1
article
volil mu sloučiti jméno a znak baronské rodiny
Kleimayernovy s vlastním jménem a znakem ro-
dinným.
Císař jmenoval řádného professora na české
technice v Brně Jana Sobotku řádným pro-
fessorem mathematiky na české universitěv
Praze.
Předseda ministerstva jako správce mini-
sterstva vnitra schválil změnu stanov, usnesenou
na valné hromadě akcionářů »Akcio vé
společnosti obchod ve střížném
a železném zboží v Přelouči«, dle
které bude nyní firma společnosti zníti: »Ob-
chod se střížným a železným zbožím akciové
společnosti v Přelouči.«
Ministr kultu a vyučování jmenoval v do-
hodě s ministerstvem spravedlnosti professora
na německé universitě pražské dra. Jana
Grossa náměstkem předsedy pražského kolle-
gia znalců v oboru autorském pro literaturu n
dobu nynějšího období funkčního.
Z Londýna, 28. března. (C.-B.) Dle zprávy
»Reuterovy kanc.« z Pešavaru byl bratr emira
afganistanského Nasr- Ullah-Chan v hádce
svým nevlastním bratrem Mohamedem-Umarem
Chanem ranou z pistole dosti těžce zraněn.
Emir je zdráv v Baghbale.
Z Bombaye, 28. března. (C.-B.) Za slav-
nosti Muharem došlo mezi Sumity a Šijity
k vážným srážkám, v nichž byli dva Šijité
těžce zraněni. Bylo povoláno vojsko, jež zje-
dnalo klid.
Sobotka
Reuterův
Mohamed
Chan
Emir
Brno
Praha
Přelouč
Ob
Londýn
Sumita
Jan grosso
2
article
Jubileum Jindřicha Mošny.
Jubileum Jindřicha Mošny.
Kdykoliv odehrával se na jevišti Národního dí-
vadla některý z jubilejních večerů, z pravidla byl
těmto div. slavnostem přítomen také náš zlatý M o š na
Stál opodál, usmíval se blaženě do toho šumivého
reje mimořádné zákulisní nádhery a gratuloval
srdečně každému oslavovanému kollegovi nebo kol-
legyni. Ale jakmile přiblížíl se k němu někdo s otáz-
kou po jeho jubileu, byl všecek roztržit, pošuška
zvědavému něco do ucha a zmizel mezi praktikably
a plátěným zdivem,
Proto nemohl uniknouti z čarokruhu, který ko-
lem něho položila láska obecenstva, uznalost kritiky
a ocenění se strany ostatních činitelů a musí již p
ty čtyři dni, z nichž paždý má představovati jednu
desítku umělecké jeho činnosti, přijímati projevy
okázalosti mu uchystané. Že jest jich mnoho a pře-
mnoho a při tom nelíčených, toho dokladem byl
včerejšek.
Pan Mošna vystoupil v »Maryše« v roli Lízala.
Jakmile objevil se na jevišti, snesla se divadlem
bouře potlesku, neutuchající, stále stupňovaná. Hří-
mavý, frenetický applaus potrval plných deset minut
Mošna pohnut nemohl ani promluviti. Teprve po ně-
kolika okamžicích uvedl se do své úlohy a hrál vý-
borně, jak při Mošnovi netřeba dokládati.
Mošna
3
article
„Nač to? Čas je ošklivý; vratte se raději
domů!
V tom běžela ulicí Annetta, volajíc na svou
paní, aby nechodila k moři.
Paní Baudoinová v předtuše, že se něco
stalo, zsinala a počala se třásti na celém těle.
Chtěli ji odvěsti do někteřého domu, ale ona
nedopustila tomu, nýbrž vydala se s Annettou do
bytu Ludvíkova. Po cestě vyprávěla Annetta, že
se prý Ludvik ještě nevrátil z moře.
Ale soudí prý se, že přistál asi u Seiny.
Vstoupily do bytu.
U velké postele, zakryté záclonou, stály
dvě menší, oddělené od sebe kolébkou. Ze všeho
byla viděti chudoba, ale také čistota.
Mladá žena seděla, majíc na klíně nejmladš
dítě. Druhé dvě batolily se po zemi.
„Matko“
„Dcero“
„Nevíte, kde... Ludvík není doma... n
vidím ho.
Tak koktala pant Baudoinová, nevidou
Ludvíka.
V tom ozval se z venčí hluk, dveře se ote
vřely a na prahu objevil se Ludvík. Žena vstala
a šla jej obejmouti,
Děti rovněž se hlásily ke svému otci.
Pouze paní Baudoinová zůstala nehybna na
svém místě státi jako socha, nemohouc pohnutím
ani promluviti.
Konečně i ji spatřil Ludvík a odhodiv čapku
pokročil k ní.
„Matko!“
„Můj synu!“
Vztáhla rámě po něm a políbila jej
Byli usmířeni. — —-
Po prvém jednání nadešla vlastní pocta vzác-
nému jubilantovi. Zatím co hledištěm zněla vytrvalá
bouře potlesku, shromáždili se na jevišti členové
Společnosti Národního divadla, intendant téhož pan
dr. Herold, ředitel p. Schmoranz a dramaturg pan
Kvapil se členy činohry Národního divadla, aby vy-
slovili jubilantu své blahopřání. Jménem zemského
výboru král. českého blahopřáli mu pp. intendant
Herold a tajemník zemského výboru dr. Šafařovič,
jménem Společnosti Národního divadla předseda téže
architekt p. Šimáček, načež pozdravil vroucímia
srdečnými slovy zasloužilého umělce ředitel pan
Schmoranz.
Divadlem zavznělo volání »Sláva Mošnovi«.
Baudoinová
Ludvíkův
Ludvik
doktor
Herold
Schmoranz
Kvapil
Šafařovič
Šimáček
Mošna
Seina
národní divadlo
4
article
Opona šla někofikráte za sebou nahoru a potlesk
neutuchal. Zřejmě a hluboce pohnut, přistoupii
Mošna k rampě a za napjatého ticha promluvil
»Velectěné, milé a drahé obecenstvo! Děkuji tisíc-
kráte za tu lásku a přízeň, kterou mi prokazujetei
Vím, že v tomto okamžiku laskavě cítíte se mnou,
co bych vám tak rád pověděl, totiž že mám radost,
že mne máte tak rádi! Čtyřicet let, jest čtyřicet let,
to jest skoro celý lidský život! Pro naše milé obe-
censtvo a české umění, z lásky k vám a k Národ-
nímu divadlu, rád bych to ještě opakoval . . . budu
hrát do skonání! Jsem tak pohnut, že nemohu pro-
mluviti více, nežli stručně povídám: Sláva našemu
milému obecenstvu a sláva našemu českému umění!
Děkuji tisíckrát !«
Po těchto slovech našeho zlatého Mošny znova
a znova opakovaly se projevy přízně a úety k pro-
slulému mimu. Rozumí se, že při jubilejním před-
stavení nescházelo ani na darech.
Mošna
Sláva
5
article
Oslavenci zaslal zemský výbor adresu skvostně
vázanou. Město Karlín věnovalo svému rodáku 200
ve zlatě se srdečným přípisem, Společnost Národ-
ního divadla 100 K ve zlatě, činohra Národního di-
vadla a divadla »Uranie« skvostné palmy, pan B.
Bondy pohár se stříbrným víkem a soškou oslavence,
pan Mácha a slečna Červená palmy, paní Mařenka
Hübnerová tableau fotografií svých rolí, fotograf pan
Mulač tableau fotografií Mošnových. Předseda zábuv-
ního výboru Měšťanské besedy pražské pan J. Lukeš
jednatel pan A. Nosek a člen výboru pan C. Ursini při-
nesli oslavenci kom. los Zemské banky král. českého.
řed. p. Schmoranz 40 lahví vína, »Mošnův stůl« z Pat-
schovy vinárny koš vína, p. Gampe s chotí a dr
Vl. Škarda kož vína, Třebenická továrna, hrabě
Aichelburg s ohotí a sl. Grégrova taktéž víno v ko-
ších květinových. Nejrůznější dary, zaslané četnými
ctiteli oslavence, vyplňovaly všechny prostory Moš-
novy garderoby.
Bond
Mácha
Hübnerová
Mulač
Mošnův
J Lukeš
A Nosek
Ursini
Schmoranz
Gampe
Škarda
Aichelburg
Grégrův
Karlín
národní di
6
article
Telegramy a dopisy zaslali starosta dr. VI. Srb,
jeho náměstkové dr. K. Groš a J. Seifert, Jaroslav
Vrchlický, Fr. S. Procházka, dr. Servác Heller, Al.
Jirásek, Al. V. Mrštík, dramat. Jar. Kvapil, Hanna
Kvapilová, dr. Štolba s chotí, řed. Suk, řed. Pištěk
s rodinou, řed. Housa, František a Julie Schwarzovi
v Plzni, K. V. Stýblo, V. Pták, Jak. Seifert s chotí,
B. Bondy, V. Ruttner, režisér »Uranie« B. Kovář,
cestovatel A. Brázda, H. Mervart, J. Horáček, L. No-
vák, rodina Staškova z Rokycan, tajemník L. Chme-
lenský, red. J. Schiebel, dr. K. Tesař, B. Viková-
Kunětická, Fr. X. Svoboda s chotí. J. Šváb, C. aT.
Kratochvílovi, ochotníci z Hodonína, V. Mácha,
ochotníci ze Žďáru, dramatický odbor Moravské be-
sedy, dr. K. Mattuš, M. Schlesingrová, rodina
Wagnerova, Augustin Špaček, Řemeslnicko-čtenářská
beseda v Kralupech nad Vltavou, redaktor V. Hübner,
redakce »Kralupských Listů« z Kralup, vzdělavací
spolek »Důvěra« v Nových Benátkách, Josef Mervart
z Kralup, Ferdinand Douda z Letek, spolek divadel-
ních ochotníků »Tyl« z Plzně, J. Kliment z Brna,
Arnold Schwab-Polabský, Fr. A. Urbánek jun., J. Kra-
cík z Josefova, Antonín a Em. Majerovi, rodina Mul
lerova, rodina Wegerova, ochotnické spolky a divadla
»Pokrok« ve Vídni, »Kolár« v Mladé Boleslavi, »Tyle
ve Stráži, ochotnické divadlo v Benešově, ochotnictvo
VI. okrsku v Chrudimi, členové městského divadla ve
Lvově a činohry ve Varšavě.
doktor
VI
Srb
K Groš
J Seifert
Vrchlický
S Procházka
Heller
Al
Jirásek
V Mrštík
Kvapil
Hanna Kvapilová
Štolba
Suk
Pištěk
Housa
František
Schwarz
Stýblo
V Pták
Seifert
Bond
V Ruttner
A Brázda
H Mervart
J Horáček
Staškův
J Schiebel
K Tesař
Viková
Svoboda
Kratochvíl
V Mácha
K Mattuš
M Schlesingrová
Wagnerův
Augustin
V Hübner
Mervart
Douda
Tyl
Schwab
A Urbánek
Antonín
em
Majer
Wegerův
Kolár
Francie
Plzeň
Rokycany
Hodonín
Žďár
Kralupy nad Vltava
Kralupy
Nová Benátky
Brno
Josefov
Vídeň
Mladá Boleslav
Stráž
Benešov
Chrudim
Lvov
Varšava
čtenářský beseda
spolek divadlo
spolek a divadlo
ochotnický divadlo
městský divadlo
7
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
Kníže Karel Josež Adolí Schwarzen-
berg zesnul dnes ráno ve svém paláci
v ulici Spálené o tří čtvrtí na 6. hodinu.
Zesnulý kníže Karel Schwarzenberg narodil
se jakožto syn prince Karla, zemřelého r. 1858
a jeho choti, rozené hrab. Vratislavové z Mitro-
vie (+ 1881) v Praze dne 5. června 1824, byl
držitelem druhého majorátu schwarzenberského,
vorlického v Čechách, jejž nastoupil po svém
strýci knižeti Bedřichovi Sch. r. 1870 zemřelém.
Byl dědičným členem panské sněmovny, sku-
tečným tajným radou, majorem m. s., rytířem
rak. řádu zlatého rouna. Mužští jeho potomei
jsou: dědičný prine Kare! Bedřich, narozený
v Čimelicích r. 1859 a z druhého manželstv
prine dr. Bedřich Edmund Schwarzenberg.
Knížetem Karlem Schwarzenbergem od-
chází ze života český magnát nejtypičtějšího rázu
mezi představiteli vysoké, historické šlechty če-
ské a jejího poměru k českému národu. Není
pochyby, že zasloužil-li kdo jména českého kava-
líra ve smyslu tohoto adjektiva nejpříznivějším,
byl to zesnulý grand seigneur v řadě nejpřed-
nější. Celý jeho život politický a veřejný platil
sice zájmům konservativní šlechty po stránee
politické i stavovské, ale v působení jeho veřej-
ném naskytly se památné momenty, kteréž hnuly
nadšením všeho národa, v nejživějších zájmech
svých dotčeného a do dnes zaznívají slova ne-
smrtelné platnosti, jimiž zapsal se v paměť če-
skou — ovšem platnost těch slov jest upomínkou
ke šlechtě české vzhledem k jejím povinnostem
k národu, divně srovnávajícím se s proslulým
závazkem: „Až do těch hrdel a statků“
Karel Josež
Adolit Schwardit
Schwarzenberg
Karel
Bedřich
Kare
doktor
Praha
Čechy
Čimelice
panská sněmovna
m . s
Vratislav z mitravia
8
article
Životu a působení zesnulého bude věnováno
zajisté širší a významnější místo i úvaha, než
jak možno bezprostředně po jeho úmrtí význam
jeho po stránce politické, jako vůdce konserva-
tivní šlechty až do nezapomenutelného momentu,
kdy majorátní jeho dědic prine Karel svým
úžasným husitským výrokem připravil se o po-
litické nástupnictví po otci a skutečným dědicem
jeho politického významu, vůdcovství ve šle-
chtě a do jisté míry i popularity v lidu stal
se prine Bedřich Schwarzenberg, majitel českého
lidového mandátu poslaneckého. Politická čin-
nost jeho otce ve smyslu všenárodní platnosti
nerozlučně spojena jest s druhým půlstoletím
věku minulého a jeho zásluhy o státoprávní
snahy národa jsou pro vždy nezapomenutelně
zapsány v pamětech národa i budou předmětem
ještě obšírných úvah všeho tisku českého. —
Věčná mu pamět!
Kníže Karel Schwarzenberg již po několik
týdnů upoután byl na lože marasmem. V neděli
nastalo zdánlivé zlepšení v nemoci, ale brzy opět
síly počaly ho opouštěti. Dnes o 6. hodině ranni
kníže zemřel. Do paláce schwarzenbergského na
Spálené ulici dnes dopoledne zaslány četné pro-
jevy soustrasti.
Karel
Schwarzenberg
9
article
— Česká literatura a Němci. »Prag. Tag-
blatt«, uváděje v dnešním svém čísle závěrek
z Jentschova posudku o Zeyerově románu i čte-
nářům našim známý, a dodávaje k němu také
znění listu Zeyerova ke K. Hippmannovi u nás
uveřejněného, tvrdí, že »obsah tohoto listu bije
skutečnosti přímo ve tvář.« Jenom Němci jsou
prý to, jichž prostřednictvím svět zvídá o če-
ských literárních produktech. S dotěravostí přímo
protivnou zaměstnává prý se několik německých
mladíků v Praze a jinde tím, že překládají če-
ské básníky do němčiny, anebo že dělají českým
hudebníkům a malířům reklamu. Jest zajímavo,
že »Tagblatt« buď z vrozené pravdynemilovnosti
aneb neinformovanosti nemá pravdu zrovna v
případě překladu Zeyerova románu o Amisu a
Amilovi. Vyšel v bibliotéce, jejíž nakladatel i re-
daktor jsou Češí, ba i překladatelka pí. Höekrová,
která podle p. K. Jentsche nádherné a jemné
postavy Zeyerovy obdařila náležitým nádherným
a jemným rouchem německým, jest rozená
Češka. Rovněž nemá pravdu, že by Dvořák
nikdy nebyl došel nynějšího svého významu bez
velebení, jehož se mu dostalo v »N. Fr. Presse«
se strany Hanslickovy. Zahraniční sláva Dvořá-
kova jest, jak známo, původu anglického a ame-
rického i bylo by směšno chtíti tvrditi, že při-
činěním Hanslickovým. Možno bez mála říci, že
anglická platnost Dvořákova jest snad dokonce
starší než pražská a česká, naprosto však
starší, než vídeňská a neuefreiepressovská.
Němec
Praga
Zeyerův
K Hippmann
Amisus
Höekrová
K Jentsch
Češka
Dvořák
Hanslickův
Dvořákův
Praha
10
article
Leč i kdyby tomu bylo naopak a Dvořák
opravdu spíše než svým oratoriím a sym-
foniím děkoval svou světovou proslavenost
feuilletonu vídeňského listu, psal tu velebivé
posudky o něm přece jen Čech a že je Hanzlík
rodem počátkem své činnosti Čech, ani on ne-
zapírá. Snad právě proto rozuměl tak výborně
svérázu Dvořákovu. Kdyby dnešní dv. rada
Hanslick při veškeré své bezesporné a imponu-
jící autoritě skutečně dělal kritickou povětrnost
pro celý svět, musil by aspoň pro Vídeň platiti
dnes Richard Wagner za praobyčejného hudeb-
ního packáře, neboť nebylo žihavější satyrya
zásadnějšího odporu proti Wagnerovi, než jak
jej pěstoval důsledně a systematicky Hanslick
ve svých kritikách. Konečně nemá pravdu »P.
T.« ani v tom, praví-li, že podle jeho vě-
domí ještě žádná německá kritíka nepříznivě
nepojednávala o literním díle českém proto, že
jest od Čecha. Právě to činí Jentsch, nebot
nelze si představiti jizlivější nenávisti českosti
nějakého díla se strany německého jeho kritika,
jako jeho vynesení po stránce obsahové s vý-
slovným politováním, ze je ho škoda zrovna
Dvořák
Čo
Hanzlík
Dvořákův
Hanslick
Wagner
Čecho
Čechy
Vídeň
Jentsch