1
article
koně rozpočtovém uvedena, zpravidla sděliti
spolkové radě a sněmu říšskému, nebov
případě, že by z těchto sborů žádný neza-
sedal, komisi pro dluh říšský, dále se má
vždy říšskému sněmu po jeho sejítí předlo-
žiti přehled vydání v rozpočtu neuvedených
za běžný rok, po případě i za minulýa
současně má se požádati za indemnitu.
Komise rozpočtová schválila jednohlasně
návrh Singerův, aby do rozpočtu na rok
1902 byl vřaděn přiměřený obnos na zřízení
léčeben pro nemoci plicní.
Z Mnichova, 13. března. (C.-B.) Císař
František Josef odejel po 9. hodině
večerní zvláštním vlakem do Vídně. Na ná-
draží dostavili se na rozloučenou princ-vladař
Luitpold a rakousko-uherský vyslanec
hr. Zichy. Císař František Josef vešel do
nádraží v průvodu princezny a prince Leo-
polda a prince Jiří a vstoupil po krát-
kém pozdravu přítomných hned do vlaku.
Singerův
František Josef
Luitpold
Zich
Lea
Jiří
Mnichov
Vídeň
2
article
Nádraží bylo slavnostně osvětleno. Obecen-
stvo provolalo císaři hlučně » slávu«.
Z Paříže, 13. března. (C.-B.) Minist
námořnictví Lanessan vydal hned po
uveřejnění rozpočtu námořnického příslušné
rozkazy a vešel ve vyjednávání se soukro-
mými průmyslníky ve příčině nových staveb,
v rozpočtu projektovaných.
Z Petrohradu, 13. března. (C.-B.)
Na příští týden jest sem ohlášen vévoda
z Abercornu, aby oznámil vstoupení na
trůn krále Edvar d a.
Z Londýna, 13. března. (C.-B.) Pr-
mier-ministr lord Salisbury měl včera
na banketě obchodní komory řeč, v níž do-
vozoval, že národu slouží k velké cti, že
jeho jednota a moc po tolika měsících boje
neutrpěly žádných škod. Pochybuje, že by
některý jiný národ v podobném případě
mohl stejně o sobě říci. Vzhledem na ob-
chod Angličanů vyslovil se ministr pro vý-
chovu kupeckou, pokud možná praktickou.
aby se mohlo čeliti soupeřům, kteří se stá-
vají stále nebezpečnějšími. Jednou z největ-
ších chyb Angličanů jest nedostatečná zna-
lost cizích řečí. 1 v
Jest nutno, aby všichni obchodníci znali
nanejméně francouzsky a německy. Salis-
bury nevěří ve správnost tvrzení, že ob-
chod anglický upadá, ale je-li pravdivým,
hledal by příčinu ve vlivu parlamentu. Na
každý způsob musí býti Anglie na strážia
nesmí zapomenouti, že dlužno bdíti, má-li
nn
blahobyt vzkvétati.
Z Indianopole, 13. března. (C. -B.)
Bývalý president Spojených států severoame-
riekých Harrison zemřel.
Salisbury
Angličan
Harrison
Paříž
Petrohrad
Londýn
Anglie
spojený stát severoame
Edvar d a
NN blahobyt
3
article
Boje v Číně.
Boje v Číně.
Z Pekina, 12. března. (C.-B.) Třeniee
mezi Angličany a Rusy v Tjencině povstaly
tím, že ruské úřady bránily správci dopravy
železniční společnosti položiti jednu výhybku.
Tento se obrátil na vrchní anglickou správu
v Pekině, jež mu odpověděla, aby ve stavbě
pokračoval a bude-li třeba, užil i vojenské
moci. Ruský generál Vojak učinil proti
tomu rozklady a pravil, že by se to nebylo
stalo, kdyby Rusové měli po ruce tolik vojsk
jako Angličané. Stěžoval si pak ruskému vy-
slanci v Pekině.
Z Kolina n. R., 13. března. (C. - B.)
»Kölnische Ztg.« oznamuje z Pekina ze dne
12. t. m.: Německé vyslanectví zakoupilo po-
zelek pekinského klubu, hraničící na území
vyslanectví a dospělo se sirem Robertem Har-
tem k uspokojivé dohodě výměnou pozemků
celní správy, jež byly žádoucí k zaokrouhlení
německé čtvrti.
Angličan
Rus
Vojak
Robert Haro
Čína
Pekina
Kolina můj
Kölnische Ztg
4
article
Březnové vzpomínky.
Březnové vzpomínky.
čb-
Z Vídně, 13. března.
12l ee
Po živelních a povětrních psotách, jež do-
dělávající zima v celé zlobě na Vídeň chrlilaa
nervosní lidstvo zrovna do zoufalství hnala, vy-
jasnila se nad cislajtánskou residencí obloha a
nastala povětrnost »jako stvořená pro dělání
revoluce«, jak staří osmačtyřicátníci říkávali,
když se dostavovály jasné, vlahé dni o výročí
slavených kdysi událostí březnových. »Zrovna
taková byla povětrnost, když ve Vídni a v Praze
hlavní bouře propukly .. .« vzpomínali naši
předehůdcové a také nyní vzpomínají demokra-
tické časopisy vídeňské v jakémsi sladko-bolném
rozpoložení, co se právě tyto dni ve Vídni dělo
před třiapadesáti lety a jak vše potom dopadlo.
Ano, jsou to upomínky staré a přece stále
ještě dojemné. V tyto dni roku 1848 byla celá
Vídeň vzhůru, v plamenném odboji proti despo-
tismu vlády Metternichovy, proti policejní tyranii
Sedlnitzkého, proti starému duchu libovlády by-
rokracie, kamarilly a soldatesky.
........ Bylo 14. března. Již od rána
byly zase ulice plny lidu. Největší nával byl
k Panské ulici, kde stavovský dům (nynější
zemská sněmovna) se nalezal. Davy ustavičně
houštly a hluk vzepjal se do bouřného burá-
cení hlasů, když se bylo rozneslo, že stavové
pro ten den bez výsledku se rozešli.
Na všech stranách města rozestaveno voj-
sko. Od školské brány přicválal k Panské ulici
vojenský velitel, ale byv uvítán pronikavým sy-
kotem a pískáním, otočil koně a jel nazpět.
Z davu hodil po něm kdosi kus dřeva. Na to
dal prý velitel kordem znamení a následoval
hromadný výstřel do lidu. V popředí svalilo se
šest zabitých mužů. Následoval útok bodákya
opět byli dva občané zabiti. Poraněných bylo
mnoho.
Metternichův
Sedlnitzký
Davy
Vídeň
Praha
panská ulice
stavovský dům
5
article
Tento útok způsobil strašné rozčilení. Lid
zuřil. Z různých stran města ozývala se střelba.
Deputace měšťanů s purkmistrem v čele žádala
velitele, aby vojsko odvolal. Ale velitel to ode-
přel. Hlášeno dvacet zabitých občanů. Stmívalo
se, ale lidu neubývalo. Naopak ! Nalepena vládní
vyhláška se zprávou, že byl sestaven komitét,
jenž má přání lidu uvážit.
Přivalily se a procházely ulicemi nové davy,
ozbrojené tyčemi, palicemi, prkny, kladivya
podobnými věcmi. Řemeslní dělníci nosili na
žerdích hadrý (»Lumpen«), hjakožto prý znak
policie.
»Sedlnitzky je nejvyšší lump!« voláno z
průvodů. Ve všech vládních budovách vytlučena
okna. Na universitě shromáždili se studentia
žádali, aby byli po starodávném způsobu ozbro-
jeni na obranu města. Rektor magnaficus s ně-
kolika professory odebraly se k císaři. Přinesli
odpověď, že bude požadavku studentů zejtra
vyhověno.
Ale odpověď ta neuspokojila a hluk se
netišil. Nová deputace odebrala se k císařia
přinesla o půl 9. hodiny odpověď, že je ozbro-
jení studentstva povoleno. Za jásotu lidu vedeni
studenti do zbrojnice. Ozbrojivše se tam, vrátili se
studenti s hořícími pochodněmi do universitní
budovy. Lid dělal jim všude volnou cestu.
O devátě hodíně konečně, když vřava po celém
městě již nejvyššího stupně byla dosáhla, hlá-
šeno všude úřadně, že Metternich se
poděkoval. Zpráva ta rozpoutala po celé
Vídni jásot, že podobného zde nikdo ještě ne-
zažil. »Starý systém je peražen! Tato chvíle
pomstila nás za dlouhou dobu potupy!« Taka
podobně voláno všude a Vídeň plesala po ce-
lou noc ..
Rektor
Metternich
Vídeň
6
article
Toho všeho vzpomínají demokratické časo-
pisy a připomínají si opětně, jakou měroua
jakým způsobem se ideály »revolucionářů«
z roku 1848 uskutečnily. Ano, demokratické
tyto orgány mají pravdu: porovnáváme-li zá-
sady, hesla, požadavky a naděje osmačtyřicát-
níků s tím, co skutečnost zrodila, vypěstilaa
do jisté míry ustálila, máme pocit, jakoby se
byly ideály roku 1848 vtělily v netvorných kar-
rikaturách, v obludách, rouhajících se svému
původu a uvádějících v opovržlivý posměch
svůj vlastní luzný, prvotní obraz.
Pro svobodu, bratrství a spravedlnost, pro
právo, blaho a spokojenost všech horlili, zá-
pasili, trpěli a namnoze také umírali političtí
předbojníci roku 1848... a co vzešlo ze setby
jimi položené a jejích krví zvlažené? Metter-
nich padl, padl také Bach, padl s nimi na
dlouhou dobu duch samovládného absolutismu,
ale... svoboda, blaho a štěstí národův, kde že
jsou ty? Rakousko má sice parlamenty, má
konstituci, má representativní soustavu, ale vše
to, co obsaženo bylo v ideálních snahách osma-
čtyřicátníků, schází docela aneb proměnilo se
ve svůj opak, takže národové opět touží po
osvobození, po novém nějakém politickém vy-
vvrand
mt P 3e
koupení.
Žaloby a stesky demokratických vídeňských
časopisů na nedostatky a vady nynější ústav-
nosti rakouské, na nezlomenou všemohoucnost
vyšší byrokracie, policie a vojska jsou opráv-
něny, jsou pravdivy a správny, ale ku podivu:
nikde nečteme tu nějakého vysvětlení, ani jediný
z žalobců neklade si otázku, jak se stalo, jak
se státi mohlo, že konstituční naše poměry v
čirou karrikaturu svých ideálů se zvrátily, že
místo štěstí a spokojenosti všech nastala naprostá,
hluboká, z duše promrzelá rozháranost, plná
nespokojenosti, plná bídy, plná pessimismu a
umdava olaoe
čiré už zrovna beznaděje ?
Bach
Rakousko
P 3 e
7
article
Této otázce se vídeňský tisk vždy úzkost-
livě vyhýbá. A proč? Protože nemá odvahy a
mravní síly, aby doznal, že ducha nové doby
v Rakousku otrávila, že zásadu konstitucea
ústavnost rakouskou zkazila a zmrzačila —
Vídeň sama.
Z Vídně vyšlo heslo o nadvládě německého
kmene nad ostatními národy, ve Vídni a za
hlučné assistence Vídně zfalšovány zásady pravé
ústavnosti, zde sdělány nespravedlivé volební
řády, aby neněmeckým národům se nedostalo
přiměřeného zastoupení v zákonodárných sborech,
zde fabrikovány ústavní řády, jimiž království
a země o svá stará, nepromlčená a nezadaná
práva připraveny býti měly, zde zmrzačeny ga-
rancie práv konstitučních státních občanů, aby
lámán a tlumeno býti mohl odpor a politický
odboj zkrácených, ve svých nadějích krutě skla-
maných neněmeckých národů ! Vídeň stanula a
stála v čele těch, kdož hlásali, že Rakousko-
musí býti především německé a jásala ke všemu,
co proti právu, spravedlnosti a svobodě pácháno
bylo na národech, kteří chtěli býti rovnými mezi
rovnými.
s Jak může se tedy nyníí Vídeň diviti, že
zářící ideály roku osmačtyřicátého v pitvorné
zmetky se vtělily, že pravá svoboda blahem ne-
poznaným zde zůstala a že místo blažené spo-
kojenosti všude zavládl škarohlídný rozyrat,
provázený kvasem a rozkladem, z něhož vystu-
pují a kolem se šíří nové otravné výpary ?
A hledá-li prostředek proti vneblahému
stavu, hledá-li spasný lék proti stále pokraču-
jícímu úpadku mravních a fysických sil Rakou-
ska — ten lze nalézti jenom v naprostém,
radikálním obratu, v poctivém, odhodlaném ná-
vratu k zásadám plné svobody, plného, rovného
práva a spravedlnosti pro všechny. Bez této
renaissance, bez tohoto obrození není východu
z trvající krise, není vůbec žádné pomoci.
Dospěje-li kdy Vídeň a její veřejný tisk
k tomuto poznání?
Rakousko
Vídeň
8
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Pan ministr zemské obrany pro-
hlásil ve své řeči, kterou měl ve vídeňském
parlamentě v debatě o branné předloze že
prý proto v Rakousku tak těžce nese obyvatel-
stvo břemeno, jež spojeno s vydržováním velké
moci válečné, poněvadž prý se v tomto státě
tak málo děje, aby břemeno to neslo se snad-
něji a pohodlněji. Byla to obžaloba v ústech
státního ministra nejmírněji řečeno dosti po-
divná a divíme se tomu, že chef zemské obrany
neadresoval obžalobu tu, komu náležela: na
pány kollegy ministry, na všechny ty, jejichž
povinností je o to pečovati, aby obyvatelstvo
nabylo způsobilosti neklesati pod nesnesitelnou
tíhou berní, nýbrž nésti je bez námahy, po-
stupovati k cíli krokem pružným a ne za sté-
nání, nýbrž při veselém zpěvu. Pan ministr
zemské obrany zastává svůj úřad již déle než
dvacet let, pán ten přečkal řadu všelikých mi-
nisterstev, proč tedy neupozornil je na povin-
nosti jejich. Proč zejmena neupozornil rozhodu-
jící kruhy na to, jak zhoubná je methoda,
každý z lidu vytlačený groš obraceti na roz-
množení a zdokonalení výzbroje a opatření růz-
ných ničivých zbraní, nýbrž na potřeby hospo-
dářské a kulturní? Jestli kdo je tím vinen, že
tak nesnadno a těžce nese se u nás břemeno
spojené s vydržováním moci válečné, je to pře-
devším pan mínistr války s panem ministrem
zemské obrany, je to vůbec vláda! — Na ob-
žaloby, jakým způsobem národnost naše ve
vojsku se utiskuje a uráží, pan minístr zemské
obrany vůbec nereagoval. Bylo by mu nesnadno bý-
valo, popříti, co je notorické a co vyrátiti se nedá.
Rakousko
9
article
Nepopřel, že důstojníku zapovězeno mluviti
veřejně česky i kdyby se bavil třeba se svou
německy neznající matkou, že nesmí navštěvo-
vati hostince, kde schází se česká společnost,
že vojenská správa netrpí v ryze českých mě-
stech v kasárnách vedle německých též české
nápisy a že jediným rozkazem převedla tisíce
důstojníků původu českého do tábora něme-
ckého, kde proti své vůli rozmnožují milliony
Němců v této říši a že stalo se to nesprávnou,
úskočnou substitucí jazyka obcovacího za pří-
slušnost národní. Poněvadž důstojníci mají
nařízeno obcovati výhradně německy, poněvadž
toto udání do archů sčítacích napsati musili,
byli ústřední vědeekou, totiž
statistickou kanceláří proh lá-
šeni za Němce, tak že dnes
officiálně žádnýlchčeský ch
důstojníků v Rakousku nle ní,
naproti tomu ale vedle oficírů
německých, tisíce důstojníků
Němec
Rakousko