ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 157a2880-6601-11dc-b3c8-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 35, person 70, org 11, work 5
1 masthead
Ročník XXX.
2 masthead
V Praze, ve středu dne 6. února 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 37.
4 masthead
Na ronní a odpol. listy přadplácí seí v Praze v admlnistrael na mání na čtrrt leta . . . s dvojí donáškou na měsíe
Praha
5 masthead
na čtvrt leta . . . ve slialkáck 2 K a0
6 masthead
7kok
7 masthead
na naě nle
8 masthead
Poštou: na něs ei ne čtrrt lela . . . s dvejí zísilkos na měsí nt čtrzt lota . . . . 11 K 40
9 article Ohlas trůnni řeči v táboře německém.
Ohlas trůnni řeči v táboře německém. Německé časopisectvo rozdělilo si úvahy o trůnní řeči dle známé stupnice tonin, dle níž se rozeznávají německé strany vůbec o nejmírnější až do nejostřejší, ale stupnice tato dává jediný, silný a radostný akkord, jakoby němectví v pondělí bylo zaznamenalo pozoruhodné vítězství svéh programu. Nenáležime sice k politikům kteří by zapomínali, že po stránce politické staly se od říjnového diplomu počínaje akty důležitější, určitější a závaznější a že po desetiletí stále jsou svěží naděje v jejich ko- nečné uskutečnění, ale není rovněž radno, zavírati před skutečností oči, pokud jest dalším krokem v určitém směru. A v tomto ohledu Němci uvádějí ihned ně- kolik důvodů pro své rozpoznání, že krok ten stal se ve směru, kterýmž oni se ubí- rají, jak v ohledu politickém, tak jazykovém. Především naplňuje německé časopisectvo velikou radosti, že hned předem položen byl tak silný důraz na trvání ústavy. Ně které listy přímo praví, že o této úvodní části trůnní řeči nelze říci, že by byla vý konem ministerstva, ale jak tvrdí na př »Wien. Tagbl.«, že jsou to myslenky kruhů nejvyšších. Zajímavo jest, že i orgán vlády uherské »Pest. Lloyd« tuto část řeči trůnní nejvíce vynáší a pocity své ve slova zvláště vzletná odivá.
Němec Lloyd
10 article
Z nadšení »Pest. Lloydu« dá se všal spolu souditi na hloubku obav, s jakouž Maďaři stopují parlamentní poměry v tét polovině říše a jak na nejjemnějších a nej citlivějších vážkách zkoumají vše, čím jejich vlastní ústavnosti se prospívá neb škodí Čtouce »Pest. Lloyd« až upadáme v pode zření, že ministerstvu uherskému tato část trůnní řeči promluvené k poslancům ve Vídni příšla v Pešti proti domácím opposičníkům vhod, jako na zakázku. Z projevu o ústavě nýnější kují některé časopisy vídeňské zbraň proti všem, kdož vedli a vedou proti no zápas. Ode dneška, volá na př. jeden z jása- jících německých časopisů, nebude se směti nazývati loyální, věrnou a dobře rakouskou žádná strana, jejíž program jest boj prot státním základním zákonům, zapomíná však sám na § 19. těchto zákonů a na německ strany, kteréž vesměs boj proti němu maj ve svém programu Rovněž »Fremdenblatt« tuto část trůnní řeči provází výkladem: že bylo nezbytným příkazem povznésti především nade vší po- chybnost a proti všemu popírání onen poli- tický základ, jenž tvoří pevnou podstatu na- šeho života veřejného a jenž by mohl byt prachem parnými boji zvířeným zatemněn.
Lloyd Maďar Vídeň Pešť
11 article
Neobyčejná vřelost, praví jiný list vídeňský,. proudí ze slov, věnovaných ústavě. Nikdy dosud v projevech koruny nebyla velebena ústava jakožto pramen veškerého kulturního požehnání, jež se objevilo v říši. Obavyo bezpečnost a trvání ústavy staly se zcela bezpředmětnými. »N. Fr. Presse« mluví přímo o hymně na ústavu, obsažené v této části trůnní řeči, a zdejší orgán kasina, opatrn se ohlížející po německých radikálech, uspo- kojení své projevuje aspoň doznání m, že Němci mohou podržeti zbraň u nohy vyčkati činů vládních. Všecky hlasy z německéhe tábora, jak z těchto ukázek zjevno, rozplývají se přímo radostí a nadějí, že po stránce politické mi- nisterstvo Körbrovo vyšlo jim tak okázale vstříc.
Němec
12 article
Ovšem jsou hlasy německých nacionálů a radikálů odměřené, vždyť pánové ve svém koncertu politickém dle potřeby nechávají vynikati silněji různé nástroje, tu jemnější tu hřmotnější. Bylo tudíž tím nalehavější, aby zástup cové stran státoprávních oproti německému nadsazování ve příčině ústavy rychle se po starali o rovnováhu, což se stalo podáním státoprávního osvědčení poslane českými, pokud se týče zemí koruny české ve kterémž ohlašůjí slavnostně, že »budou se zasazovati všemi silami, aby státnímu právu království a koruny skutečné platnosti a pro- vedení se dostalo.« Úvod trůnní řeči o ústavě rozvázal ně meckému časopisectvu ústa dosti hlasitě, po této stránce Němci mohou se tvářiti, jakoby ústava byla na prospěch i jiných národů zvláště oněch, jejichž zástupcové nijakých státoprávních ohražení nepodávají a na půdě ústavy se pohybují jako doma, a jako by tudíž nešlo o zájem výhradně německý. Za to v další, pro Němce neměně vý- znamné části trůnní řeči, pokud jednáo právech jazykových a jednotnosti řeči v urči- tých sférách správy, viděti lze na všech ně- meckých časopisech, jak si činí až násilí, aby radost svou nedaly stejně okázale na jevo. Tu totiž spolebají na krátkou pamě na stranách druhých, na způsob, s jakým se nakládá s právy jazykovými národů ne- německých, na způsob, jakým se obsazují úřady, na způsob, jakým se čítá obyvatel- stvo ve smíšených krajích atd. a doufají, že zaslepí dobrákům slovanským oči, když bu- dou říkati, že vláda neřekla v trůnní řeči, že ona jednotná řeč státní — je německál Takovým chytrákem jest na př. hned »Prag.
Němec Praga státní práv království
13 article
Tagbl.«. Za to »Bohemie« se obratněji schovává za ústavověrný velkostatek, jenž prý jest i ochoten v onom místě trůnní řeči, kteráž jedná o jednotnosti řeči v určilých sférách správy — hledati ši rš í rámec, v němž je místo pro ně- mecký jazyk zprostředkovací; není prý proto nijaké příčiny činiti nějaké výčitky ministerstvu, a doporoučí se, zacho- vati k němu reservu nikoliv obmy- slnou (t. j. chovati se k němu blaho volně.) Za to ve Vídni mluví se již určitěji. Odkázání jazykových otázek zákonodá nému vyřízení tam uspokojuje, vláda už neobnoví pokusy řešiti národnostní otázky Připouští se, že vláda vyslovujíc pojem jed notnosti řeči v určitých správních sťérach činí tím konec veškerým nařizovacím expe rimentům jazykovým; a to jest vzácný ústupek (»Volks-Ztg.«). Orgán antisemi tův shledává, že vláda své jazykové politice dává zcela určitý směr, kterýž jde rovnoběžně s oním směrem kterýmž se pohybují přání ně meckých stran. Nejvýznačněji však se vyslovuje »Fremden blatt«. Dle něho »národnostní spor jest jed- nou pro vždy odkázán do kolejí zákonodár ných; na místo exekutivy nastupuje parla ment; uznání došla zásada, kte- rouž německé strany vždy hájily Nikdo na dále nemůže popírati příslušnos říšské rady a povinnost její, uspořádati ná- rodnostní spory a stanoviti zákonem jazykový řád. Až do této doby má se zacho vat posavadní obvod užívání něm činy.« Výklad německý má ještě jiný význam Němci jsou právy nasyceni, ostatn národové však odkazují se na parlament v němž menšina obyvatelstva má více zá
Němec Vídeň Bohemia VolkZtg
14 article
stupců než většina. Po této cestě tedy ne němečtí národové svých práv se nedočkají ale do té doby bude se němčina hájiti tajnými výnosy šířiti. A za těchto okolnost doufají Němci v součinnost v jiných oborech čímž by se spolu uspalo národní svědomí Nemylí se? Právě v národě polském ohromnýc úspěchů požívá historická hra, v níž pomoc níku Němcův dostává se předákem národn polské strany Závišem Černým této významn odpovědi: »Tak vy největší, nejpevnější dílo, Jakéž se v toku stoleti počalo, Chcete ze ctižádosti zničiti, ze závisti, Ze sobectví, vzájemné nenávisti, Z hlouposti ovšem !? Pyšní! A ku noze Němečka, sotva že se namane, houfně Jako láje padáte?1 .3. Nechať Evropa Hlásá, že tady cti nemají, Ani lásky k vlasti! Že prodejnost Robství, zpronevěra — to tu jest chléb a pokrm Ženy že nerodí tu rytířův, Ale lokaje do služeb německých ! To nechť hlásá uším Evropal Dočká se toho Evropa, aby zástupci ná rodů neněmeckých, národů slovanských po dali ruce ke zřízení nadvlády menšiny ně mecké a aby sami napomáhali probíjeti prů lom do základů rovného práva národů vlastních?
Němec Němcův Černá Pyšný Němeček Evropa Robství
15 article Říšská rada.
Říšská rada. Poslanecká sněmovna. (Schůze první.) Z Vídně, 5. února. (Pdv. a tel. zpráva »Nár. Listů «.) Klidná formální schůze. Byta by minula bez rozruchu a bez rozčilení, kdýby p. K. H Wolfovi nebyla se znudilu dosavadní jeho nedělnost a nebyl způsobil za přispění své gardy, ke které se přidružil také německý na- cionál Malík a dosud »divoký« G15 c kner. malý skandál. Jednacím řádem je stanoveno, že protesty proti volbám možno podati ješté 3 dny po trůnní řeči. Dnes byl den první. Protestů sdé- leno aněmovně 31. Český je toliko jeden: proti volbě Pemselově v V. kurii znojemské Námitky podány též proti volbě K lofáčo v na Kladně a proti volbě Skálově na Prostě jovsku. Volba dra. Fuchsa dosud protesto vána není. Deklarací proti legálnosti základů, na kte- rých spočívá vídeňský parlament, bylo tento- kráte přečteno 7: národních svobodomyslných lidových poslanců českých, se kterými byli za jedno poslanci P. Stojan a dr. Hruban konservativních velkostatkářů; pěti poslanců agrární frakce české; tři poslanců národně-so- ciálních; pěti poslanců radikálně ruských ; chor- vatských poslanců dalmatských: dvou poslanc sociálně demokratických. Ohražení Čechů bylo podáno jazykem českým a německým, konse vativních velkostatkářů a rusko-haličských po- slanců německy; obou českých diasidentních skupin česky- Osvědčení poslanců českých, v klubu slou čených, neliší se leč jedinou větou od prohlá šení v r. 1897. Celkem zachována kontinuit obsahem a formou. Vypuštění výroku, který se týká spolupůsobení poslanců českých pro zájmy zemí jiných, je důvodným v době, ve které ve- škerá snaha ostatních stran a činitelů ve státě a parlamentě se nese k tomu, osamotiti dele gaci českou.
K H Wolf Malík Pemselův Skálův doktor Fuchsa Hruban Čecho Vídeň Kladno poslanecký sněmovna
16 article
V takové situaci, v níž je poselstvo česk nuceno k defensivě a offensivě za své vlastn zájmy a musí všechny slly napjati k revindí- kaci práv jazyka českého, národu našemu vzatých, všeliký politický altruismus byl by nemistným sentimentalismem. Nejen moderní filosofie, také moderní politika proniknuta je materialismem. Vůči sobeckosti, která je pro- klamována všemi stranami německými, a která je vůbec charakteristickou známkou celého ple mene germánského, odhodlaného dbáti jen vlastních nacionálních zájmů třeba prostředky nejbrutšlnějšími, neni pro náš národ při- činy, zachovati se jinak. Není-li to držitelům moci v Rakousku vhod, je nám zcela lho- stejno. Také my máme nejen potřebu, ale i po vinnost pomýšleti jenom na sebe a na opatřen svého krbu a bytu, a všechny své kroky z říditi jen a jen dle svých potřeb a svých pro spěchů. Zajisté, národní poslanci čeští sobě přáli by všechny strany a skupiny státoprávní sjed notily se ke společnému vyjádřeni. Ochotu pro jevili k tomu nejen dostatečnou, ale krajní Není vinou jejich, dali-li se jiní svou cestou. ne právě všude šťastně volenou. Rádí při tom konstatujeme, že oba Moravané, mimo svazek klubovní se nalézající, prokázali v tomto pří- padě více smyslu pro solidaritu v české manifestaci na venek, nežli jejich druhove ostatní.
Moravan Rakousko
17 article
Myslili jsme, že trpké a smutné zkušenosti, kterých se dočinili sociální domokraté při vol- bách v královstvi a markrabství, je poučily, že nesměji beztrestně urážeti city celého českého národa, jak učinili známým hanopisem proti státoprávnímu programu jeho, dne 30. březn r. 1897 sněmovně sděleným. Avšak mýlili jsme se v nich. Poslanci Hybeš a Cinger jsou nepolepšitelni, a nenapravitelni jsou ti, kdož stojí za nimi a je mají na svých drátkách Setrvali na tom, co jim Adler a Pernerstorfen před 4 roky napsali, a dnes prohlásili, že smý šlejí stejně jako dřive. Nemají ještě ztrát a rar dosti, a chce se jim dalších? Vrchnímu komandantu »všeněmeckého svazu« poslanci za Trutnov, bylo proti srsti, že české listiny byly čteny v originálu, ve kterém byly poslány. Zosnoval výtržnost, která čelila prot platnosti jazyka českého ve vídeňské sněmovně proti platnosti, která není dokonce celou rovnosti nýbrž pranepatrnou její částici. Také tu by chtě zničiti terrorismem, kterým podmanil sobě všechny německé strany, a kterému podrobili se té jiní. Naproti nám s ním nepochodí. Nechat druzí v mrzké chabosti a opovržlivém sketstv se mu podčiní — my před jeho násilnictvím ani kapitulovati ani couvati nebudeme.
Hybeš Cinger Adler Trutnov
18 article
Tak daleko ještě nejsme, by p. K. H Wolf vyměřoval práva našeho národa v tomto státě a práva jeho jazyka ve vídeňském parla- mentě. President dle stáří dr. Weigel — dlužno tak ochotně uznati — odrazil útoky které namířeny byly jak proti protestnímu, tak proti jazykovému právu českému rozhodně s důslednou, nepovolnou důsledností odepřel slovo veškerým německým nacionálům k replice. Bylo stanoveno, že příští schůze konati s bude v sobotu, a že se v ní provede volb praesidia. Pro ten den ji také dr. Weige navrhl. Avšak stalo se jinak. Sněmovna velkou majoritou, ve které se nalezali také čeští po slanci, vyslovila se pro schůzi páteční se ste ným programem. Pozorováno a zarazilo, že vn kolo polské valným počtem svého zástupc v praesidiu svým votem desavouovalo. Nešeptalo se pouze, hlasitě se pravilo, že tím kolo polské dalo na jevo, že si nepřeje, by dr. Weige byl definitivním presidentem poslanecké sně movny. Inu ovšem: p. Jaworski už je tou měrou spojencem bar. Schwegela, že je mu milejší Němec na křesle předsednickém nežl vlastní jeho krajan a soukmenovee. v drobném prodeil rnaní člo ě . . zh odpoladni Ve úlialkách na vankors ranní čfslo. . . odpolední . . . . . . . . 3h Inserá t plati se ketork sapla Přadplacaní a inšerty přijímá sdmiei strace v Marismké slici č. 2 Ton esckásejí ss těl režskne tskáreaa skpsdicu „ Niradnich Lista- Rakopisy se nevrace
K H Wolf doktor Weigel Weige Jaworský Němec List Rakopisa
19 article
Předseda dle stáří dr. Weigel zahajuje schůz o 11 h. 25 m Na kreslech ministerských všichni členové kabi netu vyjma dra. Rezka. Lože a galerie jsou plny Posl. Dvořák, Plaček a Radimský skládají slib. Komise pro kontrolu státního dluhu sděluje, že mandáty posl, sněmovny v ní vypršely Čtou se protesty proti volbám, men nimi proti volbě posl. Skály, Pemsla, Pom mera, Klofáče a Schückera Protestované volby haličské jame již oznámii Žádá se za vydání posl. Pernerstoríta, Voglera. Vencajze a Wolfa. Tosl. Malfatti navrhl, aby se osvědčila ital skému parlamentu účast pro úmrti krále Hum- berta- Předseda dr. Weigel odpovídá, že každý z pl tomných provázi smrt krále Humherta upřímnou soustrastí, cti jeho památku a sdílí rozhořčení nad hanebným zločinem. Avšak smrt krále Humberta spadá do doby, kdy parlament nebyl pohromadě nyní bylo by již na soustrasť pozdě. Ostatně obsa huje trůnní řeč odstavec, jenž poskylne úplnou na hradu. (Souhlas.) Předseda dle stáří dr. Weigel: Byla mi p dána prohlášení, jako se stalo r. 1879, 1891 a 189. po slibech poslanců. Žádám, aby byla čtena. Posl. Kaiser: Prosím o slovo. Předseda dr. Weigel: Namohu vám slov uděliti. Rozprava o takových prohlášeních není pří- pustna. Čtou se pak tyto deklarace Čeští poslanci, pokud jsou členr klubu českých svobodomyslných poslanců lido- vých a s nimi mimoklubovní poslanci moravští dr. Stojan a dr. Hruban, podali, jak jsme již oznámili, toto státoprávní ohraženl
doktor Weigel Rezek Posl Dvořák Plaček Radimský Klofáč Pernerstorít Vogler Wolf Kaiser Stojan Hruban Huma Humberto
20 article
My zástupcové českého národa vstupujíce znovu do poslanecké sněmovny říšské rady, máme za svou povinnost, dáti výraz nezvrat- nému právnímu vědomi národa námi zastoupe- ného a prohlásili, že vstoupením na faktickou půdu říšské rady v ničem nezadáváme státnímu právu království a koruny české, korunovačními přísakami opět a opět stvrzenému a tolikerými stálními akty, naposled nejvyšším reskriptem Jeho cís. a král. apoštolského Veličenstva císaře Františka Josefa I. ze dne 12. záři 1871 uzna nému a že všemi silami o to se budeme zasa zovati, aby se mu skutečně platnosti a prove dení dostalo. V tomto smyslu přidáváma se k právním ohražení českých poslanců ze dne 23. zár 1879, podanému v této slavné sněmovně, majíce přesvědčení, že loyální šetření zaručených a ne- promičitelných práv zemí koruny české přinese blaho a požehnání nejen těmto zemím, nýbrs i celému státu rakouskému Ve Vídni, dne 5. února 1901.
Vídeň český národ poslanecký sněmovna císař František Josef I
21 article
Poslanci konservativního velkostatku podávají toto prohlášení: »My podepsaní prohilašu- jeme tímto, že za stejných výhrad a za slejného právního protestu vstupujeme do této sněmovay, kte- rému dali projev poslanci českého konservati valho velkostatku r. 1879, vstupujíce do říšské rady.« (Na sledují podpisy.) Chorvatští poslanci podali toto prohlášení Chorvatští poslanci považují za svou povinnost prohlá siti, ač Dalmacie de facto patří ke královstvím a zemím na říšské radě zastoupeným, že de jure tvoří část celého království chorvatského. Toto právo zaklada se na cetyňské smlouvě z r. 1527 a pragmatická sankci z r. 1712 a dochází dalších odůvodnění v opět- ných projevech a usnešeních zákonodárských činitelu království dalmatského a chorvatského. Bylo uznáno také dosavadním veřejným právem rak uh. říšea potvrzeno korunovační přísahou J. C. K. Msti, jako krále uherského a chorvatského. Toto právo bylo vytčeno dále v četných adresách zemského sněmu chorvatského králi a v jeho reskriptu, potom v čl. III. cís. diplomu ze dne 20. října a v cis. di- plomu ze dne 26. února 1861, pokud týká se stálo- právního postavení království dalmalského. Tento odstavec zní: »Protože jsme dosud nerozhodlí de- finitivně o státoprávním postavení našeho království dalmatského k svým královstvím chorvatskému a slavonskému, nemůže tenkrát ještě platiti zemský řád, vydaný pro království dalmatské.« Konečně bylo toto právo sankcionováno také § 51., 65. a 66. chor vatsko uherského vyrovnání z r. 1868, jež tvoří pod-
jít facto jure Dalmacie
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. K dějinám léčby lázeňské. Sděluje MUDr. Vojtěch Mrázek. Nebývá sice tuze lákavo, začiná-li výklad »od Adama«; avšak historie lázní v pravém slova smyslu splývá s historií člověčenstva. Zprvu to byl zajisté moment očistný, pro který člověk vyhledával styky s prameny vod, jenž záhy však se sdružil s účelem léčebným. Tuto očistně-hojivou moc vody vůbec záhy postřehl oni stavové všech snad národů, do jichž rukou vloženy výkony náboženské. Tělesným omýváním připravovala se a naznačovala i čistota duše. Poštěstilo-li se však najíti zřídlo, které svoj teplotou, chutí neb výpary ukázalo se býti krom obyčejně působivé, ký div, že prostá mysl pra člověka tušila v něm sílu nadpřirozenou. Vyvěralali v pláních Dekhánu a vysočinách Himalayí celá řada tajemných, hojivých pra menů, jež s nemalou úctou od kněžské kasty pěstěny, a honosil-li se každý staroindický chrám v Hindostanu posvátnou koupeli (»airthaní«) pak měla Palaestina proslavené zřídlo Siloah v němž slepí nabývali zraku a zázračný rybník Bethesdu, jenž uzdravoval chromě od narození Členitá, horstvy prostoupená půda klassi ekých Hellénů a Italů nebyla nikterak chudsi na podobné zdroje, jež trýskaly skoro vesměs pod ochranou přerůzných božstev, zvláště váak Heraklea, boha to sily. Pozdější řecká generaee oblibila si lahodu lázní tou mérou, že jala s uchylovati přímo k přirodním pramenům, bud do silivých koupeli v průsmyku thermopylském neb do rozkošných teplic Oity a euboiskéh Adepsu (nyn. Aidipsó). Rheumatičtí hledali za to spásu v Sacedonu, neplodné ženy v arkád- ském Elatu, neb u pramene Thespidina na Hel kónu, kdežto nemoci kožní svěřovaly se raděj léčbě zřídel anigridských, nervosní pak a ochrnut koupelím ve věčně vlahém moři. I jakási léčba pitná, ovšem co součást po svátných obřadů, zavedena tehdejším kněžstvem
MUDr Mrázek Adam Italos Héraklés Bethesda Sacedon Dekhán Oita
23 article
dělo se tak u pramenů nejstaršího řeckého ora kula v Dodóně a v tajemné výparné jeskyni Trofoniově v Boiotii, kde prýštila paměť sílie Mnemosyne, a vedle ní Lethe, voda zapomenutí Zvýšená touha po získání a udržení zdran nejen že vedla zámožnější Řeky k budování vlastních lázeňských ústavů v domech a zařizo- vání rozsáhlých vodojemů v zahradách, zvyl to, jaký do dneška v Orientu panuje, nýbrž záhy pořízeny i obeí lázně veřejné, obyčejně s gymna- siem bezprostředně souvisící a zprvu jen mužům vyhražené, ačkoli z různých pomníků starobylost vysvítá, že staly se později přistupny i pohlaví krásnějšímu. Když pak hellenská kultura ve svém rostou- cím rozmachu slavila triumf i nad výbojnou Italii, tu potřeba i móda lázní přenesena i na půdu římskou, a zde v době poměrně krátk dospěla vrchole netušeného rozvoje, tak že z prostých a zdravotních původně koupelen, ano i z mnohých léčivých teplic (therm) vlivem zvý- šené nádhery a zevšeobecnélého přepychu stala se rozkošnická sídla.
Leth Řek Orient Boiotie
24 article
Byly to zvláště skvostně položené Bajae při zálivu neapolském, kde sami císařové budoval pohádkové villy, stavní vojevůdcové se zotavoval z válečných svých výprav a nejkrásnější ženy jež klassický Řím jen k ohnivé läsce zplodil pomáhaly rozněcovati nekonečné žertvy na oltá- řích Venušiných. Když nemírnými požitky smyslů tělo s vysílilo, pak byly tiché léčebné prameny pravou spásou a leckdy i poslední útěchou rozkošníko- vou. Voda abulská léčila ústroji močové a po- hlarní, Tarsus přijímal klienty chraptivé a kašla- jícf, v Cutilách restaurovali še břichopáskovéa hleděli se zbýti nadměrného tuku, ba sám dnavý Vespasián rád se tu hroužil v železitou koupel a popíjel zdejší projímavou vodu; vílnostmi se- slabeného Claudia Caesara dokonce donesli až k samému zřídlu silotvorné Sinessy . . . Z Říma, kde průběhem půl tisfciletí bylo založeno neméně než osm set (1) veřejných lázní,
Venušin Vespasián Claudius Caesar Řím Tarsus
25 article
z nichž bělavý mramor sedadel a zvětralé zdivo vodovodů do dneška hlásají slávu Caracallovu a Diokleciánovu, šířila se potřeba lázní mohut- ným proudem až k nejzazším hranicím a kolo níím klassické veleřiše a nebylo snad poněku jen mocnějšího léčebného pramene, zvláště thier mělního, z něhož by Říman k účelům zdravot ním nebyl dovedl těžiti Této okolnosti musí přemnohé z lázeňskýe sídel dnešní Evropy býti vším právem vděčno za slávu svých dějin, plných dvacet století zpě v minulost sahajících. Bylo-li moderní provencal ské Aix označováno tehdy názvem Aquze Sextiae a pyrenejské Bagněres de Bigorre jmenem Vicu Aquensis, známy byly Římanům německé dnešní Cáchy jako Aquisgranium a Wiesbadeny jak Aquae Maxiacenses. Ani pověstná soujmenná trojice Badenů nezůstala starovéku tajnou jmeno Vicns Aquarum usouzeno pro švýcarský Baden u Curychu, Aquse Pannonine pro rakou ské sirné thermy u Vídně, a třetí z nich, nej slavnější, který dnes na rozlišenou Baden - Bader sluje, poctěn názvem Civitas Aquensis. Ba i pře průliv frankobritský dojížděli vznešení nemocn pro uzdravení do teplic, Aqune Solis řečených které dnes pod jmenem Bath jsou pravou perlou anglického jihozemí.
Caracallův Diokleciánův Říman Bigorre Vicu Aquensis Aquae res Bader Solis Evropa Aix Cáchy Aquisgranium Wiesbaden Baden Curych Vídeň Bath Aquha Sextiae civitas Aquensis
26 article
Rozumí se, že znalost lázní i ve východn polovině říše nikterak nebyla menší, a dnešn Gastýn v Alpách, Tüffer u Celje a Krapina Teplice i s Lipikem v Chorvatsku těšily se přizn starověku právě tak jako nepatrná dnes Kar lovska Banja pod Balkánem a živořící Ajtos n bulharském břehu Černého moře. Avšak celá ta sláva a důležitost lázeňskýe míst i ústavů zapadla, když se byl rozvrat řím ské velmoci dostavil a evropský sever zvítězi nad rozmařilostmi jihu. Drsné mravy Germánů jimž dle vypravování Tacitových lahodily tolik lázně říční, takořka rázem utlumily koupelný přepych, a bouřemi, způsobenými stěhováníms národů stavby nádherných lázní vzaly úplnou zkázu, tak že již koncem pátého stolatí témě zmizely s povrchu zemského. Na štěstí vzmáhající se křesťanství zavede ním křtu se o to postaralo, aby lázně nábožen ského významu nevešly v naprosté zapomenutí tam pak, kde léčivý pramen dosud byl v ochraně pohanského božstva, nastoupili světci a četní mučenníci v patronát zřídel, z nichž mnohá s tak stala cílem nesčetných poutnických výprav Rovněž i Islam a Arabové přijali lázně mezi své mravy a obyčeje. Koran předepsal moslemínovi pečlivé zachovávání tělesné čistoty a k tomu účelu opětované denní omývání, za jistých pak okolnosti a dob zavázal krom toho muže i ženy ku přísným předpisům v požívání lázní. V tom směru si nejenom bohatci nej- skvostnější koupelné ústavy v domech a zahra- dách pořizovali, nýbrž i pro širší vrstvy byly každém místě, kde se mešita nacházela, lázeňské domy budovány, věrné to asi vzory dnešních veřejných a spolu léčebných lázní tureckých.
Germán Tacitův Alpy Celje Chorvatsko Banja pod Balkán Černý moře Korana Krapina Teplice Kara
27 article
Mezi tím v strnulé Evropě uplynula př- dlouhá pausa téměř tisíce roků, aniž bylo čeho na prospěch znovuvzkříšení lázeňského života podniknuto. Teprve když malomocenství a pří- jice se daly Evropou na pochod jakožto přiro- zená odveta za křižácké války a neopatrné styky s Orientem, rozpomenul se netečný středověk n blahodějné účinky lázní, jmenovitě parních potných, které pak rázem a houfně doporučo- vány všem nemocným — i kajícnikům, u nichž bíčovací knuta nikterak malou hrávala úlohu Byly to hlavně t. zv. lázně »dušičkové« (»Seel- bäder«) s terassovitě sestavenými lavicemi, ve kterých hříšník se statně potil na konto přištího očistce, hlavu maje opřenu o dřevěný podkla a sestupuje vždy o stupeň níže, když teplota slně stoupala, až konečné napolo zpitomělý pad v náruč lázeňské posluze. Začátkem stoleti šestnáctého začaly se olv rati opět brány lázeňských míst a návštěva slav ných opět pramenů stala se záhy jednou z čet ných povinnůstek mody. Avšak léčení bylo prováděno způsobem na nejvýš dobrodružným, postrádajíc jakýchkoliv základů ponákud jen vědečtějších, tak že vzdor
Evropa Orient
28 article
očividným pokrokům na jiných polích lékařstvi zůstávalo lpěti na nesmyslných kolikráte zása- dách středověku. Talisman účinku minerálních vod vězel dle tehdejších názorů výhradně v pří- tomnosti a působení »jakési« nevyličitelné zří delní síly (Brunnengeist). Čím větší množstv této tajuplné síly vplynulo do těla, tím spíše vyplavily se z něho chorobné domněle látky, tím rychlejší a mocnější byl effekt užité vody Na základě toho prapodivného výkladu roz- mohla se snad ve všech lázeňských místech pravá pítná manie a ubohý pacient násilně po- píjel nesmírné dávky pramenné vody bez ohledu na její teplotu. Sláva této nezřízené methody dlouho ne- trvala, tím spíše, ana životospráva lázeňských hostí byla při tom skrz na skrz převrácena. A tak potácela se nauka i praxe lázeňská po celá desitiletí na vlnách různých medicin- ských vyznání, podléhajíc střídavým choutkám tu školy mystické, tu opět racionální, a při tom neustále narážejíc na mělčiny spatných známost lučebních. Byly sice v dlouhém tom čase napsány i vydány celé spousty tenkých i tlustých, a vždy snad samochvalných spisů o povaze jednotlivých zřídel a lázní, avšak veškerá ta literární přítěz byla úplně bezcenna oproti skromným zprvu, znenáhla však vítězné se šířícím pokrokům chemie. Když pak počátkem let padesátých věda zemězpytná začala se obírati šetřením původu a průtoku zřídel, nauka fysiologická mohla blíže sledovati výmény látek po užití, studium pak klinické se dalo na cestu přesného pokusu s účinky na organism živoucí — došlo k pocti- vému, vědecky odůvodněnému vzniku zcela svěží nauky balneologické, která ochotně nabízi vyzkoušenou blahonosnost přírodních pra- menů k nezištným, vší důvěry hodným službám v medicině moderní