských bylo opětně s úspěchem
odraženo, při čemž povádka port-
arturská utrpěla jen ztráty zcela ne-
patrné. (Klademe zevrubné znění těchto depešl
Stessljových na jiném místě. Pozn. red) Obe-
censtvo čte chtivě tyto vítězné no-
vinky.
L. Z Petrohradu, 14. září v 9 hodi
večer. (Pův. telegr. zvl. dopisov. »Nár. Listů«.
Generální štáb dostal dnes podrob-
nosti o bitvě u Ljaojanu od Kuro-
patkina. Rusové neztratili ani děl
ani munice. Vše bylo odvezeno pře-
dem a v čas na sever.
Spáleny pouze zásoby potravin.
uehystané intendancí na 2 neděle.
jakéž všude za armádou se vozí
Pouze několik děl, jež nemohla býti
na ústupu z bezedného bláta vyta-
žena, zůstalo v rukou nepřítele.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Artur
Kura
Rus
Petrohrad
Ob
6
article
Nové proudy na Balkáně.
Nové proudy na Balkáně.
Poměry na poloostrově balkánském a v říši
turecké derou se do popředí politické rozpravy
následkem několika vážných událostí, jimž se
dosud nedostalo věrohodného vysvětlení. K těmto
událostem náleži objiždka vrchního komisaře na
ostrově Krétě, řeckého prince Jiřího, příjezd
přijelí ve Vídni bulharského knížete Ferdinanda.
dále propuknutí nových bouří mezi Albánci
v turecké Arménii. Ojediněle uvádí se i neoče-
kávaná, náhlá smrť sesazeného sultána Murada,
již prý předeházel tuhý boj ve středu albán-
ských tělesních strážců, tak že tato okolnost
sama se pokládá za známku, jak politické pikle
v Cařihradě jsou opět velmi čilé.
Všecky ostatní vzpomenuté události jsou
pak dokladem, že na blízkém Východě připra-
vuje se pozoruhodná změna posavadní politick
scenerie, jež stručně se dá charakterisovat ja-
kožto vzrůst vlivu — západního, jak z bližšího
ocenění oněch události vysvitne.
Počneme s objíždkou vrchního komisaře
ostrova Kréty, prince Jiřího. Dle zpráv o cestě
jeho do Říma, Leadýna, Paříže, Vídně a Petro-
hradu kolujících, snaží se přesvědčiti vlády do-
tyčné, že jest nutno, připustiti spojení onoho
ostrova s královstvím řeckým, a dovolává se
zároveň četných projevů tamního obyvatelstva,
jež se staly na shromážděních, než svou cestu
nastoupil. Nestane-li se po přání jeho, hodlá se
zříci svého postavení. Ani Italie, ani Francie
Jiří
Ferdinand
Albánec
Murad
Balkán
Kréta
Vídeň
Arménie
Cařihrad
blízký východ
Řím
Leadýn
Paříž
Petrahrad
Italia
Francie
7
article
nemíní do věci této zasáhnouti, ve Vídni dali
své stanovisko na jevo již tehdy, když po pří-
kladu Německa zůstavili vyřízení otázky krét-
ské čtyřem ostatním velmocem; zbývá tedy
vlastně jen Anglie a Rusko. Ruské listy připomí-
nají princi, že jest nyní třeba zachovati na bliz-
kém Východě mír, jinak vyslovují přání, aby
se poslání jeho zdařilo; Rusko se tedy záležitosti
tou také nemíní nyní zabývati.
A Anglie? Ta má zcela jiné myšlenky
ohledně ostrova Kréty než prine Jiří.
Myšlenky ty plynou nejen z dohody anglo-
francouzské ohledně Egypta, ale i z chován
Anglie na Východě vůbec. Anglie sama vrhla
zrak svůj na ostrov Krétu, a dle toho, jak
anglické časopisy mluví o správě prince Jiřího,
pokládají asi v Anglii nynější okamžik za
vhodný, aby plány své ohledně ostrova Kréty
provedli. Tak píše „Times“, že prine Jiří způ-
sobil svým vládním uměním mezi Kréťany ve-
likou nespokojenost a že poměry tamní dospěly
na práh revoluce. Počínal prý si zcela despo-
ticky, zničil svobodu tisku, zanesl korrupci do
tamního sněmu, odcizil si i mohamedány i kře-
sťany — tyto zvláště dosazováním úřadníků
z království řeckého. Princ prý nynější cestu
proto podnikl, aby nalezl vhodnou zá
minku k odstoupeni. Závěrek k my-
šlenkám anglického listu vyplývá sám sebou.
Jiří
Jiří zp
Kréťan
Vídeň
Německo
Anglie
Rusko
Kréta
Egypt
východ
8
article
Neméně pozoruhodná jest návštěva bulhar
ského knížete ve Vídni. Návštěva umožněna
prý byla přispěním anglického krále, jenž li-
stem svým upravil bulharskému knížeti přijet
u vídeňského dvora. Sedm let trvalo pro Stam-
bulova napjetí mezi Vídní a Sofií, nynější ná-
vštěvou dosaženo prý bylo dokonalé shody.
Kníže dovedl přesvědčiti vídeňské rozhodující
kruhy, že pěstoval politiku mírumilovnou,
chování jeho uznáno prý bylo za úplně kor-
rektní. Ovšem napovídají jak vídeňské, tal
peštské časopisy, že kníže bulharský seznal,
že Rusko nyní a po dlouhá ještě léta nebude
moci účinně zasáhnouti v jeho prospěch do po-
měrů balkánských, a tak prý přirozeně postoupi
význam soustátí rakousko-uherského do popředí.
Nynější sblížení Sofie a Vídně jest prý znám-
kou zachování a utužení míru na Balkáně
ovšem předpokládaje, že kníže Ferdi-
nand i nadále ovládne poměry v Bulharsku.
Kníže prý též dal ve Vídni slavnostní ubezpe-
čení, že nijak nepřispěje ku porušení míru a že
bude všemožně napomáhati zdaru reformní akce
v Makedonii. Ostatně podotýká se dále, že za
mírumilovnost knížete ručí i finanční stav Bul-
harska, jež marně shání po Evropě novou
půjčku. Zvláště pozoruhodně se vyslovuje „Pest.
Lloyd“, tlumočník názorů vlády uherské. Při-
jeti knížete Ferdínanda, pravi, bude míti silný
účinek na politické proudy balkánské. Když
v tomto okamžiku přišel kníže do Vídně, spo-
čívá v tom uznání směrodatného vlivu, jakýž
Rakousko-Uhersko nyní vykonává na další
vývoj poměrů na Balkáně. Příkladu krále ru-
munského a krále řeckého následoval i kníže
Ferdinand.
Kníže
Sofie
Lloyd
Ferdínanda
Ferdinand
Vídeň
Sofie
Rusko
Balkán
Bulharsko
Makedonie
Evropa
RakouskoUhersko
9
article
Dále se uvádí, že obratem knížete bulhar
ského uvolněny ruce i vládě turecké, jež bude
moci vojska, na bulharských hranicích ležícího
použiti ke zjednání pořádku v jiných končinách
a nebude moci činiti překážky reformní akci po-
ukazováním na agitace bulharské. Na doklad
mírumilovných účinků sblížení Sofie s Vídn
uvádí dále „Pest. Llöyd“ rychlý vzrůst obliby
rakouských zástupců v Makedonii, na něž se
obyvatelstvo stále hojněji obraci a vždy do-
chází ochrany a pomoci.
Avšak vyskytují se i známky, že důvěra
v upevnění míru na Balkáně není tak bezpečná
jak by se dle názorů peštských a vídeňských
mohlo zdáti.
Tak proklouzlo listům peštským doznání.
že slibované účinky obratu knížete buiharského
záviseti budou na tom, ovládne-li i nadále Bul-
harsko. Není pochybnosti, že živly makedonské,
pozbyvše naději v pomoc bulharskou, obráti s
jinam. „Polit. Corresp.“, vypravujíc o postupu
akce reformní v Makedonii, připouští, že obavy
z nových bouří jsou vyloučeny „aspoň pr
nejbližší čas, na několik měsíců“, s jine
strany se tato lhůta klade do ukončení žní, tedy
asi do počátku měsíce října.
Zcela v odporu s mírumilovnými názory
ve Vídni a v Pešti předpokládanými jest cho-
vání anglických zástupců v Makedonii. Tito pr
si tropí veřejně posměch z akce reformní, a vy-
bízejí Makedonce, aby spolehali jen na seboa
od akce opravní ničeho neočekávali.
Sofie
Vídn
Makedonec
Makedonie
Balkán
Vídeň
Pešť
10
article
Také berlínské listy chovají se ku poměrům
na Balkáně velmi skepticky. Bylo by prý ukva
pením, důvěřovati v budoucnost, protože dle
zpráv, z Makedonie došlých, komitěty opět dle
určitého plánu jednají a mají organisované ve-
dení, tak že jejich činnost nasvědčuje přípra-
vám k vážnějším událostem. Není těžko po-
stihnouti, píše se na př. ze Soluně, že přípravy
se rozmáhají v tétéž míře, v jaké se množi
zprávy o nehodách Rusů na bojišti ve východní
Asii. Možno tudíž již nyní právem mluviti
účincích války rusko-japonské na poměry bal-
kánské. Ohled na Rusko jakoby byl z kruhů
bulharských úplně vymizel, protože zakro-
čení Ruska nelze se nadíti. Také by te zcela
scuviselo s anglickým obyčejem, dodávají v Ber-
líně, kdyby anglická vláda ubývání ruského
vlivu vykořistila pro své vlastní zájmy.
Tomuto názoru nasvědčují i zprávy z A
ménie, kdež je anglický vliv značný a odkudž
docházejí zvěsti, že povstalci úspěšně bojují
s tureckým vojskem, tak že bude vláda turecká
nucena nejen provésti v Asii další mobilisaci.
ale vyslati tam i posily ze svého vojska v Make
donii rozloženého, což se ji nyní, kdy kníže bul
harský slíbil zachovati mír, zvláště ještě do
poručí.
Nové srocování Albánců, obsazení jimi Pri
zrenu, jest dalším dokladem, že poměry balkán
ské dospívají k novým útvarům. Utvoření jakés
samosprávné Albánie jest projekt, jenž by
Turecku již dříve doporučován, aby se předešlo
soupeření Rakousko-Uherska a Italie, a pod-
mínky, kteréž Albánci kladou vládě turecké, jsou
asi počátkem akce, k tomuto cíli směřující. Auto-
nomní Albánie bude zároveň značnou překážkou
uskutečnění snah jihoslovanských.
Rus
Albánec
Balkán
Makedonie
Soluň
Asie
Rusko
Albánie
Turecko
RakouskoUhersko
Italia
11
article
Poláci a my.
Poláci a my.
Jeden z německých týdenníků, drn. Kör
brovi velmi blizký, napsal onehdy pozoruhodnou
větu. Aby nám totiž dokázal, jak marné je
všechno naše úsili, domoci se práva a donutit
vládu, aby oproti národu našemu plnila zákony
pravil, tváře se při tom, jako by se dopusti
indiskretnosti, že nyní po vykonaně cestě Kör
brově nemůžeme zůstati v pochybnostech o tom
jak Polácí o sporu našem s vládou a o naš
taktice soudí. Dr. Körber byl by prý na polské
půdě a maje před sebou zástupce polského lidu
sotva byl prohlásil, že marné jsou všechny naše
snahy, vymoci něčeho, zejmena jednostranné
ústupky, pomocí obstrukce, on že nepřipusti
aby národní država Němců byla jakýmkoli způ
sobem porušena — kdyby nebylo jej při tom
provázelo vědomí, že s timto jeho sta
noviskem zástupei polského lidu
naprosto souhlasí.
Čekali jsme, zdali na toto prohlášení, jež
za tepla bylo korrespondenční kanceláří telegra
fováno do všech úhlů světa, dojde z Haliče
s kompetentních míst nějské vysvětlení — však
Polák
doktor
Körber
Halič
12
article
kde nic tu nic, naopak, pokud souditi se dá
z projevů novinářských v Haliči, jsou polské
kruhy v této zemi s panem drem. Körbrem, jak
se jim na své cestě presentoval, velmi spoko-
jeni a chef kabinetu nemá příčiny nad efektem
své polské pouti se mrzeti.
Je to přirozeno. Poláci nemají ve své zem
Němcův, a je známo, že tito sami na to na-
léhají, aby Halič z obvodu německo-národních
zájmův byla vyloučena. Těch několik set tisíc židů
jichž řeč byla se druhdy, kdy Polákům ještě
tak dobře se nevedlo, zpolonisovala, či lépe
řečeno, židé tito, jako všude jinde, přihlásili se
k těm, jimž podařilo se uchvátiti moc v zemi
Proč by tedy s drem. Körbrem nebyli Poláci
spokojeni, když jim v ohledu hospodářském
kulturním sliboval veliké presenty, toť se vi,
že v tom ovšem případě, když odklizena bude
česká obstrukce a parlament učiněn bude dělným.
Jest známo, že dr. Körber, pokud jde
sliby v ohledu hospodářském, umí pracovati
ve velkém slohu a že právě tak, jako dovede
prosadit třeba stamillionové úvěry, umí průbě
hem dalšího postupu prodávat každý million
z úvěru toho extra za daleko závažnější ústupky
vládě, eventuálně že dovede stavidlem svěho
státnického umění tyto milliony zarazit, nebo
obrátit je v cela jinou stranu, než v tu, kterou
původně se měly hrnouti.
Polák
Němcův
doktor
Körber
Halič
13
article
Zdá se tedy, že přes hlavy s lidovostí
koketujících listů polských a přes hlavy něko-
lika těch skutečně upřímných přátel českopolsko
shody Poláci na stanovisko dra. Körbra při-
stoupili a že zkalený poněkud poměr jeho
k panu Jaworskému a jeho blízkým přátelům
stoupencům je opět vyjasněn a neshody z po
čátku tohoto roku vzniklé že jsou odstraněny
a v ohledu tom splněno přání koruny, na jejiž
podnět především dr. Körber ke své haličské
cestě byl prý se odhodlal.
Zdá se býti tedy snad pravdou, co tvrdil
jak uvedli jsme v předu, vídeňský týdenní
páně Stürgkhův, že totiž Poláci souhlasí s drem
Körbrem, že nesmí býti »država německá-
v ničem poškozena.
Jestli tato naše domněnka ukáže se býl
pravdivou a my, žel, že v opak již ani nedou
fáme, bude to novým dokladem k tomu, že
v politice rozhoduje výhradně jen sobeckost
interes a všecko ostatní že z ní musí býti vy
loučeno. V politice neplatí ani právo ani po
krevní přibuznost, v politice také již dávno pře
stala býti učitelkou zkušenost dějinná — v po
litice vilězem je ten, kdo tak nebo onak v zápase
nejvíc toho urve.
doktor
Jaworský
Körber
Stürgkhův
Polák
14
article
Co nám do Čechů! Nic. To je přesvěd
čením vedoucích politiků polského lidu v Halič
a ani dost málo nevadí jim, jak toho mám
zkušenost po dlouhá léta, spojovat se dne
proti nám s těmi, již několik kilometrů o
Krakova svádějí s polskými soukmenovci bo
vražedný. Hr ! na Němce ve Slezsku, v Poznan
a v západním Prusku, však doma Němec polský
kochánek.
Snad díváme se na to, co se přihodilo, přília
černými skly, snad věc se tak nemá a co vel
konvencionální zdvořilost, třeba rozeznávati o
projevů shody a přátelstvl?
Jak rádi bychom se naklonili k názoru
tomu, kdyby nevzpíralo se tomu, co zažili jsmo
v minulosti. Bude nutno napsali historii o tom
jak chovali se Poláci v době, kdy v čele vlády
cislajtánské stál jejich soukmenovec, a jak za
chovali se potom, když šlo o to, rozbíti dílo, je
hož byl Polák intelektuálním původcem, třebaže
mělo jinou vývěsní firmu. Jak chovali se Poláci
když byla ještě pravice pohromadě, zejmena jak
přátelský a dle hesla: »Za naši i vaši volnost !e
V urobném prodeji
ranní čí-lo o zobě . . . za 9
odipoledni
za 2h
Ve flialkách na venkovšt
ranní čísle. . . . . .
oápelední . . . . . . . . H
Inserá t,
plati se hotově nspřed.
Tředplaceni a inserty přijímá vdmini-
strace v Marinnské ulici č.z
Tam nacházají se těž rodakee
tiskáras a szpečics „ Národních Listi“
Rakopisy ae nevracsjí.
Čecho
Němec
Polák
Halič
Krakov
Hradec
Slezsko
Prusko
H Inserý t
Marinnský ulice
národní List
15
article
zachovali se pp. Jaworski et consortes oproti
nám, když o to šlo, odvolati jazyková nařízení?
Jest historickým faktem, jež nedá
se ničím odčiniti ani vyvrátiti, že
Jaworski, byv povolán na poradu,
prohlásil, že kolo jeho nic proti
tomu nebude namítati, budou-li
jazyková nařízení odvolána a je
známo, že stačilo jediné polské
slovo, aby od národa našeho bylo
odvráceno toto pokoření a tato po-
tupa. Na místě toho ale pan Jaworski a jeho
přátelé přiložili spíše ještě polínko.
Je to jedna z nejsmutnějších kapitolté
přesmutně naší politické epopeje a chceme-li
pány bratry Poláky nějak omluvit, je to nepo-
chopitelná jejich víra v to, že my Čechové své
německé spolukrajany skutečně utlačujeme. Anebo
je to dle ruských listů spíše zlé svědomí, jež
jim brání hájiti poctivě ohrožené právo lidu
slovanského a pokrevného, když sami domaa
také oproti národu slovanskému nejinak si po-
čínají než jako Němci u nás? Nechceme o tom
rozhodovat. Neradi se do sporů bratrských ná-
rodů vměšujeme.
Jaworský
Čecho
Němec
16
article
Poláci se s drem. Körbrem opět našli a je
pravda, že by se byl týž neodvážil právě v jejieh
středu a jimi obklopen, tak vyzývavě vrhnouti
nám rukavici ve tvář, kdyby napřed již nebyl
si zajistil jejich souhlas. Poláci řídí se při tom
patrně zásadou, že sám sobě každý nejbližší,
o čemž bychom konečně i my mohli vážně
uvažovati.
Nemalujme si věci jinak, než jaké jsou ve
skutečnosti a nedopouštějme se klamu sami na
sobě. Na polskou pomoc na dále spolehati mů-
žeme právě tak málo, jako na pomoc katolického
středu. Německých autonomistů již není — dnes
co Němec stojí všechno proti nám
Ale přes to nezoufáme.
Cilíme v sobě ještě dosti síly, dokázati
tomuto státu, že právní jeho rozvoj je nemožný.
aniž by se stalo nám po právu. A my dřive
nesložíme zbraň, dokud nevybojujeme, co k naší
národní existenci nezbytně je zapotřebí. Ne
ustoupíme a nepopustíme!
Polák
Němec
17
title
Politické zprávy zahraničně.
18
article
V Praze, 14. září.
Arnautské hnutí.
Dopis »N. L-
N L
Praha
19
article
Z Cařihradu, 10. září. Po krátké přestávce
ukázalo se nové silné hnutí arnautské v Starém
Srbsku. Jejich nenávisť k cizincům, jmenovitě
k Rusům a Srbům, zmohutněla zvláště během
trvání rusko- japonské války. Arnautům se zdá,
že nadešel nejvhodnější okamžik, aby se zho-
stili vnucených reforem a vykořenili tu trochu
Srbů, která ještě zbyla v Starém Srbsku, ušedši
jejich vražednému noži a kouli.
Psal jsem vám o tureckém projektu sam -
správy Albanie. Sultan jej zamitl, ale Arnauté.
podnícení cizími agenty, vědomo kterými, chtějí
nyní na vlastní vrub něco, samosprávě podob-
ného, si vybojovati. Známý rozbojník Sulejman
Batusa, jenž je nyní vůdcem arnautského hnuti,
sezval velký arnautský sjezd do hor nad Djako-
vicou. Sjelo se 2000 ozbrojených Arnautů, kteříž
poslali sultanovi po telegrafu následující resoluci
Arnautě znova prohlašují, že nechtějí o re-
formách ani slyšet, ano prohlašují, že již ne-
uznávají pravomoci fureckých soudů, nýbrž že
si budou souditi sami a že jejich soud bude
souditi také všecky občanské i hrdelné pře
Turků a Srbů. Kdo se nepokoří tomuto arnaut-
skému soudu, zaplatí to hlavou.
Srba
Sultan
Sulejman Batus
Turek
Cařihrad
Srbsko
Albánie
Djako
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Husinecká ekloga.
Blížíme se ku prahům „ráje“ šumavského
Také Beatrice nás vede: pieta k Husově pa
mátce! Od poslední stanice před Husincem, od
milých Strunkovic pojednou jakoby pohnula se
půda, rozkolébal se celý kraj: pahorek za pa-
horkem se zvedá, táhlé homole se vlní, vrch za
vrchem stoupá — všechne pak spadajíc, jako
spěchá jedním směrem, k jednomu místu, před-
bíhá se, nadklaní... Opravdu: ty stráně, kopce,
zvolná úbočí a vreholy chlumů letí s námi, letí
směrem našeho srdce, jak neseni jsme vla-
kem... A stromy jednotlivé, aleje, lesíky a lesy
na nich jako zápolí, rozbíhají se, skála skále
brání, sosna nad sosnu se sklání... A chvějeme
se pohnutím, bráníme slzám, aby pohled nám
nezaclonily, jako poutníci do Svaté Země, tu-
šíce blízko v klínu judských hor Jerusalém
Betlém . .
Hus! —
Jen toto jméno má na krásných rtech širý
hornatý obzor, zpívá je, jásá je, sám v přírody
hymnus velebný splývaje, v Sumavu tisíci-
letou — —
Snad pět, snad deset minut trvá vzrušení
— Pojednou sráží se obzor, až pouze blízké
nejbližší stráně sunou se kolem nás a ještě se
sbíhají v průlomu dráhy a jako dolů se spouštějí.
Brzy již jen koleje vidíme a jejich směr sledu-
jeme... A také sami v jedinou představu se
sbíráme, v pevnou myšlenku se hroužíme.
„Husinec!“
Zvonem to zahlaholilo? Jako velikým zvo
nem rozléhá se to duší ...
A po krátké cestě od nádraží jsme stanuli
Hle, náš Betlém i Nazaret náš, rodiště Husovo!
Šeří a zelená se na konci táhlého údolí, jež se
šiří, jako přilepeno na svahu vršku a smačkáno
v úvalu... Kyne světlou, hranatou věží! Kolem
městečka, asi půl hodinky vzdáleného, samá
stráň, vlnovité kopečky a homoliny, a po strá-
ních role a pastviny ... Jen tu, onde strom,
Beatrice
Husův
Hus
Nazaret
táhlý údolí
Jeruzalém Betlém
21
article
jakoby fík opuštěný nebo oliva osamělá .. . Ne
octli jsme se opravdu v — judských horách?
Ba, jest nám, jakoby nad těmi chudými do
mečky nedalekými chvěla se hvězda veliká, jak
neviděno od dnů Herodesa krále —-
„Vy chudé, nuzné Eetlémské salaše
nad vámi plála hvězda Messiáše.
budoucích chrámů prvotinské stany —
chaloupky tiché, buďte požehnány!“
Stanula hvězda nad místem — —
„A ty Betléme země judské, nikoli nejsi
nejmenší mezi knížaty —
Jen jedenkrát v životě ještě takto chvěla s
noha moje! U Husova památníku v Kostnici, na
místě, ohromným balvanem označeném, kde
Mistr Jan dokonal poslání své, „žalmy zpí
vaje —“
Žádný div umění, žádný chrám nemůže tal
dojímat! Ba „větší jest tuto nežli chrám“ —
v té prosté, ba nuzné přírodě — —
Zde — svatostánek! Kroku, tady nezni-
Bůh, volnobytný Bůh se tady vězní
a k vyvolencům mluví —
Sedí tam na vršíku ten Betlém náš jako po
hádka nejkrásnější ...
A již se netrhne cesta k němu. I králov
— mudrci světa šlapat budou ji a hvězda je po-
vede... A všichni pokloní se děťátku prosté
české matky. Nazaret země české! Tyto stráně
a kopce, toť náš Tábor a vrchy Gelbojské; údol
Blánice, to náš — Jordán.
A šlapeme cestičku k Husinci. Tamhle p
stráni nad Blánicí, která z podáli cestou nás pro-
vází a dětsky si žvatlá, pastýř ovečky popásá —
zrovna takové, jak je z jesliček známe . .
A tamhle v zátočině údolí pastýř jiný, s dlouhou
holí až nad hlavu, jako mívali také pastýři, jež
jsme si k jesličkám do mechu stavěli... Jeho
bystrý pes, s krátkým tělem a hustým ohonem
mrštným, jakoby z Alešova Betléma sem se by
rozběhl — —
Jdou lidé proti nám a všichni se usmívají
třeba s ranečky splasklými... Tamale jde
známý žebrák s mošnou — —
Jaká cesta!
A plno slziček roste v dolících podle ní
Herodes
Husův
Jan
bůh
Betlém
kostnice
Nazaret
Tábor
Jordán
Alešův Betlém
22
article
hořkých slziček... Matka Páně kdysi je ronila
a stále prolévá, zvláště v tomto měsíci, červenc
horkém, prohřívaném i žárem nesmrtelné hra-
„Ten oheň nechat po věky nás páli,
v němž veliký náš zhasl myslitel!“ —
Docházíme k městečku. Z prvu nízké
domky, i šindelem kryté, zrovna takové, jak
jsme někdy vídali ve skutečnosti i na obráz-
cích... A přece zase všechno tak svěží, nové,
vzácné, jakoby poprvé bylo to před námi na
světě —!
— Dobrý křesťan v zemi Páně
cestami kdy sem lam putuje,
všude vzácné věci spatřuje — — (Kollár.
Hle, zde na mostě přes Blánici, při vstupu
do vlastního Husince, na levém břehu Jordánu
našeho, Svatý Jan —1 Z Nepomuku Jan. Zrovna
jako u nás doma v Kozlanech a všude po Če-
chách! Skromně se skrývá mezi olšemi, které
z násypu v říčce až nad hlavu mu vyrostly
Zrovna uprostřed mostu!... Vítej, brachu
A jak tě vyparádili! Komže, klerika, kožíšek
kanovnický, kvadrátek na knize u nohou —
všecko tak zánovně blýskavé, svěže malo
vané —! A suchá tvář skoro napudrovaná
s hezkými do hněda vousy, zrovna, jak je tak
jmenovec Tvůj, Mistr Jan, krajan blízký, no-
„Ochraniteli dobré a proti zlé powjesti,
patronu, tento obraz neb statui
postawil slowutny pan Franc SSimek.“
Tedy — Husovým pravopisem —: Frane
Šimek?!
Pěkné jméno, ryze české —! Těší mě ..
Mohlo být ovšem méně starožitnicky psáno, ale
čeští Francové v předminulém století nemohli
přece znát dobře Husovu orthografii, když ještě
ke konci jeho muž takový jako Dobrovský po-
týkal se s ní všelijak... Dnes jistě by Frane
Šimek také nebral Husovi jeho zásluh o dobro-
písemnost českou, uznal by, že rodák jeho
vskutku reformoval písemnictví české čárkami
a puntiky a přidržel by se reformy — —
Ostatně, což o nějaké to diakritické znaménk
tam, kde promlouvá celá duše l ..
Kollár
Jan
Franc
Ted
Husův
Fran Šimek
Dobrovská
Hus
Blánice
Jordán
Z Nepomuk
Kozlany
24
article
síval!
S věže zvoní... Je klidný podvečer, sna
již klekání —? Či zvoní, že jako slavnostním
průvodem kráčíme, jaksi sesíleni vnitřně? Co
dětí se na nás dívá! Sami Janové mali, jižsi
hrají s Ježíškem, jako na obrazech quattro
i cinquecentistů. Mezi dětmi tolik žlutých, cho
rých tváří, zmořených nedostatkem vzduchu
i chleba —: chůvy jejich, punčochářky, odpočí
vající — sestry naše!
Zvoní, a každým úderem i srdce našeho t
výskne... Jan — Jan — Hus — Hus — —
I ty střechy šindelové, mezi červenými taško
vými, zpívají a okolní stráně dozvukují!
Starý pud vede nás ke kostelu, středu
města.
Musíme návrším. Za každým krokem jakoby
vyhoupl se kostel, věž jeho stoupá a stoupá.
až na vršku zdá se přímo do nebe sahati špie
hromosvodu ...
Ohledli jsme se za sebe: ulice, již jsme
prošli, jakoby zapadla a místo ní v pozadí čern
vrch na vrchu — —
Šumava vyrazila svým předvojem, Libín jeh
vede. — Ejhle, Karmel náš —!
Ale což nyní Šumava celá i s krásami Kar
melu! — Zvuk velebného jména prochvívé
vzduch, nad střechami se vznáší... Perutěm
zvonu lítá od kostela ke stráním a vrchům, nad
celým krajem se rozkládá, chtěje shromáždit
rodáky, jako slepice shromažďuje kuřátka svá
pod křídla — —
Jan! Jan! Dozní zvonek — —
Zastavili jsme u kostela ve stínu vlašských
akátů. Nad vchodem do sakristie psáno černým
Jan mali
Ježíšek
Jan
Hus
Šumava
Libín
Šumava
25
article
literami: Pochválen but JHIS ...
Jménem Husovým tak jsme pronikli, že
čtouce, málem bychom nad posledním znakem
zapomněli, že jsme před modlitebnou česko
bratrskou — —
Apage, myšlenko!
Představujeme si, naivní písmáci, že Hu-
sinec musí býti i zevně samý Hus! Snad samý
nápis, transparent, soška, obraz, kalich, jako
o slavnosti nějaké, jako snad Praha byla před
rokem! ... Není dost na tom, že Mistr Jan zde
se narodil? Potřebí ještě náznaky všelijakými
vzbuzovat vzpomínku? Což umělá lidská řeč
tam, kde saxa loquuntur! . ..
Prohližíme zvědavě domy, jakoby jinak ani
býti nemohlo. Dívajíce se od kostela, máme
celé městečko jako na dlani. Odtud sklání se ná-
městí a táhne se ještě po protějším kopci, jediná
vlastně ulice..
Hle, blízko od kostela, na pravo v náměst
na domě větší výklenek a uvnitř nápadná po-
stava, jakoby pestrými plameny obklopená . ..
Socha Janova? Zbystřujeme krok ... Vskutku
— ne — ano: Jan, z Nepomuku Svatý Jan — —
Pestří andělové a andělíčkové kolem něho, jako
víly Vltaviny... A usmívá se nevinný Sv. Jan,
Ježíška na kříži v rukou — —
Uprostřed náměstí radnice, či, jak prostě
říkají, „obecní dům“. Něco se blýská na něm,
velký obraz na plechu, zlatem provedený ...
Husův
Hu
Hus
Jan
Ježíšek
Praha
Janov
Nepomuk Svatá Jan
obecní dům
26
article
Rychle jsme minuli mladou lípu, „svěcený Slo-
vanům strom“, jemuž tak pěkně sluší osamě-
lému mezi dlážděním, a prohlížíme obecní dům-
— Na černém plechu skví se znak městal
Zvláštní znak, celá genrová scéna: Zlatý biskup
či arcibiskup (s infulí a ornátem) stojí vzpřímen
ve vratké kocábce a žehná berlou, co pacho-
látko zlaté — panoš — přihrbeno, veslems
ohání... Plují přes moře či přes močál roz-
vodněný —? A který svatý Biskup či Arci-
biskup? Zapomněl jsem se informovat o vý-
znamu scény . ..
„Obecní úřad“ pod znakem.
Skoro kysele odvracím se od radnice. Pá-
trám již jen po Husově domku. Na kopečku,
tamhle v pravo — od toho domku, co je n
něm ve štítu výkleneček s maličkým svatým J-
nem Nepomuckým, odtamtud ještě tři domky —
číslo 36, vlastně nyní bez čísla, prolože domek
opravují — tam — tam! — —
Jdeme či jsme neseni? Cítíme jen, že tisíce
duší jde s námi — všechny ty duše, jimž jméno
Jana z Husince značí povznesení ducha, mo-
dlitbu! — předlétají nás —-
Stůj, noho všetečná: Betlém náš!
Husův
Jan
Betlém
obecní úřad
svatá Jn Nepomucký
zlatý biskup
svatá Biskup