1
masthead
V Praze, v sobotu dne 18. června.
Praha
3
article
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Válka.
Válka.
K bitvě u Vafangou.
6
article
Z Liaojanu, 18. června. (»Zeit«.) Důstoj-
níci, kteří přišli sem z bitvy u Vafangou, ozna-
mují: Boj trval od 5 hodin ranní do
západu slunce a byl velmi prudký
Ruské vojsko na levém křídle střílelo na ja-
ponské křídlo pravé. Zatím připravovala se pě-
chota k útoku. Japonci vystihli situaci a jsouce
podporováni horskou palbou dělostřeleckou, se-
sílili své pravé křídlo velmi podstatně a vrhli
se na postupující pěchotu ruskou. Tato za
palčivého vedra a majíc velmi těžko-
pádnou výzbroj, jen pomalu mohla postupovati
v před a utrpěla, stejně jako ruská
dělostřelba, těžké ztráty. Zejmena,
když japonská pěchota přikročila k útoku. Ja-
ponská palba byla tak precisní, že
skoro všechno mužstvo, obsluhu-
jící děla ruská a všechny koně
byli postříleni a několik děl porou-
cháno.
Ruská jízda hnala zatím útokem na japon-
ské pravé křídlo. Ale japonská pěchota odrazila
útok. Nyní nastal boj všeobecný.
O 5. hodině odpolední čára bitevní rozšířila se
na 15 verst. Ruská armáda byla celá
angažována. Japonský velitel vrhal neustále
novou pěchotu proti Rusům. Tito počali se ko-
lísati a opouštěli posici za posicí.
Generál Stakelberg poznal již dávno, že rozhod-
nutí proň dopadne smutně vzhledem na strašnou
palbu dělostřeleckou.
Japonec
Rus
Stakelberg
Liaojan
7
article
Japonci stříleli ze 200 děl, vět-
šinou horských. Tato jsou pro tamější
terén velmi způsobilá. Ruské dělostřele-
ctvo naproti tomu bylo velmi těž-
kopádné a pro boj takový se neho-
díci. Generál Gerngross nalézá se mezi
raněnými.
Sem do Liaojanu přivezeny byly dva vlaky
se 360 raněnými. Čeká se, že přijde jich je-
ště více.
Od armády generála Kuro kia.
Z Nučvauu, 18. června. (»Daily Mail«.)
Přední hlídky Kurokiovy nalezají se v těsném
styku s Rusy 15 mil jižně od Tachičaa.
Z námořní bitvy.
Z Londýna, 18. června. O námořn
bitvě mezi loďstvem vladivosto-
ckým a japonským, dne 15. června sve-
dené, vypravuje důstojník japonské lodi-
Japonec
Gerngross
Kura
Kurokiův
Nučvauum
Londýn
Daily Maila
8
article
»Palba Rusů byla strašná. Jeden
ruský granát vrazil do strojo vny
a zabil 200 mužů. Lod začala po-
malu tonouti, až klesla pod vodu.
Anglický kapitán Campbell skočil přes
palubu a pohřešuje se. Vrchní inženýr byl
na místě zabit. Velitel lodi skonči
sebevraždou, poručiv před tím, aby prapor
se spálil. Mnoho vojínů uniklo na člunech.«
Rus
Campbell
9
article
K situaci na bojišti.
K situaci na bojišti.
Bitva, již svedl generallieutenant baron
Stakelberg u Telissy čili Vafangou, skončila
jeho porážkou a ústupem ruského vojska.
Ústup proveden teprve v noci. Boj tento má
jakousi podobnost s dřívějšími bitvami (na řece
Jalu a u Kinču) zejmena tím, že Rusové
příliš pozdě k ústupu se odhod-
lali a proto za dožnaných těžkých ztrát 13
děl třetí a čtvrté batterie první dělostřelecké
brigády nepříteli zůstaviti musili. Generál hlásí
ovšem, že byla děla tato dříve demontována,
čili nepotřebnými učiněna. Ale nechť si je tomu
jakkoli: v novodobém vále čni ctví
nepřikládá se ztrátě děl tako vá
váha, jako se délo dříve; dále nen
ukořistěné dělo již žádnou vítéznou
trofejí, neboť moderní stratégie dospěla
k přesvědčení, že dělo, když v boji svou po-
vinnost vykonalo a do poslední chvíle zápasu
v činnosti vytrvalo, svému určení dostálo, svůj
úkol provedlo a tím beztoho pro další poln
službu více nebo méně neschopným se stalo.
Stakelberg
Telissy
Rus
Jal
10
article
Ztráta děl po delší 5tuhé bitvě není už tedy
ani v čestném ani ve hmotném ohledu žád-
nou velkou ztráto u. Opotřebovaný bitevní
nástroj zůstavuje se nepříteli. — Dosah ztra-
cené Stakelbergovy bitvy bude lze posouditi te-
prv, až známo se stane, jak daleko Ru-
sové ustoupili, zdali pronásledováni byli
a je-li Stakelbergovo vojsko i na dále ještě s to,
japonské válečné síly zadržovat či poutat a od
Port Arturu oddalovat. Také poměr ztrát
na obou stranách padá při oceňování vítězství a
neúspěchu na váhu. Dle dosavadních zpráv
ztratili Japonci asi jednou tolik
vojska, co Rusové, je tedy úspěch jejich
zase velmi draze zaplacen. S napjetím očekává
se nyní, zdali Japonci nepodniknou postup ze
Sinjanu do týlu Stakelbergova vojska. Z Tokia
oznamuje se přes Londýn, že poražený Stakel-
bergův sbor čítal 25.000 mužů. U Kajpinu stálo,
pokud známo, ještě 35.000 mužů a soudí se
že maršálek Nodzu také toto vojsko do boje
strhl. Kdyby i zde zvítězil, mohl by Stakelberga
snadno zaskočit.
Artur oddalovat
Japonec
Rus
Stakelbergův
Kajpin
Stakelberg
Tokio
Londýn
11
article
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
12
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3
Praha
13
article
SIY
SIY
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
14
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Spor o italskou právnickou fakuliu.
Z Vídně, 18. června. Ve dvou listech, ne-
víme, je-li to náhodou, že je to právě »Neue
Fr. Presse« a všeněmecký denník, protestuje se
proti tomu, aby vlašská fakulta práv-
nická byla pořadem administra-
tivním t. j. § 14. aktivována. » Neue
Fr. Presse« dovolává se zákona z r. 1873v
příčině organisace universitních ústavů, který
stanoví v § 1.: »University rozčleňují se v od-
dělení, která se nazývají fakultami. Oddělení
universitní a fakulta je též jedno a totéž. Zři-
zuje-li se tedy oddělení universitní, zřízuje se
fakulta. List ukazuje k tomu, že by se mohla
stejným způsobem potom na štyrsko-hradecké
universitě zříditi pobočka slovinská a
náklad na ni povolen 8 14. Kdyby tu
byla již slovinská stolice, mohla by vláda, Slo-
vincům ochotná, když by slovinští studenti uspo-
řádali nějaký kraval, v zájmu míru přeložiti slo-
vinskou fakultu ze Štyrského Hradce do Lu-
blaně. Proti možnosti takových věcí dlužno se
postaviti již nyní.«
Všeněmecký žurnál uveřejňuje v této věci
přípis dra. Emila Junga, který dovozuje ve
dlouhé stati, že třeba se vší rozhodností zaujati
stanovisko proti neslýchanému požadavku pro-
fessorského sboru inšpruckého, aby se vlašská
vysokoškolská otázka vyřídila § 14. Opustí-li se
cesta zákonná při založení university anebo fa-
kulty anebo samostatného oddělení jejího, p ak
jest cesta volná pro zřízení če-
ské university na Moravě, pro zřízení
vysoké slovinské školy a pro zřízení vy-
sokého katolického učení v Saleburku. Nebot
každý ministr vyučování mohl by se pak odvo-
lat na to, že § 14. byl uznán právnickou fa-
kultou způsobilým k zakládání fakult.
Neue
Jung
Vídeň
Francie . Presse
St
Štyrský Hradec
Lu
vlašský fakulta práv
University
ský univerzita na Morava
15
article
Telegrafcké zprávy.
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 18. června. (C.-B.) Ministr kultu
a vyučování potvrdil usnesení professorského
sboru filosofické fakulty české university v Praze,
jímž se připouští professor na českém státním
gymnasiu na Král. Vinohradech dr. Emanuel
Peroutka za soukromého docenta pro řecké
a římské dějiny na filosofické fakultě české
university v Praze.
Smlouva srbsko-bulharská.
Ze Sofie, 17. června. (C. B.) Na základě
srbsko-bulharské smlouvy má býti mezi oběma
zeměmi uzavřena smlouva o právní pomoci se
zajištěním vzájemného vykonávání rozsudků.
Vypracováním příslušných podrobností budou
pověřeni delegáti obou vlád.
Král
doktor
Peroutka
Vídeň
Sofie
sbor filosofický fakulta český univerzita v Praga
filosofický fakulta český univerzita v Praga
16
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Skizza.
Načrtla Marie N.
17
article
Útlá její ruka spočívala nehybně na bílé
obálce, jež skrývala její ortel. — Tvář ztrnulá
bez hnutí, podobna bílé tváři jedné ze soch, jež
tam v rohu útulného jejího budoiru v palmovém
háji svítily téměř příšerně intensivní svojí bě-
lostí. — Temné, husté kadeř: padaly jí do čela
přes přivřená víčka, vrhajíce po sličné dívčině
tváři stíny, jež činily ji tím zajímavější.
Šerý soumrak zdál linouti se ze širokých
záhybů těžkých záclon, plížil se pokojem a
houstl, ozdobné pak předměty na drobných stol-
cích splývaly v něm jaksi do sebe. — Jenom
zář ohně z elegantního krbu pronikala šerem,
osvětlujíc rudě nejblíže stojící nábytek, jenž
vrhal temné stíny na strop a stěny. — Nic ji ne-
rušilo z myšlenek, jež jako roj pestrých motýlů
oblétaly její skráně. Zachvěla se. — Oči spoči-
nuly na bílém lístku, jenž ležel před ní
18
article
V pohledu tom obrážely se zoufalství, bo-
lest, láska a vzdor. Náhle se vztýčila a učinivši
několik kroků blíže ke krbu, zadívala se snivě
do rudých plamenů.
Vděkuplná její postava jevila se teď, polo-
stíny opředena, jako čarovný zjev z pohádky,
jako prchající vidina, jako mlžinový obraz roz-
plývajícího se snu. A ona viděla v dešti prska-
jících jisker celou zaniklou pohádku svého ži-
vota. Viděla žloutnoucí keře, bílé břízy, zvadlé
trávníky, po nichž ploužila se mlha, jako šeré
závoje, těžké květy posledních růží, srosené, a
zvolna vládnoucí. Viděla místa, jež znala její
štěstí, kde dlíval s ní on, on, jehož poznala vté
vlhké, pusté zahradě. Pak snila dále o zasně-
žených stezkách, kudy s ním chodila. Větve,
prohnuté pod tíží sněhu, střásaly na ně co
chvíli bílé chomáčky. —
Velký, žlutý měsíc vystupoval zvolna nad
lesy, hýřil pak stříbrem, a měnil sníh v tisíce
zářících démantů. Hvězdičky planuly tíše nad
nimi zimní, jasnou nocí.
Myšlenky její letély dál a dále. — Duší jí
zvučela znovu celá sladká, opojná píseň lásky.
Milovala jej, poněvadž on miloval ji, lnula
k němu celou svojí bytostí a jsouc jeho, netázala
19
article
se nikdy po budoucnosti. Žila jenom přítomnosti,
šťastna, nerušena ve svém blahu.
Tu zastavil se proud jejích myšlenek. —
Černá, hluboká propast zela tu před ní hrozivě,
děsně. Už není jejím, nebude jím nikdy! —
Konec! — Nepatrný tento lístek byl posledním
vzkazem, jejž pro ni měl. — Jako divoká
vichřice zaburácelo jí v duši. — Cítila ránu tu
hluboko, tak hluboko, dobře vědouc, že se ne-
zhojí nikdy. — Nikdy! — Odsouzena tím, pro
něhož ji odsoudili jiní. Zavržena světem a nyní
i tím, jejž milovala více než svou dívčí pýchu.
— Jemu se obětovala nejčistší obětí lásky e on
ji zašlápl. — Zahodil jako růži, již člověk trhá,
aby chvíli honosil se lepým jejím květem, aby
ssál vůni jejího rozpuklého kalichu. — O, proč,
proč říkal jí jenom kdy, že ji má raději, než
svůj vlastní život, že láska jeho k ní je jediným
jasným paprskem jeho života, že je mu svatou?
— A všechna ta slova vášně a touhy ozvala se
jí znovu v paměti. — Konec! — Konec! —
burácelo jí v duši, tělo svezlo se znovu do křesla.
— Horký proud slzí zaplavil tvář. — Hlava ji
klesla do dlaní. — Konec! — Plamen v krbu
hasl, tma houstla, houstla! —