Ročník XXXXIX.

oe ac nosěe sb

V Praze, ve čtvrtek 13. května 1909.

r rlo l

Číslo 131.

Ha ranní a večerní listy předplácí se V Praso v administracit na másie. . . . . . 2 K na čtvrt leta . . . . 6 K —l s dvoji donáškou na měsle. . . . . . 2 na čtvrt leta . . . . 7 K h ve flišlkácho na měsic. . . . . . 2 K 90h Pošton: na měsle- na čtvrt ieta . . . . 9 K 6oi s dvojí zásllkou na mě. Ba vricta : : : 2

Dvé zajímavých události. Těžké žaloby padaly předevčírem na vládu Bienerthovu a jejího ministra orby dra. Bráfa se strany českých agrárníků, že v tuhém a pro zemědělstvo naše na nejvýš krušném zápasu tísněných českých řepařů s kartelovanými cukrovary nejen ne- přispěla řepařům, jak se vzhledem k spra- vedlivosti požadavků jejich mohlo doufat, vydatnou pomocí mravní, nýbrž naopak celou řadou skutků stranila svými orgány zájmu a prospěchu skartelovaných velmocnýeh cukrovarníků. Tak zejmena čeští agrární poslane Bergmann a Udržal prudce vytýkal a dokazovali, kterak prý vláda Bienerthova i se svým konservativním ministrem orby p. Bráfem straní šlechtickým fabri kantům proti demokratickým zeme dělcům »Boj řepařů jest bojem o osvobozen zemědělců z pout otrockých« horlil prvý řečník: »Kterak tu však vláda zakročila ? Mohlo se očekávat, že přijde snad s radami a kom- promisními návrhy. Na místě toho však po- sílala na starosty obcí — čet- níky s cirkuláři hejtmanskými, které obsa hovaly — hrozby a chtěly řepařům za- bránit, aby vystupovali proti továrníkům. Také do schůzí řepařů byli vysíláni vládní komisaři!« »A některé schůze byly řepařům zakázány!« vpadl žalobně posl. Prášek »Celá správní soustava,« žehra agrárník Bergmann dále — »jedná od le proti zemědělství nepřátelsky. Zejména mělo zde zasáhnout ministerstvo orby když se jedná o tak eminentní zájem země dělství. Na místě toho však jsme se dočetli kterak ministr orby rozmlouval s »vynikají- cími odborníky« o řepařském zápasu v Če chách. Bohužel, rozmlouval mi nistr orby jenom s továrníky.

Řepařů se na nic netázal.« Řečníka bolí, »že, jak se zdá — zelený pra pon z ministerstva orby — zmizell- Jak známo byl ve veřejnosti české při zrození strany agrární v Čechách pan dr Bráf považován vedle prince Bedřicha Schwarzenberga za vlastního jejího kmotra. Soudilo se tehda, že velmi horlivě se za jímal o odtržení se českých zemědělců o praporu národní strany svobodomyslné ao semknutí jich v samostatnou politicky sta- vovskou stranu agrární a blahopřál jejímu zelenému praporu tak jako princi Schwar- zenberku v naději, že tim bude věci svobodo- myslné v Čechách zasazena smrtící rána, kdežto konservativci získají rolnictvo cele pro svou věc. »Zelený prapor« agrární zdůl se tehda vláti velice blízko při bělomodré vlajce konservativního velkostatku, i nescházelo blahoslavitelů tohoto spojenství českých ari stokratů s novou stavovskou stranou. Jaká to tedy krvavá ironie osudu, když dnes agrárníci čeští právě na svého někdej šího patrona a nyní ministra orby u věc tak vážné podobně žalují a žehrají, vy týkajíce mu přímo, že jejich »zelený prapore — »jak se zdá« ze své kanceláře při audiene cukrovarníků kartelářů — vyhodil. Ministr p. dr. Bráf bránil a hájil se ovšem s veškerou obratností své dialektiky omlouvaje se, že s řepaři nevyjednával, po něvadž o snahách jejich byl beztak dobře informován, s cukrovarníky prý však konfe roval, aby je naklonil k dohodě s řepaři což se mu však nepodařilo. Avšak jedva domluvil, vyvstal druhý agrárník český posl.

Udržal a posvítil na tu p. Brafem vřele líčenou přízeň vlády k zemědělcům — vlastní dopis ministerského předsedy p. Bienertha, znějící ve prospěei zájmů majitele panství a cukro- varu říšského hraběte Rudolfa Kinského na újmu potřeby rolníků z okolí chrasteckého. Drastický ten důkaz ovšem způsobil veliký effekt a vzbudil bouři uevole v řadách agrárníků, jměnem jichž posl. Udržal řekl ministru dru. Albínu Bráfovi tváří v tvář: »Skutečnost, že ná- rodní hospodář takové pověsti a takových vědomostí jako ministr orby netroufal si pronésti i jen jediného slova výtky proti všemocným cukro- varníkům, jest důkazem, že tito pánové mají moc, před níž se všechno sklání. « — —

Zajímavý pendant k této ironii osudu, způsobeně střetnutím se tradiční centrali- stické, podnes nezměněné proti- lidové soustavy vládní se životními zájmy stavu rolnického v Čechách — po skytlo včerejší rokování o promemoriu zemského výboru král. českého proti známým finančním plánům vlády Bienerthovy na veletučné zvýšení státních daní a hubené sanování financí zemských. Či není v tom hluboká ironie osudu, když vůdce německých centralistů, zarytý tedy odpůrce samosprávy a svézákonnosti království českého, jakým jest dr. Eppinger, jemuž svěřen v zem- ském výboru nejdůležitější obor — referat o finančním hospodařství zemském, musí v pamětním spise, respektive protestu, vytýkati centralistickému systému vlád rakouských, jak macešsky na- kládal s prospěchem země české, jak ji vy- čerpával na prospěch jiných zemí a státu, ale nedopřával jí náhrady. Jak odmítal vše- liké návrhy, co se jich načinil výbor zemský k rozhojnění zřídel zemských příjmův, jak nechával zemi nésti hřemena na záležitosti jež má opatřiti stát, jak při každé subvene státní kladl podmínku »přispěje li též země« — slovem, jak stát centralistickým svým systémem vyssávacím zubožil finance tak značného království jako jsou Čechy .. .

Nezní-liž to dále jako ironie osudu, když vůdce německé strany, která proti sněmu českému páše svou obstrukcí již po léta škůdnictví vlastizhoubné — musí v prome- moriu proti vládě Bienerthově hájiti výsostního práva sněmu českéhonasamostatné ukládán daní zemských, jež má býti předlobami »autonomisty« Biliňského tak citelně zkrá- ceno. — Ovšem že vše to nepraví Eppinger tak srozumitelně, jako my tuto činíme, nýbrž zahaluje smysl svých slov všemožně; zníe prohlášení zemského výboru z péra jeho do- slovně takto: »Zemský výbor království českého přiznávě že jak zemské tak i říšské finance vyžadují v přítomné době nezbytně pomoci a uznává, že předloby vládní byly by způsobilé odstraniti ž na nepatrný zbylek deficit v fádném roz počtu zemského hospodářství v král. českém. Přes to musí zemský výbor vysloviti se prot předlohám, ježto — nehledě k tomu, že využívají se berní síly král. če- ského nepoměrně značně pro účely jiných zemí a států — nazaručuj pro budouenost zachování rovnováhy v roz- počlu a nepřivodily by tudíž sku- tečné sanace. Řádné výdaje stoupaj dilem automaticky, dílem následkem přibýván nových úkolů správních, jimž hospodářský i správní celek velikosti a důležitosti král. českého ne- může se vyhnouti, tak značnou měrou, že jenom příjmy elastické, stejnou měrou vzrůsta- jící, nebo alespoň stejně stoupajíeí účast jiných faktorů na řádných výdajích mohly by zabrá- niti, aby chronický defieit opět se nevyskytl. Podle předloh má země pozbýti troj leh příjmů, jimž nelze upříti elastičnosti a nabýti má místo měnivého, avšak stále stoupajícího přírostku nároku na roční pevné zvýšení přidělu o částku okrouhle 600.000 K. V první řadé jde tu o zemskou pivní dávku. Výnos

její mohl býti — opatrně počítajíc — roz- počtěn r. 1908 na 12,401.000 K, r. 1909 na 13,001.000 K. To znamená proli letům před chozím přirostek 4 20% až 4.84%. čili v číslicíeh vyjádřeno téměř 600.000 K, t. j. skoro stejnou částku, o jakou má král. české podle předlohy ročně obdržeti více v celku. Zemská pivní dávka osvědčila se v Čechách co nejlépe, je správně ukládána a dala by se nopatrnou změnou zákona snadno při- způsobiti i požadavku po různém zdanění podle kvality piva. Správní náklad okrouhle 400 000 K je poměrně nepatrný a dal by se i jistým zjednodušením bez újmy výsledku snížiti. K tomu přístupuje, že denně docházej na zemské pivní dávce tisíce korun, kteroužto výhodu pro správu pokladniční nelze podceňo- vati. Tyto skutečnosti vedou k úsudku, že jest požadavkem spravedlnosti, aby zemi, která je na konsumu piva zůča st- něna 43.55, byla samostatná její pivní dávka ponechána. Zemský výbor

pokládá však též za svoji povinnost zdůr az- niti a hájiti v každém směru samo- statné vlastní berní výsosti země a i z tohoto důvodu opřiti se projektované in- kameraci zemské pivní dávky. V druhé řadě jde o příděly z výnosu daně z ko řalky. V případě, že by zamýšlené zvýšen této daně bylo přijato, přimlouvá se zemský výbor za to, aby země na zvýšeném výnosu participovaly v poměru spotřeby. Zvýšené výnosy poskytuje dále o sobní daň z pří- jmů, na níž dosud i země participuje, pročež nelze se zrušením přídělů souhlasiti. Zároven vyslovuje zemský výbor přání, aby při nove úpravě příkazů byl vzat za základ průměr po- sledních tří let. Aěkoli bylo lze jen uvítat snahu, opatřiti zemím zmíněným trojími zdrojí pohyblivé přijmy, za jichž zachování se zemský výbor dle povinnosti zasazuje, není přece dle zkušenosti nabýté možno popříti, že výhradně jen takovým oputřením nelze odpomoci. Nezbývá tudiž nežli uvážiti výše náznačený dru b způsob sanace, t. j. přovzet! čás t břemen země státe m.

Zemskému výboru nelze proto, nežli opělně požádati vládu, aby konečný projekt svůj n sanaci zemských financi založila na my šlence postupného přejímání pii- měřené alikvotnt části nákl a d na školství, které nyní výhradně zemí tiží, stálem Ačkoliv nýnější nesitejno- měrnost výše nákladů školských zdá se býii překážkou provedení této myslenky, není a drahé strany pochybnosti, že při stanovení přiměte- ných předpisů myšlenku tu lze u kutečniti tím vyhnouti se nutnosti, stanovii klíč pro rozdělování státních přídělů, kterýž by beztak dával stále podnět ke stižnostem jed- notlivých korunních zemí. — Dále upozorňuje zemský výbor vládu opětně na to, že z e m musí hraditi různé výdaje, ktere by měl převzíti stát, ježto se týkají vý- bradně státních zájmů. Sem náleží nákl a na ubytování vojska, přípřež, hna- necké náklady, donucovac! pra- eovny a očkování. Místní dráb vzhledem k tomu, že v poslední době prove- deno v Čechšch značnou měrou sestátnění sou- kromých drah a že existencí a provozováním místních drah vzrůstá frekvence na tratích drah státních a zvyšuje se berní síla obyvatelstva, spadají dnes více než kdy jindy do zájmové sféry správy státní. Převzelí přislušných bře men, jehož se domáhá usnesení sněmovní ze dne 27. března 1907, bylo c. k. ministerstvem železnie zásadně přislíbeno.

Převzetí části břemen zem státem nutno posléze domáhati se také z toho důvodu, ježlo nedostalečnos příjmů jest z části i důsledkem chování se vlády. To platí zejména odporu, s jakým setkalo se u vlády ú čel nější stanovení výměry zem s ké pivní dávky při jejím zavedení, o sní- žení přirážkového základu snížením hlavní sumy výdělkové daně při posledn reformě berní; tak jest tomu v mnohých přípa- dech, kde slibuje se subvence s tátn jen s podmínkou, že poskytnut bude stejná subvence zemská; po sléze platí to o zamítnutí různý ch projektů zemského výboru na za- vedení samostatných dávek zem- ských. Zachování pořádku v hospodářství zem- ském, jež má býti zaručeno »vzorným zákonem«, vládou předloženým, je samozřejmě snažným přáním i zemského výboru, jenž jest ochoten podrobiti se každé i sebe podrobnější kontrole.

Zemský výbor vítá proto v zásadě podnět daný vládou, musí však s druhé strany zdůrazniti, že v záležitostech zemského hospodářství iniciativa naproti sněmu musí mu zůstati vyhražena, pročež by také toho se týkající osnova zákona musila být sněmu podána jako předloha zemského výboru.« Z uvedených tuto návrhův jest nejčel něji vyzvednutý — nejpovažlivějším Převezme-li stát část břemen škol ských na svá bedra, není pochybnosti, že bude za to břímě domáhati se roz hojnění svého, beztak velkéh práva poručnického nad veškerým naším školstvím. Rovněž povážlivým zdá se nám zásadný souhlas zemského výboru s myšlenko státní kurately nad hospodářstvím zemí, jak je navržena v osnově »vzorného zákona« Bienerthova. Trváme, že tu zemský výbor jakožto výkonný orgán sněmu měl zůstaviti slovo jedině sněmu samému. Z těchto dvou momentů promemoria čouhá opět čertovo kopýtko německého centralisty jemuž neměla autonomistická většina výboru zemského sednouti jen tak na vějičku! Ca veant consules ! —

Rokování bosenského výboru posla- necké sněmovny o agrární bance bosenské. Z Vídně, 12. kvělna. Do 1/48. hod. večerní zasedal výbor posen skohorcegovský a rokoval o koncesi pro mada skou banku, která se zřídí v zemích těch, ale nezkoncoval jednání. Slane se tak zejtra, kdy dojde ke hlasování. Znpsáno jest ještě 11 řečníků. Vláda počítá, že bude míti ve výboru většinu 7hlasovou a to tak že pro ni hlasovati bude z 52 členů výboru toho 28. proti ni 21, ostatní že vyjdou. Celé rokování dnešní bylo velmi zajímavé- Nejpozoruhodnější částí rozpravy odpolední byly řoči poslanců dra. Kramáře a dra. Ren- nera, které se zabývaly stanoviskem křesťan ských sociálů. Jak řečník český, tak sociálně- demokratický vytkli bývalým antisemitům, že ve své minulosti vedli boj proti převaze maďar ské, nyní však že se jí podrobují. A dr. Renner skončil své výklady, volaje: „Kdysi jste hlásal vojnu proti Judeo-Madarům, nyní vás vidíme jak kráčite, majíce po jedné straně Maďary, p druhé straně Židy a Rohamedány. Posl. hr. Kolowrat navrhl dodatek k re- soluci Bielohlávkově v ten rozum, aby se vyslo vilo, že udělením koncose bance maďarské po rušen byl zákon z r. 1880. Jedno věc vyšla dnes na jevo. Bar. Bie nerth ve svých dlouhých polemikách dneš ních tvrdí, že od kanpaně delegační nebyla z ležilost koncese pro banku maďarskou sledo vána dále. Tu však bylo konstatováno, že 22 ledna t. r. podali posl. dr. Lacher, dr. Chiarl Wolí, dr. Sylvester, dr. Pergelt, dr. Steinwender hr. Kolowrat a prof. dr. Redlich na něj — na Bienertha — dotaz v téže záležitosti, ve kterém žádali, by respektován byl zákon z r. 1880.

V drobném prodejie ranní čislo o sobě . . za 9 h vočerní . . . . . . . za 4 k Ve filiálkách na venkov ranni čislo . . . . večerni . . . . . . . . 5h Inačráty platí se hotově napřed Předplaeení a inserty příjim ndministrace v Marianské ul., e. Tam nacházeji sa těž redakce, tiskárna a oxpodice „Národních Listů Rakopisy se nevraceji

Pozornost vzbudil způsob, jakým vede bar. Bienerth svůj souboj s bar. Burianem nyní také veřejně. Překvapilo, že bar. Bienerth vyzouval se ze spoluzodpovědnosti za vše, co bar. Burian učinil teprve, když bar. Bienerth mu sdělil ofi- ciálně, že rakouský kabinet k tomu svoluje. Z Vídně, 12. kvělna, (K. k.) M.p. bar. Bienerlh v další řečí pojednalo jednotlivých ustanoveních stanov. Nepovažuje je sice za účelná, avšak ustanovení ta byla téměř slovně otištěna ze stanov existující zemské banky. Práve, uživati zemského znaku, mají též jiné bankovní ústavy, a rovněž možnost dožádati se pomeci poli- tických úřadů k vymáhání nedoplatků existuje již po 30 roků. Toto ustanovení, nazývané obyčejně po- litickou exekucí, existuje též u nás, a jest tudíž za- jisté příkrým, prohlašuje-li se jednání vlády za na- prosto neuvěřitelné. Vliv, jenž přiznán jest vládě, pokud jde o kontrolu nad obchodní činností banky, sahá tak daleko, že máme pocit, že vyvazování kmelů bude prováděno, jak se má prováděli, vládou, a ž banka není mnohem více, než výplatní pokladnou. Též úroková míra zápůjček na vyvazení jest podro- bena kontrole vlády. K právu vládního komisaře, podávati totiž námitky, a k možnému zastavení usne- sení správy dlužno ještě sděliti, že zemská vláda jest oprávněna jmenovati do ředitelské rady dva členy, a dlvžno poukázati k tomu, že vliv vlády nelýká se jen vyvazování kmetů, nýbrž celé činnosti agrární banky. Řteklo-li se, že mezi nolami ze dne 11. března a ze dne 23. dubna se něco stalo, pak jest to pravda.

Došlo totiž v té době k zevrubnému ústnímu jednání mezi rakouskou vládou a říšským ministerstvem fi- nanci a vládou uherskou; jednání toto vedlo k ústní dohodě, která byla, jak jest zvykem, později formu- lována- Vláda měla za to, že prostá negace není v fakové otázce dobře možnou a kdyby se obě vlády — jedná se o slejné právo odporu obou vlád — vždycky po- stavily na stanovisko prosté negace, měla by z toho škodu na konec země, neboť ve velmi důležitých pří- padech mohlo by se sláti, že by místo snad přimě- řených opatření nebylo učiněno vůbec nic. To byla přičina, pro klerou jsme považovali za správné, aby- chom se neslavěli na stanovisko prostě negace. Po- važovali jsme za svou povinnost a za svůj úkol, což bylo také smyslem usnesení poslanecké sněmovny. aby byly vytvořeny kartely, jimiž bylo by lze čeliti škodám, jež by mohly vyplynouti z působnosti agrár- ní banky. Nejsem toho názoru, že rozšířením suve- ronních práv J. V. na Bosnu a Hercegovinu nastala v poměrech této země tak velká změna, abychom věci musili dnes posuzovati s hlediska zcela jinébo. Stojíme naopak na slanovisku, že jsme už dřive měli tytéž závazky, abychom projevovali svůj zájemo události v těchto zemích a že se nyní jednalo pouze o změnu právního titulu majetku. Zmiduji-li se e léto myšlence, projevil bych rád přání, které pronesl také uherský ministerský předseda v podobném smyslu v uherské poslanecké sněmovně, když v téže záleži- tosti byl podán na něho dotaz. Pravil tenkrát: Ne- smíme se obmeziti na to, abychom se záležilostmi Bosny a Hercegoviny zabývali jenom čáslečně. Chce- me-li své zájmy v těchto zemích skulešně uhájiti, musíme se na přiště bez přestání a stále slarati o ulilosli a poměry těchto zemí a pek budeme s to. abychem svým spravedlivým zájmům dali přiměřený důraz

Mím za to, že talo slova, která v jiněm zákono- dárném sboru byla pronešena jinou osobou, mají býti mutatis mulandis samozřejmě vodílkem pro rakou- skou vládu a ovšem i pro rakouskou poslaneckou sněmovnu ve stanovisku, které má zaujmouti v bo- sonské záležilosti. Vláda stoji přísně na stanov isku, že, polud se týče správy Bosny a Hercegoviny, musí se v plném rozsahu uplatniti paritetní inge- rence Rakouska, která jest jasně vyslovena v zákoně ze dne 22. února 1880 čís. 18 (článek Ví. zák. z r. 1880). Aby lo bylo pro budoucnos úplně zabezpečeno, bude společne minislerstvo — prohlašuji to ve sroz- umění s panem ministrem zahraničních záležitostí — i na dále jako takově vy- konávati podle litery a podie ducha tohote zákona vliv na všechny důle- žité, zásadní olázky správy obou zemí. Tím jesi dána záruka, že správa nebude na příště vedena jednestranným duchem Mám za to, že, když výbor spravedlivě ocení mě vývody, nedospěje jistě k onomu ostrému úsudku o jednání vlády, který pro- jevuje paslanec Dazzyňski ve své resoluci a kte odpovídá snad stanovisku politické oposiční strany. ne však slanovisku přísně věenému Posl. Bielohlawak mysli, že není proč pro uher- skou skupinu spekulantů a jejich agenta Burian podnikat útok na nynější ministerstvo. Buriano vo odvolání je podmínkou, od niž neupustí se na žádný způseb. V tomto připodě jest cn jediným vinnikem. Navrhuje renoluci, dle níž výbor projevuje ministru Burianovi nejhlubší nedůvěru za jeho ne- slýchaně jednostranné jednání ve pre- spěch uherské soukromé spekulace pr bosenskou agrární banku. Posl. Clabiňski praví, že Bosna mí se považe- vati za plnocenného člena mocnářství a má se s ne laké tak nakládati. Vina společného min. financi ne- smi svaliti se na nynější rakouskou vládu. Polské

FEUILLETON MARIE LAUDOVÁ HOŘICOVÁ: ken O českém šlechtiel. Včera bylo tomu právě rok, co JUDr. Vá clav hrabě z Kaunie pojal za choť slečnu Jose finu Horovu. Ona to byla, jež s nadšením, pln národního přesvědčení, posvětila šťastnou my šlenku hraběte Kaunice, věnovati rozsáhlý dům v Brně, v ceně asi 700.000 korun, k založení studentských kolejí. Nikdy nezapomenu slavnostního okamžiku kdy hr. V Kaunic jménem své choti i svým při svatební hostině památného dne 12. kvělna 1908, přečetl věnovací listinu, týkající se zalo žení jmenovaných kolejí. Hrabě z Kaunic vyzva přítomné pány, aby zakládací listinu podepsali a utvořili tak prozatímní komitét. Byli to pánové Konsul F. Korbel, MUDr. K. Chodounský, dvorní rada MUDr. J. Dvořák, JUDr. Javůrek, centr ředitel F. Novák a JUDr. J. Renner. Zvláštní náhodou den před tím, 11. května utvořil se v Brně komitét ze členů profesorského sboru české techniky, pro zřízení studentské koleje. Jakmile noviny uveřejnily zprávy o daru hr. Kaunice, vyvinula se mezi oběma komitéty čilá korespondence. Projeveno přání, aby oba komitéty splynuly, což se také záhy uskutečnilo. Pražští členové výboru ještě v květnu v ně- kolika sezeních projednali návrh stanev, poří- zený zvláště péčí dra. Javůrka. Dne 10. června byl tento návrh ve Slavkově, kam se někteř brněnští i pražští členové výboru sjeli, projed- nán a brněnským poměrům přizpůsoben, Kooptací rozšířil se tento spojený výbo průběhca léta až na 27 členů a zadal stanovy ke sehválení místodržitelství.

Dne 18. záři 1908 byly stanovy schválony Péčí výboru získán značný počet členů za kládajících a skufečných — tito zvláště z řad studentstva české techniky. Dne 25. října 1908 byla svolána valná hromada, která přijala defini- tivně stanovy, a zvolila 15členný správn: výbor. Dům věnovaný je v pěkné poloze, na Rad- witovu náméstí v Brně, mezi Zemským domem (sněmovneu) a Němeekým domem. Je to velice výnosný činžovní dům (hrubý výnos nájmu činí ročně asi 48.000 korun), ale nehodí se sám o sobě dobře k tomu, aby v něm byly koleje studentské zařizeny. Z tcho důvodu usnesl se výbor, že dům tento ponechá, jak je, a z výnosu ročního že utvoři částečně stipendia a ostatní že uloží jako stavební fond, s nímž by se pak přikročilo ke stavbě skutečné koleje, na způsob Hlávkovy ko- leje v Praze. Dle tohoto usnesení bylo již dne 18. pre- since 1908 rozděleno 12 stipendií po 400 K mezi nejméně majetné a nejlépe ve studiích vy nikající z 98 žadatelů. Dne 9. ledna 1909 udě leno ještě 5 stipondií po 300 K a 5 po 200K Nyní pracuje výbor pilně o získání příhol ného místa ke stavbě a na plánech budoucí ko Hrdě může se výbor se svým zakladatelem v čele ohlédnouti po díle, jež vykonal v krátké době jediného roku. Strom, jejž brabě Václav z Kaunic loni 12. května zasadil, nese tedy již hojné ovoce. Vděčnost národa projevila se tehdy spon tanně nesčetnými dopisy a díkůvzdáními jedno tlivců i korporací. Projevy národní vděčnosti vyvrcholily v den 14. června, kdy ve starém sídle hrabat Kauniců. Slavkově, uspořádána byla velkolepá slavnos na počest hraběcích novomanželů. leje.

Místní ochotníci vhodně zvolili ke slavnost nímu představení Bozděchovu „Zkoušku státní kovu“, v níž hlavní úlohu hraje říšský kaneleř. hrabě Václav Kaunie, jenž zámek slavkovský vybudoval. K tomuto představení byla jsem po zvána hráti pohostinsku Marii Terezii. Představení šlo hiladce a pěkně; ochotníei v čele se svým noúnavným režisérem p. Ull řem, jenž hrál Kaunice, se opravdu vyznamenali Hlediště bylo přecpáno. V předu seděli hraběe manželé. Když císař František na jevišti řekl: „Ten Kounie je perla!“ a Marie Torezie na to: „Ten Kounie je diamant!“ ozval se živý souhlas v obecenstvu. Nikdo ovšem v té chvíli nemysli na Kounice kaneléře, ale na toho Kaunice, jenž tu soděl v hledišti se svou krásnou chotí. Celý den této slavnosti byl zajímavý. Do Slavkova sjeli se zástupci z celé Moravy. Ve slavnostním průvodu přisli na nádherné, archi- toktonicky zajímavé nádvoří zámku, a ti, kdož se nemohli již vtěsnati na rozsáhlé nádvoří, an do galerií, jimiž je věnčeno, tísnili se před zám Na nádvoří umistěna byla řečnická tribuna kde se vystřídali řečníci všech stavů. V přestáv kách hrála sokolská hudba. Ve středním okně velkého sálu stáli hraběe manželé. Pak přijímány v sále deputace různých spol ků a korporací. Obdivovala jsem se duchapřílomnosti a řeč nickému talentu hraběte Kaunice, jenž na nej různější oslovení všech řečníků nalezl vždy ji nou, vhodnou a obsažnou odpověd. Z dam, jež oslovovaly hraběnku, jedna pr pohnutí nemohla nalézti slov. Leč oslavenka, která s vrozeným taktem se vpravila do své funkce, povzbudila dámu tím, že se začala s kem.

zájmem dotazovati na záležitosti ústavu, jejž dáma zastupovala, tím uvedla řečnici do proudi a vše šlo pak hladce. Deputací byla nekonečná řada Když všichni se vystřídali, ukenčena sla nost tím, že hrnběcí mnnželé pozvali všechny přítomné do zámku Lid henul se proudem do nádherných síní komnat a galerit. Český aristokrat rozevřel ná ruč českému lidu. Udiveně shlíželi se stěn staří předkové, por tretovaní v upjatých posách, na splynutí lid všech stavů, jež se právě odehrávalo, a o němž se jim nikdy nesnilo. Vše proudilo tu svorně v jedné směsi: Poli- tikové, umělci, dělníci, selský lid, zkrátka, zá stupci všech stavů. Mladistvé tváře studeniů rozjasňovaly náladu ještě více. Ve velikém sále nad našimi hlavami za- kroužil a zaštěbetal bystře párek vlaštovek. V s nická stařenka, opirajíc se o berličku, pozvedl vrásčitou tvář, a usmívajíc se spokojeně, libo vala si: „To je boží požehnání, vlaštovičky, to je boží poželmnání. Slavkovský zámek oživl hlaholem veseléh hovoru a smíchu prostého lidu, jehož všechna srdce bušila vděčnost. Slavkovský zámek procitl ze spánku. v němž byl snil o své více nežli stoleté minu losti. Co slavností pamatoval, co vznešenýcha urozených osobností hostil! Záhy po svém zbudování uvítal ve svých nádherou vyšperkovaných síních Marii Terezii Pro velkou suitu císařovny nemohly však ani rozsáhlé místnosti zámku stačiti. 133 míst- nosti bylo málo. Proto v komnatách, jež jsou vesměs nesmírně vysoké, zřizeny ještě pokojiky tím způsobem, že v každé komnatě zbudováno ještě jedno dřevěné patro a v komůrkách taklo

získaných, k nimž vedou dřevěné schůdky, spaly komorné, anebo sluhové. V rozsáhlém, velkolepě založeném parku. pořádány tehdy rozkošné, t. zv. pastýřské slav- nosti. A nová a nová panstva se vystřídala. Sto- letí zakončilo svou vládu; Napoleon zatřásl Evropou a po vítězství nad dvěma císaři u Slav- kova 2. prosince 1805 spal zde v tomto zámku. Spal? Kdož to víl Je možno klidně usnouti tomu, za jehož vedení povražděno bylo v této jediné bitvě více než 27.000 lidi!? A o všem tom snil slavkovský zámek. I v nedávně době ještě hostil vznešenou osob- nost. Bývalou korunní princeznu rakouskou, Štěpánku, nynější hraběnku Lonyayovou, jíž za- líbilo se ve Slavkově tak, že tam pobyla se svým chotěm několik neděl. Z pyšných snů o vznešené minulosti pr- buzen byl zámek slavkovský loni, 14. června, jásotem zástupců všech vrstev národa, jenž ny- nějšímu pánu na Slavkově boldoval za to, že s českým lidem cíti, za to, že stará se o výchovu a vzdělání nadané mládeže a zajišťuje tak ná- rodu, z něbož vyšel, pro budoucnost spolehlivé pracovníky a vůdce. Kéž by ten jásot našeho lidu z tohoto zám- ku byl mohl zalétnouti ozvěnou i do jiných zám- ků, hradů a paláců českých a moravských, aby se zachvěly ty staré, plísní pokryté erby a do duší jejich majitelů aby zahřmělo: „I vy jste synové toboto národa, i vy máte k němu svaté povinnosti, procitněte ze svého dlouhého spánku! Pohlédněte sem, do Slavkora, a uvidíte, jak český národ dovede být vděčný českému šlechtici.“