Ročník XXXXIX.

e stelěen

V Praze, v úterý 30. března 1909.

ter

Číslo 39.

Na ranniavečernílisty předpláci se v Praze v admaiinistrani na něsic. . . . . . 2 k na čtert leta . . . . 6 K — k s dvoji donáškou K 54h na rěsle. . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K Ezh ve fllálkách: na měsín. . . . . . 2 K 30h Pošton: na měsle na čert ieta : . . . 9 K o0n s dvojí zásílkou na měsle na čtvrt leta : . : I k on

Válka zažehnána! Děsný mrak nerovné války velikéhoa vojensky neskonale silnějšího Rakousko- Uherska s malým Srbskem a Černou Horou, který od annexe Bosny a Hercegoviny, tedy bez mála půl roku, byl na spadnutí nízko, konečně se rozptyluje a mizí ! Hlahol zvonů, jenž zalehl včera v historické chvíli ve sně movnu srbské skupštiny a tak mocně dojal shromážděné poslance národa srbského, od- zváněl hrany netoliko nadějem a tužbám srbské skupštiny, ale také do posledka hrozící Belloně. Dnes bude krutá hra, jež vzrušo- vala tak dlouho Evropu a v tisíceré rodiny vnesla úzkost nejtrapnější — skončena na Dunaji bez krveprolití a v slunci jara r. 1909 nebudcu se bělati na hrozně spustošených bojištích kosti padlých vojínů — našich to synův a bratří . . . Dlouhý a těžký byl zápas diplomatický, než podařilo se dosíci dnešního vyrovnání sporu. Věc Srbska byla vojensky beznadějna od chvíle, kdy Turecko prodalo za 54 milionů svůj nárok na Bosnu a Hercegovinu Rakousko Uhersku i změnilo se z nepřítel v přítele jeho. Neboť tolik věděli Srbové dobře, že ani od Ruska, ani od Bulharska, ani od Italie, neřku od vzdálené Anglie neb Francie nemohou se nadíti pomoci ve válce s Rakouskem. Jedině Turecko mohlo jim branně přispěti, což prý také z počátku mladoturečtí politikové Srbům přislibovali. Ale jakmile tato naděje selhala — byl partie srbská prohrána. Srbům zbývala ještě jen vyhlídka v diplomatickou pomo Ruska, Anglie a Francie, neboť neštěstím messinským zdrcená Italie nemohla se již bráti v počet. Srbové odevzdali v dobré víře zcela svou věc do rukou příští konfe- rence signatárních mocností.

Tam doufali, že se tužeb a přání jejich ujmou »mocní spravedliví a moudří přátelé — až přikročí k znovuklížení porouchané berlinské smlouvy z r. 1878. Ale místo ke konferenci docházelo za- tím napořád rychleji a hrozivěji k válce Rakouska proti Srbsku, až čekalo se pro- puknutí její téméř do nejbližší hodiny. Nebo Rakousko-Uhersko, kryto a zaštítěno jsouc od samého počátku Německem, nechtělo o konferenci hrubě slyšet, nechtělo dále čekat, nýbrž požadovalo od Srbska ne- trpělivě odpověď přímou: že se ono zříká všaké politické náhrady za annexi a na dů- kaz toho odzbrojí. — Poněvadž však Srbsko s odpovědí takou váhalo, čekajíc na radu Ruska, — vynaložil Berlin »v zájmu míru« všechen svůj vliv při dvoře petro- hradském, by Rusko před konferencí ještě uznalo annexi a tím Srbům odňalo poslední naději. A ruská diplomacie přinesla — snad se zaťatými zuby, — tuto oběť míru, načez ovšem zaznělo radostné »halali« — v Ber- líně, Vídni i v Pešti. Avšak ještě tu byla Anglie a Francie, kteréž se ujaly opuštěného Srbska potud, aby mu umožnily čestný ústup, prostý všeho pokoření na očích světa A to se dovednosti i síle anglo-francouzské diplomacie také podařilo. Nalezena formule pro odpověď jakou dnes da Srbsko Rakou- sko-Uhersku, a jejíž smysl bude asi ten, že Srbsko k radě velmocí jest ochotno od- zbrojit a osvědčit se na dále Rakousko- Uhersku klidným dobrým sousedem v dobré víře, že navzájem Rakousko stejnou vůli a šetrnost osvědčí vůči Srbsku.

Tak neb podobně vyzní dle všech zpráv smluvená formule kompromisu, dosaženého mezi Londýnem a Vídní, jenž bude dnes neb zejtra v Bělebradě zpečetěn. V předvečer této historické události. která se ovšem vydávati bude v Berlíně iv Vídni za slavný a šťastný úspěch vítězný diplomacie rakousko-německé nad Anglií. Ruskem a Francií, pospíšil sobě kancléř Německa pan Bülow, netoliko aby se po- stavil do plného jasu slunečného, jako vlastní zachránce míru evropského, nýbrž aby zavázal sobě Rakousko- Uhersko co nejpevněji, připomínaje mu svou osvědčenou věrnost spojeneckou, zakotvenou v pospolitosti ži votních zájmův obou říší. Nostra res agiturl »O naši vlastní věc běželo !« zní tenor celé pozoruhodné té řeči německého kancléře: Čo jsme za té kampaně pro Ra- kousko učinili, pro sebe jsme učinili. Již roku 1888 prý řekl Bismark: »Stát jako jest Rakousko, kdybychom ho opustili, odcizil by se nám a připojil by se k našim odpůrcům.« — Podpora Rakouska v jeho zápasu byla prý zájmem německým. »Kdy- bychom ho nebyli podporovali, stáli bychom (my Prusové) brzy proti téže skupině moc- ností, které by bylo musilo Rakousko ustou- piti. Méně jasnou podporou Rakouska, bylo by Německo vybízelo ony mocnosti (t Rusko, Anglii a Francii) k pokusům, aby bylo Rakousko diplomaticky poraženo.

Porážka Rakouska byla by pak oslabila též postavení Německa v Evropě, zlehčivší váhu, již oba ti spo- jenci dohromady znamenají. »Stojíce při Ra- kousku, nejlépe hájíme své zájmy,« vy kládal včera kancléř Vilémův — oposici, »hájíme nejlépe svých německých zájmů a přispíváme nejvíce ku zachování evropského míru.« Tyto věty jsou zajisté z celé řeči kn Bülowa politicky nejdůležitější. Ukazují zře- telně, kterak jest Německo v Evropě dnes osamoceno, nemajíc než jediného s po jence — Rakousko. O Italii se kníže Bülow an slovem nezmínil, což asi neujde po zornosti všeho politicky myslícího světa. Rovněž povšímnutí hodna jest poklona, ja- kou vysekl ke konci své řeči Rusku slovy »Ředitelé ruské politiky, zvláště car Mikuláš II, získali si svým zaujatým stano- viskem díky všech přátel míru.« — Lišák zkouší rozdvojiti Rusko s Anglií a s Francií — jen že to v Londýně záby postihli a jistě asi proti tomu kroky své za- řídí, — tak jistě jako že nezůstane ani ru- ský, ani polský, ani francouzský, ani dánský tisk dlužen odpověď k této troufalé okřídlené frási kancléře hobenzollernské říše: »Němci vždy stojí tam, kde jde o spravedlivou věc. Jest dokonce německou vlastností, považo- vati věc slabého za spravedli- vou, poněvadž jest slabšíl« Ještě že pan Bülow nevolal dějiny, od věků záhuby polabských Slovanů až po dnešní vyhlazování Poláků v Prusku, za svědky ! Přestal zatím jen na tom, že snažil se dovozovat, kterak prý věc malého Srbska byla naprosto nespravedlivou ..

Balkánská krise. Naše zprávy z Bělehradu. Sp. Z Bělehradu, 29. března. (Zvl. telegr. »Nár. Listů«.) Zprávy o demobilisaci dlužno vykládati správně tak, že povolaní záložníe zůstali v činnosti, že však povolávání nových zastaveno. Ve zdejších politických a vojenských kruzíe panuje značné roztrpčení proti Izvolskému. Vláda dostává výhrůžné dopisy z venkova. Hrozi se členům kabinetu i dynastii atentáty. Byla na- řízena a provedena ostrá vojenská opatření. Uvésti dlužno, že veřejnost srbská je rozdvojena ve dva tábory, z nichž jeden chová se resigno vaně, druhý výbojně. Co žádá se na Srbsku. Z Kolína n. R., 29. března. (K. k.). Ber línský telegram »Köln. Zig« pojednává o vy jednávání ve příčině prohlášení, jež bude po- dáno Srbsku a jehož podklad jest asi násle- dující: 1. Srbsko má se zdržeti všelikého vměšování do otázky bosenské, která je seuhlasem mocností upravena; 2. má formálně vysloviti přání po obnově sousedských přátelských styků s Rakousko-Uherskem; 3 svon armádu uvésti na stav míru a 4 postarati se, aby čety byly pohraničních okresů odvolány a roz- puštěny Srbsko přljme požadavky velmocí. Z Bělehradu, 29 března. (K. k.) Během do- poledne došly anglického a francouzského vy slance pokyny ve příčině kroku, jejž mají vel moci společné podniknouti v Bělehradě. V vládních kruzích se prohlašuje, že srbská vláda splní podminky velmocí, protože jest přesvěd- čena, že Srbsku budou položeny jen takové po- žadavky, jež neurážejí důstojnost neodvislého státu.

Uzavření černohorské hranice nad Kotorem. H. Z Kotoru, 29. března. (Zvl. teleg. »Nár. Listů«.) Černohorská hraníce, táhnoucí se přes silnici, vedoucí od Kotoru k Něguším, byla od včerejšího večera černohorským vojskem uzavřena a nikomu ne- dovelen přechoď. Ple slechů nza- vřeny jsou vůbec od včerejška všechny přechody hranic de Černě Hory. Opatření to prý potrvá až do d finitivního rozřešení konfliktu. V důsledcích toho nedocházejí ani Černohorci do Kotoru a pouze pošta s dopravou listů, nikoliv osob, dovolena. V Kotoru se udržuje pověsť, že má se Černé Hoře dostati znač- ného uvolnění na moři, zejména v příčině práv přístavu v Baru. Útoky anglického tisku na Rusko Z Londýna, 29. března. (K. k.) »Daily Express« plše: Dominujíci postave n Némecka ve středn! Evropě jes úplně nepochybno a cena jeho přátel- ství jest jasné prokázána. Jeho přátelství jest cenně, protože chce a může bojovati za své přátele, jsou-li v tísni. — »Daily News« soudí že není příčiny věnovati Rakou sko-

Uhersku a Rusku sympatie An- glie. Rakousko-Uhersko bylo bez- ohledným a Rusko pletichářským Kdyby Srbsko bylo bývalo zůsla- veno sobě samému, bylo by asi již dávno zjednalo si sousedský po- měr s mocnářstvím. Všechny ostré pro- testy a velké řeči, pronesené v Anglii a jinde. neskončily zrovna slavně. Rusko provozo- valo dvojakou hru a neosvědčilo se býti ani záštitou svých chráněneů Srbů, ani svých přálel v Anglii a Francii. Výsledek tento dokazuje, jak oprávněny byly pochyby, a jakými patřilo se od počátku v Au- glii na anglicko-ruskou dohodu. Hrozilo se prý také Rusku mobi- Hsací. Z Londýna, 29. března. (K. k.) Jak sdě luje jistý ranní list z Petrohradu, odevzdal pr německý velevyslanec hr. Pourtalěs ministru Izvolskému v pondělí nolu, v níž bylo žádáno zdvořile, avšak určitě, aby bylo upuštěno o ctižádostivé politiky ruské, a prohlášeno, ne- bude-li Srbsko Ruskem energicky vyzváno k po- volnosti, že Rakousko-Uhersko bude to považo- vati za nepřálelský čin se strany vlády ruské, a že z toho odvodí důsledky. K sesílení dojmu poukázal hr. Pourtalěs vůči Izvolskému na to že Německo jest ocholno ihned s Rakousko- Uherskem odvoditi důsledky, kdyby se Rusko zdráhalo tak učiniti. Izvolský měl důvod k před pokladu, že v připadé odmitnuti noty bude ně mecké vojsko na ruských hranicích zmobiliso váno během 48 hodin. (Poznámka tiskové kancaláře: Berlinská Wolfova kancelář poznamenavá k této zprávě Německý velevyslanec v Petro- hradě nepodal tam vůbec žádn noty a nepronesl slova, jež uvá d předchozi zpráva.)

K Markovičovu protestu Z Bělehradu, 29. března. (K. k.) Noviny sdělují, že korunní prine Alexandr a prine Jir se odeberou do ciziny, aby pokračovali ve studilch. V rozmluvě se srbským žurnalistou pro hlásil mladoradikální poslanec Markovič. který včera protestoval proti jednání skupštiny v záležitosti abdikace korunního prince Jiřího. že prostým vzetím na vědomí skupština v otázc té neučinila rozbodnuti. Tím, že předseda sku štiny zabránil diskusi, bylo ji znemožněno zji stiti, zdali v duchu ústavy neměla býti svolán velká skupšlina. Tento názor sdílí asi 40 p slanců, avšak z neznámých důvodů se o n nezasadili. Postup dalšího jednání velmocí. Z Vídně, 29. března, »W. Allgem. Ztg.- oznamuje, že zakročení velmocí slane se patrně tak, že nejprve anglický vyslanec v Bélehrade odevzdá anglickou notu srbskému ministru za hraničních záležilostí. Pak jednotliví vyslanci ostatních mocnost učiní Milovanovičovi prohlážení, že se připojujo ke kroku anglické vlády. Dále se proslýchá, že anglický vyslanec sděli srbské vládě, že tento krok anglický jest neodvolstelným posledním pokusem uděliti Srbsku radu za účelem zacho- vání míru. Kdyby Srbsko návrh anglický beze změny a bez průtshu nepřijalo, pak Anglie nepod- nikne již nie, aby uchránila Srbsko pře ozbrojeným konfliktem s Rakousko Uherskem Srbská vláda, jak se proslýchá, hodlá rozhod nuti o odpovědi na anglickou notu přenechat

V drobném prodejín ranní čislo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . za 4 k Ve flišlkách na venkově ranní čislo . . . . . . večerní . . . . . . . . 6b Inserály platí se hotové napřed. ředplucení a inserty přijimá administraco v Marinuské ul., 8. Tam nacházeji se táž redaken, tiskárnu a expedlice „Národních Listá“ Rukopisy se nevracejl.

skupštině, protože srbské zastupitelstvo v lednu přijalo známou resoluci, v niž Srbsko násled- kem annexe žádalo teriloriální kompensacea autonomii pro annektované země. Srbská vláda považuje zrušení této resoluce za nutné, aby měla úplnou svobodu pro další jednání. Oče- kává se prolo srbská odpověď na středu. Rakouští záložníci na dovolenou. Z Vídně, 29. března. »N. Fr. Pr.« ozna- muje: Vojenská správa začne záhy posílati povolané reservisty na dovolenou. Nejdřive bude propu- štěno ono mužstvo, které za příči- nou vojenských opatření bylo za- drženo po odsloužení třllete praesenční služby. Nejblížší na řadě jsou náhradnl záložníci, kteří v říjnu byli povoláni k osmi- nedělnímu výcviku a zůstali při svých oddílech. Pak následovati budou ostatní náhradní záložníci v pořadí, v jakém byli povoláni. Rakouské díky do Londýna. Z Londýna, 29. března. »Mrning Postu« telegrafuje se z Vídně: Bar. Aehrenthal vyslovil včera pro střednietvím anglického vyslance díky siru Eduardu Greyovi za spolnúčastenství Angli při zachování míru. Vídeňský zpravodaj tvrdl, že císař František Josef dal anglické vládě ještě obzvláštním způsobem vysloviti diky. Dluhy bývalého králevice srbského. Z Berlina, 29. března. »Centrální kore- spondence« oznamuje z Paříže, že francouzský ústav bankovní, který má směnky prince Jiřího, chce dáti zabaviti jeho majetek, jakmile se ukáže, že se chce trvale usaditi mimo Srbsko. Čeká se však, že král Petr zaplatí dluhy svého syna, tolikéž že prine Alexandr ze svých přijmů dá přispěvek k účelu tomu. Dluhy bývalého korunního prince činí prj 700 000 franků.

Dementi o odstupu Karaďorděvičů. Z Bělehradu, 29. března. (K. k.) Se směro- datného místa prohlašují se za bez podstatné pověsti, uveřejněné včera v listu »Pravda«, jakoby král Petr vyjednával s vládou o odstoupení dynastie Karaďorděvičů. »Pravé muže na pravá mista«. Z Petrohradu, 29. března. »Novoje Vremja« nazývá ústup Ruska v konfl ktu balkánském »diplomatickou Čušimou« a žádá energicky omlazení ruských diplo- matů v cizině novými silam i. Heslem obrozeného Ruska musí býti: »Pravé muže na pravá místa.« Anglický kandidát na srbský trůn. Z Pešti, 29. března. Zdejší jeden ponděl- ník ohlašuje, že četná skupina skupštiny agituje pro povolání zahraničního královského prince na srbský trůn a jejím kandidátem jest věvoda Teck, jehož kandidatura jest prý také podporo- vána Aoglit. Hodně dobrodružná depeše. Z Vídně, 29 března. »Zeit« uveřejňuje tuto dobrodružnou depeši prý z Londýna: Sem došel sensační soukromý telegram z Říma, podle kterého král Petr dopsal králi Viktoru Emanuelovi, že on a celá jeho rodina opustí Srbsko. On a jeho synové přestéhují se do Švýcar, dcery pak do Řima. Potom vyzve srb- ský národ, by pomocí Evropy zvolil si nového krále. Doporučuje prince Petra černohorského.

FEUILLETON Bakunin v Praze před 60 lety. Ruský revolucionář Michal Bakunin, du chem i postavou pravý Titan, jak jej Frič ve svých Pamětech nazývá, navštívil Prahu dva- kráte: poprvé záčastnil se veřejně jednání Slo- vanského sjezdu r. 1848, po druhé zdržoval se zde tajně v druhé polovici března r. 1849 a ni- koli, jak se obyčejně podle Pamětí Fričových udává, koncem ledna téhož roku. Po rozpuštění Slovanského sjezdu, na němž hlásal potřebu spojení Čechů s Madary a demokratickými Něm- ci, odjel do Vratislavě, kde se již před sjezdem nalézal a pobyl tu, dojížděje jen občas do Ber lína, do podzimu r. 1848, kdy jej pruská vláda ze země vypověděla. Přestěhoval se proto do Köthenu, kde na- psal a vydal svůj známý manifest ke Slovanům Aufruf an die Slaven — Hlas ke Slovanům. k němuž přidal ještě dodatek v době, kdy Ru- sové vnikli do Uher, aby potlačili povstání. Vy ložil zde své vnitřní a pravé politické i nábo- ženské vyznání. Za první a hlavní podmínku úspěšnéhe rozvoje revoluční nálady pokládal Bakunin smí Čechů s Němci, kteří se hlásili ku proporu de- mokratické svobody, neuznávajíce heslo: Vše pro krále, nie pro vlast! A takových bylo v Če- chách málo, jak možno vyrozuměti ze slov saského revolucionáře Röckla, který oslovil Sa- binu v jeho úkrytu u jednoho truhláře v Liliové ulíci na počátku května r. 1849 takto: Důvěřujte mi, třeba jsem Němec, bezpodminečně, nebot nejsem zdejším pražským Němcem, z nichž by měl být jeden vedle druhébo pověšen.“ Tak o mír neb získání německých gard národnich nešlo. Napsalt o nich Arnold ve své brožurce:

„Popsání cesty mě z Prahy až na pomezí“. že německé gardy mají zvláštní vlohy pro špielov ství a policajtství, avšak na válečném poli v boji za svobodu že neznají brániti svobodu vlastní krvi — ukryliť prý se, jak sám ve Vídnia v Drážďanech viděl, za boje v sklepích ... Ta- koví Němci ovšem pro revoluci ničeho nezna- monali a jejich politika, „proklatá polítika ně- mecká, jež po staletí Slovany držela v nevol- nictví, jež ve Frankfurtu si ze slovanských spra- vedlivých tužeb a žádostí tropila smích a jež ve Vídni při zabubení slovanského nadějného pražského sjezdu se radovala a plesala“ (Ba- kunin), měla býti nejostřejšími prostředky poti rána. S druhé strany mělo se však upustíti od jednostranné (podle Bakunina) politiky Pala- ckého a dra. Braunera, která český národ osamo- cuje a oddaluje od širokého řečiště světovéh hnutí za volnost a svobodu a hledati spojení s demokracií německou a maďarskou pod heslem: Kdo jest pro Rakousko, jest proti svo bodě.

Provolání Bakuninovo těšilo se v Praze zvláště v kruzích radikálních veliké oblibě a zdálo se úřadům velice nebezpečné, když No- viny Slovanské Lípy přinesly jeho překlad ve svých sloupcích. Slovanská Lípa, s 65 samo- stalnými odbory v Čechách, způsobila takto svý- mi Novinami, že Bakuninova výzva k Slovanům. vrhnouti se odhoďlaně a cele v náruč revoluce spojiti se v jednotu proti Rakousku a Rusku, vy tvořiti znovu Polsku a vybudovati na zříceni- nách Rakouska republikánské útvary, rozšířila se po celých Čechách a budila protivládní ná- ladu. Proto stíhal později vojenský soud i je- jího překladatele do češtiny, MUDr. J. Podlip- ského, sekundáře prof. Čejky, jenž byl znám i jinak jako překladatel článků typických před- stavitelů revoluce vůbec a vykládal Sabinovi jako zodpovědnému redaktoru Novin Slovanské Lípy jako přitěžující okolnost, že hned 1. číslo zahájil překladem Bakuninovy výzvy a hledě žouto radikálnosti na svůj list zvláště upozorniti. ačkoli i nejmenovaný překladatel i redakce při- pojila ku překladu doslov, v němž nesouhla- sila se všemi vývody Bakuninovými, ohražujíe se zvláště proti těm místům, v nichž šlo o Ra- kousko a proti Rakousku.

Nové provolání Bakuninovo přinesl do Prahy koncem ledna bohoslovec z Lipska, Stra- ka, energický syn českého pastora, jenž tvořil hlavního pomoeníka Bakuninova, vedl jeho ko- espondenci s vůdci revolučního hnutí a naléhal později nejvíce na urychlení příprav revoluč- ních. Provolání toto, sestavené ve způsobu ote- vřeného dopisu k Slovanské Lípě a adresované na Karla Sabinu, nelišilo se mnoho od jeho ma- nifestu k Slovanům. Podle přání Bakuninova bylo provolání předčítáno ve Slovanské Lípě. zdůrazňoval se znovu požadavek, zanechata úzkoprsou a neplodnou politiku Palackého hledati spojení s Němci a Maďary. G. Straka přinesl do Prahy ještě jiné po slání: přemluviti totiž Arnolda, aby navštívil Bakunina v Lipsku, kamž se byl tento v posled- ních dnech r. 1848 uchýlil, skrývaje se jednak v hostinci „U kohouta“, jednak u knihkupce Schrecka. Arnold vyhověl tomuto vyzvání, znaje Bakunina již ze Slovanského sjezdu. První po- rada, při níž nebyl nikdo mimo Bakunina a Ar- nolda přítomen, měla, pokud Gustav Straka z narážek vyrozuměl, ráz informativní a směřo- vala k tomu, co se při druhé rozmluvě projed- návalo s členy ústředního demokratického vý- boru na širším základě: zorganisovati demo- kratickou propagandu v Čechách prostřednictvím Slovanské Lipy a působiti zvláště mezi mládeží.

Brzo na to vyslal Bakunin do Prahy jako svého zpravodaje studujícího z konservatoře lip. ské Julia Heimbergra, jinak Lassagorski zva- ného (Fričova Lysiňského), syna dvorního rady nejvyššího c. k. soudního dvoru ve Vídni An- tonína z Heimbergeru. Roďem Polák, agitoval Heimberger, bledý, dlouhovlasý mladík jak mez studentstvem, tak mezi vojáky pěšího pluku velkoknížete Michala pro myšlenku revoluční. Bydlil u Arnolda a byl znám všem, kdož při- cházeli do expedice Arnoldových Občanských Novin, oddělené pouze skleněnými dveřmi od redskční místnosti Arnoldovy, kdež hrával často na housle. Redakce Občanských Novin nalézala se v přízemí Kulmanova domu, v němž byla „Slovanská kavárna“. Arnold byl v Slov. ka- várně jako doma a chodil si večer pro klíč k svému pokoji, jež souvisel s jeho redakcí, do buffetu, kam jej zavěsil každý večer jeho expe- dient, technik Jan Nedvídek, podle vlastního do- znání červený republikán, jenž chtěl z přesvěl- čení oktrojovanou ústavu dubnovou zbraní zni- čiti. Do Slovanské kavárny docházel pilně i Heimberger a získával studenty oro revolučn hnutí, aby v nepravdu se obrátila slova Arnol dova, jež studentům v hostinci u arcivévody Štěpána vmetl v tvář: „Naši studenti — staré baby! Takhle vídeňšu...“ a ku platnosti při- šel výrok Sabinův: „V Paříži stačil jeďen Ro- bespierre, v Praze by měli dva dost práce ... Heimbergrovi se neodhodlanost Arnoldov nelíbila a dopsal proto Bakunimovi, aby příje do Prahy.

Bakunin bydlil tehdy již v Dráždanech, do máhaje se prostřednictvím svých přátel svobod ného pobytu v tomto městě. Dopisem sdělil A noldovi, že přijede do Prahy, aby přispěl k usku- tečnění svého snu. Očekáván podle úmluvy Heimbergrem a Arnoldem, vystoupil blízko před Prabou, opatřen anglickým pasem cestovním, znějícím na jméno Andersson. Bylo to v druhé polovici března, asi 14 dní před Velike nocemi, jež připadly na počátek dubna. Potíže působilo zaopatření bytu: bylt Bakunin celým svým zjevem nápadným cizincem, takže jeho vystupování v Praze musilo býti velice opatrné První den bydlil Bakunin u chemika a bur víře Frant. Paula. V nepřítomnosti jeho požádal Arnold jeho manželku, aby poskytla příbytel cizinci, což tato také učinila; když se však večer vrátil Paul domů a nalezl neznámého ná- padného muže, žádal přítomného Arnolda, aby jej odvedl z bytu, že se mu zdá podezřelý. A nold vyhověl ihned jeho přání; také Bakunin nic nenamital proti chemikovi: bylt byt nečistý Druhý byt vyhledal mu Arnold u klempíře Josefa Menela, repealisty a člena Občanského komitétu v Karlíně. Sám Paul zavedl jej do no- vého bytu, kde prodlel den a 2 noci. Navštivil jej tu Paul, Armold a bratří Strakové. Z jejieh rozmluv nezaslechli manželé Menclovi ani slův- ka, poněvadž se mluvilo jenom tiše, až jim to bylo podezřelé. Požádali proto Arnolda, aby za- opatřil cizinci jiný byt.

Bakunin přestěhoval se tedy do třetího bytu ku právníku Karlu Preisovi. Stalo se to na opě- tovné přání Arnolda samého. Z redakce Arnol dovy přišel totiž k redaktoru V. Vávrovi mladí- s výzvou, aby Vávra a Preis přišli neodkladně k Arnoldovi. Poněvadž Preis přílomen nebyl odešel tam Vávra sám. Tu zvěděl, že je Baku nin v Praze a že se hledá proň vhodný byt, kde by se mohl seznámiti s radikálními spisovatek českými. Vávra vyhledal Preise a ten po delším váhání svolil, aby Bakunin u něho bydlil. Téhož dne konala se večer po 6. hodině první schůzka českých radikálů s Bakuninem v bytě u Preise, odsouzeného později 10. října 1853 na pět let do těžkého vězení, trest mu byl zmírněn na 3 roky. Schůzi svolával Arnold, jenž osobně vyzval Vávru, aby se účastnil, a Sabinu, aby přivedl několik literátů. Sabina oznámil to z opatrnosti pouze Knedlhansovi a Gaučovi. Pů- vodní schůzka v redakci Občanských Novin byla přeložena do Preisova bytu. U Preise sešli se Arnold, Heimberger, Gauč, Knedlhans, Vávra, Preis a Sabina. Sabina při- šel poslední a byl překvapen zjevem Bakunino- vým, demagogem rozeným a jako z kovu ulitým, jak svůj obdiv později vyjádřil. Bakunin hověi si na prosté pohovce a vyzval jej, aby přisedl.

Bakunin se domníval, že bude hovořiti pouze s Arnoldem a Sabinou a byl proto příchodem několika demokratů příjemně překvapen. Jebo radost zmizela však rychle, když počal roz- poznávati, že není skoro žádných praktických příprav pro revoluci. Hovořilo se všeobecně o praktické stránce provedení revoluce a od- stranění separatistiekých snah ultračeskýcha spojení s demokracií evropskou, při čemž Baku- nin proudem své výmluvnosti unášel své poslu- chače, ač vlastně jen opakoval myšlenky ze svého manfestu. Bezpodmáneční souhlas nalezl však pouze u Arnolda a Sabiny. Mnoho času věnováno otázce, Je-li doba příhodna ku propuknutí revoluce, nebo má-li se vyčkati. Celkem přijat Bakuninův návrh, aby revoluce v Praze propukla současně s revoluch na venkově a v Sasku. Rozhovořil se také o účelnosti některých socialistických myšlenek zvláště zrušení hypothek, čímž by nová revo- luční vláda získala mnoho sedláků. Při tom ká- ral malátnost pražských vůdců, vytýkaje několi- kráte, že třeba praktických lidí, kteří by si byl konečných výsledků plně vědomi a za svým cí lem s plným přesvědčením kráčeli. Narážel i n Arnolda, že nepodnikal, co v Lipsku smluvil a co mu v dopisech stále kladl na srdce. Nape-