1
masthead
Románová přiloha „NárodníchListů“ k číslu 72. ze dne 13. března 190I.
NárodníchListus
3
article
= Venuše Miloská v době obleženíPaříže
Ve své knize »Cent jours de sige la préfecture de
police«, z níž jsme již před nějakou dobou přinesli
ukázku, vypravuje pařížský advokát Cresson, jenž
v Ietech 1870—71, v době obležení, byl policejním
prefektem v Paříži, velmi zajímavou, málo známou.
nanejvýš romantickou historii o Venuši Miloské. Dne
6. ledna 1871 povolal Jules Simon, jenž tehdáž byl
ministrem osvěty a krásných umění, policejního pre-
fekta Cressona k sobě a pravil mu tajemně: »Bom
bardování stává se stále prudším; museum v Louvru
může býti zasaženo; nepřítel (může vniknouti do
Paříže. Musím zachrániti jakousi sochu, nejdraho-
cennější ze všech a vy mi musíte přispět, aby zmí-
zela. Neudávám jmeno této sochy a vy mi nepovíte
kde bude ukryta. Když se bude nepřítel vyptávat,
musíme oba moci přísahat, vy i já; já že nevím.
Venuš
jít police
Cresson
Jules Simon
Iety
Paříž
Louvre
Cento
4
article
kde se socha nalezá a vy, že nevíte, co se s tímto
mistrovským dílem stalo. Zejtra o půlnoci naleznete
velmi těžkou bednu na dvoře v Louvru, sám vám ji
odevzdám.« — Cresson netázal se dále; pochopil
ihned, že tu jde o Venuší Miloskou. Co však měl
s tímto velkým uměleckým dílem počít? Nejprve
připadl na myšlenku dát pohřbíti bednu na některém
z pařížských hřbitovů; avšak formality, jíž bylo
třeba ku pohřbu a především nepatrné rozměry oby
čejných rakví a hrobů byly vážnou překážkou. Cres
son rozhodl se tudíž pro prostředek méně romanti-
cký. Oznámil plukovníku republikánské gardy, že
byla zabavena bedna s třaskavinami a že je ne-
zbytno, aby byla dopravena potají do jednoho ze
dvorů jeho kasáren, kdež nesmí býti ani spatřena
aniž snadno přístupna. Následujícího dne o půlnoc
naložena na dvoře Louvru u přítomnosti Julesa Si
mona a Cressona na nákladní vůz, jejž byla pro-
půjčila společnost dráhy orleanské a jenž byl tažen
vozotajskými koni, těžká bedna, jež dopravena nej-
prve na policejní prefekturu a odtud spojovacím
vraty do dvora kasáren, kdež skryta pod hnojem
Odtud byla bedna druhého dne dopravena do sklep-
ních místností rozestaveného domu a aby pátrání
ještě více bylo znesnadněno, postavena kolem ní
kuchyňská kamna. V těchto falešných kamnech če-
kala Venuše Miloská na konec obležení..!
= Truchlivé drama odehrálo se těchto dnů
ve vojenské nemocnici v Kodani. Zde ležel po tři
měsice mladý důstojník těžce nemocen rakovinoua
lékaři měli jen skrovné naděje zachrániti jeho život.
Cresson
Venuše
Louvre
Cres
Venuš
Kodaň
5
article
Byl ošetřován svojí nevěstou, mladou překrásnou
dívkou, dcerou kodaňského velkoobchodníka, s do-
jemnou péčí a oddaností. Jemu bylo 24, jí 18 let.
Konány již přípravy k sňatku, když zákeřná nemoc
propukla a uvrhla mladého důstojníka na lože. Sko-
rem neustáje bděla mladá dáma u nemocného a sna-
žila se ulevit jeho útrapám. Bolesti pacientovy stále
se horšily. Silná tělesná soustava mladého důstoj.
níka oddalovala konečnou katastrofu a pacient trpěl
hrozná muka. V takovýchto chvílích bylo jeho nej-
snažnějším přáním, aby učinil dobrovolně konec
svým mukám. Ale kterak si měl k tomu opatřit pro-
středky? — »Kde jsou moji četní přátelé?« volal
ve svém zoufalství; »neslituje se nade mnou ani
jediný z nich?« — Slova tato učinila hluboký do-
jem na jeho nevěstu a když viděla, že se jeho utr-
pení čím dál tím více zhoršuje a že není nijaké na-
děje, že by se mohl pozdravit, pojala zoufalý úmysl
Den na to přinesla mu prostředek, jenž měl učinit
přítrž jeho utrpení. Položila potají pod jeho podušku
revolver. Nešťastník poděkoval jí němým, vroucně
vděčným pohledem a ještě téhož večera rozloučili se
milenci navždy... V noci na to zatřeskla v tiché
síni nemocnice rána z revolveru a když poděšení
ošetřovatelé přikvapili, nalezli důstojníka s roztří-
štěnou lebkou... Mladá dáma pak následkem prud-
kého rozčilení těžce onemocněla nervovou horečkou
a musila býti dopravena do nemocnice.
6
article
= Ke vražědnému attentátu studentky
Věry Gelovy oznamuje se z Paříže ješté následu
jící: Žádost studentky Věry Gelovy, aby byla pro-
zatím propuštěna z vazby, byla pařížským appellač
ním soudem odmítnuta, poněvadž zatčená jest cizinka
bez určitého obydlí a že jest tudíž v podezřen
útěku. Avšak pravá příčina tohoto rozhodnutí jest
jiná. Znalci, kteří zkoumali duševní stav Věry Ge-
lovy, prohlásili, že jest v nejvyšší míře stížena ner-
vovou chorobou a schopna nejvýstřednějších činů.
Následkem toho vznikly obavy, že Věra Gelova, jak-
mile by byla propuštěna z vazby, dopustila by se
sebevraždy. A »brzké rozhodnutí této záležitosti«,
jež soud ohlašuje, bude se zakládati bezpochybyv
tom, že nešťastníce bude odevzdána do léčebného
ústavu. — Zatím čin její nalezl již následovnicea
sice byla to opět ruská studentka. Olga Dragomirova.
Na tuto výstřední dámu účinkovala afféra její kra-
janky tou měrou, že se konečně domnívala, že se
stala obětí hypnotických attentátů, jež na ní spáchali
professoři s kathedry ... Jala se psáti výhrůžné do-
pisy a denunciace policii. Při výslechu na policii
poznáno ihned, že stěžovatelka je choromysináa
byla dopravena do léčebného ústavu. Nešťastnice
stížena byla duševní chorobou následkem duševní
únavy při studiích.la
Gelův
Věra
Olga Dragomirovo
Paříž
7
article
= Trpasličí národ v Africe. Královská ze-
měpisná společnost v Londýně dostala zprávyo
výzkumné cestě, již sir Harry Johnston podnikl do
západní končiny Ugandy. Johnston měl příležitost
dopraviti do jich domova několik zástupců trpasličího
plemene, jež byl jakýsi německý dobrodrub uloupil,
aby je ukazoval na světové výstavě pařížské a po-
zději je navštívil v jejich domovině, v lesích na
Kongu. Podařilo se mu získati četné fotografické
snímky mužských a ženských trpaslíků, jich tanců,
nástrojů a příbytků. Také anthropologická měření
byla provedena. Co se týče řeči těchto trpaslíků, do-
spěl Johnston k závěrku, že nemluví již svojí pů-
vodní řečí, nýbrž zkaženým nářečím velkých černo
chů, v jichž sousedství bydlí. Avšak přie mluvení
vůbec vyrážejí trpaslíci podivné zívavé zvuky, jež
mají velkou podobnosť s krátkými zvůky Křováků
a Hotentotů. Řeč jejich zní podivně a nápadně zpí-
vavě. Tváře trpaslíků nabývají podivného rázu vel-
kým nosem a velmi dlouhým hořejším pyskem. Ve
mnohém jiném ohledu jeví se u nich rysy podobné
opici; avšak jich pozorovací schopnosť jest dobře
vyvinuta. Ačkoli jsou zevnějšku strašně ošklivého,
jsou přece mysli vlídné a veselé; také jejich tance
jsou tak veselé a čiperné, že také v tomto ohledu
liší se trpaslíci nápadně od průměrných černochů ve
svém sousedství. Tančí rukama, nohama, zády a
břichem, způsobem co nejpitvornějším a zpívají k to-
mu, pokud možno, hlasitě více méně pěkné nápěvy.
Johnston
Kong
Afrika
Londýn
Uganda
8
article
Zemřelí v Praze.
Dne 7. března 1901: Morávková Marie, že-
bračka, 80 roků, 374—II. Khol Josef, sklenář, 48
roků, 1805—II. Chvojka Aňtonín, 11 neděl, 582—VII.
Fanta Karel, obuvník, 61 rok, 224—V. Vávrova
Emilie, dcera sluhy, 10 měsíců, 565—VII. Vařičkova
Růžena, dcera továrního mistra, 51/2 roku, 778—VII.
Siba Jan, syn řezníka, 3 měsíce, 832—VII. Pařízkova
Vilemína, dcera sluhy, 3 roky, 11—V. Prokopova
Marie, dcera lakýrníka, 1 rok 2 měs., 112—I. Hozela
Antonín, puškařský pomocník, 26 roků, 121—I.
Janůová Johanna, manželka pražského měšťana, 58
roků, 272—I. Valentín Arnošt, 3 neděle, 41—V.
Ve všeobecné nemocnici: Řeháková Marie,
manželka dělníka, 29 roků. Šípková Kateřina, šička,
36 roků. Staffová Kateřina, manželka hlídače, 78 r.
Bohrer Eduard, strojník, 46 roků. Janoušová Marie,
manželka sluhy, 39 roků. — U milosrdných
bratří: Hájek František, nádenník, 57 roků.
U milosrdných sester: Kudrnová Marie,
býv. služka, 82 roky. — V chudobinci: Wildt-
nerová Magdalena, býv. posluhovačka, 68 roků. Kuch-
tová Františka, vdova po obuvníku, 81 rok.
Josef
Chvojka Aňtonín
Fanta
Karel
V Vávrův
Emilie
Vařičkův
Růžena
Sib
Pařízkův
V Prokopův
Marie
I Hozel
Antonín
Johann
Kateřina
Staffová
Janoušová
Hájek
František
Magdaléna
Kuch
Praha
Bohrer Eduard
Morávková Marie
Vilemína
Řeháková Marie
Kudrnová Marie
9
title
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král
Praha
10
article
Národní divadlo.
Národní divadlo.
bond ě
Odpol. o 3. hod.
Ve středu 13. března.
Představení pro lid.
k i
Lakomec.
Veselohra o 3 dějstvích. Francouzsky napsal Molire.
Přeložil Jar. Vrchlický. Režisér Jos. Šmaha.
Při piketu.e
Veselohra o 1 dějství. Napsali Fournier a Mayer.
Režisér Edmund Chvalovský.
Vrchlický
Šmaha
Fournier
Mayer
Chvalovská
Jos
národní divadlo
11
article
Začátek o 7. hod.
12
article
159. hra v předplacení.
t 3. čtvrtka.
Vstcozsn
Červený talárves voeeo
Hra o 4 dějstvích. Francouzský napsal E. Brieux.
Přel. J. J. Benešovský Veselý. Režisér J. Seifert.
Po druhém dějství přestávka.
Konec o 10. hod.
E Brieux
Benešovský Veselá
J Seifert
14
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradec.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradec.
Ve středu 13. března.
Začátek o 3/47. hod.
Šedesáté šesté lidové představení za poloviční ceny.
Pražský žid.
6070
Historické drama o 6 jedn. od J. J. Kolára.
Král
Kolár
Pištěkův divadlo
15
article
Svandovo divadlo na Smichově.
Svandovo divadlo na Smichově.
Ve středu 13. března.
Začátek o 1/48. hod.
Lidové představení o polovičních cenách.
Mlá d í.
Drama lásky o 3 jednáních od M. Halbeho.
Předprodej lístků u knihkupců pp. Urbánka, Kapra
a Kotka na Smíchově.
sas
M Halbe
Urbánek
Kapr
Kotek
Smichov
Svandovo divadlo
Drama láska
16
article
znoA
— Nepoznala ! opakovala Anna Vasiljevna. Av
tomto jediném slově se jevilo takové leknutí, tolik ne-
smělosti a jakéhosi nepochopitelného zmatku, že se mi
zatajil dech zvědavostí, očekáváním. Co bude asi povídati,
ta milá, dobrá Anna Vasiljevna?
— Ach, Ljubočko, začla mluviti, myslela jsem, že
zemru, a že to vezmu s sebou do hrobu. Jest mně velmi
těžko si to připomínati. Avšak připadá mně, že něco mi
našeptává a nabádá mne, abych ti to vypravovala; snad
to povede k dobru, k tvému dobru, Ljubočko! Ty myslíš,
že jsem neseznala ani onoho mučení ani touhy, jak jsi
pravila. A já zakusila vše, muka i touhu. Avšak řekla
jsi pravdu, že mne chránil bůh. Uchránil mne od věčné
hanby, a nemine dosud dne, abych Tvůrci nebeskému ne-
děkovala za to se slzami . . . Stěžuješ si, že tě provdali
za muže nemilovaného, aniž se byli tebe ptali. Na toti
opět já odpovídám, že za našich dob se nás neptali vůbec;
koho otec, matka určili, za toho se musila děvčata pro-
vdati. Tak jsem se vdala i já . . .
— A nemilovala jste strýčka, když jste se za něj
provdala ? ozval se udivený hlas Ljubovy Petrovny.
— Nemilovala jsem ho! odpověděla upřímně Anna
Vasiljevna. i bso s
— Milovala jsem jiného, pravila zajíkavě a vzdych-
nuvši z hluboka.odno o lsl-
— Vy, tetinko?V A nielí svjo
s6 — O, ano, odpověděla opět s nevylíčitelnou, rozto-
milou jednoduchostí a stydlivostí. Povím ti všechno. 1,be
— Kdo byl on? ptala se Ljubov Petrovna.
si— Kdo on byl? opakovala pomaleji Anna Vasil-
jevna. Nechtělo se jí ubohé patrně říci jméno, které
chtěla vzíti s sebou do hrobu. Jmenoval se Timofej Jevgrafič
Anna Vasiljevna
Ljubov
Anna Vasil
Jevgrafič
Ljubův Petrovna
17
article
o Prota poněvadž si sebe sama vážíš, Ljubočko,
pravila Anna Vasiljevna. Ljubov Petrovna se trpce
zasmála. ol
slodls čliss
e— Proto, aby mi lidé, kteří pravili, že mám kámen
v prsou, neřekli nyní, že na místě srdce mám vi sobě-
sopku. Jiné příčiny vskutku není. Taková jsem »odvažná«.
žena, moje drahá a přísná tetinko mei viso
— Ale co pak jsi měla jiného dělati? podotkla ko-
ehiob
nejšivě a smířlivě »přisná tetinka« e ie
— Co dělati! zvolala Ljubov Petrovna, a v jejím
kontraaltovém hlasu zavzněl kovový, skoro mužský ton,
až mráz mne přešel. Milovati svobodně, veřejně, milovati
bez hanbení se, v třiatřicátém roce, jak se miluje v osm-
nácti letech, tak jak i já bych byla v té době snad mi-
lovala, kdyby mne nebyli dali jako nevolnici muži nená-
viděnému, který zahubil celé mě mládí! Milovati, opovrhujíc
všemi lidskými řečmi, jsouc hrdá na toho, jejž sio srdce
svobodně zvolilo, býti šťastnou, jedním slovem! — Tak
by to mělo býti! V hlase ubohé Anny Vasiljevny se je-
ss i
vilo nesmírné leknutí.
e. Jen si rozvaž, rozvaž si, co mluvíš! zajíkala
se. Tak veřejně se mílovati s cizím člověkem — za živo-
bytí mužova! . . . A nebylo by to hříchem, nehryzlo
by tě svědomí studem a žalostí, kdyby's ho opustila,
kdyby's opustila vlastního syna ? . .
Syn mne nemiluje, pravila mírně Ljubov Pe-
trovna, jakoby se nechtěla zdržovati při té myšlence, a
muž . . . není teď člověkem vůbec . . . A když jím byl,
vzal si, co mu náleželo ! Dopřejte také mně trochu štěstí,
vždyť jsem také boží tvor! I já mám právo si přáti, ne-
opustiti tento svět, dokud se mi trochu toho štéstí ne-
Zanamanutá otáska.
Prot
Anna Vasiljevna
Ljubov