1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 27. října 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácíl s
v Praze v zdministraci
na ntěsle
nčtrrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáš kou
na miěsle
ni čtnt lita : . . 7 K 50h
ve slialkách: eK soh
za měsíc a
Pošton:
ra měsde . . . . .
z3 čtvrt lela
s dvojí zásilkou
na měsíe
na čtvrt leta . . . . 11 K s0h
Praha
5
title
Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6
article
Nová situace?
Nová situace?
Poslední svou cestu do Pešti, resp.de
Jedlové k panovníkovi, dal předseda mini-
sterstva dr. Körber předevčírem a včera osvětlit
řadou zpráv, dopravených domněle z Prahya
ze Lvova do Vídně, dle nichž v obou předem
jmenovaných městech kolují bezpečné infor-
mace o částečné změně ministerstva, jež má
býti zároveň považována za úvod do — nové
situace.
Úmysl tohoto zpravení veřejnosti oklikou
na Prahu a Lvov o nejbližších záměrech vlády
vídeňské jest dosti průhledný, má se takto na
značiti, že předseda ministerstva uvésti chce své
zaměry v souvislost se svou nedávnou návštěvou
v Haliči a s pověstmi o prostředkování před-
sedy kola polského, zesnulého zatím ryt. Ja-
worského. Než právě smrť tohoto vylučuje mož-
nost původu oněch zpráv ze Lvova, a poněvadž
byly skoro doslova totožné se zprávami z Prahy
nelze jejich původní redakci hledati jinde, než
v samém okolí předsedy ministerstva.
Čtenářstvu našemu jsou již známa jména
mužů, jimiž má býti nynější ministerstvo do-
plněno, až z něho vystoupí posavadní min. finane
Böhm-Bawerk a ministr orby Giovanelli; prvního
nahradí sekční rada a ředitel poštovní spořitelny
Kozel, původem z Haliče, druhého hr. F. Buquoy
člen německého odboru rady zemědělské a
předseda ústředního sboru pro přípravu obchod
ních smluv.
Zároveň doplní nynější ministerstvo me-
zeru, jež vznikla ve středu jeho — déle roku —
odstoupením ministra krajana dra. Rezka;
příštím ministrem krajanem bude jmenovár
kmet učenec dr. Randa, oslavu jehož sedm-
desátiletí konalo letos upřímně veškeré naše
právnictvo.
Körber
Böhm
Bawerk
F Buquoy
Rezek
doktor
Randa
Pešť
Lvov
Vídeň
Praha
Halič
7
article
„Fremdenblaty“ praví o změnách těchto,že
jim ve Vídni rozumějí všeobecně tak, že nen
nijakého důvodu domnívati se, že by znamenaly
nějakou změnu poměru vlády k jednotlivým
stranám v parlamentě, zvláště pak ke stranám
německým, a pokud prý lze mluviti o državě
stran v ministerstvu, byla zachována.
Dle toho nelze ani jmenování dra, Randy
jakožto ministra krajana vykládati jinak, než
jako návrat předsedy ministerstva dra. Körbra
k původní tvářnosti vlastního kabinetu.
To ovšem nestačí, aby český národ a jeho
representace na radě řišské mohly pokládati
tuto rekonstrukci za důkaz — nové situace; za
to by ovšem se křivdilo českému poselstvu,
kdyby v tomto doplnění nynějšího ministerstva
nebyl vystihnut vliv houževnaté obrany a vy-
trralosti jeho. Jest to asi jako v případě Moha-
meda a hory. Ve státu mnohonásobném jsou
národové horami, ministři pak svého druhu
„proroci“ a protože česká hora nepřiblížila se
nynějšímu ministerstvu, činí k ní předseda miní-
sterstva jakýsi první krok sám.
To ovšem, v prosté mluvě řečeno, zna-
mená, že nás ve Vídni mají v nastávajícím ob-
dobí zapotřebí, že význam národa českéhoa
jeho stanoviska déle pomíjeti nemohou.
K tomuto poznání dospěl dr. Körber na sklonku
pálého roku svého postavení, jakožto předseda
ministerstva. Poznání to přichází tedy dosti
pozdě a vnější známka jeho hloubky jest posu
jenom jediná, opětné obsazení místa krajana
ministra.
Záře krajanského ministerstva ovšem již
nikoho v Čechách neoslní tak, jako bylo před
dávnými léty, kdy úřadní list vídeňský otiskl
jméno prvního českého ministra krajana dra.
Pražáka. Nezavinil to ani on ani jeho pozdějš
Randa
Körber
Vídeň
Čechy
8
article
nástupci, že lesku onoho ministerstva znenáhla
v českém národě ubývalo.
Muž významu dra. Randy v národě českém
mohl by snad obnoviti v Čechách někdejší ony
naděje, kdyby vysoký věk jeho dovoloval napjetí
veškerých jeho vzácných sil; dnes jakožto mi-
nistra krajana každé mimořádné jejich napjetí
bude mu přinášením oběti osobní ... Neminíme
však nijak tímto jeho úkol ztížiti.
Vídeň však má vyrovnati velmi mnoho
vroubků, jež má u nás v Čechách, a proto ne
bude asi překvapena, zví-li od nás, že ohlášený
krok dra. Körbra přijat bude u nás velmi stří
zlivě, ať nedímo chladně.
Vždyť za těch čtyřicet a několik let ra
kouské éry ústavní již jsme viděli mnohokráte
vylétati z Vídně holubičku míru, ale vždy se
ukázalo, že to byl pouhý klam. Vídeň nikdy ne-
rozuměla naší klidně, skromné a zdrželivé po-
vaze, považujíc ji za slabost. Ji se zamlouvá
lépe drsný způsob německý a maďarský. Proto
ani ji nyní nepřekvapí, shledá-li, že i my Če-
ehové za ta léta a po takových zkušenostech se
stali otužilejšími a tvrdšími. My Čechové proto
musíme vyčkati zcela 1hostejně a chl ad-
ně, až se okáže, co za nejnovější „novou si-
tuací“ vlastně vězí.
Randa
doktor
Čecho
Čechy
Vídeň
9
article
Je toho nyní ve světě velmi mnoho,e
může způsobiti těžké trampoty nejen Vídní
samé, ale i ostatním rakouským Němcům. Je-
jich vychvalovaná ústava klesla na bez
významný, potištěný sico, ale stranou odložený
papír. Její největší skvost, parlament, podobá se
hromadě zřícenin, a při duchu, jaký ovládá ny-
nější členy parlamentu, bude asi málo věřících,
kteří by ještě doufali v jeho vzkřišení. Ba i na
školství obecní, na němž si liberální Němei
kdysi nejvíce zakládali, zvedají ve sněmu dolno-
rakouském sekeru, ke kořenům mířící. Ne-
chceme pokračovati v obrázcích, o nichž by
měli přemýšleti Němci.
A co vláda? Nepodařilo-liž se jejímu posa
vadnímu státnickému uméní nakupiti takovou
spoustu nevyřízených otázek, že při pouhém
výčtu jejich točí se člověku hlava. Celý soubor
záležitostí, jež se týkají poměru k Uhrám, celn
tarif, obchodní smlouvy s cizinou, mimořádné
úvěry na vyzbrojení vojska, změna branného
zákona a zvýšení počtu branců, ať se již za-
vede čili nic dvouletá služba činná místo tří
leté. Mimo to vznikly vedle posavadních vnitř
ních sporů, spory nové, zvláště onen zajímavý
s Dalmatinci v sousedství tak významném, jak
jsou jednak Maďaři s úpisem příslušenství Dal
macie k Trojjedinému království a s druhé strany
balkánský poloostrov s nepočetnými vichry, jež
po léta již prchají z měchu Aiolova.
A kdo nám může vůbec spolehlivě pově-
děti, jaký jest vlastně stav zahraničných záleži-
tostí v poměru k našemu soustátí?
Němec
Maďar
Dal
Aiolův
Vídeň
Uhry
10
article
Než nemínime dnes dále stopovati dosa
a pozadí ohlášené „nové situace“ a pátrati p
všem tom, co může stěžovati postavení Vídně.
aniž by to seslabovalo náš národ neb snižovalo
jeho cenu pro rakousko-uherské soustátí.
My Čechové zachováváme tudíž svůj prach
suchý, své zbraně pohotově a budeme bděle
a pozorně odvažovati — skutky vídeňské.
Jiné řeči, než řeči skutků, nedostane se
u nás již nijakého porozumění.
Nezapomínejme též na slova, jež napsal
před více než deseti léty muž, jenž býval též
předsedou vídeňského ministerstva: Nespoko-
jenost ve všech zemích monarchie jest vše-
obecná, zápasy stran a národností mezi sebou
jsou rozhořčenější, než kdykoliv a povedou
dříve či později ke srážce a to jedině proto, že
ministerstvo, prosté jakéhokoliv politického prin-
cipu, dalo uplynouti nad míru příznivému času,
aniž by ho použilo; a místo aby bylo zjednalo
uvnitř definitivní pořádek, což snad ani nebylo
tak obtížné, činilo tu té, tu oné straně malé
ústupky, čímž konečně vzbudilo ve všech ni-
koliv pocit uspokojení — ale pocit, že byly
napáleny. (Z paměti dra. Schäffle.)
Čecho
Vídeň
11
article
Pan Böhm-Bawerk.
Pan Böhm-Bawerk.
Z ministerstva Körbrova odchází muž, jehož
postup a jednání, jehož smýšlení a činy vzbu
dily nejednou a právem hluboké roztrpčení slo
vanských národů a v kruzích průmyslových.
Ač se zdálo, že vědecká kvalifikace činí věcno
způsobilým pana Böhm-Bawerka k ministeriu
financi, jež jest osou ministeria, ukázala sku-
tečnost, že u něho byly bureaukratický duch
německo-národní šovinism a krátkozrský fiskalism
směrodatnějšími, než názory, které pronášel ve
svých knihách a které čerpal z obsáhlých studi
vědeckých. Ukázalo se jen opětně, jak poměrně
málo jest učeneů, kteří i v životé stojí celou
bytostí za svými knižnými vývody, jak dalek
jest ještě k cili, který i vědě svými krásnými
slovy vytýčil Sombart. »Co bychum si dnes ve
větším rozměru přáli, to by bylo: zůstati živými
lidmi i ve svých knihách.. Dnes možno říei
o většině knih, že je mohly psáti i jiné osoby,
než jich spisovatelé.« Do télo kategorie, kter
Sombart náleželi nechce, patřil pan Böhm- Bawerk
celou svou povahou. Žák Kniesa, Roschera
Hildebrandla, vzbudil svými spisy o nauce
o statcích a o kapitálu (dva svazky) a speciálně
svými kritickými exkursemi v těchto dílech
značnou pozornost a vyšinul se na dosti vý-
značné místo v tak zv. rakouské škole národo-
hospodářské. Tato jeho literární minulost, která
se zdála nasvědčovati jeho sociálnímu i moder
nimu hospodářskému nazírání a cítění, způso
bila, že se o něm, při vstupu do ulinistevia
Körbrova mělo za to, že jde za cily pokroku.
Böhm
Bawerk
Sombart
Kniesa
Roscher Hildebrandl
12
article
Jeho národné-německé smýšlení bylo známo, ale
bylo se možno nadíti, že kritická studia osekala
z jeho povahy malicherné názory, že bude sice
nepřítelem českým a slovanským snahám, ale
nepřitelem, který povede boj vyššími zbraněmi
než malým chikánováním. Žádati na Némci, aby
se zhostil obléknutím ministerského kabátu svého
německého smýšlení, bylo by nesmyslno — o
učence rázu, jakým se zdál býtí p. Böhm př
vstupu do ministeria, bylo se lze nadíti alespoň,
že svému eítění národnímu dá průchod jinak.
než jak tomu učily malicherné tradice vídeňské
bureaukracie.
Pan Böhm Bawerk tyto názory zklamal.
Pro něj neplatila pravda, že prvou povinnost
stálu jest dopřávati všem kulturním silám toho
kterého národa plného rozvoje, pro něj ani
jako pro ministra financi neplatila stará pravda.
že stát jest tím finančně pevnější, čím více
roste blahobyt národa nebo národů ho tvořicích.
Jest zásadou moderního finančnictví státního.
docilovati vyšších příjmů, nulných vzhledem
k rostoucím úkolům moderního státu, posilová-
ním výdělečné a tím i berniční schopnosti oby-
vatelstva, zlepšovati finance státní zpevňováním
blahobytu národního. Tam, kde stát vedenve
své finanční správě těmito názory a zásadami
kde si uvědomuje své úkoly hospodářské, tam
nutně dochází i k důsledku tohoto správného
konání povinnosti: k sesilování morálky berní
Ve státě, kde každý občan ví, že přijmů stát
ních bude užito na hražení kulturních, hospo-
dářských a sociálních potřeb národa, jest ochota
k placení daní a přiznání zdanitelných obnosů
vyšší než tam, kde jest státní rozpočet instru-
mentem správy státní, která jde za cíly, jež
nedovedou nalézti ohlasu většiny obyvatelstva,
nebo kde jsou přímo proti této většině namí
Böhm
13
article
řeny. Vědomi správného užití příjmů státních
na uvedené účely rovná i dráhu cele provedené
soustavě osobních daní. Na tomto moderním
stanovisku pan Bölim Bawerk v praxi nestál.
Nedovedl se přes odlišné vědecké své vývody
vyzouti z úzkoprsosti systému, kterému bylo
docilování vysokých výnosů berních bez ohledu
na potřeby obyvatelstva cílem hlavním a jedi-
ným. Ale nejen to: jeho německo šovinistn
přesvědčení svádělo ho i k tomu, že odpíra
slovanským národům a českému v prvě řadě
hražení oněch potřeb, které jsou vzhledem
k modernímu vývoji a snahám hospodářským
nutny. Ukazoval svou nenávist i tam, kde jako
ministru financí mu mělo záleželi na stoupání
hospodářské zdatnosti vůbec a na všech stra-
nách a zašel v tom tak daleko, že pronesl ne-
spravedlivý a nesprávný odsudek českých pe
něžních ústavů.
Odstranění českých úřadníků z ministeri
financi a dokonce i z pražského finančního zem
ského ředitelství, které sem po létech odstrko
vání a bezdůvodného opomijení uvedl. Kaizl
bylo jeho prvým činem, germanisace finančn
správy druhým. Nesnesl kol sebe Čechů, by
sebe zdatnějších, tak mocnou byla jeho animo
síta národnostní. V tom byl vřelým pomahačem
svého předsedy ministerského a někdy i horli
vějším, vždy ale i okázalejším. Bylo mu jakousi
potřebou zdůrazňovati své německé smýšlení
Tak daleko zašel v této své nenávisti, že do
konce šmahem odmítal žádosti českých obe
o telefonní spojení, kde mu z finančních mo
mentů připadalo rozhodující slovo, že se stavě
příkře proti udilení podpor při pohromáchži
velních atd. V něm, který tolik a krásného na
psal o sociální spravedlnosti, této enosti nebylo
Byl Němcem, který usiloval o německé Ra-
kousko, a nemaje vyšších cilů, šikanoval a
týral maličkostmi a dával všudy průchodu své
Böli
Kaizl
Čecho
Němec
14
article
Ale ani průmysl v něm nenalezl pochopení
a podpory. Když vatupoval v kabinet, provázela
ho lichotivá slova bursy a potlesk vídeňskýeh
průmyslníků. Z počátku zdálo se, že něčím
přece jen chce přispěti k urovnání dráhiy ho-
spodářské činnosti. Ale jen zdálo — aby sku-
tečnost i zde ukázala opět, jak daleko jest od
slov k činům. Měl skvělou přiležitost ukázat
svou mohouenost a zdatnost: v otázce cukerni.
Vysoké celní hradby a kartelní organisace vy
tvořily na cukerním trhu stav, který nutil k re
formě. Opět a opěť svolávané mezinárodní porady
zástupců států, cukr vyrábějících a vyvážejících
měly konečně výsledek pod tlakem neudržitel
ných poměrů a brusselskou konvencí nastalo
nové období vývoje cukerního průmyslu. Bylo
dosavadní vůdčí zásadou, že vysokými cenam
domácími nutno udržovati a zvyšovati vývoz.
nastal obrat.
Pochopilo se konečně po tolika obětech
že přirozeným a hlavním těžištěm pro každý
průmysl jest domáci trh a že vyhazování zbož
za nízké ceny za hranice jest jednáním naprosto
nehospodárným. Ale ještě jiný moment byl roz
hodným: Anglie stala se svědkem zvratu názo-
rového a čím dále, tím více nabývá v říš
britské půdy přesvědčení, že se přiblížila doba
zpevnění dosavadnich výbojů, že nutno anglické
trhy v prvé řadě vyhraditi tovarům Angliea
kolonií. Bylo tedy důsledno, že Anglie snažil
se prolomiti umělé výhody, které skytány evrop-
skému cukru řepovému celními baštami a karle-
lovými i státními prémiemi a kterých koloniální
cukerní výroba nepoživala. Změna dosavadní
eukerní politiky anglické, tedy státu, který je
hlavním dovozcem evropského a speciálně našeho
cukru, musila nutně způsobiti po brusselské
zášti.
Anglie
15
article
V úrobném prodeji-
canní číslo o sobě . . . za 8h
odpelední . . . . . . . za 2h
Ve dlialkách na veskově
ranní čílo. . . . . . . . 10h
. . . . . . . 3h
vápolední
Inserá ty
platí se hotově zapřed
Předplacení a inrerty přijímá ndmini-
strace v Marisnské ulici č. 3.
TTam nachásejí se též redakee
tiskárna a ezpodice „Národních Listae
Bukopisy se novracsjí.
Marisnský ulice
národní Listae Bukopisa
16
article
konvenci obrat i na pevnině evropské. Chápe
se, že bude cukerní vývoz klesati a že nutno —
má-li býti cukerní produkce zachována na dosa-
vadní výši — posilovati spotřebnost domácí.
Německo snižuje důsledně po odstranění prémi
cukerní daň a provádí řadu změn dopravních,
kterými zlepšuje soutěžnost svého cukru, totéž
činí Francie — jen pan Böhm, který horlil pro
zrušení prémií, nechává starou cukerní daň, ne-
možnou v nových poměrech. Byl proto přítelem
brusselské dohody, protože se od ní nadál od-
padnutí prémii — více nic. Chtěl ve svém fiska-
lismu vydělati i zde. Bez zřetele na to, že zvý-
šená spotřebnost slibovala přirozeně vyšší výno
zdaňovací i při menší dávce. A tento fiskalistní
duch svedl ho dokonce i tam, že vztýčil prvý
mezi Uhry a Předlitavskem celní cukerní šraňky,
nebezpečný prejudic pro budoueno. Snad i v tom
byl úmysl: pan Böhm byl vřelým stoupencem
myšlenky celní unfe německo -rakouské . . ..
I v tom šel za svým národním cítěním.
Böhm
Německo
Francie
Uhry
Předlitavsko
17
article
Zemské finance v něm přítele ovšem na-
lézti nemohly. Jeho zápas se sněmem král. če-
ského, kdy přes to, že pivní dávka určena pro
zvýšení učitelských platů, tedy k účelu vysoce
kulturnímu, se poslavil proti dávce K 2.—, vy-
hražuje si zvýšení státní dávky pivní a odbyti
země údělem, zůstáne smutně charakteristickým
jeho činem
Ale i pro jiné úkoly smyslu neměl: se-
státnění dráh, tak nutné při tendencích mo-
derní politiky obchodní, nemělo v něm přítele
a jeho odstoupení provázeno výmluvným faktem,
že se zdráhal zařaditi do rozpočtu náklady
zákonně stanovených vodních staveb. Měly jiti
zeměmi českými: pan Böhm i tu dal průchodu
své nenávisti. K německým zemím alpským byl
benevolentnějším a pro Vídeň penězi neskrblil.
I v tom byl věren tradicím bureaukracie,z
níž vyšel. Za to vojenské potřeby nalezlyv
něm vřelého obhájee a aby je zajistil, nelekal
se ani sáhnouti k pověstné teorii o dluhu 400
mill. korun, který se zaplatí sám . . . Věděl,
že divy finanční nekonal ani největší zázračný
světec, ale na tom mu nesešlo. Byl oddaným
sluhou militarismu.
Böhm
Vídeň
18
article
Jak malicherným byl jeho fiskalism, patrn
nejlépe z toho, že jeho zasažením potrestán vý-
službou úřadník, který ukázal na neudržitelnost
zdanění akciových společností v této říši.
A nyni odcházi. Žádný význačný čin ne-
bude snouben s jeho ministrováním a pro bu-
doucno zanechává pověsť úzkoprsého fiskalisty,
snad i v Rakousku posledního svého druhu.
Jen vídeňská, korrupění a nespravedlivá žurna-
listika bude provázeti pochvalami jeho nenávist
národní, které dal všude průchodu. Vyššich
eílů spravedlnosti a pokroku, o nichž tolik
psal, v životě neznal. Jaká to smutná bilance,
tím smutnější, že spravedlivé budoueno bude
i — přihližejíc k činům jeho — jinak posuzo
vati jeho spisy, kterými si chtěl pojistiti jméno
v kulturní práci lidstva.
Rakousko
19
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 26. října.
Útočník Sipido.
Jan Sipido, jenž své doby provedl v Brusselu
útok na nynějšího krále anglického Eduarda VII.,
tehdy ještě následnika, byl propuštěn z vězení
belgického, ale zařaděn ihned do 11. pluku
řadového.
Němečtí vyzvědači v Anglii.
Před několika měsíci ztratila se z jedné lodi
britské, křižující před Vigem, signálová knih
Sipido
Eduard
Praha
Brusel
Anglie
Vigo
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Tutti frutti.
Z italského pobytu sděluje Zdenka Krchová.
Italie, země pozdravů! Od rána do večera
neslyšíš na ulici i v domě než samé »Buor
giorno« (dobrý den) a hned k tomu důvěrně
připojeno jméno osoby, o kterou jde, křestní
jméno, nikdy přijmení. »Buon giorno, signora
Virginia!« a hned od naproti »Buon giorno,
signorina Angiolina!« »Signor Affro !« večer
zase až do noci: »Buona sera, signora Maria.«
Z počátku to přivádí cizince do rozpaků. Ne-
známý člověk vás osloví hned křestním jménem,
ale za krátko přivyknete. Také učedník nezdrav
jinak svého mistra, podřizený svého představe
ného nejinak než »Signor Giuseppe« (Pane Jo
sefe). Libání rukou neexistuje. Za to na pro
cházce volají známí: »Buon passegio«, »buon
viaggio«, »buona campagna«,
Život společenský je velmi čilý. Není-l
plesů veřejných, tím oblíbenější jsou zábavy
domácí. Každý Ital rád hovoří. »Far la conver-
sasione« (mluvit, besedovat, hovoři!) je mu
vášní. Obecný je pocit nezbytné potřeby se
hodně vymluvit. Nejinak se zpěvem. Péje se
od rána do večera ve zpěvné Italii. Co se týče
hlasu, je zvláště u mužú zřejma značná vy-
rovnanost, lahoda i dobrý sluch. Po ulici tu
tam z hrdla veřejného posluhy nebo výrostka
uslyšíte dokonalou arii opery i třeba s přisluš-
nými gesty. Letora je nezkrotná, nepatrný roz-
hovor doprovází spousta posuňků, obličejem
rukama. Ital je rozený heree.
Tutt
Zdenko Krchová
Angiolin
Affro
Marius
Giuseppe
Ital
Virginia
Libáň
Italia
21
article
O hudbu není ovšem zle. Známý italský
flašinet je tu domovem pode všemi okny. Zde
flašinet a málo kroků dále — kytara nebo
mandolina. A muziku sám se zpěvem doprovází
Též nebývá nepříjemno poslechnouti si za krás-
ných letních večerů tu tam některého soukro-
mého tenoristu, vyjadřujícího kantilénou své
milostné roztoužení. Ve větších městech na ná-
městích konají se na večer koncerty nejen pro
olitu, ale i pro chudý lid. Panstvo u stolů před
22
article
kavárnami pochutnává si na zmrzlině, lidse
prochází po chodníkách nebo až k samým hu
debníkům se tlačí. Koncert trvá až dvě hodiny.
hrají se výňatky z oper i větší koncertní kusy.
lid naslouchá, vtiskuje si v paměť pěkná čísla
a nestojí ho to žádného vstupného. Jiná země
jiné mravy!
Ital pro hudbu žije, ač je dost jedno-
stranný v tom oboru. Vyjma opery domácí
nejběžnější francouzské, nezná téměř jiných
Teprve v novější době pronikl do Italie take
Wagnerův »Lohengrin« a »Tannhäuser«. Ale
tím je hudební universalism italský vyčerpán
Nedávno vypravoval mi známý, že prý na jedné
konservatoři také studovali Dvořákovy »Slovan-
ské tance«. Ale jedna konservatoř nedělá hu-
dební veřejnost.
Ital
Wagnerův
Lohengrin
Tannhäuser
Dvořákův
Slovan
23
article
Také v divadle potrpí si la bella Italia na
svoje zvláštnosti. Opery dávají se pouze v zimě
Operní saisona počíná o vánocích a konči po-
sledním dnem v masopustě. Nejvíce se hraje
Verdi, Maseagni, Leoncavallo, Puccini. Též starš
skladatelé Donizetti, Rossini, Bellini jsou stále
v oblibě. Z francouzských Gounod, Auber. Nej
populárnější z divadel je ovšem »Scala« v Mi
láně. Ceny míst mají svou podivnost zvyklosti
jako vše v Italii. Koupíš si poukázku na se-
dadlo, ať do přízemí, ať do lože a — nemáš
ještě práva — vejíti do divadla. Třeba ještě
zaplatiti zvláštní vstupenku. »L' ingresso« není
ovšem už tuze drahé, za osobu 1 liru (lira =
90 hal.) Hudby milovné obecenstvo italské nedá
se tak snadno odstrašiti od návštěvy. Tutéž
operu opakují třeba po dvacáté. Obecenstva je
stále dost. Kritika ve hledišti je velmi přísná,
obecenstvo je vyškolené častou návštěvou zami-
lovaných produkcí a nedá si jen ledajak oblou-
diti sluch. I chudý neodolá, aby si nedopřál
hudebního požitku. Ruději spokojí se s kouskem
chleba, v octě naloženou paprikou, cibulí, »pomí
dorem« (rajské jabličko), několika hrozny vínu
nebo kouskem sýra a vynaloží ostatní vydělaný
peníz na dívadlo.
Není divu, že lid zná »svoji« operu z pa-
měti, má své požadavky formy i dojmu a běda
účinkujícímu, který by nevyhověl jeho vkusu
Verdi
Maseagni
Leoncavallo
Puccini
Donizetti
Rossini
Bellini
Gounod
Auber
L ingresso
Scala
24
article
Úsudek svůj pronáší obecenstvo bez ostychu,
hlasitě, ba i křiklavě. Panuje vůbec volnost ve
hledišti neobmezená. V ložích i v přízemku obe
censtvo se baví jako doma, je-li v náladě, do-
provází zamilovanou melodii na jevišti dole
i vlastním zpěvem. Libí-li se umělec, je aplau
nekonečný, dupot spokojenosti šílený, litají kvě
tiny (při baletu i bonbony, drobné cukrovinky)
hlučí se stále »bis!«, »bis!« (opakovat !), do-
nášejí se dary na jeviště jako konečně jinde.
Ovacemi rozčili se všude rádo jeviště i hlediště.
Však projev nevole jinde ve světě pokládán
bývá zpravidla za prohřešení proti dobrému
tónu, ba i policejnímu předpisu. Jinak pod
modrým italským nebem! Nelibí-li se umělec,
netají se obecenstvo dlouho svými cily a nedá
si v projevu bránit. Z počátku proniká jedno
tlivý sykof, pak pískot, přibývá hlučných projev
nechuti, ozývají se mrzutá hesla a rčení: »taci«
»basta«, »non e č'si«, »rai a lett'« (dialektem,
mlč, dost, to tak není, jdi spa!). Vřava roste.
stává se pekelnou, vzduchem přes hlavy diváků
začne to svištět improvisovanými střelami, litaji
brambory, rajská jablíčka, suché kaštany, b
i kukátka a pod. Nešťastníka doprovází často
serenáda z divadla až k samému bytu, ne-
unikne-li nějak chytře čihajícím.
Libý
25
article
Ostatně je k řádnému výcviku hudbě
zpěvu v Italii přiležitosti dost. Skorem v každém
větším městě mají konservatoře a učitelé zpěvu
mají tu svoji osvědčenou tradici, jak prohánět
hlasy k dokonalému vystižení odstinů všelikých
Znárodnělými hudebními nástroji jsou ky
tara a mandolina. Není rodiny, aby aspoň jeden
člen nebyl svého druhu koncerlistou. Však po-
divná věc! Čím hudebnější je Ital v náladě
světáckého výrazu, tím méně pěstuje hudbu
chrámovou. Kostely bývají tu hned časně ráno
a po celé dopoledne navštěvovány. Pak zavírají
se asi na tři hodiny a jsou pak opět přístupny
až pozdě do večera. Z některého kláštera ještě
kolem jedenácté v noci malým zvonkem vyzvá-
nějí. Většinou slouží se tiché mše, tu a tam
leda varhany zazní, ale nezpívá se. Latinská
mše zpívaná koná se jen za velkých slavností
a svátků. Na varhany se hraje živěji než u nás,
někdy až nechutným pro nás tempem tanečním
Často mezi mší spustí polyfon a vystřídají se
praobyčejné písničky z ulice, třeba »Sul mar
lucida«. Návštěva kostelů je dosti veliká, skrovný
počet lavie bývá brzo obsazen a ostatním věří
eím nezbývá než státi, anebo u kostelníka za
poplatek 5 centissimů (= 4'9 haléře) najmouti
židli, jež se tu nabízejí jako na trhu. »Dům
můj, dům modlitby mé.« Bohoslužba počala.
Ital
Sula
26
article
Varhany spustily něco veselého, bez mála do
skoku, dámy na židlích svými vějíři koketněs
ovívají s hudbou do taktu jako při nějakém
jour fix. A ještě jedna zvláštnost! Žena nesm
býti v kostele přítomna s obnaženou hlavou
Kdyby se osmělila, je tu ihned kostelník a na-
pomene.
Na ulici, v obehodech, v úfadech nezn
ovšem jiné slovo než italské. Značná část intel-
ligence nezná vůbec jiného jazyka. Ovšem jes
mnoho dialektů. Každé větší město má svů
vlastní přízvuk, a jsou značné rozsedliny mez
podřečími. Dialekt neapolský a parmigianský
veronský, benátský neb milánský jsou svého
rázu zvláštní mluvy. Románský považuje se z
nejsprávnější, za to piemontský přecházi již
mnoho do frančiny. Ve školách italských kromě
mateřšliny pěstují leda frančinu a něco máloa
zřídka němčinu. Chudší třída navštěvuje školy
veřejné, děti boháčů chodí do soukromých aneh
do velkých pensionátů »collegio« zvaných, kde
setrvají až do let dospělejších. Studuje se po
hodlně. Bez velkých aprobačních flauzulí a ca
viků vychovávají se professoři, doktoři a druh
stupně občanských hodností.
Na ulice
27
article
I čas denní chtějí si Italové děliti po svén
způsobu na 24 hodin. Arci teprv nedávno za
veden tento nový pořádek. Prozatím málokdes
novoty užívá. Mezi lidem ještě nezdomácněla
Dle starého způsobu říká se v 10 hodin dopo
ledne »alle ore dieci an timeridiane« (zkráceně
»ante) a ve 4 hodiny odpoledne »alle ore quatr
p omeridiane« (zkráceně »pom«). Nového způ
sobu užívá se na nádražích, v úřadech, při di
vadlech a koncertech, nebo hodinách ordinač
ních. Na tabulkách doktorů stává: »Ore di ordi
nazione: 9—11; 14—16«. Na programechdi
vadelních: »L'opera va alle ore 20 alla scena .
Na nádraží: »Il treno a Roma, a Firenza parte
alle ore 22.30« atd.
O tituly a hodnosti žádná nouze ! Kdo jen
trochu nějakou školu proběhl, je »dotfores,
»ispeltore«, při nejmenším aspoň »professore«.
Ani o šlechtictví nejsou nesnáze. Co chvíli za-
slechnete kolem sebe oslovovati »markezie,
sconte«, »principe«, Rovněž titul »cavaliere« je
oblíbený a dá se za levný peníz opatřiti. Mrav
pozdravovací je dost volný. Platí sice zvyk, ne-
pozdravovati se než s osobami, s nimiž jstes
byli představeni, však pravidlo nezachovává se
tuze přesné. Jeden den vás známý uctivě po-
zdraví, druhý den — ani si vás nevšímne.
»Šetří klobouku!«
Italos
Ore
Rom
28
article
Na procházky, pro denní parno, vychází s
až k večeru. Je-li chladněji, nebo za dnů zim-
ních také již odpoledne. Na ulicích bývá živo.
Jeli horko, kropí se nekonečně, celé džbery lijí
se na chodniky, voda však báječně rychle se
vypařuje. Okna domů, z venku okenicemi opa-
třená (grillie«), jsou zavřena, aby slunce a horký
vzduch do bytu nevnikaly. V domech uchová
se tak aspoň průměrný chlad. Napomáhá všude
kamenná, cihlová neb mosaiková podlaha. Po
západu okna se otvírají, způsobuje se průvan
vše hrne se na ulici, třeba se vším zaměstná-
ním. I z kaváren, z krámů cukrářských vyná-
šejí stoly, obecenstvo, po celý den horkem mo-
řeně, usedá k nim, aby pořádnou dávkou zmrz-
liny neb ledových nápojů konečně se občerstvilo.
Však ani dešť a nepohoda nezabrání ob-
vyklé promenádě. Procházka je pod loubími
domů. V takové chvili zajímavými jsou fiakristé
a drožkáři. Deštník připevněný u »kozliku«
takto chrání částečně kočiho i koně. Paraplata
jako na Ovocném trhu, jen o něco málo menšl.
Nejvíce jezdí se tu jedním koněm, za dvou-
spřežníkem už se každý ohliží. Na venkově ne-
zapřahují druhé koně do párů, nýbrž za sebe.
Nákladní vozy jsou dvoukolové a někdy pře-
rozkošně vrzají. Na venkově zabývá se Ital ho-
spodářstvím dost pokročile, pak vinařstvím a sý-
rařetvím. Pověstný je sýr parmazánský svou
Ital