2
masthead
V Praze, v úterý dne 26. února 1901.
Praha
4
article
Na ranníi a odpol. list
přodplácí se
v Praze v administra
na rr le. . .
s dvejí donáslo
ss čtert lele
vo sliss lkao
na měcío . . . .
Praha
6
article
a mzsje . Pošton
8
article
na tvrt lol
drojí zlannio
9
article
Truchlivé jubileum rakouské
„ústavy“.
Podle názoru páně Körbrova jsou nár
dové rakouští vlastně velikými nevděčníky
Připomenul jim nedávno teprv, jakého po-
kladu předrahého a blahoplodného dostalos
jim darovanou ústavou Schmerlingovou
ze dne 26. února 1861.
A dnes připadá čtyřicetileté jubileum této
veliké a blahoplodné události, však, hle, ani
jediný národ zde nejubiluje, ani jediné okno
v celém Rakousku, ani ministerských paláců
nevyjímaje, není dnes v předvečer toho spa-
mátného« dne osvětleno.
Ba věru, památným je ten den 26. únor
1861, ten den oktrovírky Schme-
lingovy, ale jako den neblahý, jako den,
kterého vytoužený pramen života svobodného
zkalen a otráven národům starým ne-
přítelem nás Slovanů, frankfurtistou a centra-
listou, státním ministrem Antonínem Schmer-
lingem hned u samého pramene, tak že od-
tud místo svobodv, spokojenosti a blahobytu
většina národů této říše jen trpké příkoří
a protivenství, jen útisk a soužení po celé
pokolení lidské zakoušela, nevycházejíc ze
zápasů za svou ohroženou národnost a svo-
bodu, nestačíc brániti se proti křivdě a újmě
činěné jich právům, jich zájmům životním,
jich vlastem jediným.
Körbrův
Schmerlingův
Schmer
Rakousko
10
article
»Dílo Schmerlingovo bylo nemravne
ve svém základě, pokrytecké v
své podstatě« — napsal o něm r. 186
tak vážný politický myslitel jakým byl
opravdu svobodomyslný Němec, osmačtyři-
cátník Adolf Fischhof: »Nemravné bylo
v základě, poněvadž bylo založeno na vo-
lebních řádech, v nichž většina z ba-
vena zákonných svých práv; po-
krytecké ve své podstatě, poněvadž za ústav-
ními formami skrývale libovůli. Schmerling
náležel jako jeho předchůdce Ale x a n d
Bach k vídeňské škole německých
centralistů byrokratů a lišil se o
tohoto jen cestou, nikoliv cílem: jako Bach
po cestě absolutismu, tak doufal Schmerlin
po cestě »ústavní« přivésti národy rakouské
do Kanaan jednotného, německým
duchem a živlem ovládaného Řa-
kouska.
Schmerlingův
Němec
Fischhof
Schmerling
Bach
Schmerlin
11
article
Jako vychytralý politik troufal si pak
nalezti způsob, jak to navléci. Věděl, že
vyjma Němce, všickni ostatní národové ra-
kouští jsou nepříznivi myšlence centralistické,
poněvadž pochopili, že tuhá německá centra-
lisace znamená pro ně porobu ba smrt a že
tedy většina slovanská v říšské radě, vzešlá
ze skutečné většiny obyvatelstva říše, rozbila
by na první potkání tu jeho centralistickou
ústavu, která na odpor duch
říjnového diplomu, stanovícího vý-
slovně pravidlo, »že nové instituce státní-
— s výhradou nerozdílného svazku říšského
— »mají se srovnávati s vědomím
práva historického a s rozlič-
ností zemí,« — olupovala země o jich
historické právo na samostatnost, odkrojivši
jim hotovou žebráckou skývku svézákonnosti
a samosprávy. Vytřelý německý ústavotvůrce
musil tedy za každou cenu vypuntíkovati
takové umělé volební řady, aby na sněmech
zemských, z nichž volilo se do rady říšské,
národové slovanští co možná všude byli při
vedeni do menšiny a přehlasováni o
Němcův, a v Přimoří, kde Němcův nebylo
vůbec, od. Vlachů.
Byla to napohled nemalá úloha provést
šťastně tuto šidbu ohromnou a dvoutřetinnou
slovanskou většinu obyvatelstva schýlit na
sněmech všude do bezmocné menšiny ; avšal
v archivu ministerském ležel již po dvanác
let v oktrojírce Stadionově ze 4. března 1849
zlodějský klíč k rozřešení úloby té vypilován
Němec
Němcův
Vlach
12
article
Schmerling ho bez nejmenších rozpaků svě-
domí použil. Účel světí prostředky. Člověk,
jehož hlavní snahou bylo učinit bezpráví zá-
kladem ústavních poměrů, nemohl se štítiti
prostředků k tomu nezbytných: nicméně
bude svět vždy žasnouti nad krutou bez-
ohledností, s jakou pro svůj účel centralisace
a hegemonie německé ve svém díle pra-
coval.
V Čechách ze dvou třetin, na Moravě
ze tří čtvrtin, v Dalmacii z devíti desítin
obyvatelstva učinil na sněmu menšinu. Do-
kázal toho tím, že ve volebních řadech zem-
ských utvořil pravý Babylon nadpráví, výsad
a nesrovnalostí, že rozdělil národ na kasty
dle libovolných zájmů čili interessův a těm
různým kastám že buď udílel privileje ne-
slýchané, kdežto jiné opět neslýchaně zkra-
coval, ba dokonce í všeho práva zbavoval.
Jeho volební geometrie bylo a zůstane mon-
strem, jemuž není na pevnině evropské
rovna; jeho volební řády poskytují pří-
klad, že čtyři šlechticové mají tolik práva
jako devadesát tisíc občanů nešlechticů. Ale
jak i v tétéž privilegované kurii velkostat-
kářské byl ostražitě toho dbalý, aby v ni
zajistil většinu svým Němcům cen-
tralistům, svědčí tato zjištěná procedura
při stanovení volebního censu pro nesvě-
řenské velkostatky v království českém. Pů-
vodně bylo stanoveno, že má tu obdržeti
volební právo, kdo platí 1000 zl. daní.
Němec
Čechy
Morava
Dalmacie
Babylón
13
article
Poněvadž se ale shledalo, že by při
tomto censu zvítězili pak najisto ve statcích
nesvěřenských velkostatkáři smýšlení fede-
ralisticko-konservativního, nařízeno dru. Brdi-
czkovi, který o dotýčných výpočtech praco-
val, aby census snižoval tak dlouho, a
němečtí centralisté budou mí
většinu jistou. A tak byl snížen vo
Jební census ve velkostatcích až — na 250
zlatýchl
Takových šejdů proti spravedlnostia
slušnosti neštítil se ten Němci slavený stát-
ník, jen aby Slované nedosáhli svého práva,
jako rovní mezi sobě rovnými, nýbrž zůstali
věčně v podruží, věčně jen materiálem pro
německé byrokratické panství.
Němec
Slovan
14
article
A tyto neslýchaně nám křivdící, barbar
sky bezprávné volební řády Schmerlingovy
hnětou nás podnes, neboť byly tvůrcem svým
opatřeny plombou kvalifikované tří-
čtvrtinové (li) většiny, jíž nelze nám Slo-
vanům samozřejmě nikdy normální cestou
na sněmech našich dosíci. Tento otročí řetěz
zařezává se v naše údy dnes čtyřicet let
Tím drži se podnes hegemonie Němcův
na Moravě i ve Slezsku a zahrožuje nás
v Čechách stále. A oni přijavše sobecky
ten nemravný dar, propadali čím dále
tím většímu porušení, tím větší korrupci po-
litické, až posléze otupěl jich smysl pro právo,
spravedlnost a slušnost politickou do dnešní
úžasné a přežalostné zvrhlosti. Schmerling
byl si toho úplně vědom, že centralisace
v Rakousku, kterou lze toliko umělou ně-
meckou většinu udržet, naprosto nesnáší se
s opravdovým svobodomyslným zřízením
ústavním: a proto nedopřál národům ani
poctivé svobody tisku, ani slova, nýbrž ob-
mezoval všecky občanské svobody, právo
spolčovací, shromažďovací i volnost tisku
všemi možnými nástrahami, zákazy a osidly
policejními. Však aby i pro nejhorší případ
byl zabezpečen proti možnému útoku ošize-
ných a zkracovaných Slovanů, nedal ani té
říšské radě, obesílané ze sněmů zemských,
než toliko velmi hubených práv parlament-
ních, nepřiznal jí ani práva, aby mohla
špatné ministry svrhovat, nadtož k odpověd-
nosti pohánět, nýbrž v § 13. ústavy své po-
skytl vládě možnost, aby mohla nepohodlný
parlament kdykoli chce poslat domů a v ne-
přítomnosti jeho vlásti absolutisticky. —
Schmerlingův
Němcův
Schmerling
Morava
Slezsko
Čechy
Rakousko
občanský svoboda
15
article
Přirozený následek takové »krásné
svobodné ústavy« ovšem byl, že proti ní
zvedli odpor Maďaři, my Čechové, Poláci
i Jihoslované, jemuž nemohla na dlouho
odolati. Žel však, že všichni tito národové
nezůstali svornými, ale že staré »divide et
impera« opět je obelstilo a rozptýlilo na zisk
a radost německých hegemonův. První vy-
přáhli Maďaři, vydobyvše pomocí Bismar-
kovou sobě svou samostatnost, pak Poláci,
obdrževše trochu autonomie, a tak zbyli
jsme tu pouze my Čechové jako vytrvalí,
zásadní odpůrci germanisující centralisace,
obnovené, ba přiostřené ještě od zavedení
dualismu.
Ale vzdor tomu nikterak nám není
v osamění našem teskno o konečné vítězství
pravdy a práva našeho. Neb ejhle, jak za-
jídá se i těm privilegovaným šťastným ma-
jetníkům Němcům to vylstěné jich nadpráví!
Jsou-li v požitku jeho šťastni? Či nebědují
denně nad hmotným úpadkem svého lidu.
či nehořekují nad tou mizerií hospodářskou,
jakou hyne všecka přičinlivost, nad tím pře-
tížením břemen, nad tou všeobecnou roz-
mrzelostí a rozháraností veškerých poměrů
Nuž, tu máte ovoce a následky toho čtyři-
cetiletého díla pokrytectví a křivdy vůči nám
Slovanům ... Těch čtyřicet ztracených let
cože vám praví: Naučte se býti spra-
vedlivými k nám a pak teprve
budete svobodnými a šťastným
se námi. Jinak nikdy l
Maďar
Čecho
Polák
Jihoslovan
Němec
16
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 25. února. (Pracov ní píi ro-
gram říšské radv.) Jeden z vídeňských
pondělníků sděluje, že ve vládních krüzích
dosud se udržuje naděje, že v polovině března
bude sněmovnímu plenu již možno projednati
některé předlohy, jež budou do té doby vyří-
zeny ve výborech. Třeba by se prý neüskuleč-
nilo přáni dra. Körbra, aby zejmena investiční
předlohu měl v suchu, přece aspoň doufá, že
sněmovna odhlasuje předlohu o kořale č n
přirážce a branný zákon. Zároveň má
býti sněmovna vyzvána, aby do 23. března, kdy
má skončiti nynější zasedání, provedla v o l by
do delegací a do k votové deputace.
Že dru. Körbrovi jde o tyto dvoje volby,
jež se nedají provésti pomocí § 14. a tedy bez
parlamentu, a k tomu o branný zákon, od
něhož závisí příští odvod, věříme mile rádi.
Kdyby se dru. Körhrovi nepodařilo provésti tyto
»státní nezbytnosti«, musil by se volky nevolky
rozloučiti s ministerským křeslem. Že však jinal
dělnost parlamentu příliš mu na srdci neleži.
doznává dnes »Pester Lloyd« ie »N. Reforma«.
Körhr
Praha
Pester Lloyd
17
article
Peštský list poznamenává v pražském dopise,
že nepostnčí, projeví-li politické strany ochotu
k parlamentní práci, když se vláda bude stále
přidržovati passivity a nezakročí energicky sama,
kde je toho třeba. Právě v této trpnosti vlády
spočívá největší nebezpečí pro parlamentní po-
řádek. Neutralita nemůže přec znamenati ž tolik.
jako lethargie, a má-li býti v Rakousku konečně
zjednán pořádek, nepostačí spisovati jen pěkné
programové enunciace, jež beztoho nikdo ne-
poslouchá. »Nikoli v parlamentě — končí »p.
L« — nýbrž v nečinnosti vlády Körbrovy spo-
čívá vlastní nebezpečí pro dělnost sněmovnya
dokud v té věci nenastane zména, jsou všechny
vyhlídky do budoucnosti matny.«
Listu krakovskému sděluje se v té věci
z Vídně: »I nejmírnější polští poslanci, vyjma
snad jediného p. Javorského, jsou po poslední
konferenci klubovních předsedů přesvědčeni, že
předsedovi kabinetu vůbec nezáleží na dělnost
sněmovny, nýbrž že by se nejradějí zas vrátil
do svého pohodlného úřadního kabinetu, kde
by mohl vládnouti pomocí zamilovaného § 14
Vláda neučinila dosud ani kroku, aby přiblížila
k sobě umírněné strany sněmovní; dbáť jedině
Javorskij
Rakousko
Vídeň
18
article
o to, aby německé křiklouny udržovala v do-
brém humoru a počítá s určitostí, že oni na-
jisto parlament rozbijou.« O tom, že v polském
kole nespokojenost s vládou Körbrovou vypukla
již zjevně, přinesli jsme dnes z Vídně zprávu
telegrafickou.
Z Pešti, 23. února. (Krvavé vol by
Mároš- Vašarhelu.) Vládní komisa
Séllev oznámil do Pešti, že ukončil právě vy-
šetřování stran útoku četnictva na shromážděný
lid při volbách v Mároš-Vašarhélu. V nejbližších
dnech možno tedy očekávati ve sněmovně od-
pověď Szellovu na dotaz Košutův, v té věci po-
daný. Zatím orgán Banffův, »Mag. Szó«, uve-
řejňuje již zprávu o těchto krvavých volbách,
jak ji obdržel od hodnověrných měšťanů vašar-
helských. Dle zprávy této švec Tóth, vládní
korteš, vyšel o polednách na ulici. Někte i
voličové ho zpozorovali a počali mu vytýkati,
že zradil svou stranu. Tóth, cítě se bezpečným
v blízkosti husarů, odpověděl: »Tu jsem; pojdt
blíž, odvážíte-li se!« Několik chlapců počalo p
něm házeti hroudami. Některé hroudy zasáhly
koně, jedna také husarského důstojníka, ten
však se jen zasmál a pohrozil chlapeům. Když
však jiná hrouda zasáhla také četnického stráž-
mistra, vyřítil se se svým mužstvem, jež bylo
skryto za vojskemi a počal zjednávati pořádek.
Körbrová
Séllev
Košutův
Banffův
Mag
Szó
Tóth
Vídeň
Pešť
Mároše
19
article
Chytil nejprv dvanáctiletého hocha a jal se ho
bíti. Jakýsi řezník zakročil a zvolal na stráž-
mistra, nestydí-li se bíli chlapce. V tom dopadla
na četníka nová hrouda a hned na to ozval se
výstřel. Dan. Nagy, jenž stál daleko od zástupu
před hospodou, padl. Polekaný lid dal se na
útěk, ale řezník Volter chopil strážmistra za
rámě a zvolal: »Přestaňte, zabili jste člověka e
Strážmistr však zuřivě vyskočil a volal na
četníky: »Což jste neslyšeli, že jsem velel
střilet?« Proč nestřílite?« V několika vleřinách
padlo několik nových ran. Ale četníci nespokojil
se jen střelbou; hnali se s bodáky proti lidu
bodali každého, kdo jim přišel do cesty. Stolař-
ského dělníka Simona napřed postřelili a když
se již válel na zemi, bodákem ho dobili. Ra-
něných je přes 20. Četnický nadporučík Gömöry
nebyl právě na ulici. Byl ve školní budově
teprv, když zaslechl střelbu, přiběhl a pomoe
husarů odzbrojil rozvzteklené četníky . . «
dan
Stolař
Simon
Gömör
Naga
20
title
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 25. února.
Praha
21
article
Ruské zprávy z Číny.
Ruské zprávy z Číny.
Německo -anglické zprávy z Čínys bu
v Rusku nemalou veselost, klerou by podle ml-
nění ruských listů sdíleli také Číňané, kdyby
Evropané nepustošili jejich kraje jako loupežníc
a kdyby tažení, jehož vývodou je německý poln
maršálek, týkalo se některé jim cizí země.
Ruské zprávy ličí nynější položení v Cině
násle dovně:
Evropané čekají, že císař Kvansu co ne-
vidět vrátí se do Pekina, ale bezpochyby ještě
dlouho se načekají. Vyzvědači oznamují, ze
čínský dvůr už z větší části odstěhoval se ze
Sinanfu do města Lojaně, kam za nedlouho při-
bude i císař s císařovnou, tak že rozšiřo-
vané Walderseeem pověsti, jakoby
spojenci vyslali mu naproti čásť svých vojsk,
aby mu dali bezpačný průvod jeho zemí do
Pekina, jso u bez podmínky lži v y.
Obmýšlená výprava spojených vojsk pod
vedením Němců do jižní části provincie pečilské
po toku císařského průplavu za účelem repres-
salií proti obyvatelstvu tohoto kraje a jeho
zpustošení nepotkává se se souhlasem ani Rusů,
ani Američanů, ano i Francouzové zdráhají se
jí zúčastniti.
Takové jednání Evropanů ve chvíli, co vy-
jednávají o mír, nutí Činany, aby znova demon-
strativně pítili se podepsati podmínky míru,
týkající se hrdelných trestů na činských hod-
nostech.
Číňan
Evropan
Němec
Rus
Američan
Francouz
Čína
Rusko
Pekina
Lojana
22
article
v arobnem prodejis
ranní česlo o sobě. .
sdpslední
ve sfalkech na venkorá
ratt e, . . . . . . . 10 k
vdpolední . . . .
Inseráty
rlati se Kokové papíel.
dplaccsí ajisrerty plijínr á s dlntinl-
skrnce v Marinnské alicl é. 3.
Tamo zacházsjí se tež rečsk
tiskáran n ozpedike „ Národniek Listi“.
natopiy as nevraes.
Národniek
23
article
Chystaná výprava a nepřátelské jodnání spo-
jenců má dále za následek, že čínská pravi-
delná vojska budou posunuta s hranic provinčie
Šensi k Pečilii. Boxeři seskupili se
opět v čety. Lonská lekce poslolu-
žila pravidelnému vojsku čín-
skému znamenitě. Ozbrojeno je
překrásně a vede je týž Tunťu sj aln,
jejž Evropané tak rádi by popra-
vili. Očekává se vážný odpor Či-
ňan.
Na hranicích černohorských.
Nejvýchodnější černohorské plémě, Vaso-
jeviči, přesahuje daleko do Starého Srbska, kde
je mocnou překážkou nepřátelům Černé Hory,
Srbstva a pravoslavné víry. Nepřátelské útoky
obsťarávají tu Arnauté.
Dochází zpráva o novém výbuchu arnautské
zběsilosti. Avdi beg Džanič Božajac, kajmnakam
beranský, zchvátil národní hlaváry neosvobo-
zených Vasojevičů, Avrama Cemoviče a Marjana
Vukoviče, jenž je hratrancem černohorského za-
hraničného ministra Gavra Vukoviče, a posadil
je do vězení v Peči.
Evropan
Božajac
Avram Cemovič
Marjan Vukovič
Gavra Vukovič
Vasa
Srbsko
Černá Hora
Peč
24
article
Skutek tento pobouřil celý
kraj tak, že možno očekálvati vážné
srážky mezi Arnauty, kteňíž jsnu
tamzároveň tureckými úřaldní ky.
a bojovným srbským pleme ne m.-
Makedonský komitét.
Ještě noviny dobře nevědí, je-li Makedon-
ský komitét se svými pobočkami, tak zv. »stře-
leckými spolky«, úřadně rozpuštěn či no. Ale
ať bude rozpuštěn nebo nebude, tolik jest jislo.
že činnost jeho se nezastaví, naopak rozvine
se ještě mocněji. Vláda bulharská je proti
Makedonskému komitétu bezsilna. Muselali mu
povolovati, dokud byla jednotna, bude mu tím
chaběji ušťupovati nyní, když se něví, kdo
vlastně v Sofli vládne.
Orgán Makedonského komitétu »Reformy«
ničím nezastrašen ohlašuje v posledním čísle,
že v Makedonii ještě na jaře vypukne
povstání, jež (prý) bude snad nejkrva-
vějším, jaké kdy Balkánský polo-
ostrov vidél. Bulhaři jsou odhodlání
podstoupiti za osvobození Makedonie
boj na život a na smrt.
To jest odpovědí Makedonského komitétu
panu Zinovjevu a Rusku.
Bulhar
Zinovjev
Makedonie
Rusko
25
article
Vynesení ostatků Marka Miljanova
z Nového Ercegu.
Obyvatelstvo Boky Kotorské bylo zprávou
o smrti slavného černohorského junáka tak bo-
lestně dojato, jako Černohorci. Dne 16. t. m.
mrtvé tělo vojvodovo bylo o 814 hod. ranní
z domu úmrti v Novém Ercegu v slavném prů-
vodě doneseno na morský břeh, kde čekal par-
níček společnosti »Bokeiské plovitby«, najalý
k převozu mrtvoly do Kotoru. Pohřbu zúčast-
nilo se celé město, obyvalelstvo okolních vsí a
mnoho Cernohorců, kleří jsou tam rozličnou
prací zaměstnáni. Rakev doprovázelo 5 duchov-
ních, z nichž dva přibyli z Černé Hory, aby-
ostatky junákovy doprovodili až na Medun. Ra-
kev nesli vesničané v bohatém srbském národ-
ním kroji. V čele průvodu kráčel jinoch, ne-
soucí krásný věnec se slovanskou trikolorou a
nápisem: Velikému srbskému junáku omladina
hercegnovská. V Kotoru rakev byla přeložena
na vůz, jenž pomalu se pohyboval do výšin čer-
nohorských a vracel jim nejslavnějšího jejich
sokola, Moranou skláceného. Účastenství obyva-
telstva kotorského i okolního opět bylo ohromné.
K průvodu dostavilo se již mnoho Černohiorců
z pohraničných sel.
Ruské listy o smrti Milanově.
Vídeňské, berlínské a pešťské listy dělají
co mohou, aby úmrtí Milana Obrenoviče vyšrou-
Miljanův
Bok
Černohorec
Morana
Milanův
Obrenovič
Nový Erceg
Kotor
Černá Hora
26
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Na Montblanku.
Pohled na ledovcové moře.
Piše Karel D r o ž.
Probudil jsem se za ranního šera. A hned
k jedinému, spatně přilehajícímu okénku man
sardy, kudy vííral se do vnitr studený, vlhký
vzduch. Zdálo se, že vše venku tone v bělo-
rudých parách. Když se však rozespalý zrak
slabému svědlu přizpůsobil, rozeznal jsem oblohu
zcela vyčásenou, ač podivně zbarvenbu. V dála-
vách západu měnila se tmavomodrá klenba nebes
v bělorudý baldachyn, zdobený démantem velké,
mihotavé hvězdy, zápasící s rozbřeskem denního
svitu. Slunce ještě hluboko pod obzorem. Ne-
viditelné pro mne hory jistě již zaplanuly ru-
dými ohni k výšinám letícího východu. Jejich
zážeh vyvolal ony krvavé požáry nad. krajem
západu, v šeru snu dosud ponořeného.
Před šestou vyšet jsem na Montanvert.
Chamounix bylo již vzhůru. Skvostný den vyvábil
kde jakého turistu s lože. Viděti hloučky lidí
s dlouhými alpskými holemi, po kovaných stre-
vícich k horám spěchající. Za nimi capou mali
koníci, nevesele hlavou pokyvujíce, pod ne-
foremnými břemeny otylých jezdkyň i svátečních
jezdcův. Jen hůl průvodči z krátkých dýmek
bafajících a vážně se tvářících, jako by se slo
v samý jícen horských nebezpečenstev, dodávala
jím chuti k další lopotně pouti.
Chamounix
27
article
Cesta na Montanvert (Montenvers), odkud
je nejkrásnější pohled na ledové moře velehory,
vede zdola na levo od pomníku Saussurova ke
kostelíku anglickému. Stráň, po níž mladým
řídkým lesem vystupují, halí ranní stíny spolu
s celým údolím chamounixským, kde rodí se na
Arvou široká třáseň mladých bělavých par, nízko
nad osadami vlající; ale na protější stranu údol
bije procitlé slunce šípy zlatých paprskůvaž
z ledví žulových šlehaji ostré jiskry a prudké,
do ruda zbarvené plaměnkr
Skály Aiguilles Rouges (Červené jehly) při
pomínají mi Tatry svými divoce rozervanými
stíty a rozeklanými hřebeny. Jen velikolepý pro-
tějšek jejich, skupina mont blancská je příčinou,
že turisté nevěnují jim té pozornosti, které b
jinak zasluhovaly. Pod jednou z »jehe!« Aiguile
de la Floriaz (7888 m.) bělá se hötel Flegěrský
konečný cíl dnešní mě pouti. Pohled s Bréventu
(2525 m.) obsáhá nejen skupinu mont blancskou.
ale i bernské Alpy. Mout Blane zde vystupuje
v úchvátně velebě, jako se žádného druhého
O sedmě stanul jsem před malou dřevěnou
restaurací s lákavým nápisem:
Vins, Biěre, Limonade
t liqueurs.
Montenvers
Saussurův
Aiguilles Rouges
Mout Blane
Limonade
Tatra
Aiguile jít le Floriaz
29
article
Lait frais clc.
odkud vyběhlo děvčátko jako míšeňské jablíčk
a zvalo mne na kávu, výbornou kávu se sme-
tanou, čerstvé máslo, aromatický chamounixský
med a bělounké, právě donešené pečivo. Spa-
nilá Hebe tak sladce švitořila, s takou pečlivost
stůl strojila a potravu snášela, že člověk na vše
zapomínal. I misku s vejci (právě je slepičky
snesly) přinesla a přinutila mne, abych aspon
dvě na program snídaně své vsunouti ráčil.
V růžové náladě tisknu ke rtům koflík kávy -
Brr! To je odvar žaludový! Krájím pečivo, ne í
starší než dvoudenní. Ochutnávám máslo — jazyk,
žaludek, nos, vše se bouří. Je zluklé. Rozbiji
vajíčko, páchne. A med — vyčichlý, přitrpklý
Ale ty úsměvy sladké, sytící a při pohledu n
odkládané potraviny rostoucí, vděčné! Mnoho-i
turistů ještě těmi zbytky se napálil
Vystupují výše. Potkávám některé turisty
kteří se již s Montanvertu, kde nocovali, vracejí
jiných doháním, někteří předcházejí mne. Z
chatrnou boudou, jejíž majetnice drží si dva
Spa
Montanvert
30
article
velké, zlé psy asi jen proto, aby ustrašení po-
cestní pod její ochranou posnlili se nápojí ceny
velmi pochybné, spatřil jsem nehezký zjev. Dva
výrostkové, ženoucí soumary do Chamonixa, sva-
lovali se stráně velmi přikré balvan. Kámen
s hrozným rachotem řítil se dolů a kdykoli pře-
razil stromek, kluci zavýskli. Bylo tolik ničemné
zlomyslnosti v jejich počínání, že jsem se ne-
zdržel a přetáhl je holi. Běda dobytku na pal
horské se pasoucímu a lidem stáda střehoucím.
stoči-li se balvan k jejich stanovišti!
V 9 hodin došel jsem hotelu montanvert-
ského. Veliké trojpatrové zděné budovy, vystavěné
na výstupku daleko do údoli vybihajíeím. O Proti
hotelu ční Aiguille du Dru z nejtvpiětějších sku-
pin. Kdo ji spatřil, nezapomene jí. Je to kužel
skalní tak příkrý, že na stěnách jeho sníh vůbee
se neudrží, kužel, který skoro 1900 metrů nad
Montanvert trčí. Pole sněhová zaelánějí teprva
jeho stopy a od sněhů sváží se šedivá ssut
k ledovci a na ledovec, zvaný La Mer de Glace.
Aiguille du Dru má dva vrcholy a slezení jeho
patří k nejnesnadnějším horským partiím. Na
levo od závratné homole bělají se sněhy částečně
jen vidného Aiguille Verte. Na pravo temná se
nesmírná hradba horská s hlubokými, plnými
sněhu a stinu žleby.
Dru
Glac
Chamonixa
Aiguille
31
article
Po krátkém oddechu v hótelu vydal jsem
se na prohlídku ledovce. Prvý dojem: jméno
Mer de Glace není případno. Je to spíše veletok
ledu, nežli moře, spíše úzkě, v hory zaklíněné
jezero živé ledové plochy. Snad těm, kteří z Italie
přecházejí sedlem géantským, zdají se ty ne-
smírné spousty mořem, ale nikoli tomu, kdo pro-
hlíží je od hótelu montanverského. Vidí tu pod
sebou zdánlivě nehybný proud ledový asi 7 km
dlouhý, —2 km široký. Povrch dílem je hladký,
ušpiněný, ne nepodobný skalám od deště vyhla-
zeným, dílem rozrytý, děravý, na termitové pyra-
midy pamatujíel, zelenavým svitem záříci, dílem
připomíná bílý, lehce poprášený popraskaný mra-
mor anebo nahrben je malými kopečky. U hor-
ního konce Ledového moře nakupena z mohut-
ných zelenavých balvanů ledových hráz a za ní
mizi nerovná plocha ledovce pod sytě zeleným
příhorkem, zdánlivě posledním vegetačním ostro-
vem, v nějž vydrásáno hluboké úštěrbí, širokými
tmavými stíny zahalené. Na levo zrak doráží do
kotliny černými, strmými, sněhem poprášenými
skalami zavřené, plné čerstvého bilého sněhu,
v niž tají se ledovec leschanxský. Tam strmí
dvojvreholná, tupými pyramidami ukončená turně,
Grandes Jorasses (4205 metrů) vzdor značné výši
své jen nepatrně nad hmotnaté skalnoňadré okolí
své vynikající,
Nepoznal by povahu Ledového moře, kdo
by díval se na ně toliko od hötelu montanvert-
ského. Potřeba jíti dále, vniknouti do chobotů.
Glac
U hora
Grande JorasSES
km
32
article
Mer de Glace vzniklo splynutím tří mocných
ledovců, z nichž největší (Glacier du Gěant
neboli Tacul) s Ledovým mořem činí vlastně
jediný spojený hlavní proud.
Ledovec složený z pravidla rovná se šířkou
ledoveům jednoduchým, z nichž vznikí. Štre
ledovce géantského činí 680 m., leschauxského
450 m., taléťreského 382 m., ale Mer de Glace
zúžuje se na 536 m.
Zdroje Ledového moře jsou pole firnová,
v kotlinách ukrytá. Pole firnová tvoří se nad
čarou věčného sněhu, t..j. všude, kde více
sněhu napadne než roztaje. Stálými obnovami
sněhu vzniká tlak na vrstvý spodnější, tlakem
snih taje a současně teplo pohlcuje, čímž mrznou
částice sněhové, vytvořujíce hrubozrný firn
(névé), jehož zrnka na povrchu tajíce a opět
mrznouce, mění se znenáhla v leď celistvý, prů-
hledný, namodralý. Ten na nejhlubším míste
pole firnového nepozerovatelně vytéká, plně údoli
a konfiguraci jeho se přizpůsobuje. Pohyb
proudu jeho vysvětluje se zvláštní tvárlivostí
ledu, jíž nabývá tlakem při teplotě kolem o .
Bod mrazu za velikého tlaku klesá tím způso-
bem, že led může táti ve hlubších vrstávch i při
teplotě pod 0°, čímž nastává zmenšent objemu
a posouvání, podporované i částečným odtokem
Glac
Tacul
Glacier jít Gěant
33
article
Rychilost pohybu ledového závislá je n
sklonu dna i podmíněna velikostí přitoku ledo-
vého, dále teplotou vzduchu a ještě jinými pří-
činami. Není toliko ve středu rychlejší než na
krajích, ale vyklenuté okraje pohybují se také
rychleji než prohloubené; času zimního pohyb
se zmenšuje. Střední rychlosť denní Ledového
moře kolisá mezi 0.5 m. až 0.85 m., t. j. jinými
slovy: vždýčky v necelých 29 lefech roztaje La
Mer de Glace úplně a nahradí se v dělce 7 krm.
ledem novým. Grónšký ledovec jacobshornský
urazí denně 15 až 22.46 m.
Zajímavý zjev je tak zvaná Zahrada (Le
Jardin), kam možno obratným alpinistům z Mon-
tanvertu asi za půl páté hodiny dojíti. Ze
spousty zohýbaného rozčeřeného ledu vystupuje
tu jak ostrov z rozbouřeného moře, trojhranná
obrovská skála podobná pevností zahražené se
všech stran hradbami morén. A zde v místech
věčné zimy vyvěrá v měsíci srpnu jasný, střibro-
toký pramen a vláhou svou napájí svěži by-
linstvo alpské, s krásou jeho velkých, jasnými
barvami hořicích květů, vykouzlených tu k životu
Glac
Mona
rozbouřený moře
Le Jardin
35
article
hřejným polibkem samého božstva Montblan ku.
Čarovný je pohled na okolí montanvertské
v měsíci červnu, kdy kvetou alpské růže.
Houštiny jich nezřidka chodci až po pás sá-
hající a celé stráně pokrývající hoří tmavo-
rudými plaménky květů, nad ledovým mořem a
pod věčným sněhem. A nad ty plameny dová-
divého horského jara staví koruny své otužilá
košatá limba a přihlíží spolu se zadumaným
smrkem, otrhaným modřínem i zvědavým, po
vlhkých skalách rozlezlým olševím, k usmé-
vavému tomu životu lásky . ..