1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
toz aihěiacěen
3
masthead
stnstsz vsožotg a
4
masthead
V Praze, v sobotu 12. září 1903.
Praha
5
masthead
člnean v snm bho o vieníslott e
lot niaví zml v.aata do ,ba mo
tel i
soum ol nollnn
onon
8
masthead
nmstsy evě 1 pol
lslabe
9
article
Na ranní a odpol. listy
přešplácí ast
v Praze v administra
ns mři
s atvrt leta . . . . 6 K —
s dvají čonáškou
dtnt 1. . . 7 K ook
vs flislkách: aK so
as něste
Poštent
a mesie
vdvejí stailkos
miěst
B . . . !I K no
Praha
10
article
Pánům poslancům zemským.
Pánům poslancům zemským.
Sněm království českého svolán je Nej-
vyšším patentem ze dne 21. srpna 1908 na
úterý dne 15. září 1908.
Vzhledem k tomu sděluje se pánům
poslancům, že bude toho dne o 12. hodině
polední sněm zahájen a že před zabájením
sněmu budou konány o 11. hodině dopolední
slavné služhy boží ve hlavním farním chrámu
3v. Mikuláše na Malé straně v Praze.
Dále se sděluje, že sněmovní kancelář
(v budově sněmovní č. p. 176-III.) jest ote-
vřena ode dne 10. září 1908 vždy od 9.
hodiny dopolední do 2. hodiny odpolední, by
páni poslanci, vykázajíce se certifikátem vo-
lebním, zapsali svá jména do listiny preseněn
a po připadě aby jim učiněna byla potřebn
sdělení.
Mikuláš
Praha
11
article
Z presidia sněmu.
V Praze, dne 9. září 1908.
Praha
12
article
Před školním zápisem.
Před školním zápisem.
Ještě v poslední chvili před zápisem
školním vyzýváme veškeré uvědomělé na-
šince, aby poučováním neuvědomělých, po-
vzbuzováním nerozhodných a vůbec nejúčin-
nější agitací zabránili zlu, které se páše
na našem dorostu posíláním do německých
škol. Zdá se nám zbytečno přičiňovati jiných
obšírnějších důvodů k lapidárnímu provolání
Národní rady české a znovu a znovu novi
nářsky vykládati o zvrácenosti, jaké se do-
pouštějí ti, kdo ještě v tomto století si ne-
uvědomili základní výchovnou ideu Komen-
ského a kdo nepochopují, že těžce se
prohřešují na výchově svých dětí i na celém
národě, odevzdávajíce náš dorost na výchovu
do rukou cizích, nám nepřátelských.
Každému, kdo slyšeti chce, dostává se
nynější naší organisací národní přednáškami,
schůzemi, letáky, časopiseckými články a
jinými ještě způsoby dostatečného poučen
o tom, že v zájmu národního prospěchu,
v zájmu národní výchovy a národní cti i ve
vlastním zájmu dětí jest: opatřiti mládeži
školní výchovu jazykem mateřským. Zbývá
tudiž ještě snad osobně působiti rodinu o
rodiny, dům od domu, zkrátka vyu žiti
ještě poslední chvíle k účin-
němu, srdečnému ponaučení těch
našinců, kteří buď z neuvědomělosti nebo
starých předsudků hřeší proti uznané zásadě
české dítě patří do české školy
13
article
Ale když ještě i potem, navzdor nej
většímu úsilí uvědomělých našich lidí, navzdor
dobře míněným radám, intimním způsobem,
přátelsky a vřele, nenápadně a nehlučně ale
důtklivě daným, nebude uposlechnuto ani
tentokráte varovného hlasu a když opětně
budou německé školy naplňovány dětmi
českými, pak arci nezbývá než z ařídit
další chování uvědomělých na
šinců a celé veřejnosti k zatvr-
zelcům podle jich zásluhy a vy
voditi z tak hrubého porušová n
národní kázně příslušné dů
sledky.
Naše národní organisace a obce, pokud
se obírají záslužným poučováním našeho lidu
o prospěšnosti národní výchovy školské ma-
teřským jazykem, měly by vykonati ihned
po zápise podrobné revise ve svém okruhu
a po dokonalém uvážení všech okolnost
zaříditi styk ať společenský, a
obchodní s těmi, kdo německe
škole nemohli odolati, podle jich
chování v záležitosti pro národ tak eminentně
důležnlé
Mohou-li naši krajané ve zněmčeném
územi odolati úplatkům, lákadlům a odmě-
nám, nelekajíli se pronásledování a násilí,
dokazujíce přímo heroickým způsobem sve
češství prakticky v plné shodě se svým ná-
rodním přesvědčením a často na vlastn
hmotnou škodu, jak toho máme krásné pří
15
article
klady, pak věru je málo žádáno od našich
lidí v Praze, předměstích, obcích u Prahy
a v některých místech venkovských, usiluje-li
česká uvědomělá veřejnost, aby lidé naši
v krajinách národnostně neohrožených ne-
posílali dětí svých do škol německých.
My sbíráme po haléřích na školy ma
tičné a zatím legiony našich dětí v něme-
ckých školách v Praze, předměstích, na ven-
kovských privátních školách, ve veřejných
školách německých na Moravě a ve Slezsku
se nám odnárodňují v cizích školách, třeba že
jsou jim po ruce dobré školy české. Připo-
čítejme k tomu veliké množství českých dětí.
které v nejdůležitějším věku od 12 do 14
roků dány jsou do německých škol »na
handl« a ustrneme, že ještě dnes samovolně.
nikoliv následkem nějakého germanisačního
systému, hřešíme proti hlavnímu principu
národní výchovy.
Tu musí na pomoc kde kdo! Nikdo
nemá tu vyhýbati se práci poučovací, agi-
tační, nikdo nemá se lekati obtíží, jakých
tato buditelská práce přirozeně přináší. Musí
konečně nastati očista a povinností našich
uvědomělých a inteligentních lidi budiž této
očisty stůj co stůj dosíci.
Praha
Morava
16
article
Ovšem jednoho je nezbytně potřebí,
aby totiž naši inteligenti před-
cházeli lidu příkladem. Má li lid
uvěřiti národnímu přikázání, musí mu býti
patrno, že se jim beze všech výjimek a kli
ček, bez jakýchkoliv zadních vrátek řídí nej-
prve ten, kdo heslo hlásá. Bohužel, ještě
dosud řádí na luhu českém velkohubá fráse
a vlastenčící řečňování, kdežto skutky ně-
kterých inteligentů bývají v opaku s tím.
co se lidu doporučuje.
Dokud na př. naši advokáti, autonomn
předáci, lékárníci, úřadníci a dokonce —
čeští učitelé posílají své děti do německých
škol a dávají své dcerky do německých klá-
šterů, dotud bude marno vykládati lidu, že
vzdělání dětí může se dařiti jen ve školách
s vyučovací řečí českou
Mluvili-li jsme svrchu o očistě a úpravě
styků s českými lidmi, naplňujícími svými
dětmi školy německé, pak arci bude potřeb
beze všech ohledů ihned na pra-
nýř národní hanby vystaviti ka
ždého českého inteligenta, který
dá se zahanbiti prostým dělní-
kem z uzavíraného území a který
pošle své dítě do školy německé Tu neplal
pražádné výmluvy, tu nejsou přípustny pra
žádné výjimky
17
article
Proskočilo v poslední době ve veřejnosti
mínění praktiků, které by bylo s to poskyt-
nouti některým našim lidem omluvu špat.
ného činu, psalo se totiž, že by naší mlá-
deži měla býti poskytnuta příležitost, aby se
dokonale a prakticky naučila jazyku něme-
ckému. Nemůžeme nesouhlasiti s tímto názo-
rem a přimlouváme se vřele, aby konečně
na školách měšťanských a střed-
ních i odborných nastala přiměřená
reforma ve vyučování němčině, tak aby ani
po této stránce nebylo příčiny k výmluvám,
ale upozorňujeme, že bylo by zpozdilostí a
pošetilostí domnívati se, že také škola
obecná je povolána, aby naučil a jazyku
cizímu. Tento předsudek, s nímž se někdy
setkáváme i v kruzích inteligentních, musí
konečně vymizeti a nutno jest, aby lid po-
učován byl o tom, že škola obecná v první
řadě povolána jest, aby bystřila rozum,
zušlechfovala srdce a posilovala vůli mla-
dého člověka, aby opatřila jej nejpotřebněj-
šimi vědomostmi a zručnostmi a přivedla
k mravnému, ušlechtilému životu, čehož
všeho možno dosíci jen tehdy, bude-li dítě
řeči učitelově dokonale rozuměti. V dnešní
době zvýšených kulturních požadavků, kdy
potřebujeme silných individuí, ne
může několik napapouškovaných německých
obratů nikterak vyvážiti velikých škod, ja
kých mládež naše na mravech, duševní
zdatnosti a probudilosti dozná, je-li vyučo-
vána řeči nesrozumitelnou. Nuže, konejme
všichni svoji národní povinnost a ještě v po-
slední chvíli využijme všichni svého
vlivu, svých známostí i svého
styku ku poučení pobloudilých a neuvědo-
mělých rodičův!
18
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 11. záři. (Bosenská otá z k a.
Rozeslaná dnes úřadní zpráva tvrdí, že zahá-
jení delegací, jež se mělo dle původního plánu
státi 25. t. m., odloženo až do počátku října
proto, že si bar. Beck přeje, aby zemské sněmy
jež se sejdou 15. t. m., mohly pracovati ne-
rušeně aspoň tři neděle. Za touto výmluvou kryje
se však, jak se všeopecně seudí, pravá příčina
— bosenské nesnáze. Společný ministr financi
bar. Burján, neví si dosud rady, jak vybovět
požadavkům bosenského obyvatelstva, které se
dovolává ústavy, tedy požadavkům, které rakou-
sko-uherští správcové okupovaných zemí nikdy
ještě v úvahu nebrali. Proto jede bar. Burián
na rychlo opět do Bosny, aby nokvap připravil
nějaký surogát ústavnosti, jejž hodlá v níjnu
předložití delegátům. Pochybujeme však, že se
delegace také tentokrát spokojí se surogátem,
neboť nikdo neuvěří bar. Buriánovi, že Bosna
ještě nedozrála k ústavnosti, když ústava obno
vena i v Turecku. Po zavedení ústavy v Bosn
budou volati nejen delezáti rakouští, ný brž i ma
darští.
Beck
Bosna
Praha
Bosna
Turecko
19
article
„Berl. Tagebl.“ otiskuje obsah rozmluvy
s členem uherské strany neodvislosti, drem.
Visontajem, jenž se o poměrech v okupo-
vaných zemích vyslovil tak: Dosavadní absolu-
tistický režim nedá se v okupovaných zemách
nadále udržeti. Již ta okolnost, že po třiceti-
leté „uklidňovací“ práci odhalují v Bosně
„velkosrbské spiknutí“, je nejpádnější důkaz, že
dosavadní policejní a vojenský rožim nemůže
už sloužiti ani za záminku, že udržuje „vnitrní
pekoj“. Onomu spiknuti“ nepřikládám nijaké
váhy. Také nepopírám, že dosavadní absoluti-
stický režim dodělal se některých kulturných a
hospodářských úspěchů; ale každá doba vyža-
duje svých práv. Události v Turecku hnuly i
otázkou bosenských oprav. Dubnová konvenee
z r. 1878 zabezpočuje sultánovi nejen politi-
ckou suverenitu, nýbrž i suverenitu ve věcceh
Berl
Visontaj
Boseň
Turecko
20
article
mohamedánské víry. Srbové bosenští jsou pod-
řízení cařibradskému patriarchovi. Mohamedán
zápasíli v Bosně po 30 let za eírkevní samo-
správu; nyní po příkladě Turecka touží i po
samosprávě palilické. ČI. 25. Berlínské smlouvy
ponechává v této věci Rakoüsko-Uhersku úplnou
volnost. Se strany mladoturecké, která se chová
k Rakousku na nejvýš loyálně, netřeba se obá
vati nijakého vměšování. Rakousko-Uhersko má
nyní samo povinnost, rozřošiti uspokojivě a o
nejrychleji otázku bosenské ústavnosti, ovšem
ve srozumění s berlínskými signatárními mocemi.
V Praze, 11. září. (Ješlě o žele zár
ském kartelu.) Haličské listy slodují piln
aféru Kestrankovu, a poněvadž jsou despo-
tismem železářského kartelu neměně postižení
než my, žádají, aby se proti kartelu zakročilo
v parlamentě co nejrozhodněji. „Dzien. Pol.
píše v té věci: „Čechové nesmějí býti ve sve
akci (proti kartelu) osamoceni. Ať v kruzích prů
myslových, ať v publicistice neb v parlamentě.
všude musejí v nás nalézti spojence, poněvadž
kartel sdírá kůži i s našeho průmyslu. Před
nějakým časem polský ústřední svaz průmyslový
vstoupil hlučně do boje s karlelem. Ale za ně
jaký čas hluk ztichnul a znova jíme pokorně
z ruky hakatistického kartelu. Tak to dále jíti
nesmí! Pryč s centralistickými kartely vůbee.
třikrát pryč s rakouským kartelem železářským
Toto heslo jsou polští poslanci povinni zapsati
si do svého programu, jde-li jim opravdu o pod
porování domácího průmyslu.
Orgán předsedy polského kola, „Sl. pol.“
má za jisté, že za rozpravy o zatímném rozpočlu
bude vzata na přetřes i otázka želozářského
kartelu. Otázkou tou bude se zabývati i kolo
polské. Imlič plati ročně veliké miliony lichvá
řům, náležojíeím ke kartelu. Nejchudší sedlák
Srba
Pol
Čecho
Imlič
Boseň
Turecko
Rakousko
Uhersko
Praha
RakoüskýUhersko
21
article
v borách i bohatý kapitalista, zakládající továr
ny, všichni obyvatelé Haliče bez rozdílu stavu,
vyznání a národnosti platí ustaviéně vysokou
nopřímou daň pánům Kestrankovi, Wittgenstei-
novi a jiným zkartelovaným lichvářům. Kolk
škol bylo by možno zbudovati za ty peníze, kolik
bystřin zregulovati! Pryč tody s lichvou železář-
ského kartelu! To heslo musí se ozvati v roz-
pravě rozpočlové a musí se ozývati stále, dokud
kartel se norozvalí a řeka lichvářských zisků
pana Kestranka a společníků nevyschne úplně
Kestrank
Wittgenstei
Kestranka
Halič
22
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
Oslava nastolení sultanova.
Z Cařihradu, 2. září. 1908. (Pův, zpráv
„Nár. L.“.) Poprvé oslavilo Turecko, jako stii
ústavní, den nastolení svého panovníka; 32 let
již sultán Abdul Hamid II. panuje a každý rok
dne 1. září se slavnosti opakují
Celé město je zdobeno prapory všech bare
a národů, což skýtá podobný radostný dojem.
jako za prvých dnů nové svobody. Již po několik
dnů konaly se přípravy k osvětlení.
Dle oficiální vyhlášky konaly se u sultána
návštčvy a audience. Kolem 11. hod. dopolední
přijato bylo celé ministerstvo s velkovezírem
v čele, vysoci hodnostové vojenští i státní.
Volkovezír pronesl sultánovi jménem všech
blahopřání k opětnému šťastnému výročí jeho
panování. Abdul Hamid II. vyslovil svoji nej-
větší spokojenost a zároveň radost nad nyněj
ším pokrokem své země; vyznamenal každéhio
z přítemných několika vlídnými slovy.
Deputace střídala deputaci. In corpor
přednostové všech náboženských obeí, za kter
promluvil řecký patriarcha.
O 12. hod. přišla na dvůr před palácem
Iidizu deputace Bulharů a z ostrova Krély.
Sultán, byv o příchodu jich zpraven, ukázal se
u okna a oslovil shromážděný lid: „Moje děti
jsem velice potěšen, že vás zde vidím, zvláště
že jste mi přišli blahopřáti. Prosím boba za
vaše blaho; kéž by Nejvyšší dopřál, by ústava
učinila vás všechny 5ťastnými.“ Lid bouřlivým
jásotem slova sultánova odměnil.
Také mladoturecký výbor „Comité Ottoman
Union et Progrěs“ vyslal do Iidizu deputaci,
kterou přijal Nourri paša, první komoří a před-
nesl panovníkovi blahopřání výboru. Sultán
vzkázal prostřednictvím Nourri paše, že si so
nejvřeleji přeje, by zachována byla nynější
ústava a zajištěna dobro celého národa.
Hamid
Bulhar
paša
Cařihrad
Turecko
Abdul Hamid II
Comitý Ottoman Union et Progrěs
23
article
Také císařští princové přišli blahopřátia
fato auďience trvala přes půl hodiny. J. V. Ab-
bas Hilmi paša, khedive egyptský, se nemohl,
jsa nemocen, této slavnostní audience zúčast-
niti; zaslal však blahopřejný telegram
Večer dne 1. září panoval v městě čilý
ruch; skoro všechny budovy v Péře, Galaté
i Stambulu osvětleny byly mnohými lampičkam
a lampiony, sestavenými v nápisy: „Vive le Sul-
tan“, „Vive la liberté“, „Vive la constitution“
Minarety všech mešit zazářily v temnu nočním
tajupřně nad mořem střech a teras; v galatské
věži každě malé okénko bylo plno jasných svě-
télek.
Na terasách bylo velmi živo; tu pouštěl
rakety, tam zapalovali bengálské ohně, onde
zase házeli světelné hvězdice.
Na výšině bešiktašské duněly rány jako
z děl a sloupce barevných bvězd osvětlovaly
okolí.
Císařský láe Ildiz byl nádherně osvětlen
poprvé mohlo se obecenstvo volně procházet
jeho nádvořím.
Sko,o celou noc proudily davy lidu ulicemia
vojenské hlídky obstarávaly bezpečnostní službu
takže vše skončilo v největším klidu.
Na několika místech v Péře a Galatě hrály
vojenské kapely; z menších kaváren ozývaly se
chraptivé gramofony, postrach všeho okolí,
hrčely neustále monotonní řecké a turecké
písně.
Parníky, vypravené k večerní jízdé Bospo
rem, byly kol do kola paluby, na stožárech
v lanovi lampičkami osvětleny a jich záře o
rážela se v temných vlnách
J V
Hilmi paša
Sula
24
article
V drobném prouejíi
ranni číslo o sob5 . . . zat
odpoledni . . . . . . . za 2h
Ve slislkách na vankověu
rznní čislo.
Iuseráty
plati so hotově napřel.
Předplacéní a inserty přijímá sdmalne
strace v Musianské ulici č. s.
Musianský ulice
25
article
odpolední . . . . . . . . 4l
26
article
Tam nacházají ze těl redakae
Ulskárns s enpedice „Nirodních Listá-
Diukopiny so novracsji.
Nirodne Listat
27
article
Jízda Bosporem nebyla letošního roku tak
zajímavá, jelikož dlouhé fagady některých pa-
láců zůstaly temny; jejich majitelé, většinou
pušové a hodnostové starého režimu, bud
uprelili neb skrývají se veřejnosti.
Také vrchol hory Tchamlidja na straně
asijské blíže Skutari nevzplál tak nádherným
osvětlením, jako za dřívějších dob.
V Bebeku, v zahradě matky egyptského
khediva, zářilo tisíce barevných světel.
Zdejší čnsopisy si libují, že nejsou, jako
v dřívějších letech, nuceny, zmiňovati se o kaž-
dém jednotlivém paláci; vynechal-li, některý
časopis jméno některého paše, čekalo ho zajisté
těžké a dlouhé pronásledování.
va o
I zde se ukazuje zdárný účinek ústavy:
zhoubný systém špionáže je zrušen a každý
může jednat dle svého vlastního přesvědčení.
Bospor
28
article
V Praze, 11. září.
Praha
29
article
r n
Události marocké
»Temps« píše o známě notě »Jihoněmecké
korespondence«, že Mulej Hafid bude bez
zdráhání uznán, kdy si to bude Německo přáti.
Ale kdyby Mulej Hafid v důsledcích svého
uznání chtěl přijíti ve styk s pokladnami
státní banky, musili by se ředitelé banky
a zástupci vlády ohraditi proti tomu, a by sul-
tánovi, jen jednou velmocí uzna-
nému, se vydávaly jakékoli ob-
nosy. Tak ovšem bude musit sultán přejmouti
podníky, do nichž se mu nyní nechce.
»Journal des Děbats« doufá, že zvítězi
stanovisko smírné a že otázka marocká bude
rozluštěna v dobré shodě mocností.
Z Paříže se potvrzuje zpráva, že me zi
Francil a Španělskem je úplne
dorozumění o textu francouz ko-
spanělské noty, jež bude vydána o mezi-
národních zárukách, požadovaných od Muleje
Hafida. Nota byla zaslána do San Sebasliana
a Madridu ke kolacionování a co nejdřive bude
rozeslána vládám.
Dopisovatel »Tempsu« telegrafuje z Tan-
geru, že Mulej Hafid svolal do Fezu no-
tábly různých krajů, ale není dosud znám účel
porady. Praví se, že Mulej Hafid chce
znáti náhledy zástupců národa o vyjednávání.
jež chce zahájit s Evropou. Chtěl by prý v tomto
směru sledovati postup, kterým se bral Abdul
Aziz při poselství S. René Taillandiera ve Fezu,
ale pochybuje se, že by nový sultán se řídil
dle systémů svého bratra. Zdá se splše, že chce
ukázati Francii, jak je mysl lidu úplná v od-
poru proti její požadavkům. Ale tato demon-
strace by byla odvážnou hrou. e
Německý plnomocník konsu! Vassel pro-
hlásil k El. Mranimu, náčelníkovi mehally Ha-
fidovy, že účelem jeho cesty do Fezu je dáti
sultánovi ujištění, že může spo-
léhati na pomoc Německa. Dále chce
německý konsul dosíci propuštění Er Ramikiho
na svobodu a vrácení mu místa guvernéra v El-
Ksaru.
Temps
Noto
Aziz
S Taillandier
Mrani
Německo
Paříž
Španělsko
San Sebaslian
Madrid
Tana
Evropa
Francie
ElKsar
Mulej Hafid
30
article
VIII. sjezd Svazu slovanských novi-
nářů v Lublani.
VIII. sjezd Svazu slovanských novi-
nářů v Lublani.
v. — V Lublani, 9. září. “)
Prostorná dvorana hotelu „Union“ zazářila vče-
ra v elektrickém osvětlení. Město Lublaň uspořádalo
na počest účastníků sjezdu hostinu s necbyčejně
skvělým vypravením. Županu Ivanu Hribarovi, ho-
spodáři hostiny, prokazovány po celý večer srdečné
svace. Po znamenitém programu menu, při němž
hudba hrála skladby slovanských skladatelů, uči-
něna řada nadšených projevů, vrcholících v uhezpe-
čení slovanské vzájemnosti. Zdálo se, že s tu
malém vydání opskovala pražská slovanská konfe-
rence.
Prvý ujal se slova župan, sympatický poslanee
pan Ivan Hribar a promluvil polsky, chorvatsky,
česky, srbsky, bulharsky a ukončil v řeči slovinské.
Pravil zejměna, že čeští bratři ztskali si zásluhy o to
aby se Rusové a Poláci sešli. Zurnalisté čeští pak
*) Referáty o řečech a debatách přinesli jsme již
v čislech minulých. — Pozn. red.)
Župan
Hribar
Rus
Polák
Lublaň
31
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Antonín Truhlářj
Před čtrnácti dny jsem ohlašoval na tomto
míště čtenářstvu první svazek velikého díla Tru-
hlářova „Rukověť k písemnictví humanistické
mu“, rozpočteného na tisíce stran a léta tisk
— a dnes piši neunavnému pracovníku vzpo-
mírku pohrobní. Odešel, díla nedokončiv, ta
jako nedávno Čech, jako loni Gebauer — upro-
střed práce, jak kdysi Bismarek řekl: „Dobrý
kůň padne zapřažen . ..
Starý Tomek, jako v celém svém životě
vzor pořádku a přesnosti, dokončil poslední ko-
rektury svých Pamětí a uložil se klidně k odpo-
činku, nezanechav žádných nedodělků ani ná-
črtků nebo materialů; nad rakví prvního Mora
vana předloni pověděl právom jménem Akademi
profesor Pastrnek: „Za šťastna pokládám Fran-
tiška Barloše, že dopřáno mu bylo vykonati, c
si umínil“ — neboť ohromné sbírky materiálo
korunoval Barloš úplnou gramatikou i celým
slovnikem dialektů moravských; odešel jako T-
mek, vyřídiv poslední korekturu posledního a-
chu posledního svého díla. Antonínu Truhlár
tato útěcha zůstala odepřena; odešel, zanechav
dílo nedokončeno, trosku, kterou sotva kdo do-
končí ..
Byl filolog. Slovo to i pojem dnes trochu
zastaraly. Náš první a nejlepší filolog v pravém
4oho slova smyslu. Zabýval se studiem duchov-
ního života našich předků. Jako klasický filolog
vyškolen zabýval se zvláště latinským básnictvím
v Čechách; v XV. —XVII. věku totiž mužové
mody básnili latinsky (a výminkou také řecky.
Truhlářj
Gebauer
Tomek
Pastrnek
Fran
Truhlár
Čechy
Tmek
32
article
Latina byla však — místo aby byla branou ne-
smrtelnosti, jak tito básníci doufali — mramoro
vým kamenem (podle slov Hanušových), který
zakryl na věky nnohé věrné srdce české. Pět
atřicet básníků opěvalo 1599 smrt Veleslaví
novu, ale jména jejich dnes jsou neznáma
Chtěli zvěčnit arcitiskaře českého — a padl
sami jako kámen ke dnu. Tyto dávno zahynule
lidi zašlých dob vyhrabával Truhlář pomal
z písku, jímž je zasypaly věky.
A prvního tak vykopával (byla to jeho je-
diná láska — neboť Truhlář zemřel neženat a
třebas že na sta žáků se kolem něho kupilo, ne
měl žádného, k němuž by byl přilnul celou
duší) slavného Zikmunda z Jelení. Tento prvni
český filolog vůbec (pod jménem Gelenius
učenec pověsti evropské), který nemoha působit
doma, trval až do smrti (1554) ve službách basi
lejské tiskárny Frobeniovy, zaehránil učenému
světu evropskému celou řadu klasiků (Livia, Pli-
nia, Ammiana Marcellina a j) a církevních oteů
(Tertullina, Cypriana, Irenaea a j.) svými vydá-
ními a překlady (podle rukopisů nyní mnohdy
ztracených). Ohromnou práci (jakou dá úpravn
textu autora dávno zemřelého) tohoto klidného.
skromného a svědomitého filologa pochopil
ocenil u nás právě A. Truhlář nejlépe. Ten starý
filolog v exilu basilejském žijící, po vlasti tou-
žící jako Odysseus po Ithace, radostně vítající
krajany (jako Blahoslava a j), přirostl novém
filologu k srdci. Se značnými peněžitými obětmi
sháněl jeho díla, radost neznala mezí, když
mohl nový kus do sbírky svých Gelenian poří-
diti — a celou sbírku věnoval nezištně Museu.
Zajisté jest úplná: nevěřím, že by byl Trohlat
mobl zemřkti, opustiv svého Gelenia necelého .
Truhlář
Zikmund
Gelenius
Frobeniův
Livius
pli
Marcellinus
Cyprian
Irenaeus
A Truhlář
Odysseus
Blahoslav
Ithaka
33
article
Ale vedle tohoto arcihumanisty věnoval
Truhlář svou lásku všem těm humanistům věko
XVI. A také těm knížkám prostonárodní četby,
„kronikám“, jak jim lid říká, o Genovefě, Mar-
koltovi, Ezopovi, Gviškardovi atd. Však je vši-
chni známe, jsou to ty tenké sešitky švakuchově
s nemotornými dřevoryty na titulním listě, ti-
štěné u Spurného, Landfrasa, Škarniclů, u Tu-
rečka na kopečku atd. — jež podávají skuteč-
nému lidu našich vesnic ještě podnes duševn
stravu, jejíž kořeny nalezneme u italských
francouzských humanistů věku XIV. a XV., od
Boecaccia po Beroalda. Neodborník by nevěřil,
jak vzácné jsou starší tisky těchto knížek, jež
se doslovně „rozečtly“ mezi lidem, úplně spo
třebovaly. Z knižky o Ezopovi zůstalo po něko-
lika listech; s nesmírnými obětmi peněžními
časovými Truhlář konečně sestavil exempláře
celé, nalezl jejich předlohu, vypátral překla
datele, shledal zprávy o jeho životě a s ne
smírně pracnými poznámkami celé dílo vydal
nákladem Akademie. „Wzorowe“ vydání — řek
o něm berlinský Polák Brückner, nejlepší nyn
filoloz slovanský.
Širšímu obecenstvu arci tato ohromná a ne-
vděčná práce filologická zůstane utajena; mno-
hem více ohlasu nalezne potom literární bisto
rik, jenž o díle a autoru, nově takto vyhrabaném
a do literatury uvedeném, napíše několik drob
ných essaví. Kdyby ta práce sama netěšila au-
tora, kdyby nebylo radosti nad tím, jak rozme-
tané na všechny strany kaménký kupí se na-
jednou v krásnou mosaiku: na uznání a slávu
filolog počitati nesmí — a také nepočitá.
Takové shledávání literky k liteře, listu
k listu, člověka ke knize a společnosti k člověku
Truhlář
Ezop
Gviškard
Spurný
Landfrasa
Škarnicl
Boecaccio
Polák
Brückner
Mar
34
article
je arci práce dosti suchá a nezajímavá. Napadá
při ní prach na ruce a zapadne také do srdce.
Ale toho u Truhláře nebylo. Ačkoli přísně dbal
ve škole o správn, přízvuk slova Artemis, jak
ho Machar zvěčnil, přec dovedl v žácích vznitie
lásku k těm knihám a autorům, o nichž mlu
vil — a Machar v Konfessích docela správně
také tuto Truhlářovu lásku vycítil: kdyby byl
zvěděl o nějakém starém textu, byl by ihned na
psal dlouhé expresní psaní do místa, kde se
chová, za chvíli by byl telegrafoval — a na ko
nec by byl sedl na vlak a jel tam .... Ano, takový
byl. Ale měl pro své žáky také vždy otevřenou
ruku; byl štědrý a ochotný — při tom vždy
mlčelivý. A jako redaktor Musejníka s nejjem
nějším taktem dovedl nabídnouti honorář pře-
dem: byl ještě jenom jeden takový redakto
Svatopluk Čech, jemuž se Truhlář nejen v té.
věci silně podobal.
A zrovna tak milý byl jako představený
Naléhání svých přátel toliž Antonín na konee
podlehl a zažádal o místo ředitele na akademi-
ckém gymnasiu. Mnohý ředitel potom zneužívá
své moci — a se svými kolegy mluví v konfe-
rencích tónem a způsobem, jakým nepochybně
nomluví ani zedník s podavačem cihel. Je mno-
ho shnilého ve státě dánském — a naše střední
školy smrdí jako ryba, od hlavy. Takových ředi
telů, jako byl Truhlář, bylo velmi málo —
vinohradský dr. Bernhard odošel již také do
pense . ..
Zrovna tak milý byl jako přítel Winter
Jirásek byli jeho nerozlučnými druhy, věnovan
knih a zmínky v předmluvách vydávají o tom
i v literatuře svědectví. Byl to trojlístek ještě
átěeh starých“, na nichž pevně stojí naše lite-
ratura. Ti mladí nahoře mohou hodně dupati —
silné sloupy drží její klenuti.
Truhlář
Artemis
Machar
Truhlářův
Musejník
Čo
Antonín
doktor
Bernhard odojít
Winter Jirásek
35
article
Měl arci také — zvláště mezi mladšími —
dosti nepřátel. Byl svůj — bez ohledu na pruavo,
na levo — neklaněl se modlám, ale ani obrazo-
boreům. Je jistě pověra klanět se modlám —
ale ani klanění obrazoborcům není přílis
hezké... A Truhlář se neklaněl, zvláště ne
obrazoborcům. Měl příležitost, jako redaktor
Musejníka a sokretář Akademie, vidět mnohé
vědce v nodbolkách; neimponovali mu — a
proto ho nenáviděli. Nesl těžce takové nenávist-
né útoky, ač se nebránil a nepolemisoval. Šel
klidně a němě prostředkem lajících — guarda
e passa, Ale neuchýlil se ani o krok s cesty vy-
tčené. —
Padl jeden z generálů naší nauky. Klidnj
a němý, tak jako žil. Jen přátelé jeho — Winter
a Jirásek první mozi nimi — vědí, co naše věda
jím ztráel, a ani ti snad nevědí, kolik dobrého
učinil tak mnohým. Akademie má čestnou po-
vinnost, aby dílo jeho nenechala nedokončeno.
Je to práce celého života, života skromnéhoa
svědomitého. —
Stál jsem v neděli v Budyšíně, na hřbitově
padlých tam bojovníků z válek napoleonských.
Svorně vedle sebe tam dřímá na tisíc Rusů,
Francouzů, Poláků a Prusů; kryje je žulová
pyramida s nápisem: „Jen život nenávidí, smí
smiřuje.“ Také smrt A. Truhláře působí tako-
vým dojmem: i odparcům jeho je nyní patrno,
jakou mezeru zůstavuje za sebou. A jak veliký
byl muž, jenž celý život věnoval tomu, aby ožili
znovu ti, kteří dávno zemřeli..
V. Flajšhans.
Truhlář
Winter
Jirásek
Rus
Francouz
Polák
Prus
A Truhlář
V Flajšhans
Budyšín
Musejník