1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 174. ze dne 25. června 1904.
4
article
= Okradla mrtvolu. Z Aradu se oznamuje: Před
týdnem zemřel zde bohatý statkář Dionys Ambro-
vits. Při přehlídce jeho pozůstalosti chyběla spoři-
telní knížka na 20.000 korun. Jakožto podezřelá
z krádeže zatčena byla hospodyně nebožtíkova Kri-
stina Molnarova. Ve středu nalezen hrob statkářův
otevřený a mrtvola ležící vedle hrobu. Vyšetřováním
ihned zavedeným bylo zjištěno, že téhož dne man-
želka notáře Barty chtěla ve spořitelně vyzvednout
oněch 20.000 korun a když byla zadržena, udala, že
Ambrovits ji dal spořitelní knížku místo hotových
peněz. Bylo zjištěno, že paní Bartová zpozorovala
v kabátě, který nebožtík měl v rakvi na sobě, spo-
řitelní knížku a přiměla svého manžela, aby hrob
Ambrovitsův otevřel a knížku mu z kapsy ukradl.
Barta to provedl spolu s čeledínem. Manželé Bartovi
a čeledín byli zatčeni
= Necbyčejný výsledek souboje. Z Říma se
oznamuje: V Osimu konán těchto dnů souboj na pi-
stole, jenž se stanoviska všech spolků pro ochranu
zvířat jest nanejvýš politováníhodný. Hrabě S. a set-
ník D. N. stáli proti sobě — kdož ví k vůli jaké
krasavici z tingl tanglu — plni hněvu a odhodláni
jeden druhého zabít. Zazněl povel, rány třesklya
— pes hraběte zatřepal nožičkama. Nebohé zvíře
jako první a jediná oběť souboje na pistole vydechlo
svoji věrnou duši. Oba sokové hluboce dojati stiskli
si ruce a smířili se. Jakkoli tento výsledek byl potě-
šitelný pro oba soubojníky, jest přece povinností
spolků pro ochranu zvířat v Italii, aby si povšimly
tohoto podivného případu. Neboť roznese-li se tato
historie, budou příště všichni duelanti bráti na bojiště
svoje psv.
Molnarův
Barta
Bartová
D N
Arad
Řím
Osima
Italia
spolek pro ochrana zvíře
5
article
= Román zamilovaného starce. Román, jaký b
ani fantasie básníka edovedla lépe vylíčiti, odehrává
se ve skutečnosti již po 8 roků. Hrdiny tohoto románu
jsou bily stařec a do prodružna černoska. Dne 13. listo-
padu m. 1., kdy ctihodný Andrew Green, „otec Velko-
New Yorku«, stal se nevinnou obeti vražedné kule
šíleného černocha Cornelia Williamsa, bylo v poli-
cejní zprávě poprvé uvedeno jměno démonické mulatky
Hanny Eliasovy nebo Bessie Davisovy. Bylo zjištěno.
že jakýsi zamožný běloch vydržuje s přepychem mu-
latku a že černoch Williams tohoto zámožného ctitele.
na kterého byl žáriivým, spleti si s Andrewem Gree-
nem a jej omylem zastřelii. Jméno ctitele mulatky
bylo konečně nyní zjištěno, a sice žalobou, která byla
těchto dnů podana u Supreme courtu. Žilobce jme-
nuje se John Platt, jest to bývalý továrník a jest 84
roky stár. Týž udává, že mulatka behem osmi roků
vylakala na něm 700.000 doll, a že ještě během mi-
nulého týdne musil ji dáti peníze a nyní požaduje
vrácení všech dárků. Platt seznámil se s Hannou
dne 1. ledna 1896 a hned po prvním setkání se tento
pošetilý stařec do ní náruživě zamiloval. Ona pak této
jeho slabosti dovedla náležitě využitkovati a lákala na
něm peníze při každé přítežitosti, a když nemohla jinak,
vyhrožovala mu veřejným skandálem. Tato vyhrůžka pak
vždy pomohla. Hanna Eliasova bydlí ve svém vlast-
ním domě na Central Parku West; nepřijímá však
žádných návštěv, a nelze tudíž od ní vyzvěděti, jak
soudí o žalobě, kterou Platt proti ní podal. Poněvadž
však jde o tak velkou částku peněz, tu zajisté dlužno
očekavati, že bude hledět zachrániti tolik, kolik jen
možno. Též i John Platt nepřijímá žádných návštěv
Green
Hanna
Davisův
Gree
Platt
Velko
New York
pad m . 1
Cornelio Williamsa
zamilovaný stařec
Central parka West
6
article
a bydlí nyní se svými dvěma dcerami na východní
54. ul. Všeobecné podivení vzbuzuje, že Platt, který
se z obavy před skandálem tak dlouho dával vyssá
vati, nyní sám vystupuje na veřejnost. — Výpomocný
distriktní návladní Rand se vyjádřil, že tento případ
Platta a Hanny Eliasovy spadá pod čl. 552 a 553 tr.
zákona, avšak blíže se nechtěl o tom vysloviti. Nyní
pak dlužno vyčkati, jak se distriktní návladní Jerome
v této záležitosti zachová.
Platt
Hanna
Jerome
7
article
= O sousedské revoluci v nejnovější době vy-
pravoval při hostině Royal Academy ministr námoř-
nictva lord Selborne. Měl odpovědět na přípitek voj-
sku a námořnictvu a započal svoji řeč, poukázav na
každodenní práci loďstva, jež je každému známa a
na velkou moderní námořní válku s jejími hrůzami,
jež se právě odehrává před očima všech. „Snad ne-
víte,“ pokračoval ministr, „že při všem tom staré dobré
časy loďstva, jež kapitán Marryat zvěčnil ve svých
románech, nenáležejí dosud zcela minulosti. Sudte
sami: Je tomu teprve několik neděl, kde dva malé kři-
žáky, britský a americký, přibyli do přístavu, který
nebudu jmenovat. Kapitáni obou lodí shledali, že tu
nastala právě každoroční revoluce. Vláda měla opano-
váno město a tvrz, jež se nalezala ve městě, po-
vstalci blížili se rychlým pochodem, aby město na-
padli. Oba kapitáni se radili, uvažovali, že ve městě
jest mnoho amerických a britských příslušníkůva
odeslali společnou notu, mohlo by se skorem říci ulti-
matum, náčelníkům vlády i povstalců a důrazně jim
zakázali jakýkoli boj ve městě, nechať si za městem
vyvádějí cokoli. Vláda i povstalci odpověděli sou-
hlasně, že přání bude vyhověno, ale když panstvo
nezbytný nastávající poj ve městě zakázalo, musí přece
uznat, že jest jeho povinností, postarat se o jiné bo-
jiště. Nechať tedy jsou tak laskavi a oznámí, kde by
mělo dojít ke srážce. Tato otázka nezpůsobila oběma
Selborne
Marryat
Royal Academa
8
article
kapitánům valných rozpaků. Vzali mapu, prozkoumali
okolí a vyhledali bojiště, jež mohlo být zváno přímo
vzorným územím pro vojenské manévry. V levo bylo
moře, v pravo rozsáhlý močál a před tím tekoucí vody
a pahorky, všechno na pravém místě. Když se oba
kapitánové rozhodli vypracovati přesný program, pro-
hlásili, že úkolem vlády bude vyhlédnuté stanovisko
hájit a povstalci měli se nejprve vzdálit několik mil
od oné posice a pak vytrhnout k útoku. Kdyby se vláda
svého postavení vzdala, musila se považovat za po-
raženu. Kdyby však se vůdcům povstaiců nepodařil
dobýti posice vládního vojska, musili by odtáhnout
uznat, že povstání se zhatilo. Za žádných okolností
však, kdyby ona posice byla opuštěna, nesmí býti troěn
boj ve městě. Kdyby však se strany o to pokusily,
začnou oba křižáky ze svých děl prášit nestranně do
obou protivníků. Vláda smí se konečně uchýtiti do
pevnosti ve městě, ale o boji ve městě nesmí být řeči
Tento program přijat oběma stranami bez odmiuvy
Vláda se svým vojskem obsadila ustanovenou posici.
povstalci ustoupili nejprve na smluvenou vzdálenost
a po několika dnech vytrhli k boji. Srážka byla veimi
tuhá, bylo proboucháno množství drahé municea
mnoho lidí bylo zabito neb raněno. Konečně vládní
vojsko vzalo do zaječích a vrhlo se ve splašeném útěku
do města, hledajíc ochranu v pevnosti. Náčelníci po-
vstalců pak, jakmiie dobyli posici vládního vojska.
zastavili střelbu a se žádné strany nepadla již ani
rána. Za to žádaly obě strany viajkovými signályo
nestranné rozhodčí. A tak táhli oba kapitáni s angli-
ckou vlajkou „Union Jack“ a s hvězdnou vlajkou ame-
rickou v čele, s čestnou stráží amerických a britských
Jack
9
article
námořníků městem na pevnost. Vítězné vojsko po-
vstalců tvořilo špalír, vzdávajíc zbraní čest. Obyvatelé
otevřeli opět svoje krámy, tlačili se na ulicích a pro-
volávali slávu cizím kapitánům. Avšak teď nastala
obtížná, choulostivá otázka dohody o podmínky míru.
Oba kapitáni ustanovili, že vládní vojsko musí složit
zbraně, ale pak mu musí být povolen svobodný od-
chod. Na to přistoupili povstalci bez námitek. Potom
ustanoveno, že generálům vlády a předsedovi mini-
sterstva musí býti rovněž dovoleno, aby se bez pře-
kážky odebrali do ciziny. O tom nechtěli povstalci
za žádných podmínek ani slyšet. Podle jejich názoru
měli býti tyranové bez odkladu zastřeleni. Naproti
tomu namítali kapitánové, že, když již se tu revoluce
staly národním obyčejem a v pravidelných přestávkách
se opakují, mohlo by býti pro nynější vítěze v bu-
doucnosti velmi nebezpečnou okolností, kdyby náčel-
níci podlehnuvší strany měli býti bez okolků postří-
leni. Po dlouhém vyjednávání a důkladném uvažo-
vání bylo konečně i to vítězům zřejmo. Poražení
jejich předchůdci umístěni prozatím v americkém kon-
sulátě. Na to za dozoru amerického a britského ka-
pitána složilo vládní vojsko zbraně. Vytáhlo z pevnosti
a přivítáno generálem vítězů, jenž mu veikomysině
slíbil dvojnásobný plat, připojí-li se k vítězům. Na-
bidka ihned jednomyslně přijata. Noví přívrženci nové
vlády chopili se odložených právě bouchaček a spolu
s posavadními svými protivníky utvořili čestný prů-
vod, jenž oba kapitány provázel k jejich lodím.
10
article
= Nepříjemné dobrodružství přihodilo se společ-
ností lázeňských hostí nedaleko anglických mořských
lázní Ilfracombe. Zde vybíhá několik pruhů pevniny
daleko do moře, ale za přílivu jsou mořem odděleny
od země a tvoří za nejvyššího stavu vody toliko
malý skalnatý ostrůvek. Pro cizince jest neobyčejně
nebezpečno procházet se za odlivu po těchto úzkých
pruzích země, poněvadž lze velmi nesnadno odhad-
nout, jak vysoko voda vystoupí a je-li člověk za
přílivu oddělen od země, v nejpříznivějším případě
musí zůstat po šest hodin na skalisku. Onehdy
jakýs duchovní, stařec více než osmdesátiletý, odvá-
žil se ve společnosti, ve které se nalezaly též
dvě dámy, příliš daleko; ačkoliv byla varována,
společnost se tam přese všechno vydala, poněvadž
se stařec domníval, že ona místa dokonale zná. Avšak
cesta přese skály byla obtížnější, než očekávánoa
pojednou byla společnost kolem dokola obklopena
vodou a odnikud nekynula pomoc. Konečně nezbylo,
11
article
než pokusiti se o vystoupení na nejvyšší skálu. Ta
však byla velmi příkrá a přes 500 stop vysoká, tak
že damám bylo naprosto nemožno, dostat se na její
vrchol. Konečně dopraveny dámy a stařičký du-
chovní po velkém namahání aspoň tak vysoko, že
po nějakou dobu byli bezpeční před přílivem. Na to
jeden z ostatních pánů vystoupil pak po velkém na-
máhání šťastně tak vysoko, že mohl být zpozorován
od břeku. Na jeho znamení rukama přibylo několik
lidí ve čiunech a tak podařilo se dopraviti na břeh
šťastně celou společnost, jež zatím byla přestála
hrozné úzkosti. Stařičký duchovní byl na noze do-
sti povážlivě zraněn.
= Go všecko může rybáře potkati. Z New Dorpu,
S. I., se oznamuje: Frank Kressler v Jersey City vyjel
si s jedním přítelem svým onehdy večer sem na ryby
a ráno ve 4 hodiny vypluli v malé loďce na vodu, za-
kotvivše asi tři čtvrti angl. míle od břehu. Chytali již
si hodinu, když tu pojednou k sluchu jejich dolehl
Kressler
New Dorp
Jersey Cita
12
article
»Leč kde jest Ficelle? Poslal jste ho někamn
snad? Kam?«
Beryllon odtušil:
»Vyslal jsem ho na nádraži, aby měl pozor na c
stující, kteří přibudou z Berlína. Snad chlapik námi hle-
daný opozdil se v cestě.«
Tato domněnka, jak čtenář již ví, byla správna.
A tentokrát mohl i Ficelle donésti dobré zprávy.
Vrátil se vítězoslavně k přátelům svým.
Na nádraží byl spatřil Morela vystupovati z vlaku
i vstupovati do povozu.
Slyšel pak zároveň, jak muž dlouho hledaný dal
kočímu tuto adresu:
»Grand Hotel«, Malá Morskaja, číslo dvacet.«
Byl to skutečně René, jenž teprve jen jakž takž se
byl zotavil ze záchvatu nevolna, kterýž mu byl před
třemi dny zabránil opustiti Berlín.
Morel vstoupil do povozu bez zavazadel, ponechá-
vaje vaky své na nádraží a hodlaje poslati pro ně teprve,
když by v hotelu zůstal.
Mladý muž byl vyhublý, velmi bledý a zdál se býti
nad to cestou velice znaven.
Ficelle stopoval ho i přesvědčil se, že skutečně
ubytoval se v »Grand Hotelu«.
Potom agent policejní vyhledal Rochemonda i Be-
ryllona, jimž oznámil novinku, volaje hlasem radostným:
»Jest zde !e
Rochemond děl
»Stack? . . . Ovšem! . . . Víme to již! Také já
ho již.«
Ficelle ozval se:
»Nikoli Stack — Morelle
viděl
Morel
René
Morell
Berlín
Grand hotel
13
article
Koči ukázal ale pouze rukou k Petrohradu a odpo-
věděl jednoduše, ale tónem, v němž zračila se největší
skutečná úcta:
»Carl«
Rochemond se rychle obrátil.
Dvě řady kozáků přijížděly poklusem, tvoříce tak
kol cesty po obou stranách její pohyblivý špalír. Důstoj-
níci byli ve středu. Povzdáli následovala celá skupina
důstojníků.
Obě řady jezdců předjely Rochemonda, kterýž měl
tu příležitost spatřiti mladého cara Mikuláše, jenž seděl
na skvostném černém oři.
Hlavu měl car pokrytu čapkou z bílé kožešiny a na
jeho kabátci bez všelikých jiných ozdob zářila toliko dvě
vyznamenání: kříž řádu sv. Ondřeje a velkokříž Čestné
Za carem následovala družina jeho, skládající se
z důstojníků všech druhův armády.
Potom četa dragounů uzavírala celou skupinu.
Když car dojel až před něj, Rochemond, vztýčiv se
a smeknuv klobouk, pronesl zvolání i ve Francii tak
známé dnes
»Ať žije car! Sláva Rusku!«
Car, uslyšev pozdrav, pronesený jazykem francouz-
ským, obrátil se obličejem směrem k Rochemondovi,
pozdravil pokynem hlavy a již mizel v dáli, zatím co
kočí, s hlavou obnaženou, klečel ještě na zemi, mu-
legie.
Koč
Carl
Rochemond
Rochemonda
svatý . Ondřej
Petrohrad
Mikuláš
Francie
Rusko
14
article
mlaje
»Bože, chraň cara !«
Rochemond, stoje ještě vztýčen, hleděl na skupinu
se vzdalující, kdežto kočí jeho chystal se vystoupiti znovu
na kozlík, když tu pozornost agenta upoutána byla náhle
Zanrodání nanřítal.
Rochemond