1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k čislu 92. ze dne 3. dubna 1903.
4
article
= Dětinná láska kajícího hříšníka. Z Paříže se
oznamuje: Roku 1887 byl jakýs Jean Marnac porotou
odsouzen k nucené práci na sedm let. Byl dopraven
do Nové Kaledonie, odkud po třech letech uprchl.
Skryl se na lodi, plující do Hamburku, a když jej mezi
cestou nalezli, prohlásil kapitán, že až se dostane na
místo svého určení, bude jej musit vydati soudům.
Několik dnů potom strhl se hrozný orkán a jedenz
plavčíků vržen byl přes palubu do moře. Jean Marnac
vrhl se za ním a s nasazením vlastního života jej
zachránil. Kapitán byl obětavostí a hrdinstvím uprch-
lého trestance dojat tou měrou, že mu slíbil, že jej
na žádný způsob nevydá úřadům, nýbrž že mu po-
skytne potřebných prostředků, aby se mohl poctivě zi-
vit mimo Francii. Kapitán dostál slovu a Marnac se
usadil v Lucembursku, kde se poctivě živil a záhy do-
sáhl i jakéhos blahobytu. Před několika měsíci pro-
sila jej stařičká jeho matka snažně, aby přijel do
Paříže, by se s ním mohla ještě před svou smrtí roz-
lcučiti. Marnac nerozmýšlel se vyhověti žádosti mat-
čině, ale jedva přibyl do Paříže, byl zatčen a odsouzen
k dodatečnému trestu tří měsíců vězení. Odvolal se
sice z rozsudku, ale když mu předseda appellačního
soudu připomenul, že by tím svou věc jen zhoršil,
vzdal se odvolání.
Marnac
Paříž
Nová Kaledonie
Hamburk
Francie
Lucembursko
5
article
= Padělané slonní kly. Z Brusselu se oznamuje
K nynější časové otázce padělání uměleckých před-
mětů přináší antwerpský »Matin« následující pěkný
příspěvek, za nějž ovšem musí sám nésti zodpověd-
nost. Ve státě konžském přihodilo se před nedávnem
následující. Důstojníci konžského státu většinou ne-
jsou ve přátelských poměrech k úřadníkům. Bezpo-
chyby přihodila se zas jednou nějaká mrzutost mezi
oběma tábory a důstojníci se odhodlali, že civilistům
provedou ošemetný kousek. A připadli na následující
povedený nápad. Uřízli slonu jeho kly, dali podle
nich udělati dva podobné kly ze dřeva a připevníli
je pečlivě ke zbylým pahýlům klů a nastrojili vše
tak, aby takto »upravený« slon byl pokud možno
brzy chycen lovci společnosti. Agenti dali zasazené
kly rovněž pečlivě uříznout, ale divili se při tom ne-
málo podivné jejich struktuře. Věc zdála se jim ko-
nečně tak nápadnou a pamětihodnou, že se odhodlali
poslati dřevěné zuby k ohledání do Brusselu. A zde
rozhodli učenci státem placení, že to ovšem skutečná
slonovina, že však zvláštní choroba, jejíž jméno jest
»mezoignithonmaturgia« proměnila slonovinu ve
dřevo! Není prý to poprvé, dodali hrdě, co takovýto
úkaz pozorovali. Vláda pak byla tou měrou potěšena
takovou učeností, že ihned zvýšila služné těchto stát-
ních občanů! — Na každý způsob pěkná satyra na
oficiální vědu.
Brusel
Matin
6
article
= Soudce a detektiv. Detektiv Riley ze stanice
ve vých. 126. ulici v Novém Yorku předvedl onehdy
u policejního soudu v Harlemu hostinského M. Bro-
derika z Lexington avenue pro přestupek akcisního
zákona, avšak za to, jakým způsobem zatčení pro-
vedl, udělil mu soudce přísnou důtku. Riley udal, že
do hostince vstoupil v neděli pozdě v noci a v zadní
světnici dopadl tři muže, kteří pili whisku. Soudce
chtěl věděti, jak to detektiv poznal, že to byla whiska
a tu se Riley přiznal, že nápoje okusil. — »Jak ?«
zvolal soudce, »snad nechcete říci, že jste se zmocnil
sklenice, která před muži na stole stála a že jste se
z ní napil?« — »Ano, to jsem učinil,« zněla odpo-
věď. — »A víte, že jste se sám dopustil trestního
činu?« zahřměl soudce dále. »Vy jste nebyl oprávněn
sklenice se dotknouti a kdyby se něco podobného
mně přihodilo, byl bych vám ukázal, jak bych s vámi
zatočil!« — Na to byl obžalovaný hostinský propu-
štěn na svobodu.
Riley
M Bro
Nový York
Harlem
Lexington
7
article
= Afféra syna millionářova. Z Paříže se ozna-
muje. Historie poněkud tajemná zaměstnává nyní
zdejší americký konsulát a zdejší policii. Američan
Fowler Chase, nyní 26letý, čítal pět let, když jeho
matka a otec jeho, jenž byl ustanoven správcem od-
kazu několika millionů, jenž připadl dítěti, svěřil
osiřelého hocha až do plnoletosti v opatrování jeho
strýci, manželům Duhmeovým v Cincinnati. Manželé
Duhmeovi odebrali se před čtyrmi lety s mladým
Chasem, jenž se tehda stal plnoletým, potají do
Paříže a dali jej do soukromého ústavu choromy-
slných. Otec Chaseův nevěděl, co se stalo s jeho sy-
nem a dal po něm všude pátrat, až konečně detekti
vové vyslaní z Chicaga nalezli stopu jeho v Paříži.
Zdejší americký konsul byl svou vládou vyzván, aby
zakročil a díky podpoře policejního prefekta Lépina
byl mladý millionář pod jmenem James Brown záhy
vypátrán. Dva lékaři, vyslaní úřady, zjistili, že
Fowler Chase jest vskutku choromyslný. Byl však
vzat z ústavu, kde jej dali jeho příbuzní internovat
a dodán do jiného zdejšího asylu pro choromyslné,
dokud mu americké soudy neustanoví kuratora a do-
kud nebude rozhodnut proces, jejž otec mladého mil-
lionáře zahájil proti manželům Duhmeovým.
Američan
Fowler Chase
Duhmeův
Duhme
James Brown
Paříž
Cincinnati
Chicago
mladý Chas
8
article
= Smrt podivína. Z Bukurešti se oznamuje
Před několika týdny zemřel zde bývalý učitel Filip
Schiller, jeden z nejznámějších typů zdejšího židov-
ského obyvatelstva. Schiller, jenž pocházel z Uher, byl
znamenitým učencem a znalcem talmudu, mužem velmi
značného všeobecného vzdělání a zejmena důkladným
znalcem moderních řečí. Jeden z jeho bratří jest pro-
fessorem na universitě v Oxfordu. Muž tento, již starý
měl vzezření skorem žebrácké a dával si od svých
četných známých a bývalých žáků darovati šaty, po-
traviny a menší částky peněz. Schiller, jenž nikdy
nebyl ženat, bydlel v bídné komoře a v poslední době
se zdálo, jakoby se bída jeho byla ještě zhoršila a
jako by tu byl nedostatek nejnutnějších věcí. Ko-
nečně těžce onemocněl a byl dopraven do nemocnice,
kdež, poněvadž jako přísný vegetarian odpíral sílící
masitou stravu, po několika dnech zemřel. Brzy po
jeho smrti dal rakousko-uherský konsulát, jak to pře-
depsáno, zhotovit inventář jeho pozůstalosti, jenž mě
výsledek vskutku překvapující. V bytě domnělého že-
bráka nalezeno skorem 200.000 lei (franků) ve zlatě.
bankovkách a cenných papírech, jakož i neobyčejně
velký počet stříbrných lžic.
Zemřelí v Praze.
Dne 29. března 1903: Havel Josef, syn kraj-
čího, 1 rok 4 měsíce, 127—I. Kuliš Jan, výměnkář
88 roků, 191—I. Veselá Anna, dcera krejčího, 18. dní
433—1. Aesterova Anna, dělnice, 36 roků, 242—V
Stočes Karel, syn holiče, 4 roky, 661—I. Poláček Bo-
humil, xylograf, 49 roků, 426—II. Kunta Bořivoj, syn
žurnalisty, 2 dny, 563—II. Šípek Václav, majitel re
alit, 74 roky, 824—II. Babor Antonín, syn cestujícího,
29 dní, 1471—II. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Bareš Jan, nádenník, 62 roky. Bártova Emilie
15 roků. Klabochová Anežka, manželka horníka,
29 roků.
Schiller
Havel
I Kuliš
Jan
Aesterův
Anna
Karel
I Poláček
Kunt
Šípek
Babor
Antonín
Bártův
Bukurešť
Uhry
Oxford
ko
Praha
Anno
V Stočes
Bareš Jan
Klabochová Anežka
9
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
161. hra v předpl.
V pátek 3. dubna.
(1. čtvrtka.)
LOUIS A.
Hudební román o pěti obrazech. Slova i hudbu složil
Gustave Charpentier. Text přeloži! V. J. No-
votný. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert
Polák.
OSOBY: Louisa, A. Slavíkova. Matka, M. Klánová.
Irma, M. Kubátova. Camilla, M. Drozenova j. h. Ger-
truda, K. Fabianová. Učennice, V. Hájková. Elisa, B.
Bláhová. Blanche, M. Kodetova. Suzanne, A. z To-
warnických. Metařka, H. Feldenova. Malá hadrářka,
M. Matějíčkova. Ředitelka, H. z Towarnických. Mlékařka,
A. Havránkova. Skládačka novin, B. Richtrova.
Uhlířka, A. Mattasova. Marguerita, B. Friedová. Ma-
deleina, E. Volfova. Uličník, A. Bláhová. Tanečnice,
A. Korecká. Pletačka židlí, A. Ludikarova. Zelenářka,
A. Rážová. Jiná zelenářka, M. Janská. Prodavačka
žabince, J. Vildová. Julien, O. Mařák. Otec, V. Kli-
ment. Noční tulák, B. Pták. Hadrář, E. Pollert. Správ-
kář, A. Hlaváček. Písničkář, B. Bohuslav. Malíř, P.
Šír. Mladý básník, A. Krössing. Filosof, R. Polák.
Jiný filosof, J. Žižka. Student, K. Váňa. Strážník, K
Pulc. Jiný strážník, J. Richter. Sochař, J. Havelský.
Vetešník, H. Švejda. Zelenář, J. Neumann. Brusič, K.
Kindl. Hudebník, J. Karásek. Zedník, V. Zintl. Kočí,
J. Loos. Domovník, F. Gerlický. — Pouliční proda-
vači. Kuchařky. Dělníci a dělnice. Bohemové. Šičky.
Darmošlapové. Trhani. Uličníci. Sousedé z Montmar-
tru. Lid. — Děj se hraje v době přítomné v Paříži
Ve 4. obraze: Korunovace Musy montmartreské.
Po prvním a třetím obraze přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o půl 11. hod.
Král
Louis
hudební
Charpentier
Kovařovic
Robert Polák
Louisa
M Klánová
Irma
M Kubátův
M Drozenův
K Fabianová
V Hájková
Elisa
Bláhová
M Kodetův
Suzanne
H Feldenův
M Matějíčkův
A Havránkův
B Richtrův
A Mattasův
Marguerita
Friedová
E Volfův
A Bláhová
A Korecká
A Ludikarův
A Rážová
J Vildová
Julien
O Mařák
Pták
E Pollert
A Hlaváček
Bohuslav
P Šír
A Krössing
J Žižek
K Váňa
Pulc
J Richter
Vetešník
H Švejda
K Kindl
J Karásek
V Zintl
J Loos
F Gerlický
Kuchařka
Praha
Slavíkov
Gera
Ma
Tanečnice
Montmar
Paříž
národní divadlo
Musa
10
article
Lidové divadlo „Uranla“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Uranla“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Praha
lidový divadlo
Uranl
11
article
Začátek o 7. hod.
12
article
V pátek 3. dubna.
22. hra v předplacení.
Po prvé.
Novinka. Pohádka o Kryšpínkovi. Novinka
Velká výpravná hra o 7. obrazech. Napsal K. Želen-
ský. Režisér B. Kovář. Hudba od E. Starého.
Konec po 10. hod. večerní.
Starý
13
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
Začátek o 7. hod.
V pátek 3. dubna.
71. hra v předplacení (páteční).
Pohostinská hra pí. Mařenky Zieglerové.
Krásná Galathea.
Komická operetta o 1 jednání od Henriona. Přeložií
Vaier. Hudbu složil G. Suppé. Režisér. J. Kubík.
Český dobrovolníka francouzská selka.
Žádný muž a tolik děvčat.
Komická operetta o 1 jedn. Zpracoval J. Böhm. Hudba
7759
od Fr. V. Suppé. Režisér J. Kubík.
Ziegler
Galathea
Vaier
G Suppé
J Kubík
J Böhm
V Suppé
Smíchov
Francie
Švandův divadlo
14
title
Pištěkovo lidové divadlo vnehráneoh.
Pištěkův lidový divadlo
15
article
na Král.
Začátek o 7. hod.
V pátek 3. dubna.
Lidové představení za poloviční ceny.
Záviš z Falkenšteina.
Tragedie o pěti jednáních od V. Málka
Král
Záviš
V Málek
Falkenšteina
16
article
Počala zpívati nosem o »l'amour« *) atd. a lvi vypadali
velmi unaveně; nejstarší prostě hekal nudou. Jeho tvář
vyjadřovala jasně, jakoby mohl mluviti: »Zase do toho,
dnes večer.« a »Oh! už toho mám po krk.« Když
skončil zpěv, natáhla se »krásná pěvkyně« na dvě židle,
učinivši ze sebe jakýsi most, přes nějž zvířata skákala.
Z našeho místa jsme viděli pouze tělnaté růžové atlasové
kopce a podešve její nohou. Největší obtíž působilo
lvům při přeskakování, aby o ni nezavadili. To je život,
matinko! Potom vstrčil Pezon svou hlavu starému lvu
do tlamy a tím představení skončilo.
Když jsme vyšli ven, zvonil nějaký muž naproti,
vyzývaje všechny, aby vešli se podívati na ženu, jež má
pouze hlavu; může prý mluviti, pravil, ale nemá těla.
Baronka naléhala, aby se tam šlo. Byla to malinká díra
a přecpaná. Náhle se objevila hlava na jakémsi pod-
stavci a mluvila přidušeným hlasem. Všichni ostatní
říkali, že jest to podvod, ale mně se to zdálo býti po-
divuhodným. Antoine chtěl jíti za přehradu a sáhnouti
na to, což bylo, myslím, nehezké od něho. Pojednou
příšla stará čarodějnice s lotrovskou tváří, ta, jež vysta-
vuje ono stvoření a šeptala »Antoinovi« do ucha. Za-
slechla jsem pouze »cing franes« **), ale na jeho tváři
zračila se ihned dychtivost a zmizel s Jeanem za oponou
a hlava rovněž zmizela, vyšli jsme tedy ven a koupili
jsme si »pouti« v nejbližší boudě. Zde se k nám opět
přidružili. »Nuže, přátelé«? naléhali všichni. »Škoda
namahání, nestojí to za nic«, řekl »Antoine«. Myslím,
že si nejspíše prohlíželi tu mechaniku. Na to jsme přišli
*) O lásce.
) Pět franků.
Antoine
Antoinův
Jean
Škoda namáhání
17
article
(opět jiný koníček baronův). V motoru se jede příjemně
přivykneš hluku a zápachu a letíš, až se ti dech zata-
juje; i když máš připevněný klobouk velkým závojem,
je přece jen takový pocit, že bys měla přitáhnout obočí,
aby je vítr neodfoukl. My snad jsme nejeli nikdy deseti-
mílovou rychlostí. Baronka a Héloise to nemají rády a
nikdy nejedou bez protestů. Výroční trh jest jediná
dlouhá ulice s boudami, kolotoči a »ruskými skluzavkami«
a všemožnými zábavními podniky po obou stranách. Za
nimi jsou řady topolů a patrně jest to ve všední době
obyčejná francouzská silnice, ale se všemi těmi světly a
lidmi to bylo veselé.
Zastavili jsme ve vesnickém hostinci »u zlatého
rouna«, proslaveném svou kuchyní a hostinskou. V době
sezony jezdívá sem z Paříže každé úterý kočár vévody
de Cressy. Hippolyte zde již byl, poslali ho, aby nám
zajistil stůl. Sotva že jsme se usadili pod přístřeškem,
objevil se vikomt, »Antoine« a jiní dva důstojníci. Při-
jeli koňmo z Versaillu, jestiť na blízku. U některých
stolů seděli prazvláštní lidé. Pravá venkovská rodina u
jednoho a hned vedle u druhého asi dvě neb tři půvabné
dámy ve velmi šviháckých toiletách s velikánskými klo-
bouky a samé perle, a několik mladíků ve večerních
úborech. A potom nějací ctihodní »bourgeois« a tak dále.
Ani jsem nemohla dávati pozor na to, co říká markýz,
který seděl vedle, byla to pro mne nová a zajímavá po-
dívaná.
Na stolech byly neškrobené ubrusy a dlouhé chle-
bové šišky, jaké jsem jakživa neviděla. Jedna z těch
krásných dam s perlemi užila jí k tomu, že tloukla pána,
který seděl vedle ní, než dojedli oběd. Neměli jsme
čerstvých vidliček a nožů ke každému jídlu, ale prosla-
Jeji zprávy.
Héloisa
jít Cress
Hippolytos
Antoine
Paříž