1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 23. června.
Praha
2
masthead
K číslu 172.
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí s
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
LSIí
LSIí
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
6
article
Válka.
Válka.
Potopené a zajaté lodi japonské.
Z Petrohradu, 22. června. (C.-B.) Telegram
admirála Skrydlova, zaslaný včera carovi,
zní: Dnes vrátilo se do Vladivostoku torpédové
oddělení, vyslané mnou dne 15. t. m. za ve-
lení kapitána druhého řádu Vinograd-
ského ku pobřeží japonskému. Torpédovky
vpluly až před přístav Esaši na ostrově Hok-
kaido, kdež však nemohly pro mlhu přistáti.
Zmocnily se četných lodí obchod-
ních a dopravních a potopily je.
Jednu z nich přivlékly do přísta v
vladivostockého. Prohlédnutím lodních
listin a nákladu vyšlo na jevo, že většina lodi
vezla ryby a rýži do přístavů Saselpu a Šimo-
noseki.
Postup Japonců.
Z Tokia, 22.. června. (C.-B.) Úřadní zpráva.
Oddil liaotunské armády obsadil včera
odpoledne Hojpuňao, 25 angl. mil na
západě od K ajpinu.
Ruská důvěra.
—ch. Z Paříže, 23. června. Petrohradsky
korrespondent časopisu »Echo de Paris« mě
rozmluvu s generálem Demjaněn
kovem, členem nejvyšší vojenské rady. Dem-
janěnkov pravil, že Japonci se do Port Arturu
nikdy nedostanou a dodal: »Vítězství našich
zbraní je nepochybno. Rusko nemůže býti po-
raženo. Jeho historické poslání nemůže býti Ja
ponskem zadrženo.«
Počet vojska a ztráty.
Z Petrohradu, 22. června. »Novosti«
sdělují: Z pětimillionové armády, kterou může
Rusko do pole postaviti, prodělalo křest ohněm
na východoasijském bojišti teprve 35.000 mužů,
při čemž počet raněných a mrtvých měsíčně ob-
náší průměrně 4000 mužů. Z armády japon-
ské, čítající 360.000 mužů, zúčastnilo se v bo-
jích již 120.000 můžů a z těch na 20.000
zraněno a zabito.
Skrydlův
Hok
Saselp
Japonec
Artur
Petrohrad
Vladivostok
Vinograd
Tokio
Paříž
Rusko
Hojpuňao
echo jít Paris
7
article
Očekávaná bitva.
—ch. Z Paříže, 23. června. »Echo de Pa-
ris« oznamuje z Petrohradu: Proslýchá se, že
mezi Kinču a Hajčenem svedena bitva mezi voj-
skem generála Kuropatkina a generála
Kurokia. Situace generála Štakelberka
jest kritická. Potvrzení o zmíněné bitvě dosud
nedošlo.
Kořist.
—ch. Z Petrohradu, 23. června. Jaks
proslýchá, ukořistili Rusové na japonské lodi
»Godesamovar« válečnou pokladnu se 2 milliony
jenů -
Ruské potřeby.
—ch. Z Tokia, 23. června. Generál Kuro-
patkin většinu svých střelců poslal na jih. V Li-
aojanu zůstaly jen 3 pluky pěchoty a oddělení
jízdy.
Kuropatkin
Kurokia
Štakelberka
Rus
Kura
Paříž
Petrohrad
Tokio
echo jít pa
8
article
Ke katastrofě »Sadomaru«.
Z Londýna, 22. června. Plukovník Ta-
mura sděluje v obšírném telegramu o kata-
strofě »Sadomaru« následující: Když Rusové
počali »Sadomaru« bombardovati, provolali ja-
ponští důstojníci a mužstvo třikráte »Banzai«a
chystali se skončiti sebevraždou. Když však
zpozorovali, že ruské loďstvo pluje k severu,
upustili od svého úmyslu a na rychlo zhotovo-
vány prámy a spouštěny lodice. Také učiněn
pokus udržeti »Sadomaru« nad vodou. Po třicet
hodin pomocí pump se to dařilo, pak ale lod
klesla ke dnu. Konečně přiblížila se v rozhodné
chvili plachetní loď, jež vzala čásť mužstva na
palubu. Na cestě do Bakanu potkán »Hiromaru«,
jenž zachráněné mužstvo vzal na palubu a od-
vezl do Moji, kam přibyl dne 17. června.
podKam člo se 600 mužů a 9 důstojníků
kteří před tím »Sadomaru« byli opustili, jest ne-
známo. Anglická loď »Dunbar« vzala v noci na
16. června na svou palubu 70 mužů ze » Sado-
maru« a dopravila je do Nagasaki. V Moji na-
lezá se 439 mužů, 3 plukovníci, 3 majoři,7
kapitánů a 4 inženýři zachránění ze »Sadomaru«.
Major Hošino, jenž se ze »Sadomaru« za-
chránil, přijat byl mikadem a musil mu líčiti do
podrobna katastrofu »Sadomaru«. Když mu sdě-
lil, že mužstvo šlo na smrť za volání slávy mi-
kadovi, dal se tento pohnutím do pláče.
Rus
Hošino
Londýn
Bakan
Moja
Dunbar
Nagasaki
9
article
Japonské špehounství.
Z Petrohradu, 22. června. Orgán ruského
ministerstva války »Russkij Invalid« pojednává
v delší úvaze o výtečném systému ja-
ponského vyzvědačství. Za posledních
čtyř měsíců nezastali Rusové nikde japonských
obhlídku konajících oddílů, ani jízdných, na vý-
zvědy vyslaných hlídek a přece věděli Japonc
dosud vždy zcela dobře, kde se Rusové nale-
zají a mnoho-li jich kde shromážděno nebo roz-
loženo je. Všechno čínské obyvatel-
stvo koná Japoncům služby špe-
hounské, proto vědí vždy Japonci, kdea
jak ruská děla umístěna jsou, ačkoliv děl těch
odnikud vidět není. Oni použivají čín-
ského obyvatelstva k rozšiřováni
falešných zpráv. Tak na př. byly Rusům
zúmyslně donášeny falešné zprávy
o těžkých japonských ztrátáchu
Port Arturu, což Rusy svedlo k tomu, že
poslali generálu Stakelbergovi méně posil,
než původně zamýšleno bylo a než on potře-
boval.
Rus
Japonc
Japonec
Artur
Stakelberg
Petrohrad
Russkij Invalid
10
article
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
11
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
K resoluci českých poslanců.
Z Vídně, 23. června. Officiosové dra. Körbra
k jeho včerejšímu dementi, uveřejněnému ve
»Wiener Abendpost« proti resoluci če-
ských poslanců přičiňují dnes dvě ingre-
dience: hloupost a sprostot u.
Hloupost representuje tentokráte »světový
žurnál« »Neue Fr. Presse«. Tento list
píše: »Čechové v poslední době na podporu
Wiener
Neue
Čecho
Vídeň
Francie . Presse
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Honzíček.
Studie z podbrdského kouta. Napsal Betr Fink.
Byla škaredá neděle smrtelná.
Jedovatý severák divoce se honil po roz
bředlých polích i cestách, profukuje zárover
skulinami oken a dveří a vyháněje ze světnic
poslední zbytky tepla.
Venku šuměl co chvíli drobný deštík, otra-
vující vzduch vlhkem a nezdravotou, třeba, že
tu i tam problesklo zvědavé slunko roztrhanými
chmurami.
Vrtkavý duben zas jednou pilně častoval
zemi nesčetnými svými rozmary.
Seděl jsem pohodlně u mile dýchajících
kamen, jichž teplo v této jarní psotě bylo dvoj-
násob příjemno.
Na zápraží ozvaly se pojednou nesmělé kro-
čeje a již doléhala k sluchu mému tato pra-
chudou výřečností provázená píseň
„Smit pjuje po vodě,
nový jéto k nám jede
s cejvenýma vejci,
zjutýma mazanci
jaký je to mazanec
bez koření, bez vajec.
fijaja, jůže
kvésti nemůže,
až jí Pán Bůh pomůže
Svatý Petj hzímá,
natočí nám vína,
abychom se napiy,
Pána Boha chvájiji.
A ty, svatá Majkyto
dej nám pozoj na žito.
na to všecko obijí,
co nám Pán Bůh nadějí““,
„Tak jen dál, Honzíčku,“ zvaly zatím děti
slabou, poloshrbenou postavu do vnitř.
„Pjosím poníženě, já jsem samý bjáto, já
bych to tam umazaj,“ upejpal se koledník.
Honzíček
Betr Fink
Smit
bůh
svatá Majkýt
bůh nadát
13
article
„No, dobře,“ chápu se sám slova, „trochu
se u nás hřát, nebude snad na škodu. Což
kdyby ti kdesi cestou to krásné říkání náhodou
pak zamrzlo!“
Honzíček se pousmál a zavrtěl nedůvěřivě
hlavou;
„Co na tom — mám tu ještě „smit“, a po-
sunul před sebe zcela primitivní corpus delict
— všemohoucí paní Zubatou.
Bylo to několik pevně otočených hadrů na
vrbovém, silném prutu, tvořících na špici po-
dobu velikého cumle, pokrytého dětskou
čepičkou s vlajícími mašlemi.
„Opravdu, jde z ní hrůza!“ přichvaluj
Honzíčkovi jeho výrobek, „jer to mi je trochu
divno, že se jí sám nebojíš.“ —
„Chichichichichi, ta jidi nebeje!“ zaceni
se koledník. „To já jen tak, aby se mi to dobze
zpívajo!“ —
„A kolik jsi už dnes, při tom pitomém po-
časí vykoledoval?“
Honzíček hodil očima na zad, kde po zvyku
nosil na holi zavěšený uzel a řekl:
„Nu — dyby daj kazdý, byjo by toho dost
jaká svatá pomoc! Tak už jsem se tu přece
tjochu ohzáj, musím zase jinam. S Pánembohem.
chichi, a aby vás tu ta smit hodně djouho ne
nasja“ rozloučil se zas s obvyklou upřímností
Honzíček je skutečně politováníhodný tvor.
Dobrák od kosti, snad až velký dobrák
s ohledem na ty taškařice a různé, dětmi mu
prováděné neplechy. Nemá, chuděra, proti nim
jiné zbraně, mimo občasné pohrození školou,
kam chodívá však jenom tehdy si postesknouti.
když už ten který nezveda hodí po něm i ka-
menem.
„Pjosím, pane učitej,“ žaluje nesměle
„nen to s těmi kjuky vopjavdu k vydjzení. Dy
by mě z nich snadno něktejý moh' zabít, a po
tom — jen si povázej — taky mi nadávají —
Honzíček
14
article
„A co pak ti říkají, Honzíčku?“
„Aninka, pjosím, Aninka, a já snad pseci
nejsem zádná zenská, aby mi tak zíkaji. Pjosím
jich pěkně, zapovědí jim to.““ —
„Zapovím, Honzíčku, jsou to uličníci,“ těší
jej učitel. „Ublíží-li ti opět někdy, přijď mi jen
povědít!“ —
Honzíček odchází ze školy jako generál
z vyhrané bitvy. Má na nějakou dobu pokoj. Za-
povězte však mládeži tak zhola všeliké ty vý-
střelky mladé, neposedné duše! Po čase opakuje
se historie od repetice.
Při vší své skromnosti mívá však Honzíček
taky chvíle, kdy bývá tak trochu, řekněme, pa-
rádník.
Vysoké, zánovní boty, dlouhý, dost ucho-
valý kabát, červeně pruhovanou čepici, k tomu
pak nezbytnou, s metrovým troubelem porce-
lánku — měli byste jej tak jednou vidět si vy-
šlapovati!
Na kouření, pravda, náš hrdina opravdu
velmi si zakládá. Bez dýmky ani rány a raději,
nežli do úst, shání do nenasytných útrob této
své milenky.
Při všem tom jest však Honzíček nad míru
šetrný.
Krok za krokem pozoruje, kde co leží a jest
a do krámu snad se hodí. Papírky, peří, střípky
a sklo, hadry, kůže a podobné smetí, vše to jest
kapsám jeho vítanou kořistí.
Honzíčka činí sebe nepatrnější věc šťastným
a možná dost, že by spokojeností svojí zahanbil
leckterého rozervaného světáka.
I jinak rád by chtěl býti užitečným společ-
nosti lidské, jen kdyby věděl, kudy do toho . ..
Nejraději chtěl by býti hasičem a členem
místního dobrovolného sboru, nejde mu však
dokonce na rozum, proč že jej nemohou potřebo-
vati, když přece umí tak krásně zpívat e z hadrů
robit smrtil
Honzíček
Aninka