ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 0add5910-661f-11dc-bc73-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 54, person 68, org 7, work 1
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 22. listopadu 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 322.
4 article
Na ranní a odpol. listy O přílohami („Naučný Obzor“ ve středu a „Literární Hlidka v pátek) předplácí seu Praze v administrani . . . . 2K — na měsle na čtvst leta . . . . . 6 K —k s dvojí donáškeu nv . . . . . 7 K 50 b ve tilalkitk: 2K30 na měsle Poštent na něsíe . . . . . . na čtrrt leta s dvojí zášllkou k s ža něal . . . K ao na čtvrt lek
Praha
5 article
Správně česká odpověd. »Mistrovským kusem« v zakrývání vlast ních zámyslů opposice české nazývají roz laděné německé listy včerejší trefnou odpo věď naší delegace vídeňské na lišáckou výzvu předsedů německé levice z minulého pondělka. Nedivíme se jejich kyselým tvářím a mrzout- sky zamračeným pohledům. Šikovně, velice šikovně na nás němečtí obstrukčníci nalíčili. Z bývalých pytláků stali se přes noc nejhorlivější hajní skomírajícího par lamentu, kteří na nás políkli oka a tenata své prohnanosti úkladné co nejšikovněji Doufali, že tentokráte nás dostanou buď tak neb onak. Buď, že zaleknutí jejich »rakousko- vlasteneckým appellem« svineme prapor oppo- sice a krotce svolíme k nerušenému projed- nání rozpočtu do konce tohoto roku, uspo- kojeni slibem, že potom, na přes rok, pánové laskavě ráčí vzíti na nových vyrovnávacíel konferencích komplex české otázky jazykové na přetřes: — — anebo že rozzuřeni do toho udeříme a odpovíme výstřelem dělovým, že nemáme více chuti s nikým vyjednávati, nýbrž zahájíme již při rozpočtu rozhodnou bitvu o své dobré právo na život a na smrt, odhodláni všecko rozbít a parlament do po- větří vyhodit. K té neb oné odpovědi doufali nás svou výzvou dohnat a donutit a těžko říci, které z obou rozhodnutí našich bylo by jim bývalo milejší: zda naše kapitulace nebo naše obstrukce? Nuže, pomysleme si ty je- jich oči, když nalezli svá tenata prázdná a roztrhaná, když včera mrzutě seznali, jak česká liška dokonale vyzrála na německé
6 article
»Reineky«! Nástraha německá záležela v tom, že ve jmenu trpícího lidu, že ve jmenu kruté hospodářské tísně titíž němečtí komedianti, kteří přes dvě léta hatili všechnu plodnou hospodářskou práci parlamentu svou neurva- lou obstrukcí jen k vůli svým něme- cko-národním choutkám, sch vá- lům a pretensím: nyní pojednou, pře- hodivše si řízu vlastencův a státníkův, vy- zývali nás a všechny ostatní strany slovanské, abychom na ten čas obětovali své požadavky a svá přání národní na oltáři státu, abychom s nimi co nejrychleji povolili vládě Körbrově rozpočet státní, načež prý budou mi- lerádi ochotni vyslechnout naše stesky a tužby a vzíti je slušn v úvahu na nových vyrovnacích konferen- cích roku příštího. Nuže, k této pokrytecké německo-levi- čácke výzvě, kterouž officiosové Körbrov neomeškali velebit jako spanilý důkaz vla- stenecké, obětovné a mírumilovné mysli německo-centralistických našich nepřátel, od pověděl klub svobodomyslných poslanců na šich velice obratně takto: »Souhlasíme zůplna s vámi, pánové, že jest nalehavá toho potřeba, pracovati o zvelebení hmot- ného stavu strádajících národů této říše, že to ale není možné, dokud neutuchne neblahý spor a svár národní mezi Slovany a Němci o výměru vzájemného jich práva jazykového zvláště pak zápas náš v Čechách, na Mo- ravě a ve Slezsku o rovnoprávnost jazyka na- šeho v úřadech a životě veřejném s němči nou. Spor ten byl již r. 1897 po právua zákonu uklizen. Avšak vy Němci jste jei svým odporem a odbojem nevlasteneckým znovu rozjitřili, vy jste svým násilnickým ter- rorem právo a zákon zardousili a stav hor- rendního bezpráví, anarchie a křivdy přivodili, který si český národ nedá a nemůže dát líbit.
Němec Čechy
7 article
Zvete-li nás tedy nyní ku pospolit svorné práci, jest na vás odčin iti především tu křivdu a to bez- právi hanebné ze dne 17. října 1899. Chcete-li, abychom s vámi rychle projednal rozpočet i vyrovnání s Uhry, pak rychle po- ložte na oltář státu mrzkou tu kořist svého vyděračství německo-hegemonistického, pak restituujte dříve v zemích ko- runy české právo a zákon, aneb nám aspoň dejte garancie, že jste ochotni a svolni vrátit náur v úřadech a soudech vlastí našich rovné právo našeho jazyka v době určitě blízké. Osvědčíte- li tuto dobrou vůli, nebude jí také při nás scházeti; ne- překážejte tedy jen vy svým ne- smířiřelným vzdorem proti na- šemu dobrému právu a spra- vedlivé věci našeho národa svorné práci o národohospodářské zvelebení vlastí našich, přineste napřed vy tuto obět státu, pak my přineseme svoji. Jsme ochotni s vámi o této vzájemné obětovnosti se do- mluvit!«
Uhry
8 article
V ten smysl vyzněla břitká a důstojná odpověď klubu našeho pohlavárům německé levice. Kdežto oni se domnívali, bůh sud, jakého touše proti nám vyhodí, napíšou-li na svou vyhlášku, že prý politická jako hospo- dářská budoucnost Rakouska toho nutně vy- mahá, »aby učiněna byla přítrž té methodě přicházeti s jazykovým požadavkem za poža- davkem, činiti politický nárok za náro- kem bez ohledu na to, co stát při tom promešká« — naši přebili vítězně toho ně- meckého trumfa touto klidnou, ale důraznou větou své odpovědi: Nikoli. Tlumočení opráv- něných kulturním vývojem všech národův odůvodněných požadav- kův (jakým je požadavek náš po obnově vniterného úřadního jazyka če- ského a starý náš požadavek po česke universitě pro převážnou většinu oby- vateistva markrabství moravského) ni- koli tlumočení těchto oprávněných požadavků národních a kulturních, které jinde jsou hrdostí a radostí zastupitelstva lidového, v pravdě pokrokového a svobodo- myslného, — alébrž stále se opaku- jící pokusy zabrániti uskutečnění požadavků těch, nebo hrozby, které se nelekají ani obnovy obstrukce: ty ohro- žují pokojuou práci parlamentní.« Pod tihou lapidární té pravdy svíjí se dnes německá lež jako zašlápnutá zmije.
bůh Rakousko
9 article
Chtěla lapit nás a je lapena sama ve vlast ních osidlech. Jak má nám dáti pohlavár- stvo německé levice žádané námi zá- ruky, že svolí v určité lhůtě ku restituci rovného práva jazy ka našeho v úřadech vlastí našich a ku zřízení české university v Brně, když za ním jako rudý katan vy- vstává terror Wolfův, Schönererův a Pradův, před jehož zpupným »Nikdy !« se chvějí jako zbabělci ti Mengrové, d'Elvertové, jako Der- schattové a Bärnreithři?! Ba, co říci a čemu diviti se, když ani ten konservativní klerikál hr. Bedřich Schönborn netroufa si proti všeněmecké propagandě říci více, nežli že ji staví na roveň — »stejně trestu- hodnému panslavismu!« Tu ještě poměrně dosti slušně se pre- sentuje »náše konservativní velkostatek, když v dnešní odpovědi své pohlavárům levice o nich žádá, aby podali vážnou zá- ruku, že budou odstraněny překážky, va- dící plodné činnosti parlamentu, jinak že padne zodpovědnost za nezda celé akce na hlavy těch, kdož zádají, aby byl sjednán par- la mentní pořádek, a le sami nechtějí upustiti od svého nesmířitelného stanoviska vůči spravedlivým požadavkům če- ského národa. Ano, v tom vézí klíč celé situace! Ať nám na zejtří dají po- hlaváři německé levice a vláda zaručením svým jistotu, že svolí v určité lhůtě ku restituci na- šeho dobrého práva a — půjde to! Ne-li, nuž pak to jakživo nepůjdel
Wolfův Schönererův Pradův Elvert Bärnreithře Schönborn Dera český univerzita v Brno
10 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 21. listopadu. (Polské hla s o německé vyhlášce.) O úterním plánu německé levice, jak by se mělo dopomoci roz- počtu, aby byl v čas vyřízen, máme před sebou hlasy krakovských listů. Bereme z nich jeden opposiční, jeden vládní. Demokratická »Nová Reforma« vidi v provolání přilišnou osobivost s německé strany. Vázne-li parlamentní práce
Praha
11 article
pro českou opposici, jsou tím vinni především a jen Němči jako zarytí odpůrci spravedlivého rozdílení práva mezi všechny národy, ti Němci, jichž nesnášelivost jde tak daleko, že odpírají vládě disposiční fond jen proto, že jmenovala několik professorů pro českou techniku, trvajíeí už třeti rok v Brně. »Ovšem — dodává »N. Ref.« — německá obstrukce byla korunována úspěchem. Němci mohou nyní čekat, když fakticky všechno Čechům pobral a nechtějí jim vrátiti ani to, co jim přiznali ve svém proslulém svatodušním programu. Svou nesnášelivosti a nenávistí ke všemu, co- je slo- vanské, uvalili na sebe velikou část viny. Proto sama sebou naskýtá se otázka, odkud Němci čerpají nyní oprávněnost, aby hráli úlohu zá- chrancův státu a výzývali k patriotismu, kterého se jim vůbec nedostávalo, když šlo o jejieh požadavky?«
Němec Ref Čecho Brno
12 article
»Czase, vždy nad míru skromný, jde-li o po- suzování projevů německé levice, vidí v úterní jejich vyhlášce dvě věci, které se mu zvláště zamlouvají. Prvá jest to, že Němci sami ve svém provolání uznávají, že jsou povinni bráti do svých výpočtů také národní city jiných, ne- německých národů rakouských. »Od hrdých vyzývavých hesel o německém »národě pánův«, o nižší cennosti Slovanů atd., jest to značný pokrok a vystřízlivění — praví »Czas«. — Prak tického významu nabývá toto uznání ve spojeni s druhým bodem, se slavnostním osvědčením, že před uherským vyrovnáním musí dojíti na vyřízení otázky česko-německé. Z toho vysvítá. že Němci upustili již od nebezpečné taktiky beatorum possidentium, která Čechy uvedla v ny- nější náladu. Dále vysvítá z toho, že Němci se rozhodli přistoupiti k vyřízení oné otázky s po- vinným šetřením národních citů strany nepřá- telské. Jest to — končí »Czas« — projev vý- znamný a rozumný, který bude v rukou Čechů cenným dokumentem — pro všechen případ.« Nemluvě o tom, že scenných« papírových »dokumentů« máme už celý archiv, my vůbec nevěříme, že by Němci z levice měli úmysl přikročiti upřímně k řešení národnostní otázky. Už proto ne, že vyhláška byla vydána bez souhlasu Všeněmců, jichž veto úplně po- stačí, aby ostatní levičáci zapřeli do poslední pismeny vše, co ve svém provolání uznali.
Czas Němec Čechy Slovan
13 article
V Praze, 21. listopadu. (O nestran- nosti dra. Körbra) zmiňuje se mimo chodem krakovský »Glos Nar.« ve stati o ny nějších pokusech o sanaci říšské rady. Ukazuje se prý na Čechy jako rušitele práce v říšské radě a žádá se na hich, aby odložili své ná- rodní požadavky. »Odkládají své národní poža- davky Němci?« — táže se »GI. N. « — »Ani zdáni! Od prvé schůze podzimního zasedání svolávají se do zbraně, aby vyloučili z rozpočtu položky na gymnasia těšinské a opavské, dávno již trvající; proti české technice brněnské zdvihli celou křižáckou výpravu; podporují každou akci, jež může uškodit Čechům neb Polákům . . . A taktéž jedná vláda, jež se nazývá nestrannou a hlásá potřebu uklizení ná- rodních sporů. Po zrušení jazykových nařízení jednotliví ministrové v dodatečných instrukcích odňali Čechům i taková jazyková práva, jichž nabyli před vydáním Badenových nařízení Dr. Körber pracoval a praeuje úsilovně, aby Němcům zabezpečil přední místo v parlamentě což je přece také na prospěch národnosti ně- mecké a podkopává vliv slovanských stran na škodu slovanských národnosti. Tyto německo- centralistické podkopy, směřující ku potlačení Slovanů, jsou tím nebezpečnější, že se ději kradmo v určitých přestávkách, aby se tím od- vrátila pozornost poškozených . . .« Ze Záhřeba, 19. listopadu. (Nové roz dělení zemské správy.) Autonomnt správa Chorvatska byla dosud rozdělena ve te oddělení: vnitřní, soudní a osvětové; nyn utvořeno nové čtvrté oddělení pro obchod, prů mysl a orbu, v jehož čelo postaven odborny rada Smrekar.
Glos Čecho Němec Polák Badenův doktor Körber Praha Záhřeb Chorvatsko Slovan
14 article
Politické zprávy zahraničné V Praze, 21. listopadu. Domnělě úspěchy Rakouska na Balkáně. Před několika dni poloúřadní listy rakousk se chlubily, jaké vážnosti a jakému vlivu těs se rakouský vyslanec u sultána, jak sultán dělá vše, co mu baron Calice radi, jak panovníe rumunský a řecký podřizují se v zahraničné politice vedení hr. Goluchovského. »Honoe BpeMa« nesouhlasí s rakouskýmí officiósy. Řecko-rumunské sblížení nemá pod nohama reálné půdy. Prozatím jediným výsled- kem toho sblížení jest, že bukureštská vláda vyškrtla z rozpočtu částku na rumunskou pro- pagandu mezi Kucovlachy, kterýžto zlomek ru- munské národnosti, čítající asi 100.000 dušl rozptýlený v Makedonii a Albanii a jedva od 30 let národního uvědomění nabývající, zůsta vuje za kořisť hellenisaci. Avšak je to přee oběť a Řekové za ni Rumunům ani nechtějí ani nemohou ničeho dáti. Proto studující mlá- dež rumunská, jež nejprvé nad sblížením s Řeky jásala, již vystřízlivěla a šíří v Rumunsku ná- ladu proti Řekům. Jsou tedy rakouské naděje v toto sblížení velmi vratké.
radi Kucovlacha Řek Rumun Praha Rakousko Balkán Makedonie Albánie Rumunsko Honoe Bpema
15 article
»Zbývají úspěchy, dosažené vídeňskou d- plomacií přímo v Cařihradě. Založení nových katolických církví v Albanii a rakouské školy ve stolici Severní Makedonie, ve Skoplji, kde po- dobná škola byla již jednou zavřena na žádost obyvatelstva, odkrývá karty rakouské práce Albanii a Makedonii. Nutno působiti proti kato- lieké propagandě v těchto krajích, nutno účinně se ujmouti pravoslavného obyvatelstva.« My dodáváme, že rakouské úspěchy na Balkáně jsou stále menší a žalostnější přese všechnu placenou vychloubavost officiósů.O rakouských úspěších na Balkáně mohlo by se mluviti jen v tom připadě, kdyby obyvatelstvo okupovaných zemí bylo spokojeno pod rakou- skou správou. To by šiřilo rakouský vliv, to by získávalo Rakousku úetu balkánských národů Jaký pak je to úspěch, když tu a tam na Bal káně za peníze rakouských národů, kteří jieh nemaji nazbyt, postaví se katolický kostel nebo škola a když personál rakousko-uherského kon- sulátu posllá děti své do té školy, již domácí děti z daleka se vyhýbají) Podle našeho přesvědčení možno mluvit jen o neúspěších rakousko uherské politiky na Balkáně.
Cařihrad Albánie Makedonie Skoplja Balkán Rakousko Bala
16 article
Bán hrabě Khuen a místobán Krajčovič do Hosny? »Nár. L.« přinesly v posledních dnech zprávu ze Záhřeba, že chorvatský bán hrabe Khuen-Hlederváry je vyhlídnut za nástupce mi nistra Kallaye, jenž prý má za nedlouho opu stiti své místo a nynější jeho náměstek Krajčo- vič stane prý se nástupcem civilního adlata bar Kutschery v Sarajevě. Neni sice pravděpodobno, že by p. Kallay odstoupil před uplynutím 20. roku svého mini- strování, jež se stane dne 4. června 1902, ale je dávným přáním Madarů, aby své nároky na Bosnu a Hercegovinu mohli dokumentovat před světem — byť snad ještě pro nějakou dobu v formě společné — nějakým způsobem, který by nikoho nenechal v pochybnosti o budoucím osudu okupovaného území. Z té příčiny zpráva záhřebská, pokud se týče hr. Khuena a Kraj- čoviče, zasluhuje víry. Bán hr. Khuen byl již dvakrát návštěvou v Bosně, pašalík a letní re- sidence v Ilidži se mu náležitě libí, politická zamlklost obyvatelstva taktéž a postavení »spo- lečného ministra« se mu zdá při jeho ctižádo- sti něčím vyšším, než místo předsedy chorvat- ského ministerstva Gjeť vláda chorvatská v oboru vnitřní správy, spravedlnosti a církve a škol stvi úplně samosprávná), jenž ovšem vinou hr. Khuena je podřízen vládě peštské. Podivno však, že by se hr. Khuen při známé své spoři- vosti spřátelil s myšlenkou zmenšení svých nynějších příjmů při postoupení na ministr společných financi. Bán má totiž 72.000 K ročních příjmů a společný ministr financi asio 20.000 K méně. Uherská delegace dá snad
Khuen Krajčovič Hosna Hledervára Kallay Krajča Kutschera Madar Záhřeb Sarajevo Bosna a Hercegovina Boseň Ilidža
17 article
V drobném prodejl: raní čřalo o sob5 . . . sa 8h odpolias šni . . za 2h ve slialkách na venkonvě ranní čsslo. . . . . . 9dpplední . . . . . . . . Sh Inssrary plati se hstové napřeš. Přešplacení a lnssrty přijínsá sámisl- strate v Marisaské slicí č. Tam nachásají sa též rešlskne tiskáras a ezpedice „Národnich Listů“. Bakopiny ss sevrsesji
18 article
podnět, aby budoucí »aprávce Bosny a Herce- goviny« neutrpěl materiální »škody« Mistobán Krajčovič de Illók, býv. Otto Spitzer, přijal by ovšem oběma rukama posta- vení civilního adlata v Sarajevě. Místo civilního adlata je poměrně mnohem výnosnější, než ml- sto odborného přednosty vnitra v Záhřebě, skoro o 100, politický i hierarchický význam posta- vení adlatova vysoko převyšuje význam odbor- ného přednosty v Záhřebě, a v tom spočívá zá- ruka pro p. Krajčoviče-Spitzra, že by v Sara- jevě dosáhnul kýženého titulu excellence a snad dokonce i — ovšem uherského — baronství. Kdo má starozákonného otce Spitzra, nemůže snad ani v Maďarii dosáhnout více. Kromě toho p. Krajčovič z milosti hr. Khuena dobře ví, v jakém společensky nepohodlném postavení se v Záhřebě nalezá; v Sarajevě, kde by byl hlavní »civilní« osobou, dalo by se spíše na grand seigneura hrát, než v bílém Záhřebě mezi Draškoviči, Kulmery, Jelačiči atd. Jaké však by byly následky, kdyby správa okkupovaných zemí byla svěřena hr. Khuen-He- dervárymu a jeho náměstku? Je známo, že jmeno hr. Khuena značí celý program. V něm je zosobněna uherská státní myšlenka, on je představitelem neohraničené maďarské moci v Chorvatsku, která tam potírá proti všemu právu národního ducha a tyje z krve národa. Hr. Khuen svým prononcovaným vystupováním v tomto smyslu od r. 1883 dokazoval, že ne- může nikdy býti jiným; v Bosně by tedy zna- menal vítězství velkomaďarské politiky balkán- ské, jež po dosažení takového úspěchu nepotře- bovala by se už ohlížet na ostatní své rakouské družky. Jméno hr. Khuena dále značilo by v Bosně ješté u větší míře rozeštvaní Srbůa Chorvatů na Balkáně a olevřenou korrupei veškerého veřejného života a vyssávání národa J. Dr. až do poslední krůpěje krve.
Mistobán Krajčovič Illók Spitzer Krajčovič Draškovič Kulmera Jelačič Chorvat doktor Bosna Sarajevo Záhřeb Sara Chorvatsko Hradec Boseň Balkán KhuenHe
19 article
Pangermanism a Uhry. »Hoe Be« současně s »N. L.« uva- žuje o tom, že Uhry přes to, že jsou věrnými spojenci trojspolku, nejsou od ředitelů pan- germánské politiky vzaty na milost, nýbrž od- souzeny jsou jí, aby spolu s menšími národy slovanskými pohlceny byly nenasytným jíenem německým. Zoufalé úpění Čechův a Slovinců. na něž naprvé navalil se nátisk Všeněmců, ne- zůstává již hlasem volajícího na poušti. Pan- germanským nebezpečím horlivě zabývá se všechen evropský tisk zvláště od té doby, co p. Ondřej Chéradame svou knihou »Otázka rakonskáe otevřel oči všem na politickou evoluci, jež při- pravuje se v Střední Evropě. Také Maďaři po- činají poznávati, že by je neminul osud Čechů, kdyby je nechali padnouti a že proto položení jejich jest neměně vážné List podává obšírný výtah z »Budapesti Hirlapu«, jehož článek je citován v dnesní úvaze »N. L.«, a končí závěrkem: Za takových okolnosti Maďaři už dávno měli se zamyslit nad svou osamělostí a ohlednouti se kolem. V Rakousko je naděje špatná: nejlepší maďarští vlastenci překrásně pochopují, že by nebylo rozumné spojovati svůj osud s tonoucím korábem. S toho hlediska úplné je pochopitelno, že Uhry stále víc a více snaží se o plnou nezávislost.
Uher Čechův Chéradam Maďar Čecho Uhry Evropa Rakousko Budapest Hirlap
20 article
Nieméně Uhry nemohou lhostejně patřiti na záhubu Rakouska, jež už svým zeměpisným po- ložením jest ohradou Uher proti pangermanismu. Zdravý smysl žádá, aby Uhry podporovaly ty rakouské živly, které mohou postaviti se na odpor pangermanismu, t. j. rakouské Slovanya především Čechy. Podporováním téchto před- bojovníků Uhry samy časem oprou se o veliký slovanský svět, jímž se všech stran jsou ob- klíčeny a s nímž nevyhnutelně spojeny budou společenstvím velikých politických zájmů. Hlad v Berlíně. Noviny Rusku nepřátelské, zvláště německé a polské z Haliče, rok za rokem píší o hladu v Rusku takovým způsobem, jakoby celé Rusko hlady umíralo. Účelem takovéhoto psaní jest otřásti úvěrem Ruska. Při ohromné rozsáhlost Ruska a nejrůznějších podmínkách půdy, pod- nebí i počasí, je věcí přirozenou, že každý rok
Uher Rakousko Čechy Berlín Rusko Halič
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. —a V Praze, 21. listopadu.
Praha
22 article
Ve společnosti duchaplných mužův a žer dával kdosi hádanky a sice splelité, nesnadné ba těžké. Jen jedné se mu vysmáli. Byla tak lehká, že by ji bylo rozřešilo každé díté, as onoho druhu, jaké v novinách dávají speku- lativní zlatníci, již šťastného řešiteleza zaslanou korunu odméňují dvacetihaléřovým šperkem. Tázal se totiž, který národ na světe u ostatních je nejoblibenější. Toť se ví,že všickni přítomní rázem zvedli ruce a že sálem zavznělo unisono : Němci! Kdo by také o tom mohl pochybovati Obraťte se kamkoli, všude spatříte, jak všechno k Němci se tuli, jak lidé duchem povznesení v literatuře, v umění, ve vědě, v politice vůbec v životě veřejném Němcům chválu pějí a jak lidstvo se předstihuje Němcům vtlačiti na skráň vavřin národa ne snad největšího a nejslav- nějšího, ale dojista národa nejoblibenějšího. Nedá se popřiti, že nejupřímnějšími přáteli Němců jsou Francouzi. Neračte, prosím, tvářiti se, jako byste o tom pochybovali. Nepochybujte pranic a také se nedejte klamat momentanně na- pjatým poměrem mezi oběma národy. Vím ze zkušenosti, jak hluboko až na samé duše dně je ukryta vroucí vzájemná náklonnost těchto dvou národů k sobě. Byl jsem svědkem toho kdysi v Avricourtu na nádraží, kde elegantní Francouz, nemaje kartáč na boty, jemným kar
Němec Francouz
23 article
táčkem na cylindry setřel s bot svých prach, a sice i s podešvů. »Nenávidite zemi za Rýnem do té míry, ž ani prášku z ní nechcete zanésti do své vlasti, není-liž pravda ?« tázal jsem se. »Mýlite se!« zněla sardonická odpověd »Činím tak proto, abych tu mnou a každým Francouzem tak milovanou zemi ani o prášek nepřipravil « A což Angličané? Němci tvrdí, že jsou stejného s nimi pů- vodu a že ta špetka normanského živlu ne- odeizila jim Angličany do té míry, aby je ne- mohli pokládati za své soukmenovce. Angličan síce zcela jinak vypadá než Němec, má jinou historii, mluví řečí, jíž Němec nerozumí a právě proto o ní řiká, že to odvar z dáblovy kuchyně. kterou prý má zlý duch kdesi daleko ještěz Spitzbergy a kde prý angličinu na tuku vel rybím vaří a smaží. Němci a Angličané mají se ode dávna tak rádi, že obvyklé je v Albionu přísloví, než jednoho Němce, raději tři židy, než tři židy raději čtyři Irčany. S větší arithmetickou správ- ností nemůže býti také láska národa Velkých Britů k národu německému charakterisována. O tom, jak Dánové lnou k Němcům, mohí bých vypravovati celé historie, tklivé a poučné. Seděl jsem kdysi v Hamburce v Alster pavillonu. Hrála tam jakási civilní kapela opakovala aspoň pětkrát za sebou »Die Wacht am Rhein«. Totiž finale z tak zvané »Schlacht- musik«, v jaké si němečtí kapelníci po roce 1870 náramně libovali a jež končila z pravidla zminčnou Wilhelmovou písní, protkanou zvuky »Marseillaisy«, která ovšem v ní jako poražená znenáhla zmírala, až na konec umlkla pojednou, aby za to tim hlučněji ba v divokém fortissimu rozezvučela se válečná píseň Germánů. U blízkého stolu seděl věkem pokročilý muž, kterého věčná »Wacht am Rhein« tou měrou urazila, že da si, odevzdav kapelníkovi zlatou dvacetimarku zahráti jinou.
Francouz Angličan Němec Brito Dán Wilhelmová Germán Rýn Wacht be Rhein
24 article
Orchestr spustil dánskou »Der tappre Landsoldat«. Rozruch, který následkem toho povstal, byl přes nepopíratelné tak zvané vyšši společenské niveau účastníků tak drastickýa nadšení na obou stranách tak velké, že měl jsem co dělat, abych dostal se ze ctěné spo- lečnosti. Dočetl jsem se teprve druhého dne z novin, že bylo při této přiležilosti pět osoh hozeno do vody, dvěma že rozbita byla lebka, jeden že zlomil si ruku a několika jinýmž vyraženy byly zuby, po jednom, po dvou až i po třech. Patrně na utvrzení onoho kulturního snažení, jemuž v minulosti razil Oehlenschlägor dráhu a v jehož zájmu pracuje dnes Brandes. O vřelé, upřímné a hluboké náklonnosti Italů k Němcům netřeba se vlastně ani zmiňo- vati. Oba národové jsou spojeni nerozlučnou páskou politického spojenství, jehož heslo je. pro život a pro smrt a kdo jen poněkudse interessuje o mezinárodní proudění na poloostrově apeninském, tomu dojista stále v uších zn nadšený pozdrav, kterým nadšená Italie pokaždé vítala své německé přátele, jakmile z nich někdo na klassické její půdě se objevil; morte i Tedeschi! S jakou láskou tulí se slovanšti národov k Němeům, je přece známo.
Brandes Italos Němec
25 article
Jako Ital hrdě prohlašuje, že kdo umři chce spokojeně, dříve musí spatřit Neapol, tak každý Rus, zrovna tak jako vyznávač Islamu Mekku, aspoň jednou do roka spatřiti musí Berlín. Tím se dá vysvětliti, že minulého roku uvítalo hlavní město němocké noméně než 47.500 Rusů, kdežto v Praze jsme jich spatřil asi devadesát nebo sto, možná, že o něco více. Všichni se ovšem zase vrátí domů, až sem tam na některého nihilistu, kteroužto vlastností vřele- milovaní němečti »kalbasnici«, kteří po Rusi rozlézají se pořád víc a více, nečpí. Ti tam zůstanou. O lásce Poláků k Němcům rovněž netřeb šiřiti slov. Zeptejte se na ni jen pana Jawor- ského nebo pana Romanowieze. Dokážou vám oba, že co píšou noviny o pronásledování Po- láků v Poznuni, je samá pomluva, Polácia Němci že si dobře rozuměji a že nadejde ješt doba, kdy pan Górski s panem Hauckem vyprav se společně na Moskala. Nu, a s jakou bezměrnou náklonností my Čechové lneme k Němeům, o tom od té chvíle, co jsme za svou lásku k milému sousedu dru- hého jazyka nucení byli odvděčovatí se mu svými hřivnami a svými voly, uvádí historie při- kladů na sta. Jsme-li dnes tak zvaným národem, jsme tím povinni vděkem jenom Němcům a proto blahořečiti máme našemu praotci, že nás v tyto uvedl vlasti, kde milost a lásku německou máme přiležitost lokat do sebe z první ruky. A jestli tu i tam na českoněmeckém nebi mráček se zjeví, jsou tím dojista vinni jen oni nevděčníci, oni hříšníci, ba řeknéme oni pekla zplozenci, kteří ruší mír a klid mezi dvěma národy, jež sama
Ital Rus Němec Jawor Romanowiez Górski Hauck Moskal Čecho Neapol Rus Berlín Praha Islam Mekka
26 article
Prozřetelnost svedla, aby jeden z nich byl pá- nem a poroučel a druhý sluhou a poslouchal. Nic nad dobré srdce německé. Kolikrát jsme ve slepém, divokém roz- machu vášně Němce již v době legendárnía pololegendární vyhnali z těchto vlastí! Jiný národ byl by si pomyslil, když vy tak, dobrá, jsou na světě jestě jiné kraje. Ale Němci přes všechnu tu bolest, ktarou jsme jim ve své hříšné zaslepenosti stále působili, přece jenom zase k nám se vrátili. Když jsme je jednou dírou vytloukli, vlezli k nám druhou. A což později. Po tolikerém důkladném výprasku v době husttských válek, po tak désně osvědčeném nevděku, jakého dopustili jsme se proti nim na přiklad u Domažlic, oni na nás nezanevřeli, nýbrž vždy zase přišli a na svá prsa nás přitiskli, se slovy plnými něhy »Vězte, moji drazl, že máte mnohem tlustší kůži než vaši v Pánu zesnulí bratří v Polabí, že ale přes všechno to nic nám nepůsobí ta- kově polěšení, jako právě vás poněmčovata utiskovat. Tisic let si vámi už lámeme zuby a vy pořád ještě vzdorujete, hle, jak velika je naše láska k vám, když ještě ani dnes si pokoje nedáme. U jistých živoucích tvorů nižšího řádu zvláštním způsobem se jeví láska. Mají se toliž tak rádi, že se na vzájem polykají. Nuže, drazí bratří, s nimiž už tolik set let se taháme, prosíme vás, učiňte již té věčné půtce konec a — dejta se spolknout.s Až zejtra,
Němec Domažlice Polabí