Strana 2.

NÁRODNÍ LISTY-

28. prosince 1907. Císlo 358

menati, že orgán luegrovských křesťanských soetálů při té příležitosti prohlásil, že budou čeští politikové nuceni »obětovati základní zá- sady českého programu«, nemají-li nové pokusy o dohodu ztroskotati. Dle toho národu českému ovšem nemůže býti žádoucím, aby takovéto smiřovačky skon čily úspěchem, křesťanským sociálům žádoucím. To vše v nás posiluje přesvědčení, že sněm příští má se zabývati nejprve otázkou opravy volebního práva, a nepřipustiti, sby s touto ake opravní byly spojovány a splítány plány národ- nostního dohodování, protože shěm ve svém posavadním složení není zástupcem všeho lidu českého. Teprve sněm, zvolený na základě změ- něného volebního řáduj sněm, v němž budou zastoupeny veškeré, tedy i dosud z volebního práva do sněmu vyloučené vrštvy národa, může býti pokládán za ůplné jeho zastupitelstvo. Voličstvo do sněmu českého bude si tudíž zajisté vědomo mimořádného dosahu v nejbližšt době očekávaných voleb sněmovních, a postará se o to, aby čeští politikové neoctli se v nebez- pečí »obětovati smiřovačkám vůdčl zásady če ského programu.«

Stežejní hlediska — všeobecné zásady, lse IV. článek oficiálního obhájce české vládn politiky proti nám postrádá v naší stati »Cheete důkaz?« ze dne 22. prosince úplný citát z programu, přijatého na valném sjezdu březno- vém, ježto lze v úkolech programem straně předepsaných najiti ustanovení, že se musí strana zúčastniti činně dle daných po- měrů v zákonodarných a vůbec veřejných sborech i správě, spatřujíc v revisi ústavních řádů, k niž přiblížiti lze se jen positivní činností politíckou. za pravidelných poměrů nezbytný pro středek k dosažení svých základních bodů pro gramových«. V tomto dodatku vidí orgán vládní strany české »vyslovení se sjezdu pro positivní politiku a to i pro účastenství ve vládě bez slibů záruk« . . . Naprosto bezprávně. Neboť tato věta programu o účastenství strany ve správě nesmí se vytrhovati z logického znění programu, ježto jest věcně odstavcem z ávě ti, závislým na řadě podminek, jež jsme uvedli doslovně v článku »Chcete důkaz?« ze dne 22. prosince. Podmínky tyto ve stručnosti jsou tyto: Trvání na názorech státo- právních za účelem dosažení samostatného státního života, jaký odpovídá histo- rickým právům a potřebám této země. Zabezpečení existence národa vším možným způsobem, povznesení jeho na výši jiných kulturních národů, ráz slrany s vo- bodomyslný a demokratický, odpor proti každému systému centrali- stickému a germanisačnímu. Vytknuv tyto zásady, pokračuje program takto: I. Majíc na zřeteli tato stežejní hlediska, bude strana voboru vnitrui politiky říditi se těmito všeobecnými zásadami: (atd.) Na to následuje taxativní výčet »všeobee ných zásad«, mezi těmi také zásady o účasten- ství strany ve správě. Mají se tudíž »atežejní hlediska« ke »všeobecným zásadám« jako pod- mínka, sine qua non!

Strana tedy nesměla vstoupiti do správy, pouštějíc se zřetele stežejní hle- diska. Zejměna pak nesměla vstoupiti do správy, hlásajíc ústy svého vůdce, že jsme slátoprávni kampaň úplně pro- hráli, nesměla tam vstupovati ve spojení s klerikály, neboť to jest opuštění dalšího stě- žejního hlediska a sice »rázu svobodo- myslného a demokratického«, ne- směla tam vůbec vstupovati, poněvadž veházeln v nejintimnější styk se systémem centralisačním a germanisujícim, dodávajíc mu dokonce ze svých řad i jednoho pee zástupce. Dále vytýká nám ofieiální orgán české vládní politiky matení pojmů, jehož prý se do- pouštíme tvrzením, že strana, t. j. říšští její poslanci, hlasujíce pro rakousko-uherské vyrov- nání, umožňují trvání dualismu do r. 1947. Na základě své redakční státoprávní učebnice dovozují ofieiální obhájci mladočeského hlaso- vání pro vyrovnání s Úhry, že jde vyrovnáním s Uhry jenom o úpravu hospodářských vztahů mezi oběma státy říše, nikoli o dualismus, že by nenastal státoprávní stav před rokem 1867. Schválně nerozuměti jest také zbraň obyčejně chápou se jí však jenom simulanti Zřetelněji řečeno: Není-li mladočeské hlasbvání pro rakousko- uherské vyrovnání v rozporu s programem strany a není-li vůbec rakousko-uherské vyrovnání v žádném styku s otázkami státoprávními, po- tom bylo podle redakční učebnice lidovéh listu svobodomyslného také úplně zby- tečno státoprávní ohražení, s ja- kým vystoupida strana předí hla- sováním o pilnosti vyrovnacích předloh. Je vidět, že strana má státoprávně sečtělejší redakci než vedení. os

Řečený list vypravujej co by se nes talo kdyby nebylo uzavřeno bývalo vyrovnání s Uhry, a málem nás nepoučuje o tom, že by nemusi zrovna ihned nastati konec světa. O hlasování o vyrovnání s Uhry má ostatně i vedení strany i její oficiální redakce názory velmi měkkéa plytké. Aby dovozena byla beznadějnost jakékoli české oposice proti vyrovnání, ujišťují, svět nej- dřive, že by vyrovnání, odmitnuté parlamentem, bylo uskutečněno 8 14, dále, že by v případě odpadnutí českých hlasů sehnal baron Beck vět- šinu bez nás hravě a dříve, než si kdo myslí, a konečně pan dr. Kramář aneprozrazuje žádné tajemství, řekne-li, že Národní klub byl hotov hlasovati proti vyrovnání ve třétím čtení, kdyby byla vláda opustila stanovisko platných zákonů a nařízení« v chebské olázce, dávaje tak na jevo, že »velmi rozhodným« stanoviskem tímlo byl Beek donucen k svému prohlášení o vnitřní řeči úřadní (ale také o samostatném úřadnickém statusu německém,p. doktore !). Co se stane pak ostatně, až nebudou vyrovnání chtiti Uhři, uvidi státoprávní theoretikové »Dnes roku 1917, ukážou nám všem, jak na- loží s dualismem a společnými instilucemi — nepochybně proto, že tam maji praktičtější státo- právní návody, než jsou zdejší státoprávní učeb- nice! — Třetí výtka listu páně Kramářova, která stojí za odvetu, týká se často produkovaného usnesení širšího výkonného výboru ze dne 1. pro- since t. r., kterýmž prý schválil vslup do vlády a poměr k vládě. Resoluci širšího výkonného výboru ze dne 1. prosince uvádí »Den« v přímou a příčinnou souvislost s resolucí ze dne 6. řijna. Nuže: V usnesení širšího výkonného vý boru ze dne 6. října t. r. výslovně se praví že poslanci národní strany svo- bodomyslné mohou podporovat jen takovou vládu, která staratti se bude o splnění spravedlivých požadavků českého národa.

Jestliže tedy širší výkonný výbor usnesl se potom dne 1. prosince schváliti bezpodminečné vstoupení své strany do vládní většiny bez záruk, bez splnění českých poža- davků, tu zajisté usnesení jeho jest z e ela opáčné usnesení onomu ze dne 6. října. Usnesení to bylo by oprávněno, kdrby sa byly poměry změnily, kdyby byla přišla jiná vláda. spravedlivá, nebo kdyby tato vláda byla zásadně změnila své chování vůči našim národním poža- davkům. To se však nestalo. Poslanci češu vstoupili do vlády, nestarali se o usnesení šir- šího výkonného výboru ze dne 6. října a dali si své vstoupení do vlády sehválit na schůz širšího výkon, výboru ze dne 1. prosince. A to chcete hájit? Tu chcele dokazovat, že »Nár. Listy« jsou povinny hájit poslední usnesení širšího výkonného výboru? Žádáte důkaz, že strana jednala proti poslednímu*) usne- sení širšího výkonného výboru Či chcete snad namluvit veřejnosti, že jest správným, usnesete-li se dnes zásadně na stano- visku vůči vládě, po zralé úvaze o situnci, usnesete-lí se za několik týdnů na něčem zeela opáčném, aniž by se byla vláda změnila, aniž by se byla v čemkoliv změnila situace? *) Nela bene, v oné schůzi žádný ze zástupeů »Nár. Listů« nubyl přítoman, poněvadž se konala již poroztržce. lea nie Ne vy od nás, ale my od vás musíme žádat důkaz, že usnesení širšího výkonného výboru ze dne 1. prosince jest souhlase s programem strany s posledním usnesením téhož sbo- ru ze dne 6. října t. r. — Konečně pak malé podotknutí. Slova »zrada«, nám stále vy- týkaného, neužili jsme ani jednou v těchto pole- mikách, mluvíme vždy jenom nejvýše o »nedů- slednosti«, o jednání proti zásadám a usnesením strany a pod., nikdy však o zradě.

Politické zprávy domácí. V Praze, 27. prosince. (Zemské s ně my.) Není dosud spolehlivých zpráv, kdy se budou konati nově volby do zemských sněmů. jichž právomoc vypršela nebo vyprší tyto dni. Ale celkem se soudí, že nové volby se budou konati dříve, než se opět sejde plenum poslane- cké sněmovny, tedy někdy v druhě polovie února, neb v prvních dnech březnových, poně vadž říšská rada se má sejíti v březnu. Šesti- leté období vyprší tyto dni, u sněmu gori ekého, jenž se poprvé sešel 27. prosince 1901, u sněmů českého a haličského. jež se poprré sešly 28. prosince a kran- ského, jenž zahájil svou činnost 30. prosince 1901. Tyto čtyři sněmy, jež skonaly přirozenou smrtí, nebude třeba rozpoušlěti, nýbrž budou prostě vypsány nové volby. Rozpuštěn bude prý v nejbližší době sněmě tyrolský, jehož právomoc vyprší 25. června 1908. Přištím ro- kem vyprší mimo to právomoc většiny ostatních zemských sněmů a sice dalmatského a isí rij ského v červnu, dolnorakouského, hornorakou- ského, vorarlberského, solnohradského, štyrského a slezského koncem prosince. Mladšího původu jsou sněmy korutanský, jenž zasedá od r. 1903 bukovinský od r. 1904, moravský a terstský od r. 1906.

V Praze, 27. prosinco. (Přípra v k volbám v Chorvates ku.) Všechny člyř hlavní strany chorvalské, koalice, starčevičovci, selská strana a trosky býv. národní strany při- pravují se už horlivě k novým volbám všechny, rozumí se, nadějí se nejlepšího úspěchu. Ani národní strana, jež uznala bána dra. Rakodezaye za svého vůdce, nezoufá, neboť spoléhá na mocnou pomoc vlády uherské. Zejtra budou přívrženci dra. Rakodezaye míti poradu, při níž, jak se čeká, členové býv. národní strany se ustaví jako nová vládní stranu s názvem »unionistická«. Tato nová strana vstoupí do volebního zápasu s vědomím, že se jí na ponejprv sice nepodaří dosáhnouti v sněmovně většiny, ale očekává, že zvitězí při druhých nebo třetích volbách, poněvadž vláda je prý odhodlána rozpouštěti cho r v at- ský sněm tak dlouho, až vyjde z voleb unionistická většina.

Avšak i na takové násilí uherské vlády jsou připraveny strany oposiční, jak vysvitá z projevů četných chorvatských poslanců, otiště- ných v »N. W. Journ.«. Předseďa rozpuštěného sněmu dr. Medakovič je přesvědčen, že volby skončí nade vši pochybnost vítězstvím chorvatsko-srbské koalice, jež bude míti jistě většinu v novém sněmě, »Jsme připraveni na všechny možnosti — pravi dr. Medakovič— a nelekneme se ani dvojnásobného rozpuštění sněmu. Děj se co děj, od svých požadavků ne- upustíme. Jen uznání a zabezpečení niašieh oprávněných požadavků může učiniti konec ny- nějšímu konfliktu.« Posl. Zagorac vypočítává, že unionisté místo nynějších 25 mandátů mohou ohdržeti na nejvýš 12. Koalice vráti se do sněmu s 50 mandáty, i když starčevičove s pomocí bánovou dobudou 30 mandátů. Srbský posl. Pribičevič odhaduje vítězství koalice na 50 až 60 mandátů. Koalice bude pokračo- vati v boji i po volbách, poněvadž couvnouti nemůže. Minimum koaličních požadavkůje revise vyrovnání z r. 1868. Prof. dr. Šurm in jest přesvědčen, že unionistická sťrana př volbách podlehne. Soudí, že bar. Pav. Raueh bude v brzku jmenován bánem. A bar. Raueh sám je přesvědčen, že býv. národní strana je pohřbena na vždy. Uherské vládě nezbude jiného, než uzavřiti s Chorvaty mír. Býv. člen koaliční vlády dr. Roje je přesvědčen o vítěz

ství koalice, a bude-li sněm znova a snad více- krát rozpuštěn, vláda ničeho nezíská, neboť lid tím spíše bude voliti koaliční kandidáty, když uvidl, jak smutnou zbraní peštská vláda bojuje proti Chorvatům. Podobné názory vyslovili posl Lorkovič, Babič-Gyalski a Supilo jenž zná jen jediné heslo »Boj!«, dokud uherská vláda nevyhoví požadavkům chor vatským.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 27. prosince. Přeličení pro kapitulaci portarturskou. Sedmý den přeličení bylo slyšeno svědectv gen. Kuropatkina, vrchního velitele mandžuřské armády, tedy předslaveného obžalovaných geno- rálů. Proto svědectví Kuropetkinovo mělo ob- zvláštní zájem. Mínění Kuropatkinovo o Stöeslo- vi a názor jeho na záležitost portarturskou byly na- šemu čtenářstvu známy ještě do prpcesu z roz. mluvy, jež byla telegrafována z Petrohradu „Golosu Moskvy“. Kuropatkin o Stösslovi jak důstojníku měl dobré mínění již od turecké vál- ky. Ovšem kdyby byl měl Kuropatkin Stössla z neschopného, byl by zodpověden. za to, že byl Stössel náčelníkem obrany poloostrova kvantun- ského, když ani nemluvíme o uchvácení velení nad Portarturem. Vydávaje schopnostem Stösslovým dobré svědectví, Kuropatkin chrán sebe. Na uchvácení pak moci Kuropatkin vyslo- vil ten názor, že by ani ono nemohlo být Stůsslovi kladeno za vinu, kdyby bylo posloužile věci a kdyby Stössel aspoň byl čekal čestného pádu pevnosti, t. j. jeho dobytí. Kuropalkin lituje, že velitelem pev n o st Porlarturu nebyl jmenován gen. Kondratěnko jenž padl; avšak vynikající schopnosti tohot generála staly se představenstvu známými te- prve za války. Jmenování Smirnova veli- telem portarturským stalo se na doporučení gen. Sacharova, jenž chválil u něho kromě vynikají- cích vlastností vojenských pevný charakter.

Po bitvě u Kiňčžou Kuropatkin pozoroval u Stössla z jeho zpráv úpadek ducha. Stössel prosil o neodkladnou a vydatnou pomoc, že prý je v Arturu málo střeliva. Kuropatkin se rudil s náměsíkem Alexějevým, jenž se otázal adm. Vítgefta. Odpověď Vitgeftova ne- byla ve prospěch Stösslův. Vitgefe pravil, že Slössel nehí oblíben a má autoritu jen mocí svého úřadu. Na to Kuropatkin se schválením následník dne 5. (18.) č. poslal Stösslovi rozkaz: „Pro- tože vaši porážkou u Kiňčžeu vaše velení opovněným rayonem skončilo a vy jste vstoupil do pev- nosti, přikazuji vám ve srozuměn s náměstkem, abyste velení ode- vzlal veliteli pevnosti a přiby nejkratší cestou, snad po mino- nosce, k mandžurské armádě, kde při prvé možnosti budete jmeno- ván velitelem armádního sboru.“ O tomto rozkazu byl uvědomen i generál Smirnov. Stössel jim nebyl spokojen, i poslal

Kuropatkinovi pisemný rozklad, jejž on předloži soudu. V něm psal: „Rozkaz mne velice překva- pil, tím více, že má nýti bez prodlení splněn, což bude míti nedobré následky. Mne dobře znají všecka vojska a věří mi; mne zná dobře Evropa i Čína, a ač snad mé rozkazy se někomu zdají přísnými, všichni uznávají, že jen jimi drží se ve válečné době pořádek. Můj odjezd bude miti v zápětí rozmrzelost a úpadek ducha vojsk. Ja nejednou prosil, abych byl odvolán a vzat k ar- mádnímu sboru, ale nikdy mi nebylo vyhověno nyní pák já nemohu vyhověti roz- kazu, neboť na mně a mnou všecko stojí, i obrana pevnosti, i blokáda. Kdyoyeh tozkazu uposlechl, byla by z toho veliká škoda. Nyní, poslavrých dvoudenních bo jích okrsek mých činů znova se rozšířil. Jsem přesvědčen, že mé důvody uvážíte. Dovolím si povědět i svůj názor na gen. Smirnova. On je snad hodný člověk, ale spiše profesor. Kuropatkin nerozuměl slovům, že se „okrsek činů Stösslových po slavných bojíeh kiněžouskýeh rozšířil“, když vojsko obrany byl nuceno ustoupit. Smysl vysvill teprve později Stössel po porážce kiňčžouské „rozšíril okrsel

svých činů“ na ujmu pravomoci gen. Smirnova uchvácením velení nad Portarturem. Obdržev od Stössla odpověď, že nepo- slechne, Kuropatkin vzal na radu náměstk Alexějeva, jenž byl se svým komonstvem v Mukdenu. Usnesli se, že Stösslovi druhého roz- kazu nepošlou, protože je posílání rozkazu do Portarturu věcí nesnadnou a že je mu snad už i nemožno rozkaz vyplnit a dostaviti se k ar- mádě. Tak Stössel dosáhl toho, že ná- městek i vrčhní velitel mlčeli k to- mu, že on v Portarturu uehvátil ve- litelství. Protože pak Stössel posílalo svých dějstvích jen samé zramenité zprávy, ona myslili, že je tak dobře. Tak oylo až do 2. (15) prosince. O opevnění Portarturu gen. Kuropatkin pra- vil: „Měli jsme Portartur najatý teprve tři leta a za tu dobu nelze zbudovati pevnost, která by úplně vyhovovala všem moderným požadavkům. Gen. Smirnov obrannou způsobilost Arturu pře- ceňoval. Japonci, kdyby bo nemohli dobyti jinak, mohli ho na konec vyhladověti, neboť úplné ob- klíčení pevnosti se souše i moře nebylo jim úko- lem nesplnitelným. My jsme nebyli s to, aby- chom pevnost opatřili na dlouhou dopu zásobami spíže a střeliva; naše prostředky dělostřelné inženýrské byly v porovnání s nepřátelskými ne- dostatečné, a nebylo času, abychom tento nedo- statek odstranili. Těžká rána vý znamu

Portartura byla zasazena založe- ním města Dálného, jež vzniklo z počinu tehdejšího ministra fi- naneí Vitta bez předchozího doroz- umění s adm. Alexějevem a se mnou, jakožto tehlejším ministremí vo- jenství, Navštíviv po svém zájezdu do Japon- ska Portartur a oceniv všechny jeho nevýhody pro obranu na souši i na moři, navrhle jsem, aby Rusko za každou cenu hledělo od sebe odvrátiti válku s Japonskem, vrátilo Portartur Číně a pro- dalo jí město Dálný i jižní větev čínské dráhy za 250 milionů rublů, a za to aby si vyhradilo zvláštní práva v severní Mandžurii a upotřebilo získaných od Číny 250 mil. rublů na zesílení našeho položení na Dálném Východě. (Toto vysvětlení gen. Kuropatkina je tak zajímavé, jako důležité, Čtenářstvo zajisté do- sud nezapomnělo, že západní zpravodajství, do jehož rayonu patří bohužel i česká žurnalistika, za války líčilo Kuropatkina jako vinníka srážky s Japonskem i toho, že Rusko bylo nepřipravene. Ministra Vitla naproti tomu vždycky představe- valo jako nejschopnější hlavu v Rusku a přím jeho spasitele. Jmeno, které tím způsobem Evro- pa Vittovi zjednala, rozhodlo, že mu bylo svě- řeno uzavření míru s Japonskem, a on i tento úkol vykonal na nenahraditelnou škodu a hánb Ruska. Z té příčiny mnozí Rusové obviňují Vitta z vědomé zrady. Přes to mnohé listy české dosud vydávají Vitta za jediného státníka, který jest hoden, aby jeho řízení byl svěřen osud ru- ské říše. Red. „N. L.“)

Francie a Marokko. Závažné zprávy docházejí o marockých záležitostech. Je tu především změna ve velitel- ství francouzské výpravy vojenské. Generál Drude vážně onemocněl. V poslední době byl slížen několika záchvaty. Zatím pře- vzal plukovník Boutegout velitelství nad vojskem v Casablance. »Matin« oznamuje, že generál Drude požádal o dovolení, aby se směl v rálit da Francie. Jeho choroba nedovoluje mu, aby dále velel expedičnímu sboru. Nástupcem generála Druda byl jmenován generál Damade, dosavadní velitel 69. pěší brigády v Larochelu. Včera dopoledne byl gen. Damade přijat ministerským předsedo Clémenceauem a ministrem vojenství gen. Piequartem. Vláda francouzská nařídila, aby byly z Oranu poslány posily do Casablanky k vůl postupu do Medinny. Generál Damade má obs- diti Casbach Medinnu a zanochati tam šerifské vojsko, dokud nebude zjednán pořádek. Některé liaty pařižské vyslovují se ostře proti pochodu do Medinny. Varují před nebezpe- čím dobrodružství marockého. V tom smyslu píše též nacionalistický »Eelair«. Poloúřadní nota vysvětluje olázku obsazen Medinnu. Francouzská politika v Marokku pře to ostává věrna zásadě, vyslovené ministrem Pi- chonem v senátě: ani obsazovat, ani dobývat. Pevnost Medinna je pověstná jako sídlo lupič ské. V zájmu pokoje v provincii easablaneské je nutno, aby tento pelech lupičský byl zničen. Výprava do Medinny bude podniknuta neprodleně, je-li dostalek mužstva. Jinak nařidil ministr války, aby v Tunisu a Alžíru byly při- praveny potřebné čety vojenské k dopravě do Casablanky pro sesilení vojska franeouzského.

Dramatické umění. + Městské divadlo Král. Vinohradů »Moře«, hra o 3 dějstvích. Napsal Jean Jul lien. Přeložil Hanuš Jelínek. Vypravil režisér V. Táborský. Návrhy k dekoraeím a kostumům od Jos. Weniga. Autor »Moře« je již starší pán, klerýs těší značné vážnosti v literárních kruzich fran- couzských i u kritiky, neboť nikdy neměl vel kého úspěchu. Nejlepší práci tohoto distingova- ného, skromného spisovatele, uzčeli jsme na je- višti vinohradského divadla. »Moře« nepatří mezi chef d'oeuvry moderní dramatické literatury fran- couzské, ale je to zajímavá hra, jež má svou dramatickou silu i poetický půvab. Očekával jsem více od té breloňské rybářské historie lásky. Myslil jsem na symbol tragiky moře. Zdě se mi, že v »Naději« od holandského básnika Hijermansa tento živel byl vystižen s větší moei a snggestivností. V bretoňské hře máme obrázek vesnický, genrový, jemuž je moře pouze poza- dím, efektní dekorací. Poslední jednání pozvedá se do značného vzepjetí tragičnosti, a to jedině dovedlo vzrušiti zájem, chyliti za cit.

Hra Jullienova ličí malebný a drsný živo námořníků a rybářů na bretoňském pobřeži odkud osmahlí chlapíci podni kají smělé výpravy až k Islandu. Někdy si Breloněc prodlí hodno dlouho na vodě a při návratu domů ho čekají všeliká překvapení. Případ Ivesa de Meela, jenž našel děvče, které měl rád, a děckem v náručí. není asi ojedinělý. Ale Ives je dobrý hoch vezme si Marii, a la je dobré děvče, jemužs stala jen ta nehoda, že podlehla nesvědomitému záletnikovi, obstarožnému Kadikovi, jehož žena je sestrou Ivesovou. Obě spřízněné domácnosti bydlí společně. Ale starý Kadik cení zuby a svítí zl očima. Má rád Marii a rve mu to srdce vzteklou žárlivostí, když vidí, jak ti dva mladí lidé se před ním miliskují a laskají. Zapíjí svůj žala hněv. Celé dny civí v krčmě na duně, odkud je rozhled dolů k přístavu a po moři. Zde se odehrávají tři akty »Moře«. Žena Kadikova nev si rady a mužem. Nenávidí Marii, jež je při- činou všeho zla. Chce ii vypudit z domácnosti.

Ale napřed musí doslat z domu Ivesa. Chce ho přinutit, aby nastoupil místo onemocnělého námořníka a vydal se s výpravou rybářskou do Islandu. Plán se ji daří. A Kadik probírá se ze své opilosti. Jaká radost pro něj! Ives odejde, nebude se stále mazlit a hubičkovat s Marií. A ta bude zase sama! Potměšilé roz- jařeni svíti z oči vášnivého a neklidného sta- rocha. Ale v poslední chvili se záměr Kadikové zhatí. Ives ostane doma u svě Marie. Kadivová zuří a její muž skřípe zuby. V třetím jednání čekají rybářky na své muže. Je večer. Těžké mraky se ženou po obloze. Všechny loďky jsou již zpět. Jen Kadik s Ivesem se nevrací. Ostrá a pletichářská Kadiková je náhle zachvácena hrozným podezřením. Loď jejího muže byla vi- děna mezi skalami, v proudu, a zdálo se, že jeden z mužů scházel. Ives shodil do moře Kadika! Vyřkla toto podezření tiché trpitelce Marii a zahrnula ji divokými a zoufalými klet- bami. Loď se konečně objevila. Ale byl to Ives, jenž scházel. Kadik vypravuje nemotorně a zmateně hlasem stálého opilce, že se Ivesovi přihodilo neštěstí. Spadl při nárazu a zmizel ve vodě, dříve nežli ho mohl Kadik zachrániti.

Tak končí rybářská tragedie bretoňská. A na pobřežní výspě u kříže pozvedá se velký, tra- gický stín Marie, jež upí a lká k mračné obloze a k širému, ztemnělému moři jméno Ivesovo. Hra byla vypravena s případnou malebno- stí bretoňských kostumů. Obloha za náspem, nad mořem byla velmi nevhodně znázorněna látkou zvarhanělou, po níž se pitvorně kmitaly stiny postav, pohybujících se po návrší. Na konei druhého jednání je slyšet zpěv odjíždějícíeh rybářů islandských. Zněl jako chorál koncertné provedený zpěváčkým spolkem. Zde byla na místě drsná a teskná bezprostřednost nevycvi- čených hlasů. Hlavní role byly výrazně sehrány panem Jarosl. Auersvaldem (Kadik), Táborským (Ives) a pí. Loužeckou (Kadiková), jež jasnou křep- kostí svého hlasu a temperamentností své hry připomíná na pl. Hübnerovou. Slč. Veverkova byla velmi tklivou Marií a pí. Zelenková říznou krěmářkou. Svěží a přirozený dojem činil vý stup mladého párku Anny a Jana ve III. jed- nání. Slečna Šiblova a pan Šimáček uhodili tu na šťastný ton.

+ Vojanův Hamlet. K dnešní 25. reprise doše nás tento přípis z kruhů přečetných ctitelů Vojano- vých: V Nár. divadle hrají dnes po 23. Hamleta s Eduardem Vojanem v titulní úloze. Myslím, že ne bylo by snad ani třeba podákrtávati význam dneš ního večera, neboť každý, kdo jen poněkud zná zi konnost divadelního rozvoje, jest si vědom, jak mnoho zde bylo vykonáno na českých prknech, jestliže povrchní zájem pražského publika tolikrál se dal ochotně připoutati k hluboké básní Shakes- pearově. A víme všichni, že jest to vedle Kvapilov jevištního umění především zásluhou Vojanovou. Ve Vojanově podání zdá se nám Hamletova postavn zdělena v průzračné jasnosti a celé to drama velké duše, všelidsky pochopené, vyznívá k našemu nilru známou řeči přirozeného lidství, ovšem vypřesněného a jevištně očištěného od prachu všedních dnů. Je pozoruhodno, že problem Hamleta, který vzdoruje literární historii, rozevřel svá tajemslví pod kouzel- ným dotekem tvůrčí Vojanovy sily, a scénicky jím vyžit, stal se nám drahocennou skutečností, pocho- pitelnou, tragicky přesvědčující. Konečně nelze pře hlédnouti, že i pro naše herectví Vojanovo skvělé pojetí Hamleta značí pyšné slovo, jímž skvěleje poiutována úsilná snaha několika generací. Co zdálo se vlastencům z Boudy nedostižnou ilusí a snem, jejž nesplněný podali české kulturní budoucnosti, to stalo se po horlivých pokusech celého věku kenečně pyšným skutkem: po Hamletu Krumlovského, Šima- novského a Seiferta tvoří tuto postavu Vojan, který v ní uskutečnil svůj největší umělecký čin. J. J. Bor.

Hudba. + Koncert Spolku českých žurnalistů v Pran dne 3. ledna večer v Rudolfinu poutá živou pozor- nost nejen svým zajímavým a bohatým pořadem. nýbrž i vystoupením nových uměleckých sil. Poprvé na konceriním podiu rudolfinském objeví se veškerou kritikou i veřejností pražskou vychvalovaný or chestr vinohradské opery s I. kapelníkem p. Celanským v čele, jenž mimo jiné prednnese velkolepou Sukovu symfonickou básei „Praga“, na jejíž provedení i autor její velice s těší vzhledem ke znamenité výkonnosti tohoto umě leckého sdružení. Poprvé představí se též z mi strovské školy Ševčíkovy největší naděje vzbuzující virluoska sl. Ella Stillerova, jež před nese rázovitý Glazunovův koneert s průvo- dem orchestru a fanlasii „Mojžíš“ od Paganin (bravurní variace na struně G), při níž provodí j na klavívu sl. M. Provazníkova ze školy Mík- šovy. Také nové trio, záležející - Australky Florrie

Hood a Američanek Edit Ham a A. Gree n up,

vysloupí v Praze poprvé, aby přednesem Dvořá ko- va tria pro dvoje housle a violu potvrdilo věhla mistrovské školy Ševčíkovy. Rovněž operní pěvkyn pí. Maruše Čelanská objevi se poprvé v Praze n kancertním podiu. Zapěje arii z opery „Madam Butteríly“ a Čelunského „Ukolébavk u“ průvodem orchestru. K povznesení nálady zajiste přispěje u značné míře rozkošné erotické duelo z Ma- látovy komické opery „Veselé námluvy“. Jak zřejmo, přidruží se koncert tento k úspěšným kon- certům žurnalistickým posledních lel způsobem dů- stojným. — Vstupenky na sedadla v přízemi po 6, 5 a 4 K a na tribuně po 4, 3, 2 a 11/4 K k stání po 2 a 1 K prodávají firmy F. A. Urbáne u Nár. divadla a Mojmír Urbánek v Jungmannovi +K Bendlovým oslavám. Dědicové zvěčnělého mi- stra odevzdali celé řízení pozůstalosti Bendlovy, a již tiskem vydaných skladeb nebo rukopisů výhrad- ně hudební a nakladatelské firmě Mojmír Urbá- nek v Praze (Hlávkův pulác), kteráž zodpoví vošker dolazy, týkající se práv provozovacích jeho velkýcl chorálních děl Dědicové Blié Hory, Štědrý den, Švan da dudák, jakož i zapůjčí potřebné k těmto sklad- bám orchestrové materiály. + Koncert Sindingův, určený na 6. ledna 1908 bylo nulno z nehodilých překážek odložiti na dobu neurčitou. Obnosy za zamluvené vstupenky budou na odevadání záznamných listků v hudebním zá- vodě Mojmíra Urbánka, Jungmannova Uř. 14. vráceny.

+ Z pohádky do pohádky sluje nová tanečn báchorka, jež připravuje se pro leden na Národním divadle. Sujet, vynikající originalitou a spojující do vedným způsobem několik oblíbených báchorek(e Zlatovlásce, Statečném hrejčíku v začarovaném zám ku, o Šípkové Růžence a o Petrovských a zvířátkách v půvabný a rušný, pro balet neobyčejně vděčný celgk, napsán jest hudebním kritikem Ladislavem Novákem, autorem balelu „Olim“. Hudbou pro- vází jej Oskar Nedbal, jehož úspěchy v tomto oboru skladby jsou již chvalně známy z jeho baleln pantomimy „Pohádka o Honzovi“. Nedbal roz- vinul zde opět celou svou melodickou a rythmicky bujaarou vlohu a složil tance okouzlující i zase hudbu dramatický děj ilustrující, plnu rázovité a ději přilě- havé chharakteristiky. O jejich přednoslech může se již nyní každý přesvědčiti, neboť právě o Štědrý don vydán klavírní výtah díla, pro dvě ruce samým skladatalem upravený. Nakladatelství Fr. A. Urbánka (vedle Nár. divadla) věnovalo vydání pěči největší. Krásná úprava, zvýšená efektně komponovaným t- tulním listem od Karla Štapíra, úhledný a jasný tisk doporučují hudelminu již zevně. Obsahem svým pak potěší každého ctitele hudby, neboť obohacuje baletní literaturu naši dílem velké hodnoty umělecké. Cena výtisku pouze 12 k.

třídě. Bavorský princ Arnulf proti dogmatu. Nedávno zemřelý prine Arnulf odložil, podl zprávy v »Zentralauskunftstelle der katholischen Presse«, vyšší jeden řád papežský, protože ne- přistoupil k učení o neposkvrněném početí Panny Marie. Bavorští princové — jak známo — ná leželi dosud k nejkatoličtějším princům evropským Konflikt v německém spolku lodním. Na přání německého císaře požádal bavor- ský zemský svaz lodního spolku jednotlivé od- bory, aby až do rozmluvy prince Ruprechta, kterýž k Novému roku do Berlína přijede, s Vi- lémem II. zanechaly všech projevů. Vilém II. měl o konfliktu nedávno prý hovor i s bavor- ským následníkem Ludvíkem, jehož obsah není ovšem znám. Ale i císař jest prý rozmrzelým na postup gen. Keima, poněvadž tento porušil poměr mezi jihem a severem německým. Demise holandského ministerstva Jak telegram již sdělil, odstoupila v Ho- landsku liberální vláda de Meesterova. Stalo se tak, protože koalice klerikálů, sociálních demo- kratů a vládních dosud demokratů zamitla roz- počet nově jmenovanému ministru vojenství. Ostatně de Meester měl sám ve sněmovně vět- šinu jen malou. Nyní bude dosazeno asi mini- sterstvo jen přechodní k vyřízení běžných zále- žitostí.