ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 104c5fd0-71f1-11dc-b700-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 11 celkem · entity: person 31, place 20, org 6, work 1
1 masthead
Románová příloha
2 masthead
„Národních Listů“ k číslu 179. ze dne 30. června 1904.
3 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Obsílka pro papeže. Z Paříže se oznamuje Papež Pius X. dostane v nejbližších dnech prostřed- nictvím francouzského ministeria zahraničného soudní obsílku, pověřenou soudním vykonavatelem pařížským. V této obsílce vyzývá pan Charles Wirbel, poručník nezletilého Henria Watkinsa, papeže jakožto nástupce zesnulého papeže Lva XIII., aby odmítl odkaz 100.000 fr., jež zesnulý William Watkins ve své zá- věti zanechal předešlému papeži, jinak že právní zá- stupci Henria Watkinsa budou nuceni, zahájit proces, aby ona závěť prohlášena byla za neplatnou. Po smrti Williama Watkinsa nalezeny byly dvě závěti. v nichž se mluvilo o odkazu 100.000 fr. papežovi. Později však nalezeny dvě jiné závěti, v nichžo onom odkazu se již nečiní zmínky. Na to se odvo- lává poručník, žádaje, aby první závěti byly uznány neplatnými. — Není ostatně poprvé, co francouzské soudy rozhodují o platnosti odkazu učiněného pa- peži. Tak na př. v procesu Lva XIII. a dědiců mar- kýzy du Plessis Bellire. Markýza byla odkázala pa peži dům na place de la Concorde, ustanovivši, aby tam byla umístěna papežská nunciatura. Dědicové markýzini žádali, aby toto ustanovení závěti bylo zrušeno, ale papež vyhrál proces ve všech stolicích. Ku poslední stolici, kasačnímu soudu, nedošlo, ne- boť zatím došlo k narovnání. Papež podržel si dům, ale neponechal jej nunciovi, nýbrž prodal jej auto- mobil-klubu, jenž tam podnes má svoje klubovní místnosti. Dojde-li nyní ku procesu mezi dědici Wil- liama Watkinsa a papežem, šlo by tu zvláště o za- jímavou otázku, dlužno-li považovati Pia X. za zá- konného dědice Lva XIII.
Pius Wirbel Henrio Watkins Watkinsa Bellire jít le Concord Dědicová Lev Paříž Wil Lev XIII
4 article
= Radium. Prof. J. J. Thomson oznámil ve schůzi přírodovědecké společnosti v Cambridge, že lze ra- dium dokázati skorem všude, v půdě zahrady, jež sousedí s jeho laboratoří, v křídových vrstváchv okolí Cambridge, ve štěrku jakési studny a ve množ- ství ještě větším v mořském písku v okolí Witby, ve vrstvé modrého liana v téže krajině, ve skelném prá- šku, v ukázce kyseliny křemičité, získané sražením z roztoku, ve vodě a v plynech různých minerálných pramenů atd. Přes toto rozšíření skorem všeobecné nelze mimo nepatrné pohotové množství, jež se na lezá v pevných rukou, sehnati jedva centigram radia, neboť v žádném z oněch jmenovaných předmětů není tolik radia, aby bylo umožněno jeho těžení. Jediný materiál, z něhož lze radium těžit, jsou rudy ura- nové. Proto jest velmi důležito, že chemik Laudin ve Švédsku nalezl velké ložisko rudy, bohaté uranem, ba podařilo se mu již vyloučiti z této rudy radium. Prozatím ovšem se naleziště tají, poněvadž si obje- vitel chce nejprve zajistiti náležité výhody, pokud se týče těžení a podniknouti též přípravy k získání ra- dia. Mimo to zjištěny též ve mnohých báňských okre- sech portugalských uranové rudy a portugalská vláda jest prý ochotna, vyvolati radiový průmysl, jenž sli- buje značný zisk. Za to zprávy o velkých nálezech radia ve Spojených státech ukázaly se být pouhou kachnou. = Usmrcen elektrickým proudem a spálen za živa. Z Athén se oznamuje: Železnice, spojující Athény s Falerem a Pinearu, zařizuje se nyní pro elektrický pohon. K účelu tomu byla ve Faleru vy- stavena velká továrna a přes dráhu byly vystaveny mosty všude, kde vedou cesty, by byla zamezena neštěstí, spojená s podzemním elektrickým vedením.
profesor Thomson Cambridge Witba Švédsko spojený stát Atény Faler Pinear Laudin
5 article
Tuto sobotu však jeden dělník zmíněné továrnv, vraceje se večer domů, by si ušetřil zacházku až k mostu, chtěl přejíti trať. Sotva však na ni vstoupil, udeřil ho elektrický proud tak silně, že ho odhodil několik kroků daleko a okamžitě usmrtil. Druhé ne- štěstí potkalo jakéhosi starce. Ten trpěl již dlouhý čas rheumatismem a aby zmírnil své bolesti, natíral se petrolejem. Posledně to učinil večer při světle svíčky, ale z neopatrnosti porazil svícen tak ne- šťastně, že jeho petrolejem nasáklé šaty se zapálily a okamžitě stál stařec v plamenech. Zoufalým volá- ním o pomoc upozornění obyvatelé domu přispěli mu ovšem rychle na pomoc, ale mohli jen zameziti vzniku požáru, neboť petrolej rozetřený na těle a šat- stvo spálily nebožákovi celou kůži, místy i maso do kosti. Tak hrozně zohaven a sténající bolestí byl donesen do nemocnice, kde za několik hodin skonal.
Zoufalá
6 article
= Tak ona nehraje. Z Washingtonu se ozna- muje: Onehdy utekl sem párek mladých lidiček, aby se dal oddati svazkem manželským, ježto doma sta- věly se mu v cestu různé překážky. Nevěstou byla školačka vysokých škol v Petersburgu, Artie Nícelova, o níž udal ženich James Burton, že je 18letá, ačkoliv ve skutečnosti je jí pouze šestnáct. On pochází z Monroe City. Ježto smírčí soudce zdráhal se podezřelý párek oddati, odebral se k rev. Milesovi, babtistickému knězi. Zatím co duchovní chystal se obřad prová- děti, ozvala se pojednou mladá slečinka, jakoby si byla na něco vzpomněla, zdali může manželský stav svůj zrušiti, kdyby se jí tak zlíbilo, anebo kdyby se ho nabažila. Kněz odvětil ovšem záporně, dodav, že oddává je pro společnou pouť životem. »0, pak tedy se vdávat nebudu,« pohodila panenka hlavou a na tom také setrvala. Nepomohly pranic sliby a prosby milencovy, kterýž malý okamžik před tím byl ji celým světem. Slečinka sebrala svých pět švesteka pustila se k mamince do Petersburgu, kdežto ženich nucen byl sám putovati do Monroe City.
James Burton Miles Washington Petersburg Monroe Cita Artia Nícelov Monroe Cita
7 article
= O neštěstí na dráze ve Španělsku. o němž jsme přinesli telegrafickou zprávu, oznamují se ná- sledující podrobnosti: Katastrofa udála se v jednom z nejhornatějších okresů Spanělska, v kraji Teruel, nedaleko Eutrambasaguas. Poštovní vlak, jedoucí plnou rychlostí po mostě přes řeku Jilozu, vyšinui se z kolejí. Parostroj strhl s sebou tři vagony, jež nakupivše se na sebe, se vzňaly. Hrozný vichr hnal plameny celým vlakem, od hořících vagonů vzňal se most a sřítil se částečně s nimi do řeky. Dopisovatel »Daily Expressu« oznamuje, že následoval hrozný zmatek. Vagony vyčnívaly nad nízkou vodu řekya z jejich trosek ozývalo se úpěnlivé volání o pomoc. Jeden z vagonů, jenž se byl sřítil do nejhlubší části řeky, byl silným proudem unášen, ryče a dýmaje. Celý povrch vody pokryt byl kalužemi krve a několik těch cestujících, kteří vyvázli bez pohromy, stáli na místě katastrofy ztrnulí hrůzou, naprosto neschopni přispěti ku pomoci. Hrůza dosáhla vrchole, když pára z parostroje vnikla do komína a cestující, zápasícío život, zasypáni žhavým deštěm jisker. Když konečně po dlouhé době ze vzdálených stanic přikvapila po- moc, byl celý vlak žhavou hmotou, z níž vyprostiti živé dosud cestující, zdálo se beznadějno. Čet- ným nešťastníkům, vězícím ve troskách vlaku, ne- bylo ani možno, zjednati úlevu jejich trýzně. Ještě druhého jitra prosili těžce ranění srdcelomně, aby učiněn byl konec jejich utrpení. Železniční zřízenci,
Hrůza Španělsko Teruel Eutrambasaguas Daily Express
8 article
vojáci a rolníci zúčastnili se záchranných prací, jež však pokračovaly jen zvolna. Vypravuje se o podiv- ném případu zachránění: Jakás paní při nárazu va- gonů byla vržena do řeky. Manžel její krátce před tím pokusit se o záchranu skokem do řeky. Zatím co ploval ve vodě, zachytil se ho pojednou někdoa on se marně pokoušel, sprostit se břemene. Konečně se mu podařilo, dostat se i s břemenem na břeha když se tam ocítil, shledal, že bezděčně zachránil svoji manželku. Dle telegramu »Reuterovy kanceláře« byla mezi zahynuvšími většina četníků. Dle jiného telegramu bylo ve vlaku celkem 80 cestujících, z nichž toliko 14 bylo zachráněno. = Bakšiš. Z Hodejdy v Arabii podává ředitel f- liálky jakési anglické firmy zajímavý obrázek ture- ckého soudnictví: »Onehdy byly zde ve městě na různých místech přetrhány telegrafní dráty a tu- recká vláda dala prostě uvěznit 60 lidí, bydlících po- blíže místa činu, mezi nimi i mého domorodého ta- jemníka, jehož potřebuji ke všem možným službám. Odebral jsem se ke guvernéru, byl přivítán s obvyk- lou zde obřadností a když jsem byl vypil nezbytný koflíček kávy a když mne byl guvernér ujistil, že je mým sluhou a dům jeho domem mým, žádal jsem, aby propustil mého tajemníka. S velkou výmluvností prohlásil guvernér, že to nemožno, že spravedlnosti musí býti dán průchod atd. Konečně mi přece do- volil, abych navštívil svého tajemníka a dal mi s sebou průvodčího. Vím zajisté, co jest místním obyčejem a vypravoval na cestě svému průvodčímu, tureckému úřadníku, že mám doma výtečné whisky a vtiskl mu do dlaně půl turecké libry. Tu pojed- nou pravil můj průvodčí, mám-li svého tajemníka vskutku tolik zapotřebí, abych si ho jen vzal s se- bou, on prý věc již vyrovná. Ben Akiba sice praví:
Reuterův ben Akiba Arabia
9 article
»Všecko již zde bylo«, ale byl jsem přece jen omrá- čen tímto způsobem justice. A nejpěknější na celé historii jest, že aby mohlo být 60 nevinných umí- stěno ve vězení, bylo prostě propuštěno 30 odsou- zenců, zlodějů, taškářů atd. Odpoledne navštívil mne úřadník, aby mi oznámil, že je všecko v po- řádku a — odnesl si slíbenou láhev whisky.« = Podivná sokyně. Z Paříže se oznamuje : Pit- vorná historie odehrála se onehdy odpoledne v jed- nom ze zdejších předměstí. Manželka jakéhos kupce poodešla z krámu do bytu a k nemalému svému zděšení zpozorovala tu ženštinu v pouhé košili, jež se snažila skrýt se za záclonou. Kupcová vyběhla z pokoje, který za sebou zamkla, běžela zpět do krámu a pustila se rozlíceně do manžela. »Jak že, ty bídníku, nestydíš se pustit svoji milenku do na- šeho pokoje,« okřikla jej, štkajíc. »Teď chápu, že's se ráno tak dlouho strojil. Ty nestvůro, ty — ach bože, já nešťastná!« — Zaražený manžel, zasypaný spoustou výčitek a nadávek, aniž věděl proč a zač, chtěl ihned do pokoje, aby se podíval, co se vlastně stalo, když přiběhli do krámu dva policisté. — »Ne- viděli jste ženskou v košili?« zvolal jeden z nich. Teď se věc vysvětlila. Několik minut před tím byli vnikli do hotelu »Garni«, sousedícího s domem, v němž se nalezá krám manželů, aby zatkli jakousi Louisu Ferrandovu, jež je soudně stihána pro vylá- kání velké sumy peněz. Když Ferrandova, jež byla ještě v posteli, zaslechla osudná slova: »Jménem zákona — otevřte!« vyskočila v košili z okna po- koje v přízemku a skryla se do přízemního bytu kupcova. Policisté ovšem, když se byla poněkud 528 —
Kupcová Louisa Ferrandův Ferrandův Paříž Garni
10 article
A poněvadž nemohl, nechtěl-li býti nezdvořilým, ne- děkovati panu Beryllonovi za laskavou nabídku, jíž se jemu, Morelovi, dostalo za jeho pobytu v ústavu doktora Rechlera v Berlíně, René de Riverolles odtušil: »Promiňte, pane, zajisté nezdvořilost mou vůči vám. Věřte pak, že jsem velice vděčen vám za ochotu vaši. Afféra velmi nalehavá přiměla mě k tomu, abych odjezd svůj co nejvíce urychlil i nemohl jsem ni vás navštíviti, bych vám poděkoval, ba ani návštěvu vaši přijmouti.« », prosím vás, pane Morele, neomlouvejte se ni- kterak přede mnou. Vím sám nejlépe, že jsou záležito- sti, v nichž rozhoduje každý okamžik.« René de Riverolles, poněkud znova znepokojen, tázal se: »Avšak jak to, že mne znáte ?« », zcela nahodile! . . . Byl jsem přítomen, když dopravovali vás do ústavu doktora . . . doktora věru nemohu si již vzpomenouti, jak se jmenuje!« »K doktoru Rechlerovi!« »Ano, tak! Leč nyní jste opět zdráv! A já sám jsem nad tím velice potěšen . . . Ale opravdu zvláštní jest, že jsme se tak v Petrohradě setkali, není liž pravda ?« »Skutečně!« »Nuže, když seznámili jsme se již i osobně tak podivným způsobem, pojďtež, pane Morele, a poobědvejte s námi, se mnou a přítelem mým společně tamhleu stolu! Pohovoříme si! V cizině, ano i v zemi tak spřátelené, jako jest Rusko, člověk jest rád, ocitne-li se mezi krajany.« René de Riverolles ohledl se směrem, k »příteli« označenému pohledem nepokojným. Namítl — 525 —
Beryllon Morel Rechler Riverolles Berlín Petrohrad Rusko
11 article
Život Renéův nebyl tak nijak radostný za neustá- lých a mnohonásobných těchto starosti i obav. Na jedné straně mučila jej láska a na druhé straně chvěl se neustále o bezpečnost svou, nemluvě o výčitkách svědomí, jež zaplašovaly i saánek s víček jeho. Otrava jeho i utrpení ostatní, jež snášel napořád, změnily nadobro celý jeho zjev. Obličej jeho, výrazu poněkud zženštilého, byl po- bledl a jevil se nyní silně přepadlým. Oči zapadlé a výrazu horečného prozrazovaly, že noce jeho jsou bez klidu a beze spánku. Přibyv do »Grand hotelu«, René de Riverolles zapsal se tam pode jménem Morel. Sotva že pak uspořádal trochu šat svůj a omyl se, odebral se na vyslanectvo německé, když se byl přeptal po adresse jeho. Obrátil se na příručího tajemníka vyslaneckéhoi žádal, aby mu sdělil adressu pana de Felzen. »Neznáme ale tohoto pána!« — takovou vyslechl odpověd. I tázal se tudíž znovu, znají-li aspoň hraběte de Stacka, ale odpověď zněla stejně. Neznají prý ani jehol Nadarmo vysvětloval potom i samému tajemníku vyslaneckému, že žádost jeho odůvodněna jest důležitými informacemi, jež může a chce poskytnouti. Na vyslane- ctvu nemohli anebo nechtěli sděliti mu adressy žádané. Rozmrzen velice René vrátil se do hotelu svého, tázav se úzkostlivě sama sebe, zdaliž Juanu vůbec znovu nalezne. z-nvodání nanřitau.
Renéův Riverolles Morel jít Feldit Stack René Juan Grand hotel