2
masthead
V Praze, v pátek dne 22. listopadu 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
O přílohami („Naučný Obzor“ ve
středu a „Literární Hlidka
v pátek) předplácí seu
Praze v administrani
. . . . 2K —
na měsle
na čtvst leta . . . . . 6 K —k
s dvojí donáškeu
nv . . . . . 7 K 50 b
ve tilalkitk:
2K30
na měsle
Poštent
na něsíe . . . . . .
na čtrrt leta
s dvojí zášllkou
k s
ža něal
. . . K ao
na čtvrt lek
Praha
5
article
Správně česká odpověd.
»Mistrovským kusem« v zakrývání vlast
ních zámyslů opposice české nazývají roz
laděné německé listy včerejší trefnou odpo
věď naší delegace vídeňské na lišáckou výzvu
předsedů německé levice z minulého pondělka.
Nedivíme se jejich kyselým tvářím a mrzout-
sky zamračeným pohledům. Šikovně, velice
šikovně na nás němečtí obstrukčníci nalíčili.
Z bývalých pytláků stali se přes noc
nejhorlivější hajní skomírajícího par
lamentu, kteří na nás políkli oka a tenata
své prohnanosti úkladné co nejšikovněji
Doufali, že tentokráte nás dostanou buď tak
neb onak. Buď, že zaleknutí jejich »rakousko-
vlasteneckým appellem« svineme prapor oppo-
sice a krotce svolíme k nerušenému projed-
nání rozpočtu do konce tohoto roku, uspo-
kojeni slibem, že potom, na přes rok, pánové
laskavě ráčí vzíti na nových vyrovnávacíel
konferencích komplex české otázky jazykové
na přetřes: — — anebo že rozzuřeni do toho
udeříme a odpovíme výstřelem dělovým, že
nemáme více chuti s nikým vyjednávati,
nýbrž zahájíme již při rozpočtu rozhodnou
bitvu o své dobré právo na život a na smrt,
odhodláni všecko rozbít a parlament do po-
větří vyhodit. K té neb oné odpovědi doufali
nás svou výzvou dohnat a donutit a těžko
říci, které z obou rozhodnutí našich bylo by
jim bývalo milejší: zda naše kapitulace nebo
naše obstrukce? Nuže, pomysleme si ty je-
jich oči, když nalezli svá tenata prázdná
a roztrhaná, když včera mrzutě seznali, jak
česká liška dokonale vyzrála na německé
6
article
»Reineky«! Nástraha německá záležela v tom,
že ve jmenu trpícího lidu, že ve jmenu kruté
hospodářské tísně titíž němečtí komedianti,
kteří přes dvě léta hatili všechnu plodnou
hospodářskou práci parlamentu svou neurva-
lou obstrukcí jen k vůli svým něme-
cko-národním choutkám, sch vá-
lům a pretensím: nyní pojednou, pře-
hodivše si řízu vlastencův a státníkův, vy-
zývali nás a všechny ostatní strany slovanské,
abychom na ten čas obětovali své požadavky
a svá přání národní na oltáři státu, abychom
s nimi co nejrychleji povolili vládě Körbrově
rozpočet státní, načež prý budou mi-
lerádi ochotni vyslechnout naše
stesky a tužby a vzíti je slušn
v úvahu na nových vyrovnacích konferen-
cích roku příštího.
Nuže, k této pokrytecké německo-levi-
čácke výzvě, kterouž officiosové Körbrov
neomeškali velebit jako spanilý důkaz vla-
stenecké, obětovné a mírumilovné mysli
německo-centralistických našich nepřátel, od
pověděl klub svobodomyslných poslanců na
šich velice obratně takto: »Souhlasíme
zůplna s vámi, pánové, že jest nalehavá
toho potřeba, pracovati o zvelebení hmot-
ného stavu strádajících národů této říše, že
to ale není možné, dokud neutuchne neblahý
spor a svár národní mezi Slovany a Němci
o výměru vzájemného jich práva jazykového
zvláště pak zápas náš v Čechách, na Mo-
ravě a ve Slezsku o rovnoprávnost jazyka na-
šeho v úřadech a životě veřejném s němči
nou. Spor ten byl již r. 1897 po právua
zákonu uklizen. Avšak vy Němci jste jei
svým odporem a odbojem nevlasteneckým
znovu rozjitřili, vy jste svým násilnickým ter-
rorem právo a zákon zardousili a stav hor-
rendního bezpráví, anarchie a křivdy přivodili,
který si český národ nedá a nemůže dát líbit.
Němec
Čechy
7
article
Zvete-li nás tedy nyní ku pospolit
svorné práci, jest na vás odčin iti
především tu křivdu a to bez-
právi hanebné ze dne 17. října 1899.
Chcete-li, abychom s vámi rychle projednal
rozpočet i vyrovnání s Uhry, pak rychle po-
ložte na oltář státu mrzkou tu kořist svého
vyděračství německo-hegemonistického, pak
restituujte dříve v zemích ko-
runy české právo a zákon, aneb
nám aspoň dejte garancie, že jste ochotni
a svolni vrátit náur v úřadech a soudech
vlastí našich rovné právo našeho jazyka
v době určitě blízké. Osvědčíte- li tuto dobrou
vůli, nebude jí také při nás scházeti; ne-
překážejte tedy jen vy svým ne-
smířiřelným vzdorem proti na-
šemu dobrému právu a spra-
vedlivé věci našeho národa
svorné práci o národohospodářské zvelebení
vlastí našich, přineste napřed vy tuto obět
státu, pak my přineseme svoji. Jsme ochotni
s vámi o této vzájemné obětovnosti se do-
mluvit!«
Uhry
8
article
V ten smysl vyzněla břitká a důstojná
odpověď klubu našeho pohlavárům německé
levice. Kdežto oni se domnívali, bůh sud,
jakého touše proti nám vyhodí, napíšou-li na
svou vyhlášku, že prý politická jako hospo-
dářská budoucnost Rakouska toho nutně vy-
mahá, »aby učiněna byla přítrž té methodě
přicházeti s jazykovým požadavkem za poža-
davkem, činiti politický nárok za náro-
kem bez ohledu na to, co stát při tom
promešká« — naši přebili vítězně toho ně-
meckého trumfa touto klidnou, ale důraznou
větou své odpovědi: Nikoli. Tlumočení opráv-
něných kulturním vývojem všech
národův odůvodněných požadav-
kův (jakým je požadavek náš po obnově
vniterného úřadního jazyka če-
ského a starý náš požadavek po česke
universitě pro převážnou většinu oby-
vateistva markrabství moravského) ni-
koli tlumočení těchto oprávněných požadavků
národních a kulturních, které jinde jsou
hrdostí a radostí zastupitelstva
lidového, v pravdě pokrokového a svobodo-
myslného, — alébrž stále se opaku-
jící pokusy zabrániti uskutečnění
požadavků těch, nebo hrozby, které
se nelekají ani obnovy obstrukce: ty ohro-
žují pokojuou práci parlamentní.«
Pod tihou lapidární té pravdy svíjí se
dnes německá lež jako zašlápnutá zmije.
bůh
Rakousko
9
article
Chtěla lapit nás a je lapena sama ve vlast
ních osidlech. Jak má nám dáti pohlavár-
stvo německé levice žádané námi zá-
ruky, že svolí v určité lhůtě ku
restituci rovného práva jazy ka
našeho v úřadech vlastí našich
a ku zřízení české university
v Brně, když za ním jako rudý katan vy-
vstává terror Wolfův, Schönererův a Pradův,
před jehož zpupným »Nikdy !« se chvějí jako
zbabělci ti Mengrové, d'Elvertové, jako Der-
schattové a Bärnreithři?! Ba, co říci a
čemu diviti se, když ani ten konservativní
klerikál hr. Bedřich Schönborn netroufa
si proti všeněmecké propagandě říci více,
nežli že ji staví na roveň — »stejně trestu-
hodnému panslavismu!«
Tu ještě poměrně dosti slušně se pre-
sentuje »náše konservativní velkostatek, když
v dnešní odpovědi své pohlavárům levice o
nich žádá, aby podali vážnou zá-
ruku, že budou odstraněny překážky, va-
dící plodné činnosti parlamentu, jinak že
padne zodpovědnost za nezda
celé akce na hlavy těch, kdož
zádají, aby byl sjednán par-
la mentní pořádek, a le
sami nechtějí upustiti od svého
nesmířitelného stanoviska vůči
spravedlivým požadavkům če-
ského národa. Ano, v tom vézí klíč
celé situace! Ať nám na zejtří dají po-
hlaváři německé levice a vláda
zaručením svým jistotu, že svolí
v určité lhůtě ku restituci na-
šeho dobrého práva a — půjde
to! Ne-li, nuž pak to jakživo nepůjdel
Wolfův
Schönererův
Pradův
Elvert
Bärnreithře
Schönborn
Dera
český univerzita v Brno
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 21. listopadu. (Polské hla s
o německé vyhlášce.) O úterním plánu
německé levice, jak by se mělo dopomoci roz-
počtu, aby byl v čas vyřízen, máme před sebou
hlasy krakovských listů. Bereme z nich jeden
opposiční, jeden vládní. Demokratická »Nová
Reforma« vidi v provolání přilišnou osobivost
s německé strany. Vázne-li parlamentní práce
Praha
11
article
pro českou opposici, jsou tím vinni především
a jen Němči jako zarytí odpůrci spravedlivého
rozdílení práva mezi všechny národy, ti Němci,
jichž nesnášelivost jde tak daleko, že odpírají
vládě disposiční fond jen proto, že jmenovala
několik professorů pro českou techniku, trvajíeí
už třeti rok v Brně. »Ovšem — dodává »N.
Ref.« — německá obstrukce byla korunována
úspěchem. Němci mohou nyní čekat, když
fakticky všechno Čechům pobral
a nechtějí jim vrátiti ani to, co jim přiznali ve
svém proslulém svatodušním programu. Svou
nesnášelivosti a nenávistí ke všemu, co- je slo-
vanské, uvalili na sebe velikou část viny. Proto
sama sebou naskýtá se otázka, odkud Němci
čerpají nyní oprávněnost, aby hráli úlohu zá-
chrancův státu a výzývali k patriotismu, kterého
se jim vůbec nedostávalo, když šlo o jejieh
požadavky?«
Němec
Ref
Čecho
Brno
12
article
»Czase, vždy nad míru skromný, jde-li o po-
suzování projevů německé levice, vidí v úterní
jejich vyhlášce dvě věci, které se mu zvláště
zamlouvají. Prvá jest to, že Němci sami ve
svém provolání uznávají, že jsou povinni bráti
do svých výpočtů také národní city jiných, ne-
německých národů rakouských. »Od hrdých
vyzývavých hesel o německém »národě pánův«,
o nižší cennosti Slovanů atd., jest to značný
pokrok a vystřízlivění — praví »Czas«. — Prak
tického významu nabývá toto uznání ve spojeni
s druhým bodem, se slavnostním osvědčením,
že před uherským vyrovnáním musí dojíti na
vyřízení otázky česko-německé. Z toho vysvítá.
že Němci upustili již od nebezpečné taktiky
beatorum possidentium, která Čechy uvedla v ny-
nější náladu. Dále vysvítá z toho, že Němci se
rozhodli přistoupiti k vyřízení oné otázky s po-
vinným šetřením národních citů strany nepřá-
telské. Jest to — končí »Czas« — projev vý-
znamný a rozumný, který bude v rukou Čechů
cenným dokumentem — pro všechen případ.«
Nemluvě o tom, že scenných« papírových
»dokumentů« máme už celý archiv, my vůbec
nevěříme, že by Němci z levice měli úmysl
přikročiti upřímně k řešení národnostní
otázky. Už proto ne, že vyhláška byla vydána
bez souhlasu Všeněmců, jichž veto úplně po-
stačí, aby ostatní levičáci zapřeli do poslední
pismeny vše, co ve svém provolání uznali.
Czas
Němec
Čechy
Slovan
13
article
V Praze, 21. listopadu. (O nestran-
nosti dra. Körbra) zmiňuje se mimo
chodem krakovský »Glos Nar.« ve stati o ny
nějších pokusech o sanaci říšské rady. Ukazuje
se prý na Čechy jako rušitele práce v říšské
radě a žádá se na hich, aby odložili své ná-
rodní požadavky. »Odkládají své národní poža-
davky Němci?« — táže se »GI. N. « — »Ani
zdáni! Od prvé schůze podzimního zasedání
svolávají se do zbraně, aby vyloučili z rozpočtu
položky na gymnasia těšinské a opavské, dávno
již trvající; proti české technice brněnské
zdvihli celou křižáckou výpravu; podporují
každou akci, jež může uškodit Čechům neb
Polákům . . . A taktéž jedná vláda, jež se
nazývá nestrannou a hlásá potřebu uklizení ná-
rodních sporů. Po zrušení jazykových nařízení
jednotliví ministrové v dodatečných instrukcích
odňali Čechům i taková jazyková práva, jichž
nabyli před vydáním Badenových nařízení
Dr. Körber pracoval a praeuje úsilovně, aby
Němcům zabezpečil přední místo v parlamentě
což je přece také na prospěch národnosti ně-
mecké a podkopává vliv slovanských stran na
škodu slovanských národnosti. Tyto německo-
centralistické podkopy, směřující ku potlačení
Slovanů, jsou tím nebezpečnější, že se ději
kradmo v určitých přestávkách, aby se tím od-
vrátila pozornost poškozených . . .«
Ze Záhřeba, 19. listopadu. (Nové roz
dělení zemské správy.) Autonomnt
správa Chorvatska byla dosud rozdělena ve te
oddělení: vnitřní, soudní a osvětové; nyn
utvořeno nové čtvrté oddělení pro obchod, prů
mysl a orbu, v jehož čelo postaven odborny
rada Smrekar.
Glos
Čecho
Němec
Polák
Badenův
doktor
Körber
Praha
Záhřeb
Chorvatsko
Slovan
14
article
Politické zprávy zahraničné
V Praze, 21. listopadu.
Domnělě úspěchy Rakouska na
Balkáně.
Před několika dni poloúřadní listy rakousk
se chlubily, jaké vážnosti a jakému vlivu těs
se rakouský vyslanec u sultána, jak sultán dělá
vše, co mu baron Calice radi, jak panovníe
rumunský a řecký podřizují se v zahraničné
politice vedení hr. Goluchovského.
»Honoe BpeMa« nesouhlasí s rakouskýmí
officiósy. Řecko-rumunské sblížení nemá pod
nohama reálné půdy. Prozatím jediným výsled-
kem toho sblížení jest, že bukureštská vláda
vyškrtla z rozpočtu částku na rumunskou pro-
pagandu mezi Kucovlachy, kterýžto zlomek ru-
munské národnosti, čítající asi 100.000 dušl
rozptýlený v Makedonii a Albanii a jedva od
30 let národního uvědomění nabývající, zůsta
vuje za kořisť hellenisaci. Avšak je to přee
oběť a Řekové za ni Rumunům ani nechtějí
ani nemohou ničeho dáti. Proto studující mlá-
dež rumunská, jež nejprvé nad sblížením s Řeky
jásala, již vystřízlivěla a šíří v Rumunsku ná-
ladu proti Řekům. Jsou tedy rakouské naděje
v toto sblížení velmi vratké.
radi
Kucovlacha
Řek
Rumun
Praha
Rakousko
Balkán
Makedonie
Albánie
Rumunsko
Honoe Bpema
15
article
»Zbývají úspěchy, dosažené vídeňskou d-
plomacií přímo v Cařihradě. Založení nových
katolických církví v Albanii a rakouské školy
ve stolici Severní Makedonie, ve Skoplji, kde po-
dobná škola byla již jednou zavřena na žádost
obyvatelstva, odkrývá karty rakouské práce
Albanii a Makedonii. Nutno působiti proti kato-
lieké propagandě v těchto krajích, nutno účinně
se ujmouti pravoslavného obyvatelstva.«
My dodáváme, že rakouské úspěchy na
Balkáně jsou stále menší a žalostnější přese
všechnu placenou vychloubavost officiósů.O
rakouských úspěších na Balkáně mohlo by se
mluviti jen v tom připadě, kdyby obyvatelstvo
okupovaných zemí bylo spokojeno pod rakou-
skou správou. To by šiřilo rakouský vliv, to
by získávalo Rakousku úetu balkánských národů
Jaký pak je to úspěch, když tu a tam na Bal
káně za peníze rakouských národů, kteří jieh
nemaji nazbyt, postaví se katolický kostel nebo
škola a když personál rakousko-uherského kon-
sulátu posllá děti své do té školy, již domácí
děti z daleka se vyhýbají)
Podle našeho přesvědčení možno mluvit
jen o neúspěších rakousko uherské politiky na
Balkáně.
Cařihrad
Albánie
Makedonie
Skoplja
Balkán
Rakousko
Bala
16
article
Bán hrabě Khuen a místobán
Krajčovič do Hosny?
»Nár. L.« přinesly v posledních dnech
zprávu ze Záhřeba, že chorvatský bán hrabe
Khuen-Hlederváry je vyhlídnut za nástupce mi
nistra Kallaye, jenž prý má za nedlouho opu
stiti své místo a nynější jeho náměstek Krajčo-
vič stane prý se nástupcem civilního adlata bar
Kutschery v Sarajevě.
Neni sice pravděpodobno, že by p. Kallay
odstoupil před uplynutím 20. roku svého mini-
strování, jež se stane dne 4. června 1902, ale
je dávným přáním Madarů, aby své nároky na
Bosnu a Hercegovinu mohli dokumentovat před
světem — byť snad ještě pro nějakou dobu v
formě společné — nějakým způsobem, který
by nikoho nenechal v pochybnosti o budoucím
osudu okupovaného území. Z té příčiny zpráva
záhřebská, pokud se týče hr. Khuena a Kraj-
čoviče, zasluhuje víry. Bán hr. Khuen byl již
dvakrát návštěvou v Bosně, pašalík a letní re-
sidence v Ilidži se mu náležitě libí, politická
zamlklost obyvatelstva taktéž a postavení »spo-
lečného ministra« se mu zdá při jeho ctižádo-
sti něčím vyšším, než místo předsedy chorvat-
ského ministerstva Gjeť vláda chorvatská v oboru
vnitřní správy, spravedlnosti a církve a škol
stvi úplně samosprávná), jenž ovšem vinou hr.
Khuena je podřízen vládě peštské. Podivno
však, že by se hr. Khuen při známé své spoři-
vosti spřátelil s myšlenkou zmenšení svých
nynějších příjmů při postoupení na ministr
společných financi. Bán má totiž 72.000 K
ročních příjmů a společný ministr financi asio
20.000 K méně. Uherská delegace dá snad
Khuen
Krajčovič
Hosna
Hledervára
Kallay
Krajča
Kutschera
Madar
Záhřeb
Sarajevo
Bosna a Hercegovina
Boseň
Ilidža
17
article
V drobném prodejl:
raní čřalo o sob5 . . . sa 8h
odpolias šni
. . za 2h
ve slialkách na venkonvě
ranní čsslo. . . . . .
9dpplední . . . . . . . . Sh
Inssrary
plati se hstové napřeš.
Přešplacení a lnssrty přijínsá sámisl-
strate v Marisaské slicí č.
Tam nachásají sa též rešlskne
tiskáras a ezpedice „Národnich Listů“.
Bakopiny ss sevrsesji
18
article
podnět, aby budoucí »aprávce Bosny a Herce-
goviny« neutrpěl materiální »škody«
Mistobán Krajčovič de Illók, býv. Otto
Spitzer, přijal by ovšem oběma rukama posta-
vení civilního adlata v Sarajevě. Místo civilního
adlata je poměrně mnohem výnosnější, než ml-
sto odborného přednosty vnitra v Záhřebě, skoro
o 100, politický i hierarchický význam posta-
vení adlatova vysoko převyšuje význam odbor-
ného přednosty v Záhřebě, a v tom spočívá zá-
ruka pro p. Krajčoviče-Spitzra, že by v Sara-
jevě dosáhnul kýženého titulu excellence a snad
dokonce i — ovšem uherského — baronství.
Kdo má starozákonného otce Spitzra, nemůže
snad ani v Maďarii dosáhnout více. Kromě toho
p. Krajčovič z milosti hr. Khuena dobře ví,
v jakém společensky nepohodlném postavení se
v Záhřebě nalezá; v Sarajevě, kde by byl hlavní
»civilní« osobou, dalo by se spíše na grand
seigneura hrát, než v bílém Záhřebě mezi
Draškoviči, Kulmery, Jelačiči atd.
Jaké však by byly následky, kdyby správa
okkupovaných zemí byla svěřena hr. Khuen-He-
dervárymu a jeho náměstku? Je známo, že
jmeno hr. Khuena značí celý program. V něm
je zosobněna uherská státní myšlenka, on je
představitelem neohraničené maďarské moci
v Chorvatsku, která tam potírá proti všemu
právu národního ducha a tyje z krve národa.
Hr. Khuen svým prononcovaným vystupováním
v tomto smyslu od r. 1883 dokazoval, že ne-
může nikdy býti jiným; v Bosně by tedy zna-
menal vítězství velkomaďarské politiky balkán-
ské, jež po dosažení takového úspěchu nepotře-
bovala by se už ohlížet na ostatní své rakouské
družky. Jméno hr. Khuena dále značilo by
v Bosně ješté u větší míře rozeštvaní Srbůa
Chorvatů na Balkáně a olevřenou korrupei
veškerého veřejného života a vyssávání národa
J. Dr.
až do poslední krůpěje krve.
Mistobán Krajčovič Illók
Spitzer
Krajčovič
Draškovič
Kulmera
Jelačič
Chorvat
doktor
Bosna
Sarajevo
Záhřeb
Sara
Chorvatsko
Hradec
Boseň
Balkán
KhuenHe
19
article
Pangermanism a Uhry.
»Hoe Be« současně s »N. L.« uva-
žuje o tom, že Uhry přes to, že jsou věrnými
spojenci trojspolku, nejsou od ředitelů pan-
germánské politiky vzaty na milost, nýbrž od-
souzeny jsou jí, aby spolu s menšími národy
slovanskými pohlceny byly nenasytným jíenem
německým. Zoufalé úpění Čechův a Slovinců.
na něž naprvé navalil se nátisk Všeněmců, ne-
zůstává již hlasem volajícího na poušti. Pan-
germanským nebezpečím horlivě zabývá se všechen
evropský tisk zvláště od té doby, co p. Ondřej
Chéradame svou knihou »Otázka rakonskáe
otevřel oči všem na politickou evoluci, jež při-
pravuje se v Střední Evropě. Také Maďaři po-
činají poznávati, že by je neminul osud Čechů,
kdyby je nechali padnouti a že proto položení
jejich jest neměně vážné
List podává obšírný výtah z »Budapesti
Hirlapu«, jehož článek je citován v dnesní
úvaze »N. L.«, a končí závěrkem: Za takových
okolnosti Maďaři už dávno měli se zamyslit
nad svou osamělostí a ohlednouti se kolem.
V Rakousko je naděje špatná: nejlepší maďarští
vlastenci překrásně pochopují, že by nebylo
rozumné spojovati svůj osud s tonoucím korábem.
S toho hlediska úplné je pochopitelno, že Uhry
stále víc a více snaží se o plnou nezávislost.
Uher
Čechův
Chéradam
Maďar
Čecho
Uhry
Evropa
Rakousko
Budapest Hirlap
20
article
Nieméně Uhry nemohou lhostejně patřiti na
záhubu Rakouska, jež už svým zeměpisným po-
ložením jest ohradou Uher proti pangermanismu.
Zdravý smysl žádá, aby Uhry podporovaly ty
rakouské živly, které mohou postaviti se na
odpor pangermanismu, t. j. rakouské Slovanya
především Čechy. Podporováním téchto před-
bojovníků Uhry samy časem oprou se o veliký
slovanský svět, jímž se všech stran jsou ob-
klíčeny a s nímž nevyhnutelně spojeny budou
společenstvím velikých politických zájmů.
Hlad v Berlíně.
Noviny Rusku nepřátelské, zvláště německé
a polské z Haliče, rok za rokem píší o hladu
v Rusku takovým způsobem, jakoby celé Rusko
hlady umíralo. Účelem takovéhoto psaní jest
otřásti úvěrem Ruska. Při ohromné rozsáhlost
Ruska a nejrůznějších podmínkách půdy, pod-
nebí i počasí, je věcí přirozenou, že každý rok
Uher
Rakousko
Čechy
Berlín
Rusko
Halič
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a V Praze, 21. listopadu.
Praha
22
article
Ve společnosti duchaplných mužův a žer
dával kdosi hádanky a sice splelité, nesnadné
ba těžké. Jen jedné se mu vysmáli. Byla tak
lehká, že by ji bylo rozřešilo každé díté, as
onoho druhu, jaké v novinách dávají speku-
lativní zlatníci, již šťastného řešiteleza
zaslanou korunu odméňují dvacetihaléřovým
šperkem.
Tázal se totiž, který národ na světe
u ostatních je nejoblibenější. Toť se ví,že
všickni přítomní rázem zvedli ruce a že sálem
zavznělo unisono : Němci!
Kdo by také o tom mohl pochybovati
Obraťte se kamkoli, všude spatříte, jak všechno
k Němci se tuli, jak lidé duchem povznesení
v literatuře, v umění, ve vědě, v politice
vůbec v životě veřejném Němcům chválu pějí
a jak lidstvo se předstihuje Němcům vtlačiti na
skráň vavřin národa ne snad největšího a nejslav-
nějšího, ale dojista národa nejoblibenějšího.
Nedá se popřiti, že nejupřímnějšími přáteli
Němců jsou Francouzi. Neračte, prosím, tvářiti
se, jako byste o tom pochybovali. Nepochybujte
pranic a také se nedejte klamat momentanně na-
pjatým poměrem mezi oběma národy. Vím ze
zkušenosti, jak hluboko až na samé duše dně
je ukryta vroucí vzájemná náklonnost těchto
dvou národů k sobě. Byl jsem svědkem toho
kdysi v Avricourtu na nádraží, kde elegantní
Francouz, nemaje kartáč na boty, jemným kar
Němec
Francouz
23
article
táčkem na cylindry setřel s bot svých prach,
a sice i s podešvů.
»Nenávidite zemi za Rýnem do té míry, ž
ani prášku z ní nechcete zanésti do své
vlasti, není-liž pravda ?« tázal jsem se.
»Mýlite se!« zněla sardonická odpověd
»Činím tak proto, abych tu mnou a každým
Francouzem tak milovanou zemi ani o prášek
nepřipravil «
A což Angličané?
Němci tvrdí, že jsou stejného s nimi pů-
vodu a že ta špetka normanského živlu ne-
odeizila jim Angličany do té míry, aby je ne-
mohli pokládati za své soukmenovce. Angličan
síce zcela jinak vypadá než Němec, má jinou
historii, mluví řečí, jíž Němec nerozumí a právě
proto o ní řiká, že to odvar z dáblovy kuchyně.
kterou prý má zlý duch kdesi daleko ještěz
Spitzbergy a kde prý angličinu na tuku vel
rybím vaří a smaží.
Němci a Angličané mají se ode dávna tak
rádi, že obvyklé je v Albionu přísloví, než
jednoho Němce, raději tři židy, než tři židy
raději čtyři Irčany. S větší arithmetickou správ-
ností nemůže býti také láska národa Velkých
Britů k národu německému charakterisována.
O tom, jak Dánové lnou k Němcům, mohí
bých vypravovati celé historie, tklivé a poučné.
Seděl jsem kdysi v Hamburce v Alster
pavillonu. Hrála tam jakási civilní kapela
opakovala aspoň pětkrát za sebou »Die Wacht
am Rhein«. Totiž finale z tak zvané »Schlacht-
musik«, v jaké si němečtí kapelníci po roce
1870 náramně libovali a jež končila z pravidla
zminčnou Wilhelmovou písní, protkanou zvuky
»Marseillaisy«, která ovšem v ní jako poražená
znenáhla zmírala, až na konec umlkla pojednou,
aby za to tim hlučněji ba v divokém fortissimu
rozezvučela se válečná píseň Germánů. U blízkého
stolu seděl věkem pokročilý muž, kterého věčná
»Wacht am Rhein« tou měrou urazila, že da
si, odevzdav kapelníkovi zlatou dvacetimarku
zahráti jinou.
Francouz
Angličan
Němec
Brito
Dán
Wilhelmová
Germán
Rýn
Wacht be Rhein
24
article
Orchestr spustil dánskou »Der tappre
Landsoldat«. Rozruch, který následkem toho
povstal, byl přes nepopíratelné tak zvané vyšši
společenské niveau účastníků tak drastickýa
nadšení na obou stranách tak velké, že měl
jsem co dělat, abych dostal se ze ctěné spo-
lečnosti. Dočetl jsem se teprve druhého dne
z novin, že bylo při této přiležilosti pět osoh
hozeno do vody, dvěma že rozbita byla lebka,
jeden že zlomil si ruku a několika jinýmž
vyraženy byly zuby, po jednom, po dvou až
i po třech. Patrně na utvrzení onoho kulturního
snažení, jemuž v minulosti razil Oehlenschlägor
dráhu a v jehož zájmu pracuje dnes Brandes.
O vřelé, upřímné a hluboké náklonnosti
Italů k Němcům netřeba se vlastně ani zmiňo-
vati. Oba národové jsou spojeni nerozlučnou
páskou politického spojenství, jehož heslo je.
pro život a pro smrt a kdo jen poněkudse
interessuje o mezinárodní proudění na poloostrově
apeninském, tomu dojista stále v uších zn
nadšený pozdrav, kterým nadšená Italie pokaždé
vítala své německé přátele, jakmile z nich někdo
na klassické její půdě se objevil; morte i
Tedeschi!
S jakou láskou tulí se slovanšti národov
k Němeům, je přece známo.
Brandes
Italos
Němec
25
article
Jako Ital hrdě prohlašuje, že kdo umři
chce spokojeně, dříve musí spatřit Neapol, tak
každý Rus, zrovna tak jako vyznávač Islamu
Mekku, aspoň jednou do roka spatřiti musí
Berlín. Tím se dá vysvětliti, že minulého roku
uvítalo hlavní město němocké noméně než
47.500 Rusů, kdežto v Praze jsme jich spatřil
asi devadesát nebo sto, možná, že o něco více.
Všichni se ovšem zase vrátí domů, až sem tam
na některého nihilistu, kteroužto vlastností vřele-
milovaní němečti »kalbasnici«, kteří po Rusi
rozlézají se pořád víc a více, nečpí. Ti tam
zůstanou.
O lásce Poláků k Němcům rovněž netřeb
šiřiti slov. Zeptejte se na ni jen pana Jawor-
ského nebo pana Romanowieze. Dokážou vám
oba, že co píšou noviny o pronásledování Po-
láků v Poznuni, je samá pomluva, Polácia
Němci že si dobře rozuměji a že nadejde ješt
doba, kdy pan Górski s panem Hauckem vyprav
se společně na Moskala.
Nu, a s jakou bezměrnou náklonností my
Čechové lneme k Němeům, o tom od té chvíle,
co jsme za svou lásku k milému sousedu dru-
hého jazyka nucení byli odvděčovatí se mu
svými hřivnami a svými voly, uvádí historie při-
kladů na sta. Jsme-li dnes tak zvaným národem,
jsme tím povinni vděkem jenom Němcům a proto
blahořečiti máme našemu praotci, že nás v tyto
uvedl vlasti, kde milost a lásku německou máme
přiležitost lokat do sebe z první ruky. A jestli
tu i tam na českoněmeckém nebi mráček se zjeví,
jsou tím dojista vinni jen oni nevděčníci, oni
hříšníci, ba řeknéme oni pekla zplozenci, kteří
ruší mír a klid mezi dvěma národy, jež sama
Ital
Rus
Němec
Jawor
Romanowiez
Górski
Hauck
Moskal
Čecho
Neapol
Rus
Berlín
Praha
Islam Mekka
26
article
Prozřetelnost svedla, aby jeden z nich byl pá-
nem a poroučel a druhý sluhou a poslouchal.
Nic nad dobré srdce německé.
Kolikrát jsme ve slepém, divokém roz-
machu vášně Němce již v době legendárnía
pololegendární vyhnali z těchto vlastí! Jiný národ
byl by si pomyslil, když vy tak, dobrá, jsou
na světě jestě jiné kraje. Ale Němci přes
všechnu tu bolest, ktarou jsme jim ve své
hříšné zaslepenosti stále působili, přece jenom
zase k nám se vrátili. Když jsme je jednou
dírou vytloukli, vlezli k nám druhou.
A což později. Po tolikerém důkladném
výprasku v době husttských válek, po tak désně
osvědčeném nevděku, jakého dopustili jsme
se proti nim na přiklad u Domažlic, oni na
nás nezanevřeli, nýbrž vždy zase přišli a na
svá prsa nás přitiskli, se slovy plnými něhy
»Vězte, moji drazl, že máte mnohem tlustší
kůži než vaši v Pánu zesnulí bratří v Polabí,
že ale přes všechno to nic nám nepůsobí ta-
kově polěšení, jako právě vás poněmčovata
utiskovat. Tisic let si vámi už lámeme zuby
a vy pořád ještě vzdorujete, hle, jak velika
je naše láska k vám, když ještě ani dnes si
pokoje nedáme.
U jistých živoucích tvorů nižšího řádu
zvláštním způsobem se jeví láska. Mají se toliž
tak rádi, že se na vzájem polykají.
Nuže, drazí bratří, s nimiž už tolik set let
se taháme, prosíme vás, učiňte již té věčné
půtce konec a — dejta se spolknout.s
Až zejtra,
Němec
Domažlice
Polabí