2
masthead
V Praze, ve středu dne 20. března 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. lIst,
předp lácíi ne
v Praze v adninlstrai
:: k n
s drojí densnlo
ve alisikoo
e v posvon
ata“ . .
jí vlannoe
Trojí ruch studentský.
Od památného r. 1848 stalo se jaks
nepochybnou položkou v účtech o toku ve-
řejných událostí, že studentstvo a mládez
vůbec jest předním harcovníkem za zájmy
národnosti, pokroku, osvěty a svobody, ale
i tato pravda, jako tak mnohé úsudky, uči-
něné podle zkušeností z minulých událostí,
počíná vlivem poměrů soudobých pozbývati
své přesvědčivosti, byť i obvyklá soustava
moderní analyse této otázce z příčin na snade
jsoucích dosti nápadně se vyhý bala.
Avšak stručné srovnání dneška s dobou
před padesáti lety samo podá vysvětlení
onoho zjevu, že výše vzpomenutá pravd
počíná ztráceti věříci
Pro střední a západní Evropu byla prvn
polovina minulého století dobou, v níž po
tuhou soustavou svaté alliance jako pod' sně-
hovou pokrývkou sbíraly své síly myšlenky
národnostní a svobody. Široké vrstvy lidově
byly ještě málo zájmově rozděleny, a tl
sám sebou dán byl jednotný postup obou
ideí, jež ve studenistvu tehdejším měly při-
rozeně nejhorlivější zastance. Zatím národ-
nostní myšlenka dosáhla plného vítězstv
v Německu a v Italii, a jakoby na zvláštn
povel vyskytlo se právě v tom okamžiku
učení nové proti ní, když přiblížila se hra-
nicím světa slovanského, východního.
Praha
Evropa
Německo
5
article
Dnes jsou to podivnou náhodou zejmena
národy maďarský, polský a ruský, v jejich
studentstvu jeví se silný ruch, aniž by s
dalo nepochybně o něm dokázati, že jest
pokračovatelem pochodu obou zmíněných
myšlenek, národní a pokrokové.
Nejméně to platí o nejnovějších udál -
stech na universitě peštské. Jako bychoms
byli octli náhle ve středověké vřavě zápasů
náboženských! Z Uher v posledních letech
opětovně docházejí zprávy o třenicích v
studentstvu, jejichž odznakem jest — kříž.
Nemysliž nikdo, že jest snad ve druhé polo-
vině našeho soustátí křes(anství v po-
dobném nebezpečí, jako v Číně, aneb
v zemích mohamedánských. V Uhrách kře-
sťanství jest zastoupeno, jak známo, v něko-
lika vyznáních, a spory tam vznikly zejmen
následkem známých církevně-politických zá-
konů, jimiž klerikalism přepjatý byl po-
horšen. Dnešní boj »o kříž« v posluchárnách
university peštské jest jednou z episod onoho
zápasu, jenž se (am vede ode dne ke dni
rozhořčeněji a příkřeji. Ani národní ani po-
krokova myšlenka není to, jež tou dobou
jest podkladem tohoto ruchu student skéh
v Uhrách !
Uhry
Čína
6
article
Nedávno konalo se v Haliči přelíčen
s několika mladíky, po většině z krubu mlad
intelligence, kteří byli postaveni před sou
pro násilné vymáhání příspěvku na účely.
jež při přelíčení nebyly dosti určitě vysvět
leny. Připad sám mohl by býti pokládán
za ojedinělý, kdyby se pokus stcjný nebyl
opakoval, a kdyby před rokem nebviy i ha-
ličské listy vystoupily dosti ostře proti šířen
proklamace jakési národní organisace, o ní
jsme na tomto místě dne 19. ledna minulého
roku podali obšírný výklad. S touto agitací
vzpomenuté organisace uváděny byly ve spo-
jení i známé výjevy varšavské při slavnosti
Mickievičově, i četné případy zatčení zvláště
v kruzích studentských. S událostmi těmi
souviselo i uvěznění několika zahraničných
agtátorů, kteří byli přistižení jako rozšiřo-
vatelé různých brožur, což některé časopisy
polské označovaly jako propagandu sociali-
stickou. V londýnském časopise »Free Rus-
sia« o těchto věcech uveřejňují se pravidelné
referáty, v jednom z nich se zvlášíě podrobně
popisuje zatčení agitátora při třetí jízdě do
Ruska, v jehož kufru o dvojitých stěnách
nalezeno bylo na sta letáků. Nutno tu při
pomenouti, že v ruském Polsku jest velmi
mnoho továren německých a židovských, a
Halič
Rusko
Polsko
Free Rus
7
article
NARC
NARC
že ruch dělnický tam především poměrů
v těchto závodech se týká, ač paraduje oby-
čejně v novinách jako ruch v dělnictvu ru-
ském. Ani tento ruch nebyl, jak jsme již
loni doložili, pokládán všemi listy polskými
za ruch národně polský.
Od minulého roku neobyčejně ostrý ruc
objevil se mezi studentstvem na universitách
ruskýeh, zejmena v Kyjevě, Oděsse, Char
kově, Moskvě a Petrohradě. V Kvjevě za
tčeno bylo několik set studentův a mnozí
zařadění do vojska. V Moskvě došlo k vel-
kým demonstracím pouličním, jichž se účast-
nili po boku studentstva i široké vrstvy
lidové; intelligence tamní rovněž přála hnut
studentskému. O výjevech v Moskvě se ozna-
muje: Den 10. března t. r. byl pro Moskvu
svátkem. Lid po tisících táhl se studujícími
po ulicich, provolávaje »hurrá studentům«a
pokřikuje na vojsko, že jeho »stanoviště jest
nyní na Amuru«. Lid snažil se osvoboditi
studující, zatčené v jízdárně; před domy po-
licejního ředitele a u sídla generálního gu-
vernéra velkoknížete Sergeje demonstroval
velmi hlučně. V téže době zvědělo se o vy-
loučení z církve hraběte Lva Nikolajeviče
Tolstého, nejslavnějšího souvěkého spisovatele
a když náhodou jej dav na vyjížďce potkal,
projevována mu okázale přízeň, načež odjel
do svého bytu, kdež byl rovněž davy shro-
mážděného lidu hlučně pozdravován.
Sergej
Kyjev
Oděss
Chara
Moskva
Petrohrad
Amur
Lev Nikolajevič Tolstý
8
article
Při těchto demonstracích zatčeno bylo
množství lidu.
Pro nynější ruch ve studentstvu ruském
jest významným, že lid poprvé připojilse
k bouřím studentským, což jest dvojnásoh
pozoruhodným v Moskvě, této přední repre-
sentantce ducha staroruského.
Pouhé zastaralé a úzkostlivé pořádky n
universitách ruských sotva stačí k vysvětlen
všech těchto zjevů, ač není pochybnosti, ž
studentstvo je vzalo za hlavní příčinu své
nynější akce.
Za to nutno připomenouti, že tento ruh
propukl právě za vlády nynějšího caře, jeho
názory pokročilé všeobecně se uznávaly i za
hranicemi, kdežto za ryze ruské soustavy
caře Alexandra III. Mirotvorce Rusko stálo
v plné své síle. Jsou snad v pozadí nyněj-
šího ruchu i proudy rázu politického?
—Co se týče Moskvy, není pochyby, ze
hlavně od výstavy v Nižním Novgorodě jeví
se tam jakýsi určitý pohyb nesouhlasu s ná-
zory petrohradskými a i veliké neštěstí n
poli chodynském za korunovace vysvětlovalo
se jakožto následek soupeření s hodnosty
petrohradskými, kteří tehdy všecky slavnost
řídili, jsouce zvláště k nim povoláni.
Možná dosti, že i současné, nevyjasněné
poměry mezinárodní mnoho spolupůsobí na
rozčilení myslí, vždyť jest na příklad známo,
že všichni angličtí konsulové z Finska musili
býti odvoláni.
Alexandr III
Moskva
Rusko
Novgorod
Finsko
9
article
Takto jde vnitřní ruch v Rusku dosti
souběžně se zjevy v ruském Polsku a ve
Finsku, což vše opět v očích ruského lidu
může se zdáti jakožto účinek té politiky ruské,
jež čím dále tím více se zaplétá na dálném
Východě, kdežto v Evropě ponechává volnou
ruku vzrůstu vlivu německého, s nímž se
setkává nejen na Balkáně, ale i v Malé Asii.
Vzpomenuté bouře studentské ve spo-
jení se známkami rostoucí nesnášelivosti
v národech ostatních, o níž jsme minulé so-
boty promluvili, jsou dalším temným mrakem
v nynějším politickém stavu Evropy.
Co pak se týče vlastního ruchu student-
ského jak v Uhrách tak mezi Polákya
zvláště na Rusi, jest na pováženou, že tak
veliké množství intelligence, příštích to kul-
turních pracovníků a vůdců oněch národů,
na mnoze snad na vždy bude odcizeno to-
muto nejvlastnějším u svému povolání,
ač tam nikde není nadbytek těchto sil a ač
tím se v organisaci národní prolamují velik
mezery, jež vyplní asi vypočítaví sousedé
západní .
Zejmena na Rusi jest již nejvýše na
čase, aby nadešel konec posavadním po-
měrům ve studentstvu, nemá-li národ ruský
těmito nepokoji utrpěti škod snad nenahra-
ditelných. V Čině cizinci odklizují vůdce ná-
rodní a Rusové by chtěli sami podlomiti
svůj vůdčí dorost? A nebylo snad již řečeno
za nynějších zmatků v Číně, že konečné je-
jich vyřízení můze přenésti se na
půdu evropskou?
Polákya
Rusko
Polsko
Finsko
dálný východ
Evropa
Balkán
Asie
Uhry
Rus
Čína
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 19. března. (K situ a ci)
Krakovský »Czas«, pojednávaje o nynějších po-
litických poměrech, nazývá nvnější dobu »erou
kompromisů«. Netřeba prý býti prorokem ani
hlubokým politikem, aby člověk poznal, že ny-
nější parlamentní stav jest pouhé příměří, uza-
vřené na určitou dobu. »Čechové — píše »Czase
— netají se tím, že neodložili své taktiky, nýbrž
pouze ji zadrželi, a i to jen do velkonocí, po-
nichž si vyhražují »volnou ruku«. Že do ná-
vratu pravidelných parlamentních poměrů mám
ještě velmi daleko, toho důkazem, že žádná
otázka, která je předmětem sporu a osou všech
posledních bouři, nemůže býti vyřízena, ba ani
se o ní nyní nemluví. Podobně rozbila by se
ihned těžko docílená okamžitá shoda, kdyby
kterákoli strana vystoupila s návrhem na změnu
jednačího řádu a snažila se jej prověsti. Ko-
nečně nad parlamentem, jeho poměrným klidem
a ochotou k vyřízení nejpilnějších věci visíi jako
hrozící mrak přízrak opravdové parlamentní
většiny. Podmínkou další práce v této době jest
tedy týž poměr stran, jak se jeví nyní; jest
jí dále výběr jen takových předmětů, které jsou
bud prospěšny všem stranám, aneb za které s
ihned může jiným stranám dáti nábrada. Cha-
rakteristické jsou v tom vzhledě porady stran
jednacího pořádku. Era kom p romi so
v politice rakouské vystoupila tu nejvýrazněji
na jevo .
Czas
Čecho
Era
Praha
ko
11
article
V Praze, 19. března. (Sblížení p o-
ského kola s českou delegacl.)
Parlamentní zpravodaj »G1. Narodu«a ukazuje
jako na potěšujíci zjev na některé sblížení pol-
ského kola s českým klubem. Ku sblížení tomu
použito dle polské zprávy choroby ryt. Javor-
ského, jenž po čas své nemoci nemohl se z-
častniti prací polského kola a zákulisního jed
nání. Hlavní zásluha o opětné sblížení obou
největších slovanských klubů náleží prý hr. Voj-
těchu Dědušickéme: »Zpravodaj zmiňuje se p
té příležitosti také o pověsti, jež prý kolovala
v polském kole, že p. Javorský, byv vyzname-
nán vysokým řádem, ustoupí nyní s parlamentní
arény.
Dodáváme k tomu se svě strany, že o sku-
tečném »sblížení« českého a polského klubu
nemáme posud nijakých zpráv; přiznáváme však,
že česká delegace i bez formálního »sblížení«
má za svou povinnost podporovati všechny slo-
vanské kluby, tedy i sobě nejbližší klub polský
Odstoupení p. Javorského s parlamentní arény
mohlo by však míti za následek i sblížení for-
mální, neboť by pominuly obavy, jichž česká
delegace nemůže býti prosta, dokud v čele pol
ského kola stojí pověstný »regimentář «.
Javorská
Javorskij
Praha
G 1
12
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 19 března.
Praha
13
article
Stojanovič.
Stojanovič.
Jméno »Stojanovič« rozkřiklo se v po-
sledních nedělích po naší veřejnosti jako pio-
nýra germanisace na Balkáně. Již i satyrické
listy skládaji na Stojanoviče epigramy. Málo
schází a budou Stojanoviče obviňovati, že oku-
poval Bosnu a Hercegovinu, že podmanil finančně
Bulharsko, že uvedl Němce do Cařihradu a
Malé Asie.
Je to veliká křivda, kterou dlužno napra-
viti, když prvý její počátek nebyl veřejností
Stojanovič
Němec
Balkán
Bosna a Hercegovina
Bulharsko
Cařihrad
14
article
ignorován, jak zasluhoval, a naopak rozvalil se
jako lavina.
Jde o stať prof. Stojanoviče o všeslovan-
ském jazyku, jež byla uveřejněna v č. 15. ví
deňského »CaB. BĚEa«. Redakce v úvodě k jeho
stati představila čtenářům Stojanoviče slovy
»Pan Ljubomír Stojanovič je členem kr. srbské
Akademie a býval professorem bělehradské »ve-
liké školy«; jest vynikajícím slavistou a př-
vržencem radikálné strany ; krále Alexandra učil
ruskému jazyku; nejhlavnější ale jest, že jest
jedním z nejlepších srbských mužů. Vláda
rozkrále Milana zbavila jej professury za to,
že poslal pozdravný telegram Pašičovi, když vy-
cházel z požareveckého žaláře.
Muž takový zasluhuje, aby mínění jeho
bylo slyšeno a uváženo, i kdyby se odchylovalo
od našeho. Ale jeho názory na všeslovanský
jazyk od názorů našich nejen se nerůzní, nýbrž
s nimi se kryjí a jsou vůbec takové, jako má
celá česká veřejnost. Tím spíše je hodno poli-
tování, když věc postaví se křivě tak, že prol
Stojanovič není u nás považován za stejně smý-
šlejíeího, nýbrž za protivníka, ano za pionýra
germanismu na Balkáně.
profesor
Stojanovič
Ljubomír
Pašič
Milano
Balkán
15
article
Proto, že stať prof. Stojanoviče neobsahuje
ničeho nám a našim čtenářům nového, postači
její obsah krátce naznačiti na dotvrzení toho,
co pověděno.
On konstatuje fakt nepopíratelný, jakkol
smutný, že němčina mezi západními a nyní už
i jižními Slovany je rozšířena nesrovatelně víc,
než ruština. Tento fakt neviděti mohl by jen
slepec a jen člověk na hlavu padlý mohl by
ještě dnes tvrditi, že okupace Bosny a Herce-
goviny prospěla slavismu na Balkáně a byla již
tak myšlena, aby mu prospěla. Nikoli, okupace
značí mocné vtržení germanismu do zemí bal-
kánských, jež je zesilováno tím, že současně
operuje proň německá politika v Cařihradě a
obchodní rozpjetí Německa až k Perskému zá-
livu. Proti tak ohromnému šíření sfery německé
nestačuje Slovanům na jihu právě tak jako Slo-
vanům na západě úzké lokálné vlastenectví: tu
je zapotřebí širokého vlastenectví slovanského,
opírajícího se o Rusko; tu nepostačí učiti se
svým materským jazykům, nýbrž nutno vzíti na
pomoc jazyk ruský, jakožto jediný slovanský
jazyk, kterým může rozliv jazyka německého
býti zastaven a paralysován.
profesor
Stojanovič
Slovan
Bosna
Balkán
Cařihrad
Německo
Rusko
Slovan
16
article
Avšak všechno úsilí ohrožených Slovano
bude marně, správně soudí Stojanovič, dokud
Rusko samo nechopí se věci. Ono musí Sl-
vanům usnadniti učení ruskému jazyku, musí
s nimi navázati přímé styky literaturné a knih-
kupecké a musí, bez čehož obejíti se nelze.
hleděti si praktických styků se Slovany. (Otázka
o zřízení ruských konsulátů v zemích českých
už zas usnula.) Slované musejí potřebu znalost
ruského jazyka pociťovati ve skutečném život
nikoli jen v theorii, a to bez účastenství Ruska
není možno.
Takové je stanovisko a myšlení prof. Sto
janoviče.
Protiřeholní zákon v nebezpečí.
Protiřeholní zákon ocitl se včera ve fran-
couzské sněmovně, která již po několik týdnů
o něm jedná, ve velikém nebezpečí. Pravice
melinisté a nacionalisté podali v nové formě
návrh, aby autorisování řeholí odňato bylo právo-
moci sněmovny a přiřknuto bylo státní radě,o
níž očekávají více shovívavosti k řeholím. Ná-
vrhy ty, několikráte již podané, byly vždy zami-
nuty, ale vždy většinou menší a menší. Napo-
sled většinou 22 hlasů.
Včera podal pak posl. Alicot tento návrh
»Všechny řehole trvající, tedy také neautoriso-
vané, mohou býti autorisovány dekretem státní
rady.« To bylo by zvrácení principu už usneše-
ného, dle něhož autorisaci lze vysloviti jen zá-
konem. Návrh Alicotův byl zamitnut 274 hlasy
proti 262, tedy většinou již jen 12 hlasy. Okol-
nost ta přičítá se ani ne tak odporu proti ře-
holní předloze, jako tomu, že mnoho poslanců
Stojanovič
Slovan
Alicotův
Rusko
Napa
Slovan
couzský sněmovna
státní rada
17
article
v robnéma prodejii
ranní číslo o sobě . . . za s
otpoladní . . . . . . . za. 2h
ve tllalkách na venkoví
renní čelo.
cdzslední
rnseraty
platí so hatově roplei
Přeěplacení a lsrerty přijtsá sdmin-
strace v Narianské ulicil č. 3..
Tam nacházají se též reůskee
tiskárna a oxpadiea „Národnjeh Listš“.
Rakopliy se nevraeei
Národnjeh Listš
18
article
rozmrzelo se na vládu Waldeck- Rousseanovu
pro její passivní chování se ke stávce v Mar-
seille, jejíž dlouhé trvání francouzskému ob-
chodu těžké rány zasazuje.
Při 4. článku předlohy protiřeholní, jímž
odnímá se řeholím právo k udilení vyučování,
hodlají melinisté a pravice véstí hlavní útok
proti předloze. Doufají, že i mnozi liberálové
za heslem »svobody vyučování« získáni, budou
hlasovati proti tomuto článku.
K „attentátu“ na Viléma II.
Vyšetřováním jest nyni na jisto postaveno.
že brémský attentát nebyl činem politickým, ze
byl výplodem okamžitého chorobného záchvatu
epileptika, nemajícího té chvíle vědomí o činech
svých. Zjistilo se totiž, že »útočník« Weiland
nebyl hned po attentátu sražen k zemi koni
četníkův, nýbrž shroutil se k zemi záchvatem
padoucnice, kterým byl právě když železem
mrštil, postižen. Ujištuje tak aspoň »Kölnische
Zeitung«.
Vilém II
Weiland
Waldeck
Mar
Zeitung
19
article
Z říše Vilémovy.
Z říše Vilémovy.
S napjetím sleduje německá veřejnost, jal
utvářejí se poměry na sněmu gotském, jenž
dnes bude zahájen. Z 19 mandátův sněmu
toho náleží po volbách posledních 9 socialistům,
10 ostatním stranám. Tyto dělí se ale na
agrárníky, svobodomyslné a národní liberály.
Tam, kde se neshodnou — a možno, že bude
tak již při volbě předsedy — rozhodovati bu-
dou socialisté. Sněm gotský bude nepochybně
prvním sněmem, v němž socialisté — po nových
volbách — budou míti většinu, jakož vůbeci
při volbách do říšského sněmu měli největš
počet hlasův voličských ze všech stran. Mají
za to dékovati známým »novým«, »novějším«
a »nejnovějším« »kursům« v politice německé
za posledních 12 let.
Kralovecký soud odsoudil strážníka Hof-
manna, jenž bez příčiny vynadal jistému dělníku
a ztloukl jej pěstmi a šavlí, na 6 měsíců a
1 týden do vězení. Pro podobnou surovost byl
týž už dvakráte trestán. Službu ale bude —
konati na dále.
říše Vilémov
Hof
20
article
Z parlamentních výborů.
Z parlamentních výborů.
Z Vídně, 19. března. (C.-E)
V dopolední schůzi národo-hospodářského
výboru schválena po krátké debaté změna zá-
kona o komorách obchodních jednohlasně
a posl. Kink zvolen sněmovním zpravodajem.
Dále rokovalo se o iniciativných návrzích stran
dilíerenčních obchodů bursovních.
Ministr orby bar. Giovanelli ujal se slova,
že vláda uznala nejednou nulnost opravy bursov-
ního obchodu termínového a s hospodářskými plodl-
nami a vyslovila ochotu podati sněmovně příslušnou
předlohu. Od té doby hleděla si věci do opravdy.
Ministr odvolává se na materiál v díle »Obilí ve
světovém obchodě«, přichystaný pro anketu. Vzpo-
míná též ankety pro opravu bursovního obchodu s ho-
spodářskými produkty, jež rovněž poskytly vzácný
a hojný materiál, jenž jest obsažen v protokole as
o 2000 tiskových stránkách. Nyní sestavuje se pří-
slušný rejstřík a práce bude záhy hotovou a další
práce pro předlohu, která svým časem bude sně-
movně podána, budou tím značně ulehčeny a ury-
chleny. Vláda dle všeho bude s to, aby již na pod-
zim t. r. svou předlohu podala. Tou dobou není s to,
aby se stanoviska vlády podal bližší zprávy o ob-
sahu předlohy, neboť odbory, které jsou při této
práci zúčastněny, nemají ještě své práce ukončeny.
Vídeň
21
article
Nemůže říci, zda vláda differenční hře, která jeví se
ve formě bursovního obchodu, po případě všem vý-
střelkům terminového obchodu zákazem neb omeze-
ním a přetvořením bursovního obchodu s hospodář-
skými výrobky učiní přítrž. Ať bude obsah budoucí
předloby jakýkoliv, přece již nyní jmenem vlády
s veškerou rozhodností může vytknouti, že reforma
bursovního obchodu s hospodářskými výrobky —
užívá slova reforma v nejšitším smyslu — který se
týká všech eventualit, za všech okolností bude tako-
vou, aby všem odůvodněným stížnostem polního ho-
spodářství trvale a účinně zjednala odpomoci.
Byv povolán k řízení ministerstva orby — praví
dále — mohu úkol svůj spatřovati jen v tom, abych
zájmů původních producentů s veškerým důrazem
hájil. Je mně tedy velkým zadostučiněním, mohu-li
poukázatí k tomu, že ministerstvo obchodu i ostatní
ministerstva projevují největší ochotu ve příčině há-
jení zájmů, které jsou jimi svěřeny
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Antokolského Nestor.
Napsal dr. Ant. Šnajdaut
Nedávno prošla novinami zpráva o vzá-
cném vyznamenání, jehož se geniálnímu ruskému
sochaři Antokolskému ve Francii dostalo: byl
jmenován komandérem čestné legie.
Antokolský zasluhoval by si především vy-
znamenání našeho, totiž vyznamenání nás
Slovanů. Život opravdu slovanský, alespoň ten
ideální život názorů a idel, prochvívá tentokráte
i kámen i kov ! Něco opravdu svého, od antiky
jako od mezinárodního naturalismu stojně vzdá-
leného, podáváme světovému pokladu uměle
ckému. A čásť věštby Kollárovy se již plní
stáváme se »módnými nad Seinou«. — Kdy
staneme se jimi i »nad Labem« ? Snad ne,
nás jeho proudy — —
Ale vyznamenání umělce nezáleží v r
dech, čestných měšťanstvích a členstvích, ale
v pochopení jeho del.
Vzpominám kollekce děl Antokolského, kter
byla vystavena — bude tomu devět roků —
na mezinárodní výstavě v Mnichově. Znovu pro-
živám ten ohromný, v pravdě nevyličitelný dojem,
s nímž každé jednotlivé číslo její v duší se
vtiskalo, to překvapeni, že kámen, hlina i kov
vskutku také mohou dýchat a mluvit. — Utkví-
vám však vzpomínkou na jedné soše, která
z duše se mi vyhoupla zvlášť ozářena, když
dojat vyznamenáním mistra ruského uvědomi
jsem si věštbu Kollárovu: utkvívám na soše
Nest orově, prvního kronikáře slovanského.
Provětral jsem po letech papíry svoje —
liboli, provázejte mne do tichého zákouti. Hlle
Nízký pulpit, mírně skloněný, za ním na
podlouhlé truhle, jež slamníčkem přikryta a tak
na sedátko upravena, vetchý mnich, v hábitě
s kápím hluboko do čela, přes uši i přes týl
staženým, zahloubán v práci nad velikou knihou.
Lovice v přední listy knihy je zabořena, pravic
píše. Zvířecí roh, primitivní to kalamář, upevněn
k pulpitu při pravici. Na zemi, o pulpit i truhlu
opřena, leží veliká kniha.
doktor
Antonín
Antokolský
Kollárův
Francie
Seina
Mnichov
Nest orov
23
article
Všecko z bílého mramoru.
Něco bizarního tedy?
Pravda, z mramorové skupiny pozdravaj
nás nejprvé ostré čáry vodorovné a kolmice ne-
vábné, pak křivka vetchého těla k práci sklo-
něného, ale necitíme, že by oko naše bylo nějak
uráženo, naopak. Ten hranatý, hrubě sroubený
pulpit, ta truhla starodávná, okovaná jen pro
potřebu, ten těžký hábit s kápím tuhých řas —
všecko to dojemně mluví, vábí.
Zastavujeme se a — nasloucháme. Hle.
kámen oživi; brzy ani hmoty kamenné pře
sebou nevidíme, bílé světlo sluneční obklopuje
vážnou postavu za pulpitem, v práci hluboc
pohřiženou.
Zdá se nám, že zašeptáno: »Nestor!«
Rozjasnilo se nám, uvolnilo, leč ještě úsi-
něji v sebe se hroužíme, k jediné představě
všecku pozornost shrnujeme a pojednou cítíme
se jí dotýkáni, neseni. Naše osobnost někam se
ztratila, myslíme duchem umělcovým, díváme se
jeho jasnýma, mlhy zapadlých časů pronika-
jíeíma očima, i vidíme, ve skutečnosti vidíme
Nestora dávného, prvního letopisce Slovanů.
Jak čistá, poctivá tvář! Čistota, poctivost
sama. Věříme: s toho péra, tak rozvážlivě,
klidně, bez úzkostlivosti sensitivní vedeného ne-
může skanouti lež nebo křivda, a z těch úst
ušlechtilých, k nimž bezděky se nakláníme,
abychom slyšeli jejich dech, nemůže vyjíti slov
nepěkné nebo i jen prázdné.
Slovan
24
article
»Prostý, v žádné chytrosti nevycvičený
mnich«, tak uvádí sebe Nestor v životopise
opata Theodosia, za něhož (století jedenácté) do
Pečerské lavry v Kyjevě jako jinoch sedmnácti-
letý vstoupil. Vzpomínáme slov těch, vidouceje
před sebou tělem učiněna.
Bezděky ustupujeme, abychom svatého
muže nerušili v jeho díle pro věky určeném.
Ano, v prorockou postavu velebnou vyrůstá
před námi prostý ten mnich kyjevského kláštera,
postavu podobnou i zevním držením nachýleného
těla těm, jež Michel Angelo na stěně Sixtin
ze svých vidění starozákonních zobrazil, v pro
roka »do minulosti obráceného.«
Leč: kdežto mohutné, silou obrů kypleí
postavy Michel Angelovy uchvacují nás hlubo
kým vzrušením ducha, ponořeného v očekávání
Spásy z běd světa, dojímá nás naopak výtvor
Antokolského, — stařec mocného vzrůstu a v celku
nehorázného, kostnatého zevnějšku, markantn
tváře a s táhlou splývající bradou, — nevystižným
klidem duševním, jejž socha zobrazuje a kolem
sebe rozlévá.
Ano, klid hluboký jest dominantou silného
toho dojmu uměleckého, jejž socha geniálníh
interpreta duší lidských v nás vyvolala. Pohří-
žení se v sebe sama, ale s otevřenýma, daleko
široko se rozhlížejícíma očima.
A zobrazen klid člověka, určité třídě spole-
čenské a určitému věku náležejícího, nikoli klid
imaginární, klid boha nějakého, bytosti ideální
Věříme na Nestora Antokolského. — Vě-
říme na slovanského mnicha ze století dvanáctého
který zaznamenal »pověsti dávných let« a podal
svědectví o době současné, podivuhodně proni
kavá, třeba bychom věděli, že historická osob
nost toho t. zv. Nestora není dokumenty soudo
Pečerská
Bezděk
Michel Angela
Angelův
Antokolský
Kyjev
25
article
bými tak přesně ohraničena, aby velkou část
díla domněle jemu náležejícího nebyl mohl vy-
konati mnich jiny.
Snad Nestor, o němž se dočítáme v »Pate-
riku«, t. j. v Životopisech sv. otců lavry Pečer-
ské a v Letopisech samých, není Nestorem na-
šich představ moderních. Nieméně historický
portrét Antokolského jest pravdivým, třeba byl
do nejmenších podrobností výtvorem umělcovy
fantasie. Ovšem fantasie, která pracovala na zá-
kladě vědeckém: na podkladě důmyslných studi
nejen Letopisů a historických okolností jejich
vzniku, pak celé doby, v niž mohou se klásti,
ale i pronikavých studií lidské přírody, lidské
psychy.
Nestor Antokolského jest personifikací toho
velkého klidného ducha, jenž vane první kro-
nikou slovanskou. Jest to typ člověka, který
prost vášní osobních i strannických klidně, s po-
vznášejícím pocitem dosaženého stavu dokonale-
šího, dívá se kolem sebe i do propasti věků.
Pracovníka, který odumřel životu současnému
aby ožil prací svojí v paměti budoucích. Badatele,
který »za času, kdy celá téméř Evropa západní
ještě pohřížena byla v barbarství«, provedl histo-
rické dílo obdivuhodné. 1) Proroka, jenž jako
někdy Ezechiel »vidí vidění boží«, obrácen js
do minulosti.
Ano, jedině tak, jak Antokolský nám jej
předvádí — zdá se nám — mohl i musil, může
i musí vypadat — Homér Slovanstva ).
Uchváceni výtvorem umělcovým dumáme
nad živým a přece tak vzdáleným Nestorem,
) K. J. Erben v úvodě k českému vydání kro-
niky Nestorovy, 1867
)»Nestorovy letopisy, jichž správnost můžem
vyšetřiti dle pramenů řeckých a francouzských, jsou
mnohde jakoby epickou básní v prose.
Dějiny Ruska, přeložil Lub. Petr. 1896.
Antokolský
Ezechiel
Homér
Erben
Luba
Petr
Evropa
Rusko
nestorův letopis
26
article
jakoby pouze duch jeho tělesnosti prostý nám
se zjevoval. A proudy dějů slovanskych šumí
naší hlavou, ne jen těch, které zaznamenal
starý kronikář, ale i těch, které přes jeho
k hrobu skloněnou hlavu dále se valily:
Vidíme mrtvá pokolení, jež »nedovedla
sobě vládnouti« v rozbrojích nekonečných, při
nichž vílězství strany jedné znamená — porážku
společnou. A klidná ruka vážného letopisce,
jenž vidí ke dnu burácejíeích proudů, zapisuje:
»Vstal rod na rod, nenáviděli se vespoleks.
Vidíme slovanské kmeny, uštvané vzájem-
ným ničením se rodů, prositi pokorně cizince,
aby — jimi vládl. Jako poslové kmenů od
Dněpra a jezera Iimeňského k Varjahům, tak
později poslové od Visly, od Vltavy, od Marice
přicházejí k jiným dvorům germánským s kají-
cími prosebnými slovy, jež kronikář zapisuje:
»Země naše veliká jest, oplývá vším, al
řádu v ní není; pojďte panovat a námi vládnout !«
A tytéž kmeny, kteří buď slepě sebe pro-
následovali nebo lhostejně sebe míjeli, jichžto
rodové dovedli i do posledních nevinných vy-
honů vzájemně sebe potírati, vídíme, ani s nej-
pokornější pohnutlivou oddaností promlouvaj
ke svým knížatům, jako někdy Novgorodští ke
svému Jaroslavovi:
»Kníže, ty prolil jsi krev bratří našich,
my hotovi jsme proliti ji za tebe !«
A ruka letopiscova, zaznamenavši tato
slova, vidíte, nezachvěla se vzdornou hořkostí
a studem; s uspokojením patrným na jiném
místě (o Izjaslavovi) poznamenává: »Byl muž
mysli prosté, zlým za zlé nespláceje.«
Jako fantom veleby i hrůzy vzrostla po-
jednou před vámi socha a mizí v nedozírnu —
Protíráte si oči a úsilně si uvědomu-
jete, že máte před sebou kámen, skutečný jen
kámen — —
Rambaa
Marika
Jaroslav
Visla
Vltava