Románová příloha „Národních Listů“ k čislu 328. ze dne 27. listopadu 1900.

63 roky. Kozelková Marie, manželka dělníka, 64r Ponocná Anna, soukromnice, 62 roky. Petáková Ma- rie, roznášečka mléka, 39. roků.

Různé zprávy. = Z vatikánského arsenálu. Z Říma se oznamuje: Ministerská rada, konaná těchto dnů za předsednictví kardinála Rampolly, usnesla se, aby veškerý obsah vatikánského arsenálu, totiž veškeré zbraně, náleževší druhdy papežské armádě, byly pro- dány aneb rozlity. Když dne 20. září 1870 italské vojsko vtrhlo branou Piovou do Říma, odevzdali pa- pežští vojáci toliko zbraně, jež právě měli v rukou. Zásoba pušek, šavlí a též děl, chovaných v arsenále Vatikánu, zůstala nedotknuta a byla tam až dosud chována. V Římě vypravuje se dokonce raubířská historka, že v r. 1888, kdy za vlády Crispiovy vy- pukl tak prudký spor s Francif, že se očekávalo vy- puknutí války, byly prý veškeré zásoby arsenálu vynešeny ze sklepení, zbavovány rzi a opravovány, aby byly způsobilé k použití. Od té doby chovány byly zbraně ve skladištích nad zemí, aby netrpěly další zkázy. Avšak během let přece jen nebylo lze zachovati staré pušky s křesacími kameny a pádné šaršouny před další pohromou. To uznal také kar- dinál Rampolla a na jeho podnět konána porada, co se má státi se zásobami zbraní ve Vatikáně. Zvláštní komise odebrala se na místo a zhotovila inventář, z něhož vychází na jevo, že toho času nalezá se ve skladištích Vatikánu 150.000 kusů zbraní střelných, bodných a sečných, mezi nimi též halapartny, staro- dávné pušky s křesacími kameny, obsluhované třemi až čtyřmi muži, kopí atd., jakož i značný počet kar- tounů, kolubrin, houfnic atd. z nejrůznějších dob.

Usneseno prodati starožitné zbraně antikváři a co by se nedalo tímto způsobem odpýt, bude roztaveno anebo prodáno na váhu. = Poslanec proti novinářskému referen- tovi. V anglickém parlamentě, jak známo, jsou do- sud dle přesného znění zákona zpravodajové časo- pisů ze sčhůzí parlamentu vyloučeni a jsou tam vlastně jen mlčky trpni, což ovšem nikterak nevadí. že veškeré časopisy přinášejí obsáhlé stenografické zprávy ze schůzí parlamentu. Ovšem bývají tyto zprávy mnobdy silně strannicky zbarveny, což se ostatně děje i jinde. Avšak že by poslanec pohnal zpravodaje z parlamentu před soud sněmovny, děje se toliko v Anglit. Zajímavou vzpomínku o tom uve- řejňují právě anglické listy. Slavný vůdce Irčanů O'Connell stěžoval si kdysi, že jeden z referentů časopisu vložil mu do úst slova, jež nebyl pronesl. Záležitost projednávána ve veřejné schůzi sněmovny poslanců, jakožto soudním tribunálem. Onen referent omlouval se před soudem poslanecké sněmovny tím. že po schůzi vracel se domů v dešti, jenž poznámky jeho mapy zcela promočil. Tu připomenu! O'Connell; »Toť nejpodivnější dešť, o němž jsem kdy slyšel.

Tento dešť nejen slova z mé řeči vyplavil, nýbrž ve- plavil do této řeči dokonce i několik vět, jež jsem vůbec nepronesl.« = Špatný rukopis. Americký časopis »Inland Printer« přináší v posledním svém čísle zajímavou bistorku. Známý americký humorista T. B. Aldrich, dostal dopis prof. E. S. Morsea, bývalého presidenta americké akademie pro podporu věd. Prof. Morse má však rukopis naprosto nečitelný. Autor »Prudence Pal- freyovy« odpověděl na tento dopis následovně: »Milý Morse! Byl jsem velmi potěšen, když jsem dostal onehdy od Vás dopis. Snad by mne bylo těšilo ještě více, kdybych jej byl mohl rozluštit. Pokud vim ne- dostal jsem se přes datum, jež mi bylo známoa podpis, jejž jsem uhodl. Jakési zvláštní kouzlo spočívá v takovémto Vašem dopisu. Nikdy nestárne, nepozbývá nikdy rázu novoty. Možno si konečně říci: Toť dopis Morseův; ještě jsi ho nečetl. Myslím, že se ještě o to pokusíš; snad se ti podaří po několika letech uhod- nouti, co vlastně míní těmito t, jež vypadají jako w, a těmito i, jimiž chybí brvy. Jiné listy čteme, zaho- díme a zapomeneme; avšak Váš bude na věky za- chován — nečtený. Takovýto dopis rozšafnému člo- věku stačí pro celý život. S obdivem Váš T. B. Aldrich.

= Drama v tingl-tanglu. Z Petrohradu se oznamuje: V »Alcazaru«, shromáždišti zdejší zlaté mlá- deže, událo se těchto dnů krvavé drama. V tamější střel- nici obsluhovala pány mimo jiné hezká, plavovlasá Finka, Anna Maurinova. Jeden z četných hostí této zábavné místnosti, kupec Senťabrjev, přistoupiv ke střelníci, chopil se pušky, chtěje zamířiti do jednoho z terčů. Pojednou však se rozmyslil, zamířil na Maurinovou a střelil ji přímo do srdce. Vrah chvíli hleděl na svou oběť, načež se lhostejně obrátil a chtěl opustit místnost, v čemž mu ovšem přítomní zabránili. Byl odveden na policii, kdež odepřel veškeré vysvětlení, takže prozatím nemohlo býti zjištěno, v jakém poměru byl k zavražděné. Mrtvola mladé dívky uložena byla za kulisami tingl-tanglu v temném koutku. Pět artistů, kteří měli ještě do konce představení vystoupit, nemělo nijaké cesty na jeviště mimo kolem mrtvoly. Byli ovšem nanejvýš rozechvěni a odepřeli z počátku baviti obecenstvo v přítomnosti mrtvoly tancem a zpěvem, ale protesty jejich byly marné. Výdělkářský majitel trval na svém, aby vyhověli smlouvě. Některé z artistek přednášely svoje dvojsmyslné kuplety se slzami v očích, jiné nebyly naprosto k tomu schopny a čísla jejich musila odpadnout. V pozdní hodině noční, když se byla veselá společnost rozešla, ote- vřela se zadní dvířka zábavní místnosti a z nich vynešena mrtvola zavražděné a dopravena ve drožce do nemocnice.va d

= Vedro v New Yorku. Dle zpráv z New Yorku panuje tam nyní vedro vskutku nesnesitelné, jež předstihuje i nejparnější dny srpnové. Minulého úterka dopoledne dosáhla temperatura v New Yorku již 25° C. ve stínu. Ve Washingtonu a Filadelfii byla ještě větší vedra. Za to byly téhož dne v západních končinách Spojených států neobyčejné zimy a v Mon- taně zaznamenáno v úterý 12° C. zimy. Meteorolo- gická kancelář oznamuje, že po horké vlně, jež se tak náhle převalila přes východní státy, následovati bude studená vlna od západu a že lze očekávati prudké bouře, jestliže se studená vina nerozptýlí. V Chicagu, kde ještě před několika dny bylo velmi zima, způsobilo vedro tropickou bouři s lijákem, jež způsobila značné škody. Náhlá změna temperatury způsobila ohromný počet onemocnění. Zemřelí v Praze. Dne 20. l istopadu 1900: Ledecká Anna, manželka krejčího, 56 roků, 270—V. Rašínova Marie, dcera domovníka, 4 roky, 627—I. Hindlová Josefa, vdova po uřadníku, 77 roků, 160—II. Pohlová Jin- dřiška, vdova po obchodníku, 74 roky, 213—V. Be- chyňova Alžběta, dcera zřízence u dráhy, 5 měsíců, 56—VI. Žák Josef, truhlář, 68 roků, 659—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Wedelesová Anna, hospodyně, 62 roky. Hájková Magdalena, mlékařka,

Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V úterý, 27. listopadu. 68. hra v předpl. 4. čtvrtka, Nadlmaši slu. Hra o dvou dějstvích. Norsky napsal Björnstjerne Björnson. Přeložil Jaroslav Kvapil. Režisér Jaroslav Kvapil. Začátek o 7. hod. Konec po 9. hod.

Stenherkova plzeňská rest aurace v Nekazance (palác zemské banky), čepuje plzeňský prazdroj, přímo od čepu, Pschorovo pivo jako no- vinku, pravé rýnské víno, čtvrt litru za 35 kr. Výtečná kuchyně v každé době. 3284 každému pánovi i dámě zašle cenník a pojednání pravých, bezpečných, zaručeně neškodných ancouzských specialit droguerie Jos. Rottenborna v Praze, Štěpánská ulice číslo 648—II. 3120 Novinka pro dámy, 1 krabice zl. 2.—. ssev 300 —

setkal-li se náhodou se zrakem markýzovým. Montauran, jak se zdálo, namáhal se trapně, když pravil přitlumeným hlasem: — Vy mi tedy neodpustíte — Láska odpouští buď vše nebo nic, odvětila chladně. Třeba však opravdu milovati, dodala, vidouc radostný pohyb jeho. Zavěsivši se opět na rámě hraběte, odebrala se rychle do boudoiru, sousedícího s hernou. Markýz násle- doval Marii. Vy mě vyslyšíte, zvolal pak. — Vzbudil byste, pane, opravdu domnění, odvětila, že jsem přišla jsem k vůli Vám a nikoli z úcty k sobě. Neupustíte-li od tohoto nenáviděného pronásledování, odejdu. — Nuže dobře, pravil markýz připomínaje si jeden z nejstřeštěnějších kousků posledního vévody lotrinského, dopřejte mi sluchu jen potud, pokud budu moci udržeti v ruce tento uhel. Sehnul se ke krbu, uchopil žhavý uhel a sevřel jej prudce ve své ruce. Slečna de Vernenil se zarděla, pustila se rychle ramene hraběte de Bauvana a hleděla s úžasem na markýza. Hrabě se vzdálil po tichu a nechal milence o samoté. Čin tak ztřeštěný zachvěl srdcem slečny de Verneuil, neboť v lásce nic nemá do sebe více přesvědčivosti než pošetilost spojená s odvahou. — Dokazujete mi tímto, pravila, snažíc se odstraniti uhel z jeho ruky, že byste mne vydal nejukrutnější muce ze všech. Jste přepjatým ve všem. Na pouhé slovo po- šetilce a k pomluvám ženy jste měl v podezření dívku, kteráž vám právě zachránila život, že byla by s to vás prodati.

— Vidíte, stydím se za ni pro její dokonalý tanec. Nemyslíte, že vyhlíží docela jako baletka? pravila žárlivá dáma. — Věříte, že sem přichází vyjednávat ve jménu prvního konsula? tázala se třetí dáma. — Jaký to šprým! odpověděl její kavalír. — Nevinnost přinese sotva věnem, pravila tanečnice se smíchem. Gars obrátil se rychle, by poznal ženu, jež si do- volila tuto zlomyslnou poznámku, a tu pohlédla naň paní du Gua s tváří, v níž bylo možno čísti: »Vidíte, co se o ní myslí«. — Madame, pravil se smíchem hrabě k nepřítelkyni Marie, pouze ženy ji o ni dosud oloupily . . .. Markýz odpustil ve svém nitru hraběti veškerou křivdu, kteréž se dopustil. Když se odvážil pohlédnouti na svoji milenku, jejíž krása jako téměř u všech žen byla při světle svíček ještě zvýšena, obrátila se právě k němu zády, vracejíc se na své místo, hovoříc se svým kavalírem, při čemž dolétaly k uchu markýzovu nejroz- košnější zvuky hlasu jejího. První konsul k nám posílá velmi nebezpečné vyslance, poznamenal její tanečník. To bylo již praveno v la Vivetire, pane, od- větila Marie. — Vy však máte právě tak dobrou paměť jako král, odpověděl šlechtic, horše se nad svojí nejapností. Máme-li odpouštěti křivdy, třeba se na ně roz- pomenouti, odvětila živě pomáhajíc mu úsměvem z rozpaků. — Jsme všichni zahrnuti do této amnestie ? otázal se jí markýz. Chouani.