ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 14110ff0-7686-11dc-acf3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 31 celkem · entity: place 31, org 13, person 45, work 1
1 masthead
Ročník XXXXVII.
2 masthead
valt tn ěti nor sed tltan a at
3 masthead
V Praze, v sobotu 14. prosince 1907.
Praha
4 masthead
žeO v olnstáldoae vledlotol vdest b
5 masthead
Číslo 345.
6 masthead
ell sne
7 article
Na ranní a odpal. lIst, přod olácí ney v Prare v zdstslnistrati na měste .. . . . 2 K na čtvrt leta . . . . B K —h s dvojí čonáškou na měsíe n tt L. . . . 7 K o0h ve filialkách- na měíc . . . . . . 2 K 30h Pošteu: na měsí Batrrt lela . . . . 9 K o0 s drojí zlsilkoe na mětt .:. ko n etrrt etke
Pošteo
8 title
Dnešní číslo pro Práhu le o 10 stranách
9 article Interpelace profesora dra. Čelakovského.
Interpelace profesora dra. Čelakovského. Neslýchané porušování rovného práva našeho jazyka některými německými soudc zasáhlo do vnitřních poměrů přímo drtivě. Takové útoky na právní řády nesmí strpěti žádný moderní stát, tím méně stát, jenž chce býti ochráncem a štítem všech svých národů. Nesmí je strpěti zvláště náš národ aby nebyl násilně staven jeho přirozený vy voj. Za národ v takové dalekosáhlé věci musí do odvetných šiků vstoupiti především jeho zástupci, jakožto zákonní a odpovědní jeho representanti. Můžeme tentokráte zaznamenati, že tak učinili bez průtahu, se vším důrazem a co nejvystižněji. Stalo se tak obrněným dotazem, připraveným co nejpečlivěji a odůvodněným co nejpodrobněji a nejpřesvědčivěji slovut ným znalcem právních dějin českých, prof drem. Čelakovským, a podaným ve středeční schůzi rady říšské na předsedu ministerstva a na ministra spravedlnosti k ochraně zaru- čené rovnosti českého jazyka u všech soudů v našem království. Dotaz zní:
Čelakovský
10 article
Vaše Excelencel V poslední době množí se připady, že v království českém jednotlivé soudy v okresích s německou většinou odmítají česká podání, s odůvodněním, že nejsou sepsána v řečiu soudu obvyklé a kde soudní úřadníci takořka se chlubí neznalosti čestiny, aby se omluvili, že vydávají taková odmitavá rozhodnutí.A nad to jsou ve svém nezákonném počínání po- vzbuzováni a podporováni neslýchaným způso- bem jednotlivými poslanci, okrosními a obec- ními zastupitelstvy, tak zvaným Volksratem, částí německého tisku. Jsou to zvláště případy, jež se udály u c. k. soudů v Chebu, které českou veřejnost uvedly v oprávněně a pochopitelné vzrušení které zasluhují zvláštní pozornosti c. k. vlády.
Cheb
11 article
Tamější adjunkt dr. Frant. Feyer, jehož činnost jest již z Trutnova pověslná, odmilá česká po dání co nejvyzývavěji, maje zřejmý úmysl při praviti zcela svévolným výkladem zákona české strany o rekursni právo a utvořiti tak v Chebu faktieký stav nepřijimání českých podání. Do- tyčný adjunkt používá k odmítání českých žalob formuláře č. 8., který se týká odklizení formál- ních chyb (nesprávných adres, neúplnosti děje). aby učinil odmitnuti českých žalob konečným a neodvolatelným, jak to již provedl i při od mítnuti námitek zástupce české strany. Dle zpráv časopiseckých vydal také krajský soud v Chebu ve sporu, zastupovaném praž ským advokátem drem. Šebastou, opět rozhod- nulí, které stanoví, že dle § 13. vš. soud. řádu v obvodu okresního soudu v Chebu jest obvyklým pouze německý zemský jazyk a jazy ková nařízení z r. 1880 a 1899, jakož i nej- vyšší resoluce ze dne 8. dubna 1848 a oběžník českého odvolacího soudu ze dne 30. kvělna 1848, že nemají nároků na platnost a nemohou býti považovány za zákony. Ačkoliv c. k. vrchní zemský soud rozhode v jednom případě, že c. k. soudy v Chebu jsou povinny přijímati česká podání a v české řeč vyřizovati, přece řečený c. k. okresní soud od
doktor František Feyer Trutnov Cheb krajský soud v Cheb okresní soud v Cheb
12 article
mítl opěl sub. prás. 16. list. 1907 M III. 253/07 pražským advokátem drem. Mužikem podanou českou žalobu za klienta v Chebu bydlicího na zaplacení dlužných 137 K 80 h s odůvodněním, že žaloba není sepsána v jazyku v zemi ob vyklém. A krajský soud prohlásil, že trvá na stanovisku, že u okresního soudu v Chebu jen němčina jest obvyklým zemským jazykem a že vyřízení rekursu má se státi pouze německým jazykem. Toto jednání řečených soudů neznamená již vykonávání soudci zaručeného práva zkou- mati platnost nařízení, nýbrž je zřejmou vzpourou proti trvajícím zákonům, proti povně ustálené praxi a plenárním rozhodnutím nejvyššího soud- ního dvora, které slavnostně prohlásily, že jes v Čechách právem zákony stanoveným, činit podání soudům v celém obvod král. českého v jedné z obou zem- ských řečí a povinnost soudu vy- řizovat je v řeči podání.
Cheb Čechy vysoký soud
13 article
Nesčíslněkráte byly již uvedeny nejkompe- tentnějšími činiteli zákony a nařízení, dle jejichž doslovného znění není nejmenší pochyby, že v celém král. českém česká a německá řeč o r. 1627 jsou zemskými a v zemi obvyklými jazyky a proto všude mají platiti za jazyky u soudů obvyklé, což jest také v zájmu pří slušníků obou národnosti v zemi bydlícich. Hlavní doklady toho buďtež zde opětovně uvedeny: 1. V článku C. II. obnoveného zřízení zem- ského z r. 1627 ustanovil cfsař Ferdinand I. pro zemské soudy: »poněvadž cheeme v našem dědičném království českém českou a německou řeč udržeti a pěstovati, mají spisy buď v české, neb německé řeči býti podávány a dle toho ří- zení v té kleré řeči až do konce býti prove- deno.« Tato zásada rovnoprávnosti jest dale provedena v čl. C. III., D. XLVII. a J. VI. té- hož zřízení zemského na prospěch němčiny. která jest teprve od této doby v Čechách zem ským jazykem, a rozšiřena na městské soudy v čl. B. b. V. sbírky novell a deklaraci z roku 1848.
Čechy
14 article
2 Všeobecný soudní řád ze dne 1. května 1781 ustanovoval v § 13, že »obě strany, ja- kož i jejich právní zástupei mají ve svých ře- čech používati jazyka v zemi obvyklého« a dne 22. dubna 1803 rozhodla nejvyšší justiční in- stance na dotaz českého apelačního soudu, že »nepodléhá žádným pochybám, že dle znění § 13. soud. řádu jest volno každému žalob podati svou žalobu v německé neb české řeči stejně v zemi obvyklé. 3. Najvyšším kabinetním listem ze dne 23. března 1848 byla vyřízena prvá pražská petice v ten smysl, že »ustanovení českého zemského řádu C. II. o uživání české řeči, má tam, kde dosud nebylo plně prováděno, zvláště při potře- bách lidu ve škole, veřejných úřadech a sou- dech v úplnou platnost býti přivedeno, a kde- koliv stává opačný zvyk nebo jiné předpisy, že mají býli zrušeny.« 4. V resoluci císařem Ferdinandem V. dne 8 dubna 1848 vydané na druhou pražskou pe- tici, bylo ustanoveno, že »má býti vzata za zá- sadu rovnost české národnosti provedením úplné rovnoprávnosti české řeči s německou ve všech odvětvích státní správy a veřejného života « že »od nynějška všechny veřejné úřady a soudy v Čechách mají býti obsazovány pouze těmi, kdož znaji oba zemské jazyky.« Tato resoluce byla sdélena všem úřadům a uveřejněnav
Ferdinand Čechy všeobecný soudní řád
15 article
sbírce provineiálníeh zákonů sv. 30., str. 107 Zvláště bylo českému apelačnímu soudu nejvyš ším nařízením ze dne 18. dubna 1848 připo menuto, že »ůplná rovnoprávnost české řeči s německou má platiti jako zásada ve všech odvětvích a se svolením ministerstva spravedl nosti ze dne 22. května 1848 nařídil český apelační soud svým podřízeným soudům: »Tak jako jest každému volno, všechna soudní podání činiti buď v české neb německé řeči, tak jsou také všechny soudní úřady povinny vyřízení výnosy činili v té zemské řeči, již stran 5. Čl. XIX. státních základních zákonů ze dne 21. prosince 1867 »uznaná rovnoprávnos všech zemských jazyků ve škole, v úřadech ve veřejném živolě.« 6. Dle platných t. zv. Stremayrových jazy kových nařízení ze dne 18. dubna 1880 jsou jak známo, »polítické, soudní a návladnické úřady v zemi povinny, vyhotovovati vyřízeni stranám vydávaná v onom z obou zemských jazyků, ve kterém ústní žádost byla učiněna nebo písemné podání sepsáno« atd. Toto nati zení bylo vydáno, když byli čeští poslanci po dali ministerstvu pamětní spis a němečtí proti memorandum o provedení rovnoprávnosti obou řečí v Čechách. V německém pamětním spisu bylo o požadavcích českého memoranda, kleré se vztahovaly na styk úřadů se stranami, že totiž každý jest oprávněn činiti podání v jedné neb druhé řeči, výslovně řečeno, že »tento po- žadavek není ničím jiným, než opětováním toho, co již beztoho ve skutečnosti trvá«. A v hlavním orgánu německo-nacionální strany v Čechácho »Bohemii«, prohlášeno dne 26. dubna 1880 tedy po publikování jazykových nařizení: že »tato nařízení neobsahují ničehu, co by nebylo za všech ústavních vlád co nejsvědomitěji pro- váděno a co by u všech úřadů samo sebou neplatilo«.
svatý . 30 Čechy Čechácho Bohemia
16 article
Teprve když počslo z Vídně v »Neue F Presse« a jiných časopřsech ze strannickýel důvodů štvaní proti těmto jazykovým nařízením vzniklo v Čechách u členů některých obecních zastupitelstev známé, nyní denně se opakující »vzrušení a znepokojenís, jemuž se podřidili také němečtí poslanci z Čech a někteří členové panské sněmovny. Dne 5. května 1880 odpověděl tehdejš ministr spraved nosti Stremayr na dotaz poslance Wolfruma, že jest nucen vystoupiti proti po- Litováníhodnému uvádění v omy veřejného mínění některými časoplsy kteréž mluví o »sprachenzwangu«. Dle § 11. stát. z. z. ze dne 21. prosince 1867, čís. 145 říš. z. o vykonávání vládnía výkonné moci, jsou »státní úřady oprávněny vy dávati v oboru vlastní působnosti na základe zákonů nařízení a rozkazy a vynutiti s nejen zachovávání těchto, ale i zá- konných nařlzení vůči těm, kdož json jimi vázáni.« Proto není správné, tvrdí-li se, že v »do- týčném provádění stát. zákl. zákonů přestáví nařizovací právo vlády aneb že jest více ob- mezeno, než v jiných oborech. « Pokud se týče obsahu nařízení, není o tom dle prohlášení tohoto bývalého ministra nižádně pochybnosti. že »něměina a čeština jsou v Če chách a na Moravě jazyky zemské a v zemi obvyklé« a že nařízení obsahuje pouhé opětování toho, co »až doposud u všech soudů v Čechách a na Moravě právem platilo zná.«
Wolfrum Vídeň Čechy Morava Neue F Presse panská sněmovna
17 article
a v praxi se vykonávalo.« S těmito výklady projevil svůj souhlas zvláště poslanec dr. Lien- bacher, jeden z nejbystřejších právníků starého parlamentu, kterýž prohlásil, že zemský jazyk jest totožný s jazykem v zemi obvyklým, a že každý úřadník jest povinen a k tomu musí být donucen, aby si zjednal potřebných vědomostl. protože jest tu pro obyvatelstv a musí znáti jazyk jeho. Pokud se týk nařizovacího práva vlády, v pochybnost braného pravil: »Nutno rozeznávati, zdali státní základní zákon zamýšli stanoviti nová positivní ustano- vení čili nic. V prvém případě jest zapotřeb zákona speciálního, tam, kde však nepraví ni jiného, než co již dříve bylo a co spočívá v po vaze poměrů, není zapotřebí nijakého speciál ního zákona A podobně vyslovil se zástupce vlády, sekční chef svob. pán von Sacken ve schůz panské sněmovny dne 24. května 1880 při roz- počtu, dokázav dle starších předpisů a posa- vadní praxe, že »těmito nařízení m v Čechách nebyl utvořen sta nový.« »Všecka ona starší nařízení« — pravi — »vydána byla pro veškeré soudy v celýeh Čechách, a o nějakém rozezná ván jazykových území se v nich nikde nemluví, právě tak, jako v něme- ckém protimemorandu.« Ministr spravedlnosti vyžádal si také ode všech soudů v Čechách zprávy, jaká jest sku- tečná praxe v Čechách co do užívání jazykaa všecky soudy odpověděly, že nařízeními témi nenastala pražádná změna, ani pokudse týče německo-českých obvodů, ale že se tam všude uznává platnost § 19. st. zákl. zák. a že následkem toho se vyřízují u soudů v Liberci, v Chebu, v České Lipě, v Tanwaldě atd. po- dání stran v onom jazyku, jímž jsou sopsánu.
doktor Lien Sacken Čechy Liberec Cheb Český Lipa panská sněmovna
18 article
Z toho dovodil zástupce vlády, že otázk jazyková »není leč prostým. uzákoně- ním praxe skutečně trvající.« Ve sněmovně poslanců potom podal posl dr. Herbst dne 4. prosince 1880 návrh, aby sněmovna prohlásila, že »vydání jazykových na- řízení není odůvodněno, a že pokládá za žá- doucí, aby znovu se zjednal stav zákonům při- měřený.« Ale dne 1. února r. 1885 usnesla se sněmovna ve své 326. schůzi 175 hlasy proli 161, »že přechází se přes návrh ten ku pořadu jednání«, uznávajíc, že jazykové nařízení, vy- dané vládou dne 19. dubna 1880 pro Čechy a Moravu, nikterak nepřekročuje právo nařizo- vací, vládě náležité, ani neodporuje plat- ným zákonům aplatnému veřej nému právu.« Ježto panovník dal své nejv zmocnění, aby jazyková nařízení byla vydána, sněmovna je uznala za zákonně platná a ani panská sněmovna neodporovala problášení sekč- ního šéfa sv. p. Sackena a tudiž mlčky s nimi souhlasila, jest nade vši pochybnost, že se jim dostalo souhlasu zákonodárných činitelů. Budiž ještě připomenuto, že v průběhu jednání se chopil slova správce ministerstva spravedlnost dr. Pražák na obranu nařízení a na důkaz, že odpovídají posavadní praxi, předčítal i zprávu presidenta soudu chebského, v níž se praví, že »sice jen velmi zřídka se stává, že dojdou soudů tamního obvodu česká podání«, ale, že » podání taková se vyřizují českým jazykem.« A dále se ve zprávě té dí: »V tomto ohledu nevyskytují se co do znalosti jazyka u žádného soudu ne- snáze, protože většina soudních úřadníků poně- cl v i lleoi
doktor Herbst Sacken Pražák Čechy Morava
19 article
V drobném prousii: ronni číslo o s0 . . . sa 2 u odpoledal Ve flialkárh na venkové. 10h nl0. . . . . 4 a Inserát plali se hotevě napled Piedplacení a lnserty plijímá adulnl- strace v Marianské ulini č. 3. Tam nachásejí se též redakea Ulskárna n expedice „Národnich Listů- Eukopisy se zovzaorji.
20 article
kud česky zná, a vyřízení v české řeči přikáže se úřadníku, jenž se dostatečně v řečí vyzná,« 7. Na tomto právu stran, užívati ve styku se soudy zemských jazyků, nestala se žádná změna ani následujícími jazykovými nařízením ze dne 5. dubna 1897, 24. února 1898 a 14. října 1899. A když r. 1898 ve sporu před libe- reckým krajským soudem zamitnut byl návrh žalobců, aby se jednání vedlo i česky, nařídil vrchní soud krajskému soudu, aby připustil vý- klady stran a jejich zástupců v každém z obou zemských jazyků, jichž strany budou uživati. Toto rozhodnuti potvrdil nejvyšší soud dne 13. prosince 1898 čís. 14934 z důvodů, že § 13. všeob. soud. řádu platí jako dříve a když dle tohoto § 13. »strany a jejich zástupci mají ve svých řečech užívati jazyků v zemí obvyklých«, že se vyrozumívá jazykem v zemi obvyklým zřejmě každý jazyk, je- hož značnější čásť obyvaťelstva té které země užívá v obyčejných styclch, tudíž v království českém jazyk německý a český. Mimo to po- ukázal nejv. soud na kabinetní nejvyšší list ze dne 8. dubna 1848, kteréžto »nejvyšší nařízení jest zákonem, kterýž nebyl zrušen žádným pozdějším zákonem a že všecka od té doby pro království české vydaná jazyková nařízení spo- čivají na tomto zákonném základě. « Proto, praví nejv. soudní dvůr, musí se na tom trvati, že strany u všech soudů v král. českém jak německého tak českého jazyka, jakožtn »jazyka v zemi obvyklého, jsou oprávněny po- uživati, a »nález o tom, zda při tom kterém soudu zásadně lze jednati buď jen v jednom neb druhém jazyce, vůbec nespadá v obo působnosti soudů.« Toť nepochybný stav zákonodárství a praxe o rovnoprávnosti obou jazyků ve vnějším styku se soudy v Čechách.
Čechy
21 article
Než poslanci dr. Jäger a soudr. podali dne 19. listopadu t. r. ve sněmovně dotaz, v němž tvrdí, že jazykově nařizení z r. 1880 v Chebsku neplatí, prolože odporuje zásadě uznání prag- matické sankce chebskými stavy dne 23. čer- vence r. 1721 a že »svob. německé řišské město Cheb a Chebsko má odůvodněný nárok na zvláštní práva.« »Nikomu v Chebu a v zemi chebské není a nebylo známo« — dí se tam — »že jest čeština v Chebu v zemi obvyklá, a kdo tvrdí opak, lže.« »Nedávné rozhodnuli českého vrchního soudu v Praze (že česká ža- loba se má vyříditi česky) postrádá všeho zá- konného základu, jest to čin české zvůle, zna- mená neslýchané a smělé zasáhnuti do jazyko- vých práv nejen Chebska, ale všeho německého národa, a musí býti co nejrozhodněji políráno « Také se uvádí usnesení okresního výboru cheb- ského, dle něhož rozhodnuti vrchního soudu zemského tvoři »neslýchané národní znásilnění Chebska« atd., ač se dá těžko pochopiti, jak by uznání práva strany spor vedoucí mohlo zna- menati znásilnění země, a tazatelé plají se c.k. vlády, jaké chce podniknouti kroky, »aby ihned bylo zrušeno rozhodnutí pražského vrchn. zem. soudu, dle něhož prý jest v Chebu čeština soudu obvyklá, kteréž však nejen cítění všeho německého národa historickým právům a skutečným poměrům Chebska, ba i pragma- tieké sankci se posmívá Jest nápadné a ne nezajímavo, že interpe- lace tak důrazně se dovolává hi storickéh práva, a vzpomlná dějinné skutečnosti, ž Chebsko (regio Egere) v r. 1323 se dostalo jako
doktor Jäger Chebsko Cheb Praha Eger okresní výbor chebský
22 title
FEUILLETON.
23 article Literatura.
Literatura. Bibliografie České Historie. Nákladem České Akademie vyšel 1. svazek čtvrtého dílu „Bibliografie České Historie“, se- slavený bibliothekářem musea král. českého. prof. drem. Čeňkem Zibrtem. Obsahuje zpra- cování historie české od r. 1600—1618 v 4137 číslech. Netřeba ani podotýkati, že práce Zíbrto- va pokračuje úplně v duchu svazků předcho- zích, které došly všeobecné pochvaly; proto bude i tento svazek jistě vřele od každého uvítán, kd- bude nucen tou neb onou otázkou z doby přede- hry třicetileté války se obírati; uspoří tím mnoho času, který s vyhledáváním pramenů jindy strávil. Iistorie je Zíbrtovi život s celou jeho mnohostranností a pestrostí a proto snaží se ve své bibliografii přihlížeti ke všem jeho strán- kám. Dnes neplatí již více omezený raeiona- lismus, který některé výplody ducha lidského prostě odsuzoval, protože se do stanoveného jeho schematu nedaly dobře zařaditi. Jakoby ten lidský život byl schema! Ostatně neleží cena jednotlivých fasí dějinných v tom, co vytvořily nýbrž prostě v jejich existenci, v jejich vlastním já. A proto je přirozeno, že se Zibrt snažil v po- hnutých letech 1600—1618 zachytiti celý ten soudobý ruch, který vedl ke katastrofě bělohor- ské, kdy česká země naříkala: Pojďte sem vši- chní a rcete, zahlédli jste v širokém světě větš bídu než moji?
profesor doktor Zibrt Český akademie muzeum král
24 article
Pokusím se v následujícím ukázati, jak nutno hleděti na některé stránky Zibrtovy Biblio- grafie, které někdy nebývají správně posuzovány Platí to zvláště o oblíbené frási, že přináší superllua — přebytečné věci, které používán knihy ztěžují. O bibliografiích a bibliografech možno častc užiti vajovského šprochu: Plevy sbírají, zrne nechají. U Zíbrta tomu tak není. Vedle politické. náboženské a sociální stránky přihlíží jako kul- turní historik ke všem kulturním projevům života lidského. Dějiny zvyků, obyčejů, pověr, slav- ností lidových ele. jsou tu seskupeny a podle látky a času uspořádány. Také literaturao zvláštních úkazech přírodních, kometách. krva- vém dešti, krvavém sněhu, dešti kamenů, země- třesení, nemoce, mory, mordy, vše to počlivě zaznamenáno, poněvadž to tvoří v rámci svo doby důležitý detail celého obrazu. To platí na př. i o cestopisech. Nepatří sem, ozve se někdo. A přec jsou tak důležité pro poznání ducha. jimiž čeští cestovatelé byli proniknuti; tak prav na př. Harant z Polžíc a Bezdružie ve svém cestopisu: Cestování jest užitečné a jednotlivei k dosažení vysokých míst ve vlasti prospěšné . A proto se před válkou třicetiletou hojně cesto- valo a psalo, zvláště o říši turecké. Nejlepsí čeští mužové a spisovatelé šířili známosti o Tur- cích, takže mnohý z Čechů měl o turecké správě a vládě lepši pojem, nežli o věcích vlasti; při- pomínám Sixta z Ottersdorfu, Jana Bessa Jana Mirotického, Veleslavína a Kocína, Ha- ranta, Budovce atd.
Pleva Zíbrt Čecho Sixt Bessa Jan mirotický Kocín Budovec Ottersdorf Veleslavín Polžet Zibrtův Clio
25 article
Opět jinou stránkou, která často naráží na nopochopení, jsou úmrtní kázání. Slyšíte hlasy: To sem nepatří. Ale jen opatrně! Předně bye vytknul jednu věc — a kdo zná dějiny litera- tury, pochopí ihned. Vezměte do rukou Jung- manna, prohlížejte Jirečka a poznáte, srovnáte- i čísla u Zibrta uvedená se záznamy Jungman- novými a Jirečkovými, kolik nesprávností tu Zíbrt opravil, případně otázek zcela rozřešil! Oba Hiterární historikové uvádějí na př. řadu autorů pohřebních kázání a písniček s rokem vydání a formátem, boz počtu stran, Práci ne- viděli a tak pochybili. Zibrt, jehož radostí je prohlédnout všechny knihovny, pokud ochota mu přichází vstříc, opravuje omyly; kázání se skládají z několika částí od různých autorů po- řízených a Jungmann-Jireček je popisují jako samostatná čísla. Tak se stává na jedné straně literatura chudší, na druhé však nepoměrně roste, nebot Zibrt rozhojňuje ji novými nálezy. Proto mu bude literární historik vždy vděčen i když historikovi se to zdá býti zbytočné. Ostatně kdo může dnes říci, co v životě je zby- tečně? Nezasvěcenci zdá se býti dále leckterá drob- nůstka zbytečnou a bezvýznamnou; a přeceji Zíbrt zařadil s rozvahou a s úmyslem do rámce své soustavné práce. Vyberu opět jen jeden při- pad: R. 1610 zaznamenává Zíbrt disputaci na universitě, z níž se nám zachoval jen pouhý titul: „Je-li prospěšněji věsti válku najalým žoldnéři, nebo domácím lidem?“ Pouhá these,
Jung Jireček Jungman Jirečkův Zíbrt Jungmann
26 article
řekne mnohý; ale má reální podklad, dodávám já. Je důkazem, že se i u nás počalo o podob- ných věcech uvažovati. Roku 1600 vyšel totiž pamětní spis lantkraběte hesenského Mořice Učeného, který se obíral reorganisací vojenských poměrů besenských a stál zřejmě pod vlivem reformních myšlenek vojenských Jana Nasav- ského; oba se shodovali v tom, že jedině vše- obecná branná povinnost může vrátiti vojsku jeho starou zdatnost, vytrvalost a udatnost. My- šlenky tyto provedl teprve Gustav Adolf, přivedn na pevninu národnostně jednotné vojsko, na jehož reorganisaci přes 20 let pracoval a v němz národnostní princip všeobecné branné povin- nosti zeela vybudoval. Není tedy bezvýznamno že v bouřlivých letech sporů Matyáše s Rudol- fem II., kdy zvuk zbraní zaléhal až do síní uni- versitních, také o podobné otázky pražská uni versita zavadila. A proto i tento detail má zde své dobře vyhražené místo.
Mořic učený Jan Gustav Adolf Matyáš Rudol
27 article
Jako kulturní historik přihlíží Zíbrt přio- zeně pilně ke všem projevům kulturního živola v jeho celku i v jeho detailech. Tak přihližl k různým příležitostným básním a projevům n universitě při dosažení jednotlivých akademi- ckých hodností (bakalářů, mistrů, blahopřání, úmrtí, spory) proslovených; vše je tu pečlivě registrováno, slavnostní proslovy děkanů, rekto rů, vstupné přednášky jednotlivých profesorů, od vážných projevů až k ješitným výplodům nebetyčné učenosti jednotlivců, zvláště za sporu s právníkem Janem Matyášem ze Sudetů, kdy celá universita hučela a bouřila proti vetřelei a ve všec) toninách hlásala: Já jediná jsem pravá věda... Veškeré ty mosaikové kaménky jsou tu složeny, jak je doba tvořila, se svými světlými i temnými stránkami života před válkou třiceliletou tak, jak se nám jeví v sytém koloritu barev v líčeních Wintrových. Laik vidí jen ty stále se opakující such slova latinská: na po- čest dosažení stupně akademického...: znalee chápe ovšem věc jinak. Pohleďte jen na našeho
Zíbrt Jan Matyáš Wintrův Sudet
28 article
Ant. Truhláře, co již z té latinské literatury vy- vážil! Nového Jirečka (Rukověť liumanistické li- teratury) připravil již k tisku; vždyť ty latinské verše jsou často jediným projevem práce, jež nám po universitních profesorech zůstala. Tvoři universita, a zvláště reformovaná a obrozená po r. 1610. charakteristický kus českého života Nebyla to vždy věda, která tam rozhodovala; ne- byly to často problémy, které způsobovaly spory nebyly to ideální snahy, které spojovaly ... Nad vším vládla osobnosí a osobitost. A mnoho ne- upřímnosti tu bylo tak jako ve veřejném životě tehdejším. Jest mi vždy zvláštní rozkoší, pročítati ty různé projevy současníků, z nichž vane opojná vůně života na jeho výšinách i v jeho hlubinách Tak muchý, jenž si hrál na poloboha, promění se tu v šarlatána, jehož sláva vyrůstá jen ze soudobých klepů; tak mnohá špatnost je tu lí- čena jako boj za očistu a svobodu a tak mnohá dobrá věe je tu šlapána v bláto a nahost drzost se dere vzhůru... Byl to dusivý vzduch, těžký, žlutošedý, plný děsivých přízraků listo- padových událostí r. 1620 a v něm malichern shon lidstva, bez vzletu, bez ideálu, ba bez cíle. Jen pouhé sofistické mudrování, praktiko vání a onoho v evangelium dotčeného šafáře ne- věrného opatrnost, jak napsal Matyáš z Thurnu Egoismus, který neviděl dále než na špičku svého nosu. Tak mi tane na mysli krásný sen otce Rosenkreutzra, jak jej vypravuje Andrene ve své Chymické svatbě: Seděl jsem na temeni hory a pohlížel dolů do údolí na život tam, dole.
Truhlář Matyáš Thurn Nový Jireček
29 article
Všichni viseli na jemných vláknech na obloze upevněných a toužili s námahou a úsilím tam vzhůru. Drali se ku předu, ale ne proto, že tam nahoře je klid a jas; chtěli do výše, ale ne proto, že tam čisto... A když byli skoro u cíle, přišel chladný osud a ustřihl nítku. Byl to podivný svět, jak jej charakterisovale souvěké příslovi: tento svět nic jinačejší není, než jako ožralý sedlák; když ho někdo na jedné straně pozdvihuje a jemu na kůň pomáhá, tebdy z druhé strany zase dolů padá. Byly tu přísně náboženské duše s vírou až skoro chorobnoua zas takové, které pravily: Jez, pij, hrej, dobrou vůlí měj, po smrti rozkoše žádné nečekej. Čechy byly sopečnalou půdou, ze které vzájemné ne- přátelství chrlilo denně žhavou lávu nenávisti, při čemž platila zásada: cokoli zlého o protiv- níku víš, byť mord byl, všecko musí na harca na plac. Polemika se dere do kostelů, do ká- zaní, do rozličných modliteb a do nábožen- ských rozjímání. Vezměme na př. ty různé Ve- čeře Páně a všade narazíme na současné poli tické poměry. Býti nebo nebýti, žíti nebo nežíti platilo pro všechny náboženské strany. Houžev- natý katolicismus, nezdravý utrakvismus bez
Čechy
30 article
vší vážné organisace a bez discipliny jako ta če- ská politika, bratrství, luteránství, kalvinismus, vše stojí ve vzájemném boji. Ty různé Zlaté řetizky pravého katolického náboženství, ty růz- né Cesty k životu svatému, Summy náboženství, Věčná světla a pravdy, různé Písničky nábožno v dobách nepokojných, Nábožné i Rozkošné modlitby i s tím velebným chorálem „plačtivé, v zem udeřené, rozražené, pošlapané a rozptý- lené církve české“ dýší současným ovzduším rozrušených vln českého života; hned se mihne kolem chytrácký jesuita, tu zas vážný vousatý obličej českého bratra, tu lehkomyslný typ utra- kvistického duchovního, tu člen tajemného bra- trstva Růžového kříže; tu zazní laškovný smích, tu rolnička neškodného blázínka, tu se vysílá vážná modlitba k nebesům a vedle se ozývá bohopusté klení, krátce celý ten pestrý kaleido- skop života s jeho komikou i tragikou je u Zibrta věrně zachycen.
31 article
A což ta různá kázání o hodování, opilství a obžerství, a podobně s dlouhými názvy a ti- tuly, pro středověk tak význačnými? Mnoliým nejsou snad tyto titule po mysli, ale solet nomi- nis cognitio ducere in cognitionem rei, znalust jména uvádí v znalost věci, praví latinské pří- slovi. Ty mravokárné spisy jsou takým průzrač- ným oknem do dílny tehdejšího světa; a co tam vidíme, je tmavé... Poslyšme takového horliv- ce, správce tajemství Kristových v Záhoří a se- niora Píseckého: Večer se obyčejně truňkem ob- těžují, že se jako vopice domů voditi musía ráno jim hlava těžká, že ji od lože vyzvednouti nemohou. A protož v posteli ležeti, ďáblu pečeni obraceti a rauš vyspávati musejí. Pokrmy se na- sycují, že se jako vepř na krmníce krmí a tak žerou, že víno a pivo jako kráva vodu do sebe lijí... A co z toho pochodí? Flusovaté hlavy. červené oči, smradlavá ústa, třesavé ruce, tlusté vodnatelně nohy, bodání v životě, řezavka, ei- perle... Proto ony verše: krom jídla, pití vina jejich víra není jiná, jak lid pozměnil posměšné verše Vitolda o utrakvistech; platily totiž i o ji ných náboženských stranách. V květnu se sjeli stavové, aby hájili milost boží a svobodu křesťanskou, jak pravili. Biblio- grafie je tu až minuciesní ... Protivníci pravdy boží povstávají, žalují stavové a ruší pokoj, lá- sku a svornost mezi námi; skrze lstivé obmysly a rozličné praktiky náboženství našemu těžké
Kristův Vitold Záhoří