Románová přiloha

„Národních Listů“ k čislu 97. ze dne 8. dubna 1903.

Různé zprávy. = Záhadná afféra. Z Pešti se oznamuje: Zdejší časopisy přinášejí zprávu o následující záhadné afféře. Velkostatkář Rudolf Knoll zmizel as před třemi nedělmi. Měl s sebou 160.000 korun na hoto- vosti. Minulého týdne došla jeho manželky telegra- fická zpráva jakéhos léčebného ústavu v Rakousku, že tam její manžel zemřel. Poněvadž paní Knollová měla doma těžce nemocného příbuzného, nemohla se tam sama odebrat a poslala tedy advokáta, aby tam učinil potřebná opatření. Advokát odebral se do lé čebném ústavu, ale ani zde ani jinde nevěděli ni- čeho o nějakém p. Knolloví anebo o telegramu za- slaného do Debrecina. Afféra zůstává i na dále zá- hadnou. = Následky proroctví. Jak zkázonosné a zhoubné účinky mívají mnohdy v zápětí tak zvané »proroctví- hádaček a vykladaček karet, ukazuje opět smutný případ, jenž se onehdy udál v Paříži. Jakás pí. Jeanne Bonnivartová v avenue de Člichy navštěvovala hor- livě somnambuly, vykladačky karet a jiné »proro- kyně«. Bylo jí častěji prorokováno, že nebude žíti déle než do svého padesátého roku. Minulého pon- dělka měly být její padesáté narozeniny, ale již v neděli večer poslala svému manželu, meškajícímu mimo Paříž, dlouhý dopis, v němž mu vypravovala o svém smutném osudu, že musí zemřít. Manžel jakmile dostal dopis, vrátil se do Paříže, nalezl svoji manželku ležící v posteli, ne sic mrtvou, ale nešťast- nice byla pomatena na mysli. Domnívala se, že se nalezá v ráji a rozmlouvala s anděly. Nebohému manželu nezbylo, než dáti dopravit svoji manželku, jež se stala obětí vlastní své pověrčivosti, do ústavu choromyslných.

= Arsenál v plamenech. V Rock Island, III., vypuk onehdy v noci ve skladišti »A« spolkového arsenálu požár a plameny šířily se s tak úžasnou rychlostí, že se delší dobu zdálo, že celý arsenál lehne pope- lem. Na místo byli povoláni basiči z Rock Islandu, Davenportu a Moline, kterým se teprve po dlouhém úsilí podařilo požár uhasiti. Místní velitel major Blunt odhaduje způsobenou škodu na dva milliony dollarů. Vyhořelá budova byla jednou z největších v arsenále a b ly v ní uloženy patrony pro ručnice soustavy Kräg-Jörgensen a velké zásoby výzbroje pro spolkovou jízdu. Požár vypukl v jihovýchodní části budovy a když plameny pronikly až ke skladišti střeliva, následoval hrozný výbuch. Arsenál na Rock Islandu jest největší ve Spojených státech a pracuje zde 6000 dělníků. Teprve před nedávnem byl značně rozšířen a zavedeny různé moderní opravy.

= Proces o román. Z Paříže se oznamuje: Před zdejším soudem konán byl ve středu proti zná- mému humoristicko-satyrickému romanopisci Wilivovi (Gauthier-Villarsovi) proces pro přečin proti mravo- počestnosti, jehož se byl dopustil svým románem »Maitresse du Prince Jean« v časopise »Vie en Rose« Trestní udání podala společnost proti nemravnostem na ulici. Willy z počátku se hájil tím, že nepřekroči právo umělce a že líčil mravy, sice ne pěkné, ale ni- koliv nepřirozené. Když mu však předseda vytkl místo zvláště kluzké, jež sotva možno označit jinak než jako pornografii, vymlouval se, že je to právě jen román lehčiho rázu. Jako průvodní svědky dal Willy povolat několik literátů, ale všichni prohlásili, že jeho román, jejž »Vie en Rose« uveřejňuje v po- kračováních, dosud nečetli. Jedni chválili historické badání Gauthier-Villarsovo o sňatku Ludvíka XV. jiní románovou serii »Claudine«. Pověstnou kapitolu »Premire Nuit d'Amour« nového románu nikdoz nich nečetl. A tak Willy přese všecku svou vynika- jící literární činnost odsouzen k pokutě 1000 fr. Vy- davatel časopisu »Vie en Rose«, jenž byl již odsou- zen pro podobný přečin, dostal pokutu 3000 franků, a lze předpokládat, že schválně svedl autora k pře- činu, žádaje na něm hodně »šťavnatý« román, nebot jiného zboží nemůže pro svůj lístek potřebovat. Ale Willya to neomlouvá, neboť příspěvky jeho jsou ví- tány všude za velmi slušný honorář.

= Vylákané dědictví. Před civilním soudem v Římě počal proces o dědictví, v němž řeholní du- chovní obviněn jest z vylákání dědictví. Dne 26. listo- padu 1900 zbavena svéprávnosti signora Antonia Massova, poněvadž bylo zjištěno, že již od r. 1886 jest choromyslná. Opatrovník, ustanovený ke správě jejího jmění zjistil, že signora Massova roku 1895 soukromou listinou darovala všecko svoje jmění v sumě 150.000 lir generálu řádu trinitárů P. Rago- nesimu. Zahájil tudíž soudní řízení proti generálovi na vydání jmění a žádal, aby zjištěna byla sporná doba onoho věnování, aby bylo zjištěno, zdali dár- kyně v době, kdy věnování bylo učiněno, byla již choromyslná, což P. Ragonesi popírá. Signora Mas- sova nalezá se nyní v blázinci a těžce onemocněla, tak že není vyloučeno, že zemře před skončením procesu. Tvrdí se, že P. Ragonesi, aby byl zcela bez- pečen, vyloudil mimo věnování ještě závěť, aby mu jmění musilo býti přiřknuto. — Poněvadž v poslední době opět neobyčejně vzrůstá počet věnování a odkazů duchovním korporacím, ústavům atd., mnohdy s pa- trným zneužitím zpovědnice a majetku mužských ženských klášterů (jež sice nejsou zákonem uznány, ale vesele trvají dále) povážlivě přibývá, vyskytlase myšlenka, aby všechny dary a odkazy toho druhu — aspoň ty, jež přesahují určitý zlomek jmění — pro- hlášeny byly za nezákonné. Navrhovatelé poukazují k tomu, že tímto způsobem, aniž by se porušilo zpo- vědní tajemství, mohlo by se vylákání dědictví du- chovními učiniti neškodným.

Zemřelí v P'raze. Dne 1. dubna 1903: Čžuřík Václav, Býv. ob- chodník, 69 roků, 361—I. Fialová Kateřina, poslu- hovačka, 59 roků, 974—I. Liebscherová Marie, sou- kromnice, 72 roky, 70—II. Pudrová Antonie, vdova po štolbovi, 62 roky, 216—III. Městecká Julie, manž. c. k. professora, 52 roky, 445—III. Kubr Josef, c, k, poštovní expedient, 53 roky, 70—IV. Bárta Zdeněk, 4 dni, 31—VI. Horáček Václav, syn strojníka, 3 roky, 217—VII. Kunst František, syn brzdaře, 10 měsíců, 750—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Be- nešova Marie, služka, 22 roky. Kejřová Eliška, vdova po hostinském, 70 roků. Popelkova Anežka, švadlena. 28 roků. — U Milosrdných bratří: Ubl Josef, obchodní sluha, 26 roků.

Pištěkovo lidové divadlo vnhranech Ve středu 8. dubna. Večer o 7. hod. Lidové představení za poloviční ceny. 8172 Sirotek Lovoodský. Činohra ve 2 odděleních o 4 jednáních od K. Birch- Pieiferové. na Král.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. O 3/43. hod. odpol. Tyranství slz. Veselohra o čtyřech dějstvích. Anglicky napsal G. Gaddon Chambers. Přeložil Karel Mušek. Režisér Alois Sedláček. OSOBY: Mr. Clement Parbury, F. Matějovský. Mrs. Annie Parbury, H. Benoniová. Plukovník Armitage, otec Mrs. Parburyové, J. Šmaha. Mr. George Gunning. J. Vávra. Miss Hyacinth Woodward, I. Grégrova. Evans, sloužící, R. Inneman, Karolina, služka. M. Matějíčkova. Dějištěm Londýn. Večer mimo předpl. Ve prospěch Ústřední jednoty českého herectva. Po pětadvacáté.

Ve středu dne 8. dubna.

Ve středu dne 8. dubna.

Pohádka o Honzovi. Baletní pantomima o 5 obrazech. Složil Oskar Nedbal. S libretem od K. F. Hejdy. Dirigent Oskar Nedbal. Režisér Josef Šmaha. OSOBY: Král, P. Řada. Princezna, H. Kvapilová. Táta, K. Váňa. Máma, M. Pštrosová. Vašek, Jirka, Honza, jejich synové, R. Inneman, R. Polák, . Steinsberg. Stařec, král lesních duchů, J. Havelský. Krčmář, R. Kafka. Rytíř, J. Loos. Jiný rytíř, J. Ka- rásek. Dvorní dáma, V. Hájková. Zbrojnoš, K. Pulc. Obřadník, V. Zintl. Selský hoch, Bedř. Bohuslav. Jiný hoch, Rudolf Skála. Selské děvče, Tereza Knottová. Měšťan, A. Hlaváček. Víla, A. Korecká. Jiná víla, A. Valtrova. Třetí víla, M. Pešková. Stráž královská, F. Kheller. Jiná stráž, V. Petržilka. Číš- nice, J. Vildova. — Venkované, měšťané, družina královská, šlechtici, bohatýři, dámy, hudebníci, čeled , víly, rusalky a jiné pohádkové zjevy. Po druhém a třetím dějství přestávka. Konec před 10 hod. Začátek o 7. hod. Ve čtvrtek dne 9. dubna, v pátek dne 10. dubnaa v sobotu dne 11. dubna v Národním divadle se nehraje.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Praly. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 7. hod. Ve středu 8. dubna. Po sedmé: Pohádka o Kryšpínkovi. Velká výpravná hra o 7 obrazech. Napsal K. Že- lenský. Hudbu složil E. Starý. Režisér B. Kovář. (blíže Palaokého Aréna na Smichové mostu. Začátek o 7. hod Ve středu 8. dubna. Praha nade vše. Fraška se zpěvy o 3 jednáních. Napsali M. Ordon- neau a Grevet-Dancourt. Přel. Josef Kubík ml. Re- 8207 žisér Jan Kubík. Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka v Praze a Kotka na Smíchově, Kinského tř. č. 26.

ruce, na to pokyne dáma někomu a ten musí jíti; tanečník potom opět zavelá jinou dámu a tak stále. Trvá to tak dlouho, až eelá společnost se drží za ruce; a vůdce běhá všady s tímto lidským řetězem za sebou, tanče dlouhým, šoupavým krokem, při rozkošné, čerstvé notě. Vůdce táhne takto po celičké zahradě a člověk musí jej následovati sem tam. Jest to báječné a právě když jsme se dostali na nejzazší konee osvětlených cestiček a měli jsme vběh- nouti do tmy, někdo se pustil a ve zmatku, jak se chtěli opět zachytiti, zůstala jsem s markýzem pozadu. Tu právě se stalo vyznání, nečekal ani okamžiku; mluvil tak rychle, že jsem mu sotva rozuměla. Slyšel prý, pravil, že v naší zemi jest zvykem mluviti přímo s osobou, již milujeme, aniž se požádali rodiče o radu; uvěřím prý proto, jak doufá, že nechce býti neuctivým ke mně, nýbrž že mne zbožňuje. Zamiloval se do mne, jak mne prvně spatřil, když se přišel podívati na Viktorinu — že mne prosí úpěnlivě, abych s ním uprchla, ježto jeho matka nikdy by nesvolila, aby si vzal Angličanku! Pomysli si, matinko! Já abych utekla s markýzem! Bez svatebního koláče, bez družiček, bez pážat, bez výbavy neb jiných opravdu pěkných součástek svatebních — jen právě nudná část odejíti a bydleti s nějakým mužem, bez čehokoliv z toho ostatního, co by to nahradilo. Div jsem se ne- smála, jak mi to bylo směšné, ale on byl nesmírně vážný a držel mne za ruku. Odvětila jsem mu, že na něco ta- kového nemohu mysliti a dovede-li mne zpět do pavillonu? Tu se všecek rozlítil a pravil, že zemře zármutkem;a tolik toho mluvil o lásce; ale já toužila připojiti se opět k »farandole« — slyšeli jsme je, jak se blíží — všechna má pozornost byla k nim upjata a příliš jsem jej ne- poslouchala.

takových anglických »čepečků«, dokud je na vlastní uši neslyšíl Nechtěla jsem říci, že budu tančiti s vikomtem »ko, tillon«. Řekla jsem mu, že jsem napolo slíbila markýzovi; a když se zdál býti pobouřen, pravila jsem, chce-li se státi nepříjemným, že budu jistě tančiti s panem de Beau- pré (tak se jmenuje markýz, zapomněla jsem Ti to říci) Pamatuji se, jak jednou Oktavia řekla, že není dobře býti k mladým mužům povolným, že čím jest člověk rozmar- nějším, tím lépe; a Ty víš, jak jest Oktavia libezná, chei se jí podobati. Počal snažně prositi, tu jsem mu odtušila, že jsem se přišla sama baviti a ne jeho, že budu proto tančiti, s kým mi bude libo neb vůbec nebudu, když by se mi náhodou nechtělo. Pravil, že jsem »hrozně ukrutná« a jen očima kouřel, jak se na mne díval, ale já jsemsi toho ani nevšimla. Mezi obědem se děvčátka rozpovídala, oživla a smála se a všichni byli veselí; ale viděla jsem, jak kmotra na- tahovala krk úzkostí a nespokojeností a byla by asi jistě vyskočila a vyplísnila Viktorinu, jen kdyby nebyla prin- cezna d'Hauterine u jejího stolu. Konečně byl koneca vrátili jsme se do domu, vedouce se, co zatím sluhové upravovali pavillon ke »kotillonu«. Kmotra sebrala Vikto- rinu a mne a musily jsme státi u ní; přišla ta ohavná, stará Mme. de Visac — co mne nazvala »mladou paní« — a hovořily spolu. Kmotra řekla, že to bylo »velmi ne- moudré«, že byl napřed oběd, že vstoupí šampaňské mla- dým mužům do hlavy a že při největší opatrnosti nemůže nikdo tušiti následky! A zahrada také! Kdyby tak tančili farandolu! Jaká jest tu příležitost! To vše zaviníla »chěre Baronnes, jež jest žalostně lehkomyslna na svůj věk. Nikdy nepomyslila na úzkosti jiných matek ježto provdala Jeji správ.