Ročník XXXXVI.

V Praze, v pondělí 29. července 1907.

Číslo 207.

Na ranní a odpol. listy předplání se v Praze r adninlstrai sa ntrl na člvrt leta . . . . s dvejí žon4ško na ntěsíe n čtntL . . k eoi ve flislkack 2 K aok na zzeěsíe . Poštou: a mi ěssle na čtrrti int sdvojí zásllkoe »a miřet n strt ka . . . 1I K so

Telefonické a telegraf. zprávy „arounch Listů“, Ze schůze Rusů. Z Černovců, 29. července. V Ruské Moldavici konala se včera za účasti mnoha tisíc Rusů schůze lidu, na níž promluvil po- slanec Mlikuláš Vasilko o situaci parla- mentní, Mezi jiným poukázal tento poslanec také na stanovisko ruského klubu v parla- mentě k jiným stranám a k vládě. Pravil,že v krátké této době nové sněmovny, pokud za- sedala, byli Rusové od měšťanských stran úplně isolováni. Slované, zvlášté Čechové, podporují v mnoha desitileti pouze polský klub a proka- zují mu věrně služby při potlačování našeho národa. Toto, jakož i silný klerikální ráz slo vanského tábora děli nás od slovanského bloku. Němci stojí za vedení křesťanských sociálů a tyto táhne opět praktičtější přátelství k Polá kům. Polský klub nebyl nikdy tak silný, jako jest dnes. Na jeho bedrách spočívá celý něme cký blok a všechna práce. My Rusové tvořil jsme se sociálními demokraty, sionisty a vol- nými německými pokrokáři nepatrnou menšinu. V další své řeči promlouval o vyrovnání rakousko-uherském a podotkl, že Rusové nemají v tomto státě ani politického, ani hospodářského vlivu a proto také že nemohou sami i odváž- nějšími kroky ničeho ztratiti, naopak mohou jenom získat. To bude také při podzimním za- sedání sněmovny směrodatným programem poli- tiky ruské. Poslanci Vasilkovi, jakož i ruskému klubu na říšské radě byla potom za srdečných ovaci projevena úplná důvěra. . Jen

Chorvatská otázka, be Ze Záhřeba, 29. července. V „Agramen Ztgu.“ vyslovuje se říšský poslanec dr. P lo o chorvatské otázce a praví mezi jiným „Ke konkretnímu stanovisku chorvatské otázk dosud ještě nedošlo. Teprve na podzim, až bude znám obsah vyrovnání, budou jednotlivé strany moci zaujmouti stanovisko k vládě a tim i k chor vatské otázce vůbec. Že křesťansko-sociální stra- na u Chorvatů chce upevniti půdu, jest známo. Ze sympatie křesťanských sociálů k Chorvatsku jsou veliké, jest jisto, poněvadž křesťanské soci ály clitějí Chorvaté získati pro velkorakou skou ideu. Pokud se týče velkého Rakouska nalézá tato idea zajisté ohlasu v srdci každého rakouského vlastence, ale přes to nutno napřed změniti jak vnitřní, tak zahraniční politiku ra- kouskou, aby tato idea se mohla uskutečniti Vláda není akcí Jihoslovanů nikterak rozradost- něna. Pro chorvatskou otážku budou se krome Jihoslovanů exponovali pouze Čechové. Všechny ostatní strany zaujmou k ní stanovisko takové jaké budou zaujímati k vládě. Východisko z to hoto konfliktu jest možno jen tehdy, nastane- radikální revise chorv.-uherského vyrovnání.“

Telegramy korresp. kanceláře Audience v Išlu. Z Išlu, 28. července. (K. k.) Ministeršu předsedové svob. pán Beck a dr. Wekerle přibyli sem v 7 hodin 15 min. Svob. pán Beck byl v 11 hodin dopoledne přijat cisa- řem ve slyšení, které potrvalo do 1 hodiny Oba ministerští předsedové vzájemně se navšti- vili. Svob. pán Beck a dr. Wekerle byl

pozváni k rodinné hostině, které se súčastnil také paní arcivévodkyně Marie Te reslie princ Jan Jiří Saský a vévoda. Rober Virtemberský s cholí. la Ve 4 hodiny odpoledne odejel ministerský předseda svob. pán Beck do Vídně. Minister ský předseda dr. Wekerle bude zejtra císa řem přijat ve slyšení. Z Išlu, 28. července. (K. k.) Ministerský předseda odevzdal dopoledne navštívenky u pana arcivévody Bedřicha, u prince L eopol da generálního pobočníka hr. Paara a kabinet- ního ředitele ryt. Schiessl a. S rakousko uherským velvyslancem ve Washingtoně svob pánem Hengelmüllerem rozmlouval mi nisterský předseda půl hodiny. Nehoda srbského krále. Z Brestovačské Baně, 28. července. (K k.) Při dnešní ranní vyjížďce králově smekl se kůň, přejížděje malý můstek. Pádem zranil se král Petr lehce na obličeji, přes to však znovu vyšvihl se na koně a vrátil se do zámku. Stav jeho je uspokojivý. Universita v Sofii. Ze Sofie, 28. července. (K. k.) Schůz svolaná čelnými politiky oposičního tábora a vy- nikajícími bulharskými literáty břitce kritisovala vládní pokus o rozřešení universitn otázky a usnesla se zvláštním podáním vy zvati knížete, aby z plna obnovil někdejší uni versitní práva a tak umožnil obrození uni- versity.

Z Balkánu. Z Petrohradu, 28. července. (K. k.) »Nov Vremja« sděluje, že řecký patriarcha poslal ru ské vládě úřadně žádost, aby zakročila prot Bulharsku a obnovila opět všechna řecké eírkevní sídla v Bulharsku. Požadavky tyto odůvodňuje prý patriarcha berlinským kongresem »Novoje Vremja« má za to, že ruská vláda v té příčině nezakročí. Z Cařihradu, 27. července. (K. k.) Porla podala v Athénách opět vážné rozklady pro překročení hranic řeckými četami a jich náčel- niky, ubírajícími se do Macedonie. Z Cařihradu, 27 července. (K. k) Velko- vezír prohlásil včera ekumenickému patriarchovi že velmoci naléhají na Portu, aby zakročila proti činnosti řeckých metropolitů v Macedonii domáhala se odstranění metropolity dramského Porta opětuje prý tudíž svou dřívější žádost. poněvadž by byla jinak nucena metropolitu to- hoto odstraniti násilím. Z Cařihradu, 27. července. (K. k.) Býva lému tureckému konsulovi v Bělehradě Rajfu bejovi, švakru tureckého tamějšího vyslance. byla při úmrtí jeho otce udělena milost pod tou podminkou, že se ihned sem vrátí. Revoluce v Argentině. Z Nového Yorku, 27. července. (K. k.) Dle telegramu z Ria de Janeiro vypuklo revoluční hnutí na brasilských hranicích v jedné z argen- tinských provincit. Brasilská vláda vyslala na hranice vojsko, aby předešla porušení neutrality- Korejská krise. Ze Soeulu, 27. července. (Reuter.) V celé zemi byly podél železnic postaveny stráže. Všem městskými čtvrtmi obcházejí hlidky. Mezi korej- skými vojáky vypukly nepokoje. Dnes opěo byli napadeni policejní úřadníci

Sedm japonských domů bylo pob

řeno a šest Japonců při tom zra něno. Mnoho Japonců bylo donuceno prch nouti ve člunech. Ministru elsařského dvoru a strážci pečetí, kteří byli právě jmenování mar kýzem Item za současného pokynu, že maj zahájiti reformu dvoru, bylo dáno na srozumě nou, že bude jmenování odvoláno, nebude-li re- forma provedena do tři měsíců. Ze Seulu, 28. července. (K. k) Reuterova kancelář oznamuje: List markýze Ita praví se zřetelem k tomu, že zahraniční lísty schválily postup Japonska na Koreji: »Ačkoliv neozval se žádný hlas proti právu Japonska na svobodný postup, přece nebyla by nám cizí kritika za- bránila, abychom učinili, co přikazuje nám ener- gieky náš životní zájem a naše du- stojnost. Jest dobře, víme-li, že pracujeme za souhlasu a sympatií našich sousedů « Ito usiluje o to, aby korejská armáda byls rozpuštěna a nahražena stejným počtem japonského vojska

Z Nového Yorku, 28. července. (K. k.) Dle telegramu ze Seulu prohlásil markýz Ito v roz- mluvě se zástupcem »Associated Press«, že v japonsko korejské úmluvě zajišťuje se spo- lečné blaho obou zemí. Na Koreji jest prý nyní klid; později bude však třeba silné japonské posádky, aby předešlo se nebezpečí, jež by mohlo způsobití korejské vojsko. Japonsko má prý nyní vůdčí postavení, musí prý však postupovati zvolna a stále. Úmluva vzbudila prý nejdřive stesky, že Japonsko hodlá Koreu zvolna aneklo- vati. Nyní prý počíná se však uznávati, že Ja- ponsko jedná především v zájmu Korejeů. Černá Hora a Slezsko. Z Celyně, 27. července. (K. k.) Úřadní list vyvrací zprávu listu, že jmenování srbského jednatele bez předchozího schválení vzbudilo v Cetyni nespokojenost a že byla proto srbské vládě zaslána protestní nota. Byly sice skutečno mezi oběma vládami vyměněny proto noty, byly však přátelského a bratrského tonu a vyslovo valy uspokojení z tohoto jmenování.

Marocké záležilosti. Z Tangern, 28 července. (K. k.) Potvr- zují se pověsti o srážce mehaly a lidmi Rai- sulovými. Půtka dosud trvá. Ministru v jenatví Gebbasovi přinesl kurýr zprávu,že mehala zajala mnoho nepřátel a že Rai sul doznal ztráty. O Raisulim a M acle a no ví není ničeho známo. Z Tangeru, 28. července. (K. k.) Dle ne- potvrzených posud zpráv domorodců bylo voj s ko Bušty-Bagdadino napadeno u Eikuesu stoupenci Raisuliho. Výsledek boje nen prý posud znám. Spojené státy a Venezuela. Z Washingtonu, 28. července. (K. k. Americké požadavky vůči Venezuele ve přičiné kterých zamitla Venezuela rozhodnutí smírčiio soudu, týkají se v podstatě koncesí k téžení asfaltu, jež byly Američanům ve Venezuel uděleny. O záležitosti této se již několikráte jednalo. Z Porsie. Z Teheranu, 28. července. (Spb. Ag) U při ležilosti výročí zavedení ústavy v Persii byl pře četným obecenstvem přečten výnos šachův. v němž blahopřeje národu, že Persie zabočila na dráhu pokroku, a v němž lituje, že pro ne moc nemůže se slavnosti zůča stniti.

Japonské vojenské poselstvo. Z Cařihradu, 27. července. (K. k.) Ja- ponské vojenské poselství, záležející z plukov- níka a 3 podplukovníků, mezi nimiž jest vo- jenský attaché u japonského velevyslanství ve Vídni, obcovalo včera s dragomanem anglického velevyslan ectví selamliku a odjelo dnes do Ru- munska. Pověst, jakoby japonským důstojníkům nebylo bývalo dovoleno prohlédnouti si, jak žá- dali, vojsko, kasárny a vojenské ústavy, se dů- stojníky těmito vyvrací a prohlašuje se, že žá dost takovou ani nepodali. Rusko-japonské smlouvy. Z Pelrohradu, 28. července. (K. k.) V mi- nisterstvu zahraničních záležitosti byly dnes po depsány obehodní a lodní, jakož i ry- bářská smlouva s Japonskem, které byly uzavřeny na základě čl. 11. a 12. mírové smlouvy v Portsmouthu. Obě smlouvy budou uveřejněny po výměně ratifikací, . která prý se stane v nejbližší dobé. Ztráta 100.000 rublů. Z Tiflisu, 28. července. (K. v.) Z několika baliků, které byly zaslány carskou bankou v Pe- trohradě zdejší flliálce, ztratila se zásilka 100.000 rublů. Náčelník francouzského generálního štábu v Petrohradě. Z Petrohradu, 28. července. (K. k. Přibzl sem náčelník francouzského generálního štábu Brun.

Politické zprávy domáci. V Praze, 28. července. (Hlasy o novém uherském vyrovnání.) Vídeňský zpravo- daj „Pest. Ll.“ vyptal se četných rakouských po- slanců, co soudí o novém rakousko-uherském vyrovnání a jich hlasy nyní otiskuje. Nejvěcnější odpověď obdržel od dra. Luegra. Dokud prý není znám obsah nového vyrovnání, nelze o něm pronášeti soud. — Dr. Ebenhoch také ne chce souditi o neznámé věci. Pro stranu křest. sociálnou bude prý rozhodující, jak veli ke budou oběti, jež se budou pro uskutečnění nového vyrovnání žádati na Rakousku. Na vše- chen způsob nezaplatí za něj „cenu pro milov- niky“. — Dr. Ellenbogen odvětil, že soci- alistě si přejí politické rozluky a h - spodářské pospolitosti s Uhrami. — Prof. Masaryk soudí, že by celní rozluka po- skodila oba státy. Rakousko na obranů proti Uhrám bude žádati rozdělení, rak. uherského banku, dojde-li na rozluku celní. Tím by utrpěl značně uherský úvěr. Placení hotovými nepřijme se v Rakousku před celní rozlukou a rozdělením banku. Rozluka měla by vliv i mra mocenské po- stavení říše a mimo to, zruší-li se vyrovnání ra- kousko-uherské, zruší se v důsledku toho i vy- rovnání uhersko-chorvatské. Celkem rozluka uškodila by Uhrám více, než Rakousku. — Posl. Prášek praví, že čeští agrárníci budou proti vyrovnání, jestliže zájmy zemědělské mají býti obětovány zájmům průmyslovým. — Dr. Kra- mář soudí, že pro špataé vyrovnání nemohly by v Rakousku hlasovati ani strany, udržujíei přátelský poměr k vládě. Vyrovnání bude špatné, bude-li na Rakousku vyžadovati veliké oběti za další trvání celní pospolitosti. Pokud jde o k vo- tu, soudí se všeobecně, že nynější stav je ne-

V drobném pa odejíe ranní čísle o sob a e odpol ešni . . . za 2 Ve dlialkách na venkověí ranní čialo. . . . . . . . 10b vdpsle dní . . . . . . 4h Inseráty plati se holevě napřel. Předplaceni a inserty přijíni admini- strace v Marianské vlicí č. a. Tam nachásejí se též redakae, Uskirna n eapeálce „Národnich Listě- Rukopisy se novracnjí.

udržitelný, dokud se na společné potřeby věnuje celý výnos cel a teprve zbytek se dělí dle kvoty. — Inž. Kaftan očekává s určitostí, že nové vyrovnání bude pro Rakousko výhodnější, pokud běží o přikazovací řízení a železniční tarify. Surtaxa na cukr a společné užívání celního výnosu jsou neslučitelny. V rakouském parla- mentě možno se nadíti schválení pouze takového vyrovnání, jež bude spočívati na podkladě stejně spravedlivém pro oba státy. Nedá-li se uzavřiti vyrovnání, jež by oba státy stejně uspokojilo, bude lépe, když se hospodářsky rozejdou v přá- telstvi a zůstanou si aspoň dobrými sousedy. V Praze, 28. července. (Kn. Auersperg o jihoslovanské otázce.) V rozmluvě s redaktorem „Agr. Ztgu.“ posl. kn. Auer- sperg projevil mínění, že otázky chorvatská, dalmatská a bosenská vstupují nyní do popředí. V brzku již nebude možno vyhnouti se olázce, co se má státi s Dalmacií a Bosnou a Hercego- vinou. Rakousko prý se nemůže vzdáti f akti- ckého držení Dalmacie, buď že Dal- macie zůstane, jako nyní, přímo při Rakousku, nebo že se spojí sice s Chorvatskem, ale sp jené Chorvatsko vstoupí pak v užší slyky s Ra- kouskem, než nyní. Nynější poměr k Dalmacii nedá se udržeti. Dalmacie je oddělena od Ra- kouska a vzkvěsti může jen bezprostředním spo- jením jednak s Bosnou, jednak s Chorvatskem a Rakouskem. Spojer musí se dosíci buď přímo, neb prostřednictvím Chorvatska; cesty k tomu musejí se najíti.

Politické zprávy zahraničné. Německá banka v Persii. Kus nového vítězného postupu německé politiky na Východ, jehož houževnatost už po léla jest předmětem zvýšené pozornosti v poli- tiekých kruzích evropských, jest uskutečněn. Orientální banka v Teheranu, hlav- ním městě Persie, docilila konečně koncese, jež zní na 45 let Berlinská »Tägliche Rundsehau« v zápět ujišťuje ovšem, že nová banka chce být čist obchodní bankou, již se jedná především jenom o účely komerciální. Koncese má být annulována, nevejde-li banka v život do dvou let. Z podminek smluvených s perskou vládou stojí za zaznamenání ještě toto: Banka opráv- néna jest podněcovati, v život uváděti a podpo- rovati obchody všeho druhu, a vláda zaručuje jí svojí ochranu i pomoc při vymáhání dluhů od věřitelů schopných placení. Podmínka uato, v evropských státech samozřejmá, má v Persi svůj zvláštní význam a byla nutná. Místnosti a připadné filiálky banky mají právo na vojenskou ochranu se strany perské vlády. Banka bude účastna na ra žen stříbrných mincl stejným podl- lem, jako ostatní banky, jež dosud obdržely toto privilegium. Ale za to nesmí banka vypláceti více — než nejvýs 12 pro- cent dividendy. Případný vyšší zisk bude věnován ve prospěch státních zájmů perských. Kromě toho má perská vláda právo do roka jednou() zkoušeti a revisi podrobovati ob- chodní vedení banky. Banka je také povinna bez provise zprostředkovati v cizině peněžní obraty a platy pro perskou vládu.

FEUILLETON. Sedmdesátka Jindřicha Mošny. n Mihla se nedávno v některém divadelním listu zprávička, že pan Mošna dosáhne dnem 1. srpna známé míry biblické, sedmdesátky. Bylo pozdvižení u Patsche a předčasné gratulace hrnuly se odevšad, kudy jenom šel. Jedna vy- zněla tak nějak zdvořile, že sedmdesátka u něho není vlastně žádným vzácným věkem. Starý pán přeměřil lichotníka svýma po- mněnkovýma očima, ve kterých šelmovství pořád ještě svítí, a prohodil lakonicky: »Já vím — sedmídesát to nic není — a zvlášť ne pro kathedrálule — Ani sedmý křížek nedovedl tedy pana Mošnu připravit o dobrý humor! Jedno je však jisté: nebýt upozornění dokladů o sedmé Mošnové destice, sotva kdo by mu ji uhádal. Je arci starý pán, ale tak se nám zdá, že nikdy ani jiným nebyl, že od jakživa měl tvář zbrázděnou vráskami od čiveráctví, že vždycky mu to stejně hrálo v kouteích úst ši- balstvím a že drobná jeho postavička, jako by z not uteklá, má v sobě právě tolik rtuti jako před třiceti léty ..

Až nás úžas jímá při myšlénce, že vlaslně náš Mošna přes padesáti let je v službách Thalie Najednou si vzpomináme, že už dědečkové naš o něm vyprávěli, že už tenkráte byl u divadla první osobou a že kdykoliv se začlo hovorem o české scéně, byl pan Mošna na tapetě! D- vadlo a Mošna.. to patřilo k sobě jako strany k houslím, jako Adam k ráji! A co při tom zajímavého! Obyčejně, když se píše o hercích a umělcích, kteří ještě v Pro- zalimném dobyli si ostruh, připojí se fráze »starši návšlěvníci divadla z dob prvopočátků«. nebo »slarší generace —« pamalují dozajista pana X. Y. z dob jeho činnosti na prknech Prozatímného atd. U pana Mošny však dlužno rčení to opraviti v ten rozum, že nejea starš a niejstarší, ale také prostřední a nej mladší generace nejen pamatují, nýbrž do dnes, každé chvIle mohou být živými svědky jeho umělecké čin- nosti u divadla. Neboť pan Mošna jako vídeňský Sonnenthal je odhodlán sloužit »až do

roztrhání« a pohrdá živolem bez plátěného ovzduší. Snad potěší »věčně mladého starce« na prahu jeho sedmdesátky slova, která při nedáv- ných sletových dnech pronesena byla americkým Čechem, po čtyřiceti létech zavífavším do Prahy. Uviděl ho na jevišti po té dlouhé době zase po- prvé a zvolal: »To je jisté Mošnův syn! A stálo mnoho přesvědčování, než uvěřil, že je to týž neúnavný Mošna, kterého tenkráte v květu mládí uviděl. Řidká svěžesť sil, s jakou do dnes Mošna rozdává smích, přičítá se jeho divadelní krvi oboru, jenž mu zjednal zvučné jméno: jeho komice. Především o herecké krvi! Nebyla zdě děnou. Je známo, že bohabojní jeho rodičové žili v Karlíně prostým životem řemeslnické ro- diny, když obdařeni byli dne 1. srpna 1837 malým Mošnou. Jindřišek měl se k světu a jak verse vypravuje, prospíval více na duchu než na těle. Zvláště v počtech býval silným a po- čítání mu už zůstalo, jak tvrdí četné anekdoty. kolportované o jeho spořivosti. Pokud těla se týče, vojenskou míru nepře- rosti a býval vždy slabým. Proto ho dali rodi- čové na učení ozdobnému klempiřství, které bylo lehčím a snad tehdy i výnosným řeme- slem. Možná, že Mošna by byl stejně výborným klempířem, jako je umělcem, ale je lépe že se stal hercem. Asi v 18 letech jeho života udál se s ním onen životní kotrmelec, čili jak on sám říká »spadl se střechy na prkna«. Zahlédl totiž ve Vídni, kam šel na zkušenou, pověstného komika Scholze a od té chvíle ani obavy před rákoskou rodičů nemohly vypuditi z něho touhu jiti k divadlu. Náhodou dostal se za kulisy ně- které vídeňské arény, pak do sboru a . . . bylo po klempířštvíl

Od těch dob přivinula ho Thalie ve svou náruč a už ho nepustila. Jako většině hercům. i jemu dala za vyučenou, davši mu zakusit trpkostí začátečníků u venkovských divadelníc společností. Po zdařilém, ale co se angažován týče, bezúspěšném vystoupení v Novoměstském divadle v úloze studenta v »Králi Václavu«, začla jeho pouť za karou Thespidovou. Sdilel ji s nebožlíkem J. L. Turnovským, jenž ve zná mých svých divadelních vamětech vzpomněl ve- selé bídy, o kterou se s Mošnou dělili, a po zdéji prozradil veřejnosti, jaké žádosti a touhy tenkráte (v letech šedesálých) Mošna míval Chtěl hrávat milovniky ! Mládí a oheň ovšem mu na žár milovníků stačily, ale těžko bylo na lézti k Mošnovi partnerku, aby nebyla o hlavu větší, Konečně režisér Šlanderovy společnosi Polák šťastně poznal, v čem vězí jádro Mošnov talentu, svěřil mu obor komický a tak ho po- stavil na pravé místo. To bylo ke konci roku 1863, kdy p dlouhých snech vlastenců tehdejších počalo n nábřeží vltavském vyrůstati Prozatímné, jež opět bylo snem a ideálem všech po venkově živoři eích herců. Ale jen málokterým bylo dopřáno se k němu dostati. Šťastnou náhodou byl mezi oním hloučkem Mošna, jenž povolán tehdejším ředitelem Švan- dou ze Semčic, předhonil cestou z Tábora, kde právě se společnosti meškal, všechny pošty a dostavníky jak do Prahy spěchal. Podařilo se mu, že už v zahajovacím představení dne 28. března 1864 dostal úložku Pindaua v »Juliu Césaru« a velmí čestně obstál. Tak čestně, že už rok na to na- psala o něm kritika pochvalu, jaké dočkal se asi málokterý herec. Stáloť v »Národních L stech«; »Věru, že ve chvíli nejrozmarnější ná lady počala a splodila asi příroda umělce toho ve chvíli, kdy ji doléhal ve sluch humor Olympu v nějž blískal attický vtip z Hellady« . .

Bylo by dilem nad míru obsáhlým, kdyby někdo od dob Mošnova prvního vystoupení, list za listem v sežloutlých ročnících »Národních« stopoval a posudky v jedno přepisoval ! Jest ze zběžného listování, z pouhého čtení názvu her a seznamu účinkujících možno se přesvědčiti, jak v dokonalého, svérázného umělce rostoueí Mošna byl zapřažen a zaměstnáván v rolích ve- likých i malých. Každá kritika je předzvěstí proroctvím; všechny skládaly v něho veliké na- děje. A ani Neruda ani Servác Heller se ne- klamali, označujíce Mošnu za veliký talent. Vzácnému, přirozenému daru tomu také nesporně a výhradně Mošna děkuje, neboť ač uznaně veliký herec, přece nikdy učeným her- cem nebyl. Zdravým inutinktem hravě trefil to, k čemu jiný potřeboval vzorů a studií; zdravým instinktem vytvořil si gesta, masky a postavy. Jestliže přisťoupila k tomu časem routina, která dostaviti se musila, pak nebyla nikterak na úkor tvořivosti, nýbrž umožnila jen vůbec uskutečnění a podání celé oné nesmírné galerie postav, jež ani on sám pro veliký jich počet v paměti ucho vati nemůže. Galerie ta jsou vesměs originály jež mohou býti zpodobněny v kopiích, ale dosti ženy nikdy nebudou. Neboť jen jeden je Mošna jen jedno takově jméno a pověst. K ocenění Mošnova uměleckého prafilu třeba by býlo celé knihy. Ředitel F. A. Šubere mistrným dilem tak učinil měrou dokonalou detailní; v článku feuilletonním to arci nen možno. Ale slačí vzpomenouti lelmo jen něko- lika typů a masek. Na příklad Mošnových sta řiků, obyčejně, zaschlých, lakolných, malicher- ných duší. Jak maskou, tak gestem, tak hlasem i okem vystihuje duševní jich obzor, strach před smrti, mamon, závist, utkvělou představu.

Tu zejména výkon přimo typický poda Mošna v Ruthových »Šlechetnících«, kde výbor- nou postavou lakomce vzbudil dojem až otřása- jící. Jiným genrem Mošnovy karakterní komiky jsou postavy z ovzduší venkova zachycené. věrné od těch brslenek až do nacpávání dýmky ukazováčkem a nejrůznějších rozpačilých a tragi komických situací. Mošnovi nebylo však k uká zání umění zapotřebí velikých rolí. I v dost nepalrné úložce dovedl vysliditi větu, do které vtěsnal všechnu charakteristiku role způsoben tak dovedným, že mnohdy málem by byl zasti nil hlavního aktéra.

Co se komiky karikaturní týče, tu zůstává Mošna bez konkurence i na evropských jevištích Kolik set nesmrtelných karikatur nakreslil, jak směšné postavičky a hrdiny míkrokosmu vy- tvořil! Nehí snad stavu a povolání lidského. z něhož by Mošna nebyl vylovil figurku tu nej- směšnější! Okoukl všechny ty malichernostia titěrnosti, jež v očích člověka soudného působl neodolatelným dojmem komickým. Prohlédl hlu- páčky, dunicí bezmeznou tupostí a přece hrajíe si ve společnosti na chytráčky; prostudoval chvástaly, honosící se rytiřskou statečností lekající se zalím každého zašustění papíru pseudokavalíry bez groše, byrokraty, komandu- jící celý svět a doma krčící se pod pantoflem — slovem postavy, jež domnivají se býti ve své působnosti osbu, kolem které se všechino otáčí, přikládající si v ústroji státním a spole- čenském nesmírný význam a ve skutečnost zatím pidiuiužíky, kteří jsou pátým kolem u vozu. Ubohost téchto lidiček a úsměšek z jejich ee chování vyplývající byly nevyčerpatelnými studni- cemi, z nichž Mošna nabíral a ještě bohatějí rozdával. A čini tak dodnes, poctivé dle svých sil za jedním úkolem: udržovati obecenstvo při dobré náladě, zpříjemňovati mu chvíle pobyta v divadle. Neboť smích a dobrá nálada v trud- ném dnešním životě jsou vzácným kořením dobrodiním, mysl veselá a ještě jiné obveselu- jící, pokladem. A to byl opravdu hotový poklad, který spořivý jinak Mošna rozdal za ta čtyřicet a tři léta u české seény l

Umění Mošnovo, staré bezmála tak jako on sám, zjednalo mu popularitu takového rázu, že není v království českém vesničky, kde by neznali pana Mošnu od Národního. Málokterý politik, učenec, literát může s ním, pokud zná- mosti v nejširších vrstvách se lýče, konkurovat. A u nás v Praze není človéka, který by ho neznal ! Pan Mošna nestaral se nikdy mnoho o zá- ležitosti mimodivadelní; kromě Národního ne- bylo proň světa a v něm jiné činnosti než he- recké. Jestliže kdy také jinak vystoupil, snad mimo prkna, byl to opět improvisovaný výstup, jako onen nezapomenutelný balonem o Národo- pisné výstavě, jizda automobilem, nebo sta drob- ných výslupů v Patschově vinárně. To byla tak jediná jeho životní »extempore« a ta byla ve- směs zdařilá, jako vše, co traduje se o něm ať už v pravdivých či nepravdivých anekdo- tách. Na prahu své sedmdesátky pan Mošna jistě bude zahrnut deštěm gratulací, přivalem pro- jevů. Jeho slavný den se neodbude jenom v kruhu rodinném, bude mít ráz veřejností. Neboť Mošna celou tradici svou patří veřejnosti a ta nedá ujíti si momení, vhodný k tomu, abychom mu řekli, čím nám je a jak ho máme rádi. Známe pana Mošnu! Až mu nadejde po- zejtří »jubilejní« den, podívá se na orloj svých let a prohodí: »Už tolik? No tak s pánem bohem dál!« Ano... dál k osmdesátce a ještě výše, za tak vesele a ve zdraví, jak to šlo dosud ! To je skromným přáním, které před úderem sedm desátky panu Mošnoví neseme vstřie. Sirius.