ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 10346b00-71f1-11dc-abf0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 14 celkem · entity: person 25, place 13, org 5, work 2
1 masthead
Románová přiloha
2 masthead
„Národních Listů“ k číslu 174. ze dne 25. června 1904.
3 title
Různé zprávy.
4 article
= Okradla mrtvolu. Z Aradu se oznamuje: Před týdnem zemřel zde bohatý statkář Dionys Ambro- vits. Při přehlídce jeho pozůstalosti chyběla spoři- telní knížka na 20.000 korun. Jakožto podezřelá z krádeže zatčena byla hospodyně nebožtíkova Kri- stina Molnarova. Ve středu nalezen hrob statkářův otevřený a mrtvola ležící vedle hrobu. Vyšetřováním ihned zavedeným bylo zjištěno, že téhož dne man- želka notáře Barty chtěla ve spořitelně vyzvednout oněch 20.000 korun a když byla zadržena, udala, že Ambrovits ji dal spořitelní knížku místo hotových peněz. Bylo zjištěno, že paní Bartová zpozorovala v kabátě, který nebožtík měl v rakvi na sobě, spo- řitelní knížku a přiměla svého manžela, aby hrob Ambrovitsův otevřel a knížku mu z kapsy ukradl. Barta to provedl spolu s čeledínem. Manželé Bartovi a čeledín byli zatčeni = Necbyčejný výsledek souboje. Z Říma se oznamuje: V Osimu konán těchto dnů souboj na pi- stole, jenž se stanoviska všech spolků pro ochranu zvířat jest nanejvýš politováníhodný. Hrabě S. a set- ník D. N. stáli proti sobě — kdož ví k vůli jaké krasavici z tingl tanglu — plni hněvu a odhodláni jeden druhého zabít. Zazněl povel, rány třesklya — pes hraběte zatřepal nožičkama. Nebohé zvíře jako první a jediná oběť souboje na pistole vydechlo svoji věrnou duši. Oba sokové hluboce dojati stiskli si ruce a smířili se. Jakkoli tento výsledek byl potě- šitelný pro oba soubojníky, jest přece povinností spolků pro ochranu zvířat v Italii, aby si povšimly tohoto podivného případu. Neboť roznese-li se tato historie, budou příště všichni duelanti bráti na bojiště svoje psv.
Molnarův Barta Bartová D N Arad Řím Osima Italia spolek pro ochrana zvíře
5 article
= Román zamilovaného starce. Román, jaký b ani fantasie básníka edovedla lépe vylíčiti, odehrává se ve skutečnosti již po 8 roků. Hrdiny tohoto románu jsou bily stařec a do prodružna černoska. Dne 13. listo- padu m. 1., kdy ctihodný Andrew Green, „otec Velko- New Yorku«, stal se nevinnou obeti vražedné kule šíleného černocha Cornelia Williamsa, bylo v poli- cejní zprávě poprvé uvedeno jměno démonické mulatky Hanny Eliasovy nebo Bessie Davisovy. Bylo zjištěno. že jakýsi zamožný běloch vydržuje s přepychem mu- latku a že černoch Williams tohoto zámožného ctitele. na kterého byl žáriivým, spleti si s Andrewem Gree- nem a jej omylem zastřelii. Jméno ctitele mulatky bylo konečně nyní zjištěno, a sice žalobou, která byla těchto dnů podana u Supreme courtu. Žilobce jme- nuje se John Platt, jest to bývalý továrník a jest 84 roky stár. Týž udává, že mulatka behem osmi roků vylakala na něm 700.000 doll, a že ještě během mi- nulého týdne musil ji dáti peníze a nyní požaduje vrácení všech dárků. Platt seznámil se s Hannou dne 1. ledna 1896 a hned po prvním setkání se tento pošetilý stařec do ní náruživě zamiloval. Ona pak této jeho slabosti dovedla náležitě využitkovati a lákala na něm peníze při každé přítežitosti, a když nemohla jinak, vyhrožovala mu veřejným skandálem. Tato vyhrůžka pak vždy pomohla. Hanna Eliasova bydlí ve svém vlast- ním domě na Central Parku West; nepřijímá však žádných návštěv, a nelze tudíž od ní vyzvěděti, jak soudí o žalobě, kterou Platt proti ní podal. Poněvadž však jde o tak velkou částku peněz, tu zajisté dlužno očekavati, že bude hledět zachrániti tolik, kolik jen možno. Též i John Platt nepřijímá žádných návštěv
Green Hanna Davisův Gree Platt Velko New York pad m . 1 Cornelio Williamsa zamilovaný stařec Central parka West
6 article
a bydlí nyní se svými dvěma dcerami na východní 54. ul. Všeobecné podivení vzbuzuje, že Platt, který se z obavy před skandálem tak dlouho dával vyssá vati, nyní sám vystupuje na veřejnost. — Výpomocný distriktní návladní Rand se vyjádřil, že tento případ Platta a Hanny Eliasovy spadá pod čl. 552 a 553 tr. zákona, avšak blíže se nechtěl o tom vysloviti. Nyní pak dlužno vyčkati, jak se distriktní návladní Jerome v této záležitosti zachová.
Platt Hanna Jerome
7 article
= O sousedské revoluci v nejnovější době vy- pravoval při hostině Royal Academy ministr námoř- nictva lord Selborne. Měl odpovědět na přípitek voj- sku a námořnictvu a započal svoji řeč, poukázav na každodenní práci loďstva, jež je každému známa a na velkou moderní námořní válku s jejími hrůzami, jež se právě odehrává před očima všech. „Snad ne- víte,“ pokračoval ministr, „že při všem tom staré dobré časy loďstva, jež kapitán Marryat zvěčnil ve svých románech, nenáležejí dosud zcela minulosti. Sudte sami: Je tomu teprve několik neděl, kde dva malé kři- žáky, britský a americký, přibyli do přístavu, který nebudu jmenovat. Kapitáni obou lodí shledali, že tu nastala právě každoroční revoluce. Vláda měla opano- váno město a tvrz, jež se nalezala ve městě, po- vstalci blížili se rychlým pochodem, aby město na- padli. Oba kapitáni se radili, uvažovali, že ve městě jest mnoho amerických a britských příslušníkůva odeslali společnou notu, mohlo by se skorem říci ulti- matum, náčelníkům vlády i povstalců a důrazně jim zakázali jakýkoli boj ve městě, nechať si za městem vyvádějí cokoli. Vláda i povstalci odpověděli sou- hlasně, že přání bude vyhověno, ale když panstvo nezbytný nastávající poj ve městě zakázalo, musí přece uznat, že jest jeho povinností, postarat se o jiné bo- jiště. Nechať tedy jsou tak laskavi a oznámí, kde by mělo dojít ke srážce. Tato otázka nezpůsobila oběma
Selborne Marryat Royal Academa
8 article
kapitánům valných rozpaků. Vzali mapu, prozkoumali okolí a vyhledali bojiště, jež mohlo být zváno přímo vzorným územím pro vojenské manévry. V levo bylo moře, v pravo rozsáhlý močál a před tím tekoucí vody a pahorky, všechno na pravém místě. Když se oba kapitánové rozhodli vypracovati přesný program, pro- hlásili, že úkolem vlády bude vyhlédnuté stanovisko hájit a povstalci měli se nejprve vzdálit několik mil od oné posice a pak vytrhnout k útoku. Kdyby se vláda svého postavení vzdala, musila se považovat za po- raženu. Kdyby však se vůdcům povstaiců nepodařil dobýti posice vládního vojska, musili by odtáhnout uznat, že povstání se zhatilo. Za žádných okolností však, kdyby ona posice byla opuštěna, nesmí býti troěn boj ve městě. Kdyby však se strany o to pokusily, začnou oba křižáky ze svých děl prášit nestranně do obou protivníků. Vláda smí se konečně uchýtiti do pevnosti ve městě, ale o boji ve městě nesmí být řeči Tento program přijat oběma stranami bez odmiuvy Vláda se svým vojskem obsadila ustanovenou posici. povstalci ustoupili nejprve na smluvenou vzdálenost a po několika dnech vytrhli k boji. Srážka byla veimi tuhá, bylo proboucháno množství drahé municea mnoho lidí bylo zabito neb raněno. Konečně vládní vojsko vzalo do zaječích a vrhlo se ve splašeném útěku do města, hledajíc ochranu v pevnosti. Náčelníci po- vstalců pak, jakmiie dobyli posici vládního vojska. zastavili střelbu a se žádné strany nepadla již ani rána. Za to žádaly obě strany viajkovými signályo nestranné rozhodčí. A tak táhli oba kapitáni s angli- ckou vlajkou „Union Jack“ a s hvězdnou vlajkou ame- rickou v čele, s čestnou stráží amerických a britských
Jack
9 article
námořníků městem na pevnost. Vítězné vojsko po- vstalců tvořilo špalír, vzdávajíc zbraní čest. Obyvatelé otevřeli opět svoje krámy, tlačili se na ulicích a pro- volávali slávu cizím kapitánům. Avšak teď nastala obtížná, choulostivá otázka dohody o podmínky míru. Oba kapitáni ustanovili, že vládní vojsko musí složit zbraně, ale pak mu musí být povolen svobodný od- chod. Na to přistoupili povstalci bez námitek. Potom ustanoveno, že generálům vlády a předsedovi mini- sterstva musí býti rovněž dovoleno, aby se bez pře- kážky odebrali do ciziny. O tom nechtěli povstalci za žádných podmínek ani slyšet. Podle jejich názoru měli býti tyranové bez odkladu zastřeleni. Naproti tomu namítali kapitánové, že, když již se tu revoluce staly národním obyčejem a v pravidelných přestávkách se opakují, mohlo by býti pro nynější vítěze v bu- doucnosti velmi nebezpečnou okolností, kdyby náčel- níci podlehnuvší strany měli býti bez okolků postří- leni. Po dlouhém vyjednávání a důkladném uvažo- vání bylo konečně i to vítězům zřejmo. Poražení jejich předchůdci umístěni prozatím v americkém kon- sulátě. Na to za dozoru amerického a britského ka- pitána složilo vládní vojsko zbraně. Vytáhlo z pevnosti a přivítáno generálem vítězů, jenž mu veikomysině slíbil dvojnásobný plat, připojí-li se k vítězům. Na- bidka ihned jednomyslně přijata. Noví přívrženci nové vlády chopili se odložených právě bouchaček a spolu s posavadními svými protivníky utvořili čestný prů- vod, jenž oba kapitány provázel k jejich lodím.
10 article
= Nepříjemné dobrodružství přihodilo se společ- ností lázeňských hostí nedaleko anglických mořských lázní Ilfracombe. Zde vybíhá několik pruhů pevniny daleko do moře, ale za přílivu jsou mořem odděleny od země a tvoří za nejvyššího stavu vody toliko malý skalnatý ostrůvek. Pro cizince jest neobyčejně nebezpečno procházet se za odlivu po těchto úzkých pruzích země, poněvadž lze velmi nesnadno odhad- nout, jak vysoko voda vystoupí a je-li člověk za přílivu oddělen od země, v nejpříznivějším případě musí zůstat po šest hodin na skalisku. Onehdy jakýs duchovní, stařec více než osmdesátiletý, odvá- žil se ve společnosti, ve které se nalezaly též dvě dámy, příliš daleko; ačkoliv byla varována, společnost se tam přese všechno vydala, poněvadž se stařec domníval, že ona místa dokonale zná. Avšak cesta přese skály byla obtížnější, než očekávánoa pojednou byla společnost kolem dokola obklopena vodou a odnikud nekynula pomoc. Konečně nezbylo,
11 article
než pokusiti se o vystoupení na nejvyšší skálu. Ta však byla velmi příkrá a přes 500 stop vysoká, tak že damám bylo naprosto nemožno, dostat se na její vrchol. Konečně dopraveny dámy a stařičký du- chovní po velkém namahání aspoň tak vysoko, že po nějakou dobu byli bezpeční před přílivem. Na to jeden z ostatních pánů vystoupil pak po velkém na- máhání šťastně tak vysoko, že mohl být zpozorován od břeku. Na jeho znamení rukama přibylo několik lidí ve čiunech a tak podařilo se dopraviti na břeh šťastně celou společnost, jež zatím byla přestála hrozné úzkosti. Stařičký duchovní byl na noze do- sti povážlivě zraněn. = Go všecko může rybáře potkati. Z New Dorpu, S. I., se oznamuje: Frank Kressler v Jersey City vyjel si s jedním přítelem svým onehdy večer sem na ryby a ráno ve 4 hodiny vypluli v malé loďce na vodu, za- kotvivše asi tři čtvrti angl. míle od břehu. Chytali již si hodinu, když tu pojednou k sluchu jejich dolehl
Kressler New Dorp Jersey Cita
12 article
»Leč kde jest Ficelle? Poslal jste ho někamn snad? Kam?« Beryllon odtušil: »Vyslal jsem ho na nádraži, aby měl pozor na c stující, kteří přibudou z Berlína. Snad chlapik námi hle- daný opozdil se v cestě.« Tato domněnka, jak čtenář již ví, byla správna. A tentokrát mohl i Ficelle donésti dobré zprávy. Vrátil se vítězoslavně k přátelům svým. Na nádraží byl spatřil Morela vystupovati z vlaku i vstupovati do povozu. Slyšel pak zároveň, jak muž dlouho hledaný dal kočímu tuto adresu: »Grand Hotel«, Malá Morskaja, číslo dvacet.« Byl to skutečně René, jenž teprve jen jakž takž se byl zotavil ze záchvatu nevolna, kterýž mu byl před třemi dny zabránil opustiti Berlín. Morel vstoupil do povozu bez zavazadel, ponechá- vaje vaky své na nádraží a hodlaje poslati pro ně teprve, když by v hotelu zůstal. Mladý muž byl vyhublý, velmi bledý a zdál se býti nad to cestou velice znaven. Ficelle stopoval ho i přesvědčil se, že skutečně ubytoval se v »Grand Hotelu«. Potom agent policejní vyhledal Rochemonda i Be- ryllona, jimž oznámil novinku, volaje hlasem radostným: »Jest zde !e Rochemond děl »Stack? . . . Ovšem! . . . Víme to již! Také já ho již.« Ficelle ozval se: »Nikoli Stack — Morelle viděl
Morel René Morell Berlín Grand hotel
13 article
Koči ukázal ale pouze rukou k Petrohradu a odpo- věděl jednoduše, ale tónem, v němž zračila se největší skutečná úcta: »Carl« Rochemond se rychle obrátil. Dvě řady kozáků přijížděly poklusem, tvoříce tak kol cesty po obou stranách její pohyblivý špalír. Důstoj- níci byli ve středu. Povzdáli následovala celá skupina důstojníků. Obě řady jezdců předjely Rochemonda, kterýž měl tu příležitost spatřiti mladého cara Mikuláše, jenž seděl na skvostném černém oři. Hlavu měl car pokrytu čapkou z bílé kožešiny a na jeho kabátci bez všelikých jiných ozdob zářila toliko dvě vyznamenání: kříž řádu sv. Ondřeje a velkokříž Čestné Za carem následovala družina jeho, skládající se z důstojníků všech druhův armády. Potom četa dragounů uzavírala celou skupinu. Když car dojel až před něj, Rochemond, vztýčiv se a smeknuv klobouk, pronesl zvolání i ve Francii tak známé dnes »Ať žije car! Sláva Rusku!« Car, uslyšev pozdrav, pronesený jazykem francouz- ským, obrátil se obličejem směrem k Rochemondovi, pozdravil pokynem hlavy a již mizel v dáli, zatím co kočí, s hlavou obnaženou, klečel ještě na zemi, mu- legie.
Koč Carl Rochemond Rochemonda svatý . Ondřej Petrohrad Mikuláš Francie Rusko
14 article
mlaje »Bože, chraň cara !« Rochemond, stoje ještě vztýčen, hleděl na skupinu se vzdalující, kdežto kočí jeho chystal se vystoupiti znovu na kozlík, když tu pozornost agenta upoutána byla náhle Zanrodání nanřítal.
Rochemond