2
masthead
V Praze, ve středu dne 6. února 1901.
Praha
4
masthead
Na ronní a odpol. listy
přadplácí seí
v Praze v admlnistrael
na mání
na čtrrt leta . . .
s dvojí donáškou
na měsíe
Praha
5
masthead
na čtvrt leta . . .
ve slialkáck
2 K a0
8
masthead
Poštou:
na něs
ei
ne čtrrt lela . . .
s dvejí zísilkos
na měsí
nt čtrzt lota . . . . 11 K 40
9
article
Ohlas trůnni řeči v táboře
německém.
Ohlas trůnni řeči v táboře
německém.
Německé časopisectvo rozdělilo si úvahy
o trůnní řeči dle známé stupnice tonin, dle
níž se rozeznávají německé strany vůbec o
nejmírnější až do nejostřejší, ale stupnice
tato dává jediný, silný a radostný akkord,
jakoby němectví v pondělí bylo zaznamenalo
pozoruhodné vítězství svéh
programu. Nenáležime sice k politikům
kteří by zapomínali, že po stránce politické
staly se od říjnového diplomu počínaje akty
důležitější, určitější a závaznější a že po
desetiletí stále jsou svěží naděje v jejich ko-
nečné uskutečnění, ale není rovněž radno,
zavírati před skutečností oči, pokud jest
dalším krokem v určitém směru.
A v tomto ohledu Němci uvádějí ihned ně-
kolik důvodů pro své rozpoznání, že krok
ten stal se ve směru, kterýmž oni se ubí-
rají, jak v ohledu politickém, tak
jazykovém.
Především naplňuje německé časopisectvo
velikou radosti, že hned předem položen byl
tak silný důraz na trvání ústavy. Ně
které listy přímo praví, že o této úvodní
části trůnní řeči nelze říci, že by byla vý
konem ministerstva, ale jak tvrdí na př
»Wien. Tagbl.«, že jsou to myslenky kruhů
nejvyšších. Zajímavo jest, že i orgán vlády
uherské »Pest. Lloyd« tuto část řeči trůnní
nejvíce vynáší a pocity své ve slova zvláště
vzletná odivá.
Němec
Lloyd
10
article
Z nadšení »Pest. Lloydu« dá se všal
spolu souditi na hloubku obav, s jakouž
Maďaři stopují parlamentní poměry v tét
polovině říše a jak na nejjemnějších a nej
citlivějších vážkách zkoumají vše, čím jejich
vlastní ústavnosti se prospívá neb škodí
Čtouce »Pest. Lloyd« až upadáme v pode
zření, že ministerstvu uherskému tato část
trůnní řeči promluvené k poslancům ve Vídni
příšla v Pešti proti domácím opposičníkům
vhod, jako na zakázku. Z projevu o ústavě
nýnější kují některé časopisy vídeňské zbraň
proti všem, kdož vedli a vedou proti no
zápas. Ode dneška, volá na př. jeden z jása-
jících německých časopisů, nebude se směti
nazývati loyální, věrnou a dobře rakouskou
žádná strana, jejíž program jest boj prot
státním základním zákonům, zapomíná však
sám na § 19. těchto zákonů a na německ
strany, kteréž vesměs boj proti němu maj
ve svém programu
Rovněž »Fremdenblatt« tuto část trůnní
řeči provází výkladem: že bylo nezbytným
příkazem povznésti především nade vší po-
chybnost a proti všemu popírání onen poli-
tický základ, jenž tvoří pevnou podstatu na-
šeho života veřejného a jenž by mohl byt
prachem parnými boji zvířeným zatemněn.
Lloyd
Maďar
Vídeň
Pešť
11
article
Neobyčejná vřelost, praví jiný list vídeňský,.
proudí ze slov, věnovaných ústavě. Nikdy
dosud v projevech koruny nebyla velebena
ústava jakožto pramen veškerého kulturního
požehnání, jež se objevilo v říši. Obavyo
bezpečnost a trvání ústavy staly se zcela
bezpředmětnými. »N. Fr. Presse« mluví přímo
o hymně na ústavu, obsažené v této části
trůnní řeči, a zdejší orgán kasina, opatrn
se ohlížející po německých radikálech, uspo-
kojení své projevuje aspoň doznání m,
že Němci mohou podržeti zbraň u nohy
vyčkati činů vládních.
Všecky hlasy z německéhe tábora, jak
z těchto ukázek zjevno, rozplývají se přímo
radostí a nadějí, že po stránce politické mi-
nisterstvo Körbrovo vyšlo jim tak okázale
vstříc.
Němec
12
article
Ovšem jsou hlasy německých nacionálů
a radikálů odměřené, vždyť pánové ve svém
koncertu politickém dle potřeby nechávají
vynikati silněji různé nástroje, tu jemnější
tu hřmotnější.
Bylo tudíž tím nalehavější, aby zástup
cové stran státoprávních oproti německému
nadsazování ve příčině ústavy rychle se po
starali o rovnováhu, což se stalo podáním
státoprávního osvědčení poslane
českými, pokud se týče zemí koruny české
ve kterémž ohlašůjí slavnostně, že »budou se
zasazovati všemi silami, aby státnímu právu
království a koruny skutečné platnosti a pro-
vedení se dostalo.«
Úvod trůnní řeči o ústavě rozvázal ně
meckému časopisectvu ústa dosti hlasitě, po
této stránce Němci mohou se tvářiti, jakoby
ústava byla na prospěch i jiných národů
zvláště oněch, jejichž zástupcové nijakých
státoprávních ohražení nepodávají a na půdě
ústavy se pohybují jako doma, a jako by
tudíž nešlo o zájem výhradně německý.
Za to v další, pro Němce neměně vý-
znamné části trůnní řeči, pokud jednáo
právech jazykových a jednotnosti řeči v urči-
tých sférách správy, viděti lze na všech ně-
meckých časopisech, jak si činí až násilí,
aby radost svou nedaly stejně okázale na
jevo. Tu totiž spolebají na krátkou pamě
na stranách druhých, na způsob, s jakým
se nakládá s právy jazykovými národů ne-
německých, na způsob, jakým se obsazují
úřady, na způsob, jakým se čítá obyvatel-
stvo ve smíšených krajích atd. a doufají, že
zaslepí dobrákům slovanským oči, když bu-
dou říkati, že vláda neřekla v trůnní řeči,
že ona jednotná řeč státní — je německál
Takovým chytrákem jest na př. hned »Prag.
Němec
Praga
státní práv království
13
article
Tagbl.«. Za to »Bohemie« se obratněji
schovává za ústavověrný velkostatek, jenž
prý jest i ochoten v onom místě trůnní řeči,
kteráž jedná o jednotnosti řeči v určilých
sférách správy — hledati ši rš í
rámec, v němž je místo pro ně-
mecký jazyk zprostředkovací;
není prý proto nijaké příčiny činiti nějaké
výčitky ministerstvu, a doporoučí se, zacho-
vati k němu reservu nikoliv obmy-
slnou (t. j. chovati se k němu blaho
volně.)
Za to ve Vídni mluví se již určitěji.
Odkázání jazykových otázek zákonodá
nému vyřízení tam uspokojuje, vláda už
neobnoví pokusy řešiti národnostní otázky
Připouští se, že vláda vyslovujíc pojem jed
notnosti řeči v určitých správních sťérach
činí tím konec veškerým nařizovacím expe
rimentům jazykovým; a to jest vzácný
ústupek (»Volks-Ztg.«). Orgán antisemi
tův shledává, že vláda své jazykové politice
dává zcela určitý směr, kterýž
jde rovnoběžně s oním směrem
kterýmž se pohybují přání ně
meckých stran.
Nejvýznačněji však se vyslovuje »Fremden
blatt«. Dle něho »národnostní spor jest jed-
nou pro vždy odkázán do kolejí zákonodár
ných; na místo exekutivy nastupuje parla
ment; uznání došla zásada, kte-
rouž německé strany vždy hájily
Nikdo na dále nemůže popírati příslušnos
říšské rady a povinnost její, uspořádati ná-
rodnostní spory a stanoviti zákonem jazykový
řád. Až do této doby má se zacho vat
posavadní obvod užívání něm
činy.«
Výklad německý má ještě jiný význam
Němci jsou právy nasyceni, ostatn
národové však odkazují se na parlament
v němž menšina obyvatelstva má více zá
Němec
Vídeň
Bohemia
VolkZtg
14
article
stupců než většina. Po této cestě tedy ne
němečtí národové svých práv se nedočkají
ale do té doby bude se němčina hájiti
tajnými výnosy šířiti. A za těchto okolnost
doufají Němci v součinnost v jiných oborech
čímž by se spolu uspalo národní svědomí
Nemylí se?
Právě v národě polském ohromnýc
úspěchů požívá historická hra, v níž pomoc
níku Němcův dostává se předákem národn
polské strany Závišem Černým této významn
odpovědi:
»Tak vy největší, nejpevnější dílo,
Jakéž se v toku stoleti počalo,
Chcete ze ctižádosti zničiti, ze závisti,
Ze sobectví, vzájemné nenávisti,
Z hlouposti ovšem !? Pyšní! A ku noze
Němečka, sotva že se namane, houfně
Jako láje padáte?1 .3. Nechať Evropa
Hlásá, že tady cti nemají,
Ani lásky k vlasti! Že prodejnost
Robství, zpronevěra — to tu jest chléb a pokrm
Ženy že nerodí tu rytířův,
Ale lokaje do služeb německých !
To nechť hlásá uším Evropal
Dočká se toho Evropa, aby zástupci ná
rodů neněmeckých, národů slovanských po
dali ruce ke zřízení nadvlády menšiny ně
mecké a aby sami napomáhali probíjeti prů
lom do základů rovného práva národů
vlastních?
Němec
Němcův
Černá
Pyšný
Němeček
Evropa
Robství
15
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(Schůze první.)
Z Vídně, 5. února.
(Pdv. a tel. zpráva »Nár. Listů «.)
Klidná formální schůze. Byta by minula
bez rozruchu a bez rozčilení, kdýby p. K. H
Wolfovi nebyla se znudilu dosavadní jeho
nedělnost a nebyl způsobil za přispění své
gardy, ke které se přidružil také německý na-
cionál Malík a dosud »divoký« G15 c kner.
malý skandál.
Jednacím řádem je stanoveno, že protesty
proti volbám možno podati ješté 3 dny po
trůnní řeči. Dnes byl den první. Protestů sdé-
leno aněmovně 31. Český je toliko jeden: proti
volbě Pemselově v V. kurii znojemské
Námitky podány též proti volbě K lofáčo v
na Kladně a proti volbě Skálově na Prostě
jovsku. Volba dra. Fuchsa dosud protesto
vána není.
Deklarací proti legálnosti základů, na kte-
rých spočívá vídeňský parlament, bylo tento-
kráte přečteno 7: národních svobodomyslných
lidových poslanců českých, se kterými byli za
jedno poslanci P. Stojan a dr. Hruban
konservativních velkostatkářů; pěti poslanců
agrární frakce české; tři poslanců národně-so-
ciálních; pěti poslanců radikálně ruských ; chor-
vatských poslanců dalmatských: dvou poslanc
sociálně demokratických. Ohražení Čechů bylo
podáno jazykem českým a německým, konse
vativních velkostatkářů a rusko-haličských po-
slanců německy; obou českých diasidentních
skupin česky-
Osvědčení poslanců českých, v klubu slou
čených, neliší se leč jedinou větou od prohlá
šení v r. 1897. Celkem zachována kontinuit
obsahem a formou. Vypuštění výroku, který se
týká spolupůsobení poslanců českých pro zájmy
zemí jiných, je důvodným v době, ve které ve-
škerá snaha ostatních stran a činitelů ve státě
a parlamentě se nese k tomu, osamotiti dele
gaci českou.
K H Wolf
Malík
Pemselův
Skálův
doktor
Fuchsa
Hruban
Čecho
Vídeň
Kladno
poslanecký sněmovna
16
article
V takové situaci, v níž je poselstvo česk
nuceno k defensivě a offensivě za své vlastn
zájmy a musí všechny slly napjati k revindí-
kaci práv jazyka českého, národu našemu
vzatých, všeliký politický altruismus byl by
nemistným sentimentalismem. Nejen moderní
filosofie, také moderní politika proniknuta je
materialismem. Vůči sobeckosti, která je pro-
klamována všemi stranami německými, a která
je vůbec charakteristickou známkou celého ple
mene germánského, odhodlaného dbáti jen
vlastních nacionálních zájmů třeba prostředky
nejbrutšlnějšími, neni pro náš národ při-
činy, zachovati se jinak. Není-li to držitelům
moci v Rakousku vhod, je nám zcela lho-
stejno. Také my máme nejen potřebu, ale i po
vinnost pomýšleti jenom na sebe a na opatřen
svého krbu a bytu, a všechny své kroky z
říditi jen a jen dle svých potřeb a svých pro
spěchů.
Zajisté, národní poslanci čeští sobě přáli
by všechny strany a skupiny státoprávní sjed
notily se ke společnému vyjádřeni. Ochotu pro
jevili k tomu nejen dostatečnou, ale krajní
Není vinou jejich, dali-li se jiní svou cestou.
ne právě všude šťastně volenou. Rádí při tom
konstatujeme, že oba Moravané, mimo svazek
klubovní se nalézající, prokázali v tomto pří-
padě více smyslu pro solidaritu v české
manifestaci na venek, nežli jejich druhove
ostatní.
Moravan
Rakousko
17
article
Myslili jsme, že trpké a smutné zkušenosti,
kterých se dočinili sociální domokraté při vol-
bách v královstvi a markrabství, je poučily, že
nesměji beztrestně urážeti city celého českého
národa, jak učinili známým hanopisem proti
státoprávnímu programu jeho, dne 30. březn
r. 1897 sněmovně sděleným. Avšak mýlili jsme
se v nich. Poslanci Hybeš a Cinger jsou
nepolepšitelni, a nenapravitelni jsou ti, kdož
stojí za nimi a je mají na svých drátkách
Setrvali na tom, co jim Adler a Pernerstorfen
před 4 roky napsali, a dnes prohlásili, že smý
šlejí stejně jako dřive. Nemají ještě ztrát a rar
dosti, a chce se jim dalších?
Vrchnímu komandantu »všeněmeckého svazu«
poslanci za Trutnov, bylo proti srsti, že české
listiny byly čteny v originálu, ve kterém byly
poslány. Zosnoval výtržnost, která čelila prot
platnosti jazyka českého ve vídeňské sněmovně
proti platnosti, která není dokonce celou rovnosti
nýbrž pranepatrnou její částici. Také tu by chtě
zničiti terrorismem, kterým podmanil sobě všechny
německé strany, a kterému podrobili se té
jiní. Naproti nám s ním nepochodí. Nechat
druzí v mrzké chabosti a opovržlivém sketstv
se mu podčiní — my před jeho násilnictvím
ani kapitulovati ani couvati nebudeme.
Hybeš
Cinger
Adler
Trutnov
18
article
Tak daleko ještě nejsme, by p. K. H
Wolf vyměřoval práva našeho národa v tomto
státě a práva jeho jazyka ve vídeňském parla-
mentě. President dle stáří dr. Weigel —
dlužno tak ochotně uznati — odrazil útoky
které namířeny byly jak proti protestnímu, tak
proti jazykovému právu českému rozhodně
s důslednou, nepovolnou důsledností odepřel
slovo veškerým německým nacionálům k replice.
Bylo stanoveno, že příští schůze konati s
bude v sobotu, a že se v ní provede volb
praesidia. Pro ten den ji také dr. Weige
navrhl. Avšak stalo se jinak. Sněmovna velkou
majoritou, ve které se nalezali také čeští po
slanci, vyslovila se pro schůzi páteční se ste
ným programem. Pozorováno a zarazilo, že vn
kolo polské valným počtem svého zástupc
v praesidiu svým votem desavouovalo. Nešeptalo
se pouze, hlasitě se pravilo, že tím kolo polské
dalo na jevo, že si nepřeje, by dr. Weige
byl definitivním presidentem poslanecké sně
movny. Inu ovšem: p. Jaworski už je tou
měrou spojencem bar. Schwegela, že je
mu milejší Němec na křesle předsednickém nežl
vlastní jeho krajan a soukmenovee.
v drobném prodeil
rnaní člo ě . . zh
odpoladni
Ve úlialkách na vankors
ranní čfslo. . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserá t
plati se ketork sapla
Přadplacaní a inšerty přijímá sdmiei
strace v Marismké slici č. 2
Ton esckásejí ss těl režskne
tskáreaa skpsdicu „ Niradnich Lista-
Rakopisy se nevrace
K H Wolf
doktor
Weigel
Weige
Jaworský
Němec
List
Rakopisa
19
article
Předseda dle stáří dr. Weigel zahajuje schůz
o 11 h. 25 m
Na kreslech ministerských všichni členové kabi
netu vyjma dra. Rezka.
Lože a galerie jsou plny
Posl. Dvořák, Plaček a Radimský skládají slib.
Komise pro kontrolu státního dluhu sděluje, že
mandáty posl, sněmovny v ní vypršely
Čtou se protesty proti volbám, men
nimi proti volbě posl. Skály, Pemsla, Pom
mera, Klofáče a Schückera
Protestované volby haličské jame již oznámii
Žádá se za vydání posl. Pernerstoríta, Voglera.
Vencajze a Wolfa.
Tosl. Malfatti navrhl, aby se osvědčila ital
skému parlamentu účast pro úmrti krále Hum-
berta-
Předseda dr. Weigel odpovídá, že každý z pl
tomných provázi smrt krále Humherta upřímnou
soustrastí, cti jeho památku a sdílí rozhořčení nad
hanebným zločinem. Avšak smrt krále Humberta
spadá do doby, kdy parlament nebyl pohromadě
nyní bylo by již na soustrasť pozdě. Ostatně obsa
huje trůnní řeč odstavec, jenž poskylne úplnou na
hradu. (Souhlas.)
Předseda dle stáří dr. Weigel: Byla mi p
dána prohlášení, jako se stalo r. 1879, 1891 a 189.
po slibech poslanců. Žádám, aby byla čtena.
Posl. Kaiser: Prosím o slovo.
Předseda dr. Weigel: Namohu vám slov
uděliti. Rozprava o takových prohlášeních není pří-
pustna.
Čtou se pak tyto deklarace
Čeští poslanci, pokud jsou členr
klubu českých svobodomyslných poslanců lido-
vých a s nimi mimoklubovní poslanci moravští
dr. Stojan a dr. Hruban, podali, jak jsme již
oznámili, toto
státoprávní ohraženl
doktor
Weigel
Rezek
Posl
Dvořák
Plaček
Radimský
Klofáč
Pernerstorít
Vogler
Wolf
Kaiser
Stojan
Hruban
Huma
Humberto
20
article
My zástupcové českého národa vstupujíce
znovu do poslanecké sněmovny říšské rady,
máme za svou povinnost, dáti výraz nezvrat-
nému právnímu vědomi národa námi zastoupe-
ného a prohlásili, že vstoupením na faktickou
půdu říšské rady v ničem nezadáváme státnímu
právu království a koruny české, korunovačními
přísakami opět a opět stvrzenému a tolikerými
stálními akty, naposled nejvyšším reskriptem
Jeho cís. a král. apoštolského Veličenstva císaře
Františka Josefa I. ze dne 12. záři 1871 uzna
nému a že všemi silami o to se budeme zasa
zovati, aby se mu skutečně platnosti a prove
dení dostalo.
V tomto smyslu přidáváma se k právním
ohražení českých poslanců ze dne 23. zár
1879, podanému v této slavné sněmovně, majíce
přesvědčení, že loyální šetření zaručených a ne-
promičitelných práv zemí koruny české přinese
blaho a požehnání nejen těmto zemím, nýbrs
i celému státu rakouskému
Ve Vídni, dne 5. února 1901.
Vídeň
český národ
poslanecký sněmovna
císař František Josef I
21
article
Poslanci konservativního velkostatku
podávají toto prohlášení: »My podepsaní prohilašu-
jeme tímto, že za stejných výhrad a za slejného
právního protestu vstupujeme do této sněmovay, kte-
rému dali projev poslanci českého konservati valho
velkostatku r. 1879, vstupujíce do říšské rady.« (Na
sledují podpisy.)
Chorvatští poslanci podali toto prohlášení
Chorvatští poslanci považují za svou povinnost prohlá
siti, ač Dalmacie de facto patří ke královstvím a zemím
na říšské radě zastoupeným, že de jure tvoří část
celého království chorvatského. Toto právo zaklada
se na cetyňské smlouvě z r. 1527 a pragmatická
sankci z r. 1712 a dochází dalších odůvodnění v opět-
ných projevech a usnešeních zákonodárských činitelu
království dalmatského a chorvatského. Bylo uznáno
také dosavadním veřejným právem rak uh. říšea
potvrzeno korunovační přísahou J. C. K. Msti, jako
krále uherského a chorvatského. Toto právo bylo
vytčeno dále v četných adresách zemského sněmu
chorvatského králi a v jeho reskriptu, potom
v čl. III. cís. diplomu ze dne 20. října a v cis. di-
plomu ze dne 26. února 1861, pokud týká se stálo-
právního postavení království dalmalského. Tento
odstavec zní: »Protože jsme dosud nerozhodlí de-
finitivně o státoprávním postavení našeho království
dalmatského k svým královstvím chorvatskému a
slavonskému, nemůže tenkrát ještě platiti zemský
řád, vydaný pro království dalmatské.« Konečně bylo
toto právo sankcionováno také § 51., 65. a 66. chor
vatsko uherského vyrovnání z r. 1868, jež tvoří pod-
jít facto
jure
Dalmacie
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
K dějinám léčby lázeňské.
Sděluje MUDr. Vojtěch Mrázek.
Nebývá sice tuze lákavo, začiná-li výklad
»od Adama«; avšak historie lázní v pravém
slova smyslu splývá s historií člověčenstva.
Zprvu to byl zajisté moment očistný, pro který
člověk vyhledával styky s prameny vod, jenž
záhy však se sdružil s účelem léčebným. Tuto
očistně-hojivou moc vody vůbec záhy postřehl
oni stavové všech snad národů, do jichž rukou
vloženy výkony náboženské. Tělesným omýváním
připravovala se a naznačovala i čistota duše.
Poštěstilo-li se však najíti zřídlo, které svoj
teplotou, chutí neb výpary ukázalo se býti krom
obyčejně působivé, ký div, že prostá mysl pra
člověka tušila v něm sílu nadpřirozenou.
Vyvěralali v pláních Dekhánu a vysočinách
Himalayí celá řada tajemných, hojivých pra
menů, jež s nemalou úctou od kněžské kasty
pěstěny, a honosil-li se každý staroindický chrám
v Hindostanu posvátnou koupeli (»airthaní«)
pak měla Palaestina proslavené zřídlo Siloah
v němž slepí nabývali zraku a zázračný rybník
Bethesdu, jenž uzdravoval chromě od narození
Členitá, horstvy prostoupená půda klassi
ekých Hellénů a Italů nebyla nikterak chudsi
na podobné zdroje, jež trýskaly skoro vesměs
pod ochranou přerůzných božstev, zvláště váak
Heraklea, boha to sily. Pozdější řecká generaee
oblibila si lahodu lázní tou mérou, že jala s
uchylovati přímo k přirodním pramenům, bud
do silivých koupeli v průsmyku thermopylském
neb do rozkošných teplic Oity a euboiskéh
Adepsu (nyn. Aidipsó). Rheumatičtí hledali za
to spásu v Sacedonu, neplodné ženy v arkád-
ském Elatu, neb u pramene Thespidina na Hel
kónu, kdežto nemoci kožní svěřovaly se raděj
léčbě zřídel anigridských, nervosní pak a ochrnut
koupelím ve věčně vlahém moři.
I jakási léčba pitná, ovšem co součást po
svátných obřadů, zavedena tehdejším kněžstvem
MUDr
Mrázek
Adam
Italos
Héraklés
Bethesda
Sacedon
Dekhán
Oita
23
article
dělo se tak u pramenů nejstaršího řeckého ora
kula v Dodóně a v tajemné výparné jeskyni
Trofoniově v Boiotii, kde prýštila paměť sílie
Mnemosyne, a vedle ní Lethe, voda zapomenutí
Zvýšená touha po získání a udržení zdran
nejen že vedla zámožnější Řeky k budování
vlastních lázeňských ústavů v domech a zařizo-
vání rozsáhlých vodojemů v zahradách, zvyl
to, jaký do dneška v Orientu panuje, nýbrž záhy
pořízeny i obeí lázně veřejné, obyčejně s gymna-
siem bezprostředně souvisící a zprvu jen mužům
vyhražené, ačkoli z různých pomníků starobylost
vysvítá, že staly se později přistupny i pohlaví
krásnějšímu.
Když pak hellenská kultura ve svém rostou-
cím rozmachu slavila triumf i nad výbojnou
Italii, tu potřeba i móda lázní přenesena i na
půdu římskou, a zde v době poměrně krátk
dospěla vrchole netušeného rozvoje, tak že
z prostých a zdravotních původně koupelen, ano
i z mnohých léčivých teplic (therm) vlivem zvý-
šené nádhery a zevšeobecnélého přepychu stala
se rozkošnická sídla.
Leth
Řek
Orient
Boiotie
24
article
Byly to zvláště skvostně položené Bajae při
zálivu neapolském, kde sami císařové budoval
pohádkové villy, stavní vojevůdcové se zotavoval
z válečných svých výprav a nejkrásnější ženy
jež klassický Řím jen k ohnivé läsce zplodil
pomáhaly rozněcovati nekonečné žertvy na oltá-
řích Venušiných.
Když nemírnými požitky smyslů tělo s
vysílilo, pak byly tiché léčebné prameny pravou
spásou a leckdy i poslední útěchou rozkošníko-
vou. Voda abulská léčila ústroji močové a po-
hlarní, Tarsus přijímal klienty chraptivé a kašla-
jícf, v Cutilách restaurovali še břichopáskovéa
hleděli se zbýti nadměrného tuku, ba sám dnavý
Vespasián rád se tu hroužil v železitou koupel
a popíjel zdejší projímavou vodu; vílnostmi se-
slabeného Claudia Caesara dokonce donesli až
k samému zřídlu silotvorné Sinessy . . .
Z Říma, kde průběhem půl tisfciletí bylo
založeno neméně než osm set (1) veřejných lázní,
Venušin
Vespasián
Claudius Caesar
Řím
Tarsus
25
article
z nichž bělavý mramor sedadel a zvětralé zdivo
vodovodů do dneška hlásají slávu Caracallovu
a Diokleciánovu, šířila se potřeba lázní mohut-
ným proudem až k nejzazším hranicím a kolo
níím klassické veleřiše a nebylo snad poněku
jen mocnějšího léčebného pramene, zvláště thier
mělního, z něhož by Říman k účelům zdravot
ním nebyl dovedl těžiti
Této okolnosti musí přemnohé z lázeňskýe
sídel dnešní Evropy býti vším právem vděčno
za slávu svých dějin, plných dvacet století zpě
v minulost sahajících. Bylo-li moderní provencal
ské Aix označováno tehdy názvem Aquze Sextiae
a pyrenejské Bagněres de Bigorre jmenem Vicu
Aquensis, známy byly Římanům německé dnešní
Cáchy jako Aquisgranium a Wiesbadeny jak
Aquae Maxiacenses. Ani pověstná soujmenná
trojice Badenů nezůstala starovéku tajnou
jmeno Vicns Aquarum usouzeno pro švýcarský
Baden u Curychu, Aquse Pannonine pro rakou
ské sirné thermy u Vídně, a třetí z nich, nej
slavnější, který dnes na rozlišenou Baden - Bader
sluje, poctěn názvem Civitas Aquensis. Ba i pře
průliv frankobritský dojížděli vznešení nemocn
pro uzdravení do teplic, Aqune Solis řečených
které dnes pod jmenem Bath jsou pravou perlou
anglického jihozemí.
Caracallův
Diokleciánův
Říman
Bigorre
Vicu Aquensis
Aquae
res
Bader
Solis
Evropa
Aix
Cáchy
Aquisgranium
Wiesbaden
Baden
Curych
Vídeň
Bath
Aquha Sextiae
civitas Aquensis
26
article
Rozumí se, že znalost lázní i ve východn
polovině říše nikterak nebyla menší, a dnešn
Gastýn v Alpách, Tüffer u Celje a Krapina
Teplice i s Lipikem v Chorvatsku těšily se přizn
starověku právě tak jako nepatrná dnes Kar
lovska Banja pod Balkánem a živořící Ajtos n
bulharském břehu Černého moře.
Avšak celá ta sláva a důležitost lázeňskýe
míst i ústavů zapadla, když se byl rozvrat řím
ské velmoci dostavil a evropský sever zvítězi
nad rozmařilostmi jihu. Drsné mravy Germánů
jimž dle vypravování Tacitových lahodily tolik
lázně říční, takořka rázem utlumily koupelný
přepych, a bouřemi, způsobenými stěhováníms
národů stavby nádherných lázní vzaly úplnou
zkázu, tak že již koncem pátého stolatí témě
zmizely s povrchu zemského.
Na štěstí vzmáhající se křesťanství zavede
ním křtu se o to postaralo, aby lázně nábožen
ského významu nevešly v naprosté zapomenutí
tam pak, kde léčivý pramen dosud byl v ochraně
pohanského božstva, nastoupili světci a četní
mučenníci v patronát zřídel, z nichž mnohá s
tak stala cílem nesčetných poutnických výprav
Rovněž i Islam a Arabové přijali lázně
mezi své mravy a obyčeje. Koran předepsal
moslemínovi pečlivé zachovávání tělesné čistoty
a k tomu účelu opětované denní omývání, za
jistých pak okolnosti a dob zavázal krom toho
muže i ženy ku přísným předpisům v požívání
lázní. V tom směru si nejenom bohatci nej-
skvostnější koupelné ústavy v domech a zahra-
dách pořizovali, nýbrž i pro širší vrstvy byly
každém místě, kde se mešita nacházela, lázeňské
domy budovány, věrné to asi vzory dnešních
veřejných a spolu léčebných lázní tureckých.
Germán
Tacitův
Alpy
Celje
Chorvatsko
Banja pod Balkán
Černý moře
Korana
Krapina Teplice
Kara
27
article
Mezi tím v strnulé Evropě uplynula př-
dlouhá pausa téměř tisíce roků, aniž bylo čeho
na prospěch znovuvzkříšení lázeňského života
podniknuto. Teprve když malomocenství a pří-
jice se daly Evropou na pochod jakožto přiro-
zená odveta za křižácké války a neopatrné styky
s Orientem, rozpomenul se netečný středověk n
blahodějné účinky lázní, jmenovitě parních
potných, které pak rázem a houfně doporučo-
vány všem nemocným — i kajícnikům, u nichž
bíčovací knuta nikterak malou hrávala úlohu
Byly to hlavně t. zv. lázně »dušičkové« (»Seel-
bäder«) s terassovitě sestavenými lavicemi, ve
kterých hříšník se statně potil na konto přištího
očistce, hlavu maje opřenu o dřevěný podkla
a sestupuje vždy o stupeň níže, když teplota
slně stoupala, až konečné napolo zpitomělý pad
v náruč lázeňské posluze.
Začátkem stoleti šestnáctého začaly se olv
rati opět brány lázeňských míst a návštěva slav
ných opět pramenů stala se záhy jednou z čet
ných povinnůstek mody.
Avšak léčení bylo prováděno způsobem na
nejvýš dobrodružným, postrádajíc jakýchkoliv
základů ponákud jen vědečtějších, tak že vzdor
Evropa
Orient
28
article
očividným pokrokům na jiných polích lékařstvi
zůstávalo lpěti na nesmyslných kolikráte zása-
dách středověku. Talisman účinku minerálních
vod vězel dle tehdejších názorů výhradně v pří-
tomnosti a působení »jakési« nevyličitelné zří
delní síly (Brunnengeist). Čím větší množstv
této tajuplné síly vplynulo do těla, tím spíše
vyplavily se z něho chorobné domněle látky,
tím rychlejší a mocnější byl effekt užité vody
Na základě toho prapodivného výkladu roz-
mohla se snad ve všech lázeňských místech
pravá pítná manie a ubohý pacient násilně po-
píjel nesmírné dávky pramenné vody bez ohledu
na její teplotu.
Sláva této nezřízené methody dlouho ne-
trvala, tím spíše, ana životospráva lázeňských
hostí byla při tom skrz na skrz převrácena.
A tak potácela se nauka i praxe lázeňská
po celá desitiletí na vlnách různých medicin-
ských vyznání, podléhajíc střídavým choutkám
tu školy mystické, tu opět racionální, a při tom
neustále narážejíc na mělčiny spatných známost
lučebních.
Byly sice v dlouhém tom čase napsány
i vydány celé spousty tenkých i tlustých, a vždy
snad samochvalných spisů o povaze jednotlivých
zřídel a lázní, avšak veškerá ta literární přítěz
byla úplně bezcenna oproti skromným zprvu,
znenáhla však vítězné se šířícím pokrokům
chemie.
Když pak počátkem let padesátých věda
zemězpytná začala se obírati šetřením původu
a průtoku zřídel, nauka fysiologická mohla blíže
sledovati výmény látek po užití, studium pak
klinické se dalo na cestu přesného pokusu
s účinky na organism živoucí — došlo k pocti-
vému, vědecky odůvodněnému vzniku zcela
svěží nauky balneologické, která ochotně
nabízi vyzkoušenou blahonosnost přírodních pra-
menů k nezištným, vší důvěry hodným službám
v medicině moderní