Ročník XXXX.

V Praze, v sobotu dne 7. července 1900.

Číslo 18b.

Ta ranní a odpol. list předplácí ne v Praze vr alniahstna na čtvrk lot s drojí donáš koo t lota : : : sa ná. re slla lkáei- Poštca: na dtrre lcia . : troji slaonin :ke

Čínský uzel se zadrhuje. Dle zprávy anglických časopisů, zvláště »Daily Expressu«, není již v hlavním městě čínském, Pekingu, ani jediného Evropana na živu, všickni, jak se uchýlili do vyslanecké budovy anglické, posledního to útočiště jak vyslanectva tak mužstva, ku ochraně jich z válečných lodí koncem května vyslaného, v počtu tom i četa 25 námořníků z lodi rákousko uherské »Zenta«, byli po zoufalém několikadenním odporu porubáni. Podobá se, že zahynuli tu — stalo prý se to bu posledního června neb 1. července — i ve- škeří vyslanci, ježto pověsť, jakoby byli již dříve odvedeni jako zajatci na sever, nikým dosud bezpečně nebyla potvrzena. Tím by ovšem zavraždění německého vyslance Kettelera pozbylo onoho zvláštníh rázu, kterýž zavdal německému císaři podnět ku dvěma projevům, jež účinkovaly na burs prudčeji než samy hrůzyplné zprávy z Činy a zájmy velmocí stály by srovnány pře nebývalou historickou událostí hromad- ného pobití všech vyslancůva zástupcův svých Marné byly posavadní bravurní výkony evropských sborů vojenských před pevnosti Taku, marné výpravy k Tjencinu a ku pod- poře admirála Sevmoura — síly evropské ocitly se zvláště tuto před obrovskou pře- vahou Číňanů, samými Evropany a hlavně Němci v posledních letech dobře vojensky vycvičenou a po evropsku ozbrojenou. Možn dost, že v okamžiku tomto evropské sbory musily již i Tjencin vykliditi, tak že b v rukou svých měli jen údolí řeky Peihaa pevnost Taku, ač i toto postavení jest závislým na tom, zda dospějí v čas výdatné posilya spolu s nimi i dostatečné zasoby potravin.

Toto nepříznivé postavení Evropanů v ohnisku odboje Číňanů proti cizincům, zejmena však zprávy o vyhubení všechci zinců v Pekingu, mohou ovšem zanésti ne bezpečí i do ostatních, dosud vyčkávajících provincií čínských a přístavních měst, ač i tu již vyskytla se zpráva, že jižní loďstv čínské se chystá napadnouti evropské lodi v Šanchaji Buď jak buď, tolik jest již zřejmo, ze s posavadními svými silami velmoci proti od boji čínskému nijakých opravdových úspěch se nedomohou, a že nutno, aby upr- vily postup svůj zcela jina k Z řečí císaře Víléma vyznívá sice určitý program: porazit Číňany, dobýti Pekingu, diktovati Čiňanům podmínky míru atd. Ale již na zejtří ozval se hlas americký, že spo- jené státy americké nepovažují svůj poměr k Číně za válečný, stejně to zní z Ruskaa i z Francie. Rusové ještě dodávají: Příkré jednání Němců před dvěma léty, již »ozbro- jenou pěstí« se mstili za smrt dvou missio- nářů, způsobilo odboj nynější, kterýž se roz- prostírá vlastně jen na jednu provincii, co se bude díti, až další výbojnost evropská pozvedne na sebe všecky provincie ostatní? Dále se upozorňuje, že v posavadníc bouřích padla i vlastní čínská vláda, že císal i císařovna vladařka byli donucení se otrá- viti, že dosud ohromné území Činy chová se klidné a že jest tudíž nejrozumnější, kdyz Evropa upokojí mysle Činy co do její ce- listvosti a spokojí se pouze potrestáním vin- níků odboje a vraždění v Pekingu. Ovšem ani tento způsob vyřízení čínské otázky neprovede se lehce. Dnes již branná moc odboje čínského se odhaduje v Pekingu

NARC Ja okolo Tiencinu na 200.000 mužů, a ježto v tomto vojsku se nalezají zejmena i sbory po evropsku ozbrojené a vycvičené, není pochybnosti, že proti této čínské síle by mu- silo se postaviti vojsko aspoň příbližně stejné síly. Ale doprava vojska z Evropy do Čín trvá nejméně půldruhého měsíce, a ač již v květnu bylo známo, co se připravuje, b císař německý ve své řeči ve Vilhelmsha- venu výslovně pravil, že on bohu žel nebyl událostmi v Číně překva- pen, nemají tam velmpci — mimo Rusko a Japonsko — dohromady dosud ani 10.000 mužů vojska. Výprava císařem německým právě vyslaná, ač-li ji nepostihne cestou nic lidského, dostane se k ústí řeky Peiha až v druhé polovině měsíce srpna To samo o sobě jest důkazem, že mocnosti, kteréž hodlají hájiti po případě obnoviti zájmy evropské v Číně, jsou tam nyní zcela málomocné, a jsou odká- zány na ochotu sousedních moc- ností: Ruska a Japonska. Také se již ozývá ze všech středisk evropských, zvláště z Londýna, kdež nemají vůbec nijakých pohotových sil bran- ných, ač jde předem o obchodní zájmy an- glické, aby bylo požádáno Japonsko, by vrhlo do Číny potřebné branné sily a pře- vzalo jaksi exekuční mandát. Ani Rusko prý proti tomuto záměru nečiní námitky, a jest mu známo, že Japonsko tou ží po úkolu postaviti se v čelo žlutého plemene, a ač v posledních letech Anglie všude politiku Japonska vedla proti Rusům.

Přibytím velikých mass japonského vojska ku posile sborů evropských by ovšem vzala rovnováha sil za své a tím i soli- darita zájmu Japonci by byli sotva tak naivní a ne- zištní, aby vytáhali pro Evropu zhavé ka- štany z čínské pece a tak se nám zdá, že ani mandátem Japonsku daným spor čínský se nezjednoduší. Jediné Rusko bude s to, držeti stejný krok s Japonskem a proto tyto dvě mocnosti bezpochyby rozhodnou o dal ším osudu Činy. Německá výprava, i kdyby se rozmno žila dalšími zásilkami vojska, nebude nikdy s to rozvinouti stejné sily na dálném ve chodě, jako Japonsko a Rusko. Bude proto odkázáno Německo, aby k ukojení své touhy po zadostučinění a náhradě — opřelo se o síly vy datnejší na Východě, než tam může vyvinouti samo. A tu není vy- loučeno, že bude postupovati v užším sou- hlase s Ruskem a Francií — než s Anglií. Pro nejbližší dobu z Číny rozhodných kroků nadíti se nelze, spíše budou se opě- tovati zprávy z ostatních velikých měst, po- dobné zprávám z Pekingu. 1 kdyby z Ja- ponska rychle přibyly posily do podzimu, sotva spojené voje budou v Pekingu a zatím — bude míti intrika diplomatická dostí času, aby uchystala nové nějaké překvapení. V Čině rozpínavé »hospodářské« snahy Evropy narazily na překážky, jež jsou s to. způsobiti vystřízlivění z horečky exporiní osadní. Ztráta obrovských kapitálů v Číně investovaných, hromady mrtvol, nákladné vý- pravy válečného loďstva, deruta na bursách. úpadek obehodu s Východem a přirozený nepříznivý účinek toho všeho na výrobu průmysl — toť jsou první plody evropské lačnosti a hrabivosti — jaké budou plody další?

NIi Politické zprávy domácí. V Praze, 6. července. (O poměru č ského klubu kbývalé pravici) pro mluvil dr. Žáček ve své poslední řeči při ne- dělní schůzi voličů v Hulíně. Prohlásiv, že česká delegace vždy byla ochotna k spravedlivému smíru, přešel ku poměru k pravici a pravil »Ve Vídni pravice smutně sice skončila svů život, pan Javorský o své újmě prohlásil jej skon, a den na to pochováno zasedání parla mentní; — my jeme však jediní, kdož stěžo- vati si smíme do nenáležitého s námi jednání My pravici nerozbili, ona nás i samu sebe opu stila. Jest pravda, Čechové zahájili obstrukci Ale opustili snad němečti velkostatkáři obstrukci německou, ačkoli si hrají na patentovanou přímo stranu státní a dynastickou? ! Nikoli, oni zůstali levíci i při obstrukci věrni. A co činily strany pravice, když nám se stala neslýchaná křivda ze 17. října? Nic, opravdového nic. Kdyby pravice byla měla opravdovou sílu v sobě kdyby byla měla pravé vedení, pak by bud ani na 17. říjen nebylo došlo, a kdyby bylo došlo, pak mohla učiniti taková opatření, aby stala se náprava, a potom arci nemusilo dojí ani na 8. červen« . . . Dr. Žáček však i pře to, že p. Javorský pravici prohlásil za rozpadlou. nepozbývá naděje, že se pravice aspoň v hlav- ních svých částech opět sejde. Proto pozdravuje s potěšením faktum, že čeští velkostatkáři, Jiho- slované, Rusové spolu s pravým centrem usta- vili se po rozchodném prohlášení pana Javor- ského jako nový, celek, který prohlásil, že s politikou tohoto pána nesouhlasí a že nadále chce s námi bojovati za národní spravedlnost.

V Praze, 6. července. (Členy pol- ského kola volají před voliče.) Když před měsícem uzavřena říšská rada, polské kolo mělo dvoudenní poradu, jež skončila lakonickou resoluci, že Poláci jsou hotovi hájiti zájmy státu a země, jinak však že si ponechávají volnou ruku. Ze zpráv, jež se s schůzi dostaly do ve- řejnosti, jest známo, že o různých stran dosti prudce útočeno na p. Javorského, že se tento hájil delší fečí, že žádal, aby jeho řeč byl uveřejněna, avšak shromáždění žádost tu za- mítlo, ponechávajíe svému předsedovi, aby v sněmovních prázdninách svolal schůzi svých voličů a před nimi ospravedlnil svou politiku. Pan Javorský voličské schůze dosud nesvolal. ale svou obhajovací řeč dal do pera zpravodaji »Pester Lloydu«, jenž ji otiskl. Už tehda kra- kovský »Czase přinesl proti Javorskému ostrý článek, v němž zádal, ahy poslanci mtnéní své vykládali přímo před voliči a neposilali jim své zprávy prostřednictvím cizich novin. Země prý chce znáti politický program svých poslanců a tito jsou povinni vyložiti jej před voliči. Včera přinesla »Nová Reforma« stať téhož obsahu, dnes pak vyzývá polské poslance vídeňský zpra- vodaj »Dzien. Polského«, aby přerušili své tvrdo- šijné mlčení a pověděli voličům, co jest a co bylo. »Dz. Pol.« předpokládá, že si po- slanci nejsou vědomi nijaké viny. »Proč tedy mlčí — ptá se dále — a mlěky snášejí výtky, činěně jim z Vídně i z Prahy, jakož i z drob- ných stran v samé Haliči? Proč se vyhýbají styku s voliči, když ničeho nezavinili a massy vo- ličů dosud jim také nijaké viny nepřiplsojí (9).

Kolo polské nemá co tajiti ani faklicky, ani se stránky taktické, protože jeho politika byla ve- skrze státní a proto (?) také národní. Mlčení je í se v tomto případě chybou, ba hříchem tim větším, že zkušenost mohla už poučiti kolo polské, jak nebezpečna jest taková odloučenost od voličů.« Uvidíme, zdali členové polského kola aspoň nyní »u vědomí své neviny« předstoupí př své voliče, Z Vídně, 6. července. (Ke svolán sněmu istrijského.) Letos koncem března svolány byly všechny zemské sněmy, vyjma terstský a istrijský. Na území tersiském konaly se nové volby, istrijský sněm pak ne- svolán proto, že následkem abstinence slovan- ských postanců nebyl by schopen řádné práce. Nyní se oznamuje, že jstrijský sněm svolán do Kopru ke dní 20. t. m. Před svoláním sněmu měl dr. Körber poradu se zem. hejtmanem Cam- pitelem, jenž meškal koncem minulého měsíee ve Vídni a s poslanci Spinějčem a Lagynji, kteří byli ve Vídni v ponděli. Slovanští po- slanci budou míti v neděli společnou poradu v Opatii, kde se po referátu Spinčičově a La- giňově rozhodnou, zúčastní-li se letošního sně- mování. »Reichswehr« se domnívá, že před- běžné jednání mezi vlaskou většinou a slovan- skou menšinou istrijského sněmu vedlo aspon tak dalece k dohodě, že jest naděje na klidné sněmování, sie by svolání sněmu nemělo nija- kého účelu.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 6. července. Stěhování z okupovaných zemí. Z Bosenské Krajiny, 28. června. (Dop »N. L.«) Když p. Kallay odpovidal. v delegacíeh dru. Slámovi a přišel na honěné stěhování lidu z Bosny i Hercegoviny, řekl, že z Nevesině lid se nestěhoval, a řekl pravdu. Na Nevesiňskuje dosud jadrný lid, jemuž Rauchové Kallavovi nedovedli odníti národní vědomi a nadšení, proto tam zůstalo při odhodlání stěhovati se. když Nevesiňci uvážili, že by tím oslabili svoi národní kmen. Avšak o jiných končinách oku- povaných zemí p. Kallay se nezmínil, aby ne- musil přiznati, že zejmena mohamedáni celými hejny se stěhují, což zajisté není známkou jejich spokojenosti ve vlasti. Skutečně všechno obyva- telstvo bosenské a hercegovské je tak hluboce nespokojeno, že celé kraje, možno říci, drži poutnickou hůl.

Hned po řeči Kallayově v delegacích caři- hradské listy oznámily, že se tam přistěhoval z Bosny a Hercegoviny 600 mohamedánských rodin. A vůbec se počítá, že od okupace do nynějška počet mohamedánských vystěhovalcův obnáši 200.000 hlav. Dosud jediní mohamedáni se stěbovali; v posledním roce začínají i pravo- stavní uukati z Kallayova ráje. Ovšem statistiku vystěhovaleckou mohla by podati pouze sara- jevská vláda, neboť jen ona ví, kolik dosud vy- dala průvodních listů za účelem vystéhování z země. Pan Kallay ovšem tato statistická data nechá si pro sebe a nepřizná se, kolika tisícům starousedlého obyvatelstva jeho vláda ztrpčila život tak, že opustily posvátné rodné krby odebraly se do ciziny. Popisy lidu v okupova- ných zemích dosud ukazovaly, že pravoslavných žije v nich na 800.000, mohamedánů na 600.000, katolíků na 200.000. Tento poměr nyní se mění. Pravoslavných Srbů a mohame- dánů jen málo přibývá, za to však počet kato- líků vzrostl na 300.000 a více, a židé se roz- množili o 170 prec. O pravoslavných i moha- medánech je známo, že je to lid zdravý a plodný. Proč ho tak málo přibývá a proč za to katolíci a židé množí se jako houby po deští? Proto, že vláda jedněm živobytí stěžuje a nuti je k ústupu do cíziny, druhé pak z ci- ziny povolává na jejich místa a uměle osazuje. Přiváděním katolíků z Němec, ze Slavonie a Chorvatska, z Krajiny i Ruska (Čechů), kato-

V drebném prodeji sl.. ! : : ni ve nlislkách na vonkovš- ar zkslo. pnlelsle. 1nserat, plati zo hotově napřeá. Předraceni intarty pkjímá dntn Tam pacházejí se těž redákce. kárna k ekpedice Národnich Laista- Eukorisy se novraneio

likův i uniatů z Haliče Kallay chce posílitia rozmnožiti jináče velmi slabý katolický živel, o nějž opírá se jeho politika i politika »Drangu nach Osten«: To nám vysvětluje, proč tak náhle vzrůstá v těchto zemích počet katolikův a židů. Ti obojí přicházejí do Eldoráda, ale jejich oldorádo je starousedlým pravoslavným Srbům a mohamedánům pravým peklem. Kdyby se spočítaly peněžité pokuty, které okupaci zaplatili pravoslavní a mohamedáni, věru by se dostala větší suma, než okupačný úvěr za rok! A kdyby se spočitaly dni, které pravoslavní a mohamedáni za okupace přoleželi ve vězeních a žalářích, věru by jich bylo nej- méně 10:000 Vláda Kallayova pravoslavným a mohame dánům nedopouští chvile pokoje ani v církvi, ani ve škole. A když vidí ještě úplnou svoji mizinu, když vidí, že vláda v hladových letech jim nedá najísti se ani stromové kůry a dábliku, kdežto přistéhovalcům dává nejlepší pozemky. peněžitou pomoc; dřiví na stavbu, potahy atd. není mu divu, že upadá v zoufalství a zdá se mu, že mu nie jiného nezbývá, než vyhledat si novou vlast. Pan Kallay popírá tento stav věcí. Abych jej usvědčil z nepravdy, potřebuji uvésti pouze fakt, že »Cpnexu BjecmE« v Mostaru byl loni skonfiskován pro článek, v němž Nevesiňci byl přemlouváni, aby trpěli a nestěhovali se. A re- dakci zároveň bylo dáno na srozuměnou, že ma vůbec mlčeti o vystěhovalcích. Tím je dokázáno, že vládě vlastně je milo, když živlové jí ne- pohodlní ze země se vzdalují a dělají míst jejím milcům. Jen si přeje, aby se o tom hlasite nemluvilo.

Nyní se vystěhovalecký ruch zmocnil pravo- slavných Srbů v Bosenské Krajině. Srbové sn dosud nejlépe drželi, trpěli a střehli své krby, ale konečně i oni chtějí obrátiti se ku své vlasti zády. Někdo je k tomu povzbuzuje a po- nouká. Kdo? Sami Srbové to nedělají, nýbrž. jak se vůbec myslí, tajní agenti vlády Kallavovy. Namlouvajílidu, že Rusko naň čeká s otevřenou náručí, že tam budou mezi svými a dostanou od ruské vlády podobné výhody jako katolici od vlády sarajevské. Lhou lídu, že Rusko s Rakouskem uzavřely takovou smlouvu: Ra- kousko oznámilo Rusku, že chce, aby v Bosně a Hercegovině byli pouze katolici a židé, a ž za tim účelem je hiotovo třeba válku podstoupíti; Rusko, aby zachránilo pravoslavné, zavázalo se Rakousku, že je převede k sobě a tím je za- chrání i předejde válce. Jinfagenti zase říkaji pravoslavněmu lidu, že zase přijdou Turci budou se strasně mstitr, Rakousko si odvede své katoliky a židy, ale pravoslavní zůstanou budou do jednoho od Turků zrubáni; jen ti se zachrání, kteři v čas se vystěhují, nejlépe do Ruska; a těm, kteři nechtějí ani se vystěhovat ani od Turků vyhlazeni býti, že nezbývá, než pokatoličiti se a tím se dáti pod oteovskou ochranu Rakouska. Někteří dokonce říkají, ž jsou posláni od ruského konsula v Sarajevě aby pravoslavné ku stěhování přemlouvali, slibují jeho jmenem, že v Rusku dostanot úrodné země, kolik si budou přáti, dvory, po tahy, peníze.

Agitace ty z počátku vypadaly tak hloupě. že jim nikdo nevěřil; když ale agitátoři ukazo- vali přímo na ruského konsula v Sarajevě, ž je posllá, našli se mnozi, kteří uvěřili a požá dali úřad o vydání průvedních listů. A hle Úřady velmi ochotně počaly pasy vydávatil Z toho je každému jasno, že taťo agitace vy- chází přimo z kruhů sarajevské vlády. Bývaly doby, kdy vláda násilím stěhován bránila. Ješté loni mnozí mohamedánstí vystě-

FEUILLETON. Výstavní. V Paříži, ku konci června.

(Celkový dojem. — Život na vý stavě. — Světelná fontána. — Ve- čer na výstavě. — O Maďarech Češích. — Soukromé attrakce. Palác Andalusie. — Phonokinema- tografické divadlo. — Palác ženy — Palác optiky. — Palác šatu. — Pohyblivý chodník. — Cena vstu- penek a našich peně z.) Vzpomínaje na překrásnou naši jubilejní národopisnou výstavu a srovnávaje nuzné po- měry naše se skvělými poměry francouzskými. zůstávám uprostřed rozsáhlých budov světové výstavy pařížské dosti chladným. Nejsem nad- míru překvapen. Právě takové nebo spíše snad velikolepějšl představoval jsem si vše, chystav se na cestu sem. Již z předu byl jsem si dobře vědom, že naleznu paláce obrovské, ná- dherné, naplněné ohromnými sbírkami vše možných výrobků lidského ducha a lidské práce. Ale teď jen občas nějaká nápadná zvláštnost upoutá moji pozornost. Vše ostatní utápí se mi v moři stejnotvárnosti jednotlivých odborů, v níž právě jenom oko odborníků dovede ještě dále nové a nové zajímavé podrobností postřehnouti. A jestliže na konec zlhostejní duch, unaven ne- konečným prohližením v nesčetném množství tu vystavených skvostných prací uměleckých, tím spíše unaví a otupí se mysl prohlídkou předmětů méně poutavých, méně potřebných. cizejších. Z vnitřku paláců nutí vás to ven, na vzduch. Ale na promenádách není tuze při jemno. Všecka výstava má vlastně jenom jedno místo, táhnoucí se od paláce světelné fontány přes pole Martovo ke Trokaděru, jež jest volné tak, že lze si tam na čerstvém vzduchu, pro- stém prachu, oddychnouti. Průhledná věž Eife- lova, čnící uprostřed této prostory, jest jen ja- kýsi hlavní příznak její vzdušnosti. Ostatně — mimo rozlehlejší část za hlavním vchodem u mostu

Alexandrova — skládá se výstava z několik dlouhých, těsných ulic podle Sekvany vedoucích k onomu prostranství. Cestou po dráze, nevyspáním a ustavičnými pochůzkami ztýraný dav chvilkami plouží se p výstavě, chvilkami hrnut jest s místa na místo. Při tom jest takřka němý a neschopen úsměvu Na prázdné lavice ukládají se jednotlivci těsně vedle sebe k posilňujícímu spánku. Bujné veselí Pařížanů nelze nikde postřeh- nouti. Snad proto, že Pařížané tuto výstavu vůbec mnoho nenavštěvují. Dle vysvědčení pa- řížského denníku »La Patrie« neobratná její správa pro Pařížany dosud žádných pořádných zábav a lákadel nepřipravila a ještě nechystá. Co by tam tedy dělali? Pátky měly býti dny vybraného programu zábavního a dny schůzek vybraného obecenstva domácího. Ale dosud li- šily se od jiných dnů jen tím, že na výstavě hrála vojenská hudba, že večerní osvětlení bylo úplnější a hlavně že vstupné bylo zdvoj- násobeno. Po prvé poslední neděli zazářilo elektrické světlo v celé záplavě své po hlavních linifeh průčelí paláců a věže Eifellovy. Mnoho menších věží točícími se majáky vrhaly pak kolem sebe proudy ostrého světla. Také na kaskádách vod- ního paláce objevily se vodopády svíticích se vod, jež barvu svou občas sice měnily, ale vždy stejnoměrně a jednotvárně v celém svém rozsahu se zabarvovaly a místy suché nebo tmavé skvrny jevily. Postranní vodotrysky, které za dne vodu do pěkné výše metaly, za šera sou- časně s kaskádami spustiti se nemohly.

Tak i francouzské pány inženýry světelná jejich fontána stále a stále zlobí. Každou chvíli není na ní něco v pořádku. Ba i mimo vlastní své území dovede znepokojovati. Potrubí její již dvakráte podlehlo ohromnému tlaku vede- ného množství vody. Pod zemí prasklo. A jed- nou prudký proud na nepravém místě uvolněn, zaplavil paláe Španělska, po druhé podemlel Tour du monde, budovu panoramatu cesty ko- lem světa. Byla obava, aby se budova nesesula. Za takových okolnosti není ani večer n výstavě přílis živo a nebude jinak, dokud fon- tána den co den svou pravidelnou činnost ne- zahájí. Mláme o tomn přece své zkušenosti Proto také, stejně jako bývalo u nás, jen z těch míst ozývá se hlučné veselí, kde soukromi pod- nikatelé postarali se o vábný úsměv divčí, o ná- poje krev rozehřívající, o tanec, zpěv a hudbu. V tomto posledním ohledu již za dne největsí přitažlivost jeví srbské a uherské hudební ka- pely, jež nápadnými kostymy a nezvyklým rázem hudby lákají. Maďaři vůbee silně se tu roztahujl. Mají svůj vlastní veliký palác uherského slohu v ulici národů, větší nežli mají dohromady všichni národové předlitavští; mají své veliké interiéry s původním maďarským nábytkem, krojem, vyšíváním a se vším dobré obchody dělají. Mají zkrátka nelidské štěstí vedle své troufalosti Naproti tomu, jak už s jiné strany bylo vytčeno, nádherný interieur český, veden jsa čistě umělecky, stránku praktickou v neprospěch náš zanedbává úplně. Zařízení jeho ale snad přece jen zpět do Prahy už nepovezeme. Na- bízeno prý zaň již 80.000 zlatých. Není-li našinec hodně opatrným, může v soukromých podnicích výstavních hned o hez- kých pár franků se připraviti.

Míním, rozumí se, tak zvané attrakce, kde vybírá se zvláštní vstupné, průměrem asi po půldruhém franku. Ale ponévadž za prvním vchodem do místností, kde jste uviděti doufali něco z věcí na plakátech zobrazených, nevidíte hnedle nic, s povděkem přijímáte pokyn, že můžete to spatřiti v místnostech dalších, když zaplatíte nové vstupné. Tento dodatek pozvání vás sice zarazí, ale konečně dáte znova, co se na vás ještě požaduje, vstupujete zvědavi do druhých dveři, rozhlížíte se pátravě po nových místnostech a opět ne vidíte hnedle nie. Ale úslužný a roztomilý Fran- couz nenechá vás ani chvilku v nemilých roz- pacích. Přiběhne k vám zase od jiných zastře- ných dvéří a jako hypnotiseur své medium, vás proti vaší vůli k novému vchodu obráti. A když jste již zase u něho, pojme vás tvrdo- hlavá umíněnost, že konečně přece něco musíte za své peníze uviděti. Opět saháte do tobolky, opět vytahujele z ní po franku. Sluha s hlubokou poklonou rozevírá před vámi záclonu, vstupujete do nových velikých místností — a opět nevidie nic. Totiž vidíte sice něco, ale to něco nestoj právě za nic. Pěknou ukázku takového podniku poskytuje rozlehlostí svou i charakteristickou výzdobou budov skutečné mnohoslibný a lákavý palác Anda- lusie za doby Maurů. V nádvoři uvidite sice asi šest v obličeji a po obnažených rukách pomalo- vaných žen cizího nám plemene; v jeho aréně uvidíte sice proháněti se na vychrtlých velblou- dech několik snědých mužů a jezditi na konfch v různá brnění oděné francouzské cirkusové baletky; na jeho jevišti uslvšíte sice cizokrajný zpěv a uvidíte tance španělské, nebo za ještě zvláštní vstupné tanec břišní, celkem však tol vše- chno dohromady není nic zvláště pěkného, nie nezvykle nového, nie překvapujícího. Za 10 fr. pozvolna z vás vyssátých jistě to nestojí.

Přímo veřejné zlodějství provozuje se na př. s atrakei nejnovějších »pokusů« spojiti phonograt s kinemalografem. Místo vší novoty uhlídáte se- všednělé prosté obrázky kinematografické, zná- zorňující tanec, doprovázený místo fonografickou hudbou pianem za oponou umístěným. Phono- Cinéma-Théatre ve velmi dlouhém a zajímavém programu slibuje předvésti ukázky deklamatorního nebo pěveckého a současně hereckého umění mnoha slavných umělců a umělkyň: Sáry Bern- hardtové, Coguelina, Maurela, Sulivovy, Réjanovy a j. Program se však nedodržuje. Zřídka kdy bez kinematografu pracuje phonograf a obyčejné bez phonografu kinematograf znázorňuje nějakou divadelní scénu. Solidnější jest Palác ženy. Za vybírané vstupné 1 fr. 50 ctů. aspoň žádnými pestrými plakáty nenabízí nic, ale také ve vnitř nic ne- ukazuje, mimo barevné obrázky, vyvolávané starodávnou laternou magikou. Bolestné překvapení způsobí mnohému Palác optiky, do něhož většina pozemšťanů vchází jistě jen asi proto, aby se dle zálud- ného slibu podívali obrovským dalekohledem, jak vypadá měsíc na jeden metr přiblížený. Ale dalekohled, i když bledá luna z večera po jasném nebi tiše pluje, klidně na lešení svém odpočivaje, luny ani si nevšímá. Vaše zraky spokojiti se musí pohlodem na fotografie měslce na čtyři kilometry pribltzeného, kteréžto obrazy, na veliké bílé stěně značně zvětšované, velikému obecenstvu nesrozumitelným výkladem doprová- zeny, hromadně se ukazuji. Za to se damám silně zamlouvá Palá šatu, kde skupinami figurin znázorněn jest po- zvolný vývoj šatu lidského, od šatu pro oby- vatele jeskyň, až do úboru nejmódnější úpravy.

Figuriny dle určité doby kostumovaně, rozesta- vené v případných dekoracích, znázorňují kra- jiny, příbytky, vnitřky domácnosti paláců. Uspo- kojí i nejstřizlivějšího diváka. Damám mimo to jiné figuriny poskytují pěknou příležitost, stu- dovati skromné i věžovité účesy stárodávné i moderní. Vedle Paláce umění a Paláce šata pak mezinárodní výstava oděvnická, vynikající nad- míru skvostnými látkami a střihy, konečně hojná výstava úžasně krásných a drahocenných kle- notů, jež na prostranství před invalidovnou sou- sedí s bohatou výstavou nábytku, jsou pro něžné pohlaví pravými oasami v nepřehledném sucho- paru ostatní výstavy, jejíž předměty týkají se ponejvíce praktieké potřeby drobného a velikého průmyslu. Neočekávané zábavy poskytuje obecenstvu výstavy pohyblivý chodnik. Sestává z nepřetr- žité řady těsně k sobě připojených plošin na nízkých kolečkách, jež na železných kolejích po vyvýšeném do patra lešení jako dřevěný živý had do kola se vinou podél hlavních části výstavního půdorysu na levém břehu Sekvany. Je vlastně tré prkenných chodniků těsně k sobě přiléhajicích: jeden pevný, k němuž vedou schody, druhý běžící kolem něho rozvážnou rychlostí a tretí vedle tohoto velmi rychle ubl- hající. Dokonalý dřevěný potoll Chodník je jakousí zábavnou součástí ko- munikace, jejiž pomoci lze se snadno doslat ku vzdálenějším místům výstaviště. Ovšem jen tomu, kdo se v rozloze výstavních objektů již trochu vyzná. Dřevěná řeka vine se po malém okršlku hranic výstavních, z části výstavu úplně. opoušti, probíhajíc živými ulicemi města místy k domům na vzdálenost až jednoho metru s přímykajíe a prohlídku pařížských obydlí s výš půl druhého poschodí připouštějíc. Ačkoli na