ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 10104130-71f1-11dc-bc02-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 21 celkem · entity: place 25, person 25, work 1, org 1
1 masthead
V Praze, ve středu dne 22. června.
Praha
2 masthead
K číslu 17l.
3 article
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
Praha
4 title
NARU
Nara
6 article Vladivostocké loďstvo.
Vladivostocké loďstvo. —ch. Z Tokia, 22. června. Včerejší zprávy, že vladivostocké loďstvo blíže Kinču utkalo se v bitvě, jsou liché. Rusové vylákali ja- ponské lodstvo na nepravou stopu- manévrujíce tak, že se zdálo, jako by pluli do Hakodate. Japonské loďstvo po této stopě jelo a ruskému podařilo se zatím doraziti do Vladi vostoku. Ještě ke zkáze japonských lodí. —ch. Z Paříže, 22. června. »L'Ecla i ru- oznamuje se z Londýna, že na jednom z japon ských dopravních parníků, jež Rusové potopili, nalezal se velitel čtvrté japonské armády s celým svým generálním štábem. Vojenské posily. —ch. Z Paříže, 22. června. »Echo de Paris« oznamuje z Petrohradu: První oddělení 6. armádního sboru přicházejí již na bojiště; 9. a 10. jeho divise jsou na cestě. Také Ja- ponci dostávají denně 1500—2000 mužů posily
Rus vostok L Ecl Paris Tokio Hakodate Paříž Londýn Petrohrad
7 article Bitva?
Bitva? —ch. Z Petrohradu, 22. června. »Novoje Vremja« oznamuje z Liaojanu: Silnou střelbu děl je slyšeti od Haičenu a pobřeží u Kaiču. Červený kříž staví Hajčenu polní nemocnice. Japonsko a evropské sprostřed- kování. Z Paříže, 21. června. Velmi důležité sdělen učinil v sobotu z Londýna do Paříže přibylý ze markýza Ita, baron Suyemacu, bývalý mi nistr vnitra v Japonsku. Týž poslán byl prý s posel stvím velmi důležitým do Londýna. Spolupracov- níku „Tempsu“, Jiřímu Villiersovi, na do- taz, kar až míní Japonsko ve válce pokračovati, sdělil Suyemacu: Uveřejnili jsme již své názory v této věci, ale ti, kdož se domnívají, že nyní máme větší cíle za lubem než při počátku války. mýlí se... Zahájili jsme válku proto, abychom Rusko donutili, by dodrželo sliby nám a ostat- ním mocnostem na východě dané a pak abychom uhájili na Koreji přednost našeho dřívějšího vlivu
Ito Suyemacu Villiers Petrohrad Japonsko Paříž Londýn Rusko Novoj Vremja
8 article
v otázkách obchodních; bylať velice ohrožena tlačením se Rusů do Mandžurie a jejich výbojem spíše vojenským než obchodním směrem k Jalu. To jest jediná příčina války a ta nám určuje také bezpečně jediný cíl. Chceme donutiti Rusko, aby Mandžurii vyklidilo a aby na Koreji pod ab- solutním neporušením práv a existence tam žijí- cího národa zřízena byla jakási japonská pro- vincie, jak to sousedstvím, příbuzností racy a také hospodářskými interessy jest pochopitelno. To je všechno, co chceme. Tážete se mne dále, jak si představujeme stanovení podmínek míru a sprostředkování jeho pomocí té které moci? Musím vám především říci, že v každé válce není věcí vítěze, aby činil podmínky a nabídky míru. Jestliže tedy, jak pevně za to mám, podržíme nad Rusy vrch, uvidíme, co budou naši protivníci dělati a jaké podmínky míru položí. Co se zakročení jiných mocností týče, to jest velice choulostivou otázkou Rusové. jak známo, prohlásili, že žádného sprostřed- kovatele nepřijmou. My rovněž, poněvadž ne- můžeme od války ustáti dříve, dokud nebudou splněny naše svrchu uvedené cíle. Jéstliže v oka- mžiku, kdy naše záměry se uskuteční, některá Rusku nebo Japonsku spřátelená mocnost bude se namáhati, aby vražednou válku smírně skon- covala, pak, myslím, že moje vlasť nebude od toho chovati se odmítavě. Pak polemisoval japonský státník se zpra- vodajem o otázce „žlutého nebezpečí“ a tvrdil, že Japonsko jest výhradně v defensivě a na ofen- sivu vůbec nepomýšlí, dokonce ne pak za pomoci Číny, kterou prý všemožně zdržuje od vzbouření.
Rus Jal Rusko Korea Japonsko Čína
9 article
Čiňan o Japoncích. Z Paříže, 21. června. »Journal« dovídá se z Petrohradu: Přítomný vyšší čínský hodnosta v kruhu svých přátel sdělil, že situace Číny vzdor prohlášení neutrality jest velice choulo- stivou, neboť Číňané, kteří bydlí v okkupovaném území, jsou Japonci ponoukánia sváděni proti Rusku. Japonci jsou dle úsudku Číňanů pro válku obdivuhodně připra- veni; mají dokonalou znalost topografickou ce- lého Mandžurska až na nejmenší vypuklinu v te- rénu a znají mapu takřka z paměti. Dle sdě- lení, jež čínskému hodnostové učiněno, mají Ja- ponci již na souši přes 300.000 mužů a mohou ještě další na Koreu dopraviti.
Japonec Číňan Paříž Petrohrad Čína Rusko Korea
10 article
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
11 article
Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h
Praha
12 article SII
SII Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.
13 title
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
14 article
Vnitřní situace.
15 article
Z Vídně, 22. června. O resoluci, na které se usnesl na své včerejší schůzi sbor poslanců strany svobodomyslné na sněmu království če- ského, markrabství moravského a vévodství slezského a na říšské radě, pronáší se pouze »Arbeiter Zeitung«, ale způsobem, který podstatně liší se od mluvy, jaké užíval tento list o české obstrukci zvláště a českých poslancích národní strany svobodomyslné vůbec. Podáváme proto výňatek z této úvahy. A ještě z jiné příčiny. Jeví se v ní správným na- zírání na příčiny české obstrukce a jeví se v ní také správným nazí- rání na dra. Körbra. Centrální orgán rakouské sociální demokracie praví totiž: »Ustavičně zaměstnávána jsou bezpočetná péra Körbrova, aby dokázala Čechům, že jejich taktika je nelogickou, by jim konala přednášku o tom, kterak by mohli proměniti obstrukci, vládě nikoli nebezpečnou, v opposici hroznoua zdrcující. Ale tento tlach o nelogičnosti je přece jenom tlachem. Politická strana nemá počtářské příklady před sebou a strany nemohou vždycky to, co by chtěly, často chtějí, co musí. Tak se věci mají s Mladočechy, nikoli jinak.
Čecho Vídeň Arbeiter Zeitung
16 article
Nejhorší chybou nynější vládní politiky je útěcha, že Čechům se při ní vede špatně, že prý nemají sněmu a že jich trpící sedláci nemají žádné podpory; to že jsou úspěchy jejich protismyslné a bezúčelné obstrukce. Jejich dva známé požadavky se stále nesplňují a tu mluví se k nim: teď byste mohli přece zmou- Ale útěcha ta je prazvláštní u ministra, který by přece vědět měl nejlépe, že ještě daleko více než Čechům, škodí on — státu a který tedy má zpropadenou po- vinnost, aby stát sobě svěřený ušetřil škodou, která se stále zveličuje a která rovnati se bude úplnému zániku veškerých sil, že tedy ustavičné poučování a obracení Mladočechů na jinou víru jest marným. Že na př. lekcí o fiasku se zemským sněmem obstrukci nepředělal, pan dr. Körber včera se dověděl. Že naděje na zlepšení stavu věcí českými voliči je marnou, mohl by mu říci každý okresní hejtman v českých čá- stech království českého. Zničení Mladočechů bylo by dnes zničením strany, která v českém dřetl
Čecho doktor Körber
17 title
FEUILLETON.
18 article Štěstí.
Štěstí. Napsal Jos. V. Závěta.
V Závěta
19 article
„Já mám z pekla štěstí,“ liboval si adjunkt Hatschek, přišed domů z úřadu. „Kdo dnes nemá štěstí, může býti chytrý jak Odysseus, nic mu to nepomůže! Kdo se nadál, že já budu dnes povýšen? Jest přece přede mnou řada star- ších úřadníků, a povýšen jsem já! Má to asi Rychlý nehoráznou zlost! Ale nemá být tak hloupý! Dnes býti u německého magistrátu a býti českým vlastencem! Směšné! Co dá národ, nedobude-li si člověk něčeho sám? Co pomůže všechno hejslovanění a kdedomování, když se ho člověk nenají? Mohl dnes být šťasten, ale ne, on si nedá říci! Ale, ať se stará o sebe sám; já mám štěstí a dost!“ Roztáhl se pohodlně na po- hovce a sáhl do krabice s doutníky, na stole vždy připravené. Vyňav doutník, zapálil sia čekal na oběd. Po obědě se oblékl a vzav hůl, spěchal na partii kulečníku. V „jeho“ kavárně bylo již ně- kolik kollegů z úřadu, kteří obstoupivše ho, gra- tulovali mu ku povýšení. Záře radostí děkoval, sekaje úklony na všechny strany. Dnes byl šťasten, jak jenom jednou ve svér životě a to, když odváděl od oltáře tisíce Luisiny. O nic ne- stál, chtěl jenom. její tisíce. Co se již tehdy lidé navykládali, jaké má štěstí ten Hatscbek. A měl!
Hatschek Odysseus Směšná Luisin
20 article
Luisa byla krásná jako první májová růže a při tom — bohata. Kolik očí k ní toužebně vzhlí- želo, kolik srdcí bylo ochotnc učiniti ji ze světa ráj, však štěstí měl jenom Hatschek. Nezamilovala si ho sice Luisa, ale otec její. nadřízený páně Hatschkův. Ten, věda, že Hatschek ovládá značné jmění, byl by rád jej viděl jako zetě; za to mu byl ochoten zajistiti postup. Nadhodil to tedy při příležitosti Hatsch- kovi, a ten ihned porozuměl. Viděl Luisu kdysi na kostýmním plesu a zamlouvala se mu. Došel tedy několikráte na návštěvu, řekl o Luisu a byla svatba. Což na tom, že nevěsta ženicha ne- náviděla, že ji byl téměř protivným. On líbil se otci a hodná dcera podrobuje se rozkazu otcovu, jenž nejlépe ví, co činí pro blaho dítěte. Ty vrtochy dětinské se jí z hlavy vypaří a ona zvykne. Ale Luisa nezvykla! Proto nastala jí brzy po svatbě doba utrpení. Snášela vše s klidnou myslí k růli otci a nestěžovala si nikomu. Muži raději ustoupila a jen zřídka postavila si hlavu. Raději vyšla si někam ven a tu od srdce si zaplakala. Často pojala ji touha odejíti od muže, leč vždy se zdržela, vyčkávajíc stále — — — Hatschek dopiv, odcházel do úřadu. Na schodech setkal se s panem tchánem. Ten při- kročiv k němu a usmívaje se, přál mu k po- výšení. „Vlastně byste měl blahopřáti vy mně, že se mi to tak podařilo,“ pravil a hlasitě se rozesmál. „A co tomu říkala Luisička?“
Luisa Hatschek Hatschkův
21 article Hatschek couvl krok nazpět a svraštil
Hatschek couvl krok nazpět a svraštil obličej. „Nic tomu neříkala, poněvadž já jsem jí také neřekl nic! Já ji o milost prositi nebudu. Bůh uchovej, jsem muž! Ona vám nepromluví celý boží čas a musí-li přece nějaké slůvko pověděti, pálí to jako jarní kopřivy. Věru, pane tcháne, marně vyprávěti! Kdybych nebyl takový dobrák, dávno bych nalehal na rozvod!“ „Co — cože, pane zeti? To pravite o mém dítěti, přede mnou?“ „Inu, jaké tajnosti! Vám přece jako otci to mohu, ba musím pověděti, vždyť s ní není možno vydržeti. Pěkné fintidlo jste mi uvázal na krk!“ Neodpověděv, jen pěsti zatínaje, kráčel pan tchán ke své kanceláři. „Dnes jsem mu to pověděl,“ myslilsi Hatschek, usedaje ke stolku ve své pracovně. „Lépe by na mou duši bylo, kdyby si to vzal domů a sháněl nového ženicha, ale až bude mít lepší rozum — asi tak za deset let! Takové mladé ženy jsou jen pro zbytečné vyhazování peněz za hloupé trety a skvosty, kterých se jim jako malým dětem chtívá.“ V zlosti proseděl celé odpoledne. Jakmile uhodilo „šest“, jako stroj odhodil péro a po- padnuv klobouk, spěchal zase do kavárny. Pan tchán však opustiv kancelář, zašel si k dceři. Pověděl, proč přichází. Luisa nebyla schopna odpovědi, když otec počal na ni svalo- vati všechnu vinu z rozervanosti, jež vládla
Hatschek bůh Luisa