ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 0e5642e0-71f6-11dc-be90-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 32, person 59, org 2, work 1
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 27. října 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 297.
4 article
Na ranní a odpol. listy předplácíl s v Praze v zdministraci na ntěsle nčtrrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáš kou na miěsle ni čtnt lita : . . 7 K 50h ve slialkách: eK soh za měsíc a Pošton: ra měsde . . . . . z3 čtvrt lela s dvojí zásilkou na měsíe na čtvrt leta . . . . 11 K s0h
Praha
5 title
Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6 article Nová situace?
Nová situace? Poslední svou cestu do Pešti, resp.de Jedlové k panovníkovi, dal předseda mini- sterstva dr. Körber předevčírem a včera osvětlit řadou zpráv, dopravených domněle z Prahya ze Lvova do Vídně, dle nichž v obou předem jmenovaných městech kolují bezpečné infor- mace o částečné změně ministerstva, jež má býti zároveň považována za úvod do — nové situace. Úmysl tohoto zpravení veřejnosti oklikou na Prahu a Lvov o nejbližších záměrech vlády vídeňské jest dosti průhledný, má se takto na značiti, že předseda ministerstva uvésti chce své zaměry v souvislost se svou nedávnou návštěvou v Haliči a s pověstmi o prostředkování před- sedy kola polského, zesnulého zatím ryt. Ja- worského. Než právě smrť tohoto vylučuje mož- nost původu oněch zpráv ze Lvova, a poněvadž byly skoro doslova totožné se zprávami z Prahy nelze jejich původní redakci hledati jinde, než v samém okolí předsedy ministerstva. Čtenářstvu našemu jsou již známa jména mužů, jimiž má býti nynější ministerstvo do- plněno, až z něho vystoupí posavadní min. finane Böhm-Bawerk a ministr orby Giovanelli; prvního nahradí sekční rada a ředitel poštovní spořitelny Kozel, původem z Haliče, druhého hr. F. Buquoy člen německého odboru rady zemědělské a předseda ústředního sboru pro přípravu obchod ních smluv. Zároveň doplní nynější ministerstvo me- zeru, jež vznikla ve středu jeho — déle roku — odstoupením ministra krajana dra. Rezka; příštím ministrem krajanem bude jmenovár kmet učenec dr. Randa, oslavu jehož sedm- desátiletí konalo letos upřímně veškeré naše právnictvo.
Körber Böhm Bawerk F Buquoy Rezek doktor Randa Pešť Lvov Vídeň Praha Halič
7 article
„Fremdenblaty“ praví o změnách těchto,že jim ve Vídni rozumějí všeobecně tak, že nen nijakého důvodu domnívati se, že by znamenaly nějakou změnu poměru vlády k jednotlivým stranám v parlamentě, zvláště pak ke stranám německým, a pokud prý lze mluviti o državě stran v ministerstvu, byla zachována. Dle toho nelze ani jmenování dra, Randy jakožto ministra krajana vykládati jinak, než jako návrat předsedy ministerstva dra. Körbra k původní tvářnosti vlastního kabinetu. To ovšem nestačí, aby český národ a jeho representace na radě řišské mohly pokládati tuto rekonstrukci za důkaz — nové situace; za to by ovšem se křivdilo českému poselstvu, kdyby v tomto doplnění nynějšího ministerstva nebyl vystihnut vliv houževnaté obrany a vy- trralosti jeho. Jest to asi jako v případě Moha- meda a hory. Ve státu mnohonásobném jsou národové horami, ministři pak svého druhu „proroci“ a protože česká hora nepřiblížila se nynějšímu ministerstvu, činí k ní předseda miní- sterstva jakýsi první krok sám. To ovšem, v prosté mluvě řečeno, zna- mená, že nás ve Vídni mají v nastávajícím ob- dobí zapotřebí, že význam národa českéhoa jeho stanoviska déle pomíjeti nemohou. K tomuto poznání dospěl dr. Körber na sklonku pálého roku svého postavení, jakožto předseda ministerstva. Poznání to přichází tedy dosti pozdě a vnější známka jeho hloubky jest posu jenom jediná, opětné obsazení místa krajana ministra. Záře krajanského ministerstva ovšem již nikoho v Čechách neoslní tak, jako bylo před dávnými léty, kdy úřadní list vídeňský otiskl jméno prvního českého ministra krajana dra. Pražáka. Nezavinil to ani on ani jeho pozdějš
Randa Körber Vídeň Čechy
8 article
nástupci, že lesku onoho ministerstva znenáhla v českém národě ubývalo. Muž významu dra. Randy v národě českém mohl by snad obnoviti v Čechách někdejší ony naděje, kdyby vysoký věk jeho dovoloval napjetí veškerých jeho vzácných sil; dnes jakožto mi- nistra krajana každé mimořádné jejich napjetí bude mu přinášením oběti osobní ... Neminíme však nijak tímto jeho úkol ztížiti. Vídeň však má vyrovnati velmi mnoho vroubků, jež má u nás v Čechách, a proto ne bude asi překvapena, zví-li od nás, že ohlášený krok dra. Körbra přijat bude u nás velmi stří zlivě, ať nedímo chladně. Vždyť za těch čtyřicet a několik let ra kouské éry ústavní již jsme viděli mnohokráte vylétati z Vídně holubičku míru, ale vždy se ukázalo, že to byl pouhý klam. Vídeň nikdy ne- rozuměla naší klidně, skromné a zdrželivé po- vaze, považujíc ji za slabost. Ji se zamlouvá lépe drsný způsob německý a maďarský. Proto ani ji nyní nepřekvapí, shledá-li, že i my Če- ehové za ta léta a po takových zkušenostech se stali otužilejšími a tvrdšími. My Čechové proto musíme vyčkati zcela 1hostejně a chl ad- ně, až se okáže, co za nejnovější „novou si- tuací“ vlastně vězí.
Randa doktor Čecho Čechy Vídeň
9 article
Je toho nyní ve světě velmi mnoho,e může způsobiti těžké trampoty nejen Vídní samé, ale i ostatním rakouským Němcům. Je- jich vychvalovaná ústava klesla na bez významný, potištěný sico, ale stranou odložený papír. Její největší skvost, parlament, podobá se hromadě zřícenin, a při duchu, jaký ovládá ny- nější členy parlamentu, bude asi málo věřících, kteří by ještě doufali v jeho vzkřišení. Ba i na školství obecní, na němž si liberální Němei kdysi nejvíce zakládali, zvedají ve sněmu dolno- rakouském sekeru, ke kořenům mířící. Ne- chceme pokračovati v obrázcích, o nichž by měli přemýšleti Němci. A co vláda? Nepodařilo-liž se jejímu posa vadnímu státnickému uméní nakupiti takovou spoustu nevyřízených otázek, že při pouhém výčtu jejich točí se člověku hlava. Celý soubor záležitostí, jež se týkají poměru k Uhrám, celn tarif, obchodní smlouvy s cizinou, mimořádné úvěry na vyzbrojení vojska, změna branného zákona a zvýšení počtu branců, ať se již za- vede čili nic dvouletá služba činná místo tří leté. Mimo to vznikly vedle posavadních vnitř ních sporů, spory nové, zvláště onen zajímavý s Dalmatinci v sousedství tak významném, jak jsou jednak Maďaři s úpisem příslušenství Dal macie k Trojjedinému království a s druhé strany balkánský poloostrov s nepočetnými vichry, jež po léta již prchají z měchu Aiolova. A kdo nám může vůbec spolehlivě pově- děti, jaký jest vlastně stav zahraničných záleži- tostí v poměru k našemu soustátí?
Němec Maďar Dal Aiolův Vídeň Uhry
10 article
Než nemínime dnes dále stopovati dosa a pozadí ohlášené „nové situace“ a pátrati p všem tom, co může stěžovati postavení Vídně. aniž by to seslabovalo náš národ neb snižovalo jeho cenu pro rakousko-uherské soustátí. My Čechové zachováváme tudíž svůj prach suchý, své zbraně pohotově a budeme bděle a pozorně odvažovati — skutky vídeňské. Jiné řeči, než řeči skutků, nedostane se u nás již nijakého porozumění. Nezapomínejme též na slova, jež napsal před více než deseti léty muž, jenž býval též předsedou vídeňského ministerstva: Nespoko- jenost ve všech zemích monarchie jest vše- obecná, zápasy stran a národností mezi sebou jsou rozhořčenější, než kdykoliv a povedou dříve či později ke srážce a to jedině proto, že ministerstvo, prosté jakéhokoliv politického prin- cipu, dalo uplynouti nad míru příznivému času, aniž by ho použilo; a místo aby bylo zjednalo uvnitř definitivní pořádek, což snad ani nebylo tak obtížné, činilo tu té, tu oné straně malé ústupky, čímž konečně vzbudilo ve všech ni- koliv pocit uspokojení — ale pocit, že byly napáleny. (Z paměti dra. Schäffle.)
Čecho Vídeň
11 article Pan Böhm-Bawerk.
Pan Böhm-Bawerk. Z ministerstva Körbrova odchází muž, jehož postup a jednání, jehož smýšlení a činy vzbu dily nejednou a právem hluboké roztrpčení slo vanských národů a v kruzích průmyslových. Ač se zdálo, že vědecká kvalifikace činí věcno způsobilým pana Böhm-Bawerka k ministeriu financi, jež jest osou ministeria, ukázala sku- tečnost, že u něho byly bureaukratický duch německo-národní šovinism a krátkozrský fiskalism směrodatnějšími, než názory, které pronášel ve svých knihách a které čerpal z obsáhlých studi vědeckých. Ukázalo se jen opětně, jak poměrně málo jest učeneů, kteří i v životé stojí celou bytostí za svými knižnými vývody, jak dalek jest ještě k cili, který i vědě svými krásnými slovy vytýčil Sombart. »Co bychum si dnes ve větším rozměru přáli, to by bylo: zůstati živými lidmi i ve svých knihách.. Dnes možno říei o většině knih, že je mohly psáti i jiné osoby, než jich spisovatelé.« Do télo kategorie, kter Sombart náleželi nechce, patřil pan Böhm- Bawerk celou svou povahou. Žák Kniesa, Roschera Hildebrandla, vzbudil svými spisy o nauce o statcích a o kapitálu (dva svazky) a speciálně svými kritickými exkursemi v těchto dílech značnou pozornost a vyšinul se na dosti vý- značné místo v tak zv. rakouské škole národo- hospodářské. Tato jeho literární minulost, která se zdála nasvědčovati jeho sociálnímu i moder nimu hospodářskému nazírání a cítění, způso bila, že se o něm, při vstupu do ulinistevia Körbrova mělo za to, že jde za cily pokroku.
Böhm Bawerk Sombart Kniesa Roscher Hildebrandl
12 article
Jeho národné-německé smýšlení bylo známo, ale bylo se možno nadíti, že kritická studia osekala z jeho povahy malicherné názory, že bude sice nepřítelem českým a slovanským snahám, ale nepřitelem, který povede boj vyššími zbraněmi než malým chikánováním. Žádati na Némci, aby se zhostil obléknutím ministerského kabátu svého německého smýšlení, bylo by nesmyslno — o učence rázu, jakým se zdál býtí p. Böhm př vstupu do ministeria, bylo se lze nadíti alespoň, že svému eítění národnímu dá průchod jinak. než jak tomu učily malicherné tradice vídeňské bureaukracie. Pan Böhm Bawerk tyto názory zklamal. Pro něj neplatila pravda, že prvou povinnost stálu jest dopřávati všem kulturním silám toho kterého národa plného rozvoje, pro něj ani jako pro ministra financi neplatila stará pravda. že stát jest tím finančně pevnější, čím více roste blahobyt národa nebo národů ho tvořicích. Jest zásadou moderního finančnictví státního. docilovati vyšších příjmů, nulných vzhledem k rostoucím úkolům moderního státu, posilová- ním výdělečné a tím i berniční schopnosti oby- vatelstva, zlepšovati finance státní zpevňováním blahobytu národního. Tam, kde stát vedenve své finanční správě těmito názory a zásadami kde si uvědomuje své úkoly hospodářské, tam nutně dochází i k důsledku tohoto správného konání povinnosti: k sesilování morálky berní Ve státě, kde každý občan ví, že přijmů stát ních bude užito na hražení kulturních, hospo- dářských a sociálních potřeb národa, jest ochota k placení daní a přiznání zdanitelných obnosů vyšší než tam, kde jest státní rozpočet instru- mentem správy státní, která jde za cíly, jež nedovedou nalézti ohlasu většiny obyvatelstva, nebo kde jsou přímo proti této většině namí
Böhm
13 article
řeny. Vědomi správného užití příjmů státních na uvedené účely rovná i dráhu cele provedené soustavě osobních daní. Na tomto moderním stanovisku pan Bölim Bawerk v praxi nestál. Nedovedl se přes odlišné vědecké své vývody vyzouti z úzkoprsosti systému, kterému bylo docilování vysokých výnosů berních bez ohledu na potřeby obyvatelstva cílem hlavním a jedi- ným. Ale nejen to: jeho německo šovinistn přesvědčení svádělo ho i k tomu, že odpíra slovanským národům a českému v prvě řadě hražení oněch potřeb, které jsou vzhledem k modernímu vývoji a snahám hospodářským nutny. Ukazoval svou nenávist i tam, kde jako ministru financí mu mělo záleželi na stoupání hospodářské zdatnosti vůbec a na všech stra- nách a zašel v tom tak daleko, že pronesl ne- spravedlivý a nesprávný odsudek českých pe něžních ústavů. Odstranění českých úřadníků z ministeri financi a dokonce i z pražského finančního zem ského ředitelství, které sem po létech odstrko vání a bezdůvodného opomijení uvedl. Kaizl bylo jeho prvým činem, germanisace finančn správy druhým. Nesnesl kol sebe Čechů, by sebe zdatnějších, tak mocnou byla jeho animo síta národnostní. V tom byl vřelým pomahačem svého předsedy ministerského a někdy i horli vějším, vždy ale i okázalejším. Bylo mu jakousi potřebou zdůrazňovati své německé smýšlení Tak daleko zašel v této své nenávisti, že do konce šmahem odmítal žádosti českých obe o telefonní spojení, kde mu z finančních mo mentů připadalo rozhodující slovo, že se stavě příkře proti udilení podpor při pohromáchži velních atd. V něm, který tolik a krásného na psal o sociální spravedlnosti, této enosti nebylo Byl Němcem, který usiloval o německé Ra- kousko, a nemaje vyšších cilů, šikanoval a týral maličkostmi a dával všudy průchodu své
Böli Kaizl Čecho Němec
14 article
Ale ani průmysl v něm nenalezl pochopení a podpory. Když vatupoval v kabinet, provázela ho lichotivá slova bursy a potlesk vídeňskýeh průmyslníků. Z počátku zdálo se, že něčím přece jen chce přispěti k urovnání dráhiy ho- spodářské činnosti. Ale jen zdálo — aby sku- tečnost i zde ukázala opět, jak daleko jest od slov k činům. Měl skvělou přiležitost ukázat svou mohouenost a zdatnost: v otázce cukerni. Vysoké celní hradby a kartelní organisace vy tvořily na cukerním trhu stav, který nutil k re formě. Opět a opěť svolávané mezinárodní porady zástupců států, cukr vyrábějících a vyvážejících měly konečně výsledek pod tlakem neudržitel ných poměrů a brusselskou konvencí nastalo nové období vývoje cukerního průmyslu. Bylo dosavadní vůdčí zásadou, že vysokými cenam domácími nutno udržovati a zvyšovati vývoz. nastal obrat. Pochopilo se konečně po tolika obětech že přirozeným a hlavním těžištěm pro každý průmysl jest domáci trh a že vyhazování zbož za nízké ceny za hranice jest jednáním naprosto nehospodárným. Ale ještě jiný moment byl roz hodným: Anglie stala se svědkem zvratu názo- rového a čím dále, tím více nabývá v říš britské půdy přesvědčení, že se přiblížila doba zpevnění dosavadnich výbojů, že nutno anglické trhy v prvé řadě vyhraditi tovarům Angliea kolonií. Bylo tedy důsledno, že Anglie snažil se prolomiti umělé výhody, které skytány evrop- skému cukru řepovému celními baštami a karle- lovými i státními prémiemi a kterých koloniální cukerní výroba nepoživala. Změna dosavadní eukerní politiky anglické, tedy státu, který je hlavním dovozcem evropského a speciálně našeho cukru, musila nutně způsobiti po brusselské zášti.
Anglie
15 article
V úrobném prodeji- canní číslo o sobě . . . za 8h odpelední . . . . . . . za 2h Ve dlialkách na veskově ranní čílo. . . . . . . . 10h . . . . . . . 3h vápolední Inserá ty platí se hotově zapřed Předplacení a inrerty přijímá ndmini- strace v Marisnské ulici č. 3. TTam nachásejí se též redakee tiskárna a ezpodice „Národních Listae Bukopisy se novracsjí.
Marisnský ulice národní Listae Bukopisa
16 article
konvenci obrat i na pevnině evropské. Chápe se, že bude cukerní vývoz klesati a že nutno — má-li býti cukerní produkce zachována na dosa- vadní výši — posilovati spotřebnost domácí. Německo snižuje důsledně po odstranění prémi cukerní daň a provádí řadu změn dopravních, kterými zlepšuje soutěžnost svého cukru, totéž činí Francie — jen pan Böhm, který horlil pro zrušení prémií, nechává starou cukerní daň, ne- možnou v nových poměrech. Byl proto přítelem brusselské dohody, protože se od ní nadál od- padnutí prémii — více nic. Chtěl ve svém fiska- lismu vydělati i zde. Bez zřetele na to, že zvý- šená spotřebnost slibovala přirozeně vyšší výno zdaňovací i při menší dávce. A tento fiskalistní duch svedl ho dokonce i tam, že vztýčil prvý mezi Uhry a Předlitavskem celní cukerní šraňky, nebezpečný prejudic pro budoueno. Snad i v tom byl úmysl: pan Böhm byl vřelým stoupencem myšlenky celní unfe německo -rakouské . . .. I v tom šel za svým národním cítěním.
Böhm Německo Francie Uhry Předlitavsko
17 article
Zemské finance v něm přítele ovšem na- lézti nemohly. Jeho zápas se sněmem král. če- ského, kdy přes to, že pivní dávka určena pro zvýšení učitelských platů, tedy k účelu vysoce kulturnímu, se poslavil proti dávce K 2.—, vy- hražuje si zvýšení státní dávky pivní a odbyti země údělem, zůstáne smutně charakteristickým jeho činem Ale i pro jiné úkoly smyslu neměl: se- státnění dráh, tak nutné při tendencích mo- derní politiky obchodní, nemělo v něm přítele a jeho odstoupení provázeno výmluvným faktem, že se zdráhal zařaditi do rozpočtu náklady zákonně stanovených vodních staveb. Měly jiti zeměmi českými: pan Böhm i tu dal průchodu své nenávisti. K německým zemím alpským byl benevolentnějším a pro Vídeň penězi neskrblil. I v tom byl věren tradicím bureaukracie,z níž vyšel. Za to vojenské potřeby nalezlyv něm vřelého obhájee a aby je zajistil, nelekal se ani sáhnouti k pověstné teorii o dluhu 400 mill. korun, který se zaplatí sám . . . Věděl, že divy finanční nekonal ani největší zázračný světec, ale na tom mu nesešlo. Byl oddaným sluhou militarismu.
Böhm Vídeň
18 article
Jak malicherným byl jeho fiskalism, patrn nejlépe z toho, že jeho zasažením potrestán vý- službou úřadník, který ukázal na neudržitelnost zdanění akciových společností v této říši. A nyni odcházi. Žádný význačný čin ne- bude snouben s jeho ministrováním a pro bu- doucno zanechává pověsť úzkoprsého fiskalisty, snad i v Rakousku posledního svého druhu. Jen vídeňská, korrupění a nespravedlivá žurna- listika bude provázeti pochvalami jeho nenávist národní, které dal všude průchodu. Vyššich eílů spravedlnosti a pokroku, o nichž tolik psal, v životě neznal. Jaká to smutná bilance, tím smutnější, že spravedlivé budoueno bude i — přihližejíc k činům jeho — jinak posuzo vati jeho spisy, kterými si chtěl pojistiti jméno v kulturní práci lidstva.
Rakousko
19 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 26. října. Útočník Sipido. Jan Sipido, jenž své doby provedl v Brusselu útok na nynějšího krále anglického Eduarda VII., tehdy ještě následnika, byl propuštěn z vězení belgického, ale zařaděn ihned do 11. pluku řadového. Němečtí vyzvědači v Anglii. Před několika měsíci ztratila se z jedné lodi britské, křižující před Vigem, signálová knih
Sipido Eduard Praha Brusel Anglie Vigo
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Tutti frutti. Z italského pobytu sděluje Zdenka Krchová. Italie, země pozdravů! Od rána do večera neslyšíš na ulici i v domě než samé »Buor giorno« (dobrý den) a hned k tomu důvěrně připojeno jméno osoby, o kterou jde, křestní jméno, nikdy přijmení. »Buon giorno, signora Virginia!« a hned od naproti »Buon giorno, signorina Angiolina!« »Signor Affro !« večer zase až do noci: »Buona sera, signora Maria.« Z počátku to přivádí cizince do rozpaků. Ne- známý člověk vás osloví hned křestním jménem, ale za krátko přivyknete. Také učedník nezdrav jinak svého mistra, podřizený svého představe ného nejinak než »Signor Giuseppe« (Pane Jo sefe). Libání rukou neexistuje. Za to na pro cházce volají známí: »Buon passegio«, »buon viaggio«, »buona campagna«, Život společenský je velmi čilý. Není-l plesů veřejných, tím oblíbenější jsou zábavy domácí. Každý Ital rád hovoří. »Far la conver- sasione« (mluvit, besedovat, hovoři!) je mu vášní. Obecný je pocit nezbytné potřeby se hodně vymluvit. Nejinak se zpěvem. Péje se od rána do večera ve zpěvné Italii. Co se týče hlasu, je zvláště u mužú zřejma značná vy- rovnanost, lahoda i dobrý sluch. Po ulici tu tam z hrdla veřejného posluhy nebo výrostka uslyšíte dokonalou arii opery i třeba s přisluš- nými gesty. Letora je nezkrotná, nepatrný roz- hovor doprovází spousta posuňků, obličejem rukama. Ital je rozený heree.
Tutt Zdenko Krchová Angiolin Affro Marius Giuseppe Ital Virginia Libáň Italia
21 article
O hudbu není ovšem zle. Známý italský flašinet je tu domovem pode všemi okny. Zde flašinet a málo kroků dále — kytara nebo mandolina. A muziku sám se zpěvem doprovází Též nebývá nepříjemno poslechnouti si za krás- ných letních večerů tu tam některého soukro- mého tenoristu, vyjadřujícího kantilénou své milostné roztoužení. Ve větších městech na ná- městích konají se na večer koncerty nejen pro olitu, ale i pro chudý lid. Panstvo u stolů před
22 article
kavárnami pochutnává si na zmrzlině, lidse prochází po chodníkách nebo až k samým hu debníkům se tlačí. Koncert trvá až dvě hodiny. hrají se výňatky z oper i větší koncertní kusy. lid naslouchá, vtiskuje si v paměť pěkná čísla a nestojí ho to žádného vstupného. Jiná země jiné mravy! Ital pro hudbu žije, ač je dost jedno- stranný v tom oboru. Vyjma opery domácí nejběžnější francouzské, nezná téměř jiných Teprve v novější době pronikl do Italie take Wagnerův »Lohengrin« a »Tannhäuser«. Ale tím je hudební universalism italský vyčerpán Nedávno vypravoval mi známý, že prý na jedné konservatoři také studovali Dvořákovy »Slovan- ské tance«. Ale jedna konservatoř nedělá hu- dební veřejnost.
Ital Wagnerův Lohengrin Tannhäuser Dvořákův Slovan
23 article
Také v divadle potrpí si la bella Italia na svoje zvláštnosti. Opery dávají se pouze v zimě Operní saisona počíná o vánocích a konči po- sledním dnem v masopustě. Nejvíce se hraje Verdi, Maseagni, Leoncavallo, Puccini. Též starš skladatelé Donizetti, Rossini, Bellini jsou stále v oblibě. Z francouzských Gounod, Auber. Nej populárnější z divadel je ovšem »Scala« v Mi láně. Ceny míst mají svou podivnost zvyklosti jako vše v Italii. Koupíš si poukázku na se- dadlo, ať do přízemí, ať do lože a — nemáš ještě práva — vejíti do divadla. Třeba ještě zaplatiti zvláštní vstupenku. »L' ingresso« není ovšem už tuze drahé, za osobu 1 liru (lira = 90 hal.) Hudby milovné obecenstvo italské nedá se tak snadno odstrašiti od návštěvy. Tutéž operu opakují třeba po dvacáté. Obecenstva je stále dost. Kritika ve hledišti je velmi přísná, obecenstvo je vyškolené častou návštěvou zami- lovaných produkcí a nedá si jen ledajak oblou- diti sluch. I chudý neodolá, aby si nedopřál hudebního požitku. Ruději spokojí se s kouskem chleba, v octě naloženou paprikou, cibulí, »pomí dorem« (rajské jabličko), několika hrozny vínu nebo kouskem sýra a vynaloží ostatní vydělaný peníz na dívadlo. Není divu, že lid zná »svoji« operu z pa- měti, má své požadavky formy i dojmu a běda účinkujícímu, který by nevyhověl jeho vkusu
Verdi Maseagni Leoncavallo Puccini Donizetti Rossini Bellini Gounod Auber L ingresso Scala
24 article
Úsudek svůj pronáší obecenstvo bez ostychu, hlasitě, ba i křiklavě. Panuje vůbec volnost ve hledišti neobmezená. V ložích i v přízemku obe censtvo se baví jako doma, je-li v náladě, do- provází zamilovanou melodii na jevišti dole i vlastním zpěvem. Libí-li se umělec, je aplau nekonečný, dupot spokojenosti šílený, litají kvě tiny (při baletu i bonbony, drobné cukrovinky) hlučí se stále »bis!«, »bis!« (opakovat !), do- nášejí se dary na jeviště jako konečně jinde. Ovacemi rozčili se všude rádo jeviště i hlediště. Však projev nevole jinde ve světě pokládán bývá zpravidla za prohřešení proti dobrému tónu, ba i policejnímu předpisu. Jinak pod modrým italským nebem! Nelibí-li se umělec, netají se obecenstvo dlouho svými cily a nedá si v projevu bránit. Z počátku proniká jedno tlivý sykof, pak pískot, přibývá hlučných projev nechuti, ozývají se mrzutá hesla a rčení: »taci« »basta«, »non e č'si«, »rai a lett'« (dialektem, mlč, dost, to tak není, jdi spa!). Vřava roste. stává se pekelnou, vzduchem přes hlavy diváků začne to svištět improvisovanými střelami, litaji brambory, rajská jablíčka, suché kaštany, b i kukátka a pod. Nešťastníka doprovází často serenáda z divadla až k samému bytu, ne- unikne-li nějak chytře čihajícím.
Libý
25 article
Ostatně je k řádnému výcviku hudbě zpěvu v Italii přiležitosti dost. Skorem v každém větším městě mají konservatoře a učitelé zpěvu mají tu svoji osvědčenou tradici, jak prohánět hlasy k dokonalému vystižení odstinů všelikých Znárodnělými hudebními nástroji jsou ky tara a mandolina. Není rodiny, aby aspoň jeden člen nebyl svého druhu koncerlistou. Však po- divná věc! Čím hudebnější je Ital v náladě světáckého výrazu, tím méně pěstuje hudbu chrámovou. Kostely bývají tu hned časně ráno a po celé dopoledne navštěvovány. Pak zavírají se asi na tři hodiny a jsou pak opět přístupny až pozdě do večera. Z některého kláštera ještě kolem jedenácté v noci malým zvonkem vyzvá- nějí. Většinou slouží se tiché mše, tu a tam leda varhany zazní, ale nezpívá se. Latinská mše zpívaná koná se jen za velkých slavností a svátků. Na varhany se hraje živěji než u nás, někdy až nechutným pro nás tempem tanečním Často mezi mší spustí polyfon a vystřídají se praobyčejné písničky z ulice, třeba »Sul mar lucida«. Návštěva kostelů je dosti veliká, skrovný počet lavie bývá brzo obsazen a ostatním věří eím nezbývá než státi, anebo u kostelníka za poplatek 5 centissimů (= 4'9 haléře) najmouti židli, jež se tu nabízejí jako na trhu. »Dům můj, dům modlitby mé.« Bohoslužba počala.
Ital Sula
26 article
Varhany spustily něco veselého, bez mála do skoku, dámy na židlích svými vějíři koketněs ovívají s hudbou do taktu jako při nějakém jour fix. A ještě jedna zvláštnost! Žena nesm býti v kostele přítomna s obnaženou hlavou Kdyby se osmělila, je tu ihned kostelník a na- pomene. Na ulici, v obehodech, v úfadech nezn ovšem jiné slovo než italské. Značná část intel- ligence nezná vůbec jiného jazyka. Ovšem jes mnoho dialektů. Každé větší město má svů vlastní přízvuk, a jsou značné rozsedliny mez podřečími. Dialekt neapolský a parmigianský veronský, benátský neb milánský jsou svého rázu zvláštní mluvy. Románský považuje se z nejsprávnější, za to piemontský přecházi již mnoho do frančiny. Ve školách italských kromě mateřšliny pěstují leda frančinu a něco máloa zřídka němčinu. Chudší třída navštěvuje školy veřejné, děti boháčů chodí do soukromých aneh do velkých pensionátů »collegio« zvaných, kde setrvají až do let dospělejších. Studuje se po hodlně. Bez velkých aprobačních flauzulí a ca viků vychovávají se professoři, doktoři a druh stupně občanských hodností.
Na ulice
27 article
I čas denní chtějí si Italové děliti po svén způsobu na 24 hodin. Arci teprv nedávno za veden tento nový pořádek. Prozatím málokdes novoty užívá. Mezi lidem ještě nezdomácněla Dle starého způsobu říká se v 10 hodin dopo ledne »alle ore dieci an timeridiane« (zkráceně »ante) a ve 4 hodiny odpoledne »alle ore quatr p omeridiane« (zkráceně »pom«). Nového způ sobu užívá se na nádražích, v úřadech, při di vadlech a koncertech, nebo hodinách ordinač ních. Na tabulkách doktorů stává: »Ore di ordi nazione: 9—11; 14—16«. Na programechdi vadelních: »L'opera va alle ore 20 alla scena . Na nádraží: »Il treno a Roma, a Firenza parte alle ore 22.30« atd. O tituly a hodnosti žádná nouze ! Kdo jen trochu nějakou školu proběhl, je »dotfores, »ispeltore«, při nejmenším aspoň »professore«. Ani o šlechtictví nejsou nesnáze. Co chvíli za- slechnete kolem sebe oslovovati »markezie, sconte«, »principe«, Rovněž titul »cavaliere« je oblíbený a dá se za levný peníz opatřiti. Mrav pozdravovací je dost volný. Platí sice zvyk, ne- pozdravovati se než s osobami, s nimiž jstes byli představeni, však pravidlo nezachovává se tuze přesné. Jeden den vás známý uctivě po- zdraví, druhý den — ani si vás nevšímne. »Šetří klobouku!«
Italos Ore Rom
28 article
Na procházky, pro denní parno, vychází s až k večeru. Je-li chladněji, nebo za dnů zim- ních také již odpoledne. Na ulicích bývá živo. Jeli horko, kropí se nekonečně, celé džbery lijí se na chodniky, voda však báječně rychle se vypařuje. Okna domů, z venku okenicemi opa- třená (grillie«), jsou zavřena, aby slunce a horký vzduch do bytu nevnikaly. V domech uchová se tak aspoň průměrný chlad. Napomáhá všude kamenná, cihlová neb mosaiková podlaha. Po západu okna se otvírají, způsobuje se průvan vše hrne se na ulici, třeba se vším zaměstná- ním. I z kaváren, z krámů cukrářských vyná- šejí stoly, obecenstvo, po celý den horkem mo- řeně, usedá k nim, aby pořádnou dávkou zmrz- liny neb ledových nápojů konečně se občerstvilo. Však ani dešť a nepohoda nezabrání ob- vyklé promenádě. Procházka je pod loubími domů. V takové chvili zajímavými jsou fiakristé a drožkáři. Deštník připevněný u »kozliku« takto chrání částečně kočiho i koně. Paraplata jako na Ovocném trhu, jen o něco málo menšl. Nejvíce jezdí se tu jedním koněm, za dvou- spřežníkem už se každý ohliží. Na venkově ne- zapřahují druhé koně do párů, nýbrž za sebe. Nákladní vozy jsou dvoukolové a někdy pře- rozkošně vrzají. Na venkově zabývá se Ital ho- spodářstvím dost pokročile, pak vinařstvím a sý- rařetvím. Pověstný je sýr parmazánský svou
Ital