ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 166c77b0-66c5-11dc-b838-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 17 celkem · entity: work 8, person 55, place 16, org 3
1 masthead
Románová přiloha „NárodníchListů“ k číslu 72. ze dne 13. března 190I.
NárodníchListus
2 title
Různé zprávy.
3 article
= Venuše Miloská v době obleženíPaříže Ve své knize »Cent jours de sige la préfecture de police«, z níž jsme již před nějakou dobou přinesli ukázku, vypravuje pařížský advokát Cresson, jenž v Ietech 1870—71, v době obležení, byl policejním prefektem v Paříži, velmi zajímavou, málo známou. nanejvýš romantickou historii o Venuši Miloské. Dne 6. ledna 1871 povolal Jules Simon, jenž tehdáž byl ministrem osvěty a krásných umění, policejního pre- fekta Cressona k sobě a pravil mu tajemně: »Bom bardování stává se stále prudším; museum v Louvru může býti zasaženo; nepřítel (může vniknouti do Paříže. Musím zachrániti jakousi sochu, nejdraho- cennější ze všech a vy mi musíte přispět, aby zmí- zela. Neudávám jmeno této sochy a vy mi nepovíte kde bude ukryta. Když se bude nepřítel vyptávat, musíme oba moci přísahat, vy i já; já že nevím.
Venuš jít police Cresson Jules Simon Iety Paříž Louvre Cento
4 article
kde se socha nalezá a vy, že nevíte, co se s tímto mistrovským dílem stalo. Zejtra o půlnoci naleznete velmi těžkou bednu na dvoře v Louvru, sám vám ji odevzdám.« — Cresson netázal se dále; pochopil ihned, že tu jde o Venuší Miloskou. Co však měl s tímto velkým uměleckým dílem počít? Nejprve připadl na myšlenku dát pohřbíti bednu na některém z pařížských hřbitovů; avšak formality, jíž bylo třeba ku pohřbu a především nepatrné rozměry oby čejných rakví a hrobů byly vážnou překážkou. Cres son rozhodl se tudíž pro prostředek méně romanti- cký. Oznámil plukovníku republikánské gardy, že byla zabavena bedna s třaskavinami a že je ne- zbytno, aby byla dopravena potají do jednoho ze dvorů jeho kasáren, kdež nesmí býti ani spatřena aniž snadno přístupna. Následujícího dne o půlnoc naložena na dvoře Louvru u přítomnosti Julesa Si mona a Cressona na nákladní vůz, jejž byla pro- půjčila společnost dráhy orleanské a jenž byl tažen vozotajskými koni, těžká bedna, jež dopravena nej- prve na policejní prefekturu a odtud spojovacím vraty do dvora kasáren, kdež skryta pod hnojem Odtud byla bedna druhého dne dopravena do sklep- ních místností rozestaveného domu a aby pátrání ještě více bylo znesnadněno, postavena kolem ní kuchyňská kamna. V těchto falešných kamnech če- kala Venuše Miloská na konec obležení..! = Truchlivé drama odehrálo se těchto dnů ve vojenské nemocnici v Kodani. Zde ležel po tři měsice mladý důstojník těžce nemocen rakovinoua lékaři měli jen skrovné naděje zachrániti jeho život.
Cresson Venuše Louvre Cres Venuš Kodaň
5 article
Byl ošetřován svojí nevěstou, mladou překrásnou dívkou, dcerou kodaňského velkoobchodníka, s do- jemnou péčí a oddaností. Jemu bylo 24, jí 18 let. Konány již přípravy k sňatku, když zákeřná nemoc propukla a uvrhla mladého důstojníka na lože. Sko- rem neustáje bděla mladá dáma u nemocného a sna- žila se ulevit jeho útrapám. Bolesti pacientovy stále se horšily. Silná tělesná soustava mladého důstoj. níka oddalovala konečnou katastrofu a pacient trpěl hrozná muka. V takovýchto chvílích bylo jeho nej- snažnějším přáním, aby učinil dobrovolně konec svým mukám. Ale kterak si měl k tomu opatřit pro- středky? — »Kde jsou moji četní přátelé?« volal ve svém zoufalství; »neslituje se nade mnou ani jediný z nich?« — Slova tato učinila hluboký do- jem na jeho nevěstu a když viděla, že se jeho utr- pení čím dál tím více zhoršuje a že není nijaké na- děje, že by se mohl pozdravit, pojala zoufalý úmysl Den na to přinesla mu prostředek, jenž měl učinit přítrž jeho utrpení. Položila potají pod jeho podušku revolver. Nešťastník poděkoval jí němým, vroucně vděčným pohledem a ještě téhož večera rozloučili se milenci navždy... V noci na to zatřeskla v tiché síni nemocnice rána z revolveru a když poděšení ošetřovatelé přikvapili, nalezli důstojníka s roztří- štěnou lebkou... Mladá dáma pak následkem prud- kého rozčilení těžce onemocněla nervovou horečkou a musila býti dopravena do nemocnice.
6 article
= Ke vražědnému attentátu studentky Věry Gelovy oznamuje se z Paříže ješté následu jící: Žádost studentky Věry Gelovy, aby byla pro- zatím propuštěna z vazby, byla pařížským appellač ním soudem odmítnuta, poněvadž zatčená jest cizinka bez určitého obydlí a že jest tudíž v podezřen útěku. Avšak pravá příčina tohoto rozhodnutí jest jiná. Znalci, kteří zkoumali duševní stav Věry Ge- lovy, prohlásili, že jest v nejvyšší míře stížena ner- vovou chorobou a schopna nejvýstřednějších činů. Následkem toho vznikly obavy, že Věra Gelova, jak- mile by byla propuštěna z vazby, dopustila by se sebevraždy. A »brzké rozhodnutí této záležitosti«, jež soud ohlašuje, bude se zakládati bezpochybyv tom, že nešťastníce bude odevzdána do léčebného ústavu. — Zatím čin její nalezl již následovnicea sice byla to opět ruská studentka. Olga Dragomirova. Na tuto výstřední dámu účinkovala afféra její kra- janky tou měrou, že se konečně domnívala, že se stala obětí hypnotických attentátů, jež na ní spáchali professoři s kathedry ... Jala se psáti výhrůžné do- pisy a denunciace policii. Při výslechu na policii poznáno ihned, že stěžovatelka je choromysináa byla dopravena do léčebného ústavu. Nešťastnice stížena byla duševní chorobou následkem duševní únavy při studiích.la
Gelův Věra Olga Dragomirovo Paříž
7 article
= Trpasličí národ v Africe. Královská ze- měpisná společnost v Londýně dostala zprávyo výzkumné cestě, již sir Harry Johnston podnikl do západní končiny Ugandy. Johnston měl příležitost dopraviti do jich domova několik zástupců trpasličího plemene, jež byl jakýsi německý dobrodrub uloupil, aby je ukazoval na světové výstavě pařížské a po- zději je navštívil v jejich domovině, v lesích na Kongu. Podařilo se mu získati četné fotografické snímky mužských a ženských trpaslíků, jich tanců, nástrojů a příbytků. Také anthropologická měření byla provedena. Co se týče řeči těchto trpaslíků, do- spěl Johnston k závěrku, že nemluví již svojí pů- vodní řečí, nýbrž zkaženým nářečím velkých černo chů, v jichž sousedství bydlí. Avšak přie mluvení vůbec vyrážejí trpaslíci podivné zívavé zvuky, jež mají velkou podobnosť s krátkými zvůky Křováků a Hotentotů. Řeč jejich zní podivně a nápadně zpí- vavě. Tváře trpaslíků nabývají podivného rázu vel- kým nosem a velmi dlouhým hořejším pyskem. Ve mnohém jiném ohledu jeví se u nich rysy podobné opici; avšak jich pozorovací schopnosť jest dobře vyvinuta. Ačkoli jsou zevnějšku strašně ošklivého, jsou přece mysli vlídné a veselé; také jejich tance jsou tak veselé a čiperné, že také v tomto ohledu liší se trpaslíci nápadně od průměrných černochů ve svém sousedství. Tančí rukama, nohama, zády a břichem, způsobem co nejpitvornějším a zpívají k to- mu, pokud možno, hlasitě více méně pěkné nápěvy.
Johnston Kong Afrika Londýn Uganda
8 article
Zemřelí v Praze. Dne 7. března 1901: Morávková Marie, že- bračka, 80 roků, 374—II. Khol Josef, sklenář, 48 roků, 1805—II. Chvojka Aňtonín, 11 neděl, 582—VII. Fanta Karel, obuvník, 61 rok, 224—V. Vávrova Emilie, dcera sluhy, 10 měsíců, 565—VII. Vařičkova Růžena, dcera továrního mistra, 51/2 roku, 778—VII. Siba Jan, syn řezníka, 3 měsíce, 832—VII. Pařízkova Vilemína, dcera sluhy, 3 roky, 11—V. Prokopova Marie, dcera lakýrníka, 1 rok 2 měs., 112—I. Hozela Antonín, puškařský pomocník, 26 roků, 121—I. Janůová Johanna, manželka pražského měšťana, 58 roků, 272—I. Valentín Arnošt, 3 neděle, 41—V. Ve všeobecné nemocnici: Řeháková Marie, manželka dělníka, 29 roků. Šípková Kateřina, šička, 36 roků. Staffová Kateřina, manželka hlídače, 78 r. Bohrer Eduard, strojník, 46 roků. Janoušová Marie, manželka sluhy, 39 roků. — U milosrdných bratří: Hájek František, nádenník, 57 roků. U milosrdných sester: Kudrnová Marie, býv. služka, 82 roky. — V chudobinci: Wildt- nerová Magdalena, býv. posluhovačka, 68 roků. Kuch- tová Františka, vdova po obuvníku, 81 rok.
Josef Chvojka Aňtonín Fanta Karel V Vávrův Emilie Vařičkův Růžena Sib Pařízkův V Prokopův Marie I Hozel Antonín Johann Kateřina Staffová Janoušová Hájek František Magdaléna Kuch Praha Bohrer Eduard Morávková Marie Vilemína Řeháková Marie Kudrnová Marie
9 title
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král Praha
10 article Národní divadlo.
Národní divadlo. bond ě Odpol. o 3. hod. Ve středu 13. března. Představení pro lid. k i Lakomec. Veselohra o 3 dějstvích. Francouzsky napsal Molire. Přeložil Jar. Vrchlický. Režisér Jos. Šmaha. Při piketu.e Veselohra o 1 dějství. Napsali Fournier a Mayer. Režisér Edmund Chvalovský.
Vrchlický Šmaha Fournier Mayer Chvalovská Jos národní divadlo
11 article
Začátek o 7. hod.
12 article
159. hra v předplacení. t 3. čtvrtka. Vstcozsn Červený talárves voeeo Hra o 4 dějstvích. Francouzský napsal E. Brieux. Přel. J. J. Benešovský Veselý. Režisér J. Seifert. Po druhém dějství přestávka. Konec o 10. hod.
E Brieux Benešovský Veselá J Seifert
14 article Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradec.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradec. Ve středu 13. března. Začátek o 3/47. hod. Šedesáté šesté lidové představení za poloviční ceny. Pražský žid. 6070 Historické drama o 6 jedn. od J. J. Kolára.
Král Kolár Pištěkův divadlo
15 article Svandovo divadlo na Smichově.
Svandovo divadlo na Smichově. Ve středu 13. března. Začátek o 1/48. hod. Lidové představení o polovičních cenách. Mlá d í. Drama lásky o 3 jednáních od M. Halbeho. Předprodej lístků u knihkupců pp. Urbánka, Kapra a Kotka na Smíchově. sas
M Halbe Urbánek Kapr Kotek Smichov Svandovo divadlo Drama láska
16 article
znoA — Nepoznala ! opakovala Anna Vasiljevna. Av tomto jediném slově se jevilo takové leknutí, tolik ne- smělosti a jakéhosi nepochopitelného zmatku, že se mi zatajil dech zvědavostí, očekáváním. Co bude asi povídati, ta milá, dobrá Anna Vasiljevna? — Ach, Ljubočko, začla mluviti, myslela jsem, že zemru, a že to vezmu s sebou do hrobu. Jest mně velmi těžko si to připomínati. Avšak připadá mně, že něco mi našeptává a nabádá mne, abych ti to vypravovala; snad to povede k dobru, k tvému dobru, Ljubočko! Ty myslíš, že jsem neseznala ani onoho mučení ani touhy, jak jsi pravila. A já zakusila vše, muka i touhu. Avšak řekla jsi pravdu, že mne chránil bůh. Uchránil mne od věčné hanby, a nemine dosud dne, abych Tvůrci nebeskému ne- děkovala za to se slzami . . . Stěžuješ si, že tě provdali za muže nemilovaného, aniž se byli tebe ptali. Na toti opět já odpovídám, že za našich dob se nás neptali vůbec; koho otec, matka určili, za toho se musila děvčata pro- vdati. Tak jsem se vdala i já . . . — A nemilovala jste strýčka, když jste se za něj provdala ? ozval se udivený hlas Ljubovy Petrovny. — Nemilovala jsem ho! odpověděla upřímně Anna Vasiljevna. i bso s — Milovala jsem jiného, pravila zajíkavě a vzdych- nuvši z hluboka.odno o lsl- — Vy, tetinko?V A nielí svjo s6 — O, ano, odpověděla opět s nevylíčitelnou, rozto- milou jednoduchostí a stydlivostí. Povím ti všechno. 1,be — Kdo byl on? ptala se Ljubov Petrovna. si— Kdo on byl? opakovala pomaleji Anna Vasil- jevna. Nechtělo se jí ubohé patrně říci jméno, které chtěla vzíti s sebou do hrobu. Jmenoval se Timofej Jevgrafič
Anna Vasiljevna Ljubov Anna Vasil Jevgrafič Ljubův Petrovna
17 article
o Prota poněvadž si sebe sama vážíš, Ljubočko, pravila Anna Vasiljevna. Ljubov Petrovna se trpce zasmála. ol slodls čliss e— Proto, aby mi lidé, kteří pravili, že mám kámen v prsou, neřekli nyní, že na místě srdce mám vi sobě- sopku. Jiné příčiny vskutku není. Taková jsem »odvažná«. žena, moje drahá a přísná tetinko mei viso — Ale co pak jsi měla jiného dělati? podotkla ko- ehiob nejšivě a smířlivě »přisná tetinka« e ie — Co dělati! zvolala Ljubov Petrovna, a v jejím kontraaltovém hlasu zavzněl kovový, skoro mužský ton, až mráz mne přešel. Milovati svobodně, veřejně, milovati bez hanbení se, v třiatřicátém roce, jak se miluje v osm- nácti letech, tak jak i já bych byla v té době snad mi- lovala, kdyby mne nebyli dali jako nevolnici muži nená- viděnému, který zahubil celé mě mládí! Milovati, opovrhujíc všemi lidskými řečmi, jsouc hrdá na toho, jejž sio srdce svobodně zvolilo, býti šťastnou, jedním slovem! — Tak by to mělo býti! V hlase ubohé Anny Vasiljevny se je- ss i vilo nesmírné leknutí. e. Jen si rozvaž, rozvaž si, co mluvíš! zajíkala se. Tak veřejně se mílovati s cizím člověkem — za živo- bytí mužova! . . . A nebylo by to hříchem, nehryzlo by tě svědomí studem a žalostí, kdyby's ho opustila, kdyby's opustila vlastního syna ? . . Syn mne nemiluje, pravila mírně Ljubov Pe- trovna, jakoby se nechtěla zdržovati při té myšlence, a muž . . . není teď člověkem vůbec . . . A když jím byl, vzal si, co mu náleželo ! Dopřejte také mně trochu štěstí, vždyť jsem také boží tvor! I já mám právo si přáti, ne- opustiti tento svět, dokud se mi trochu toho štéstí ne- Zanamanutá otáska.
Prot Anna Vasiljevna Ljubov