1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 179. ze dne 30. června 1904.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Obsílka pro papeže. Z Paříže se oznamuje
Papež Pius X. dostane v nejbližších dnech prostřed-
nictvím francouzského ministeria zahraničného soudní
obsílku, pověřenou soudním vykonavatelem pařížským.
V této obsílce vyzývá pan Charles Wirbel, poručník
nezletilého Henria Watkinsa, papeže jakožto nástupce
zesnulého papeže Lva XIII., aby odmítl odkaz
100.000 fr., jež zesnulý William Watkins ve své zá-
věti zanechal předešlému papeži, jinak že právní zá-
stupci Henria Watkinsa budou nuceni, zahájit proces,
aby ona závěť prohlášena byla za neplatnou. Po
smrti Williama Watkinsa nalezeny byly dvě závěti.
v nichž se mluvilo o odkazu 100.000 fr. papežovi.
Později však nalezeny dvě jiné závěti, v nichžo
onom odkazu se již nečiní zmínky. Na to se odvo-
lává poručník, žádaje, aby první závěti byly uznány
neplatnými. — Není ostatně poprvé, co francouzské
soudy rozhodují o platnosti odkazu učiněného pa-
peži. Tak na př. v procesu Lva XIII. a dědiců mar-
kýzy du Plessis Bellire. Markýza byla odkázala pa
peži dům na place de la Concorde, ustanovivši, aby
tam byla umístěna papežská nunciatura. Dědicové
markýzini žádali, aby toto ustanovení závěti bylo
zrušeno, ale papež vyhrál proces ve všech stolicích.
Ku poslední stolici, kasačnímu soudu, nedošlo, ne-
boť zatím došlo k narovnání. Papež podržel si dům,
ale neponechal jej nunciovi, nýbrž prodal jej auto-
mobil-klubu, jenž tam podnes má svoje klubovní
místnosti. Dojde-li nyní ku procesu mezi dědici Wil-
liama Watkinsa a papežem, šlo by tu zvláště o za-
jímavou otázku, dlužno-li považovati Pia X. za zá-
konného dědice Lva XIII.
Pius
Wirbel
Henrio
Watkins
Watkinsa
Bellire
jít le Concord
Dědicová
Lev
Paříž
Wil
Lev XIII
4
article
= Radium. Prof. J. J. Thomson oznámil ve schůzi
přírodovědecké společnosti v Cambridge, že lze ra-
dium dokázati skorem všude, v půdě zahrady, jež
sousedí s jeho laboratoří, v křídových vrstváchv
okolí Cambridge, ve štěrku jakési studny a ve množ-
ství ještě větším v mořském písku v okolí Witby, ve
vrstvé modrého liana v téže krajině, ve skelném prá-
šku, v ukázce kyseliny křemičité, získané sražením
z roztoku, ve vodě a v plynech různých minerálných
pramenů atd. Přes toto rozšíření skorem všeobecné
nelze mimo nepatrné pohotové množství, jež se na
lezá v pevných rukou, sehnati jedva centigram radia,
neboť v žádném z oněch jmenovaných předmětů není
tolik radia, aby bylo umožněno jeho těžení. Jediný
materiál, z něhož lze radium těžit, jsou rudy ura-
nové. Proto jest velmi důležito, že chemik Laudin ve
Švédsku nalezl velké ložisko rudy, bohaté uranem,
ba podařilo se mu již vyloučiti z této rudy radium.
Prozatím ovšem se naleziště tají, poněvadž si obje-
vitel chce nejprve zajistiti náležité výhody, pokud se
týče těžení a podniknouti též přípravy k získání ra-
dia. Mimo to zjištěny též ve mnohých báňských okre-
sech portugalských uranové rudy a portugalská vláda
jest prý ochotna, vyvolati radiový průmysl, jenž sli-
buje značný zisk. Za to zprávy o velkých nálezech
radia ve Spojených státech ukázaly se být pouhou
kachnou.
= Usmrcen elektrickým proudem a spálen za
živa. Z Athén se oznamuje: Železnice, spojující
Athény s Falerem a Pinearu, zařizuje se nyní pro
elektrický pohon. K účelu tomu byla ve Faleru vy-
stavena velká továrna a přes dráhu byly vystaveny
mosty všude, kde vedou cesty, by byla zamezena
neštěstí, spojená s podzemním elektrickým vedením.
profesor
Thomson
Cambridge
Witba
Švédsko
spojený stát
Atény
Faler
Pinear
Laudin
5
article
Tuto sobotu však jeden dělník zmíněné továrnv,
vraceje se večer domů, by si ušetřil zacházku až
k mostu, chtěl přejíti trať. Sotva však na ni vstoupil,
udeřil ho elektrický proud tak silně, že ho odhodil
několik kroků daleko a okamžitě usmrtil. Druhé ne-
štěstí potkalo jakéhosi starce. Ten trpěl již dlouhý
čas rheumatismem a aby zmírnil své bolesti, natíral
se petrolejem. Posledně to učinil večer při světle
svíčky, ale z neopatrnosti porazil svícen tak ne-
šťastně, že jeho petrolejem nasáklé šaty se zapálily
a okamžitě stál stařec v plamenech. Zoufalým volá-
ním o pomoc upozornění obyvatelé domu přispěli mu
ovšem rychle na pomoc, ale mohli jen zameziti
vzniku požáru, neboť petrolej rozetřený na těle a šat-
stvo spálily nebožákovi celou kůži, místy i maso do
kosti. Tak hrozně zohaven a sténající bolestí byl
donesen do nemocnice, kde za několik hodin skonal.
Zoufalá
6
article
= Tak ona nehraje. Z Washingtonu se ozna-
muje: Onehdy utekl sem párek mladých lidiček, aby
se dal oddati svazkem manželským, ježto doma sta-
věly se mu v cestu různé překážky. Nevěstou byla
školačka vysokých škol v Petersburgu, Artie Nícelova,
o níž udal ženich James Burton, že je 18letá, ačkoliv ve
skutečnosti je jí pouze šestnáct. On pochází z Monroe
City. Ježto smírčí soudce zdráhal se podezřelý párek
oddati, odebral se k rev. Milesovi, babtistickému
knězi. Zatím co duchovní chystal se obřad prová-
děti, ozvala se pojednou mladá slečinka, jakoby si
byla na něco vzpomněla, zdali může manželský stav
svůj zrušiti, kdyby se jí tak zlíbilo, anebo kdyby se
ho nabažila. Kněz odvětil ovšem záporně, dodav, že
oddává je pro společnou pouť životem. »0, pak tedy
se vdávat nebudu,« pohodila panenka hlavou a na
tom také setrvala. Nepomohly pranic sliby a prosby
milencovy, kterýž malý okamžik před tím byl ji
celým světem. Slečinka sebrala svých pět švesteka
pustila se k mamince do Petersburgu, kdežto ženich
nucen byl sám putovati do Monroe City.
James Burton
Miles
Washington
Petersburg
Monroe Cita
Artia Nícelov
Monroe Cita
7
article
= O neštěstí na dráze ve Španělsku. o němž
jsme přinesli telegrafickou zprávu, oznamují se ná-
sledující podrobnosti: Katastrofa udála se v jednom
z nejhornatějších okresů Spanělska, v kraji Teruel,
nedaleko Eutrambasaguas. Poštovní vlak, jedoucí
plnou rychlostí po mostě přes řeku Jilozu, vyšinui
se z kolejí. Parostroj strhl s sebou tři vagony, jež
nakupivše se na sebe, se vzňaly. Hrozný vichr hnal
plameny celým vlakem, od hořících vagonů vzňal se
most a sřítil se částečně s nimi do řeky. Dopisovatel
»Daily Expressu« oznamuje, že následoval hrozný
zmatek. Vagony vyčnívaly nad nízkou vodu řekya
z jejich trosek ozývalo se úpěnlivé volání o pomoc.
Jeden z vagonů, jenž se byl sřítil do nejhlubší části
řeky, byl silným proudem unášen, ryče a dýmaje.
Celý povrch vody pokryt byl kalužemi krve a několik
těch cestujících, kteří vyvázli bez pohromy, stáli na
místě katastrofy ztrnulí hrůzou, naprosto neschopni
přispěti ku pomoci. Hrůza dosáhla vrchole, když pára
z parostroje vnikla do komína a cestující, zápasícío
život, zasypáni žhavým deštěm jisker. Když konečně
po dlouhé době ze vzdálených stanic přikvapila po-
moc, byl celý vlak žhavou hmotou, z níž vyprostiti
živé dosud cestující, zdálo se beznadějno. Čet-
ným nešťastníkům, vězícím ve troskách vlaku, ne-
bylo ani možno, zjednati úlevu jejich trýzně. Ještě
druhého jitra prosili těžce ranění srdcelomně, aby
učiněn byl konec jejich utrpení. Železniční zřízenci,
Hrůza
Španělsko
Teruel
Eutrambasaguas
Daily Express
8
article
vojáci a rolníci zúčastnili se záchranných prací, jež
však pokračovaly jen zvolna. Vypravuje se o podiv-
ném případu zachránění: Jakás paní při nárazu va-
gonů byla vržena do řeky. Manžel její krátce před
tím pokusit se o záchranu skokem do řeky. Zatím
co ploval ve vodě, zachytil se ho pojednou někdoa
on se marně pokoušel, sprostit se břemene. Konečně
se mu podařilo, dostat se i s břemenem na břeha
když se tam ocítil, shledal, že bezděčně zachránil
svoji manželku. Dle telegramu »Reuterovy kanceláře«
byla mezi zahynuvšími většina četníků. Dle jiného
telegramu bylo ve vlaku celkem 80 cestujících, z nichž
toliko 14 bylo zachráněno.
= Bakšiš. Z Hodejdy v Arabii podává ředitel f-
liálky jakési anglické firmy zajímavý obrázek ture-
ckého soudnictví: »Onehdy byly zde ve městě
na různých místech přetrhány telegrafní dráty a tu-
recká vláda dala prostě uvěznit 60 lidí, bydlících po-
blíže místa činu, mezi nimi i mého domorodého ta-
jemníka, jehož potřebuji ke všem možným službám.
Odebral jsem se ke guvernéru, byl přivítán s obvyk-
lou zde obřadností a když jsem byl vypil nezbytný
koflíček kávy a když mne byl guvernér ujistil, že je
mým sluhou a dům jeho domem mým, žádal jsem,
aby propustil mého tajemníka. S velkou výmluvností
prohlásil guvernér, že to nemožno, že spravedlnosti
musí býti dán průchod atd. Konečně mi přece do-
volil, abych navštívil svého tajemníka a dal mi
s sebou průvodčího. Vím zajisté, co jest místním
obyčejem a vypravoval na cestě svému průvodčímu,
tureckému úřadníku, že mám doma výtečné whisky
a vtiskl mu do dlaně půl turecké libry. Tu pojed-
nou pravil můj průvodčí, mám-li svého tajemníka
vskutku tolik zapotřebí, abych si ho jen vzal s se-
bou, on prý věc již vyrovná. Ben Akiba sice praví:
Reuterův
ben Akiba
Arabia
9
article
»Všecko již zde bylo«, ale byl jsem přece jen omrá-
čen tímto způsobem justice. A nejpěknější na celé
historii jest, že aby mohlo být 60 nevinných umí-
stěno ve vězení, bylo prostě propuštěno 30 odsou-
zenců, zlodějů, taškářů atd. Odpoledne navštívil
mne úřadník, aby mi oznámil, že je všecko v po-
řádku a — odnesl si slíbenou láhev whisky.«
= Podivná sokyně. Z Paříže se oznamuje : Pit-
vorná historie odehrála se onehdy odpoledne v jed-
nom ze zdejších předměstí. Manželka jakéhos kupce
poodešla z krámu do bytu a k nemalému svému
zděšení zpozorovala tu ženštinu v pouhé košili, jež
se snažila skrýt se za záclonou. Kupcová vyběhla
z pokoje, který za sebou zamkla, běžela zpět do
krámu a pustila se rozlíceně do manžela. »Jak že,
ty bídníku, nestydíš se pustit svoji milenku do na-
šeho pokoje,« okřikla jej, štkajíc. »Teď chápu, že's
se ráno tak dlouho strojil. Ty nestvůro, ty — ach
bože, já nešťastná!« — Zaražený manžel, zasypaný
spoustou výčitek a nadávek, aniž věděl proč a zač,
chtěl ihned do pokoje, aby se podíval, co se vlastně
stalo, když přiběhli do krámu dva policisté. — »Ne-
viděli jste ženskou v košili?« zvolal jeden z nich.
Teď se věc vysvětlila. Několik minut před tím byli
vnikli do hotelu »Garni«, sousedícího s domem,
v němž se nalezá krám manželů, aby zatkli jakousi
Louisu Ferrandovu, jež je soudně stihána pro vylá-
kání velké sumy peněz. Když Ferrandova, jež byla
ještě v posteli, zaslechla osudná slova: »Jménem
zákona — otevřte!« vyskočila v košili z okna po-
koje v přízemku a skryla se do přízemního bytu
kupcova. Policisté ovšem, když se byla poněkud
528 —
Kupcová
Louisa Ferrandův
Ferrandův
Paříž
Garni
10
article
A poněvadž nemohl, nechtěl-li býti nezdvořilým, ne-
děkovati panu Beryllonovi za laskavou nabídku, jíž se
jemu, Morelovi, dostalo za jeho pobytu v ústavu doktora
Rechlera v Berlíně, René de Riverolles odtušil:
»Promiňte, pane, zajisté nezdvořilost mou vůči vám.
Věřte pak, že jsem velice vděčen vám za ochotu vaši.
Afféra velmi nalehavá přiměla mě k tomu, abych odjezd
svůj co nejvíce urychlil i nemohl jsem ni vás navštíviti,
bych vám poděkoval, ba ani návštěvu vaši přijmouti.«
», prosím vás, pane Morele, neomlouvejte se ni-
kterak přede mnou. Vím sám nejlépe, že jsou záležito-
sti, v nichž rozhoduje každý okamžik.«
René de Riverolles, poněkud znova znepokojen,
tázal se:
»Avšak jak to, že mne znáte ?«
», zcela nahodile! . . . Byl jsem přítomen, když
dopravovali vás do ústavu doktora . . . doktora
věru nemohu si již vzpomenouti, jak se jmenuje!«
»K doktoru Rechlerovi!«
»Ano, tak! Leč nyní jste opět zdráv! A já sám
jsem nad tím velice potěšen . . . Ale opravdu zvláštní jest,
že jsme se tak v Petrohradě setkali, není liž pravda ?«
»Skutečně!«
»Nuže, když seznámili jsme se již i osobně tak
podivným způsobem, pojďtež, pane Morele, a poobědvejte
s námi, se mnou a přítelem mým společně tamhleu
stolu! Pohovoříme si! V cizině, ano i v zemi tak
spřátelené, jako jest Rusko, člověk jest rád, ocitne-li se
mezi krajany.«
René de Riverolles ohledl se směrem, k »příteli«
označenému pohledem nepokojným.
Namítl
— 525 —
Beryllon
Morel
Rechler
Riverolles
Berlín
Petrohrad
Rusko
11
article
Život Renéův nebyl tak nijak radostný za neustá-
lých a mnohonásobných těchto starosti i obav.
Na jedné straně mučila jej láska a na druhé straně
chvěl se neustále o bezpečnost svou, nemluvě o výčitkách
svědomí, jež zaplašovaly i saánek s víček jeho.
Otrava jeho i utrpení ostatní, jež snášel napořád,
změnily nadobro celý jeho zjev.
Obličej jeho, výrazu poněkud zženštilého, byl po-
bledl a jevil se nyní silně přepadlým.
Oči zapadlé a výrazu horečného prozrazovaly, že
noce jeho jsou bez klidu a beze spánku.
Přibyv do »Grand hotelu«, René de Riverolles zapsal
se tam pode jménem Morel.
Sotva že pak uspořádal trochu šat svůj a omyl se,
odebral se na vyslanectvo německé, když se byl přeptal
po adresse jeho.
Obrátil se na příručího tajemníka vyslaneckéhoi
žádal, aby mu sdělil adressu pana de Felzen.
»Neznáme ale tohoto pána!« — takovou vyslechl
odpověd.
I tázal se tudíž znovu, znají-li aspoň hraběte de
Stacka, ale odpověď zněla stejně.
Neznají prý ani jehol
Nadarmo vysvětloval potom i samému tajemníku
vyslaneckému, že žádost jeho odůvodněna jest důležitými
informacemi, jež může a chce poskytnouti. Na vyslane-
ctvu nemohli anebo nechtěli sděliti mu adressy žádané.
Rozmrzen velice René vrátil se do hotelu svého,
tázav se úzkostlivě sama sebe, zdaliž Juanu vůbec znovu
nalezne.
z-nvodání nanřitau.
Renéův
Riverolles
Morel
jít Feldit
Stack
René
Juan
Grand hotel