2
masthead
V Praze, ve středu dne 13. března.
Praha
3
masthead
K číslu 72
K číslu 72
Čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3h
Praha
4
article
nol
190l.
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v v Praze
iv administraci
Praha
5
article
NAR
NAR
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 13. března. Děkan filosofické
fakulty vídeňské university vyhlašuje, že za-
povídá projevy pochvaly potleskem soukro-
mým docentům, přednášejícím na zkoušku.
Z Vídně, 13. března. Není jisto, zdali
bude možno skoncovati dnes první čtení no-
velly k dani lihové. Tolikéž není jisto násled-
kem toho, bude-li lze vyříditi zejtra ve čtvr-
tek a pozejtří, v pátek, první čtení zákona
o půjčce investiční. Možná dost, že toto se
protáhne do pondělka.
Do té doby bude také rozhodnuto,
bude-li v nynějším zasedání, které potrvati
ma do 28. t. m. (grafickým omylem udán
byl ve dnešním ranním listě termin do 20.
t. m.) vyřízena novella k dani lihové ve
druhém a třetím čtení, jak se žádá zejmena
se strany polské. Do té doby však bude roz-
hodnuto zároveň o kampani sněmů zemských.
V té příčině koná se každý den dlouhé vy-
jednávání. Rozhodnutí závisí podstatně na
Polácích, kteří ukazují k tomu, že řecké
pravoslavné svátky velkonoční připadají tento-
kráte na dobu mnohem pozdější, t. j. na
15. dubna.
Z Pešti, 13. března. František K oš u
vyslal jako předseda neodvislosti jmenem je-
jím vzhledem na nastávající nové volby do
říšského sněmu uherského ke všem volebním
výborům provolání, ve kterém se žádá mimo
jiné samostatna maďarská armáda, samo
statní zástupcové zemí koruny svatoštěpán-
ské a zahraničných mocí, samostatné celní
území u právo Uherska, uzavírati celní a ob-
chodní smlouvy s jinými státy
»Nechceme žádné celní války s Rakou-
skem — praví se v manifestě — chceme
dokonce, by 33letá hospodářská pospolitost
byla vzata v úvahu, avšak nemůžeme déle
trpěti, aby naše vlast byla odsouzena být
kolonií, která vyrábí toliko suroviny.
Polák
František
Nara
Vídeň
Pešť
práv Uhersko
Raka
vídeňský univerzita
6
article
Nemůžeme dopustiti, aby naše vlast
byla oloupena o průmysl, aby cislajtánské
tovary u nás nalezaly volné a pohodlné
tržiště.« V provolání vyzývá se k založení
samostatného peněžníhe banku, žádá se vše-
obecné volební právo pro ty, kdož platí daně
a rozumějí maďarsky, reformy pro dělnictvo,
bezplatná a maďarským jazykem prováděná
výchova lidu, zkrácení služby vojenské, re-
forma sněmovny magnátů a »spravedlivá«
úprava poměrů jazykových.
Z Vratislavi, 13. března. Sborové
velitelství 6. armádního sboru zakázalo
katolickým duchovním kázati
polsky pro vojáky.
Z Říma, 13. března. Včera byla zde
podepsána smlouva o výstavbě černohorské
železnice z Baru do Podgorice na Nikšič
uzavřená mezi generálním konsulem černo-
horským a italským podnikatelstvem.
Ž Berlína, 13. března, Z Poznaně
oznamují: Při doplňovaci volbě do říšského
sněmu, v Poznani konané, dostal první sta-
rosta Wissing 9573 hlasy, advokát Chrza-
nowski 15.015, sociálně demokratický kan-
didát 719 hlasů. Polský kandidát tudíž zví
tězil nad Němcem. Němci zahájili k volbě te
nebývalou agitaci. Wissing doporučova
se Polákům polským plakátem, ve kterémse
praví: »Milovaní krajané Poláci, budete-
voliti Wissinga, budete míti cenného
přímluvčího v Berlíně a u dyor
Vymůžete více nežli svým vlastním zástup-
cem. Buďte moudří a podejte růku ke svor-
nosti. Náš osud závisí na nás Polácích
Projde-li Wissing, ukáže se vděčným.
Není naším nepřítelem.
Netrvalo dlouho a na nárožích nalepeny
plakátý jazykem polským, ve kterých se
pravilo: »Čož pak kandidát Němců, vrchn
purkmistr Wissing, stal se přes noc Po-
lákem? Soukmenovci, nedejte se šáliti pro-
voláním, které na sloupech je nalepeno ! To
Chrza
Němec
Polák
Wissing
Vratislav
Řím
Podgorica
Nikšič
Poznaň
Berlín
Ž Berlín
7
article
SlI
SlI
Předplacen
a inseráty
přijímá administra.
v Marianské ulici.
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
8
article
je léčka! Hlasujte pro našince Chr za-
nowskéhole
Z Říma, 13. března. »Osservatore
Catholico« sděluje: Papež hodlá ve příští
konsistoři jmenovati 16 kardinálů, mezi nimi
pražského arcibiskupa bar. Lva Skrben-
ského a krakovského biskupa Puzy na.
Řím
Osservatore Catholico
Lev Skrben
9
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 13. března. (C.-B.) Císař
propůjčil pensionovanému cestmistrovi Edvar-
dovi Sängerovi v Jaroměři stříbrný zá-
služný kříž s korunou.
Finanční ministr jmenoval finančního se-
kretáře dra. Františka Michla finančním
radou a představeným hlavního celního
úřadu v Podmoklech-Děčíně.
Ministr spravedlnosti přeložil notáře
Ondřeje Roglera z Podbořan do České
Kamenice a jmenoval kandidáta notářstvi
Gustava Grímeisena v Jablonci notářem
ve Chvalšinách.
Z Mnichova, 12. března. (C.-B.) Ne-
mecký korunní princ odejel o půl 11. hod.
večer do Berlína. Na nádraží dostavili se na
rozloučenou: princ Ludvík, pruský vysla-
nec hr. Monts se členy vyslanectví a jiné
osobnosti. Četně shromážděné obecenstvo
pozdravilo korunního prince hlučným volá-
ním »slávy«. Rozloučení korunního prince s
princem Ludvíkem bylo velice srdečné.
Z Mnichova, 12. března. (C. - B.)
Dnešní slavnostní den byl ukončen skvělým
osvětlením. Princ-vladař Luitpold jelv
otevřeném voze s německým korunním prin.
cem a následován princi a princeznami krá-
lovské rodiny hlavními ulicemi, kdež všude
byl pozdravován bouřlivými, stále se obno:
vujícími projevy plesu.
Z Mnichova, 12. března. (C.-B.) Prine
vladař Luitpold obdržel dnes od velitele
druhého praporu 4. východoasijského pěšího
Michl
Rogler
Grímeisen
Ludvík
Luitpold
Vídeň
Jaroměř
Podmokly
Děčín
Podbořany
Jablonec
Chvalšiny
Mnichov
Berlín
Český Kamenica
Edvard Sänger
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Přiletěla vrána . ..
11
article
n Kancelářská črtaod Julie Vla sák ové.
l6 »No, Jehličko — hrom do té služby uhod-
Toho mého kluka k tomu nedám, kdybý me
na kolenou prosil! To je služba! Od Vánoc
jsem se ještě nevyspal! ...«
»Inu, pane officiál, dyž ráčejí ob den tan
covat!«
»Copak to! — musím přece se ženou ně
kam — ale tyhle noční služby mě trhají —
každý čtvrtý den »fárpost« — tam to táhne
pranestydatě a pak noční! — fi! —« a pan
official vykulil se s postele, chvátaje o páté
ráno dokončit nočni službu a sluha Jehličk
štrachal se dále. Přišel pana officiála vzbudit.
Takové hovory opakovaly se každý čtvrty
Pan officiál byl teprve rok ženat, byl ve
selý, milý společník, svět ho těšil a byl by ho
ještě víc těšil, kdýby tak ta vrána mu byla při
nešla kluka nebo holku nebo třeba oba na
jednou
Stále o tom mlüvil. Všichni znali tuto jeho
touhu a ti zletilí mu říkali, aby si toho jen tak
tuze nepřál, že není oč stát a konečně — že
ještě ten čáp nebo vrána k němu může tal
často zavítat, až ho to bude mrzet! I sluhové
slyšeli často projevy pana officiála, zvláště Je-
hlička často vyposlechl plány, co by z těch
kluků a holek všechno musilo být. Všechno!
Jenom žádný pošťák! — nebo to je služba
k nevydržení! Jednou nohou v kriminále, dru-
hou ve špitále, nebo u toho fárpostu si každý
jenom revma přitáhne! Jehlička poslouchala
kýval mlčky a starostlivě hlavou. Ba byly to
těžkosti u tohohle stavu poštovského! On, Je-
den.
Vl
Jehličk
Jehlička
Ina
12
article
hlička, nebyl s to takřka nikdy pana officiála
vzbudit ráno o páté. Pan officiál včera po bále
a před tím po věnečku spal jako zabitý. Jehli-
čka jím cloumal, tahal ho, lucernu pod nos mu
strkal a když už nic nepomohlo, otevřel dokořán
dvěře. To pomohlo hned! 7a sv
»I jděte do sakrabonie!« křičel pan off-
ciál a spěchal zavírat, aby drahocenné teplo ne-
uteklo a znovu spustil láteření na obtíže téhle
služby. »Toho svého kluka k tomu nedám
kdyby mě na kolenou prosil,« končil po každé
Jehlička nepočítal, jak dlouho už tomu je
co pan officiál toho kluka čeká, on jenom vě-
děl, že po něm touží a řikal: »No, počkají, po-
čkaj', až jim ten kluk spustí tu svou bálovou,
pak se nevyspějí ani v tu noc, která jim nyní
zbývá«, a pan officiál tuze rád podobnou řeč
slyšel, protože si to přál a Jehlička dále ne
myslil.
Jednoho dne, koncem masopustu, po ně-
jakém plese, když to zase u »fárpostu« tak
nekřesťansky táhlo a pan officiál měl držet
»noční«, vyžádal si v panu praktikantovi zá-
stupce, aby se mohí, řádně vyspat. Po nočn
bývá prázdno — tak se vyspí dost.
Pan praktikant šel. Ráno přišel Jehličk
pana officiála budit. Strčil mu lucernu mezi oči
a volal: »Pánbudobrýtro, pane ofíiciál! Vstá
vaj', vstávají !« — vida ale praktikanta, ptalse
po panu officiálovi.
»Musil domů,« řekl praktikant krátce a za-
bořil nos ještě do podušky.
»Ah! Musil domů !« opakoval Jehlička.
Významně položil prst na nos, otočil se se
svou lucernou a pln radosti šel dále.
»No, tak vida! To jsem sám rád! Toliksi
toho kluka přál! No, vida, vída, musil domů !«
a každému několik podobných slov řekl a než
se rozednilo, věděl kde kdo, že přilétla k off-
ciálovům vrána, že musil pan officiál domů.
Jehlička
Musil
13
article
Všichni věděli, že tomu tak není, ale měli
z Jehličky nehoráznou radost. I pan kontrolor,
vážný pán, když mu Jehlička novinu zvěstoval,
vida významné mrkání a slyše významné ka-
šlání, pochopil žert a pravil: »Nu, ano, jenže
nevíme, je-li to opravdu hoch.«
Pan officiál měl celý den prázdno. Když
druhý den do úřadu přišel, přivítal ho takový
příval blahopřání, až nad tím strnul. Ale měl
radost — vmyslil se tak v city šťastného otce.
Prodlením dne roznesla fáma zprávu tui
dále a dověděl se to také pan domácí pana
officiála. Potkal paní officiálovou na schodech
někde a jako starý mládenec kozla věděl, jak
se má mladá matka šetřit, přinese-li jí den před
tím vrána něco v peřince — dal se do upřímné
gratulace. Paní offieiálová se zapálila a utekla.
Když přišel pan manžel domů v poledne,
přivítal ho zase příval slz. Nářek byl asi ná-
ramný, neboť celý nevinný žert, kterým se do-
poledne pan officiál bavil, připadal mu nyní
velmi nemístný a on zahořel velkým hněvem
na praktikanta, jakožto jeho původce.
Hned odpoledne se do něho pustil.
»Jaké pak řeči jste to nadělal ? Žena m
pláče . . «
»Já? — Nic jsem neřekl! Kdo to nadě-
lal?« bránil se praktikant. »Herr Jehlitschek !«
volal »ouředlní« řečí.
Jehlička se přihnal. »Poroučejí !«
»Jářku, Herr Jehlitschek — řekl jsem já,
že k officiálovům — tento.. . ?« ptal se prak-
tikant vážně.
»No, neřekli! Řekli, že musil pan officiál
domů, no a já, když pan officiál pořád o tom
klukovi mluvil, jsem myslil, že ho má jako už
doma — no, co není, může bejt!«
Bylo ! Sotva za rok gratuloval ouřad panu
offieišlovi doopravdy. Tentokráte panička ne-
plakala.
Jehlička
Herr Jehlitschek