1
masthead
V Praze, ve středu dne 22. června.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
6
article
Vladivostocké loďstvo.
Vladivostocké loďstvo.
—ch. Z Tokia, 22. června. Včerejší zprávy,
že vladivostocké loďstvo blíže Kinču utkalo se
v bitvě, jsou liché. Rusové vylákali ja-
ponské lodstvo na nepravou stopu-
manévrujíce tak, že se zdálo, jako by pluli do
Hakodate. Japonské loďstvo po této stopě jelo
a ruskému podařilo se zatím doraziti do Vladi
vostoku.
Ještě ke zkáze japonských lodí.
—ch. Z Paříže, 22. června. »L'Ecla i ru-
oznamuje se z Londýna, že na jednom z japon
ských dopravních parníků, jež Rusové potopili,
nalezal se velitel čtvrté japonské
armády s celým svým generálním
štábem.
Vojenské posily.
—ch. Z Paříže, 22. června. »Echo de
Paris« oznamuje z Petrohradu: První oddělení
6. armádního sboru přicházejí již na bojiště;
9. a 10. jeho divise jsou na cestě. Také Ja-
ponci dostávají denně 1500—2000 mužů posily
Rus
vostok
L Ecl
Paris
Tokio
Hakodate
Paříž
Londýn
Petrohrad
7
article
Bitva?
Bitva?
—ch. Z Petrohradu, 22. června. »Novoje
Vremja« oznamuje z Liaojanu: Silnou
střelbu děl je slyšeti od Haičenu
a pobřeží u Kaiču. Červený kříž staví
Hajčenu polní nemocnice.
Japonsko a evropské sprostřed-
kování.
Z Paříže, 21. června. Velmi důležité sdělen
učinil v sobotu z Londýna do Paříže přibylý ze
markýza Ita, baron Suyemacu, bývalý mi
nistr vnitra v Japonsku. Týž poslán byl prý s posel
stvím velmi důležitým do Londýna. Spolupracov-
níku „Tempsu“, Jiřímu Villiersovi, na do-
taz, kar až míní Japonsko ve válce pokračovati,
sdělil Suyemacu: Uveřejnili jsme již své názory
v této věci, ale ti, kdož se domnívají, že nyní
máme větší cíle za lubem než při počátku války.
mýlí se... Zahájili jsme válku proto, abychom
Rusko donutili, by dodrželo sliby nám a ostat-
ním mocnostem na východě dané a pak abychom
uhájili na Koreji přednost našeho dřívějšího vlivu
Ito
Suyemacu
Villiers
Petrohrad
Japonsko
Paříž
Londýn
Rusko
Novoj Vremja
8
article
v otázkách obchodních; bylať velice ohrožena
tlačením se Rusů do Mandžurie a jejich výbojem
spíše vojenským než obchodním směrem k Jalu.
To jest jediná příčina války a ta nám určuje
také bezpečně jediný cíl. Chceme donutiti Rusko,
aby Mandžurii vyklidilo a aby na Koreji pod ab-
solutním neporušením práv a existence tam žijí-
cího národa zřízena byla jakási japonská pro-
vincie, jak to sousedstvím, příbuzností racy a
také hospodářskými interessy jest pochopitelno.
To je všechno, co chceme. Tážete se mne dále,
jak si představujeme stanovení podmínek míru
a sprostředkování jeho pomocí té které moci?
Musím vám především říci, že v každé válce
není věcí vítěze, aby činil podmínky a nabídky
míru. Jestliže tedy, jak pevně za to mám,
podržíme nad Rusy vrch, uvidíme, co
budou naši protivníci dělati a jaké podmínky
míru položí. Co se zakročení jiných mocností
týče, to jest velice choulostivou otázkou Rusové.
jak známo, prohlásili, že žádného sprostřed-
kovatele nepřijmou. My rovněž, poněvadž ne-
můžeme od války ustáti dříve, dokud nebudou
splněny naše svrchu uvedené cíle. Jéstliže v oka-
mžiku, kdy naše záměry se uskuteční, některá
Rusku nebo Japonsku spřátelená mocnost bude
se namáhati, aby vražednou válku smírně skon-
covala, pak, myslím, že moje vlasť nebude od
toho chovati se odmítavě.
Pak polemisoval japonský státník se zpra-
vodajem o otázce „žlutého nebezpečí“ a tvrdil,
že Japonsko jest výhradně v defensivě a na ofen-
sivu vůbec nepomýšlí, dokonce ne pak za pomoci
Číny, kterou prý všemožně zdržuje od vzbouření.
Rus
Jal
Rusko
Korea
Japonsko
Čína
9
article
Čiňan o Japoncích.
Z Paříže, 21. června. »Journal« dovídá se
z Petrohradu: Přítomný vyšší čínský hodnosta
v kruhu svých přátel sdělil, že situace Číny
vzdor prohlášení neutrality jest velice choulo-
stivou, neboť Číňané, kteří bydlí v okkupovaném
území, jsou Japonci ponoukánia
sváděni proti Rusku. Japonci jsou dle
úsudku Číňanů pro válku obdivuhodně připra-
veni; mají dokonalou znalost topografickou ce-
lého Mandžurska až na nejmenší vypuklinu v te-
rénu a znají mapu takřka z paměti. Dle sdě-
lení, jež čínskému hodnostové učiněno, mají Ja-
ponci již na souši přes 300.000 mužů a mohou
ještě další na Koreu dopraviti.
Japonec
Číňan
Paříž
Petrohrad
Čína
Rusko
Korea
10
article
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
11
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
12
article
SII
SII
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
13
title
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
14
article
Vnitřní situace.
15
article
Z Vídně, 22. června. O resoluci, na které
se usnesl na své včerejší schůzi sbor poslanců
strany svobodomyslné na sněmu království če-
ského, markrabství moravského a vévodství
slezského a na říšské radě, pronáší se pouze
»Arbeiter Zeitung«, ale způsobem, který
podstatně liší se od mluvy, jaké užíval
tento list o české obstrukci zvláště a českých
poslancích národní strany svobodomyslné vůbec.
Podáváme proto výňatek z této úvahy. A ještě
z jiné příčiny. Jeví se v ní správným na-
zírání na příčiny české obstrukce
a jeví se v ní také správným nazí-
rání na dra. Körbra. Centrální orgán
rakouské sociální demokracie praví totiž:
»Ustavičně zaměstnávána jsou bezpočetná
péra Körbrova, aby dokázala Čechům, že jejich
taktika je nelogickou, by jim konala přednášku
o tom, kterak by mohli proměniti obstrukci,
vládě nikoli nebezpečnou, v opposici hroznoua
zdrcující. Ale tento tlach o nelogičnosti je přece
jenom tlachem. Politická strana nemá počtářské
příklady před sebou a strany nemohou vždycky
to, co by chtěly, často chtějí, co musí. Tak se
věci mají s Mladočechy, nikoli jinak.
Čecho
Vídeň
Arbeiter Zeitung
16
article
Nejhorší chybou nynější vládní politiky je
útěcha, že Čechům se při ní vede špatně,
že prý nemají sněmu a že jich trpící sedláci
nemají žádné podpory; to že jsou úspěchy
jejich protismyslné a bezúčelné obstrukce. Jejich
dva známé požadavky se stále nesplňují a tu
mluví se k nim: teď byste mohli přece zmou-
Ale útěcha ta je prazvláštní u ministra,
který by přece vědět měl nejlépe, že ještě
daleko více než Čechům, škodí on
— státu a který tedy má zpropadenou po-
vinnost, aby stát sobě svěřený ušetřil škodou,
která se stále zveličuje a která rovnati se
bude úplnému zániku veškerých
sil, že tedy ustavičné poučování a obracení
Mladočechů na jinou víru jest marným. Že na
př. lekcí o fiasku se zemským sněmem obstrukci
nepředělal, pan dr. Körber včera se dověděl.
Že naděje na zlepšení stavu věcí
českými voliči je marnou, mohl by
mu říci každý okresní hejtman v českých čá-
stech království českého. Zničení Mladočechů
bylo by dnes zničením strany, která v českém
dřetl
Čecho
doktor
Körber
18
article
Štěstí.
Štěstí.
Napsal Jos. V. Závěta.
V Závěta
19
article
„Já mám z pekla štěstí,“ liboval si adjunkt
Hatschek, přišed domů z úřadu. „Kdo dnes
nemá štěstí, může býti chytrý jak Odysseus, nic
mu to nepomůže! Kdo se nadál, že já budu
dnes povýšen? Jest přece přede mnou řada star-
ších úřadníků, a povýšen jsem já! Má to asi
Rychlý nehoráznou zlost! Ale nemá být tak
hloupý! Dnes býti u německého magistrátu a
býti českým vlastencem! Směšné! Co dá národ,
nedobude-li si člověk něčeho sám? Co pomůže
všechno hejslovanění a kdedomování, když se
ho člověk nenají? Mohl dnes být šťasten, ale ne,
on si nedá říci! Ale, ať se stará o sebe sám; já
mám štěstí a dost!“ Roztáhl se pohodlně na po-
hovce a sáhl do krabice s doutníky, na stole
vždy připravené. Vyňav doutník, zapálil sia
čekal na oběd.
Po obědě se oblékl a vzav hůl, spěchal na
partii kulečníku. V „jeho“ kavárně bylo již ně-
kolik kollegů z úřadu, kteří obstoupivše ho, gra-
tulovali mu ku povýšení. Záře radostí děkoval,
sekaje úklony na všechny strany. Dnes byl
šťasten, jak jenom jednou ve svér životě a to,
když odváděl od oltáře tisíce Luisiny. O nic ne-
stál, chtěl jenom. její tisíce. Co se již tehdy lidé
navykládali, jaké má štěstí ten Hatscbek. A měl!
Hatschek
Odysseus
Směšná
Luisin
20
article
Luisa byla krásná jako první májová růže a při
tom — bohata. Kolik očí k ní toužebně vzhlí-
želo, kolik srdcí bylo ochotnc učiniti ji ze světa
ráj, však štěstí měl jenom Hatschek.
Nezamilovala si ho sice Luisa, ale otec její.
nadřízený páně Hatschkův. Ten, věda, že
Hatschek ovládá značné jmění, byl by rád jej
viděl jako zetě; za to mu byl ochoten zajistiti
postup. Nadhodil to tedy při příležitosti Hatsch-
kovi, a ten ihned porozuměl. Viděl Luisu kdysi
na kostýmním plesu a zamlouvala se mu. Došel
tedy několikráte na návštěvu, řekl o Luisu a
byla svatba. Což na tom, že nevěsta ženicha ne-
náviděla, že ji byl téměř protivným. On líbil se
otci a hodná dcera podrobuje se rozkazu otcovu,
jenž nejlépe ví, co činí pro blaho dítěte. Ty
vrtochy dětinské se jí z hlavy vypaří a ona
zvykne.
Ale Luisa nezvykla! Proto nastala jí brzy
po svatbě doba utrpení. Snášela vše s klidnou
myslí k růli otci a nestěžovala si nikomu. Muži
raději ustoupila a jen zřídka postavila si hlavu.
Raději vyšla si někam ven a tu od srdce si
zaplakala. Často pojala ji touha odejíti od muže,
leč vždy se zdržela, vyčkávajíc stále — — —
Hatschek dopiv, odcházel do úřadu. Na
schodech setkal se s panem tchánem. Ten při-
kročiv k němu a usmívaje se, přál mu k po-
výšení. „Vlastně byste měl blahopřáti vy mně,
že se mi to tak podařilo,“ pravil a hlasitě se
rozesmál. „A co tomu říkala Luisička?“
Luisa
Hatschek
Hatschkův
21
article
Hatschek couvl krok nazpět a svraštil
Hatschek couvl krok nazpět a svraštil
obličej.
„Nic tomu neříkala, poněvadž já jsem jí také
neřekl nic! Já ji o milost prositi nebudu. Bůh
uchovej, jsem muž! Ona vám nepromluví celý
boží čas a musí-li přece nějaké slůvko pověděti,
pálí to jako jarní kopřivy. Věru, pane tcháne,
marně vyprávěti! Kdybych nebyl takový dobrák,
dávno bych nalehal na rozvod!“
„Co — cože, pane zeti? To pravite o mém
dítěti, přede mnou?“
„Inu, jaké tajnosti! Vám přece jako otci to
mohu, ba musím pověděti, vždyť s ní není
možno vydržeti. Pěkné fintidlo jste mi uvázal
na krk!“
Neodpověděv, jen pěsti zatínaje, kráčel pan
tchán ke své kanceláři.
„Dnes jsem mu to pověděl,“ myslilsi
Hatschek, usedaje ke stolku ve své pracovně.
„Lépe by na mou duši bylo, kdyby si to vzal
domů a sháněl nového ženicha, ale až bude mít
lepší rozum — asi tak za deset let! Takové
mladé ženy jsou jen pro zbytečné vyhazování
peněz za hloupé trety a skvosty, kterých se jim
jako malým dětem chtívá.“
V zlosti proseděl celé odpoledne. Jakmile
uhodilo „šest“, jako stroj odhodil péro a po-
padnuv klobouk, spěchal zase do kavárny.
Pan tchán však opustiv kancelář, zašel si
k dceři. Pověděl, proč přichází. Luisa nebyla
schopna odpovědi, když otec počal na ni svalo-
vati všechnu vinu z rozervanosti, jež vládla
Hatschek
bůh
Luisa